K memorandu o porozumění mezi USA ČR o zrušení víz


V návaznosti na včerejší úvahu Zrušení víz do USA? Sprostý podvod nabízím stručný rozbor příslušného memoranda (celým jménem Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem vnitra České republiky a Ministerstvem pro vnitřní bezpečnost Spojených států amerických týkající se programu bezvízového styku Spojených států a souvisejících posílených bezpečnostních opatření), jehož český překlad zveřejnily Britské listy.

Continue reading „K memorandu o porozumění mezi USA ČR o zrušení víz“

A je vymalováno


Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Neštěstí, které bude dalších pět let valchovat české hřbety, má občanské jméno Václav Klaus, ale říká se mu též Profesorissimus, Slunéčko naše sedmitečné a Čestnej (to pro jeho zcela bezvýznamný vztah k naší nejsilnější politické straně). Toto neštěstí bylo právě za ohromného povyku, tajemných nevolností, silných gest a ještě silnějších slov pozdviženo na pražský prezidentský stolec. Je to nemilé, je to zahanbující, ale svět se kvůli tomu nezboří, Slunce svítit nepřestane, hostinští nezačnou dávat poctivou míru a chleba levnější nebude (to spíš dražší).

Tak co s tím? Nic. Ať se pantáta tatíček tou funkcí třeba zalkne. Vlastně to má i své světlé stránky – páni poslanci se nám pěkně vybarvili, a tak se my voliči příště nedáme zmást volebními lístky, natožpak volebním programem či předvolební agitací, a do urny to nasázíme, jak jsme zvyklí – žádné zbytečné přemýšlení, pouze samé známé tváře, o kterých už bezpečně víme, jak si s námi vytřou… hlavně žádné nebezpečné experimenty.

Nakonec bude na celém tom neštěstí nejhorší nepříčetný výsměch, kterým modří zahrnou své neúspěšné oponenty, a tuny mrkvičky, kterou budou Klausovi uctívači strouhat každému, kdo se opovážil mít svůj vlastní názor…

Inu, dobře nám tak. Co jsme si zvolili, to máme. Nashledanou v lepších časech.

Volba prezidenta post mortem


První kolo volby prezidenta připomínalo ze všeho nejvíce variace na chytrou horákyni: volilo se – nevolilo se, zdržovalo se – nezdržovalo se, volba byla veřejná – neveřejná, Klaus byl nezvolen – zvolen, Švejnar prohrál – neprohrál. Jediný, kdo si může být jist tím, na čem je, jsou občané: opět se ukázalo, že o ně a o republiku jde až v poslední řadě. Po tom, co jsem viděl (a slyšel a četl), si kladu otázku, zda může někdo soudný a se zachovanou sebeúctou, mít po tom divadle ještě vůbec zájem na tom být českým prezidentem. Jestli to není funkce vhodná již jen pro někoho, koho jeho hypertrofovaná ješitnost a pýcha rostoucí nade všechny meze zbavila příčetnosti, jako je například Václav Klaus.

Na základě zkušeností s volbou prezidenta si myslím (vím, jsou to plané naděje), že by nový prezident měl okamžitě udělat jednu věc: rozpustit parlament a vyhlásit nové volby. S tou podmínkou, že v nich nebude smět kandidovat žádná ze současných parlamentních stran. Jako vrchní velitel servisní organizace Strýčka Sama by si to jistě mohl dovolit.

Svobodně, nebo svévolně?


Dnes má proběhnout volba nového prezidenta ČR, ale zákonodárci, tj. volitelé, se zatím nedokázali shodnout na tom, jak se bude volit. Zatímco všechny ostatní strany prosazují volbu veřejnou, ODS trvá na volbě tajné. Z úst jejích představitelů padají silná a ještě silnější slova o tom, že veřejná volba je návrat před rok 1989, že je to volba nesvobodná. Není však svobody bez odpovědnosti! Tajná volba z volitelů snímá odpovědnost za jejich rozhodnutí, protože je tajné, a tudíž neověřitelné. Naproti tomu volba veřejná znamená, že volitel bude muset přijmou osobní odpovědnost za své rozhodnutí. Jedině veřejná volba je skutečně svobodná. Tajná volba je svévolná, protože umožňuje volitelům volit libovolně, bez ohledu na všechny sliby a závazky.

Continue reading „Svobodně, nebo svévolně?“