Pokud někdo tvrdí, že ví, co se v těchto dnech děje v Sýrii, je buď lhář, nebo jasnovidec. Jediné, co je víceméně zjevné, a co bylo zjevné dávno před tím, než to vzala na vědomí OSN, je skutečnost, že v Sýrii zuří občanská válka, ve které proti sobě stojí… a tady už se začínají obrysy aktuální situace v Sýrii ztrácet v dýmu požárů a mediální mlze.
Jedna strana jsou povstalci, ale kdo vlastně jsou, jaké mají cíle (kromě toho, že chtějí svrhnout vládu), kdo stojí za nimi, kdo jim dodává zbraně a kdo je financuje (drží se už příliš dlouho na to, aby se mohlo jednat o pouhé zbojníky) už příliš jasné není.
A není ani jasné, proti komu vlastně stojí. Proti vládě? Proti prezidentu Asadovi? Proti alevitské vládnoucí menšině, z níž prezident pochází? Nebo proti sekulárnímu charakteru režimu?
A proč je Západ tak nepokrytě na straně povstalců? V západních médiích jsou střety prezentovány jako národně-osvobozenecký boj utlačované demokratické (sic!) opozice proti brutálnímu tyranovi, jenže jednostrannost a barvotiskovost této interpretace je tak do očí bijící, že nutně vyvolává pochybnosti.
Nelze si nevšimnout, že informace povstalců jsou předkládány jako objektivní a ověřená fakta, zatímco vyjádření z vládních zdrojů jsou vždy zpochybněna dovětkem, že je nelze ověřit z nezávislých zdrojů, stejně jako nelze přehlédnou volbu slovníku, který je při referování o povstalcích laděn pozitivně, zatímco při zmínkách o prezidentu Asadovi a jemu věrných negativně, nebo pozoruhodnou změnu důležitosti, kterou zprávám ze Sýrie západní média přikládají, když o postupu povstalců informovala pravidelně a intenzivně, neskrývajíc přitom sympatie, zatímco v okamžiku, kdy se vývoj otočil a vláda povstalce zatlačila, se zprávy o Sýrii z našich médií téměř vytratily.
Přitom „disidentské“ zprávy, které o povstalcích přicházejí, v jejich prospěch příliš nesvědčí, ať již jsou to masakry civilního obyvatelstva, pro zvýšení propagandistického efektu podnikané v uniformách vládních vojáků, ničení civilní infrastruktury, hlavně rozvodů vody a elektřiny, či falšování zpráv a výroba „zpravodajství“ ze Sýrie v exteriérech v Jemenu a za jemenské peníze, o podezření, že jsou povstalci napojení na al-Kajdu a jejich cílem je zavedení islamistického vlády založené na právu šariía (těžko si představit, že by wahhábističtí Saúdové podporovali sekulární revoluci) ani nemluvě.
Přesto je západ nepokrytě na jejich straně. Otázka zni proč? Je za tím něco víc, než snaha připravit Rusy o jejich námořní základnu v syrském Tartu, což by mohla být protislužba, za kterou si povstalci podporu Západu koupili?
A proč západ prezentuje občanskou válku v Sýrii jako boj dobra se zlem, jako boj za svobodu a demokracii proti tyranii? Je to jen taktický prvek, součást „boje o srdce a mysli“ svých vlastních občanů, nebo důsledek intelektuální impotence západních elit, které si vymyly mozek svojí vlastní propagandou a v jiných pojmech už ani přemýšlet neumějí, takže cokoliv, co podporuje Západ, označují automaticky za demokratické?
Mlhy nad Sýrií nepochybně skrývají něco hodně ošklivého, nicméně to něco nemusí být nutně přímo v Sýrii, která se dost možná stala jen hřištěm cizích zájmů. Jistého jako obvykle není nic, s výjimkou toho, že mainstreamová média jako obvykle s orientací příliš nepomohou, ale naopak mlhu ještě zahustí.
Tribun 
Mno, nejsem žádný expert na politiku a zahraniční pak už vůbec ne, ale mám neodbytný dojem, že občanská válka v Sýrii je vyvolaná a živená ze zahraničí, přinejmenším prostřednictvím některých arabských zemí, které fungují jako dodavatelé zbraní syrské opozici. Není ani tajemstvím, kdo dodává zbraně arabským dodavatelům a z jakého důvodu a jistě by nebylo ani příliš obtížné zjistit, kdo a jak financuje výzbroj i příslušné bojovníky proti Assadovu režimu. Troubení paní Clintonové a mnoha Evropanů je v tom směru docela usvědčující a je z něho cítit hlubokou frustraci nad tím, že tentokrát Rusové s Čínou drží v OSN své veto, takže libyjský scénář se nedá opakovat. Nakonec tohle píše jistý Robert Fisk a zdá se mi, že tluče kladívkem hřebíček na hlavičku…
http://www.blisty.cz/art/64305.html
Mějte se tu dobře vespolek!
Hm, nevím, z jakého rozmaru musím zde být anonymní, až příslušnou rubriku pečlivě vyplňuji, ale co software chce, zdrávoť uživateli – pomalu si zvykám. Pro jistotu: XY
Já celkem chápu, že státy, respektive jejich vládnoucí třídy, mají svoje zájmy, které se snaží zajišťovat, ale vadí mi to pokrytectví, se kterým se mluví o svobodě, demokracii a lidských právech, a přitom jde o vliv, zdroje, peníze. Uznejte, není to lepší, když se nakonec otevřeně mluví o tom, že bylo třeba zabránit tomu, aby Libye podepsala ropné kontrakty s Čínou, než když se sentimentálně pábí o svržení tyrana?
Já bych teda byl za upřímnou odpověď raději. Raději bych slyšel „jsme v prdeli, musíme zabránit Číně v přístupu k ropě, ale válčit s nimi nemůžeme“ než s plnou hubu demokracie podporovat šaríu
Já tomu taky přestávám rozumět. Rozvrácení régimu v Afghánistánu nebo Iráku (popř. v budoucnu v Íránu) mohlo Západu a najmě Israeli jen prospět. Nahrazení relativně sekulárního Kaddafího islamistickými hrdlořezy už mi nedávalo smysl. Ale výměna relativně sekulárního Assada za nějaké fanatické vrahy ze spřátelené Saúdské Arábie je vysloveně proti zájmům israelského státu, při vší Assadově nepříjemnosti a otravnosti. Že by šlo v poslední instanci skutečně o Rusko? Že za to stojí i – eventuální – obětování Israele? To by AIPAC nedopustil.
Takže taky tápu…
Tohle je přesně to, co nechápu. Proč Západ podporuje náboženské fanatiky proti sekulárním režimům? Proč najednou umetá cestičku těm, proti kterým podle vlastních slov ještě nedávno urputně a za ohromných obětí (hlavně cizích, samozřejmě) bojoval? Ale možná, že Západ není ani zdaleka tak sekulární, jak se na základě omezené české zkušenosti jeví. No, vlastně i u nás přestává být sekulární republika tím uspořádáním, které by elity preferovaly.
Ani já nejsem expert na zahraniční politiku, ale domnívám se, že přeceňujete předvídavost Západu. Spíš půjde o hru ve smyslu „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“.
Ten západ opravdu není zdaleka tak sekulární jak si myslíme, mne třeba před lety šokovaly vydřené hluboké koleje v mramoru v italské loretě – jak se šourali po kolenou věřící kolem Loretánské kaple – té co máme její kopii v Praze. A nešlo o minulost – šouralo se tam zrovna po kolenou několik jeptišek mluvících polsky, ale i místních věřících. Ateista je největší ďábel, větší než jinověrec. A ta předvídavost skryté elity a potažmo politiků? Na to dává odpověď jak Koukolík ve své vzpouře deprivantů, tak Krejčí v Politické psychologii, ale i vlastně třeba i K. Lorenz a E. Fromm.
Nehledejte v tom racionalitu – ony elity jí nejsou schopny.
„Elita“ si hraje na boha a ve srovnání s ne-elitou jím také do jisté míry je. Ten kdo uctívá cokoli jiného je tak jejím přirozeným nepřítelem podporujícím „konkurenci“. Musí s ním buďto „nějak vyjít“, pokud je silný, nebo ho potřít, je-li slabý.
V té hře na bohy je ale asi stejná (nebo menší) míra racionality jaká byla ve vládě Bohů na Olympu.
Jenže zatímco staří Řekové si nemysleli, že vše, co bohové dělají, je správné, moderní člověk věří tomu, že co se dělá ve jméně božím, tak správné je. Staří Řekové byli sice pohani a barbaři (já vím, že technicky vzato oni jediný barbaři nebyli), ale alespoň nebyli takoví pokrytci, jako dnešní humanisté.
Nikdy nebyla Liga arabských států tak vzácně jednotná ve svém kolektivním rozhodnuti…že Asad je tyaran a že se od něj VŠICHNI arabští bratři odtahjí jako od prašivého psa.
Že by spiknutí CIA a Mossadu? To, těžko. Dát dohromady tuhle partičku sultánů a teokratů z protichůdných etnických táborů (Šííté a sunnité) to už musí znamenat, že dotyčný je Really fucking bitch..:-))))
Goro
jaká partička sultánů a teokratů z protichůdných etnických táborů (Šííté a sunnité)???
Za prvé šiíté a sunnité nejsou etnika
Za druhé, ktrerý arabský vládce je šiíta? Já znám jen alevitu Asada všichni ostatní mají včele sunnitu
Mě spíš pobavilo, jak se z party dědičných autokratů a diktátorů stala morální autorita rozhodující o tom, kdo je a kdo není „really fucking bitch“. Arabové jsou jednotní a bratři asi tak, jako Evropané, spíš méně.
Gora: vzácně jednotná? Prosím odkaz, kde bude napsáno kolik má LAS členů, kolik se jich účastnilo toho kterého setkání a kolik jich odsoudilo Sýrii. Teoreticky je totiž možno i 22 – 12 – 7, což jednota není… Co kupříkladu Alžírsko?
Hele zcela vážně: kdyby západ uznal, že lid nemá právo (nebo spíš povinnosti) bojovat proti tyranovi, co by zbylo z iluzivní demokracie? Další tyranida? Takzvaná univerzalita západní demokracie prostě vede k tomu, že ať se bojuje jakkoliv daleko, vždycky se svým způsobem bojuje o naši legitimitu. Nějaké spiknutí bych v tom nehledal, spíš jen zmatečnou směs morálního kýče a pragmatismu, kdy už nikdo neví, která z těch dvou složek má navrch. Klasická schíza pozdních stádií no…
P.S.: Gora mě vždycky pobaví .)
Západ přece opakovaně prohlašuje, že lid nemá právo bojovat proti tyranovi. Dnes bahrajnský a palestinský lid… za Reagana to právo neměl lid Salvadoru, Guatemaly, předtím lid (jižního) Vietnamu, začátkem 20. století lid Filipín…
Ale hansi, nemyslím si, ukažte mi jediné oficiální prohlášení (vládní, tiskové…), kde se něco takového říká. On význam těhle jakože prázdných proklamací bývá dost často podceňován. Že něco takového občas utrousí Kissinger nebo Churchill, nu, ti zřejmě mluví z výšin své nonkonformní individuality.
Jo, to je veselej komentář.
Najděte mi nějaký oficiální prohláčení od bolševika, že budou likvidovat disent a nezávislou kulturu a vyhazovat lidi z práce za názory pronesený v hospodě. Kdepak, všude jen samý pozitivní hodnoty a životní jistoty ;-)
Ale to je ono! Já neříkám, že se to neděje nebo, že to není praxe, ale že oficiální proklamace se silně odráží do veřejné legitimity. Četl jsem nedávno (ok, už dávněji) Pullmanna a on tam analyzuje oficiální slovník pozdních komunistů a jeho odraz ve společenském děním.
Na přisvojení si ekologické rétoriky v pozdních létech socialismu, kterou přijaly i oficiální místa, tam ukazuje přímo dominový efekt zájmu o životní prostředí. Disent tam chápe jako zcela okrajovou skupinu nezačleněnou do oficiálních hovorů, která byla většině lidem tak nějak u zádele (a ona byla) – protože se o ni jednoduše nemluvilo.
Nemyslete si, že establišmentoví pamfletáři jsou jen nějací zbyteční přeplacení nekňubové. Fakt nejsou.
Dokážete si představit Obamu, jak jednou předstoupí před tisk a řekne: ok, on ten Asad je tak trochu vrah a diktátor, ale my s ním budem jako kamarádit, protože ti druzí jsou ještě horší? Veřejnost napříč politickým spektrem by ho sežrala.
O Obamovi nevím, ale za Reagana výrok „on není diktátor, jen autoritář“ a proto s ním kamarádíme (o Pinochetovi), skutečně padl. A nevěřím, že tehdy podporu Saddáma a Pol Polta odůvodňovali bojem za demokracii.
Já vím, že ten citát padl, ale v zákulisí.
Jo, takhle to samozřejmě je, to beru. Ale kdo teda ty scenáře píše, Hollywood? Asad přece nezačal bejt vrah a diktátor jen tak sám od sebe.
No ať je to tak nebo tak rozhosdně těm lidem v Sýrii nezávidím…
Další z „našich bastardů“ .. celej postup, jak se to PR fabrikuje, popisuje Daniel Veselý v BL: http://www.blisty.cz/art/64754.html