Mlhy nad Sýrií


Pokud někdo tvrdí, že ví, co se v těchto dnech děje v Sýrii, je buď lhář, nebo jasnovidec. Jediné, co je víceméně zjevné, a co bylo zjevné dávno před tím, než to vzala na vědomí OSN, je skutečnost, že v Sýrii zuří občanská válka, ve které proti sobě stojí… a tady už se začínají obrysy aktuální situace v Sýrii ztrácet v dýmu požárů a mediální mlze.

Continue reading „Mlhy nad Sýrií“

Reklamy

Vo co gou v týhle šou


I když by se mohlo zdát, že poté, co jsem napsal Není důležité zvítězit, ale vydělat si, budu olympiádu zcela bojkotovat, náhoda tomu chtěla, že jsem, posilněn klasickou dělnickou lihovinou, čili rumem (konkrétně guatemalský Ron Zacapa, vřele doporučuji), její slavnostní zahájení nakonec viděl. Sice ne celé, jen po holinky, ale bohatě to stačilo k tomu, aby se moje skepse prohloubila.

Continue reading „Vo co gou v týhle šou“

Není důležité zvítězit, ale vydělat si


Když jsem se nedávno kolegů v práci ptal, kdy začíná olympiáda, nikdo nevěděl, protože jak mi bylo řečeno, nikoho z nich olympiáda nezajímá. A já jsem si v ten okamžik uvědomil, že mě vlastně nezajímá také, že doby, kdy jsem si dával budíka, abych mohl ve tři ráno sledovat přímý přenos slavnostního zahájení, jsou dávno pryč, a že to není věkem, ale tím, jak se pomalu ale jistě mění étos olympiády.

Continue reading „Není důležité zvítězit, ale vydělat si“

Paternalistický stát a alibistické pojišťovny


Už je to celkem běžný obrázek: zkrachuje cestovní kancelář a ukáže se, že je podpojištěná (pokud je vůbec pojištěná), takže pojišťovna odmítne z povinného pojištění cestovní kanceláře uspokojit nároky všech jejích klientů (logicky, pojišťovna tu není od toho, aby pomáhala někomu řešit jeho problémy, ale od toho, aby vydělávala svému vlastníkovi) a v novinách se spustí nářky nad tím, jak to stát mohl dopustit a že zákony jsou nedokonalé a děravé. V těch samých novinách, které jinak brojí proti tzv. paternalistickému státu, kudy chodí a slovo jistoty považují div ne za vulgarismus.

Continue reading „Paternalistický stát a alibistické pojišťovny“

Exkrementální politologie


Při pozorování české politické scény, zejména v posledních dnech a měsících, jsem si uvědomil, že tradiční politologie sice zvládá popisovat politiku z hlediska volebních programů a cílových skupin, tedy toho co a proč politici dělají, ale zcela ignoruje jak to dělají. A tady se otevírá velký a dosud neprobádaný prostor pro pohled na politiku prizmatem hygienických návyků.

Continue reading „Exkrementální politologie“

Co je důležité


Premiéra Nečase netrápí prorůstání zločinu do státní správy, nevadí mu masivní korupce, deficit státního rozpočtu ho nechává chladným to té míry, do jaké si lze vystačit se zvyšováním DPH, paralyzovaná policie a riziko snižování akceschopnosti hasičů ho nevzrušují a neproplácení evropských fondů je mu lhostejné, o rostoucích existenčních problémech nízkopříjmových skupin, jako jsou postižení, důchodci a rodiny s dětmi ani nemluvě (to s neutuchající podporou ministru financí s podivnými kontakty a chováním řeznického psa snad nemá ani cenu připomínat) a vůbec je mu jedno, že je vláda je tak zdiskreditovaná, že to hraničí se ztrátou legitimity. To všechno v očích premiéra Nečase nejsou skutečné problémy, které by bylo třeba řešit, a pan premiér na to beztak nemá čas, protože pana premiéra trápí zcela jiný problém, tisíckrát závažnější: pan premiér se bojí, aby se k moci nedostala levice. Možná, že kdyby se víc než o vlastní kejhák a koryta svých kumpánů staral o republiku a o národ, tak by podobné starosti ani mít nemusel. Jenže když si někdo neumí srovnat priority, nebo je prostě neschopný (a to jsem k němu shovívavý, protože neschopnost pana premiéra a jím řízené vlády povážlivě připomíná spíše zločinný úmysl), tak se potom nesmí divit, že se občané obávají spíše jeho, než strašáků, kterými se je snaží oblbnout.

Když policie musí dělat do politiky


Vzpomínáte si ty oslavné tirády na adresu policie, když zatkla Davida Ratha? Netrvalo dlouho a ti samí politici, kteří tehdy polici chválili, ji nyní spílají, že je to aktivistická banda plukovníků, která se vydala na politickou dráhu a ohrožuje demokracii. Co se změnilo? Drobný detail: policie se ve svém vyšetřování přestala věnovat pouze opozici a začala se zajímat i o vládu.

Ano, policie skutečně představuje hrozbu, ale pro partikulární zájmy úzké skupiny privilegovaných vykradačů státního rozpočtu, nikoliv pro demokracii. Demokracii naopak ohrožují politici, kteří se snaží policii zastrašit a podlomit její vůli a schopnost vyšetřovat korupci a závažnou hospodářskou kriminalitu i v případech, že její stopy vedou k vládě, koaličním politikům a jejich patronům.