Vánoční inspirace


Je legrační, jak má o Vánocích kde kdo potřebu napsat něco sentimentálního a bezkonfliktního, třeba i jen to obehrané šťastné a veselé, a to včetně lidí, kterým obžerství nic neříká, nakupování se jim hnusí, balení dárků je nebaví a na narození Ježíše je nejvíce zajímá to, co se stalo devět měsíců předtím, protože v tom správně tuší zárodky nového žánru spirituální pornografie.

Continue reading „Vánoční inspirace“

Reklamy

Nadrobeno, zameteno


Ministr životní prostředí, který dýchá za průmysl – to byl až do včerejška Pavel Drobil. Teď ale průmyslová lobby o svého muže u konkurence přišla, protože pan ministr narazil na člověka, který zřejmě neměl dostatečně rozvinutý smysl pro lumpárny a začal mluvit o tom, o čem se nemluví. A tak pan ministr raději rezignoval, než aby kompromitoval vládu (nejde samozřejmě o vyvození odpovědnosti, protože pan dnes již exministr nic špatného neudělal, ale o taktický tah, při kterém se oba, on i premiér Nečas, tváří velmi ukřivděně a mučednicky).

Continue reading „Nadrobeno, zameteno“

[FILM] Eyes Wide Shut


Film Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut (původní anglický název mi v případě tohoto snímku přijde vhodnější, než český distribuční) mne před lety silně oslovil, zřejmě proto, že se mi scéna orgastického rituálu v maskách tehdy nějak spojila s Ecovým Foucoltovým kyvadlem a tajnými společnostmi. Na podruhé již zážitek tak silný nebyl, přestože po vizuální stránce se jedná o mistrovské dílo, opírající se o perfektní hudební doprovod, po většinou realizovaný zcela minimalistickým klavírem redukovaným až na jednotlivé tóny bez melodické linky, vyprávěné v uhrančivě pomalém tempu.

Continue reading „[FILM] Eyes Wide Shut“

Kauza WikiLeaks  páka na regulaci internetu?


Vlastně je jedno, jestli jsou Assange a Manning odbojáři a zveřejnění amerických depeší, které připravili, je aktem občanské revolty (či informačního anarchismu), nebo se jedná o variaci na zapálení Reichstagu, jejímž cílem je výroba souhlasu s restrikcí svobody slova, obojí může snadno vyústit do volání po regulaci přístupu k internetu a jeho využití.

Continue reading „Kauza WikiLeaks  páka na regulaci internetu?“

Válečné hry, aneb jak chutná moc


Vleklá diskuse o použití jaderných zbraní (díky níž jsem se dozvěděl, že použití jaderných zbraní je nejenom vysoce racionální, ale v rámci pro ten případ speciálně zkonstruované etiky i zcela mravné) mi připomněla, jak jsem kdysi, v dřevních dobách PC, hrál hru Civilization. Udělal jsem tehdy zkušenost, která je, na rozdíl od poněkud akademické debaty o bombardování Hirošimy, nejenom zcela konkrétní, ale řekl bych, že i poměrně dobře sdělitelná. A tématu použití jaderných zbraní se přímo dotýká.

Continue reading „Válečné hry, aneb jak chutná moc“

[DIVADLO] Kdo je tady ředitel?


Inscenace komedie Larse von Triera Kdo je tady ředitel? ve Švandově divadle považuji za jeden z nejlepších počinů sezóny a bez rozpaků bych ji vřele doporučil komukoliv, kdo je zralý na (místy trochu ostřejší) relax. Náročný divák si ji může zaškatulkovat jako vícevrstevnatou tragikomedii s existenciálními přesahy využívající forem absurdního divadla, ti ostatní si úplně vystačí se zařazením komedie. Ovšem velice zdařilá a inteligentní komedie, žádná levná komunální satira.

Continue reading „[DIVADLO] Kdo je tady ředitel?“

Obhajoba oranžových lotrů


Češi jsou zvláštní národ. Od nepaměti žijí v mírném pásu, kde k zimě neoddělitelně patří sníh, přesto jsou zas a znova zaskočeni tím, že v zimě sněží. A hledají někoho, komu by za tento zásah do svých osobnostních práv – zejména do základního lidského práva vozit se ve vlastním automobilu – náležitě vyčinili. Většinou jsou tím lotrem silničáři, kteří nesolí, nepluhují, neprohrnují a vůbec nezvládají.

Continue reading „Obhajoba oranžových lotrů“

Bezpodmínečná kapitulace může znít zásadově a odhodlaně, ale…


Výňatek z Harry Truman a mýty o atomové bombě: Na začátku léta 1945 si Japonci již plně uvědomovali, že prohráli. Proč tedy stále bojovali? Jak píše Anscombová: Kořenem všeho zla bylo trvání Američanů na bezpodmínečné kapitulaci.

S tím šíleným požadavkem přišel Roosevelt na konferenci v Casablance v lednu 1943 a s Churchillovou nadšenou podporou z něj udělal hlavní spojenecký slogan. Ten nejprve prodloužil válku v Evropě, a pak napáchal nedozírné škody i v Pacifiku.

Bezpodmínečná kapitulace pro Japonce znamenala, že císař – božský vládce a přímý potomek bohyně slunce – bude sesazen, v poutech přivlečen před soud, a poté pověšen, nejspíš před svým vlastním palácem. To sice Američané neměli v úmyslu, Japoncům to však nedali ani v nejmenším najevo.