[KNIHA] Dějiny Japonska


D�jiny JaponskaDějiny Japonska autorů E.O.Reischauera a A.M.Craiga vyšly ve stejné edici Dějiny států, jako Dějiny Spojených států amerických, a stejně jako ostatní knihy z této edice jsou pojednány jako hrubý chronologický přehled s důrazem na dějiny novější. Důvodem je jistě i dostupnost pramenů a množství známých a ověřitelných událostí  (O čem psané prameny nemáme, to se nestalo"), ovšem v případě těchto autorů se to zdá být spíše tak, že se na japonské dějiny od 19.století, které již vykazují zřetelné rysy demokracie (čili kapitalismu) zaměřují cíleně, jako kdyby to, co vybočuje z rámce buržoazní společnosti, pro ně bylo nezajímavé, nebo neuchopitelné. Praktický důsledek je ten, že z knihy vychází Japonsko jako standardní západní" země a veškerá romantická exotika samurajů a šógunů, tedy přesně těch atributů, které dělají v očích široké veřejnosti Japonsko Japonskem, je zatlačena do pozadí.

Continue reading „[KNIHA] Dějiny Japonska“

Reklamy

Žádný třetí odboj neexistoval


Dostane-li se teorie do rozporu s praxí, tím hůř pro praxi, aneb nevyhovují-li vám dějiny takové, jaké byly, vytvořte si zákonem vlastní. Tak by se dal zhruba charakterizovat senátní návrh zákona o protikomunistickém odboji". Jak totiž ukazuje Petr Zídek v textu Chiméra třetího odboje, je v tomto případě přání otcem myšlenky. Být perzekvován totiž není totéž, jako vést odboj:

Continue reading „Žádný třetí odboj neexistoval“

Podporujte svého úředníka


Vláda si k lidu dovolí jenom tolik, kolik jí dovolí lid. Pokud si lid nechá srát na hlavu, může vzít jed na to, že mu ji vláda s gustem posere. Proto je třeba ocenit dnešní demonstraci státních zaměstnanců, kterých odbory, které ji organizovaly, očekávaly dvacet tisíc, a ono jich přišlo tisíců třicet (a podle některých odhadů až čtyřicet), kterou dali státní zaměstnanci najevo, že se nebojí ozvat a připomenout panstvu, že nejsou jen onuce na jedno použití.

Continue reading „Podporujte svého úředníka“

Je to posrané, aneb reklama jako sociologická sonda


Reklamu obecně dělím na blbou a blbější. Reklamní spoty, které by mne neurážely, by se daly spočítat na prstech. Mezi těmi blbějšími kraluje kampaň rádia Bonton, ve které se nabízí jako náplast na bolavý život. Nedaří se, je to na levačku? Nezoufejte, určitě je na tom někdo hůř a navíc je tu naše rádio, to vám pustí hudbičku, která vás hodí do pohody, a budete mít klídek na tabáček. Jako třeba v tomto mikrodramatu: Mohutná oslava kámošových narozenin. Na cestu domů jsem si zodpovědně zavolala anděly, abych nenabořila auto. Ty umělci to zvládli za mě. Posranej život."

Continue reading „Je to posrané, aneb reklama jako sociologická sonda“

Oběti 11. září


Na dnešek připadá výročí teroristických útoků na WTC v New Yorku. O tom, že se jednalo o akt terorismu, není pochyb, liší se pouze mínění o tom, kdo jsou skuteční teroristé (což nutně nemusí být ti, kteří za ně byli prohlášeni). Masmediální prezentace tohoto tragického výročí se nese v duchu velkého vyprávění o ohrožení svobody a demokracie zákeřným a krutým nepřítelem, který nás nenávidí pro naše svobody a naši kulturní a civilizační vyspělost, a kterému je nutno se odvážně postavit i za tu cenu, že odhodíme pomyslné rukavičky a sáhneme po zbrani, kterou použijeme sice bez radosti, ale zato důsledně, neboť je to na obranu našich výdobytků nutné. Tisícce lidí, kteří tehdy v troskách zdemolovaných mrakodrapů zahynuly, jsou z tohoto pohledu vlastně prvomučedníci Války s terorismem.

Continue reading „Oběti 11. září“

Šmejdi bohatý


Trocha kacířství nemůže nikdy uškodit a odkouzlování elit je více, než potřebné, proto neuškodí si připomenout, že ultrabohatí jsou horšími lidmi než ostatní: Dejte si pozor na složitá jednání s ultrabohatýmij, ejich náročné a nepřiměřené požadavky mohou pro organizaci (banku) představovat nemožné nároky. Nejbohatší z bohatých jsou nakonec docela skoupí, nemají chuť platit za služby, které vyžadují, ani standardní poplatky. Superbohatí lidé bývají vyloženě zlí, jsou vzteklejší v tom smyslu, že touží druhé trestat. Není na tom nic šokujícího. Nemůžete zbohatnout, aniž byste dělali potíže a byli nároční. Potřebujete ostré lokty a bezohlednost, abyste se dostali nahoru. V minulosti byla většina bohatství postavena na spolupráci s obyčejnými lidmi, rozvoj finančních služeb a šíření kultury bonusů to změnily. Většina nové elity superbohatých vůbec nepřijde do kontaktu s obyčejnými lidmi. Myslí si, že jejich bohatství vzniklo jen v důsledku jejich vlastní geniality, a odřízli se od normálního života. Finanční průmysl tak plodí aroganci, sobectví a snobství."