Tři daňové teze


Z článku Ilony Švihlíkové Jak demokratizovat ekonomiku: daně (když si chce člověk přečíst česky něco rozumného o ekonomice, vždycky nakonec skončí u Švihlíkové, protože většina těch, co si v Čechách říkají ekonomové, jsou ve skutečnosti ideologové liberalismu).

Continue reading „Tři daňové teze“

Reklamy

O utváření dějin


Dějiny se dělají tak, že konečný výsledek vyplývá vždy z konfliktů mnoha jednotlivých vůlí… Neboť co chce jeden, je mařeno druhým, a z toho vychází něco, co nikdo nechtěl.

(Bedřich Engels)

Edukovaný subjekt verbalizuje souhlas


Já celkem chápu, že si nemocnice chtějí krýt záda před spekulativními žalobami a dávají pacientům podepisovat různé informované souhlasy, ale dělají to způsobem, který z toho dělá arogantní formalitu. Podepsat, že jsem byl řádně poučen je skoro totéž, jako podepsat bianco směnku. Protože jak mohu posoudit, že jsem byl poučen řádně a mám všechny informace a všemu jsem porozuměl, když o problematice nic nevím? To, že si myslím, že vím vše potřebné a rozumím tomu ještě neznamená, že to skutečně vím a skutečně tomu rozumím, přitom budu náchylný si to myslet tím více, čím méně toho vím. Informační a poziční asymetrie ve prospěch nemocnice je logická a nejspíš nevyhnutelná, ale tohle rutinní juristické přenášení odpovědnosti na pacienta podle mě není správné. Kapitola sama o sobě jsou pak formuláře o poučení pacienta a tom, kde je sesterna a kam se chodí na záchod. kde se místo poučení důsledně používá edukace a pokud na otázku, zda tomu rozumíte, odpovíte ano, tak sestra zaškrtne, že verbalizujete souhlas a vy to pak máte podepsat, jedno máte-li dvě vysoké školy a doktorát, nebo jste s bídou prolezli základku. Jsou to drobnosti – ovšem s potenciálně dalekosáhlými následky v případě sporu pacienta s nemocnicí – které ale zásadně ovlivňují důvěru mezi pacientem a lékařem. Když tohle podepisuji, cítím se ponížený a odlidštěný, jako bych nebyl člověk, ale jen materiál. Jak říkám, chápu proč to tak je, ale vadí mi, že je to právě takhle. Určitě by to šlo i jinak a lépe, aniž by přitom nemocnice riskovala, že z ní šikovný advokát vytáhne roční rozpočet.

Zrození velkého soukromého bratra


Končící šéf ÚOOÚ Igor Němec je sice mezi širokou veřejností nepopulární kvůli odmítání lynče sprostých podezřelých na sociálních sítích, ale zjevně to není žádný blbec, jen mluví o věcech, které si většina lidí nepřipouští a připouštět nechce, jako jsou například nástrahy rozsáhlých a integrovaných databází osobních údajů:

Jezdím po světových konferencích a tam se otevřeně hovoří o tom, že osobní data jsou zlato budoucnosti nebo uhlí 21. století. Kdo tato data bude mít k dispozici, ten bude mít zlaté doly. Teď se tyto doly naplňují, těžit se začnou až za 20 let, kdy generace, která tam svá data „nasypala“, začne být v produktivnějším věku. Teprve potom – podle mého – nastane zděšení.

Ano, dnes ještě vlastně o nic nejde, dnes se ještě nic neděje, ale pouze dnes můžeme změnit budoucnost. Pokud nic neuděláme dnes, protože to „není“ potřeba, v budoucnosti už to nezměníme. Budoucí velký bratr, který je zatím jen dorostencem, už bude soukromý a bude silnější a nenápadnější, než ten starý státní.