Konec jedné hry


U nás boduje kapitalista Babiš, na Slovensku zabodoval kapitalista Kiska a stal se rovnou prezidentem, na Ukrajině se kapitalista Porošenko na prezidentskou kandidaturu chystá a Itala Berlusconiho není snad ani třeba připomínat. Kariérní politici ustupují do pozadí a jejich místa zaujímají byznysmani. Politologové spřádají hypotézy o tom, že příčinou je deziluze a ztráta důvěry voličů, politici hovoří o tom, jak voliči hazardují se svým osudem, když se obracejí zády k tradičním politickým stranám a dávají přednost populistům, ale ono je také docela dobře možné, že voliči nejsou ani hloupí, ani zmatení, ani koupení, ani svedení, nýbrž jim jenom došlo, že primárním zdrojem moci jsou v kapitalismu kapitalisté a politici jsou jen drahá dekorace a že stejně budou tancovat, jak kapitalisté pískají, jenom to bez politiků nebude muzika reprodukovaná, ale bude se pískat pěkně naživo. Hra na demokracii, která tak dlouho a dobře sloužila kapitalismu k tomu, aby byl ve srovnání se socialismem konkurenceschopný, pomalu ale jistě končí, protože už není potřeba. Chápe to panstvo, chápou to poddaní, jenom šafáři to pořád nějak nechtějí pochopit.

Reklamy

Umlč bábu


Už jste to slyšeli? Vláda přidá důchodcům v průměru 205 Kč! V průměru, takže někomu víc, ale mnoha ještě méně, než těch 205. Ale i kdyby těch 205 dostali všichni, tak koho to vytrhne? Nebo jinak: pokud někoho vytrhnou, tak je na tom tak špatně, že potřebuje úplně jinou pomoc, než nějakých 205 korunek. To by se ty peníze nutné na směšné zvýšení důchodů opravdu nedaly ve prospěch důchodců využít jinak a lépe, například na stabilizaci zdravotnictví, podporu veřejné dopravy, prevenci kriminality nebo zlepšení sociálních služeb? Asi daly, jenže takhle se může vláda chlubit, že ona na důchodce myslí, že ona jim přidala, a když budou důchodci remcat, tak jim může opáčit: „Dostali jste přidáno? Dostali! Tak co byste ještě chtěli?“

Pozdě Babiše honit


Tak ministr a velkopodnikatel v jedné osobě pan Babiš je prý ve střetu zájmů a mělo by se to řešit rychle a rázně. Samozřejmě, že pan Babiš ve střetu zájmů je – a vždycky v něm byl. To není důsledek vývoje a změny situace, ani objevení se nových, dříve neznámých informací, které na působení pana Babiše vrhají nové světlo. Pan Babiš je pořád v tom samém střetu zájmů, ve kterém byl již před volbami, ve kterých získal silný a nezpochybnitelný mandát, což jinými slovy znamená, že voličům to nevadí a schvalují to. Chtít proto dnes po Babišovy, aby rezignoval, je víceméně totéž, jako volat po revizi výsledků voleb, která bude v rozporu s vůlí voličů. Je to sice blbé, tak trochu trapné, ale tak to prostě je, takové je smlouva mezi státem a voliči a ta by se měla dodržovat a až se bude sjednávat nová, tak by bylo dobré podobné kontroverze řešit před volbami, a ne až po nich, když se ukáže, že dopadly jinak, než by se některým arbitrům líbilo.

Čarodějův učeň


Čarodějův učeň v Národním divadle je baletním zpracováním známé lužickosrbské legendy o Krabatovi (u nás proslavené animovaným filmem Karla Zemana), vyznačující se především mistrně navozenou temnou atmosférou a dobře čitelnou moderní choreografií. Scéna je spíše divadelní, než baletně minimalistická, intenzivně se pracuje se světlem a filmovou projekcí. Rovněž hudba je moderní (taková ta moderní klasika); podle mého laického soudu by takto nějak mohla znít mikrointervalová hudba nebo nějaké ty alikvotní stupnice nebo tak něco, přesně nepoznám co, jenom vím, že Prokofjev ani Čajkovskij to není (je to Zbyněk Matějů, ale mě jde spíš o styl, než o jméno). Každopádně hudba Krabatův příběh ilustruje velmi dobře. Čarodějův učeň v Národním není ani pozérsky vyumělkovaný, ani prvoplánově polopatický, prostě dobré divadlo, kterého by se nemusel bát ani ten, kdo se jinak na balet dívá skrze prsty. Viz též recenze Petra Fishera v HN).

Odkud může vítr foukat


Jakmile Rusku odpadne Ukrajina, která působí jako „geopolitický katalyzátor“, nebude Rusko schopné vybudovat samostatnou euroasijskou říši. A nakonec mu nezbyde žádná jiná možnost, než se podřídit západnímu společenství dominovanému USA. Politika USA směřuje ke zničení evropských národních států a životních forem a k prosazení „american way of life“. Globalizace je americký dárek světu a ten, kdo tento dar odmítá, vystavuje se nebezpečí invaze. Součástí této politiky je také podpora mezinárodních organizací a NGOs ze strany Washingtonu, které na Evropu vyvíjejí nátlak, aby akceptovala návaly imigrantů. Rusko je zatím ještě suverénní velmocí. Jeho suverenita nabízí Evropě jednu z mála šancí, aby vyrovnala americkou přesilu.

(zdroj: Oslabení Ruska znamená hřebík do rakve evropských národů)

Karibská krize na ukrajinský způsob


Vzpomínáte si, jak USA skoro začaly 3. světovou válku jenom proto, že se jim nelíbilo, že SSSR vozí nějaké rakety na Kubu? Tak teď se pro změnu Rusku nelíbí, že se NATO navzdory svým slibům pomalu ale jistě posunuje stále blíž k jeho hranicím. Jenže USA se nelíbí, že se to Rusku nelíbí, a tak zase sahají po konfrontační rétorice a eskalují napětí, až se zdá, že jim myšlenka na tvrdou konfrontaci s Ruskem není tak úplně cizí. Západ si příliš zvykl, že nemusí s nikým vyjednávat, ale může si diktovat z pozice síly, a teď je tváří v tvář Rusku, které najednou odmítlo ustoupit, bezradný a maskuje to agresivitou. A to je nebezpečné nejenom pro všechny zúčastněné, ale i nezúčastněné, protože logika imperialismu nenechává ani jedné straně příliš prostoru k ústupu, ale nutí ji k útoku. Přízrak Studené války je zpět a má se čile k světu, obchodní válka propuká v plné síle a další nemravná a hloupá svatá válka z ješitnosti je možná blíž, než jsme ochotni si připustit, abychom si nemuseli přiznat svůj díl viny. S tou protiruskou propagandou bychom měli být opatrnější, nebo se najde dost blbců, kterým válka s Ruskem přijde jako dobrý nápad. A jak tyhle nápady končí víme všichni. Snad lidé na Západě pochopí, že Rusko zahnané do kouta je mnohem nebezpečnější, než Rusko respektované. Karibskou krizi jsme nakonec přežili, tak snad přežijeme i tu ukrajinskou.

Třeba tahle reklama


Budeme-li vycházet z předpokladu, že kdyby reklama nefungovala, tak by za ni firmy neplatily, pak se nabízí logická otázka, jak může ke všem čertům něco takového vůbec fungovat? Nemyslím teď všechny ty sofistikované metody subtilní manipulace lidského rozhodování, ale do očí bijící paradox, že pokud reklama skutečně funguje, tak to neznamená nic jiného, než že lidé odměňují toho, kdo je obtěžuje, vlamuje se do jejich životů a vnucuje jim svoji agendu, když oni chtějí dělat něco jiného.  Jen si to vezměte: chcete se dívat na film nebo na sportovní přenos a najednou vám do toho vpadne reklama. Proč si firmy myslí, že když vám takhle vezmou to, co jste chtěli, tak je za to odměníte tím, že u nich nakoupíte? A proč jim to funguje, protože kdyby to nefungovalo, tak by přece nedělali? Nebo reklamy, ve kterých firmy převádějí svůj úspěch a své bohatství. Proč dělat obchody s firmou, která se chlubí tím, jak vás oškube? A přesto to podle všeho funguje. Divná věc, tahle reklama.

Kup si svoji babičku


Perverzní problémy mívají perverzní řešení. Na americkém jihu například existovali i černí otrokáři:

Podle něj [Woodsona] se většina černošských otrokářů stala otrokáři prostě proto, že si koupili své rodinné příslušníky, což bylo ve své době neskonale snazší, než z nich z nich učinit svobodné občany.

(prof. Paul von Blumen)

I feministka může být příčetná


Ještě donedávna řada feministek věřila na takzvanou pohlavní neutralita a některé z nich byly ochotny prznit (a také tak skutečně činily) vlastní děti, aby dokázaly, že stereotypy mužského a ženského chování nejsou vrozené, nýbrž naučené. (…)  Lidstvo nepotřebuje, abychom pokračovali splývat v jedno pohlaví s podobným mozkem. Potřebujeme mozky s co nejrozdílnějšími schopnostmi, protože to, co nás čeká v jednadvacátém století, nebude jenom výzva, challenge, to bude setsakramentský hukot.

(Anastázie Harrisová v sobotní LN Orientaci)

Anketa: Jak se správně nazývají obyvatelé Krymu?


Při psaní poznámek o Krymu jsem si uvědomil, že vlastně nevím, jak obyvatele Krymu nazvat jedním slovem. Tak proč se neporadit, možností se nabízí hned několik: