Dělnická demokratická strana


ODS našla nový předvolební hit – starost o pracovní místa a zaměstnanost. Žádná jiná strana neslibuje, že zařídí tolik nových pracovních míst (proč nevznikají již teď, pokud je tolik práce potřeba, samozřejmě nevysvětluje), žádná jiná strana nemá tak jasno v tom, že nezvítězí-li ona, budou pracovní místa hromadně zanikat. ODS, která ještě nedávno měla pro lidi, kteří o práci ani nezavadili, výbornou hraběcí radu: začněte podnikat," najednou projevuje o pracovní místa a tedy zaměstnance a tedy dělníky větší starost, než Dělnická strana s KSČM dohromady. 

Continue reading „Dělnická demokratická strana“

Reklamy

Minuta křiku za Moskvu


Bývá dobrým zvykem, že na uctění památky obětí událostí, jako byl ranní teroristický útok v moskevském metru, je držena minuta ticha. Je to většinou to nejlepší, co lze v podobné situaci udělat, protože se jen těžko hledají slova, která by rány ještě více nejitřila. Moskvané si tu minutu ticha plným právem zaslouží, ale ve skutečnosti ale potřebují pravý opak – aby někdo hodně hlasitě zakřičel: I mrtví z Moskvy jsou oběti. Skutečné oběti skutečného terorismu, žádné kolaterální ztráty, žádný materiál pro senzacechtivý infotainment, ale lidé, na kterých byla spáchána krutá nespravedlnost!"

Continue reading „Minuta křiku za Moskvu“

Kdyby ti Paroubci nebyli


Ihned poté, co předseda ODS Mirek Topolánek rezignoval na post volebního lídra, začali novináři spřádat teorie o tom, jak kampaň ČSSD, ale například i TOP09, vyšumí do ztracena, protože je postavena na trefování se do antihrdiny Topolánka. Což o to, Topolánek je, či spíše byl, vděčný a laciný cíl, ale jeho odchod ze scény v žádném případě není tak fatální, jako by byl odchod Jiřího Paroubka, protože kdyby ODS Paroubka neměla, musela by si ho napískat.

Continue reading „Kdyby ti Paroubci nebyli“

ODS v časech schizmatu


ODS se zachvěla v základech, když na své funkce v čele strany nejprve rezignoval její nejvýše postavený ústavní činitel, předseda Senátu Přemysl Sobotka, a posléze na pozici volebního lídra rezignoval dokonce předseda strany Mirek Topolánek, který ovšem zůstal (zatím) předsedou strany. Sice to bude velmi pravděpodobně prezentováno jako důkaz demokratických mechanismů uvnitř strany, vnitřní plurality a schopnosti napravit své chyby, ale to nemůže nic změnit na faktu, že ODS krátce před volbami prokázala, že si neví rady sama se sebou. A taková strana chce vyhrát volby a spravovat stát? Děsivá představa!

Continue reading „ODS v časech schizmatu“

Střelba do stávkujících dělníků v Trenčíně roku 1924


Přes odkaz slibující oficiální československou verzi osudu ruského zlatého pokladu ve vztahu k československým legiím jsem se dostal na digitalizované protokoly 11. zasedání Poslanecké sněmovny Národní rady Československa z roku 1925, kde mne mnohem více než osud ruského zlatého pokladu zaujala Odpověď vlády na interpelaci poslance Tausika a soudruhů o trenčínských událostech ze října minulého roku (částka VIII/5337, je ovšem třeba hledat v textu, protože dokument neobsahuje vnitřní  kotvy, takže nelze linkovat přímo).

Continue reading „Střelba do stávkujících dělníků v Trenčíně roku 1924“

Krůček vpřed, dva skoky vzad


Zatímco stále více zemí světa přijímá restriktivní opatření proti kuřákům, zejména holdují-li svému nechutnému zlozvyku na veřejnosti, a to včetně zemí, jako je například Turecko, Česká republika jde směrem zcela opačným a rozhodla se ještě více okleštit již tak bezzubé protikuřácké zákony, takže kuřáci si na otevřených zastávkách budou moci opět klidně zapálit. Přitom vynutitelné a vynucované zákazy kouření jsou jediný způsob, jak chránit práva a svobody nekuřáků. Vždyť jeden kuřák snadno přinutí kouřit tucet nekuřáků. Kouření na veřejnosti je svým způsobem znásilnění veřejného prostoru, je to akt agrese. Spoléhat na dohodu mezi kuřáky a nekuřáky, že se nebude kouřit tam, kde si to přítomní nepřejí, je naivní, protože již tím, že si zapálí, se kuřák zřetelně deklaruje jako agresor. Jakákoliv žádost o típnutí cigarety hrozí konfliktem mezi žadatelem a dýmajícím útočníkem. Žádat kuřáka, aby přestal kouřit, je podobné, jako žádat lupiče, aby schoval nůž a přestal požadovat peněženku. Český stát tak opět triumfálně rezignuje na ochranu oběti před útočníky a vysílá opakovaný signál násilí je právo.

Postrašit! Vystrašit! Zastrašit!


Už i ODS začala po troškách odhalovat svůj volební program. Asi si od postupného dávkování slibuje, že tak lépe udrží pozornost voličů. V jejím případě ovšem na programu stejně zase až tak moc nezáleží, protože v případě ODS platí, že volební program je pouhá kulisa či formální doplněk k hlavnímu trumfu v boji o mysli a srdce voličů – ke strašení komunismem. 

Continue reading „Postrašit! Vystrašit! Zastrašit!“

Guma Paroubek


Předseda ČSSD Jiří Paroubek takřka dokonale vygumoval z novin i televize veškerou politickou konkurenci. Jeho rivalové, když už se ve zprávách objeví, tak většinou jen v souvislosti s ním, když jej kritizují, pomlouvají, nebo se vůči němu jinak vymezují. Jiří Paroubek za to ovšem nevděčí ani svému charismatu, ani osudové přitažlivosti program ČSSD, ale dobře zvládnutému politickému řemeslu v kombinaci s posedlostí jeho osobou ze strany médií.

Continue reading „Guma Paroubek“