Stéphane Hessel – Rozhořčete se!


Pamflet Indignez-vous! z pera francouzského diplomata, spisovatele a veterána francouzského odboje přeživšího koncentrační tábor – Stéphane Hessela. Je to text vášnivý (jaký také jiný, když je to pamflet), možná naivní, zcela jistě čpící nostalgií po časech, kdy revoluce byla živá a revolucionáři mladí, ale přes to přese všechno je to text aktuální a inspirativní, když v ničem jiném tak v tom, jak jednoduše a otevřeně lze některé věci pojmenovávat. Citováno z překladu na Indymedia.

Pokračovat ve čtení „Stéphane Hessel – Rozhořčete se!“

Reklamy

Kyperská mystéria


Svět je kulatý a o záhady v něm není nouze. Například jak může Kypr krachovat, když tam mají minimální regulaci kapitálu a nízké daně? Nebo že by 1% korporátní daň byla pořád moc vysoká? Liberalizace a nízké daně jsou přeci univerzálním a zaručeným receptem MMF & spol. na prosperitu a stabilitu. Nebo kdo vlastně krachuje? Krachuje Kypr jako stát? Proč jsou potom zavřené banky? Jsou v problémech banky? Proč potom krachuje Kypr?  Ty banky jsou přece soukromé, nebo ne? A co by vůbec vyřešila ad hoc daň z vkladů, když by se z bank jednou rukou vytáhla, aby se do nich obratem druhou nasypala? To by přece nula od nuly pošla. Proč se mají na sanaci bank podílet jejich klienti, a ne jejich vlastníci a investoři? Klienti přece nejsou zodpovědní za to, jak jejich banka hospodaří, to je jako kdyby host platil pokutu za to, že mu výčepní natočil špatnou míru. Otázek hodně, ale odpovědí po málu a těch dobrých ještě méně, vlastně žádná. Jediná rozumná odpověď, která mě napadá, je že jsme úspěšně proliberalizovali a proprivatizovali do stavu, kdy suverénem již není lid, nebo stát, ale kapitál a místo uhlobaronů nám vládnou „moneybaroni“. Anebo je to mnohem jednodušší a zkrachovali jsme už dávno všichni, jen to zatím flikujeme jak se dá, abychom ještě o pár zalapání po dechu oddálili nevyhnutelné?

Provozuje stát aktivní politiku daňových úniků?


Jak v rámci diskuse o těch „parazitech“ přišla řeč na to, že řemeslníci nechtějí dávat faktury a zákazníci je po nich většinou ani nevyžadují, tak jsem si udělal takový zjednodušený model a že mi vyšli věci. Nuže, budiž takový „business case“, že získám výnosy 100 000,-, které hodlám zdanit, a na jejich dosažení vynaložím náklad 40 000,- Mám dvě možnosti: a) chci si tyto náklady dát do nákladů, a proto si vyžádám fakturu a zaplatím DPH, b) fakturu si do nákladů nedám.

Pokračovat ve čtení „Provozuje stát aktivní politiku daňových úniků?“

Kam se poděli bezdomovci?


Včera byl první jarní den a to je vhodná příležitost položit si otázku, kam se před zimu sakra poděli všichni bezdomovci? Ještě minulou zimu byly jejich příběhy v médiích poměrně časté. Jednou se psalo o tom, jak někdo z nich umrzl, podruhé o tom, jak někdo z nich uhořel při pokusu trochu se ohřát, čas od času o tom, jak někoho přepadli, nebo jak se mezi sebou poprali, ale letos jako když utne.

Pokračovat ve čtení „Kam se poděli bezdomovci?“

Cynický individualismus


Cynický individualismus, jak to nedávno v Respektu výstižně nazval můj mladý kolega Pavel Pospěch, je vážným symptomem úpadku Západu. Ten posun od individuální odpovědnosti přímo před Bohem, jak byl individualismus vnesen do naší kultury protestantismem, k individualismu jako legitimaci prospěchářské neodpovědnosti – to je posun, který každého, kdo má děti, musí děsit.

(sociolog Ivo Možný)

Kdo parazituje je parazit


Jak přesně to stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek řekl, se mi zjistit nepodařilo, ale ono na tom vlastně ani nezáleží, protože vášně planou proto, že „živnostníci jsou parazité“, bez ohledu na to, jak autentické takové vyjádření je. ODS Mládkovu nešikovnost okamžitě využila k zahájení předvolební kampaně, stranický šéf Sobotka hodil Mládka ruče přes palubu a drobní podnikatelé vytáhli na křížovou výpravu za ochranu své cti. Jenže nemá on ten člověk nakonec pravdu a neřekl jenom stylem slona v porcelánu něco, co mělo zaznít otevřeně už dávno?

Odmysleme si teď moralizující konotace a podívejme se na to čistě technicky, z hlediska strategie. Pokud někdo na daních odvádí výrazně méně, než jiný, ale čerpá přitom veřejné služby ve stejné kvalitě a rozsahu, jak to nazvat lépe, než jako parazitismus? Že tak činní zcela legálně na věci nic podstatného nemění. Pozor, to není nic proti živnostníkům, a už vůbec ne proti těm, kteří podnikají na svůj účet a svoje riziko, ta námitka směřuje proti nerovnosti v přístupu státu k zaměstnancům a živnostníkům a zejména existenci výdajových paušálů a tolerování tzv. švarcsystému.

Zatímco zaměstnanci musejí danit celý svůj příjem, živnostníci mají možnost snížit si daňový základ výdajovými paušály, a to i v případě, že žádné reálné a objektivní výdaje nemají. Patrné je to zejména v případě lukrativních „městských“ oborů, kde reálné výdaje ani při nejlepší vůli a rozmařilosti nemohou dosáhnout výše, kterou umožňují paušály. Proč mají tito lidé, kteří fakticky fungují v režimu zaměstnance, bez vlastních věcných nákladů a v podstatě srovnatelným rizikem nezaměstnanosti vyšším jen o výpovědní lhůtu a odstupné (a ani to ne vždy, protože smluvní volnost umožňuje ledacos), možnost platit výrazně nižší daně, než jejich kolegové – zaměstnanci?

Chyba – pokud je to tedy vůbec chyba, a ne chytrý způsob vlád, jak rozeštvat drobné podnikatele zaměstnance – není primárně v lidech, chyba je primárně v systému a mlčet o ní jenom proto, abychom někoho neurazili, je krátkozraké. Spíš než hledat způsoby, jak Mládka znemožnit a jeho prostřednictvím zdiskreditovat celou ČSSD, bychom měli ve vlastním zájmu hledat způsoby, jak opravit systém tak, aby v něm podobné úvahy nebyly vůbec možné.

P.S. Odpověď/omluvu/vysvětlení Jana Mládka, byť podle všeho poněkud „instantní“, lze najít například na webu Daniela Dočekala. Nemohu si pomoci, ale podle mě jenom blbec nemůže dát Mládkovi za pravdu. Čest je jistě důležitá, ale člověk by kvůli ní neměl ztrácet rozum.

Pravda o Jasenovci


  • Komise, podle slov profesora Živanoviće, v roce 2008 stanovila, že počet Srbů zabitých v Jasenovci převyšuje 700.000, Židů 23.000 a Romů 80.000. V loňském roce komise uveřejnila údaje, které vycházejí z neúplných výzkumů, a které uvádějí, že v dětských koncentračních táborech na území Nezávislého státu Chorvatsko bylo zabito 42.791 dětí srbských, 5.737 romských dětí ů a 3.710 dětí židovských, všechny ve věku do 14 let.
  • Na jednom zasedání v New Yorku jsem uveřejnil, že jsme došli ke jménům 371 katolických kněží, kteří podřezávali, vraždili, mučili, znásilňovali své oběti a dělali spoustu dalších zvěrstev. (…)  A téměř všichni z nich byli členy františkánského řádu.
  • Takže neustále kladu otázku, jak máme zjistit jména těch obětí, které, například, byly spáleny v Pećilijevských vápenkách v Jasenovci, nebo které byly uvařeny v kotlích, kde se z lidského tuku dělalo mýdlo. Měl jsem to mýdlo smíchané s pískem v ruce. Ve Smederevu ho Němci během války distribuovali prostřednictvím Červeného kříže. Nevíme ani jména obětí, které jako ostrovy mrtvol pluly z Jasenovce Sávou a Dunajem. Osobně jsem je pozoroval, jak je vyvrhovala voda na obou březích těchto řek.

(zdroj: Pravda o Jasenovci se tají po celá desetiletí)

Zaslepenost vlastnictvím


Dobrou ukázkou toho, jak koncept superiority vlastnictví determinuje a omezuje množinu přípustných řešení, nabízí noticka Pravidla NASA možná pomohou zachovat a chránit lunární minulost v posledním čísle NG, která se týká ochrany památek (stopy v prachu, vlajky, přístroje), které na Měsíci zanechaly mise Apollo:

To vše by případně mohli poškodit budoucí výzkumníci. Oficiální ochrana těchto míst v rámci UNESCO nepřichází v úvahu, jelikož Měsíc nemá žádného vlastníka.

Za likvidační hrozbu je zde dogmaticky označováno něco, co je ve skutečnosti jedinečnou příležitostí – absence vlastníka. Nemá-li totiž Měsíc žádného vlastníka, znamená to, že neexistuje nikdo, kdo by mohl chtít dovést své vlastnické právo – tedy absolutní panství nad předmětem vlastnictví – až do krajnosti, jíž je zničení věci, protože i to patří k právům vlastníka. Absence vlastníka neznamená, že si s danou věcí může kdokoliv dělat cokoliv, v takovém případě by totiž jako vlastník vystupoval každý, absence vlastníka znamená, že s danou věcí nemůže dělat nikdo nic, rozhodně ne bez konsensu s ostatními, kteří na dané věci mohou mít zájem. Dokud nebude Měsíc soukromý, je před lidmi v bezpečí. Největší nebezpečí pro něj plyne z toho, že jak je vidět, lidé neumějí uvažovat jinak, než v intencích vlastnického systému.

Problém dostavby (nejen) Temelína


Naposledy toto pondělí psala E15 o tom, že plán podpory jádra drhne, protože se nedaří navrhnout takový mechanismus podpory, která má společnosti ČEZ zajistit návratnost investice do stavby dvou nových bloků Temelína. Jenže skutečný problém netkví v tom, jak takovou podporu vymyslet, ale v tom,  že pořád hledá řešení v rámci konceptu investice soukromého kapitálu za účelem zisku (kapitalismu). Je třeba začít tím, že si ujasníme, jaký je účel dostavby Temelína, proč má být vůbec dostavěn? Proto, aby přinášel finanční zisk, nebo proto aby zajišťoval dostatek elektřiny, a tedy energetickou bezpečnost státu? Pokud proto, aby se rentoval, potom nejsou úvahy o státních garancích čehokoliv vůbec na místě, protože proč by na sebe měl stát brát podnikatelské riziko soukromé korporace? Pokud je ovšem smyslem dostavby Temelína zajistit dostatek elektřiny, potom naopak není otázka podstatná, protože není zajímavý finanční zisk, ale produkční potenciál. A v takovém případě by měl být investorem přímo stát, který nebude nikomu nic garantovat, nebude nikomu nic dotovat, ale také nikoho, včetně sebe, nenechá vydělávat na zajištění tak strategické „suroviny“, jakou v dnešním světě elektřina je, pro své občany.