Tak takhle ne, přátelé


Možná se ČSSD zalekla triumfu, ke kterému má v předčasných volbách nakročeno, a rozhodla se od sebe pár voličů odehnat, aby její vítězství tak nebilo do očí, nebo – a to spíš – kapříci ucítili korýtka a vyrazili na zteč, ale na každý pád, aby se členové strany soudili o místo na kandidátkách, to je něco, co pro mě osobně činí stranu jen těžko volitelnou, a to bez ohledu na to, jak dobrý a blízký má program (a že na první pohled je program ČSSD opravdu hodně dobrý). Jenže ten program budou prosazovat nějací konkrétní lidé a co lze čekat od lidí, kteří svoji soukromou politickou kariéru staví nad zájmy strany? Jestli jste si toho totiž nevšimli, například vy, pane Kajnare, tak ve sněmovních volbách se volí strany, nikoliv lidé. A já chci před volbami vidět stranu jednotnou a dobře organizovanou a chci vidět, že straníci dokáží pro společnou věc upozadit své vlastní partikulární zájmy. Řeknu to na rovinu: vůbec mě nezajímá, jste-li v právu., předvolební kampaň prostě není vhodná doba na praní špinavého prádla na veřejnosti a soudy nejsou dobré místo organizaci života strany. Protože jak vám mám věřit, že budete hájit zájmy voličů, když se nedokážete postavit ani za zájem své vlastní strany?

Reklamy

Rovnost není stejnost


Následující úvaha měla být původně jen odpověď na komentář, jenže ten se už dávno ztratil ve víru událostí, zato se rozhořela debata na téma rovností zde, a tak jsem se rozhodl ho napsat jako samostatný text; možná, že zopakuji něco, co již padlo, ale bohužel v poslední době nejsem s to komentáře sledovat.

Continue reading „Rovnost není stejnost“

Rovnost je kategorický imperativ


Většinu rozhovorů zveřejňovaných v „silnoproudých“ médiích tvoří buď plkání všelijakých těch elebrit, VIP a jiného syntetického produktu banality, nebo proslovy politiků a ekonomů papouškujících neoliberální floskule. Výjimkou potvrzující pravidlo je rozhovor (vřelé díky Kojotovi, bez jehož upozornění bych o něm ani nevěděl) bývalým primátorem kolumbijské Bogoty Enriquem Peñalosou Potřebujeme nový druh rovnosti. A i když říká, že komunismus v praxi nefunguje a neuspěl, je evidentní, že se svým důrazem na člověka a na rovnost jednoznačně řadí na levici, víc nalevo, než kam se, pokud je mi známo, odvážila třeba taková česká sociální demokracie.

Continue reading „Rovnost je kategorický imperativ“

Globální oteplování


Možná mi to nakonec nebudete věřit, ale já opravdu proti homosexuálům nic nemám, nevadí mi registrované partnerství, a ani kdyby se tomu říkadlo manželství, tak by mi to nevadilo, souhlasím s adopcí dětí homosexuály, protože jsem toho názoru, že i když nejlepší pro dítě je otec a matka, tak dva otcové nebo dvě matky jsou pořád lepší, než žádný otec a žádná matka, a dokonce mi nevadí ani ty jejich pochody hrdosti, protože když pochodují odboráři, cyklisté nebo vegetariáni, tak proč by nemohli pochodovat homosexuálové?

Continue reading „Globální oteplování“

Nevstoupíš dvakrát do stejného bahna


Pamatujete si ještě na poslance ČSSD Melčáka a Pohanku? To byly bohatýrské časy, když bylo hlasování podle svého nejlepšího vědomí a svědomí nejvyšší hodnotou a pravice a masmédia dělala, co mohla, aby toto jejich nezadatelné právo, tuto esenci osobní svobody a odpovědnosti, uhájila před totalitními manýry jejich rodné strany, která se dožadovala loajality a hlasování v souladu se stranickou linií. Ale to už je dávno, dnes je nejvyšší hodnotou loajalita. A tak poslanci ODS Úlehla a Florián, kteří nehlasovali v souladu se stranickou linií proti vyslovení důvěry „prezidentské“ vládě J. Rusnoka, nejsou hrdinové, ale renegáti, podrazáci, srabi a zrádci, kteří vrazili koalici nůž do zad. Závěr nechť si vyvodí každý sám, ale jestli v něm bude něco o dvojím metru, double-thinku a podobných finesách zodpovědné politiky, určitě nebude chybovat.

Investigace bez legrace


Dnes začal po více než roce vyšetřování soud s poslancem a bývalým středočeským hejtmanem Davidem Rathem obviněným z korupce. To samo o sobě událost je, nejenom kvůli sporné vazbě (srovnejte to s rychlostí, s jakou byli z vazby propuštěni lidé stíhaní v kauze Nagyová), ale především k významu celé kauzy (ještě nedávno eminentnímu, nyní poněkud zastíněnému právě zmiňovanou aférou Nagyová-Nečas). Je proto jedině v pořádku, že o tom ČT hned ráno informovala ve svém ranním studiu (jak přesně tomu pořadu říkají nevím a nezajímá mě to). Pokud ovšem dr. Rath nejel z vazební věznice k soudu na oslu, nebo neletěl vrtulníkem, končí informační hodnota u toho, že soud začíná, a není třeba informovat o tom, že ho k němu Vězeňská služba odvezla. A už vůbec ne „investigativním“ způsobem, který ČT zvolila, kdy redaktor v přímém přenosu stojí před vraty věznice a každý vyjíždějící vůz komentuje zhruba těmito slovy: „V tomto voze může být David Rath, ale také tam vůbec být nemusí, protože nevíme, kdy a čím ho k soudu povezou a do vozů Vězeňské služby nevidíme.“ Informační hodnota nula nula nic, dokonce i jako bulvár je to bezcenné, ale Česká-tedy-naše-televize si stejně hraje na to, že poskytuje veřejnou službu a vyváženě a objektivně informuje. V tomto případě sice opravdu vyváženě a objektivně, ale – dámy prominou – o hovně. Co se zpravodajství týče, tak na nic jiného, než na to vymývání mozků a fedrování bývalé vládní koalice už se ČT vážně nehodí.