Přejete si demokracii? Možná už ji máte!


Nikdy bych do sebe neřekl, že se budu dívat na tohohle Diktátora, a už vůbec ne, že si bude líbit, ale díval jsem se a líbil se mi a nejen kvůli tomuto geniálnímu monologu hlavní postavy:

Proč jste hoši vlastně tak zaujatí proti diktátorům? Představte si, že by v Americe byla diktatura. Jenom 1% lidí by vlastnilo celé národní bohatství. Mohli byste pomáhat svým bohatým kamarádům zbohatnout ještě více snížením jejich daní a zachraňovat je, když by příliš riskovali a přišli o všechno. Mohli byste ignorovat požadavky chudých na vzdělání a lékařskou péči. Vaše média by vypadala svobodná, ale skrytě byste je kontrolovali jedním člověkem a jeho rodinou. Mohli byste odposlouchávat telefony, mohli byste mučit zahraniční vězně. Mohli byste manipulovat volby. Mohli byste lhát o tom, proč jdete do války. Mohli byste zaplnit vězení jenom jednou rasovou skupinou a nikdo by si nestěžoval! Mohli byste zneužívat média k vystrašení obyvatel, aby podpořili politiku, která jde proti jejich zájmům. Já vím, že je to pro Vás, Američany¹, těžké si představit, ale prosím zkuste to.

Vypadá to jako sranda, ale není to sranda. Ale ono to tak bylo vždy, že šašek směl říct to, na co ostatní nesměli ani pomyslet. Je dobře, že šašci nevymřeli.

¹ Dosaď dle libosti Brity, Čechy, Francouze…

Reklamy

Ovečky se dobře pasou


Tak o Češích hovoří policista ze speciální pořádkové jednoty (tedy de facto policejní bojové jednotky):

Někdy mi připadá, že jsme ustrašeným národem, což dokládají i demonstrace. Všude ve světě, kde probíhají, jsou totiž daleko razantnější než tady u nás.

Já osobně bych možná místo ustrašený použil spíše laxní, ale to na věci, že Čechům musí být radost vládnout, nic nemění. Češi sice remcají, ale daně platí, k volbám chodí a když se sejdou, tak se zase rozejdou. Takový přístup má sice jisté výhody, protože šetří krev, pot, slzy, dlažbu a výlohy, ale má také jednu podstatnou nevýhodu: chybí mu „červená linie“, hranice, za kterou by se řeklo dost, dál ani krok, a na ta ty barikády by se vyrazilo. Pokud na nás tedy někdo použije salámovou metodu, má úspěch zaručen. To se šroubek přitáhne kousek tady a kousek tam, daně se o něco málo zvýší, práva o něco málo sníží a Češi jsou pořád v klidu, protože to nikdy není tak zle, aby se to nedalo ještě chvíli vydržet. A ono opravdu většinou není, akorát v součtu pak nakonec přijdeme o všechno, ale to už bude pozdě bycha honit a rebela v sobě probouzet.

 

Čarodějnice frnkla


Už se těšili, jak si uspořádají štvanici na agenta StB Babiše a ono frr… čarodějnice jim frnkla, či lépe řečeno bratislavský soud ji nechal uletět, když rozhodl, že pan velkokapitalista a ministr české vlády v jedné osobě byl jako agent StB evidován neprávem. Kdo se těšil? Titíž, kteří teď dávají najevo rozladění nad tím, jak bratislavský soud rozhodl, a razí tezi, že nejlepším důkazem o spolupráci Babiše s StB je to, že o ní žádné důkazy, které by obstáli před soudem nejsou. Babiš prostě agent byl a to si žádným soudem vzít nenechají. Pravda je, že žádný soud nikdy nerozhoduje o realitě, ale vždy jen o důkazech, takže z provedeného dokazování (před konkrétním senátem konkrétního soudu) vyplývá jedině to, že důkazy o spolupráci Babiše s StB neobstály, nikoliv to, že s ní Babiš nespolupracoval, stejně jako v celé řadě případů zejména hospodářské kriminality z toho, že se nepodařilo prokázat úmysl ještě neplyne, že úmysl neexistoval a že dotyčný je ctihodný podnikatel a ne podvodník, jak o něm všichni vědí.

Ale to je vlastně vedlejší, to zcela zásadní je, zda je pro nás z dnešního pohledu vůbec důležité, co pan Babiš (ne)dělal před dvaceti třiceti lety a zda to pro nás dnes představuje nějaké významné riziko, nebo zda je pro nás důležitější, co dělá dnes a zda náhodou mnohem větší riziko nepředstavuje skutečnost, že se dnes v osobě pana Babiše snoubí podnikání a politikou v míře, která je daleko za hranicí, která se běžně chápe jako střet zájmů?

Lustrační zákony svůj smysl jistě měly – ale před dvaceti lety. Dnes jsou jen stará veteš, která nám umožňuje předstírat vyrovnání s minulostí a pomáhá nám vyhýbat se vyrovnání s přítomností. Život jde dál a máme před sebou větší problémy a výzvy, než je nahánění starých komunistických čarodějnic. Neměli bychom se nad rozhodnutím bratislavského soudu pohoršovat, ale měli bychom ho vzít jako příležitost, jak se zbavit břemene vyčpělých lustrací, skoncovat s babráním se v minulosti a začít řešit přítomnost a budoucnost.

Expertní prognóza z křišťálové koule


Zhruba 15 % událostí, které jimi byly označeny za „nemožné“, se nakonec stalo. Naopak celá čtvrtina „absolutně jistých jevů“ realitu nikdy nepotkala. (…) Odborníci často produkují vysvětlení a teorie, které jen rezonují s jejich názory nebo na nich mají (finanční) zájem. Reálná data ignorují či vybírají jen taková, která se jim hodí. Záměrně i nevědomě (stejně jako když někoho nemáte rádi, naleznete na něm novou chybu okamžitě, klady hledáte těžce). Své predikce či vysvětlení navíc prezentují se sebedůvěrou až absurdní. (…) Teorie chaosu tedy ve skutečnosti neznamená, že svět ovlivňuje jen chaos či náhoda, ale že předpovídat vývoj některých fenoménů je extrémně složité či i nemožné, protože faktorů, které ovlivní budoucnost je příliš mnoho a vztahů mezi nimi je ještě násobně více.

(Petr Houdek:  Když lišky a ježci hádají budoucnost… a o olizování otroků)

P.S. Výpisky z tištěných Lidovek většinou pořizuji ručně jak za krále klacka, ale v případě Petra Houdka to bylo o mnoho snazší, protože jeho text je celý k dispozici on-line.

Kdo šetří, má za tři


Tak jsem si teď letmo dělal rešerše, kolik by si měl člověk podle chytrých zodpovědných hlav šetřit a našetřit a řeknu vám, že z toho vůbec nejsem moudrý. Nemám teď na mysli, kde na to vzít a nekrást, a je mi jasné, že pevnou částku či koeficient na tři desetinná místa nikdo neřekne, protože každý má jiné potřeby a jinak vnímá riziko, ale zase až tak vágní by ty chytré zodpovědné hlavy být nemuseli. Poradí sice, že by si měl člověk šetřit 20% – 30% čistého příjmu, ale už nedefinují, co tím čistým příjmem myslí, jestli už příjem po zdanění, nebo až po zaplacení mandatorních výdajů typu nájem či hypotéka? Také vůbec neřeší likviditu. Když mluví o úsporách, mluví i o „dlouhých“ penězích na stavebním spoření, penzijním připojištění a v různých fondech, nebo jen o „krátkých“ penězích na běžném či spořícím účtě? To se řekne dobrá rada nad zlato, ale ona také může stát za starou belu. Jak jsem tak totiž ty dobré rady chytrých zodpovědných hlav četl, tak mi to přišlo, že spíš než snahou pomoci jsou vedeny snahou prodat. To ale neznamená, že žádná dobrá a rozumná rada stran šetření neexistuje, jen jsem zatím na žádnou, která by mně přišla rozumná, nenarazil. Nebo snad o nějaké víte?

Změna válečného paradigmatu


Vznikla situace, kdy úderné prostředky stojí víc, než samy cíle úderů. Válka v dřívější podobě (…) už tak není rentabilní. Dnešní moderní armáda – za agrese proti jakémukoli státu – už za přiměřených nákladů není s to vyhrát.  Právě proto vznikla nová koncepce války – válka teroristická za pomoci laciné masové síly, najímané na místě a v okolních zemích. Tisíc nevycvičených ozbrojenců je levnější, než jediný voják, připravený použít soudobé válečné prostředky. Poněvadž teroristická armáda nikomu nepatří, ani odvetný úder není komu zasadit. Jestliže ve standardní válce bojuje armáda proti armádě, pak v teroristické – kde cílem není vítězství, ale válka sama – válčí ozbrojenci proti obyvatelstvu. A ubránit populaci před takovými ozbrojenci není s to žádná armáda na světě. Je-li (v klasické válce) frontou linie střetu, pak frontovou linií teroristické války je celé teritorium dané země. Jejím zadáním je terorizovat místní populaci. Bez konfrontace s armádou se obejde, té se naopak snaží vyhnout. Ti se obyvatelstva, zda je podporuje či ne, neptají, přicházejí je oloupit a vraždit. Nemají potřebu měnit mocenské špičky. Účelem není zemi dobýt. Podstatou teroristické války je zničit ji ekonomicky. Cílem války je chaos, a ne okupace. Teroristická válka je nejrychlejší a nejlacinější způsob, jak zemi  zničit.

(pplk. v.v. Vasilij Pavlov: Z nouze ctnost teroristické války)

Historie už je přepsaná


Myslel jsem si, že přepsat historii trvá desítky let, během kterých se pozvolna některé věci mění a jiné vynechávají. Jaký omyl! Nic tak zdlouhavého a složitého není vůbec potřeba. Jde to ráz na ráz, jak ukazuje příklad Rusko-Gruzínské války v roce 2008 (psal jsem o ní například zde), od níž uběhlo teprve šest let, ale už je vše jinak. Byla to tehdy Gruzie, kdo jako první zaútočil na odštěpeneckou Jižní Osetii a tam umístěné ruské mírové sbory, a až na tento útok reagovalo Rusko (netvrdím, že Rusko nepřišel jako šikovná záminka vhod), které s Gruzií udělalo krátký proces; i na Wikipedii se (zatím ještě) píše: „(…) výsledky nezávislé vyšetřovací komise EU, podle které válku vyvolala Gruzie, a Rusko přispělo k eskalaci konfliktu.“ V současném českém tisku (např. Procházková, Luňák) se už ale o primární iniciativě Gruzie mlčí a za agresora je označováno Rusko. Nová „lepší“ historie je zde, rychle, rázně, nekompromisně.

Selhání


Je to pár dní, co médii probleskla zpráva o Polákovi, který zapomněl malou dcerku celý den v autě a ta na následky přehřátí zemřela. Krátce poté jsem se díky zmínce na Twitteru dostal ke článku v The Washington Post Osudová roztržitost: Zapomenout dítě v autě je strašlivá chyba, ale je to zločin? (Fatal Distraction: Forgetting a Child in the Backseat of a Car Is a Horrifying Mistake. Is It a Crime?). Není to lehké čtení, z pointy až mrazí, ale pokud ji chcete dobře pochopit, doporučuji přečíst celé.

Continue reading „Selhání“

Sbohem, armádo


Pod záminkou ukrajinské krize ožila debata o roli armády a jejím financování. Na to, že je armáda chronicky podfinancovaná a ztrácí bojeschopnost, upozorňují generálové již poměrně dlouho, ale až strašení Ruskem způsobilo, že jim alespoň někdo naslouchá. Strašení Ruskem je samozřejmě hloupé a svatá válka s Ruskem hloupost na entou, ale to na faktu, že se česká armáda pomalu ale jistě stává nepoužitelnou, nic nemění. A armáda, která je k ničemu, je i zadarmo drahá.

Continue reading „Sbohem, armádo“