Čtěte Bibli, tam to všechno je


Shodou okolností, kterou bych si raději odpustil, ale co naplat, už se stalo, jsem teď několikrát neměl ke čtení nic lepšího (rozuměj nic jiného), než Bibli. Tak jsem si četl.

Continue reading „Čtěte Bibli, tam to všechno je“

Reklamy

Jo Nesbø: Sněhulák


Přestože Sněhulák vyšel v českém překladu v roce 2012 a jeho filmové zpracování se teprve chystá, troufám si tvrdit, že většina z vás ho již četla i viděla, a to dokonce několikrát. Sněhulák je totiž přímo kanonická detektivka s masovým vrahem a drsným policajtem a téměř všechno je v něm povědomé, už jednou čtené, nebo viděné. Ale to nevadí, na operu také člověk nechodí kvůli originálnímu příběhu. A Sněhulák je napsán přímo virtuózně.

Continue reading „Jo Nesbø: Sněhulák“

Bylo úniku?


Ze článku Petra Pitharta Kapitalismus: slovo a realita:

Ježkův kapitalismus měl stát na liberálních principech protestantské etiky, na pravidlech – omezeních, na kontrolních institucích. Klausův byl kapitalismus deregulace a takové expanzivní privatizace, která zachvacuje další a další sféry veřejného zájmu.

Někdy na podzim 1991 nám s Jiřím Dienstbierem řekl v jedné pražské hospodě velký Evropan Ralf Dahrendorf: nechci vám (přijel na sjezd Občanského hnutí) brát iluze, ale vy možná netušíte, do čeho jdete. Vy si asi představujete kapitalismus jako ten počestný, poválečný kapitalismus práce, šetření a odříkání, odkládané spotřeby, kapitalismus dlouhých peněz, zodpovědného investování, únosných sociálních rozdílů… Ale vy jste teď nastoupili do toho nejhoršího „vlaku kapitalismu“, jaký kdy byl na trati! Tohle teď je „cassino capitalism“… Abyste to věděli…

Není antikomunista jako antikomunista


V poslední době se opět zdvihá dobře živená vlna antikomunismu. Protože žádné volby, ve kterých by KSČM měla své želízko v ohni, na obzoru nejsou, jeví se jako nejpravděpodobnější vysvětlení, že jde o způsob, jak překřičet realitu a zamaskovat skutečné problémy a jejich pravé viníky. No a vlna antikomunismu s sebou nutně nese antikomunisty. Jenže antikomunisté, to není ani zdaleka není homogenní masa rytířů bez bázně a hany. Patří k nim jak bandité typu bratří Mašínů, jimž má boj proti komunismu posvětit jejich zločiny, tak kariérní oportunisté typu kandidáta na prezidenta Fischera, kteří se před rokem 1989 dali ke komunistům, aby se z nich po roce 1989 stali horliví bojovníci proti komunismu, ale i plejáda keťasů, šmelinářů, veksláků a kolaborantů, kteří nebyli s režimem za dobře jenom proto, že o ně sám režim nestál, a teď jsou z nich děsní hrdinové a perzekvovaní chudinkové. A pak jsou zde lidé typu Jaroslava Brodského nebo Františka Zahrádky, letošního laureáta tzv. Ceny paměti národa, kteří také byli proti komunistům, dokonce aktivně (rozhodně aktivněji, než řada dnešních horlivých) a s plným vědomím toho, co dělají, proč to dělají a co u toho riskují. S takovými lidmi můžete nesouhlasit, ale musíte je respektovat. Zvláště mluví-li tak, jako výše zmiňovaný František Zahrádka:

A stálo vám to utrpení za to?

– Jistě.

Třináct let jste byl zavřený!

– Jenže já jsem nebyl žádná nevinná oběť, já do toho šel s vědomím, že mě na hranici můžou zastřelit. Šel jsem ve stopách svého otce.

Pytlák v pasti


V rámci předvánočního úklidu jsem narazil na tuto starší nevyžitou úvahu, která se do času adventního dobře hodí, protože připomíná, že Ježíšek se narodil a umřel, ale jeho strejda Moloch je tu s námi pořád: „Kapitalismus se ocitl v pasti kapitalismu. Aby mohl kapitalista vydělávat stále více a více, musí svým zaměstnancům platit stále méně a méně, jenže špatně placení zaměstnanci neutrácejí, neb nemají co, a ekonomika stagnuje, takže kapitalista nevydělává dost a proto tlačí na pokles mezd, aby vydělal více, což vede k tomu, že kupní síla klesá a ekonomika se propadá do recese… je to bludný kruh, který v rámci kapitalismu nelze opustit, lze se v něm pouze uštvat k smrti.”

Volební skepse


Frašku s přímou volbou prezidenta (mimochodem ukázka, jak neschopní či všehoschopní dokáží zprznit sebelepší myšlenku) – a že je na obvyklou českou frašku slušně zaděláno – není radno přeceňovat, byť o budoucím prezidentovi a jeho národu vypoví zcela jistě.  Už teď je totiž jisté, že ať už bude zvolen kdokoliv, nebude to ani nový otec vlastní, ani nový otec národa, ba ani matka státu, ale zase jenom cyklista – ochočený a skutečným držitelům moci neškodný dekorativní úředník, který se bude nahoru hrbit a dolů šlapat.

Miliardu let před koncem světa


Dnešní titulek jsem si vypůjčil od bří Strugackých a neznamená nic víc a nic míň, než že konec světa zítra ještě nebude. Někdy později, snad za miliardu let, svět zcela jistě skončí, ale zítra ještě ne. Co svět světem stojí se kalendáře řídí hvězdami, nikoliv hvězdy kalendáři, takže není nejmenší důvod, aby nastal konec světa jenom proto, že končí jeden z mnoha lidmi vykonstruovaných kalendářů.

Continue reading „Miliardu let před koncem světa“

Pravda a demokracie


Existuje pouze jedna jediná pravda. Ta nezávisí na hlasování lidu, nýbrž je pravdivou sama o sobě. Můžeme snad hlasovat o tom, že součet tří vnitřních úhlů v trojúhelníku je roven 180-ti stupňům? V pravdě není demokracie!

(Rudolf Steiner)