Starý dopis


Při takovém tom domácím probírání papírů jsem narazil na dopis, který někdy po převratu psal dědovi jeho spolužák ze školy, se kterým zřejmě nebyli čtyřicet let v kontaktu, protože spolužák byl Němec, podle všeho Sudetský, odsunutý. Nejde o to, co mu ten spolužák napsal, ale jak to napsal – sice prostou, ale čistou a dobrou češtinou s ručně doplněnými háčky a čárkami, protože těmi německý psací stroj nedisponoval. K tomu ručně psaný dovětek, ve kterém se omlouvá za svoji češtinu, která léty nepoužívání jistě utrpěla. A teď to srovnejte se standardní produkcí profesionálů, pro něž je jazyk výrobní nástrojem, jako jsou všichni ti novináři, redaktoři, moderátoři, politici apod. Opravdu vám to nepřijde tristní? Němec, který by měl na nějakou tu chybičku nárok, se za svoji češtinu omlouvá, zatímco lidé, kteří se češtinou živí, jsou k ní zcela lhostejní, pokud nejsou na tu mizérii, kterou produkují, přímo pyšní. Ale ono je to tak se vším, poctivá práce už se nenosí, na její místo nastoupila rychlost. Lhostejno zda zedník nebo právník, dnes vyhrává ten, kdo je první, bez ohledu na fauly a šlendrián. Slavná řeč dra Vlacha o úpadku řemesel ani zdaleka neztratila nic ze své aktuálnosti. V případě jazyka je to však ještě horší, protože jazyk je nástrojem mezilidské komunikace a neúcta k jazyku se tudíž rovná neúctě k lidem; neúcta k mateřskému jazyku pak značí nedostatek sebeúcty. Jenže ničím jiným než poctivou prací – i kdyby mělo jít o poctivou práci s jazykem – skutečné hodnoty nevznikají.

Reklamy

Studená válka je pořád horká


Legenda praví, že Studenou válku vyhrál Západ, ale kdyby to byla pravda a Studená válka dávno skončila porážkou Ruska (SSSR), proč by Západ s Ruskem pořád bojoval a pořád se proti němu vymezoval? Například teď nejnověji otevřel Západ novou frontu na Olympiádě v Soči, když jeden západní představitel za druhým (aktuálně co je mi známo Obama, Hollande, Gauck, Napolitani, Komorowski) ostentativně odmítají hry v Rusku navštívit. Olympiáda je sice primárně sportovní záležitost a na tom, kolik potentátů se na borce zrovna dívá z tribun, pramálo záleží, ale když politici začnou na hrách parazitovat a využívat je ke zviditelnění sebe sama a své agendy, je něco špatně. Samozřejmě, že politici nemají povinnost na Olympiádu jezdit, ale je něco jiného prostě tiše nepřijet, protože mají jiné povinnosti, nebo je to nezajímá, a něco zcela jiného je nepřijet ostentativně a udělat ze své absence politikum. Odtud je totiž již jen krůček k bojkotu, který už v tu v minulosti byl právě v časech kulminující Studené války. A teď se zdá, že západním politikům Studená válka chybí, že potřebují Rusy jako své barbary na periferii, aby si udrželi iluzi centra, že boj s Ruskem a Rusy je součástí identity Západu. K Rusku lze mít lecjaké výhrady, ale pranýřovat Ruskou za současné podpory despocií typu Saúdské Arábie je pokrytectví. A zneužívat k tomu Olympiádu je ubohost.

O milionáři, který ukradl Vánoce


Byl jednou jeden milionář, který chtěl být ještě bohatší. A protože nejvíc se prý vydělává o Vánocích, kdy lidé pro samý sentiment na korunu nehledí, začal prodávat vánoční dárky. Obchody mu ale kazila nekalá konkurence – Ježíšek. Místo, aby dárky řádně prodával a přirážel si marži, tak je prý, považte, rozdává. No jo, ale co s ním? Na burze se neobchoduje, aby se dal skoupit, zaměstnance nemá, aby se mu dali přetáhnout, ani ta auta, kterým by se daly propíchnout pneumatiky, aby nestíhal termíny, nemá, a zabít ho také nejde, když už je dva tisíce let po smrti. Ale moment, vždyť to je přesně ono – když neexistuje, nemůže se ani bránit. Když ho nikdo nikdy neviděl, tak ani nikdo nepozná, že on nejsem já!

Continue reading „O milionáři, který ukradl Vánoce“

Arthur C. Clarke: Kladivo boží


Klasická sfi-fi a vůbec ne špatná, jak ostatně slibuje již jméno autora. Možná tím, že Kladivo boží patří mezi mladší Clarkova díla, je jiné i jazykově a strukturně, jako kdyby Clarke při vědomí toho, že už má svoje napsáno, zkoušel mírně experimentovat jak s jazykem, tak s reáliemi (např. sexuální a sociální chování budoucích lidí), takže vedle seriózního Měsíčního prachu či známé Vesmírné odysey působí Kladivo boží moderněji, což je opět ke cti autorovi, který se nespokojuje s těžbou renty ze zavedené značky, ale nebojí se experimentovat a pracovat na sobě.

Námětem Kladiva božího je hrozící srážka Země s asteroidem (to je to „kladivo boží“, které dostane jméno Kálí po indické bohyni zkázy) a jak se jí lidstvo, nakonec s trochou štěstí úspěšně, čelí. Kladivo boží je, vedle Clarkových fabulací jak bude budoucí lidstvo vypadat a fungovat, zajímavé hlavně tím, že bylo publikováno ještě předtím, než se rozšířila a byla obecně přijata hypotéza o extraterestriální příčině vyhynutí dinosaurů v důsledku srážky Země s asteroidem, čili to, co bylo v době psaní „sci“, je z dnešního pohledu „fi“. O roli sci-fi a postavení A.C. Clarka jako mostu mezi vědou a fikcí svědčí i to, že v Kladivu božím zmiňovaný projekt na sledování potenciálně nebezpečných asteroidů Vesmírná ochrana je převzat od NASA (původní Spaceguard Survey Report, nyní pokračuje jako NEO – Near Earth Objects), která je vytvořila podle – Clarkovy starší knihy Setkání s Rámou.

Veškerý odpor je marný, vzdejte se, budete amazonizováni


Světový internetově-maloobchodní kolos Amazon chce postavit v Česku dvě distribuční centra (lidé v jedné z dotčených obcí jsou proti, samozřejmě nezávazně) pro západní Evropu, ten samý Amazon, který válčí kvůli mzdám se zaměstnanci v Německu a o němž v Británii vyšlo najevo, jak špatné pracovní podmínky v jeho skladech panují. Proč chce firma, která tu nepodniká a podnikat ani nehodlá, stavět svá logistická centra zrovna u nás? Není to náhodou proto, že zde očekává větší vstřícnost úřadů, které ji pod záminkou podpory zahraničních investic nebudou obtěžovat sociálními a environmentálními (takový obří sklad vygeneruje značné objemy kamionové dopravy) standardy, a laxní veřejné mínění, které v případě sporů nepostaví na stranu zaměstnanců, ale na stranu firmy?

Dva tisíce pracovních míst mimo sezónu a dalších deset tisíc ve špičce skutečně není málo, ale to nám to nekvalifikovaná a neperspektivní pracovní místa opravdu stojí za to? To opravdu chceme sociálním a environmentálním dumpingem dotovat nízké ceny pro naše bohatší západní sousedy? Amazona se zdá být přesně tím typem investora – či přesněji řečeno kolonizátora – od kterého bychom se měli držet dál. Distribuční sklady Amazonu nám nic nedají, jen nás budou stát další půdu, další životní prostředí a další porci sebeúcty, kterou pro budoucnost tak nutně potřebujeme.

Vítejme zahraniční investice, ale takové, ze kterých budou mít prospěch obě strany, ne jen investor, kterému na pár let „podržíme“, než vytěžené zmačká a zahodí. Jestli máme jakou společnost nějaký skutečně vážný problém, tak to není dědictví čtyřicet let komunismu, ale právě servilita vůči investorům-kolonizátorům, jako je Amazon. Jestli se chceme nechat „amazonizovat“ jenom proto, abychom demonstrovali, že patříme na západ, tak jsme mohli před dvaceti lety rovnou vyrazit někam hodně daleko na východ.

Soumrak svobodné vůle


Svobodná vůle, svobodný jedinec, osobní odpovědnost – to všechno jsou velké a vznešené myšlenky, které tvoří osu, kolem níž se některým lidem točí svět (a kolem níž by jím chtěli otáčet druhým). Bohužel, poslední výzkumy ukazují, že jsou to pohříchu jen ty idee, které se poněkud míjejí s realitou. Jaký vliv na chování savců, a tedy i člověka, má prvok toxoplasma gondii, již nemohou ignorovat ani ti největší zastánci bagatelizace vlivu vnějších podmínek na chování a rozhodování člověka, nyní se ale ukazuje, že tento prvok není jediný, kdo může ovlivňovat lidské chování na (neuro)chemické úrovni:

Bakterie [lidského mikrobiomu, pozn. red.] produkují široké spektrum molekul a tyto látky se přes střevní stěnu mohou dostávat do tkání a orgánů, jež na ně reagují změnou funkcí. V poslední době byly předloženy studie, podle kterých tyto látky ovlivňují dokonce centrální nervový systém. Je tedy možné, že při duševních chorobách, kdy je narušena rovnováha mezi molekulami regulujícími činnost mozku, může být příčinnou i změna v zastoupení bakterií v našem trávícím traktu.

(Jan Borovička, sloupek Aseptický svět v sobotních LN)