Otázka vlastnictví v moderní společnosti

Studovna

Výtah z článku Formy vlastnictví. Jaká forma vlastnictví je sociálně a ekologicky nejudržitelnější?

Aby mohlo dojít k darování atd. či přisvojení podnikatelem, musel být majetek nejdříve vytvořen lidskou prací. Přímým zdrojem vlastnictví nemůže být dokonce ani příroda, protože i přírodní zdroje musí být nejdříve osvojeny lidskou prací, aby se mohly stát předmětem vlastnictví.

Pravda, možnost privátně disponovat nadproduktem mohou sice nejvynalézavější jedinci společenství zneužívat jen ke zvýšením standardu své vlastní osobní spotřeby; jenže nerespektováním společenských potřeb přestávají být pro společenství těmi nejužitečnějšími a o své postavení disponentů společenským nadproduktem pak přicházejí rozhodnutím ostatních členů společnosti, jak dokazují majetkové zvraty (násilné i vývojové) v průběhu historického vývoje lidstva. Privátní vlastnictví od samotných začátků svého vzniku bylo spojováno s jeho odpovědným využíváním ve prospěch společenského celku. Od vlastníka se očekává, že vlastnictví jemu svěřené využije vlastník ku  prospěchu všech. Způsob realizace soukromého vlastnictví je tudíž omezen společenskými podmínkami života nevlastníků.

Tvorba nadproduktu, která v současnosti mnohokrát přesahuje velikost produktu nutného pro udržení života společnosti a jeho přírodního prostředí, vede ve stávajících podmínkách jeho přisvojování k přerůstání cyklických krizí z nadvýroby do krize permanentní, pro jejíž řešení nemá tato kapitalistická forma přivlastňování žádné nástroje společensky přijatelného řešení.

Stupeň rozvoje výrobních sil, jenž byl dosažen díky kapitalistickému způsobu přisvojování společenského nadproduktu, je už natolik převratný, že se začíná zásadním způsobem měnit samotná povaha lidské práce, tento jedinečný zdroj vlastnictví. (…) Živá lidská práce je z tradičního procesu produkování běžných užitných hodnot vytěsňována v masovém měřítku uplatňováním stále většího podílu intelektuální práce, zhmotnělé ve výrobních prostředcích, které ale v kapitalistickém systému přivlastňování náleží vlastníkům, nikoli těm, kdo je vytvořili či kdo s těmito prostředky pracují.

V současnosti je už příliš zřejmé, že rovnováhu kapitalistického systému již nelze obnovit ani dalším prohlubováním vyvlastňování obyvatelstva privatizací veřejných statků, ani korekcí privatizačního úsilí vlastníků kapitálu, kterou uplatňovaly levicové politické strany v minulém století v rámci sociálního státu.

V zadrhávajícím se všeobsáhlém systému kapitalistického přivlastňování se ale ukazuje, že nápravu nepřináší ani přechod na spoluvlastnění, ke kolektivnímu, sdruženému, „samosprávnému“ vlastnictví. V konkurenčních podmínkách, daných vládnoucím hospodářským systémem, v nichž každý každému je vlkem, má kolektivní spoluvlastnictví tendenci rychle erodovat v důsledku majetkové diferenciace mezi spoluvlastníky, zejména při pasivitě těch spoluvlastníků, kteří nejsou v řídícím postavení.

Nadměrné, společnost i přírodu devastující rozkmitání stabilizační a vývojové složky kapitalistického systému lze tedy za dnešní úrovně výrobních sil korigovat jen zpřístupněním všem členům společnosti rovného přístupu k rozhodování o společenských parametrech realizace nadproduktu, který svou prací mohou spoluvytvářet s využitím svěřených jim (ať už do individuálního vlastnictví pracovních prostředků či propůjčených ze spoluvlastnictví) reprodukčních zdrojů (…) [známý] pod pojmem „družstevní vlastnictví.“ Tento typ sdruženého vlastnictví umožňuje efektivně propojit individuální vlastnictví pracovních prostředků s využíváním spoluvlastnictví dalších výrobních podmínek, což je v naprostém souladu s dosaženým stupněm vývoje výrobních sil. Synergický efekt ze spolupráce sdružených členů neutralizuje společenské ztráty, které vznikají v prostředí konkurenčním.

Publikováno

40 komentářů: „Otázka vlastnictví v moderní společnosti“

  2. No aspoň tam nebudou žádný průtahy se „spravedlností“ a žádný zbytečný náklady na sociální systém ;-) — pro liberalisty typu zdejšího michala přímo optimální prostředí k seberealizaci.
    Aspoň je máme kam posílat, až budou zas posílat nás do severní Koreje.

  3. Družstevní uspořádání (jehož hlavní rozdíl od klasické akciovky je ten, že velikost hlasu není úměrná velikosti podílu) má jeden hlavní problém. Ochota podílníků zajímat se o osud své firmy je pochopitelně úměrná tomu, co mohou získat či ztratit. Jinými slovy podílník, kterému patří jedna tisícina firmy, je mnohem méně motivován rozhodovat se odpovědně, zjišťovat si informace (což stojí námahu a peníze), než ten, komu patří polovina firmy. Proto obvykle družstevní firma neobstojí v konkurenci s klasickou akciovou, výjimkám čest. Stejný problém mají klasické akciové společnosti, jejichž vlastnictví je příliš rozptýlené. A ostatně stejný problém má demokracie, neboť efekt hlasu ve volbách je pro voliče nízký a tudíž jich většina volí podle médií a ksichtu. Máte nějaký nápad, jak to řešit?

    Autonomní zóny, potomci někdejších městských států (ty fungovaly výborně) jsou jistě dobrý nápad, tak říkající výkladní skříň méně regulovaného kapitalismu, která postupně povede i k odstranění regulací v mateřském státě – viz čínské AZ. Ale v Hondurasu je příšerné vedro, tam mě prosím neposílejte.

    1. Podobně jako Hongkong mají mít honduraská města vlastní obchodní politiku, a to včetně pravomocí podepisovat mezinárodní smlouvy. Na rozdíl od Hongkongu však půjde o města soukromá. Podle agentury AP zde nebudou platit žádné honduraské ani jiné vnější zákony s výjimkou mezinárodních dohod o lidských právech a obecných principech jednání.

      Rozumím-li tomu dobře, pak zde budou platit jen ty mezinárodní dohody o lidských právech, které tato města teprve podepíší protože nově vzniknuvší městské státy nebudou členy žádných mezinárodních organizací (jako např. OSN, atp.) dokud do nich nevstoupí. Takže s těmi lidskými právy
      http://iuridictum.pecina.cz/w/Lidsk%C3%A9_pr%C3%A1vo#Mezin.C3.A1rodn.C3.AD_.C3.BAmluvy
      to zde bude ještě pofidérnější než v již existujících státech, které mají leckdy tendence vykládat si tato práva po svém a snaží se postupovat dle receptu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“ do té míry že jsou ochotny připustit i polemiku o tom „co je to vlastně ta CELÁ koza.“
      Tyhle městské státy mohou samozřejmě velmi prosperovat protože budou financovány především z vnějších zdrojů, coby ideální daňové ráje a současně královský dvůr, kterým se králové pyšní a kde si chtějí užívat své pohodlí a privilegia. Prostě „Můj dům – můj hrad“ dotažený ma maximum možného a také místo pro „odklánění“ peněz, které by jinak musely jít jinam.

      Souhlasím tedy s Vámi že coby „výkladní skříň méně regulovaného kapitalismu“ mohou dobře posloužit, ovšem jen pro toho kdo se nebude zabývat otázkou kde a jak se v ní to „luxusní zboží“ vzalo.

      Možná Vás tím překvapím, Michale, ale souhlasím i s tím co píšete o družstvech. Řešením je že nesmíte mít v jedné ohradě pohromadě dravce a býložravce. A ještě bych dodal, že býložravci se bez dravců obejdou ale dravci bez býložravců nikoli.

      1. Teď je otázka, koho tím příměrem myslíte – existence pouze akciovek je prakticky dobře možná (vše půjde jako dnes), existence pouze družstev alespoň teoreticky také (vše půjde tak nějak pomaleji, ale v zásadě půjde). Tudíž jde spíše o jejich vzájemnou nekompatibilitu.
        Býložravci bez predátorů v přírodě dlouhodobě nepřežijí, neboť zdegenerují a přemnoží se, nebudou-li odstraňovány slabé kusy. Vaše analogie se mi líbí. :-)

        1. Jenže ta nekompatibilita je právě zásadní. Jakoupak má šanci zajíc mezi vlky?
          Býložravci a nebo abych byl přesnější ne-dravci k udržení své kondice dravce nepotřebují. K tomu jim úplně postačí běžné se pinožení za potravou, jejich hrátky mezi sebou, boje o samičky, občas nějaká ta přírodní svízel (požáry, sucha, tornáda…), slabé kusy uhynou prostě jen o něco dříve než ty silné. Také se množí pomaleji za nedostatku potravy a vznikne-li nedostatek potravy nárazově – prostě jich část uhyne i bez zásahu dravců. Nebýt dravců byl by nějaký tréning ostražitosti (či útěku, úkrytu) proti nim k ničemu, tak jako nepotřebuje studovat práva člověk který žije ve skutečně právním státu (společnosti).
          To o nutnosti štik v rybníce kvůli pohyblivosti kaprů je jen pochybná dravčí ideologie vyplývající z jejich potřeby lovu na němž existenčně závisí. Na začátku každého potravního řetězce je však nějaký tvor (či rostlina) který se nedokáže bránit svému sežrání a není dravec. Dravci jsou až „nahoře“ a bez všech „pod sebou“ by vymřeli hladem (po nepříliš dlouhé „epizodě“ požírání malých dravců velkými).
          Mnozí ne-dravci, by možná byli bez dravců o něco pomalejší (jako třeba ta některá družstva) ale daleko více v pohodě a bez stresu. Životní prostředí přináší dostatek jiných podnětů, bránících nějakému zakrňování, aby se ne-dravec bez ataků na svou existenci obešel.
          To ale dravec nemůže pochopit. Obzvláště ne ten lidský, který považuje lov za smysl života, loví i přežraný, jen pro zábavu a hromadění kořisti. Zvířecí dravec, když je nažraný, odpočívá a nechává potenciální kořist vydechnout.

          2. No vždyť to píšu že dravce dokáží nahradit přírodní svízele. A do toho počítám i ty které si „neukáznění“ býložravci způsobí sami svým přemnožením a žravostí. Však si to taky pak odskáčou i bez dravců, ubyde jich, země pohnojená jejich mrtvolama a trusem vyprodukuje novou vegetaci a jede se dál močálem černým podle bílých skal :-)

            Ale já principielně proti zvířecím dravcům nic nemám. Ti se, na rozdíl od těch lidských, chovají „rozumě“ a to dokonce čím jsou větší – tím rozuměji. Výjimkou prý byl šavlozubý tygr který, kvůli těm svým tesákům, mohl jen chlemtat krev a nemohl se najíst masa z ulovené kořisti. Musel tedy lovit velice „nehospodárně“ až „vyprázdnil špajz“ a doplatil na to tím že zmizel v „propadlišti dějin“. Je vidět že přírodní zákony si s takovými „přehmaty vývoje“ dokážou poradit a nakonec přežijí takové exempláře které loví přiměřeně.

            Bohužel, lidská společnost si rozumné regulační zákony vytvořit neumí (nebo neumí nastolit) a tak se lidští dravci (zatím) stále mohou chovat bezuzdně a to tak dlouho než je nakonec srovnají ty přírodní a dopadnou jako ti šavlozubí tygři. Blbé je že, než se jim to stane, tak kolem sebe nejen vyhubí ale i zničí co půjde.

            Chovat se, teoreticky, jako nenasytný dravec může i družstvo ale z důvodů které jste už popsal k tomu zpravidla nedochází. A tak se, pro svou ne-dravost, snadno stane kořistí třeba těch akciovek, které na rozdíl od nich dravost nepostrádají. Samozřejmě nikoli kořistí jedinou, protože „kořistí“ jakékoli firmy je konzument jako takový a ne pouze ten který pracuje v družstvu. Jenže nerozumné dravčí firmy se chovají jako by solventní konzument rostl někde na vrbě a nebyl závislý na výdělku. Ti konzumenti, kteří přijdou o svůj výdělek „zakousnutím“ družstva, nenavýší množství potenciální kořisti ale naopak. Především v (tak častém) případě kdy jsou původní družstevní produkty nahrazeny na místním trhu dovezenými, aniž by spolu s nimi byla dovezena také pracovní příležitost. A tak se firemní dravec zbaví nejen konkurence ale i valné části potenciální kořisti. Dobře je tento jev popsán na příkladu Ameriky v tomto článku: http://www.outsidermedia.cz/Odepsana-Amerika-1.aspx kde autor, mimo jiné, píše: „…dokud budou velké americké firmy přesunovat svoji výrobu určenou pro americké trhy do zámoří, budou Američané zbaveni příjmů spojených s výrobou zboží a služeb, jež konzumují.“
            Prostě, nerozumní dravci, kteří nechtějí pochopit že období „volného lovu“ je již u konce a že svou kořist už nemohou jen lovit ale musí také nějakou „odchovat“. Takovým způsobem lovu dříve či později „vlk“ o své „zajíce“ přijde a pak sám chcípne na nedostatek potravy.
            Tedy – souhlasím s Vámi že „…společnost, v níž by existovaly pouze akciovky může fungovat“. Dlouhodobě však pouze za předpokladu že se tyto akciovky nebudou chovat jako bezuzdně lovící dravci. A v takovém případě by mohly být pohromadě, v jedné „ohradě“, družstva i akciovky.

  4. Jinak samozřejmě výše uvedená rovnováha kapitalistického systému zkrátka leží jinde, než si představujete, proto se Vám a autorovi zdá, že je vychýlena. Ona se jen vrací tam, kam přirozeně („tržně“, „svobodně“, zkrátka na základě fakticky existujících rozdílů mezi lidmi ve všech směrech) patří. Ale tomu nevěříte a nemá smysl, abych Vás o tom přesvědčoval.

      1. Asi proto, že mě to baví. Jak rozumná diskuse (typicky Kamil Mudra), tak emocionální štěky a fňuky některých jiných.

    3. Dám vám tip k zamyšlení: zkuste se trochu zamyslet na pojmovými dvojicemi rovnost – rovnováha a nerovnost – nerovnováha.

      1. Pokud máte reálně existující rozdíly mezi lidmi, bude rovnovážným stavem nerovnost. Příklad – dva lidé, z nichž občan A pracuje 2x více, než občan B, budou v situaci spravedlivého odměňování odměňováni rozdílně a bude mezi nimi narůstat nerovnost.
        Jak ale zjistit, jaké odměňování je spravedlivé? Každý člověk má jiná měřítka; kupříkladu já bych za podívání se na tenisový zápas Andyho Murraye nezaplatil ani eurocent, řada lidí je ochotna koupit si lístky za desítky eur. Naopak když hraju tenis já, nikdo při smyslech by mi za to nedal ani korunu, leda z útrpnosti.
        Jiným způsobem, než zjištěním ochoty lidí za provedenou práci (prokázanou službu) platit, nelze určit cenu ničí práce. A tomu se říká trh. Občas vygeneruje nerovnosti, které se člověku nezdají (pro mě, sporotovního analfabeta, je to například odměna sportovců, pro analfabety ekonomické je to odměna úspěšných manažerů hedge fondů).
        Máte lepší způsob nalezení spravedlnosti v odměňování, než je poměr nabídky a poptávky?

        1. Ono je to trochu složitější. Rozhodování mezi tím jestli se bude vyrábět toaletní papír růžový nebo zelený ať rozhodují lidi prostřednictvím trhu. Nicméně existuje nemálo stratgických oblastí, které když dostane trh pod kontrolu, tak zahubí společnost. Tady analogie z přírody nepomohou, protože není možné, aby vlk sežral všechny zajíce, ale je možné, aby jeden člověk vlastnil celý stát.
          Dle mého je třeba rozdělit objati na „nezajímavé/svobodné“ a na „strategické“. Do těch prvních ať nikdo nekecá, kromě bezpečnosti. Ale ten zbytek by měl být pevně regulovaný. Do strategických bych zařadil i finanční sektor, protože je možné jeho pomocí ovládat obrovské množství lidí.

          1. A jsme opět u obligátního dilematu zda dát přednost svobodě ovládat (deregulace), nebo svobodě nebýt ovládán (regulace entity s velkým regulačním potenciálem, např. monopolu).

          2. Celkem s vámi – oběma – souhlasím, stav, kde dochází k monopolu by mohl být předmětem debat, do jaké míry regulovat. Byla by jistě zajímavá diskuse, zda je veřejné osvětlení, vodovody, ČEZ takovým případem.
            Jenže zatím jsme o mnoho dále od svobodného světa; zatím stát vyžaduje, aby se přes něj cedily peníze na nepochybně nemonopolní, individualizovatelné statky, typu (pro jednoduchost) pojištění pro případ nemoci, nezaměstnanosti a důchodu, financování divadel, církví, škol a památek. Odstátnění tohoto a podobného by uvolnilo cca 75% prostředků, které státu cpu (cpeme); a mj. umožnilo i lepší kontrolu těch zbylých.

          3. Myslím, že 75 % by to nebylo.
            Třeba zdravotní péči vnímám jako veřejný zájem i u lidí, kteří ji nikdy státu nezaplatí. Protože pokud se nám tu budou pohybovat lidi, kteří (kvůli nedostupnosti zdr. péče) budou mít žloutenku, TBC a podobné, tak to omezí život i nám, kteří tu péči státu zaplatíme. Takže já rád „solidárně“ zaplatím péči i cikánům, když na mě v MHD nebudou kašlat tuberu.
            Školy vnímám taky jako strategické, kvůli tomu, že naše společnost potřebuje mozky a jediný způsob jak jich mít dostatek je mít dobré školství. A talentovaní lidi se rodí i v chudých vrstvách, takže musí být způsob jak chudí talentovaní získají vzdělání (aniž by se stali dluhovými otroky). Protože pokud je vzdělání uvrhne do otroctví, tak to poškodí genetickou stavbu společnosti – potřebujeme, aby talentovaní měli víc potomků jak lůzři, ne aby talentovaný buď hnil ve stoce nebo byl otrokem, který na potomstvo nemá prachy.

          4. Teď jste mi „promluvil z duše“, Troi. Podepisuji bez výhrad.

  5. „Aby mohlo dojít k darování atd. či přisvojení podnikatelem, musel být majetek nejdříve vytvořen lidskou prací. Přímým zdrojem vlastnictví nemůže být dokonce ani příroda, protože i přírodní zdroje musí být nejdříve osvojeny lidskou prací, aby se mohly stát předmětem vlastnictví.“

    To je uplne cisty John Locke.
    A zbytek jak bys met, jen rozvedena Lockeovstina.
    Jenze Locke neni, Locke uz dosel.

    „Později v některých částech světa, kde přírůstek obyvatelstva a dobytka spolu s užíváním
    peněz učinil půdu vzácnou a tedy do jisté míry cennou, jednotlivá společenství stanovila
    hranice svých oddělených území a uvnitř nich samých upravila zákony vlastnictví
    jednotlivých členů své společnosti a tak smlouvou a dohodou uspořádala vlastnictví, jež práce
    a přičinlivost počaly.“ Locke, Dvě pojednání o vládě, ČSAV, Praha 1965

    Pani Habova se jen snazi rozvest a rozumove usmernit lockeovskou „Dohodu“.
    Jenze Dohoda neni, Dohoda dosla.

    To tak muze rozrajcovat jedine pana Michala.

  6. „Pani Habova se jen snazi rozvest a rozumove usmernit lockeovskou “Dohodu”. “

    John Locke je jasný, a paní Hábová.. myslíš tuhle?
    No to sem musím dát, to je teda něco..

    1. Pod zorným úhlem reklamy je to příšerné. Mimiku přehrávající paní, s obtížemi sledující čtecí zařízení na kameře, nevěrohodná, ať říká cokoliv. Tohle nemůže nikoho získat, ani kdyby měla desetkrát pravdu. Zlatá Šichtářová nebo Issová.

  7. a koukám, ta iniciativa Vyměnte politiky – no vida, občanské sdružení, no to nen nic novýho, stejně jako ti Šalamouni (co jdou na to z Boku ;)
    Nebo Klausovi vycepovaní Machovci, co zas shora.. No a tihle to teda zabírají evidentně odspodu.
    Úspěch mají, jako všichni
    http://www.vymentepolitiky.cz/zpravodajstvi/iniciativu-vymente-politiky-cz-ve-stredu-vyslechne-evropsky-parlament
    a pak že prej za úpěch minulých voleb můžou Issová s Mádlem ;)

    „Díky občanské iniciativě došlo v České republice k poměrně zásadní obměně vládních garnitur, což přispělo k trendu rozkrývání korupce v nejvyšších vládních kruzích. Role občanské aktivity a využití nových elektronických médií je zajímavým fenoménem, o kterém bych chtěl na půdě Evropského parlamentu promluvit,“ uvedl David Seibert z VYMĚŇTE POLITIKY.CZ.“

    1. Hmm… Dva roky stará záležitost. Hábová i to „slyšení“. A copak se od té doby změnilo k lepšímu? Kecy, kecy, kecy …
      Vlastně i ty kecy jsou čím dál horší :-(

        1. Nevím, kde je na straně Rath vs. stát pravda, ale nevyřešil by Rath problémy své straně tím, že by opustil poslanecký mandát a nastoupil by za něj náhradník?

          1. Asi neví o žádném vhodném náhradníkovi :-)
            Také proč by to dělal pokud je přesvědčen že je nevinný? Je to také jen člověk a evidentně ne ten typ co stáhne ocas a sklopí uši.
            Velkorysé ústupky už se dnes „nenosí“ a obávám se že by ho nikdo ani neocenil. Leda (neviditelně) ten komu by se to hodilo do krámu.

  8. Nepochopila jsem, Tribune, jestli jste to sem dal, protože s tím souhlasíte, nebo pro zasmání ;-)?

    1. Nu, s ledasčím v tom článku lze souhlasit i nesouhlasit, ale ke smíchu mi nepřijde.

  9. Zajímalo by mi, kdy lidé co věří podobně jako jiní „na Ježíška“, že snad primitivní dělnická práce někde u pásu má nějakou vyšší hodnotu než je hodinový plat, řekněme 150kč/hod. natož aby měl nějakou (NAD)hodnotu v podobě zisku inkasovaným tím, kdo vymyslel to, co je nazýváno v ekonomické vědě – „spotřebitelskou užitečností“. Což je vlastně to, co je předmětem podnikatelského záměru – kde hlavním inicátorem oné poptávky je nápad – jejímž meritem je nějaká ta „užitečnost“ produktu či služby, kterou zákazníkovi/trhu hodlám nabídnout.

    To, že pak někdo vytvoří dílčí úkon (třeba vykope jámu nebo sešrubuje dva díly nějakého kovu k sobě, nevytváří samo o sobě nějakou užitečnost, jen dělá úkon na její zhotovení a následnou funčnost nutný).

    Nadhodnota je tedy primárně zdrojem bohatství autora „projektu“ užitečnosti, technologa jeho realizace (technický a vedoucí management) pak toho, kdo finacuje celý projekt a jeho náklady – kdo do toho vložil vlastní úspory…

    Ale pak hlavně – kdo něco vyrobí a má to u sebe doma nebo na skladě – pořád žádnou nadhodnotu nevytvořil – když nenajde mága – ano dneska je takové označení navýsost relevantní – Pana „obchodníka“ – protože to až ten, kdo ten produkt či službu se ziskem prodá vytváří nadhonodtu – dododne s kukujícím cenu mající v sobě onen ZISK tedy NADHODNOTU (tedy sám o sobě umí zkalkulovat vůbec nějak tržní apreciaci, protože prodat produkt anebo počet produktů vzhledem k vstupní investici za cenu nedostatečnou – že nakonec ten dělník – který je podle modláře Tribuna zdrojem nadhodnoty – tak by milej dělník, byl by jím skutečně resp. jeho práce zdrojem nadhodnoty, se musel nejen vzdát se vlastního platu, ale ještě ze svých úspor by musel doplácet – protože nadhodnota nebo-li zisk – může být i záporná…

    No, možná bude lepší vzít si dvě za domácí úkol k pochopení tohoto pojmosloví seminárky z podnikové ekonomie a kalkulace nákladové rentability (kde budou jako zásadní položka figurovat mzdy zaměstnanců) v závislosti na výnosech – jako základ podnikové mikroekonomiky – a pak se pokusit přemýšlet o tom, jestli ten, jehož práci zanedhlouho u 90% průmyslu a v nějakých 50% služeb nahradí stroje a umělá inteligence – tedy člověk/dělník – je vůbec zdrojem té PRÁCE – natož pak nějaké (nad)hodnoty…

    1. Udělejte příště něco pro sebe i pro lidi, se kterými sdílíte diskuse, a přečtěte si nejprve pořádně text, pod kterým necháváte svaté rozhořčení cloumat svým majestátem. Práce nemusí být jen fyzická (a oscilující, jak ji označoval GeoN), ale může být – a stále více je – i intelektuální. Faktem, na kterém žádný (neo)liberál ani jiný ekonomista nic změnit nemůže, ať se vzteká sebevíc, je, že bohatství nevzniká vlastnictvím, ale pouze a jedině prací.

      1. Ještě dodám, že i správa investičního portfolia je svého druhu práce, byť zhusta podobně prospěšná, jako činnost sběračů kovů, což je také práce, ač se to tak kvůli její záporné přidané hodnotě nemusí jevit.

      2. Dodal bych – prací, která má smysl; která zvyšuje bohatství (vlastnictví) přímo (kopání zlata), jejíž produkty někdo má zájem a prostředky koupit (výroba parního stroje), nebo za niž je někdo ochoten platit (zdravotní péče).
        Nikdo z liberálů netrvrdí, že bohatství vzniká vlastnictvím, vlastnictví a vlastnická práva jen bohatství udržují.

        1. Michale, vlastnictví je především závislé na schopnosti vlastníka si své vlastnictví udržet ať už „perem nebo mečem“. Jde tedy o moc, ať už přiznanou dohodou či uzurpovanou silou. Samo vlastnictví má skutečně s bohatstvím pramálo společného protože můžete vlastnit hromadu nepotřebných hadrů stejně tak jako unikátní recept na věčné mládí.

        2. Zase špatně. Vlastnictví a vlastnická práva bohatství neudržují, ale zajišťují jeho exkluzivitu, to jest vylučují z užívání jeho plodů nevlastníky, přičemž platí, že vlastní a ten, jeho (spolu)prací bohatství vzniklo nemusí být – a zpravidla ani nebývá – jedna a ta samá osoba.

          1. Pokud mohou využívat vlastnictví i nevlastníci (bez souhlasu vlastníka), pak o plném vlastnictví nelze hovořit. Ius possidendi, disponendi, abutendi, utendi et fruendi bez kterékoliv ze svých komponent pozbývá smyslu.

  10. Bohatství samozřejmě vzniká vlastnictvím a to vcelku jednoduše, nakoupím-li věci do svého vlastnictví, jehož vlastního UŹITÍ se vzdám a za rentu jej pronajmu do užívání jiným lidem – nevlastníkům. Nevím, co jiného pak generuje bohatství než sám fakt, že jsem za majetek ktrerý takto dál „půjčuji“ zaplatil jeho výrobci (třeba i fyzicky tomu kdo jej zhotovil a tedy původci práce) tržní cenu.

    celé odvětví, které dnes bohatne z půjčování věcí – se mu říká „outsourcing“.

    Až tady bude plně mechanizovaná výroba, pak budou podle tého zastydlé ideologie nepochopením co je zdrojem hodnoty (vyrobit umí každý blbec, prodatm +managovat realizaci + vymyslet nápad – naopak genius a tyto činnosti obvykle dělá…

    1) přímo vlastník
    2) za exklusivních finančních podmínek (managerská smlouva, velké odstupné, opce na úpis akcií firmy) najatý MANAGER

    ani jeden z nich pak svoji participací na finanční odměně rozhodně NENÍ vykořisťován..a dále pak asi budeme vykořisťovat stroje…Chudáky jedny.

    Opravdu pak vykořisťování je jen fikce Trevírského příživníka, co sám nikdy nepracoval a žil z vykořistěných (tehdá snad za podmínek se mu snad trochu u přibližujících) peněz svého otce a pak svého „comrade“ v rudém triku bojujícím jeho boj s ním a vykořisťujícím také jako by se v Komunistickém manifestu nechumelilo …

    Ovšem možná jednou budeme vykořisťovat vážně ty stroje. A nakonec, taková pokladní namísto bezkontaktní pokladny (bežící pás opatřený RFID čtečkou a terminálem pro platební kartu, bránou se cenzory, kdyby někdo chtěl zboží pronést mimo sejmutí kodu a zaplacení) dnes za nějakých 12tis. kč měsíčně – tímto požadavkem za její práci – sama vykořisťuje vlastníka. Prostě proto, že její práce takovou hodnotu prostě nemá a on ji měsíčně (než by byly náklady na pořízení a následného odpisování technologie bezkontaktní kasy) DOTUJE ze svého vlastnického platu (heh, i vlastník má plat, že?)) dobrými 3-4tis. měsíčně.

    Tož tak Tribune, jestli stroj pracuje nebo věc, co ji už někdo stvořil a jemuž byla zaplacena pak za tu věc na trhu i tržní cena – nevytváří bohatství – pak prostě si klidně dál myslete své, ale jednou vám ukážu, že „u mě doma“ nikdo nepracuje – žádný člověk, přesto mé bohatství se denně navyšuje. Chtěl bych vykořisťovat, věřte, moc bych chtěl – ale nemám koho – resp. vykořisťovat je zcela zbytečná a málo produktivní činnost nesoucí MÁLO onoho – „bohatství“…:-)

    Výnosnější je vážně vlastnit…

    1. Cimrmanův postřeh, že ještě horší, než neschopnost myšlenku udržet, je neschopnost myšlenku opustit, je pohříchu hluboce nedoceněný. A přitom existuje tolik materiálu ke studiu!

      1. Jistě, například do sekce „Šuple na motýly“ jsem nalinkoval pár studijních textů. :-)

Komentáře nejsou povoleny.