Selhání evropských intelektuálů


Jenže osvícenská Evropa se od dnešní lišila ještě v dalším podstatném bodu. Nebyla věinově sekulární a ateistická. Evropští sekulární enci byli i díky polemikám radikálů s církvemi navyklí polemice s boženstvím. Nebáli se vyslovit zor na nepřípustnost té či oné doktríny a uměli argumentovat. Dnes jako bychom stáli před falešnou volbou, zda jakýmkoli muslimům vše věřit, nebo vše odmítat. Schopnost polemizovat vsak vyžaduje jistou schopnost rozlišovat. Dnešní evropští intelektuálové již tuto schopnost polemizovat s boženstvím nemajía to je jednou z příčin naší neschopnosti polemizovat s islámem.

(Ivo Cerman: Je možné tolerovat islám? in DaS 3/2016)

Reklamy

Pacifik


Válečný seriál Pacifik je mladším bráškou oceňovaného Bratrstva neohrožených, odehrává se ale, jak již sám název napovídá, na Tichomořském válčišti. Válka v Pacifiku, tedy de facto válka mezi Japonskem a USA, je v Evropě logicky poněkud opomíjená kapitola Druhé světové války, ale právě o to je Pacifik cennější, že ukazuje jiný pohled na notoricky známé události. Protože po řemeslné stránce je Pacifik perfektně zvládnutý, zaměřím se na to, co jsem se díky němu o válce v Pacifiku „dozvěděl“ (raději v uvozovkách, protože nedokážu posoudit, nakolik je Pacifik autentický jak co do historie, tak do percepce války americkou společností).

Continue reading „Pacifik“

Jak si kdo ustele…


Nedalo mi to a tohohle chudáka jsem prostě musel poněkud nezdvořile vyfotit, už jenom proto, abych vám ukázal, že bezdomovci z Prahy nezmizeli a problém se nevyřešil, jen se ho v poslední době dařilo policii a úřadům na objednávku slušných lidí zametat z dohledu.

IMG_20160725_084540

P.S. Všimněte si zvláště polštářku. Takhle by si žádný snob na láhvi Moëtu nikdy neustlal.

Proč Francie


Všechny velké teroristické útoky v Evropě v poslední době mířili na Francii. Logicky, tu logiku je ale třeba pochopit. Posloužit může třeba to, co k tématu napsal napsal Milan Rokos:

Hlavním nepřítelem islámských radikálů jsou tradičně Spojené státy, Francii ale vnímají jako zemi, která prosazuje západní sekulární liberalismus, a ateistickou mocnost, jež hájí hodnoty jako je svoboda slova a demokracie. Ty jsou pro islamisty nepřijatelné. Navíc se domnívají, že se je Paříž snaží vnutit i muslimskému světu.
(…)
Francie vojensky působí i v Africe, zvláště v Mali a Libyi, kde mají islamisté také spoustu svých příznivců.
(…)
Velká ghetta, v níž vyrůstají mladí frustrovaní lidé, kteří jsou odděleni od většinové, bohaté  společnosti, navíc umně využívají islámští radikálové.

Zdůraznil jsem ty části, které se bezprostředně týkají i České republiky a které i z ní dělají logický a legitimní cíl. Problém s ghetty tu naštěstí zatím nemáme, ale společenská nálada je momentálně taková, že i ten bych si při první vhodné příležitosti vytvořili.

Evropa nechce být dospělá


Takhle se nechal na adresu Donalda Trumpa a jeho zahraničně-politické vize slyšet německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier: „Politika strachu a izolace povede k menší, nikoli větší bezpečnosti, a bude nebezpečná nejen pro Spojené státy, ale i pro Evropu a zbytek světa.“ Místo toho, aby řekl, že Evropa umí být sama sebou a je připravená zaujmout Američany uvolněné místo, tak div ne neškemrá o jejich kuratelu. Kde je nějaká evropská vize, nějaké evropské sebevědomí? S takovouhle se bude proti -exitům těžko argumentovat.

Co nedělat


Tak máme za sebou další masakr klasifikovatelný jako teroristický útok, opět ve Francii. Zbraní byl tentokráte obyčejný náklaďák, jak ovšem někdo někde trefně poznamenal, nezabíjejí zbraně, ale odhodlání. Otázka, která se přímo vnucuje, je logická: „Co dělat, aby se to příště neopakovalo?“ Odpověď je úplně jednoduchá a úplně k ničemu: „Těžko říct.“ Nevíme, co dělat, zato můžeme celkem spolehlivě říct, co nedělat:

Continue reading „Co nedělat“

Nepřevrat v Turecku


Když jsem v pátek večer zaregistroval první zprávy o pokusu o vojenský převrat v Turecku (tehdy jsem si ještě myslel, že to není jen pokus, protože představa, že armáda by mohla neuspět, mi přišla komická, nějak jsem totiž nedomyslel, že i v armádě mohou být různé frakce a zájmy), tak mi zatrnulo, o dost víc, než když jsem den před tím četl o masakru v Nice, protože, co naplat, Turecku je členem NATO, sousedí se Sýrií a aspiruje na členství v EU, takže se nás takováto alotria mohou sakra dotýkat. Když se pak ukázalo, že to byl jen takový nepřevrat a turecký prezident Erdoğan svoji moc spíš ještě upevnil a ihned rozjel  čistky v justici (v justici!,  i když o převrat se pokusila armáda) v takovém rozsahu, že seznamy režimu nepohodlných soudců musely být připraveny dlouho dopředu, rozhodně se mi neulevilo, protože je členem NATO a aspiruje na členství v EU. Když k tomu připočtu obvinění USA z toho, že povstale podporovaly (i když včas stačily otočit po větru) a nedávné Erdoğanovy pokusy o usmíření se Putinem, tak mi z toho vychází, že se tu možná hraje nějaká velká špinavá hra, ve které se umažeme také (a když nebudeme chtít, tak budeme umazáni), protože NATO a EU, která neumí říct Turecku „Ne“, i když Turecko už jakoukoliv kompatibilitu s proklamovanými hodnotami EU už ani nepředstírá.Na to se dá říct jen jediné: „Vraťte nám okurkovou sezónu!“

No a co?


Britská invaze do Iráku byla neoprávněná, uzavřela Chilcotova komise. No a co? Chilcotova zpráva o Iráku připomíná i životní selhání Václava Havla. No a co? Válka v Iráku nebyla selháním ani chybou, ale zločinem. No a co? No bóže, tak pomřelo pár set tisíc lidí, milióny trpí nebo jsou na útěku a několik států je totálně rozvráceno. No a co? Tohle je naše dílo, přece si nebudeme srát do vlastního hnízda.

valka-833x538

Continue reading „No a co?“