Film Františka Vláčila Markéta Lazarova [CSFD] (všude se píše Lazarová, i v názvu literární přílohy, ale v titulkách to stojí krátce a dává to i lepší smysl, protože jde o Markétu, dceru Lazarovu) předchází pověst cenami ověnčeného snímku (seznam zde), včetně vítězství v anketě filmových kritiků o „nejlepší československý hraný film století“, a to mu paradoxně škodí, protože očekávání jsou příliš vysoká a divák pak pořád hledá „To Něco Výjimečného,“ až snadno přehlédne, že to je skutečně moc dobrý film. Dobrý, ale nejlepší? Mě osobně přijde mnohem lepší Údolí včel [CSFD] (které údajně bylo natočeno jenom proto, aby se ještě nějak zúročily drahé rekvizity z Markéty), které je naléhavější, více zneklidňující a lépe dovyprávěné.
Markéta Lazarova je melancholická, zádumčivá a opatrná, jako kdyby nechtěla či nevěděla, co má vlastně říct kromě toho, že život v raném středověku byl těžký a krutý a bolest a smrt všudypřítomná, a přesto – nebo právě proto? – se lidé svých životů drželi a nevzdávali se jich snadno a radovali se více z toho, co mají (pokud zrovna něco měli), než aby plakali nad tím, co jim někdo vzal (protože jim pořád někdo něco bral). A byli v tom sami, protože umírající pohanství již nemělo sílu jim pomoci a přicházející křesťanství si ještě nebylo jisté samo sebou.
Tribun 
Znalci mluvi o nejvyznamnejsim, nikoliv nejlepsim filmu, na to jsou ankety. Marketa ma vlastni (a vycerpavajici) stranky zde:
http://nostalghia.cz/webs/marketa/index.php
Nosthalgii stoji zato projet celou. K ni patri neoddelitelne i Zona se zajimavym e-shopem:
http://zona.bloudil.cz/
Dekuji predem Tribunovi za schvaleni.
I pro nejvýznamnější platí to, co jsem napsal o nejlepším. Je to krásný a významný film, ale pro by měl být nejvýznamnější? Proč by vůbec nějaký film měl mít v tomto smyslu primát?
Nejvyznamnejsi je asi proto, ze je nejvyce znam. Mluvi se o nem uz skoro pul stoleti (a nejen v Cesku), najdete nejaky jiny cesky film, 5 let stary, o kterem by se 5 let mluvilo tak jako o Markete 50 let?
Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel, ale dává to smysl.
vzhledem k tomu, co do toho František Vláčil vložil ze sebe …. jó Markéta je nejlepším filmem českého kina. Takový se povede jednou za sto let.
Já mám rád oba filmy stejně. Ale nevím, jestli jsou ty nejlepší. To záleží na tom, co v tom člověk hledá.
Už dávno jsem se odnaučila srovnávat filmové ztvárnění díla s knižní předlohou. Ale tady udělám výjimku, protože Vačurova naprosto jedinečná vypravěčská technika a jazyková barevnost, z tohoto románu, který je tím největším vyznaným holdem lásce, cti a skutečným citům, z něj učinil dílo vpravdě geniální. Je to kniha, snad stokrát mnou přečtena, a která mne pokaždé udivuje svou jazykovou bohatostí a rozmanitostí.
Film Markéta Lazarova je velmi zdařilým filmem, avšak kniha je dílem, pro mne jedinečným. Záležitostí mého srdce.
Děkuji autorovi článku, i když vzpomenul díla pouze filmového. Titul filmu století mu velmi přeju.
Jen pro zajimavost, vyse zminovane Udoli vcel je podle romanu Vladimira Körnera.
Ano, jenomže kniha Vladimíra Körnera postrádá takovou tu jazykovou mnohovrstevnost, kterou disponoval Vladislav Vančura. Mám tu knihu, Markéta Lazarova znovu v ruce a znovu cítím při přečtení několika vět, jak mne do sebe vtahuje, nejen děj knihy, ale především způsob, kterým je napsána. To u Údolí včel, ani u žádné jiné knihy neznám.
František Vláčil byl velký mistr svého oboru. Filmové údolí včel dosáhlo úrovně knižní předlohy.
Údolí včel film 1967, román 1975.
Knihy podle filmu mnohovrstevnaté nebývají.
Ano, to je chyba, omlouvam se. Körner je rozeny scenarista a podle meho vsechny jeho romany jsou temer scenare, jako romany se rozhodne nectou, na to je v nich prilis mnoho obrazu a strihu.
Myslím, že jsem se ke knize i filmu Údolí včel dostala až na gymnáziu, to je po roce 2000. A vůbec jsem nikde nezaregistrovala opačný postup tvůrců filmu a knihy. Markétu Lazarovu, mám ze všech knih nejraději, mnohokrát přečtenou a s věkem stále víc ceněnou.. Proto jsem zareagovala, jen jsem zahlédla včera titul. Údolí včel jsem přečetla i shlédla jako spoustu jiných knih, či filmů. Uznávám, že je to chyba. Omlouvám se a děkuji za rozšíření znalostí.
Dovolím si ještě připomenout skvělé album sourozenců Ulrychových Příběh, inspirované knihou i filmem.
Jednoznačně řadím Markétu Lazarov(o)u nad Údolí včel. Je to ale pouhý subjektivní pocit, netřeba se mnou souhlasit (a ani mi jej vyvracet).
„…jako kdyby nechtěla či nevěděla, co má vlastně říct kromě toho, že život v raném středověku byl těžký a krutý a bolest a smrt všudypřítomná, a přesto – nebo právě proto? – se lidé svých životů drželi a nevzdávali se jich snadno a radovali se více z toho, co mají (pokud zrovna něco měli), než aby plakali nad tím, co jim někdo vzal (protože jim pořád někdo něco bral).“
Mno, Tribune, myslíte, že je to málo? Aneb „Co jest většího nad nebe věčně modravé a vášeň věčně krvavou?“ Jistě, je to odjinud, leč rovněž z Vančury, ale přesto prosím neodpovídat, že hlavně blbost překoná věky. K těm radostem a strastem snad jen tolik, že příběh je ze života lapků, kteří bezuzdně brali, co jim nepatřilo, včetně cizích životů, takže logicky narazili a platili nejprve svým majetkem, posléze svými životy. Ale ŽILI a MILOVALI i NENÁVIDĚLI v pravém smyslu těch slov. Byli zcela a naplno AUTENTIČTÍ. Od počátku je tahle Vančurova novela skrytou polemikou s hodnotově nedomrlým životem současníků; její vláčilovsko – pavlíčkovská filmová adaptace zase byla sugestivní polemikou s náhražkovitým životem v totalitních kulisách, tenkrát jako dnes připomínkou pravdivé životní intenzity a polemikou s moderní životní vyhaslostí. Vančurova Markéta je formou i syrovým obsahem sugestivní a nadčasová báseň v próze; Údolí včel aktualizovaným obrazem přítomnosti v historických kulisách, od něhož vedla mj. cesta k tzv. „novému historickému románu“, jehož nejlepší plody najdete v Šotolově Tovaryšstvu Ježíšově, Michalově Cti a slávě, v méně intenzivní podobě pak v prózách Daňkových.
Takže Vaší polemice navzdory považuji tu filmovou Markétu skutečně za pravděpodobně nejlepší český film 20. století.