Shodou okolností jsem se díval teď někdy na ČT Art na jeden díl dokumentárního cyklu Bigbít, který byl věnován normalizaci, potírání undegroundu a tomu, jak společnost odmítala „máničky“. Co čert nechtěl, hned potom šel kanadský dokument o metalu. A víte co? Ta situace amerických „metráků“ se od situace našich „andrášů“ zase tak moc nelišila. Americká společnost metal a jeho interprety a fanoušky také silně odmítala (prý šířili satanismus), také hledala cesty jak je zakázat, potlačit a cenzurovat (některý systémy hodnocení děl z hlediska přístupnosti mládeži jsou právě z té doby). Ten zásadní rozdíl mezi situací u nás v Americe byl v něčem jiném – v přístupu samotných muzikantů. Zatímco ti američtí hnali za štěkotu psů mainstreamu svoji karavanu metalu dál, ti čeští se cítí jako zneuznaní géniové, fňukají, že jim společnost nepřiznala status elity, nechtějí si připustit, že to odmítání byl autentický postoj veřejnosti, který primárně vůbec nesouvisel s režimem, a neustále se vymlouvají na komunisty, kteří prý nedovolili a zakázali. Jistě, že jisté objektivní rozdíly existovaly, ale ten fundamentální rozdíl, proč tam byla „svoboda“ a tady „nesvoboda“ se zdá být někde jinde – v lidech a v tom, jak se oni sami chtějí cítit svobodní.
118 komentářů: „Kulturní fronta Východu versus kulturní fronta Západu“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Hmm, zatímco u nás byli undergroundáci zavíráni a jejich rodiny persekvováni, tak podle Tribuna na na tom prý byl třeba James Hetfield a Metallica stejně….Jen s tím rozdílem, že jsou z nich za neustálé americké persekuce dnes milionáři…:-))). Jak si mohli při persekuci svého vystupování, když jim nebyly povolovány koncerty a státem vlastněná agentura „Washington Koncert“ Ltd. nechtěla vydávat desky, mohli stát celebrity a milionáři už 80.letech, zatímco u nás Jirous seděl!?
Metallica has released nine studio albums, four live albums, five extended plays, 25 music videos, and 37 singles. The band has won nine Grammy Awards, and has had five consecutive albums debut at number one on the Billboard 200, making Metallica the first band to do so.
Pronásledovaní „totalitní“ Amerikou, co tam v době hluboké normalizace a procesů s Plasticama dostávají Grammy. Pane, tohle je dost zoufalá propaganda a v „Americe zase bijou černiochy“…. A teď tu o Rudé záři nad Pittsburgem, jó?
Já chtěl poukázat hlavně na to, že ta averze veřejnosti nebyla žádná režimní intrika nebo inscenace, ale že byla autentická a nebylo specifická jen pro Východní blok. A jak jsem pochopil z toho dokumentu, tak muzikantům nikdo ani tak nezakazoval hrát, jako že oni chtěli být profesionálními hudebníky a stát (jakožto monopolní zaměstnavatel) je za produkci, kterou oni chtěli produkovat, odmítal platit. Cenzura pak byla povětšinou na komerční bázi – u nás hrát nebudete. protože byste nám kazili kšefty. Nemohu se prostě zbavit dojmu, že naši kulturní disidenti si tak trochu libují v póze mučedníků, víc, než by bylo vzhledem k okolnostem nutné.
O jaké averzi to pořád mluvíte? Jsem vcelku vzdělán v oboru dějin rockové a metalové muziky a částečný pamětník a fanda tohoto typu hudby. Takže jestli jste si dal do předmětu svého blogu snahu o „relativizaci svobod“ na západ ve srovnání s námi a dokladujete to zrovna „srovnatelnou“ nesvobodou v oblasti hardrocku a heavy metalu, tak jste těžce ujel než byste spíše prokázal opak.
Nevím z jakého důvodu jste si vybral zrovna tento příklad, který má částečně rehabilitovat censuru v komunistické normalizaci a přímou persekuci rockových hudebníků jako představitelů „dekadentní buržoasní pakultury“, podle mě o tom víte prd a naletěl jste vaší potřebě kopnout si do skutečných svobod na Západě a říci – no ten socík vlastně nebyl zas tak špatnej, kdo chtěl mohl tvořit, jen byl líný a nechodil na brigády a Akce Z.
Takže trochu osvěty. Heavy metal dal světu anglosaský Západ. Ano, ten začal vznikat ve Velké Británii a USA. Průkopníci byli jak ve Velké Británii jako třeba Black Sabath anebo Deep Purple, kteří vycházeli původně z jazzu a blues tak v USA Judas Priest anebo původně glam rocková skupina KISS.
Takže jestli si myslíte, že ty někdo perzekvoval co se týče toho, povolit jim vystupování anebo sehnat vydavatelskou společnost, pak jste fakt blázen anebo prostě záměrně manipulujete. Ano, v USA je svoboda. Takže jestli nějaký mormonský náboženský fanatik a starosta Salt Lake City jim nepovolil na open-air festivalu u jezera koncertovat, a lidé se tam před nima křižovali, pak ano, to je naprosto v pořádku. Nakonec proc se cpát do nějaké Horní Dolní v Utahu, když mohu koncertovat v Madison Square Garden jako v roce Charty a Jazové sekce kdy v r. 1977 v MSQ koncertovala kapela KISS. Podívejte se na Live koncert KISS v newyorském svatostánsku na Youtube. Plivání ohně (Gene Simmonsovi na jednom koncertu při tom chytly silně nalakované vlasy), make-up připomínající posmrtné masky, příjezd na tancích z jejichž hlavní stříká krev. Ano, to vše měly v repertoáru KISS podle vás, ve „srovnatelně“ totalitních USA povolené. Jak by to asi dopadlo u nás, co myslíte?
Naproti tomu by museli mít možnost Plastici koncertovat v Lucerně nebo na Letné. Naproti tomu české heavymetalové skupině Törr vedené Vlastou Henychem byla za skladbu „Kult ohně“ na základě následného dehonestujícího článku v Rudém právu „Kult násilí a smrti. Proč?“ jim byla zakázana v r. 1987 činnost. Naproti tomu dánská horrormetalová skupina King Diamond ve svém LP Abigail přímo vzývá mrtvé aby vstávali z hrobů (up, up, from the grave)…
Závěrem – v USA ani nikde neměli totalitní státní vlastnictví, které tomu, kdo měl být vyhozen z práce anebo mu měla být zničena na základě ovládání jedinou státostranou jeho umělecká kariéra, pak v socialimu si ani neškrtnul, ale v USA se ten, kdo neuspěl u jednoho hudebního vydavatelství se svým „uměním“ šel za jiným.
Nakonec takové dnes slavné a bohaté vydavatelství jako EMI Records „udělaly“ právě heavymetalové kapely milionáři a opačně, jejich jasnozřivost, že tento typ muziky bude mít zanedlouho desítky milionů fanoušků po celém světě, jim to pak vrátili. Výsledek? Naši hudebníci vyšli z dob totality s holým zadkem a zkušeností tak maximálně s klubem okresního kulturního střediska. Z amerických „srovnatelných“ poměrů podle vás podobně persekvovaných heavy metalových skupin udělal tamní režim milionáře a nechal je vystupovat dokonce jako třeba Metallicu v koncertní síni Carnegie Hall v New Yorku.
Omlouvám se za sáhodlouhý příspěvek, ale něco podobného pro mě jako amatérského v 80.letech začínajícího basáka vážně zní jako by mi někdo řekl, že za socialismu jsme v ČSSR stejně jako lidé na Západě nemohli jezdit „kam jsem chtěli“, protože i McCarthy v USA hlídal v 50.letech ty, kdo chtěli vycestoval do Koreji nebo SSSR.
Tak to je nesmysl, Tribune! Mlátila kanadská policie metalisty? Stříhali jim vlasy? Zavírali je do vězení? Museli mít přehrávky?
Srovnáváte naprosto, ale naprosto nesrovnatelné! To, že většina lidí te hudbě Plastiků nerozuměla a nerozumí (včetně mě!), nemohlo nikdy být důvodem k té persekuci, které se jim dostalo, najmě v 70. letech. To opravdu s nějakými kanadskými satanisty srovnávat nemůžete!
Přehrávky? Jestli jsem rozuměl dobře, tak v komisích seděli lidé jako Tichota nebo Vyčítal. Tak kdo byl vlastně režim a kdo opozice?
Nejde o to, kdo tam sedel. Jde o to, ze jste je vubec musel mit! A bez nich jste de facto nesmel hrat ani zadarmo.
Ještě poznámka: jestli jste sledoval těch dílů o bigbeatu víc, tak byste se mohl dozvědět, jak těžké to měly officiální, nezakázané kapely na zač. 70. let (Flamengo, M. Effect, ETC apod.) Nebyli zakázaní, ale nedostávali kšefty. A komouši se jim smáli do očí: „My nemůžeme za to, že vás nikdo nechce!“ A nechtěl! Představte si to! Vážně je nikdo ne a nechtěl. Tak s tím se dá srovnat situace kanadských satanistů. Ale PPU ani náhodou! Jediné, co je s nimi srovnatelné, jsou dnešní tzv. „extrémně pravicové“ skupiny, které jsou vláčeny po soudech za ryze ideologické zločiny.
Zajímavé – ale typické, jak jsem si všiml i u jiných příležitostí – je, že nejméně si ztěžují lidé jako Třešňák, zatímco takový Janda složitě vysvětluje, proč nemohl jednat jinak (alespoň že přizná, že ani nechtěl).
No Tribune, budeme-li se bavit o konkrétních jménech, asi se najdou případy, které vám do modelu zapadnou a třebas jich ani nebude úplně málo. Ale v té obecné rovině, tak, jak jste ji postavil v článku, spíše nesouhlasím…
Jedna věc, kde vidím rozpor, je, že mluvíte o „autentické averzi veřejnosti“ ale zároveň připouštíte, že monopolní zaměstnavatel pravil „hraj si, ale ne u mně“, přičemž „u mně“ bylo v podstatě všude. Té veřejnosti, která se nakonec k interpretovi prokopala, tedy zákonitě nemohlo být tolik, aby se dalo mluvit o spontánní a státní mocí neovlivněné averzi…
Druhá věc je, že byly-li by podmínky, v jakých hráli třeba kanadští Annihilator, americká Metallica, nebo britští Black Sabbath srovnatelné s podmínkami, v jakých hráli čeští interpreti, jak mohlo dojít k tomu, že jejich výsledky jsou tak okatě nesrovnatelné.
Ještě dodám, že Američany perzekuovaná Metallica byla uvedena do Rock’n’Roll Hall of Fame, kromě miliónů prodaných CDéček, DVDíček a koncertů, na které chodí desetitisíce lidí a které pak nehoní po polích policajti se psy a nenakládají je do antonů, nevyhazují ze škol a zaměstnání za pouhou účast na nevhodném koncertě. Kde je české Flamingo? Aha, to oni lidi neradi jejich dlouhé vlasy a nechtěli je poslouchat. Ještě tu o Červené Karkulce z Rudého práva, prosím pěkně…
Milý Tribune, to máte marné. Tihle lidé jsou doživotně nejublíženější z nejublíženějsích a budou Vám tu bulet, až promočí monitor na počítači. Taková ta etika Rychlých Šípů – „dostali jsme přes hubu, no a co má být. Otřepem se a jdeme dál“ – je jim naprosto cizí. Jediná možnost je nechat je vyhnít.
J. Hruška
Zdá se, že jste jako jeden z mála pochopil, co jsem se snažil říct. Tohle je ten primární rozdíl, nějaká svoboda je až sekundární.
Svoboda tady byla za celou historii českého národa jen v 90. letech 20. století. Lhostejno, jaký je zde režim, vše je o povaze lidí. Sešněrovávání, kterého jsme teď opět svědky, nejenže nikomu nevadí, mnozí ho vítají.
K PPU:
Měli je nechat vystupovat. Byla by to okrajová záležitost.
Blouznění o svobodě snad, ale svoboda jako taková? Dekadentní anarchii převratu bych za svobodu neoznačoval.
A Vodníkova reakce mne vůbec nepřekvapila, proč to on ve své zahleděnosti do svého světa nikdy nepochopí.
Tak Tribune – anarchie není svoboda.
Tehle poznamce vubec nerozumim. Ja jsem pred svou emigraci v tom undergroundu hral, znam tam spoustu lidi, takze vim, o cem mluvim. To nema co delat s dekadentni anarchii. To je ideologicky fundovana persekuce umeni.
K PPU:
Měli je nechat vystupovat. Byla by to okrajová záležitost.
Zlatá slova! A netýká se to jen PPU. Mnozí z těch kteří byli režimem nějak „trpěni“, tak že mohli veřejně vystupovat, se naučili vyjadřovat v jinotajích, za což sklízeli od lidí často větší ocenění než jakého by dosáhli vyjádřením „na plnou hubu“ a to ve všech uměleckých směrech. Ani takový Kryl, který se vyjadřoval velice srozumitelně, by svou tvorbou režim nepoložil o různých surrealistech nebo rokerech či filosofech nemluvě. Ta perzekuce vytvářená lidmi co se snažili být papežštější než papež jenom úplně zbytečně nasírala lidi, kteří by jinak byli ochotni u režimu ledacos „přehlédnout“ kvůli mnohým jistotám které jim zaručoval.
co se týče dlouhých vlasů a divnejch lidí, mám docela rád Ramba jedničku. To asi nebyla komunistická propaganda …
+1
Má to vůbec cenu se k tomuhle nesmyslu vyjadřovat?
Tribun: „…Jistě, že jisté objektivní rozdíly existovaly, ale ten fundamentální rozdíl, proč tam byla „svoboda“ a tady „nesvoboda“ se zdá být někde jinde – v lidech a v tom, jak se oni sami chtějí cítit svobodní“
Tenkrát, mimo jiné, byla republika zadrátovaná a tedy bylo to na mne, že jsem se cítil nesvobodný. Neuvěřitelné, Tribunovi to asi vůbec nevadilo. Ostnatý drát – žádný problém. Číst jsem nesměl co se mi líbilo, muziku jsem nemohl poslouchat a kecat proti režimu s někým koho neznám bylo zrovna tak o hubu. A tohle se někomu zdá normální a svobodné. Docela síla…
Že jste držel hubu a krok, abyste měl pohodlnější život, je pouze váš problém. A pokud jste nenašel dost kumpánů na „odboj“, mohlo to být prostě jenom proto, že neměli z různých důvodů zájem. Ty věčné výmluvy, jak něco nešlo, mě už unavují. Opravdu to nešlo, nebo se jenom nechtělo? A nechtělo-li se, bylo to určitě ze strachu, nebo prostě jenom z nezájmu?
Než jsem se rozkoukal, Tribune, tak jste mne předběhl :-)
Opravdu to neslo, Tribune! Berte to ode mne jako od insidera. V tomhle ma Leho pravdu.
Tribun: “ A nechtělo-li se, bylo to určitě ze strachu, nebo prostě jenom z nezájmu?“
Ano, bylo tam hodně strachu, ale rozhodně ne nezájem. Pouhý zájem mohl také znamenat být odložen doživotně do kriminálu či něco horšího a toho jsem se opravdu bál a nevím, co by mělo na strachu z kriminálu či pouze na strachu být jakýmkoliv způsobem perzekuován špatného. A ještě k tomu jsem měl pro mnohé diskutéry zde nepředstavitelnou touhu žít normálním, čestným životem bez strachu z kriminálu, číst to, co se mi líbí, říkat co se mi líbí a nelíbí, poslouchat hudbu, která se mi líbí a cestovat tam, kam mě nohy ponesou. Už jenom za takové touhy za totáče mohl být kriminál. Vám ale tohle nic neříká, vám asi stačí do hospody, na chajdu a občas nějaká ta ženská, že, a možná ani to ne. Nějaké ideály svobody, touhy žít svobodným a čestným životem, hmmm, takové starosti koňovi necháte, tohle se také zpívalo v jedné zakázané písničce od zakázaného autora. Že někdo tady někdo nevidí tu absurditu, je pro mne svým způsobem fascinující…
Republika byla zadrátovaná jen směrem na západ – tam kde dráty nebyly jste mohl překračovat hranici bez ptaní. Poslouchat a číst jste mohl co jste chtěl – jen jste to nesehnal na pultech ale musel jste si pro to dojít mezi lidi. A na takové refýži , plné neznámých lidí, když dlouho nejela tramvaj, se nadávalo na režim o sto šest, aniž by si někdo dělal dělal o tu hubu starost. To samé v hospodě po pár pivech.
Tím nechci říct že tu byla svoboda, ale je fakt že hodně nesvobody si lidi vytvářeli sami, ve vleku svých předsudků, kariérismu a předposranosti. Kdo v tom režimu žil ten to ví a já nevidím důvod proč to nepřiznat. Určitě je to lepší než alibisticky fňukat „co všechno mi ti komunisti nedovolili“ jen proto že mi strachem cvakala prdel a nebo jsem byl líný ji zvednout.
„Poslouchat a číst jste mohl co jste chtěl – jen jste to nesehnal na pultech ale musel jste si pro to dojít mezi lidi.“
Asi jste nikdy neslyšel o postavě Jiřího Gruntoráda a jeho Libri Prohibiti. Víte, za co seděl? Právě za to, co vy tvrdíte, že se smělo.
Tak nevím milý pane, ale buď učelově lžete anebo jste toto mohl jen Vy (stejně tak číst, sehnat nedostatkové zboží a i cestovat na ten západ), ale to jste pak byl „soudruh“ a tím pádem se s vámi nemá smysl o čemkoli z období totality bavit.
Lžete, Gruntorád neseděl za něco, co napsal Kamil.
Evidentně víte o té totalitě houbeles. Na západ bylo možné cestovat i s ČEDOKem nejen pro „soudruhy“. Služebně, na pozvání (většinou jste ale musel někoho z rodiny „nechat doma“) a nebo pokud jste měl známé na těch správných místech. Mnozí lidé kteří takto vyjížděli, přiváželi ze svých cest desky s muzikou i zajímavou literaturu. Pak jsme tu byli my nevyjíždějící, kteří jsme ignorovali co se smí nebo nesmí a po večerech mlátili do klapek psacích strojů nebo přehrávali desky na pásky a tak tohle všechno distribuovali mezi ostatní. Přiznávám se že na „nedostatkové zboží“ jiného typu jsme prděli a nebylo pro nás důležité ale stále jsem měl co číst a poslouchat aniž bych byl oním „soudruhem“.
S Jirkou Gruntorádem jsem měl tu čest se potkat osobně i když jen letmo. Nicméně, byl to on kdo mne ovlivnil v tom abych nepodepsal Chartu 77, když mi řekl: „Neblbni, vole, daleko užitečnější bude když nebudeš moc vidět.“
Kamil Mudra:
„Na západ bylo možné cestovat i s ČEDOKem nejen pro “soudruhy”. “
Lež jako věž. Já nikdy nedostal povolení na samostatnou cestu ani do Jugoslávie a jako student bych ho normálně nedostal ani s cestovkou. Dostal jsem ho jenom díky podvodu a samozřejmě jsem se už nevrátil. Tedy vrátil, těsně po plyšáku, ale vydržel jsem mezi vámi rok a půl a ještě teď mám z toho pobytu těžké sny…
PS: Ještě připomenu, služebně se za totáče dalo vyjet pouze když se člověk upsal ďáblu a slíbil udávat na emigranty či to vzít oklikou kolem nějaké americké základny a udělat nějaké zajímavé záběry. To se ale zdejším diskutérům zdá jako normální, taková byla doba, že?
„služebně se za totáče dalo vyjet pouze když se člověk upsal ďáblu a slíbil udávat na emigranty či to vzít oklikou kolem nějaké americké základny a udělat nějaké zajímavé záběry“
Takovej Štětina byl třebas v Rakousku, Pákistánu nebo Itálii a panečku, to je takovej antikomunista, že vás sergeante strčí do kapsy.
:-) :-) Obavam se, ze srovnavanim se Stetinou krivdite i tomu Lehovi!…
O tom, ze antikomunistu, co si doma v perinaku pro strejcka prihodu susej rudou knizku, lze najit za korunu pytel, se nejspis nebudeme prit ani my dva ms…
ms: „…Takovej Štětina byl třebas v … “
Vy, kryptokomunisti, jste tak trapní a směšní zároveň, že to mlátí dveřma. Člověk vás položí na lopatky jednoduchými argumenty a vy vytáhnete červeného slanečka Štětinu. Kdy že on to cestoval? Nebylo to náhodou kolem 68 kdy byly dráty na chvíli dole? Jo, znám někoho, kdo několikrát za totáče vyjel služebně ven a zachoval si čest, nic nepodepsal a nikoho neudal. Ale ty výslechy potom, to bych asi nechtěl zažít. Věřím, že zachování cti ho stálo alespoň deset let života i když už pak nikdy neseděl a nebyl nikdy odsouzen. Mezitím totiž přišel Plyšák, jinak by asi už nežil. Ano, byli mrtví až do 89, ale o těch se ani dneska nemluví, není to politicky správné, že. To byli totiž ti, kteří nebyli veřejně známi, neznali nikoho kolem disentu a neměli strýčky na Západě. Ti skončili třeba ve III. nápravné ve sklárnách v Jablonci, kde vynášeli průměrně jednoho denně v bezvědomí na nosítkách až do Plyšáku. Aha, oni zemřeli na infarkt, mrtvici, jo, tak to bylo, zavření byli za krádeže, podvracení republiky a další kriminální delikty, pardon, opusťte mi ten primitivní antikomunismus. Komunisti jsou přeci ve sněmovně, svobodně zvolení a zaslouží si respekt. Tak nějak, že?
Vy kryptokomunisti řekl bolševický kádrovač :)
Jinak Štětina cestoval celý svůj život.. Ale to vy, jakožto bolšán hájící svého přebarveného soudruha nevíte
Přebarvený soudruh je mi víte asi kde. Ano, tam. Vždy mne pobaví, když mne nějaký kryptokomouš nařkne z bolševismu, když dojdou argumenty. Tak se třeba bavme o mrtvých v gulagách III. nápravných skupin v ČSSR až do Plyšáku. Pořád se ještě o nich nemluví, ale to vůbec nezamená, že neexistovaly. Oficiálně bylo asi 300 obětí komunistické zvůle. Ale ty, kteří byli brutálně zavražděni v kachlíkarnách a padali jako hrušky v nelidských kriminálech až do listopadu 1989, nikdo nepočítá a co je horší, ani nechce počítat právě kvůli kryptokomunistům a i hrdým komunistům v kocourkovském parlamentu. Vaše obhajování minulého režimu z vás dělá spoluvrahy těchto ubožáků…
Hmm, takže debilní nálepkování kryptokomunismem bylo způsobeno nedostatkem argumentů.
Mě zase nejvíc baví, jak bolševici se nemůžou zbavit toho kádrování a jednoduchého pohledu na svět, že jsou jen oni a pak ti druzí :)
Milý ms, bavíme se o svobodě za komunismu, podle autora nesvoboda byla jenom v našich hlavách, že jsme si ze zadrátované republiky klidně mohli cestovat, mohli poslouchat hudbu a číst si cokoliv nás napadlo. A nejenom to, my jsme mohli dokonce i hrát a psát i kecat cokoliv po hospodách a účastnit se na disentu, nic se přeci nedělo a za tyhle činnost nic někomu nehrozilo. A zase zmíním mrtvoly v Československých gulagách, ti si za svůj osud mohou sami, že, byli to samí kriminálníci, přeci, socialistické soudnictví bylo spravedlivé! A v USA se dělo to samé, oni přeci také pomlouvali v telce Sabaťáky…
Nikdy mne nenapadlo, že téměř čtvrt století po Plyšáku někdo bude do světa vytrubovat takové nehorázné lži. Je mi z vás lehce šoufl…
PS: ms, zvládnete se bavit o danném tématu bez osobního napadání?
Vám vadí napadání? Ale přeci já nikde nenapadám, nazývání vás bolševikem je stejně slušné, jako když vy nálepkujete úplně pitomě jiné jako kryptokomunisty.
Kryptokomunista je ten, který obhajuje starý režim a účelově lže, že nesvoboda nebyla a že byla v našich hlavách. A to sedí na vás jak prdel na hrnec…
A ještě dodám, není neslušné kryptokomunisty nazývat tím, čím jsou. Kryptokomunista je ještě velmi slušný výraz. Vlastně žádné sprosté slovo není dostatečně sprosté pro jakéhokoliv lháře a mnohem víc pro kryptokomunistu. A já si bláhově myslel, že po plyšáku zalezete do děr a nevystrčíte už nikdy ani nos…
No vidíte jaký jste pokrytec, lživě někoho obviňujete z kryptokomunismu (což ve skutečnosti pro vás znamená člověka s jiným názorem, protože například já nikdy nikde minulý režim nehájím) a brečíte, když dostanete naprosto stejnou mincí. Či přesněji jste za to po právu označen za bolšána s černobílým viděním světa.
Jste trapný a směšný (zase slušnost ve vašem vydání). :)
Nápodobně leho:
Lež jako věž. Já i moje kamarádka jsme povolení na samostatnou cestu do Francie dostali i bez podvodu .
PS:Ještě připomenu že mi tehdy bylo necelých třicet, nebyl jsem u komunistů ani satanistů a nemusel jsem slibovat že budu udávat emigranty nebo špiónit u americké základny.
Mrzi mne, ze musim opet souhlasit s Lehem: v 70. letech to bylo temer vylouceno, teprve koncem 80. let uz byl na Zapade skoro kazdy krome hard core dissentu. Sluzebne doprovazel kazdeho nejaky estebak. Pro mne ziskat prislib bylo vylouceno, to byl jeden z hlavnich duvodu, proc jsem utekl.
Já byl 74 ve Francii. A spolužák měl nějakou kámošku v ČNB a jezdil nejmíň jednou v každym roce, jako ve všem to bylo hlavně o tom, kdo měl jaký konexe. A je to tak v podstatě i dneska, zkuste na nějakej lepší džob dosáhnout „z ulice“.
Takže komunismus byl vlastně takový sociální kapitalismus (musel jste mít sociální kapitál).
Přesně tak. Dneska bez něj v nějaký krizový situaci zas skončíte pod mostem.
To, ze jste Vy byl ve Francii, neznamena, ze tam mohl jet kazdy. Jak spravne pripojujete, musel jeden mit zname. Jedna moje spoluzacka, dcera specialisty-urologa, jezdila kazdy rok, jini se nemohli dostat ven vubec. Tomu nelze rikat svoboda ani zertem – nemluve o tom, ze to s mimonskym srovnanim PPU se zapadnimi zlobivymi kapelami souvisi jen velmi volne.
Já neřikám každej, ale tak devadesát procent populace mohlo při troše štěstí čas od času i do tý pozlátkový ciziny jezdit, Žádný že by to bylo nějak obecně vyloučeno. Ze zbylejch desíti byla část s tim „sociálnim kapitálem“ co jezdila furt (ale finanční byl nutnej taky, nebylo to zadarmo) a část querulantů a potížistů co nejezdila ani do Maďarska. Ale dneska máte taky querulanty a potížisty co nejsou režimu vděčný a když nemaj ty zmiňovaný kapitály, končej pod mostama .. jakápak svoboda. My na to prděli a sjezdili celej východ od Baltu až po Čjornoje more a přilehlý hory, kdo se víc snažil dostal se třeba až na Kavkaz.
Ovsem, jonasi, ze bylo mit treba zname na temer vsechno, to byl jeden z hlavnich duvodu, proc lide prestali stary rezim podporovat. A m.j. je to i hlavni duvod, proc jsem odchazel ja.
Aby byl clovek stejne uspesny (spokojeny, ci jak to nazvat a myslim to relativne), musi dneska do znamosti investovat podobny objem sil a energie jako tehdy. Rozdil je v tom, ze distribice je uplne jina- zatimco na beznou spotrebu neni treba znamych zadnych, na „lepsi“ uz dosahnes pomerne hure nez za komunistu, kdy byla klientelisticka sit pomerne stabilni a prozkoumana. A navic je cast distribuce prevadena z penezni sfery, tedy vyznamnou cast lepsich sluzeb dostanes jen za lepsi penize a na lepsi penize je treba mit take lepsi zname (ale o tom pises vyse).
Nakonec i srovnani se Zapadem vyjde na stejno: v necem je to horsi, v necem horsi a zalezi jen na osobnich porioritach (a moznostech, samozrejme), na ktere strane zelezne opony to jeste dokazete skousnout.
Urcite jsem tu uz psal muj osobni zlomovy zazitek, po kterem jsem se rozhodl odejit:
Muj pritel, letity spoluzak a soused z ulice ma autoservis a ja si u nej nechal vymenit praskly vyfuk (15 tisic). Kdyz jsem po roce auto prodaval, tak mi v bazaru rekli, ze bude treba vymenit ten zaplatovany a stribrenkou prestrikany vyfuk, ze je hotovej.
Ano, pritel, spoluzak, se kterym jsem prozili roky a roky spolecnych rostaren a kteremu jsem vzdy nechaval vzdycky o hodne penez navic, me normalne podvedl, jako maleho kluka :o) Navic musel vedet, ze se na to prijde, ale bylo mu to ouplne jedno.
Ale proc to pisi: tehdy mi bylo jasne (to byl konec 90. let, zadny socik), ze zacina jit do tuheho a ze ona komunisticka selanka zabehnutych znamosti skoncila. Ze se meni jejich struktura a ze zacne stat mnohem vic sil se propracovat alespon k prumernym sluzbam, nezli stalo za sociku.
Anebo jinak: ze uz neshanim znamosti proto, abych mel neco navic, ale aby me neokradli. Socik byl do sveho konce pomerne stabilni spolecnost, jednoducha, bez nejake slozitosti, s par pristroji v domacnostmi, kde cloveka zas tak uplne jednoduse neokradli (navic spoustu oprav si clovek delal sam, takze to mel pod kontrolou :o)
Inu, jonáši, ani kdybych se na hlavu postavil, žádnej příslib široko daleko. A zlodějská masovka s Čedokem mě opravdu nelákala…
Jako zní jako kdybyste měl na výběr? Ale to, jak jsem se dozvěděl, přece nebylo možné.
„..tak devadesát procent populace mohlo při troše štěstí čas od času i do tý pozlátkový ciziny jezdit, Žádný že by to bylo nějak obecně vyloučeno.“
co se tady člověk všechno nedočte..
A do té pozlátkové Francie jsi jel tenkrát se základkou? Skoro to vypadá, že tě tam tehdy nějací bídáci usilovně nutili jet, ofšem tys strašně moc nechtěl. A předpokládám, že po roce 1989 jsi tu pozlátkovou cizinu škrtl teda už definitivně. A jezdíš jen tam, kde je to ryzí. Eventuálně zůstáváš pro jistotu doma, kde je prej vždycky nejlíp, či teda kde je to určitě nejryzejší- ve zlaté Prasé.. (?)
Na druhou stranu, to o těch dnešních querulantech a potížistech, co nejsou režimu vděčný a když nemaj ty zmiňovaný kapitály, končej pod mostama, tak jakápak svoboda.. to není špatný. A v podstatě to sedí, jak by ne.. cca devadesát procent populace při troše štěstí pod tím mostem neskončí, tedy žádný, jakápak svoboda, tedy že je nějak obecně vyloučena..
A jinak jsem ráda, že jsem si mohla přečíst i něco od kverulantů a potížistů místních, od těch vodních obzvlášť.
…Číst jsem nesměl co se mi líbilo, muziku jsem nemohl poslouchat…
To si stezujete na vase rodice, ze vam zakazovali cist vase oblibene knizky a poslouchat rozhlasovy prijimac ?
To jste mel krusne detstvi, nedivim se, ze to na vas zanechalo nasledky. To ja se mel lepe, me rodice v cteni dokonce podporovali. Ba i prukazku do knihovny jsem mel. A par kamaradu, mezi kterymi jsme si knizky i pujcovali. Jiste spoustu knizek jsem nemel moznost pred revoluci cist, ale nikdy bych netvrdil, ze neco, co jsem jeste necetl, se mi libi – protoze logika veci rika, ze kdyz semi neco libi, tak uz jsem se s tim musel nejakym zpusobem setkat. A ja rozhodne neporovnavam knizky na libi/nelibi podle obalu.
Kde jsem napsal, že Gruntorád seděl za to, co pan Kamil napsal? Buď neumíte číst anebo máte textové halucinace. Nakonec za to, co by asi pan Kamil Mudra byl tehdy napsal by asi nikdo sedět nešel, soudě podle toho co píše dnes, když už se psát vše co chcete, včetně kritiky režimu současného a chvály toho minulého, byť zákonem seznaného jako „zločinný“, psát může.:-)
Jako každý internetový lhář neumíte přiznat chybu a agresivně kopete kolem sebe. Kamil napsal, že lidé mohli poslouchat a číst. Vy jste lhal, že Gruntorád byl za poslouchání a čtení odsouzen. Nebyl lháři. A i když si přidáte několik hysterických posledních slov, tak realitu nezměníte. Sbohem.
Podle toho, co píší na Wiki (http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Gruntor%C3%A1d) byl odsouzen za nedovolené ozbrojování a podvracení (tedy zřejmě šíření), nikoliv za čtení či poslouchání. To je přizdisráči teď hledají výmluvy pro svoji tehdejší pasivitu a dohánějí zanedbané hrdinství.
Ano, měl na chalupě perkusní zbraň a za podvracení republiky byl právě odsouzen za přechování (pro Petra který má potíže s morfologií je tímto myšleno samozřejmě i čtení, tedy jestli samotné vlastnictví knihy, navíc vzniklé samizdatem, tedy vlastnoručním opisováním, neoddělujete od pořeby ji nejen vystavovat v polici, ale zároveň i číst) zakázané literatury.
Víte, vaše potřeba za každou cenu bránit režim, který každý skutečně levicový, netotalitní občan musí odmítnout (což neznamená že musí přijmout to co je dnes označováno za pravicové) a hádat se o to, jestli člověk, co společně s morálně bezúhonnou ženou jakou je Eva Kantůrkové, d 6. května 1981 do 22. března 1982 byla vězněna za podvracení republiky – tedy za stejnou činnost jako Jiří Gruntorád. Ona navíc byla spisovatelka jaksi z povolání, nejen „opisovačka“. Takže tito lidé shraňovali a svým úsilím uchovávali světové literární dědictví poukazem na to, že ten člověk snad seděl oprávněně, je jako tvrdit, že přeci Georgi Dimitrov nebyl hitlerův politický vězeň, když byl odsouzen za žhářství. Buďte rád, Tribune, že vám je teď psát i vyložené lži o statečných lidech a přejímat komunistickou propagandu o tom, že to byli „feťáci, neplatiči alimentů a alkoholici“ jak tomu tenkrát bylo běné. Je to sice lidsky a morálně odporné, ale žijete naštěstí pro vás, ve svobodné zemi, kde v rámci svoboda slova můžete vyřknout, lež, pomluvu, zpochybňovat komunistické represe, či dokonce vychvalovat totalitní genocidium té či oné ideologie – jako součást své ústavně zaručené svobody slova.
Takže trocha poučení z historie – jak to bylo s tím čtením a knihami za socialismu?
Samizdat
Zakázaní autoři měli jedinou možnost publikace – samizdat. V době dokonalých tiskařských technik opisovali svoje díla na psacích strojích přes uhlové papíry aby získali 10-12 kopií. Ty pak rozdávali svým přátelům, kteří je šířili mezi další čtenáře. Takto fungovaly celé vydavatelské manufaktury, podzemní „nakladatelství“, která vydala stovky titulů nejlepší české beletrie a množství titulů literatury přeložené. Jen v edici Petlice, organizované Ludvíkem Vaculíkem, která zdaleka nebyla jediná, vyšlo přes 400 titulů původní české beletrie. Vznikala i podzemní periodika se zaměřením na nejrůznější témata.
Romány, sbírky básní, memoáry, dokonce i pohádky pro děti, stovky stran, to vše opisovaly písařky písmenko po písmenku, často několik měsíců. Vystavovaly se nebezpečí uvěznění, stejně jako každý, kdo samizdatové písemnosti rozmnožoval a rozšiřoval. Stačil dokonce i úmysl, který ani nebylo třeba prokázat.
Represe
Mladá třicetiletá žena, matka tří dětí, byla v roce 1980 odsouzena na rok do vězení, protože opisovala samizdatové knihy (co myslíte, Petře, při tom opisování, četla ji taky nebo ne? – POZN. Vandenberg). Pětapadesátiletý žurnalista byl v roce 1977 odsouzen na tři roky vězení, protože propašoval na Západ knihu pamětí bývalého čs. politika a napsal knihu rozhovorů se zakázanými spisovateli. Po odpykání trestu byl vyhnán z vlasti. Jeho čtyřiašedesátiletý „spolupachatel“ byl odsouzen na dva a půl roku vězení. Jeden ostravský spisovatel strávil ve vězení za opisování knih, vlastních i cizích, čtyři a půl roku. Zemřel v r. 1988 ve věku 55 let krátce po propuštění z vězení. Jeden redaktor byl za vydávání samizdatového kulturního časopisu vězněn dokonce dvakrát a z vězení se dostal jen díky „sametové revoluci“ (v roce 1989).
Paměť národa
Zakázané knihy, časopisy a nahrávky přes všechny policejní razie a prohlídky ze světa nezmizely. Některé prošly desítkami rukou, jsou pomačkané, odřené nebo napůl rozpadlé, jiných se zub času nedotkl – byly ukryty v důmyslných skrýších. Jsou mezi nimi vzpomínky i básnické sbírky Jaroslava Seiferta, našeho jediného nositele Nobelovy ceny za literaturu, knihy Bohumila Hrabala, překládané do mnoha světových jazyků, 27 svazků filozofického díla Jana Patočky, který zemřel po policejním výslechu, celé dramatické dílo pozdějšího prezidenta ČR Václava Havla, román George Orwella 1984 ve více než dvaceti různých opisech a několika různých překladech, dvě „vydání“ Pána prstenu J. R. R. Tolkiena, každé na více než 900 stranách, to vše a mnoho jiného…
Knihovna
Knihovna Libri prohibiti je otevřena od října roku 1990 a je zřizována Společností Libri prohibiti, nevýdělečným občanským sdružením, které má dnes na 180 členů. Patří mezi ně například spisovatelé Jiří Gruša, Václav Havel, Ivan Klíma a Ludvík Vaculík, bývalý rektor Univerzity Karlovy Radim Palouš a současný český velvyslanec v USA Martin Palouš. Předsedou společnosti je Ivan M. Havel, bratr Václava Havla, který v letech 1975 – 1989 řídil jednu ze samizdatových manufaktur. Sbírky spravuje Jiří Gruntorád, kterého za rozšiřování samizdatové literatury poslal komunistický režim na čtyři roky do vězení.
Zpochybňovat toto je sice ubohé, ale máte na to právo, stejně jako nácci (a bohužel v tomto je náš právní systém restriktivní, chránící památku obětí holocaustu a já bych byl proto, podobně jako v USA, jen za verbální podporu jakkoli odporným a zločinným ideologiím nikoho nezavírat) zpochybňují holocaust.
No, zkopíroval jste to hezky ale nám „starým praktikům“ do hlavy klín nevrazíte. :-)
Doma jste mohl mít prakticky cokoli i když pár věcí bylo dost tvrdě na indexu (namátkou např. Mein Kampf, Protokoly sionských mudrců … atp.) a s jejich půjčováním jste se mohl dostat do problémů, pokud by se jevilo nějak „příliš intenzivním“. Určitě by vás nikdo nezavřel za to že máte doma např. toho Tolkiena. Sám mám doma jeho samizdatovou verzi oficielně vydanou sci-fi klubem působícím na ČVUT (vedl ho Ondřej Neff) a spoustu dalších věcí, ke kterým jsem se coby jeho člen, snadno dostal pouhým předplatným. I toho Orwella jsem získal už dost dlouho před sametem.
Ale neznám nikoho kdo by opisoval přes uhlový papír dvanáct kopií. Ona už ta devátá byla s obtížemi ke čtení a bylo nutné každou stránku podkládat bílým papírem aby na ta písmenka člověk aspoň trochu rozumě viděl.
Nejde ani tak o nějaké zpochybňování ale o upřesnění, protože nic mne nedokáže tak nasrat jako to když mi někdo jiný maluje můj život jako by ho znal líp než já sám.
„Ale neznám nikoho kdo by opisoval přes uhlový papír dvanáct kopií.“
Dvanact ne. Ale 3-4 urcite. Ty se pak pujcovaly, evt. opisovaly dal. Jestli to povazujete za vyvraceni toho, ze v CSSR byla nesvoboda, tak jsme kazdy z jine planety.
Vodníku, jasně píši ve svém příspěvku 8.1.2014 – 09:18:
„Tím nechci říct že tu byla svoboda, ale je fakt že hodně nesvobody si lidi vytvářeli sami, ve vleku svých předsudků, kariérismu a předposranosti.“
Přijde Vám to málo srozumitelné? Prostě souhlasím s Tribunem že ne všechny nesvobody na které jsme naráželi byly tvořeny výhradně režimem, ale že na nich často měly podíl i tzv. „srážky s blbcem“ nebo s lidmi kteří si na tom omezování svobody druhých stavěli kariéru a mnohdy zacházeli dál než od nich bylo režimem očekáváno.
Pardon, tu vetu jsem prehledl. Neni ale rec o konkretnich srazkach s blbcem, ale strukturalnich omezenich obcanskych a umeleckych svobod za realneho socialismu. A ty se, nezlobte se, se situaci v USA nebo Kanade opravdu nedaji srovnat!
No, ani ne tak za samotné šíření, jako za to že se pokusil dát tomu šíření organizovanou podobu. Tehdy se hodně literatury šířilo tak nějak „samovolně“ a vstoupit do toho procesu nebylo nijak těžké. Stačilo mít v držení něco po čem byla poptávka a přepsat to v kopiích nebo i jen sehnat někoho kdo byl ochoten to přepsat. Získané kopie se staly vaší „měnou“ kterou jste směnili za jiné kopie, ty jste opět poskytli k přepsání nebo sami přepsali … a už to jelo.
Bylo třeba dodržovat „pravidlo devíti“ tj. nepřepisovat více než devět kopií najednou (ale ono se i na těch průklepácích stejně víc dělat nedalo) protože tolik jste mohli oficiálně mít „pro svou studijní potřebu“ (např. na rozdání mezi ostatní kvůli „konzultacím“). Když se to u vás našlo tak vás to sice neuchránilo před jejich sebráním (říkalo se tomu „dočasné zadržení“ ale už vám to nikdo nevrátil) ale pokud vás mermomocí chtěli zavřít, museli si na vás vymyslet něco jiného.
S muzikou to bylo o dost jednodušší. Za prvé tu práci za vás odvedla technika a za druhé si ani neuvědomuji že by po tom někdo nějak šel.
To současná OSA je asi podstatně ostražitější. :-)
Já myslím, že se zbytečně dostáváme od tématu. Navíc snaha o slovní ekvilibristiku a doslova právní nuance (počet ks, použití psacího stroje či cyklostylu pro spáchání trestného činu) je krásným příkladem snah o rehabilitaci režimu, který podle některých snad ani tak nehumánní nebyl, když jste nešel sedět za x kopií, ale jen za x + n kopií (což už bylo hodně a tím se fakt už „rozvracelo“).
Že totalita v umění, coby projevu svébytné individuální svobody umělce a mnohdy právě autonomní formy protestu proti totalitě byla u nás potlačena stejně důkladně jako třeba výkon soukromých vlastnických práv v uplatnění na svobodném trhu, je více než jasné. Snaha o relativizaci této skutečnosti, že „v Americe zase bili metaláky“ je stejným výsměchem jako tvrzení, že svoboda cestování na západ byla, jen byla omezena skutečnostmi jako jet služebně (být v KSČ) mít tam pozvání od příbuzných (a víte, že pozvánka emigrovavšího bratra byla naopak důvodem mnohým pro neudělit výjezdní doložky, kterou by možná dotyčný dostal, kdyby měl známou v bance a v NSR neměl žádného emigrovavšího příbuzného?..) a jsme u těch známých, což je opět jen nomenklaturní jánabráchismus, který stejně musel skončit v té mocenské pyramidě u někoho, kdo měl na vydávání devizových příslubů a výjezdních doložek vliv – a to musel být někdo s rudou legitimací.
Takže kdo nebyl s komunisty konformní, prostě nikam NEJEL, krom toho, že zrovna neseděl třeba za to opisování knih, tak my a naše rodina, i když jsme byli zváni našimi příbuznými, protože pocházím z česko-německé rodiny, tak ani neemigrovavšími, ale dlouhá leta žijící v Kaselu a Vídni, tak jsme nikdy žádnou možnost vycestovat nedostali. Jestli někdo jiný ano, pak jak jsem řekl, proč ne….Kamarád a spolužák, co měl tatínka v KSČ byl dokonce v USA a Kanadě. Samozřejmě jako součást expedice do Rocky Mountains, kterou absolvovali když přešli skrz Idaho do Britské Kolumbie do Kanady. Já ačkoli člen stejného horolezeckého svazu sdruženého do ČSTV jako on, jsem samozřejmě nikam nejel, protože můj tatínek byl ač vystudovaný historik dějin moderního umění zaměstnán jen díky známému v Památníku národního písemníctví jako údržbář a řidič, samozřejmě jako bezpartijní. Já jen aby bylo jasno, že co píšete jsou jen selektivní pravdy, poplatné tomu, kdo s tehdejší mocí a jejímu kumpány nějak spolupracoval nebo alespoň nevadil.
Goro
v následujících dnech očekávejte návštěvu Marie Brožové-Polednové (90 let), se záměrem poslat vás do gulagu
Pročpak se nám náš přiblblý Gorásek musel přejmenovat?
asi nečte Shakespeara: „co po jméně? i pod jiným jménem bude růže vonět stejně.“
čili parafráze pro zdejší góry: „co po nicku? I pod jiným nickem bude hovno smrdět stejně“
jinak si dovolím lehce nesouhlasit s jistým bagatelizováním hnusu předlistopadových reálií.
Svoboda tady nebyla ani náhodou. Určitě bych si nedovolil poslouchat BBC, Svobodnou nebo Hlas Ameriky při otevřeným okně. Jo, asi jsem byl zbabělec, ale já se na tu vysokou chtěl dostat. Stačily mi jiný kádrový škraloupy v posudku od naší třídní na gymplu. Třeba to, že můj dědeček jako sociální demokrat odmítl po násilném sloučení přejít v 1948 ke komoušům. Ze stejného důvodu se nedostala máti na vysokou, a otec se nestal na pracovišti vedoucím pracovníkem, protože tvrdošíjně odmítal vstoupit do partaje.
A když jsem na fakultě omlouval svou neúčast v prvomájovým průvodu tím, že ausgerechnet ten 1. květen je potřeba využít na sázení brambor, měl jsem další černej puntík.
I ty samizdatový Lidový noviny jsme ještě v 1989 četli potají a hlavně na záchodě, kam na nás místní udavač nemohl.
A nedej bože, aby se někdo – méně zbabělý – angažoval v aktivitách ne zrovna přátelským vůči režimu – třeba různých katolických uskupeních.
To pak nastoupila často StB a to dost zvostra. Vím, o čem píšu, blízko mne prošel jeden hodně tragickej osud.
Pokud jde o Plastiky – sice osobně mně nic neříkali, ale trochu jsme si je idealizovali, protože to byl symbol odporu. A symbol odporu byl jenom proto, že bolševik se nemohl udržet a přesto, že ho plastici nemohli vážně ohrozit, tak jim dělal peklo.V tom byl bolševik geniální idiot – kdyby dal lidem pokoj a aspoň trochu volnosti, dalo by se tady o kus líp dýchat. Ale to bolševik ne – ten dělal všechno pro to, aby byli lidi co nejvíc nasraní
Zajimave je, jak vsichni, kteri to tehdy meli hrozne a utekli, jsou stale zaklizeni v minulosti. Ted, kdyz maji vsechno, tak neustale vzpominaji a vzpominaji jaka to byla hruza. To preci neni normalni :o)
Ale prdlajz! Ja si vubec nestezuju! Ale kdyz nekdo napise takovou koninu, jako „Ta situace amerických »metráků« se od situace našich »andrášů« zase tak moc nelišila.“, tak se proste musim ozvat!
Vsak vy tyhle hovory take nijak neotvirate, vodniku…napsal jsem vsichni, ale napsal jsem to blbe, ne vsichni.
Spise receno takhle: pokud nekdo dnes otvira tema „hruz“ minulosti, pak to jsou lide, na ktere dnesni hruzy vice mene nedopadaji, tedy emigranti, podnikatele, pravicove presvedceni intelektualove.
Vsichni ti, co dnes maji to, co tak tolik chteli, ted nemluvi o nicem jinem, jake to bylo tehdy hrozne. Kdyby to bylo rok- dva po prevratu, pak chapeme, ale ono uplynulo jiz ctvrt stoleti (!) a oni maji mozek stale zauzlovany nejakymi vyjezdnimi dolozkami.
Lide co prozili frontu, koncentrak anebo neco podobneho, se po par letech smirili a prozite pro ne prestalo byt hlavni tema, zili dopredu a s minulosti se vyrovnali.
Ale ne tak nasi moderatori tekuteho antikomunismu, ty nekdo pred 30 lety nepustil prez hranice, ale dneska s tim musi (opet) ven na verejnem foru.
Tohle je totiz tema jako hrom: proc si na stare a davno mrtve poradky narikaji zrovna ti, kteri nam prinesli to, co chteli (svobodu atd :o). Namisto toho, aby nam nabizeli/ obhajovali nejakou smysluplnou vizi, tak nas stale dokola chteji stresovat (upominat) z minulosti.
Spatne se ozenite, budete mit zlou a osklivou zenu. Pak se s ni rozvedete a vyberete si novou manzelku, presne takovou, jakou jste si predstavoval. Po letech stastneho manzestvi prijdete do hospody a budete vsehny stale dokola otravovat, jak byla hrozna ta, co umrela pred ctvrt stoletim.
Nemaji vizi, musi stale dokola blekotat svoji retro-dystopii…ale na to jim chcije pes, at se z toho uondaji sami.
nemyslim, ze je to tak slozite, viz muj prispevek nize. Nicmene psychologie v ekonomii je samozrejme tabu. Treba penize jakozto jistota (dotknul se toho Keller). Misto toho neuzitecne konstrukce o zlatem standardu apod.
Pokud by byli pouze blbi, pak by meli ruzna temata, mistralie. Ale je se drzi „spatne zivotni podminky za socialismu“ jako kliste.
Nechci vam v zasade oponovat, v podstate je to to asi jednoduche, ale na rozepsani se to uz je slozitejsi.
Jasne jako facka je to, ze jim neco chybi z doby socialismu, co uz ctvrt stoleti postradaji postradaji. Jinak by o te dobe preci nepsali stale dokola.
Takze s 89. rokem prinesli novy svet- utopii, ktera jiz od sameho zacatku (co je to nejakych 25 let z hlediska spolecenske formace) vykazuje zasadni nedostatek. A to tak silny, ze je treba se k nemu vracet i skrze negativni vzpominky do minulosti.
Na emigranty jsem narazil vice mene zamerne. Zvlaste ty, co se vratili a znovu odesli. Proc se asi vraceli?
Asi take proto, ze „venku“, na Zapade nenasli neco, co hledali ( a postradali v CSSR). Oni maji samozrejme svoji teorii, ale takovou ma kazdy na vsechno a i kdyz takovemu ujede autobus, protoze prisel pozde na stanici, tak je to proto, ze autobus prijel driv, anebo mu do hodinek dali v servisu zase slabe baterky.
Na druhou stranu tvrdim, ze tihle lide nejsou hloupi a jsou navic sensitivni, takze pes, podle meho, neni zakopan v jejich mentalni neschopnosti (te reflektovane) a ani v citove vyprahlosti :o)
Embaso, v tom všem máte pravdu. Tuhle debatu ale rozjel názor opačně absurdní, a sice že za bolševika na tom byl underground podobně jako metalisti na Západě. Jak jsem několikrát uvedl, to je mimo vší srovnání. Do toho se pak začli míchat další kraviny jako „všichni mohli cestovat na Západ“ nebo „všichni mohli číst, co chtěli“ atd. Malování totality na růžovo je stejně mimózní – a v dopadu nebezpečnější a škodlivější – než věčně žalující hlasy zastydlých antikommunistů, ať emigrantů nebo domácích.
No Tribunovi se to dle meho moc nepovedlo, ale to se stane. Ze namisto zkoumani, jak to Pan Blogu vlastne myslel, vsechno sklouzlo k vyjezdnim dolozkam, je priznacne.
Ja tomu clanku take nerozumim: jednak jsem si myslel, ze je to o tom, ze obyvatelstvo jak v CR, tak i na Zapade podlehlo propagande a zacalo nenavidet manicky…to bych bral. Pak jsem myslel, ze je to o neuspesnych ceskych bigbitacich, kteri se vymlouvali na represe, zatimco na Zapade do toho busili dal.
A ted do tretice uz nemam ani predstavu o cem ten clanek je.
Jak jsme si rikali jinde: urcite je mnoho neschopnych natolik, ze zakaz byl pro ne pravym vysvobozenim :o)
Na druhou stranu byly manicky natolik ruznorode, ze to opravdu nejde generalizovat.
Ja si z te doby nechal pouze kazety s Oldrichem Janotou, Kryla nejakeho Bondyho novely a Krchovskeho basne, zbytek jsem zahodil. na rozdil od naseho ideologickeho pravicoveho predvoje me vzpominani na ty doby nejak moc nebere. Komunisti mi nijak vyrazne neublizili, v zasade mi ale zkazili skoro pulku zivota, ale na druhou stranu jsem tehdy zil velmi hezky zivot…jeden si nevybere :o)
:-) Myslím, že máme dost podobné zkušenosti. Já toho mám teda víc (Bondyho komplet), ale ta doba a ti lidé mi dnes už nic neříkají, vetšinou mě tou svou zastydlostí spíš serou. Ale tenhle Tribunův post, to je rána do vazu!…
Nemůžu mluvit za Tribuna, ale na mně jeho text vyzněl částečně tak, že bez ohledu na podmínky jaké byly kdysi, náš underground lpí na své martyrologii a západní na případné problémy sere či je prodává a řeší jak hrát a prodávat své desky. A že i tehdy, bylo i na západě jednodušší jít s obecným proudem.
„…na případné problémy sere či je prodává a řeší jak hrát a prodávat své desky“
Manicky zacinali jako svobodni mladenci, ale casem se ozenili/ vdali a s tim prisla i zodpovednost/ povinnosti, tedy potreba nejakeho staleho angazma. Za komunistu desky vydavat nemohli a prehravky byly kazde 3-4 roky (?- to nevim presne, menilo se to), tedy cas od casu se nad ne povesil Damokluv mec ztraty existence.
Podle meho se cesky underground normalne unavil. Pokud ovsem Tribun srovnava s metalem, pak tu mame Arakain (shodou okolnosti jsem byl na jeho prvem koncertu v Cili). Ti hrali 10 let a nevydali jim ani desku, stale na turach, v podstate bez penez, tedy zadna slast.
Počkat, zrovna Arakain za rudejch singla vydal. Nechci paušalizovat a ani náhodou glorifikovat cenzorsko mentorskej systém normalizace. Ale myslím si, že v článku šlo o něco jiného. Na druhou stranu plně chápu, že ho lze odebírat různým způsobem. Zvlášť z toho důvodu, že problém nebyl z tvorbou něčeho jiného, ale s možností proniknout mezi víc lidí. Tam ty klacky pod nohu byly opravdu velmi silné.
Jeden singl za 10 let…z toho meli tak na jednu snidani…
Spoustu kapel uondali k rozpadu, Plastici to preci take na delsi dobu zabalili, protoze uz nemohli.
O co v clanku jde, jsem plne nepochopil, ale vseobecna nalada byla velmi neprizniva a vydavani desek (tedy ziskavani sirsiho publika) bylo pod prisnou a radikalni kontrolou.
Pokud vim, tak Paul Wilson, Kanadan, co jeden cas s PPU hral, odesel do CSSR proto, ze to tady byl ten pravej underground, tedy s uteky pred policajty, tajnymi koncerty a vsim okolo, to mu v Kanade chybelo, tam si mohl hrat jak chtel a nikdo ho pri tom neposlouchal :o)
Clanek je nejasny, tedy podle meho, i mistr tesar se nekdy utne.
Ten článek je jasný, embaso: „Ta situace amerických „metráků“ se od situace našich „andrášů“ zase tak moc nelišila. ..Ten zásadní rozdíl mezi situací u nás v Americe byl v něčem jiném – v přístupu samotných muzikantů. “ – tohle je stoprocentní broskvovina, mistr tesař se tentokrát utnul vskutku šeredně!
Vodníku myslím, že jsme to již vysvětlili vcelku detailně. Snažil jsem se ve svém druhém komentáři shora říci Tribunovi z antologie skupin jako Kiss nebo Metallica na západě. Hvězdy hardrocku a metalu, které americká svoboda a možnost svobodně dělat a nabízet to jak hudebním producentům z různých nakladatelství (zmiňoval jsem EMI Records, které se na rocku a metalu „udělalo“) až po extravagantní koncerty Kiss s tanky stříkající krev, zpěváci plivající oheň a s make-upem připomínající posmrtné Zombies stejně jako záhrobní tematiku, na které se profiluje od 80. let dánská metalová skupina King Diamond.
Výsledky jsou jasné, toto jsou celosvě populární kapely a jejich členové hudební celebrity a milionáři zároveň. Perzekucí by se k tomu asi těžko dostali. Naproti tomu se u nás kapely zakazovaly, dokonce po dehonestačních článcích v kulturní rubrice Rudého práva ve stylu kojzarova „Zaprodanci a Zkrachovalci“. Brtiské Listy emigranta Jana Čulíka, v r. 2003 otiskli reportáž z exilového časopisu Západ, který redigovali v Kanadě Zdena a Josef Škvoreckých.
Monitoroval polititický a kulturní život v ČSSR v 80.letech náhledem očima čtenářů časopisu Mladý svět a přímými rozhovory s místními amaterskými hudebníky. Takže srovnejme to s heavy metalem v USA. Kiss a jejich live koncert v Madison Square Garden v době 77. V době Charty. Srovnejme to s Metallicou a jejich vydání jejich kultovního LP „Master of Puppets“ v r. 1986, které bylo podle Tribuna podobně tak persekvováno jako Arakain, Pražský výběr nebo Törr, čehož výsledkem bylo, že Master of Puppets se ve stejnou dobu „podobné“ perzekuce „andrášů“ v ČSSR v USA dosáhlo 29. příčky v žebříčku Top 200 časopisu „Billboard“ a dodnes se z něj jen v USA udalo 6 miliónů kopií.
Vodníku, tady to snad nemůže být neznalost, pakliže není autor tohoto komentáře 20ti letý aktivista nějaké komsomolské odnože kulrutrních teroristů fackující naše mladé básníky a požadující ideologickou podstatu kulturní tvorby směrem k revolučním ideálům socialismu, jak je to teď aktuálně probíráno v kulturních kruzích (především u levicových intelektuálů) a všude to vzbuzuje oprávněný odpor…Umanutost zdejšího fóra, za každou cenu hájit dobu socialismu, protože ať dělala co dělala, stála proti kapitalismu, a jak říká levicový guru současnosti Slavoj Žižek, že je lepší ten nejhorší stalinistiský teror než ten nejliberálnější kapitalismus („Better the worst Stalinist terror than the most liberal capitalist democracy“), pak tento postoj vážně může zastávat jen obskurní a pro společenské dění marginální skupina lidí….
Jak to tedy vypadalo s rockovou a alternativní hudební scénou u nás v 80.letech podle recenze Britských Listů?
Rockoví zpěváci se v Mladém světě vyjadřují o svých potížích s úřady značně otevřeně. V čísle 8/1988 se zmiňuje Honza Bořil ze skupiny Barel rock o tom, že když před časem skupina vystupovala na tancovačce v jejich domovském městě Žďáru na Sázavou, v deset večer ‚přijeli příslušníci Veřejné bezpečnosti a lidem v sále bylo oznámeno, že všichni, kdo mají džíny, musí sál opustit‘. Lidé samozřejmě začali nadávat, došlo k strkanici a výsledkem bylo, že skupině bylo zakázáno vystupovat.
V MS č. 18/1988 říká Petr Váša z brněnské skupiny Z kopce: ‚Ze Zkopců se proti původnímu záměru stala politická kapela. Neudělali to z nás posluchači, ale úředníci. Nejdřív mi to vadilo, průšvihy mě mrzely, ale pak jsem si řekl: To je dobře. Je vidět, že bigbít není pouhá lidová zábava. [..] Ti lidé, kteří se ho mají bát, tak se ho bojí.‘
Mladý svět ostře kritizuje i neústupnost československého rozhlasu a televize, které odmítají vysílat kvalitní rockovou hudbu a pokud s jejím vysíláním občas souhlasí, kladou si absurdní podmínky a zpěvákům přepisují texty. Mladý svět také nechápe, proč úřady do Československa pravidelněji nezvou významné západní rockové skupiny, když tyto skupiny mohou zcela běžně vystupovat v jiných východoevropských zemích. Jejich čs. fanouškové např. za nimi hromadně jezdí do Maďarska.
Některé kontroverze otištěné v Mladém světě jsou opravdu vášnivé. Číslo 23/1988 uveřejnilo ostrý výpad staršího čtenáře proti rockové hudbě. Sice měl prý v mládí také rád jazz, píše tento čtenář, ale dnes se na rock v Československu nepřípustně plýtvá drahými devizami. Mladí čeští hudebníci jsou ‚vybaveni moderní technikou z kapitalistických států, nakoupenou za dolary, které si mládež nevydělala‘. Na dopis následovala bouřlivá reakce široké čtenářské obce. Zde je část jednoho z dopisů uveřejněných v MS č. 39/1988:
Autor si očividně plete jazz se swingem, když píše o tom, že mu fandil […]. Právě pisatelova generace označila tehdy tuto hudbu za produkt třídního nepřítele a na milost vzala občas jen dixieland jako ‚hudbu utlačovaných černochů‘. Na názor, že ‚chcete, aby vám vaši tátové a dědové vydělávali milióny dolarů na vaši zábavu‘ nelze odpovědět jinak, než tím, že mládež rozhodně nenese vinu na tom, že si vydělává nesměnitelnou korunu. Je nepopiratelné, že náš hudebník je podivný tvor: nejenže si na své výrobní prostředky musí vydělat, ale ani si je na našem trhu nemůže koupit. Nezbývá mu než podniknout onu strastiplnou a ponižující cestu: probojovat se byrokratickým, agenturně pasovým a politicko-přehrávkovým systémem a vydělat si na ně v zahraničí. Po návratu odevzdá agentuře polovinu honoráře ve valutách. Za zbytek si po odečtení nákladů na cestování, stravu, ubytování, atd. může se svolením našich úřadů dovézt hudební nástroj. Na hranicích je mu vyměřen čtyřicetiprocentní celní poplatek. Pak se dočte v MS, že mu to vlastně vydělali tátové a dědové a on to nejspíš ukradl.
– See more at: http://blisty.cz/art/15957.html#sthash.EfoK8qPr.dpuf
zrovna dneska me napadlo (jelikoz jsem takovy systematicky) udelat seznam klise:
prvni napady byly:
— zadratovana republika
— nebyly banany
— ctyricet let komunismu
ale pak me to prestalo bavit…
A WC papir, tim to mame pohromade.
A vložky, jinak to nebude dostatečně genderově vyvážený.
embéčko 08.01. 20:16
Co jim tak může chybět? Mládí, zdraví, holky, chlast… Místo toho mají stáří, nemoce, impotenci, propálený kotle… Generace našich dědků, která odcházela v 60. letech, taky vzpomínala, jak nádherně bylo v r. 1916 v zákopech na Piavě…
Poukazování na průsery tzv. komunismu 25 let po jeho povalení je úplně stejná hovadina, jako když někteří prvorepublikoví „demokrati“ v r. 1937 poukazovali na nebezpečí představované Otto von Habsburgem.
To by pak mluvili o holkach a chlastu a ne o bananech, hanku 8-)
Ba ne, tohle je velka vec, zadna drobna radustka zivota, jde o vzpominku na dobu, kdyz jeste existovala spolecnost, tedy jde o vzpominku na socialitu, vytvorenou v industrialnim veku v procesu spolecne prace pod jednou strechou. Tem lidem chybi to, ze jsou ted sami, proto se vsazuji do konkretnosti nenavidene doby, protoze zadnou jinou dobu, kdy byli jeste celkem, uz nezazili.
Reci o individualismu a individuaci nejsou zadnym programem, to je bezne retrospektivni konstatovani. To uz se stalo, ted to existuje. A jelikoz se nevi co dal, tak se opakuje to, co je.
Tohle bude jednou popsano jako velky kulturni milnik, tedy prerod „polni sociality“ pracovniku na lanech v industrialni, intimni socialitu „u jednoho krbu“ a samozrejme jeji zanik s padem zelezne opony (s jasnymi naznaky uz predtim na obou stranach).
Pokud si pamatujete, pak s koncem normalizace koncilo i nase socialisticke souziti a nastaly casy zle konkurence, do ktere vstoupila i policie a soudy v jedne megakorupcni hre. Tam lezi zaklady naseho individualismu.
My jsme se society nezbavili sami, nam ji sebrali…tedy sebral nam ji kapitalismus cestou komunistu (myslim cesky, statni kapitalismus). Na Zapade to same, tam se zase vezou na vlne Ostalgie, prodlouzene o chlastaci vikendy v Praze :o)
Pokud vydrzite ctvrt stoleti vzpominat na neco, co jste nemel rad, pak za tim musi byt neco naprosto zasadniho, ne bezny kolobeh, jak pisi vyse.
Vy jste mel dedecka take na Piave? Ten muj na to tedy nijak slavne nevzpominal…samozrejme ano, vzdyt to byla jeho nejtezsi zivotni udalost, ale tak nejak „herojsky“, umerene, ale rec na to prisla jen kdyz chtel on sam, vyptavat se ho nemelo smysl.
:-) je to sice OT, ale budiž. Můj dědek rukoval v r. 1916 hned v 18 letech a psal si válečný deník, tak i když umřel dost brzo, leccos jsem si přečetl a pochopil až dávno po jeho smrti ve svém zralém věku… Hned v prvních měsících vojny si přivodil srdeční nemoc, která ho pak pronásledovala celý život a taky na ni nakonec umřel. Takže ho sice neposlali z vojny dojmů, ale císařpánovi dosloužil v zázemí jako vyučený stolař při výrobě erárních rakví ve stolařské dílně v dnešním Slovinsku. Přestože byl úředně uznaným c. a k. štátskriplem, v r. 1919 se přihlásil do čs. armády jako dobrovolník do boje proti Slovenské republice rad.
Meho odvedli rovnou v 16 letech, dostal 2x trest smrti, dvakrat utekl z vezeni, na Piave dostal malarii a ta ho take nakonec dostala (zemrel na jaterni selhani, ac absolutni abstinent).
Myslim, ze podobne to mel i XY predek, shodli jsme se na tom, ze oba nasi dedeckove vystoupili z cirkve pote, co videli, jak se ona chova za valky. Tehdy to byl jeste pisemny ukon, mam ten papir stale doma.
A ještě něco od válečného štváče: Spočítal vůbec někdo, kolik lidí sedělo za totáče, když někomu někdo spravil auto, televizi, opravil vodovod a nechali si za to zaplatit bez státního dozoru? Nikdo? Aha, to byla přeci normální kriminální trestná činnost, za to si ti krimoši zasloužili odsedět minimálně několik let natvrdo, že jo! Sibiřský Gulag na vás, ty tam stále jsou. To nevíte? Provozují je Severní Korejci, bývalí důstojníci KGB jim velmi ochotně pronajímají kousky Sibiřské tajgy, dolují pro ně nerosty, kácí lesy, dodávají stavební materiál. Ano v roce 2014, jako za starých časů!
Nevim, vy o někom takovym víte? Já tehdy potkal a tu a tam využil stovky melouchářů a žádnej si na to nestěžoval.
Podle ÚDV bylo v průběhu Komunistického režimu v Československu popraveno pro politické trestné činy 248 osob (247 mužů a Milada Horáková), asi 8000 osob zemřelo ve vězení a 450 při pokusu uprchnout přes železnou oponu. Na hranicích umírali při výkonu služby také členové Pohraniční stráže – celkem jich v letech 1948–1989 bylo 654, z toho většina nehodou, sebevraždou či zastřelením kolegou. Pouze deset jich zemřelo při přestřelkách s uprchlíky.
Do vězení bylo z politických důvodů odsouzeno přes 205 000 lidí, do táborů nucených prací bylo bez soudu zařazeno asi 20 000 lidí a do Pomocných technických praporů z politických důvodů asi 22 000 osob. Do zahraničí uprchlo v letech 1948–1987 170 938 občanů.ÚDV zdůrazňuje, že čísla nejsou konečná, mnoho materiálů se dosud nepodařilo zpracovat nebo prostě zmizelo, navíc statistiky nezahrnují některé nezákonné internace, utajené vraždy a lidi zemřelé na následky věznění po propuštění – lze předpokládat, že skutečné počty obětí jsou vyšší a že dosud uveřejněná čísla mohou být ještě upravena směrem nahoru. Dále bylo podle Ústavu pro studium totalitních režimů jen v letech 1948–1953 uvězněno asi 200 mladistvých.
Mnoho lidí z politických nebo náboženských důvodů nemohlo studovat, bylo vyhozeno ze školy nebo ze zaměstnání (tyto čistky probíhaly zejména v období stalinismu v 50. letech a poté v období normalizace v 70. letech)
——————————————————————————–
To jsou prostá fakta pánové. Ale podle místních komunistů bylo vše v pořádku a svoboda byla až na pár „mušek“ +- taková jako na Západě.
Také je vám blivno z toho jak se dnes začali komunisti zase roztahovat a zpochybňují a relativizují své zločiny? Nedokážu si představit kdyby někdo začal dnes v Německu relativizovat zrůdnost fašismu a nacismu. Zřejmě ještě nejsme vyspělá společnost a jak se zdá ani dlouho nebudeme.
V roce 2013 činil:
– počet nezaměstnaných 600000
– počet osobních bankrotů téměř 20000
– počet exekucí odhadem 700000 (cca 800000 v roce 2012 a 300000 v polovině 2013)
– počet bezdomovců 30000 k tomu 100000 lidí bezdomovectvím ohrožených.
Jak vidíte, každá doba má svoje. Nebo jste takový cynik, že budete tvrdit, že tohle nejsou osobní tragédie a rozvrácené životy, že utrpení těchto lidí nic neváží?
… a sebevraždy z existenčních důvodů raději nikdo nepočítá a když se někdo upálí, nota bene z politických důvodů, prohlásí ho za blázna…
Dobrý den.
Sebevraždy klidně můžete počítat. Zde máte odkaz na jejich, pro vás jistě překvapivý, dlouhodobý vývoj
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/sebevrazdy_zaj
Taky můžete započítat to, že se lidé v ČSSR na konci 80. let dožívali díky nedostatku nejmodernějších léků, nedostupnosti nejnovějších lékařských postupů a nezdravé stravě o 4 léta kratší dobu než na Západě. A to už se dostaneme k opravdu zajímavým číslům. Zde máte důkaz:
http://countryeconomy.com/countries/compare/germany/czech-republic?sector=Life%20expectancy%20at%20birth&sc=XE24#tbl
Nikde přece nepíšu, jaký byl vývoj jejich počtu absolutně. Stojím si za tím, že sebevraždy z EXISTENČNÍCH důvodů nikdo nepočítá.
Ony statistiky sebevrazd take o ekonomicke situaci moc nevypovidaji, protoze se velmi zmenila prevence a medikace.
Tady je zajimavejsi spise to, ze obloznost nemocnicnich luzek z duvodu psychickych chorob prekonala kardiovaskularni choroby.
Dneska uz se zabit je problem, i na dobrou sebevrazdu musite mit zname.
A co sebevraždy z nešťastné lásky? Ty taky přeci nikdo nepočítá, přitom za tragédie mladých z nenaplněné lásky, může kapitalistický režim především…A co teprve sebevraždy jako důvod pomsty za rozvod? Ty také nikdo nepočítá. A to, že muži jsou ženám nevěrní, za to může především kapitalismus, to za socialismu nebylo, protože si manželé byli rovni, nebylo chudých a všichni se měli rádi!
_____
„Ženy si sáhnou na život často pod silným emocionálním tlakem a trvá jim déle, než se k činu odhodlají,“ řekla pražská psycholožka Marta Boučková. Podle ní jde u žen většinou o vztahové problémy, například rozchod po mnoha letech. „Muži naopak jednají s chladnou hlavou, rychle a na odchod se připraví důkladně. Proto jsou jejich sebevraždy častěji dokonané.“
Tomu ostatně nasvědčují i strohá čísla statistik. Na jednu ženu připadá téměř pět mužů. Za výrazným rozdílem »úspěšnosti« sebevraždy je podle Boučkové i to, že ženy tak často nevolí destruktivní způsob sebevraždy. „Nestřílí se, nevěší ani neskáčou pod vlak. Po smrti totiž nechtějí vypadat odpudivě.“ To muži sáhnout po oprátce ve více než 67 procentech případů. A zastřelení je u nich hned na druhém místě.
Někdy jde o demonstrativní důvod
Boučková upozorňuje ještě na jednu ženskou »specialitu«, která se týká sebevražd. „Některé ženy po rozvodu nebo rozchodu s partnerem ztratí smysl života. A touží se mu pomstít. Páchají sebevraždu a chtějí tím říct: Podívej, cos mi provedl, kam až jsi mě dohnal. Doufají, že si jejich čin bude bývalý partner vyčítat, případně když sebevraždu nedokonají, touží, aby se vrátil.“ Mezi svými pacientkami má Marta Boučková i ženy, které si demonstrativně sáhly na život. „Často pak u nich dojde k poznání, že to byla hloupost,“ tvrdí psycholožka.
Další skupina lidí, která páchá sebevraždy, má nějakou závažnou psychiatrickou diagnózu. „Trpí například depresemi, schizofrenií, bipolární poruchou a nemoc vlastně sebevraždou vyvrcholí.“ Sebevraždy také páchají lidé z náhlého popudu. „Jde o osoby, které tak reagují na nějakou tragickou událost. Matka se dozví, že se její děti zabily v autě, další osoba například uslyší lékařský verdikt, že je nevyléčitelně nemocná,“ vysvětluje psycholožka.
_____
Halt kapitalistická touha ponižovat chudé a poťouchlost bohatých ke slabším nezná mezí a přímo a doslova nutí lidi brát si životy….
Cynik? Po Novém roce došlo k dalším změnám identit i těch hermafroditních. Stále stejná píseň.
Počet nezaměstnaných máme jeden z nejnižších v Evropě.
Zajímavé je, že když chtěla pravice nezaměstnaným najít práci, tak hned vyskakovali socialisté a komunisté jak čert z krabičky…
Tím „najít práci“ myslíte nahnat na nucené práce? Právo na práci versus pracovní povinnost – ano, takhle nějak vypadá rozdíl mezi tradiční levicí a pravicí.
Nejspis jsi pouhym nedopatrenim pozapomela poznamenat, ze pravice (fasouni) za tu praci nehodlala platit.
Proc zensky rod ?
Ta kreatura.
jak občas konstatoval Jan Werich: von je buď blbej nebo to dělá pro peníze
osobně mě spíš děsí ta první možnost …. to snad vůbec nemůže bejt možný
Ještě je tu třetí možnost: Má nějakej opravdu dobrej matroš :-)
Kamile, překvapujete mě :)
Chi chi.
Vse nize je pouze o hudbe.
„Svoboda“ je uzasna, ovsem ve state zvanem Ceska republika se něco pobneho vyskytovalo pouze pocatkem 90. let. Tehdy, mozna dano vekem, jsem vse hltal.
Dnes zoufala nuda. Mozna je to dane vekem, cert vi.
Z meho (hudebniho) hlediska navrat na konec 60. a 70.leta-sranda, tenkrat jsem chodil do skolky, takze jsem vse slysel 35 let po premiere.
Priklady – jiz vyse zminovany Blue Effect. Ale co treba takove Colegium Musicum alias Varga? + Hamel
To jsou pecky.
Chudaci persekuovani, ale presto vytvorili něco, co jsem objevil ve svych 45 letech.
Něco z dnesni doby?
Prd.
Jaroslav Seifert, Jiří Menzel, Ján Roháč, Vladimír Svitáček – to jsou jedny z mnoha umělců, které postihla komunistická cenzura. Dlouhé vlasy byly jen záminkou cenzury, skutečným důvodem byl obsah uměleckých děl, ve kterých si vzali jejich autoři režim na paškál. A mnohdy šlo jen o jméno autora, aby bylo jeho dílo zakázáno. Vždyť u nás nebyla západní kultura k dispozici téměř vůbec (např. Beatles).
To skutečně nemá nic společného s vnímáním celé společnosti nebo se situací v Americe.
Samá známá jména. A slavná. I před Listopadem. Tohle nebyl nejlepší příklad, že? Nehledě k tomu, že dobrý umělec je vždy na kordy s establishmentem (což ovšem neznamená, že prvoplánový provokatér který štve všechny a všude, je automaticky umělec). A Beatles? Měl jste lépe shánět. zkusit třeba bratrance. Ono bylo možné ledacos, jenom se muselo trochu „pracovat“ a nečekat, že vám to nějaký kupčík naservíruje pod nos.
zdálo by se, že modroptáčníkům by mohlo vyhovovat, že jim Babiš nezvýší daně. Věc je ovšem mnohem hlubší. Po „revoluci“ se rozlezli doslova všude. Přirovnal bych je k okřídleným krysám.
Co říkáte na to, jak dala ČSSD podle svého předvolebního slibu tento stát do pořádku? Ten pořádek ve vedení policie, například. I ta nová vláda je hezký výkvět společnosti: Milan Chovanec, kandidát na ministra vnitra za to, že jako pučista zradil ostatní pučisty a který vystudoval práva v Plzni za 9 měsíců, kandidát na ministra zdravotnictví Svatopluk Němeček, který zakoupil pro ostravskou fakultní nemocnici nejdražší gama nůž na světě…
A další sliby Sociální demokracie o tom, jak zvýší počet žen ve vrcholné politice (za ČSSD: 0, ve vedení ČSSD: 0), sliby o tom, jak se ČSSD zasadí o snížení náhrad při církevních restitucích (dosud nebyly sníženy ani o korunu), jak se zruší poplatky ve zdravotnictví (do měsíce se zase budou vracet, protože nejsou peníze)…
Ano, hurá, zbavili jsme se pravice, ale pomohli jsme si?
Pokud jsem si dobře všiml, tak koaliční smlouva byla podepsána v pondělí, premiér bude jmenován příští pátek a premiérem je pořád Rusnok, takže ANO-Lidová-ČSSD ještě nic předvést nemohla, ani kdyby chtěla. Jako výkřik do tmy dobré, jako argument opět mimo.
Stejně je to sranda. Kolik let mě tu pravičáci usilovně přesvědčuje, že žádné objektivní vnější podmínky, které by měly na osud člověka vliv, neexistují, že všechno je v hlavně a stačí jen chtít, a když pak napíši, že člověk může být svobodný jenom tehdy, když se za svobodného sám považuje, vrhnou se na mě jako hejno vos a vyčiní mi, že na člověku vůbec nezáleží, že o všem rozhodovala nějaká strana a vláda.
Aniž bych měl ambice nějak zasahovat do předešlé diskuse, ani pravičáci nepopírají existenci objektivních vnějších podmínek. Ale ani různost v těchto vnějších podmínkách nezbavuje člověka zodpovědnosti za svůj vlastní osud a nedává mu právo chtít od ostatních, aby mu nepříznivost jeho vnějších podmínek kompenzovali.
Vtip je v tom, že na rozdíl od goroidních hermafroditů vy jste por mne identický. Ale souběžně s tím, reprezentujete jen promile české pravice, její klasický obraz je krapet nejedlý, tudíž retardovaný. U vás člověk alespoň najde jistou věrnost názorům, nikoliv jen snahu dokopat autorovi blogu, i kdyby bylo nutno vyvrátit své původní názory nebo napsat nesmyslnou debilitu.
No, tak to musite Tribune trochu rozvest. A vysvetlit nemytym masam, ze pokud komunisticti zlocinci zakazovali basnikum ci spisovatelum vydavat jejich tvorbu a hudebnikum poradat koncerty, tak se vlastne nic nestalo, protoze si ti postizeni mohli svobodne recitovat ci pobrukovat sva dila nekde na zachode. :-)
Ale to mluvíte o obchodu s uměním, já mluvím o svobodě tvořit a přijímat. Pokud umělec chce mocí mermo oslovovat masy, pak k buď dělá z umění zboží, nebo je aktivistický, a to už jsme mimo svobodu.
Svoboda tvořit ano, svoboda šířit a prodávat ne?
Tribune, i kdyz budeme zcela idealisticti a budeme brat umelce jako krehke, etericke bytosti ktere nepotrebuji penize a zivi se nektarem z kvetu, tak v pripade tzv. performing artists, (ke kterym rockovi hudebnici urcite patri) se bude znemozneni styku s publikem rovnat umeleckemu rozsudku smrti.
A máme tu nový fenomén „Róman“, který myslí jako Roman, píše jako Roman, reaguje na moje odpovědi Romanovi, ale říká si Róman, čili evidentně lže a podvádí ve snaze vpašovat svoje žvásty na můj blog. Takže víš co, chlapče? Já ti to prostě všechno smažu. Ne kvůli tomu co píšeš, tím se ztrapňuješ sám, ale kvůli těm podvodům se jménem.