Na přechodu


Pokud ještě nikdo neudělal psychologickou studii chování řidičů u přechodu pro chodce, možná by měl, protože to, co jsem vypozoroval, není bez zajímavosti. Pokud stojím u přechodu a po silnici jede jediné auto, v naprosté většině případů zastaví a pustí mě, přestože mi tím nijak nepomůže, protože těch pár vteřin, než přejede, mohu klidně počkat. Ale když jede kolona, nepustí mě nikdo a musím čekat, někdy i velmi dlouho, na nějakou mezeru. Proč není řidičům za těžko udělat gesto, ale skutečně pomoci, tedy pustit chodce, který se skrz kolonu na druhou stranu vozovky jinak dostat nemůže, přinejmenším pomineme-li způsoby hraničící s pokusem o sebevraždu, nechtějí? A to nemluvím o případech, kdy na dvouproudové silnici jeden pruh zastaví, ale v druhém auta sviští dál, nebo o trestním právem nepostižitelných pokusech o vraždu, kdy různé „silné individuality“ začnou na přechodu pro chodce předjíždět stojící vozy, které chodce pustily. To je jako s tím psem. To by nás vážně pro trochu vstřícnosti a ohleduplnosti ubylo?

Reklamy

O přátelství


Přítel je člověk, kterému když řekneš: „Zabil jsem tchyni,“ tak se tě nezeptá: „Cos to udělal?,“ ale: „Kam ji schováme?“

(můj otec)

Za komunistů se špatně nežilo


Ten nejpovrchnější a nejomezenější způsob srovnání minulého a současného režimu si zvolil autor agitačního webíku zakomunistu.cz, ve kterém bez dalšího srovnává ceny některých komodit dříve a nyní. Bohužel srovnává nesrovnatelné, protože o srovnání „ceteris paribus“, ze kterého by šlo vyvodit nějaké závěry, nejde ani náhodou. Nezměnily se totiž jenom ceny a platy, změnilo se úplně všechno, nejenom v naší republice, ale v celém světě, od politiky přes ekonomku po techniku.

Continue reading „Za komunistů se špatně nežilo“

Nelžete si do kapsy, lidé nezapomínají


Na pravé straně politického spektra vypukla po volbách panika, která se vtělila do klišé „Lidé zapomínají,“ jež má vyjadřovat nepochopení a nesouhlas s rozhodnutím voličů de facto rehabilitovat komunisty, a to takovým způsobem, aby si pravice nemusela připustit, že si svůj výsledek může především sama (pikantní je srovnání této praxe s teorií konstitučního mýtu osobní odpovědnosti). Ale když výmluvy na hloupé a zapomnětlivé občany jsou snadné a iluzi o vlastní výjimečnosti ochraňující…

Continue reading „Nelžete si do kapsy, lidé nezapomínají“

Jedna pozapomenutá špatná zpráva z voleb


Vedle nepřehlédnutelného signálu, že voliči se už štítí vlády víc, než komunistů (což je špatná zpráva hlavně pro vládu v širším slova smyslu, tj. nejenom pro politiky, ale i pro byznys a mafie na ně napojené, a potom pro internetové elitáře), přicházejí z voleb i zprávy sice méně nápadné, ale minimálně stejně závažné, jako je například neúspěch Ludvíka Hovorky v první kole senátních voleb. Proč je to špatná zpráva? Protože Ludvík Hovorka je jeden z mála politiků (ne-li jediný), který soustavně, rázně a hlasitě bojuje za zachování funkčního a dostupného zdravotnictví a proti jeho privatizaci. Pokud neuspěl, může to znamenat buď, že voliči veřejné zdravotnictví nechtějí (což se po letech intenzivní a systematické neoliberální propagandy nedá vyloučit), anebo že se nezajímají, že nemají o politice a o tom, co se děje, co kdo chce a co kdo dělá ani „ánung“.

Hlas lidu, hlas boží


Výsledky krajských a prvního kola senátních voleb se nedají interpretovat jinak, než jako debakl vládnoucí pravice a rehabilitace komunistů.

Kdyby voliči – a tedy občané (!)  – vládě, její politice a jejím reformám věřili, tak by přece chtěli, aby se stejně vládlo i v krajích. Výsledek krajských voleb ovšem jednoznačně ukazuje, že to je přesně to, co voliči nechtějí ani omylem.

Ještě výmluvnější je posilování KSČM, jejíž kandidát postoupil v senátních volbách do druhého kola i v Praze, která byla doposavad pevnou baštou pravice, a dokonce z prvního místa! A to znamená jediné – strašení komunisty již nezabírá a pravice, pokud chce komunisty porazit v řádné volební soutěži (sic!), musí nabídnout vlastní pozitivní program, který bude pro voliče atraktivní.

Nejzajímavější ovšem bude, jak se k výsledkům voleb na hlavu poražené pravice postaví – přijme pokorně výsledky voleb jako výsledek své ceny na politickém trhu, nebo začne osočovat voliče z hlouposti a nesvéprávnosti? Trochu se bojím, že spíše to druhé a že pravice skončí u obligátní heroické ublíženosti, kdy se bude chvástat i chlácholit tím, že to je důsledek nutných a správných reforem, které hloupí, komunisty zkažení a populisty svedení voliči nepochopili. Na to se dá říct jediné: lidé vědí, jak se jim žije a osobní prožitek se těžko přebíjí ideologickými floskulemi vykřikovanými ze slonovinové věže moci a peněz.

Jiří Svoboda o úpadku vzdělání


Fenomenální filipiku dr. Vlacha proti úpadku řemesel už asi nikdo nepřekoná, jenže to byl humoristický román, zatímco to, o čem hovoří režisér a někdejší předseda KSČM Jiří Svoboda v rozhovoru pro Aktuálně.cz (1. díl, 2. díl – oba velmi zajímavé a stojící za přečtení) je realita a Svoboda to říká rázně a dobře:

Continue reading „Jiří Svoboda o úpadku vzdělání“