Kriminálka pro zábavu, poučení a dobré vychování


Kriminálky a detektivky jsou svým způsobem archetypální příběhy a souboji dobra se zlem. V poslední době, zejména v souvislosti s nástupem televizních kriminálek Kriminálka (doplň libovolné větší město) však lze pozorovat trend, kdy je detektivní práce kriminalisty v terénu stále více nahrazována technikou a zpravodajskou analýzou informací sesbíraných ze všech možných databází, od registru obyvatel přes registr vozidel, katastr a provozní systémy telekomunikačních operátorů až po bankovní účty a kreditní karty, to vše on-line.

Možná se to tak opravdu dělá, ale z hlediska narace je to poněkud kontraproduktivní, protože vysedávání u počítače nedává prostor pro akci, napětí a dobrodružství. Tak proč tento aspekt tvůrci stále více akcentují? Možná je za tím funkce didaktická: je to způsob, jak imprintovat populaci ty „správné“ vzorce chování, v tomto případě vědomí neustálého a totálního dohledu policie. Je to způsob, jak říct: nepokoušejte se o neposlušnost, víme o vás všechno a nikde se před námi neschováte. I když v těch příbězích jde většinou o delikty čistě kriminální, je jasné, že stejně efektivně si policie poradí s každým. Ony ty příběhy totiž nesou ještě jedno indoktrinační poselství: policie a tajné služby nás chrání před nepřáteli, jen díky nim jsme v bezpečí a kdo by pochyboval o jejich metodách, nebo se ptal kdo je nepřítel a proč jím je, tak ten je sám nepřítel. Nebo minimálně podezřelý.

Reklamy

To je města, to si nech


Velké popularitě se v poslední době těší video, na kterém se Jágr (ten hokejista) dohaduje s nějakým cikánem o tom, jestli si cikán nechá železo, které si nabral (podle jeho slov dostal) na kladenském zimním stadionu:

(Aktualizováno: tady bylo to video, ale přes noc ho někdo smazal, takže bohužel. Ale ke shlédnutí je stále zde.)

Bavíte se dobře? Protože Jágr se zjevně bavil dobře a ze všeho nejlépe v okamžiku, když dává najevo, že ho nějaké krádeže na stadionu nezajímají, protože stadion nepatří jemu, ale městu. Jenže ona to vůbec není žádná sranda, protože to video, kterým se národ evidentně tak dobře baví, by mělo vyvolávat spíš zděšení. Jágr tu totiž s upřímností sobě vlastní odhaluje až na dřeň kořeny současné krize české společnosti: principy z cizího krev neteče, ze společného si vezmi, kolik chceš a co tě nepálí, nehas. Ne, naše problémy skutečně netkví v oscilaci HDP nebo volebních preferencích obskurních partiček. Náš největší problém je, že ani s takto explicitní nápovědou spoustě lidí vůbec nedochází, v čem ten problém je.

Díra v zemi


Motto: Mladý pane, viděl jste někdy důl? To je díra v zemi, chodby tak a tak. Prosím, důl se může zatopit, zasypat, ale nikdo vám ho nemůže vzít!

Jak bylo ovšem empiricky prokázáno, důl vám vzít mohou. A když ho chcete zavřít, tak by i měli, protože důl, to nejsou jen šachty, hunty, těžní věže, pumpy, uhlené kombajny, výdřeva, vzduchotechnika a další vybavení dolu, důl je i těžená surovina a když důl jednou zavřete, už ho neotevřete, nebo jen velmi velmi těžko. A ta surovina nepatří uhlobaronovi, co na ní vydělává, ta patří podle horního zákona státu, tedy celé společnosti. Když uhlobaron zavře důl, okrade stát o uhlí, které v něm zbývá. Teď se na tom uhlí možná nevydělá, možná se na něm nebude dát vydělat příštích dvacet let a možná už nikdy, ale nikdo nikdy nemůže vědět, k čemu nám to uhlí může být dobré někdy v budoucnu. Tak proč ho teď furiantsky odepsat? Aby se panu uhlobaronovi náhodou neztenčila vatička? Pokud není uhlí aktuálně potřeba, nemá asi smysl ho těžit se ztrátou, ale je naprostý nesmysl připravit se možnost těžby do budoucna. Důl nemusí jet na 100%, ale měl být minimálně zakonzervován tak, aby mohl být v případě potřebu znovu reaktivován. A klidně ať to zaplatí strýček uhlobaron, který na tom našem uhlí zatím vydělal miliardy.

Méně, než pes


Občas i cenzorům z Lidovek uteče text, který načůrá na hliněné nohy selanky o nejlepším možném světě, ve které žijeme, jako například esej Gabriely Kabátové Pes ano, bezdomovec ne:

Zima se blíží a zase si budeme číst o počtech umrzlých bezdomovců. Otrle jsme si na to zvykli. Při dopravní nehodě je trestné odjet a nepodat první pomoc, ale při setkání s bezdomovcem, který je hladový a patrně nepřežije noc, nemusíme udělat vůbec nic a s čistým svědomím můžeme ve své teplé posteli usnout. Zatoulaného pejska si všimneme a postaráme se o něj, bude nám to trhat srdce, jak je opuštěný, nebo budeme nabízet odměnu, když se ztratí. Po bezdomovci ani nemrkneme. Až v parku pod sněhem bude ležet páchnoucí člověk, tak pejska odtáhneme, aby ještě něco nechytil.

Geopolitické aspekty syrské krize


Z rozhovoru s Alexandrem Duginem o krizi v Sýrii:

Nejedná se o žádný nový fenomén; jde o pokračování starého geopolitického a geostrategického zápasu. Devadesátá léta minulého století byla dobou velké porážky kontinentálních mocností, v té době reprezentovaných Sovětským svazem. Michail Gorbačov odmítl pokračovat v tomto zápasu. Avšak s příchodem Vladimíra Putina na začátku této dekády došlo k znovuoživení geopolitické identity Ruska jako kontinentální mocnosti. Šlo o začátek nového typu soupeření mezi námořními a kontinentálními mocnostmi. Continue reading „Geopolitické aspekty syrské krize“

Mouřenín vydělal, mouřenín může jít


Strýček Bakala si před časem šikovně koupil OKD a začal vydělávat. Tedy přesněji ty tisíce chlapů, co každý den dávají všanc své zdraví a životy v dolech, mu začaly vydělávat, strýček Bakala jen inkasoval. Po letech tučných, ve kterých umí inkasovat každý blbec, však přišla léta hubená a ukázalo se, že investor a hospodář není totéž. Přišla bída na horníky? Šup s nimi přes palubu. Snížit platy, nebo rovnou zavřít důl a vyházet, ale hlavně do podniku nevrátit ani korunu z těch miliard, které v letech tučných vynesl. Jaká společenská odpovědnost, jaké závazky k regionu a k zaměstnancům? Strýček Bakala je investor a jediné závazky, které má, jsou k jeho investicím. To není chyba strýčka Bakaly, ten za to může stejně málo, jako ten štír v oné Ezopově bajce. To je chyba – či lépe vlastnost (!) – systému. Že hrabivost a nezodpovědnost strýčka Bakaly může strhnout ke dnu celou republiku? Na to jste holoubci měli myslet, když jste si pořizoval kapitalismus.

P.S. Až zase budou mít komunisti 30%, tak se tak hloupě nedivte, nepohoršujte a se nevymlouvejte se na hloupost a nepoučitelnost voličů. Jste to vy, panstvo, kdo jim ta procenta dělá. Bez zážitku nejlepšího možného světa podle strýčků Bakalů by si komunisti nikdy neškrtli.

Arbitrážní imunita


Vždy jsem žil v domnění, že podnikatelské riziko k podnikání patří jako k velbloudovi hrby. Podnikatelské riziko, neboli nejistota budoucího vývoje, riziko, že přijdou deště, když potřebujete sucha, a sucha, když potřebujete deště, riziko, že se zavře díra na trhu, riziko, že zkrachuje největší zaměstnavatel v kraji a vaši zákazníci najednou nebudou mít za co u vás nakupovat, riziko, že konkurence přijde s lepší nabídkou, riziko, že se změní regulatorní rámec, stoupnou daně, nebo klesnou dotace. Na všechna rizika se můžete pojistit, jen na riziko změny zákonů to není potřeba, protože od toho jsou tady arbitráže – když se změní zákony a váš skvělý byznys plán postavený na čerpání dotací zhavaruje, pošlete stát k arbitráži a svůj zisk si vysoudíte. Nebo to alespoň zkusíte, tak jako solární baroni. Jenže právo na zisk neznamená povinnost společnosti zisk spekulantovi zajistit a utrhovat si od huby, jenom aby měl spekulant plné korýtko! Podmínky se prostě mění a pokud podnikám v zemi, kde mají něco na způsob demokracie a existuje tam parlament, tak prostě musím počítat s tím, že zákony se mohou změnit, a pokud postavím svůj byznys plán čistě na parazitaci na dotacích, tak je to moje blbost a moje odpovědnost. Nevidím jediný důvod, proč by solární baroni měli mít arbitrážní imunitu vůči změnám legislativy, když vůči počasí ji také nemají. Chtějí zisk? Tak ať nesou své podnikatelské riziko a tenhle socialismus pro kapitalisty ať si strčí tam, kam Slunce nechodí.

Kde hledat alternativní informace o Sýrii?


Že se v Sýrii hraje vysoká hra – přesněji řečeno, že velmoci si v Sýrii zahrávají se světem – je k nepřehlédnutí. Problém ovšem je, že česká i západní oficiální média (někdy kdo ví proč nazývaná svobodná či seriózní) informují poněkud tendenčně a jednostranně v souladu s „generální linií” zahraniční politiky Západu, tj. USA a NATO. (Problém je to samozřejmě jak pro koho, někomu právě taková prezentace a interpretace náramně vyhovuje). Pro kritické posouzení „syrské otázky” by proto bylo dobré mít i jiné zdroje informací. Otázka zní, kde je vzít a nekrást, protože takový zdroj musí být jednak alespoň elementárně důvěryhodný, což například AC24.cz poněkud diskvalifikuje kvůli občasným zoufalým překladům a dalším redakčním lapsům, a jednak musí být srozumitelný, čili psaný česky, nebo alespoň anglicky (neb znalost dalších jazyků u nás povážlivě upadá), což pro 99,9% Čechů absolutně vylučuje místní syrské zdroje, podobně jako turecké, libanonské, íránské či jordánské. Jako rozumný zdroj alternativních informací o Sýrii, kde se lze dočíst to, co se v našich médiích vůbec neobjeví, a nebo když už, tak náležitě překroucené, mi vychází anglicky psaný rt.com, ruská obdoba CNN nebo al-Jazeery. Zatím nikde jinde jsem se nedočetl, že chemický útok v Damašku byl provokací rebelů s cílem zatáhnout Západ do války na své straně, že povstalci plánují napadnout Izrael z území ovládaných syrskou vládou, že Rusko má důkazy že chemický útok v Aleppu byl dílem povstalců (to je útok z 19. března, na který se na Západě tiše zapomnělo), nebo že obrázky obětí údajného chemického útoku na předměstí Damašku byly inscenovány v předstihu. Chápu, že toho, kdo vše ruské odmítá stejně nekriticky, jako vše nekriticky přijímá vše americké, to asi příliš nedojme, ale ti ostatní snad alternativní zdroj informací ocení.

Richard D. Evans: Conan a Krvavá hvězda


Kam do konglomerátu příběhů volně spřízněných postavou hlavního hrdiny barbara Cimmeřana Conana zařadit Krvavou hvězdu věru nevím a vlastně je mi to jedno. Nejsem Conanův fanoušek a ke Krvavé hvězdě jsem se dostal víceméně náhodou, ale přečetl jsem ji s chutí, protože má to zvláštní kouzlo přímočarého dobrodružství bez literárních ambicí. Prostě poctivé řemeslo, ze kterého čiší pečlivě odškrtaný checklist: nebezpečí – splněno, kouzla – splněno, souboje – splněno, krásné ženy – splněno, etc.

Krvavá hvězda je zcela jiná, než prapůvodní Barbar Conan (kterého znám jenom jako – proč se za to stydět – geniální filmové zpracování Johna Milliuse s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli), a přitom je tak stejná, až jednoho napadne, že série o Conanovi má svůj vlastní kánon, pokud nejde přímo o archetyp „sword & sorcery“. Conan někam přijde, někoho potká, s někým se popere, něco ukradne, někoho zabije, někoho přepere, rozdá si to s kouzly a kouzelníky a mezi tím pravidelně souloží (krve ovšem proteče nepoměrně více, než semene).

Ano, je svým způsobem úplně pitomý brak, ale má svoji specifickou kvalitu, a pokud si člověk nesplete, co to vlastně čte, tak je to nakonec lepší literatura, než ukoptěné pokusy o moderní umění.

Syrský uzel


Situace v Sýrii je tak zašmodrchaná, že připomíná legendární gordický uzel, a to včetně toho, že rychlé a jednoduché řešení spočívající v rozetnutí hrubou silou je v důsledku to nejhorší. Použití chemických zbraní – pokud tedy k jejich použití skutečně došlo – by asi opravdu mělo být „červenou čárou“, po jejímž překročení mezinárodní společenství zasáhne. Jenže jaké mezinárodní společenství? OSN, jejíž autoritu USA desítky let systematicky podkopávají, nebo samozvaný světový policajt USA, který od počátku konfliktu straní povstalcům a kterého k zásahu podle všeho vede spíše snaha ochránit svůj monopol na používání ZHN, než nějaké „ideály humanitní“? Ať se dnes ustaví jakýkoliv spolek, vždy z něj na hony čiší jeho vlastní zájmy, pro které je možné použití chemických zbraní jen vítaným casus belli. Jediný myslitelný zásah v Sýrii je tak dnes striktně neutrální, tj. bez souzení, moralizovaní a rozhodnutí války ve prospěch jedné či druhé strany znesvářené strany rozdělit a nastolit vlastní okupační správu (která bude ovšem s největší pravděpodobností odsouzena k nezdaru, protože znesvářené strany až do svého odchodu spolehlivě sjednotí). Vypadá to tedy, že situace v Sýrii nemá dnes dobré a rozumné vnější řešení. Válku lze rozhodnout, ale pokud se tak má stát, mělo by to být bez propagandistické lidskoprávně-demokratizační omáčky, s jasně deklarovaným postojem, že intervent využívá situace ve svůj prospěch k prosazení svých soukromých (sic!) zájmů. Cokoliv jiného bude jen přilévání oleje do ohně.

P.S. Zvolit mezi sekulárním diktátorem a náboženskými fanatiky napojenými na al-Kajdu by pro Evropana nemělo být zase až tak těžké, tak to staví prezident Zeman.