Podporujte svého šerifa


Skeptik se při pohledu na kauzu Rath nutně musí ptát čím to, že už když je chycena nějaká větší ryba, tak jedině štika z opozice, zatímco žraloci z vlády mohou být v klidu (přitom aby byl boj proti korupci účinný a věrohodný, nestačí chytit velkou rybu, musí to být ryba, která patří k vládě; to nemám ze sebe, ale vřele s tím souhlasím), a diví se, jaká je to „náhoda“, že policie „zrealizuje“ (to je nádherný eufemismus) takovou figuru s očekávatelnou mediální odezvou, jako je dr. Rath, zrovna v okamžiku, kdy je potřeba odvést pozornost od faktu, že vláda není schopna vyčerpat miliardy evropských dotací, respektive že je EU nechce z důvodu netransparentnosti a korupce na české straně vyplácet.

Continue reading „Podporujte svého šerifa“

Reklamy

Katyň


Přiznám se, že k filmu Andrzeje Wajdy Katyň (2007) jsem přistupoval poněkud předpojatě v očekávání polské nacionalistické protiruské agitky. Byl jsem proto mile překvapen, že film takový není, paradoxně možná v důsledku polského nacionalismu a antirusismu, který považuje za samozřejmé, že každý dobrý Polák ví, jak to bylo a kdo je nepřítel, a není tudíž nutné komukoliv cokoliv zdlouhavě vysvětlovat.

Continue reading „Katyň“

Military monitor 21/2012


Izrael přesune na Kypr 20.000 mužů speciálních jednotek: „‚(…)Izrael, který si přeje, aby na kyperských energetických projektech pracovali i Izraelci je k tomuto účelu připraven rozmístit na Kypru 20.000 mužů ze speciálních jednotek.“

Americká vojenská letadla jsou plná falešných součástek z Číny. Jinými slovy USA zbrojí proti Číně dodávkami čínských komponentů a vice versa Čína si vyzbrojuje svého největšího soupeře. Nicméně mám pocit, že v této situaci je to Čína, kdo tahá za delší konec provazu.

Rusko vyzkoušelo novou supertajnou mezikontinentální raketu.

Americká armáda má nový trumf. Robotické osly.

Je slušné základní vzdělání luxus, který si nemůžeme dovolit?


Dnes jsem absolvoval první třídní schůzku rodičů budoucích prvňáčků. Hlavní sdělení, které jsem si z projevu pana ředitele odnesl, bylo zhruba takovéto: Rádi bychom vaše děti dobře učili, rádi bychom je učili, jak nejlépe dovedeme, ale nemůžeme, protože na něco takového nemáme peníze. Víme, že když je příliš mnoho dětí ve třídě, tak se jim pedagog nemůže věnovat tak, jak by bylo potřeba, ale nemůžeme si dovolit otevřít o jednu první třídu navíc. Víme, že by prvňáčci měli dostat všechny potřebné pomůcky od školy, ale na to nemáme, tak jsme rádi, že jim budeme moci dát alespoň učebnice; zákon je zákon, ale realita je realita.

Continue reading „Je slušné základní vzdělání luxus, který si nemůžeme dovolit?“

Církevní restituce z gruntu jinak


Můj názor na církevní restituce je myslím dostatečně známý. V kostce by se dal shrnout tak, že církevní restituce jsou v principu špatně a v současné ekonomické a rozpočtové situaci dvojnásob. Nicméně připusťme, že jsou „nutné“, a že skoncovat se stavem, kdy kněží a jiné církevní úředníky platí stát, je výhodné pro všechny. Ale musí to být formou restitucí, tedy v podstatě absurdního daru? Nenašlo by se řešení jiné, lepší, čistší a systémovější? Jistě, že našlo! Tady je:

Continue reading „Církevní restituce z gruntu jinak“

ČSR ve válečném stavu


Dne 16. prosince 1941 deklarovala československá exilová vláda v Londýně, že se nachází ve válečném stavu s Německem, Maďarskem a jeho spojenci, a to zpětně ke dni, kdy tyto země zahájily akce směřující proti územní integritě Československa. Exiloví právní pak v lednu 1944 označili za tento den 17. září 1938, tedy vznik Sudetoněmeckého Freikorpsu. Stejně nečekaný je z hlediska práva také konec válečného stavu naší země – je jím 13. únor 1957, kdy Československo obnovilo diplomatické styky s Japonskem.

(Jiří Plachý: Čekání na válku, ĎaS 5/2012)

Doktoři to znaj‘


Jestli je někdo nachystaný na reformu zdravotnictví a zavedení tzv. nadstandardu, tak jsou to doktoři, kteří mají překvapivý cit pro byznys a marketing a dobře vědí, jak pacienty – pardon zákazníky, reformovaný pacient už přece není pacient, ale zákazník, odběratel zdravotních služeb – přesvědčit, aby si nadstandard zaplatili. Jak? Prostě jim dají na výběr mezi péčí standardní a péčí optimální. Nudge!

O tržním triumfalismu


V BBC o tržním triumfalismu: „Tržní ekonomika je nástroj. Je to cenný a efektivní nástroj na organizaci produktivních činností. Avšak tržní společnost je společnost, kde je téměř všechno na prodej. Je to způsob života, při němž proniknou tržní hodnoty do všech oblastí života a vytlačí z nich důležité netržní hodnoty. (…) Protože je těžké určit tu hranici (co přísluší trhu, a co už ne, pozn. red.), spoléhali jsme automaticky na to, že ji určí trh (sic! pozn. red.). Máme rádi trhy, protože trhy nás nesoudí.

A odkud se vzal ten tržní triumfalismus? Myslím, že to celé začalo hned po druhé světové válce. Americký establishment hledal něco, co by mohl postavit proti komunistickému kolektivismu, který se po druhé světové válce šířil. Reakcí na to byl individualismus. A během studené války se tomu začalo vážně věřit. Přestože původně to bylo koncipováno jen jako nástroj proti komunistickému Rusku. (…)  My na Západě jsme chybně interpretovali význam ukončení studené války. Dospěli jsme k závěru, že zvítězil kapitalismus a tržní ekonomika. To byla tržně triumfalistická fáze a součástí jí byla představa, že trhy jsou jediným nástrojem pro dosažení veřejného blaha.“