Životní výročí Václava Havla (poplatek za použití jména Havel neuhrazen) mne absolutně nezajímají, jenže to zase nezajímá režim, takže v důsledku intenzivního budování kultu osobnosti u příležitosti výročí jeho narození vím, že bude mít narozeniny. Není úniku. A úniku není ani na ČT-D, tedy kanálu určeném pro děti, kde by měly být pohádky, seriály, soutěže – a teď i propaganda. Protože to, co dnes ČT odvysílal, nebyla nějaká zpravodajská noticka, jako když se narodí Napoleon nebo zemře Dvořák, ale festovní masáž v duchu svoboda, demokracie, dětičky, radujte se. Uvědomuje si ČT vůbec, že dělá přesně to, co se vyčítá komunistům a staví se za jeden z jejich zločinů? Bylo by pěkné, kdyby byly děti režimní propagandy ušetřeny, ale to by musely žít v zemi demokratické, nikoliv Havlem zdemokratůrované.
131 komentářů: „Ruce pryč od dětí“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Zijete v blbi zemi, kde nemaji gosudara, co by to zakázal:-).Ale máte zase jiný věci. Volit můžete protisystémove strany, mit cenzurovany protirezimni blog můžete, verte že máte tolik svobod jako JINDE na světě nemaji (stejne jako nikde jinde diky absenci liberalni demokracie a volnemu trhu – kapitalismu, chcete-li – nemaji tak vysoke socialni srandardy nez na Zapade ) nikde nemají. Proto je naprosto správně, že se cítíte byt frustrovaný, protože to znamená, že tady demokracie funguje.
Kéž by tu byl nějaký „gosudar“, který by to nakázal, ale já se bojím, že ČT je v rukou lidí, kteří tohle dělají sami od sebe a s posvátným nadšením neschopni nahlédnout, jak moc se tím přibližují těm, kterými tak zastydle neustále straší. Svoboda? Kde je potom, ptám se vás, svoboda dětí nebýt zatahován do mocenských her dospělých?
To by se.děti nesměli učit o Masarykovi, Benešovi a dalších aby byly uchraneny od „nežádoucí politiky“. Nicméně ten kdo zažil ještě 1.Máje ví, že jsme museli uctívat masove vrahy, teď jsme na tom co se týče osobnostních profilu námi uctivanych podstatně lépe, už jen proto že si můžete dovolit psát to co píšete, difamovat, opovrhovat a nenávidět a dávat to veřejne beztrestně najevo. My jsme museli povinné milovat sadistické kreautury a kdybychom to snad nedělali dostatečně, meli bychom problémy. Gosudara jsme tu už jednou měli, vycinkali.jsme ho i s jeho zelenými muzicky. Dnes za to samé nedostanete pendrekem, ale dokonce Vám za to někteří nabídnou i koblihy, jiní bílé Cechy a poslední “ stabilizaci“ po čínském vzoru s pracovní dobou 16hod.a platem veslaře na rimské galere:-)
Na 1. máje nikdo nic nemusel, jen všichni chtěli, dílem z přesvědčení, dílem z lenosti a dílem ze zbabělosti. Ale vrahy tam nikdo neuctíval, natožpak masové. Jestli vy jste zažil uctívání Čikatila nebo Mansona, tak jste muzeální rarita.
A jinak jste opět prokázal svoji neschopnost porozumět psanému textu, protože já nikde nemluvím o tom, že by se o Havlovi nemělo učit, já mluvím o tom, že by se neměl budovat kult jeho osobnosti, a už vůbec by se tahle eschatologická interpretace neměla cpát do hlav dětem.
On to dělá každý režim. Buď „nenápadně“ a nebo to rovnou vytyčí jako své poslání. Když jsem po listopadu sledoval některé americké filmy, takového toho rodinného zaměření, a vyskytly se tam pasáže ve kterých dědi nacvičovaly nebo rovnou už hrály všelijaké scénky (většinou na závěr školního roku) nestačil jsem se té politické nalejvárně divit. S úžasem jsem si uvědomil, jak u nás byla ta předlistopadová prorežimní agitka „pozadu“.
A to je přesně to, co mi vadí nejvíc, ten dvojí metr, kdy jednou je to zločin a podruhé morální povinnost. Jenže když nechci ve škole (televizi pro děti) náboženství, musím v zájmu konzistence nechtít i politiku. Evidentně mám ale smůlu, protože některé modly jsou si rovnější.
No gosudar, který by to nakázal, tu není… Ale upřímně řečeno – ono vaše „kéž by“ mi tu přijde spíš takové volání po berličce, s jejíž pomocí byste si mohl tu oslavu vysvětlit jinak, než jako dobrovolný hold osobnosti, které si valná část národa váží.
…jako byste neuměl moc zacházet právě s tou skutečností, že si Havla někdo váží a nemá problém se k tomu hlásit…
galahade, „valná část národa“. Co si pod tím asi tak představit?
Slovník českých synonym a antonym (Lingea 2007) uvádí ke slovu „valný“ synonyma „velký, podstatný“, případně „dobrý, uspokojivý“. Jako slova opačného významu pak „malý, chabý, špatný, nekvalitní, bídný, chatrný“.
Vysvětlil byste, prosím, jak si ve Vašem pojetí „valnou část národa“ vyložit? Ve smyslu kvantitavním (velký, podstatný), nebo kvalitativním (dobrý uspokojivý)?
Abych se uměl zařadit, když zastávám názor, že Václav Havel byl osobností, která významně ovlivnila část českých dějin, ale k úctě k němu mám dosti daleko. Patřím do části národa „malé“, nebo „chabé, špatné, bídné, nekvalitní a chatrné“?
Víte, nejsem si jist, že část národa bez nějaké úcty k V. Havlovi, je zrovna malá a její kvalitativní složení by jistě bylo přinejmenším námětem pro diskusi
Galahad to možná neřekl přesně, ono se to různě mění, prostě podle toho, jaké je zrovna politická situace a jaký se píše letopočet. Podle toho byly velkými osobnostmi svého času Hitler i Stalin, kterých si vážila také valná část národa. Naopak, skutečně velká osobnost nemusí být vůbec velkou částí národa oblíbena a přesto jí zůstane navždy.
Byl to i sám Masaryk v době Hilsneriády, byl to Abraham Lincoln a jeho započetí procesu zrušení otroctví, ke kterému došlo definitivně až s přijetím 13. dodatkem Ústavy anebo nešťastný průkopník sociálně demokratické vize společnosti v rámci svobodné parlamentní demokracie ve Výmarském Německu Friedrich Ebert, proti kterému se postupně postavila celá společnost tehdy rozdělená z více než poloviny mezi komunisty a nacisty. Hudče, je otázka, jak byste tedy zdůvodnil to, že většina ve svém hodnocení, nemusí být vůbec v onom hodnocení relevantní. Ale to je až výspa demokracie s přídomkem „liberální“. Ta totiž většině nedává právo rozhodnout o věcech, které se týkají třeba omezení lidských práv a občanských svobod, prostě proto, že jsou věci, o kterých se prostě nehlasuje a jsou i subjekty, se kterými se nediskutuje. Bohužel o to se snažili právě pionýři liberálně demokratické společnosti v Evropě po první světové. Tedy po dobrém. A to byla velká chyba, která se dnes už naštěstí opakovat nemůže, právě díky mezinárodním poválečným mezinárodním dohodám, při vzniku OSN.
Většina se jistě mýlit může, ale stejně tak se může mýlit i menšina. Nějaký názor není správný jenom proto, že ho zastává izolovaná skupinka elitářů.
Pokud by mělo platit, že liberální demokracie dává většině právo „rozhodovat o věcech, které se týkají omezení lidských práv a občanských svobod“, vysvětlete mi, proč má liberální demokracie takový problém s institucemi přímé demokracie, jako je referendum či přímá volba prezidenta, přičemž notorickými argumenty proti jsou nekompetence většiny a nepřípustnost rozhodování o „podstatných náležitostech demokratického řádku“?
odpověděl jste si sám. Kompetence si vybrat z kandidátů jednotlivých stran při posuzování jeho kompetencí řešit kompetentně složité problémy práva, společenské koheze a ekonomie v rámci zastupitelské demokracie, není to samé jako tu kompetenci rozhodovat o konkrétních řešeních vzít sám na sebe.
Pokud mohu posoudit, kdo lépe reprezentuje moje stanovisko třeba k TTIP nebo NATO, mohu o TTIP nebo NATO rozhodovat přímo sám. Ta vaše tzv. zastupitelská demokracie není politické rozhodování, ale výběr obchodní značky.
Když myslíte, že je to samé nominovat člověka co sestavuje státní rozpočet to samé jako ho sestavit sám, anebo sestavit státní energetickou politiku s ohledem na technické parametry, efektivitu a zdroje včetně nákladů jednotlivých typů výroby energií, pak Vás přesvědčovat nebudu, ale proč tedy neberou popeláře do bank, EONu nebo RWE je mi tedy záhadou:-)
Říkám snad, že je to to samé? Já říkám, nedokážu-li sestavit státní rozpočet sám, nedokážu posoudit, jak dobře ho sestavil někdo jiný. Vztaženo na volby: buď mohu rozhodovat o všem, nebo o ničem. Zastupitelská demokracie je řešení praktické, nikoliv takové, které nevyhnutelně generuje lepší rozhodnutí. Mandát zastupitele nijak neimplikuje mravní, intelektuální a expertní superioritu, zastupitel není kněz.
Za galahada vám odpovím: Zjevně patříte do nevalné části národa. Naložte s tím, jak chcete.
…skutečně máte dojem, že vaše tvrzení bezesporně vyplývá z toho, co jsem napsal?
Inu, galahade, tak už to je: Přídavné jméno „valný“ má opozitum „nevalný“. Necítí-li se pan Hudec být tou vaší „valnou částí“, pak může být jen „částí nevalnou“, to je logika české gramatiky. :-))
Samozřejmě tu hraje ještě zlomyslnou roli posun významu, jenž nutně asociuje s tím vaším výrazem. Převedeme-li např. přídavné jméno „valný“ do podoby příslovce „valně“, můžeme se ocitnou dost jednoznačně v oblasti hodnotící: „Není mi valně“ = necítím se moc dobře. „Je mi „nevalně“ = cítím se špatně. Nevalná část národa se pak stavá špatnou částí národa.
Čeština dokáže být hravá – máte něco proti tomu? Je to jeden z jejích půvabů. Původně to byl špílec pro pana Hudce, jenž se tu zaštítil slovníkem synonym a antonym a adjektivum „nevalný“ přitom nějak vynechal. Tak jsem se nechal inspirovat.
To je pravda, „nevalný“ mě nenapadl a je to vtipnější, než moje synonyma/antonyma.
Nojo, taky jsem si uvědomil, že vůbec není nutné přecházet od adjektivní do adverbiální podoby, např.: „Je to nevalný výsledek, nemám z něho valnou radost.“ = Výsledek je špatný, vůbec se z něho neraduji. :-)
Rozepsal jste se hezky, ale na mou otázku jste neodpověděl…
Tedy ještě jednou – vyplývá z mého komentáře bezesporně, že Hudce s jeho postojem považuji za „nevalného“?
To je blbost. Valna cast naroda moze byt 30 percent. Zvysok 70 percent neni nevalna cast. Je tiey valna. Kedye nie je nikde definovane co to valna je, mozeme len predpokladat nejake hranice. Ak je valna cast vacsia ako 50 percent, tak ta druha cast je nevalna. Ak je valna cast rovna 50 percent, tak je ta druha cast bud nevalna alebo tiez valna. A ak je valna mensia ako 50 percent, tak si to doplnte sami,… kazdopadne co sa tyka logiky, neplette si to s gramatikou a netvarte sa ucene, lebo budete za blbca
Zkuste se podívat na celé diskusní vlákno. Když vám ani potom nic nedojde, necháme to tak. :-)
Hezký den!
Za B je správně.
Díky za obě reakce. Přesně to jsem čekal… :-)
Tak jste si dopřál čtvrthodinku nenávisti /co jiného je termín „země Havlem zdemokratůrovaná“/a můžete si Havla odfajfknout.
Namítnete jistě, že článek je o televizi, která leje dětem do hlavy politiku, zatímco by pro ně měla mít jen soutěže, pohádky a povídání o zvířátkách. Jediné připomenutí člověka, který, ač se dopustil mnoha chyb, žil celý život tím, že stavěl etiku nad mamon, vzdělání a moudrost nad pitomost a primitivní stádnost a navíc neustále pochyboval sám o sobě, to vysílání ve vašich očích postavilo na roveň předplyšákové televize, ze které propaganda kapala nepřetržitě celé dny. Blahopřeju.
Nenávist? Proč ne, je to přece nejosvědčenější argument. Jenže z mé strany jde spíše o smutný povzdech. A opakuji již poněkolikáté, nevadí mi připomenutí, vadí mi budování kultu osobnosti. Jestliže Havel stavěl celý život etiku nad mamon, potom je to ještě horší, než jsem si kdy myslel, protože jeho životním dílem je pravý opak: on svojí autoritou legitimoval režim, který nezná etiku, jen mamon. Připomínat Havla je nutné, ale připomínat ho jako příklad kolosálního selhání, ne jako příklad morální autority.
Ale houby.
Ty stránky polistopadového vývoje, které popírají nutnost etického rozměru ve veřejném životě, Havel rozhodně nelegitimizoval, naopak proti jejich nástupu neustále vystupoval.
Možná v mnoha ohledech selhal, ale mluvit o jeho celkovém působení v poplyšákovém období jako o kolosálním selhání je nesmysl.
Takže je Havel symbol, který nemá s tím, co symbolizuje, nic společného? Proč ho tedy oslavovat, když nic neznamenal?
A co myslíte, že teda symbolizuje?
Podle mne ideu, která se nenaplnila, ale ne jeho vinou.
Lež, podvod, zaslepenost antikomunismem, rezignaci na humanismus v činech doprovázený plnou hubou humanismu ve slovech, rezignaci na pokrok, buržoazní reakci. Prostě celý Listopad i Polistopad.
Rudý zmetek, levičák do morku kostí, zaprodal zemi komoušům a estébákům, později i Bruseli, opilec, odporný skřet, morální troska, neschopný „umělec“, pseudohumanista, ngoista, humanrightista, třetícestista…
To poslední říkají nějakým jiným slovem, třeba mi napovíte.
Každopádně ve svém odporu k tomuto člověku nejste sám. Ať se podíváte kamkoli, najdete spojence.
Kdepak, já se spokojuji s něžným titulem „šmejd“, tohle je jiná liga.
Jenže Tribunův článek není o nenávisti ale o ochraně kterou by každé dítě ve zdravé společnosti mělo mít, alespoň v těch dětských pořadech když už ji nemá jinde. Já sice chápu že každý režim pracuje na své stabilizaci a pevném ukotvení v myslích svých občanů ale to zneužívání dětské bezbrannosti vnímám jako podlost. Aspoň tu první půlku dětství (přibližně do pátého stupně školní docházky ale v něčem i déle ) by se mělo dítě obejít bez všech těch Leninů, Havlů, Masaryků, komunismu, demokracie, multikulti, reklam a spousty jiných nalejváren v pořadech které jsou tvořeny proto aby se dítě pobavilo.
On i dospělý člověk, absolvující odpočinkovou procházku lesem, by se z ní vrátil pěkně otrávený kdyby během ní zjistil že polovina stromů je polepená motivačními plakáty. Jenže na rozdíl od dítěte by si byl schopen v té situaci uvědomit že je něco špatně a že ty plakáty do té přírody nepatří. Dítě je ale možno zpracovat takovým způsobem že mu ta příroda bez plakátů přijde nějaká „divná“. Tvůrci dětských pořadů tohle dobře vědí a tak je takové jejich jednání vyloženě sprosté a bezohledné. A když je cílené tak tím ještě hůře.
Kamile, jen otázka – viděl jste ten spot, o kterém je tu řeč?
Neviděl, galahade. Ale můj komentář se nevztahuje pouze k tomu zmíněnému spotu – což je, myslím, dostatečně poznatelné.
Je Kamile. Jenže právě proto se ptám.
On ten post na tom déčku totiž není součástí žádného pořadu. Je to cca minutový spot mezi pořady a je pojatý stejně, jako byl před pár měsíci ten o Karlu IV. Ten jste viděl?
Já jen, že by asi bylo dobře v daném případě rozlišovat mezi obecnou snahou u příležitosti výročí informovat o významných osobnostech národních dějin a propagandou, kterou tu vyvolává tribun a o kterou spíš nešlo…
Havel už je významnou osobností národních dějin? No to to vzal forem. Neměl by i on uzrát, jako ten Karel IV., nebo Masaryk? Hodnocení Havla se stále ještě formuje a předkládat dětem jako fakt jen jednu z možných interpretací podle mě je propaganda.
Jóó, jóó. Tresen, ten stavěl etiku nad mamon, ale byl bohatý a neetický.
Vzdělání a moudrost kladl nad pitomost, ale byl nevzdělaný a pitomý, až to práskalo a stádnost byla jeho hlavním stavebním kamenem. Proto také nehlásal své vize filosoficky, ale stádně.( např. humanita byla jen taková, jakou uznávalo jeho stádo)
A že pochyboval sám o sobě, to jsem od něj nikdy neslyšel, to až nyní se to tvrdí, stejně jako se tvrdí, že neřekl větu o humanitním bombardování, takže kdybych jí přímo z jeho huby neslyšel na vlastní uši, snad bych tomu i uvěřil.
A zde souhasím plně s Tribunem, protože připomínat si Havla musíme, protože tak kolosální selhání, kdy se z morální autority (ve formě čekatele) stal příklad amorálnosti, lži a zrady, se vidí jen málokdy!
Tak se na něčem konečně zase shodnete.
Zkazil ho mamon. U hospodskýho stolu v minulém režimu byl docela fajn. Tedy pokud bych měl soudit jen z jednoho setkání.
No, upřímně řečeno, odběratel a čtenář denního tisku a sledovatel masových médií aby se dnes obával otevřít lednici. Je to jako o vepřových hodech – Havel na všechny způsoby – a to ještě nedošlo na týdeníky a měsíčníky, posléze i na odborné časopisy. Když je něčeho moc, tak je toho příliš a je to kontraproduktivní, protože nad Havlem a jeho literárním i řekněme (se silnou mírou tolerance) filozofickým a politickým dědictví je zajisté o čem přemýšlet – kriticky a objektivně – a zhodnotit jeho přínosy i omyly. Zatím ta doba zjevně nenastala; kýčově adorační fáze teprve vrcholí a přecitlivěle reaguje na jakékoli kritické tóny.
Kdysi jsme ten vtip o otevírání konzervy vyprávěli o V.I. Leninovi, dnes se už říká zase, jen se změnily „osoby a obsazení“.
„Všechno má své meze,“ řekl jednoroční dobrovolník dvojsmyslně. (str. 277 ve vydání Našeho vojska 1981)
Ovšemže. Sunt certem denigue fines…
Vy vidíte kýčovitou adoraci, já posmutnělé projevy těch, co vidí, že tahle země kráčí úplně jinam, než kam si přál Havel.
V roce 1989 vykročila přesně tam, kam si přál, a podle toho i došla. Nelze oddělit převrat od Havla, Václava od Václava.
Ta doba, kdy to šlo jakžtakž podle jeho představ, trvala půl roku. Pak dva další roky, kdy měl naději, že to půjde.
Pak už na domácím hřišti uhrával pouhé střípky, zato prohry šly jedna za druhou.
Zapomínáte, kde se rozhodovalo.
Ale on nebyl prezidentem půl roku. Ani dva a půl roku. Byl jím mnohem déle a tím, že seděl na Hradě, svojí autoritou (kterou nepochybně měl) legitimoval a potvrzoval vše, co se zde dělo a stále děje.
Tak jste asi žil někde jinde.
Dokonce nechal zavřít jednoho poslance (na jehož kvalitě v této souvislosti vůbec nezáleží), aby mohl být znovu zvolen. Bezbřehá touha po moci, co jiného?
Fakt si myslíte, že nechal zavřít jednoho poslance?
Jestli ano, jenom znovu potvrzujete ten bod B.
Jestli byl Stalin masový vrah, tak Havel nechal zavřít Sládka. Tahle logika je stejně blbá jako neúprosná.
Kladete rovnítko mezi vraždy, které se staly na přímý rozkaz dotyčného, tedy Stalina, a zatčení poslance Sládka, o kterém mimochodem Havel neměl vůbec tušení? Vašim duševním pochodům nerozumím.
Rozumíte. Ale nechce se vám věřit…
Tak si přečtěte veselé historky s Havlem, to vás osvěží.
http://www.lidovky.cz/havel80.aspx
Mno… nepočítal jsem to ale myslím že jich na té stránce osmdesát není. Projel jsem je zběžně a nenašel ani jeden příběh z Havlova dětství. Došel jsem k názoru že je číst nebudu anžto nejsou k tématu. Článek pod kterým vedeme debatu má přece název: „Ruce pryč od dětí.“ ;-)
Třeba žádné dětství neměl a byl zkonstruován rovnou dospělý.
Ale pane Mudro, ta číslice v odkazu označuje nedožité narozeniny, ne počet vzpomínačů. A dal jsem ji sem proto, aby paní, jež je rozteskněna posmutnělými vzpomínkami na to, co Havel chtěl a co z toho vzniklo (pro pana Hudce – mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky…), přišla na lepší myšlenky. To nebylo pro vás. Taková rozpustilá historka o tom, jak se Havel bál mrakodrapu na Manhattanu, případně jak mu pan výtvarník málem poblinkal kalhoty, to jsou přece zásadní rysy vzpomínané osobnosti. Jistě by se to líbilo i malým divákům Čt -D. Mají takovou srandu rádi, jak si pamatuji z filmových grotesek.
A moc vás zdravím!
Těžko mi to budete věřit, ale na tom mi moc nezáleží. Autorem toho výroku (…dopadlo to jako vždycky…) byl ruský premier Černomyrdin. Měl jsem možnost se s ním seznámit osobně, nejdřív v jeho kanceláři nedaleko Kremlu při soukromé audienci, později při jeho návštěvě v podniku, kde jsem pracoval (není obvyklé, aby premiér cizí mocnosti rovnou z letiště jel do nějaké fabriky a pak teprve na politická jednání, ale tak to bylo).
Nu a on se tenkrát v Moskvě k tomu výroku hlásil a měl z toho docela legraci. Za Jelcinových časů mnoho jiných důvodů k veselí v Rusku neměli. Vytrvale dobrou náladu míval tenkrát jen gospodin Gulko, generalnyj direktor Mytiščinskogo mašinostrojitělnogo zavoda, kde kromě souprav metra vyráběli především raketový systém Tunguzka – skvělý to exportní artikl.
Se současnou adorací V.Havla tohle nijak nesouvisí, to přidávám jen tak pro pobavení. Rusové to mysleli docela dobře a dopadlo to jako vždycky. My jsme to také mysleli docela dobře, ale také to dopadlo jako vždycky. Z toho jasně vyplývá, že u nás za to může Putin. Kdo jiný?
Díky za odbočku k Mytišinskému závodu v Jelcinových časech , ale opravdu nejde jen o Rusko. Jistý dr. Bruce Gold, takto hlavní a pološílená postava Hellerova jízlivého románu Gold za všechny peníze (když Slováci předběhli Žantovského překlad svým s daleko výstižnějším překladem titulu Gold nad zlato – v originále Gold as Gold) je nositelem téže myšlenky, která mu otevírá dveře do Bílého domu: „Nic se nezdaří podle plánu.“ Naznačuje dokonce, že výsledkem každé (politické) akce je zákonitě neúspěch – a z toho že je třeba vycházet. (Románový osud dr. B. Golda je pak rovněž praktickým naplněním této teze). Netvrdím, že pan Černomyrdin znal Hellerův román, ale možná zaslechl na stranických a marxistických školeních a seminářích Hegelův postřeh o „lsti dějin“, kdež je ten fenomén myslím poprvé teoreticky popsán a připsán „weltgeistovi“. A tím se konečně můžeme vrátit k fenoménu Havel – je to příběh člověka, jenž investoval svůj sociální kapitál a ideály z předsametového „života v pravdě“ v diaspoře osudem sobě podobných do ideálů společenské elity – i přihodilo se mu, co mnoha jiným: „nic se nezdařilo podle plánu.“ Vedle nostalgie po člověku VH je to zejména nostalgie po ideálních vizích, s nimiž se vydal do „velkého světa“ – a které pak nevědomky(?) sám pomáhal vyprazdňovat. Viz ostatně Odcházení… :-)
Na „příběhu Havla“ není nejzajímavější Havel sám, ale reakce společnosti na něj a to, jak ho různé vrstvy společnosti instrumentují pro své cíle.
Také zdravím XY. :-)
„80 VZPOMÍNEK NA VÁCLAVA HAVLA“
Ten titulek prostě nepřipouští žádný jiný výklad. Ale ke konci, i opravdu zběžného pročítání jsem byl rád že je lživý :-)
A přitom zrovna moje osobní vzpomínka je vyloženě kladná. Vždyť já byl tehdy k jeho stolu posazen coby vyložený „disidentský“ (dnes už to jinak než s uvozovkami nedokážu napsat) elév, pro mne byl bohem na piedestalu režimního odporu a on se se mnou bavil jako rovný s rovným! Byl zábavný, zajímavý, vtipný… Takhle jsem si ho později vybavoval když jsem sbíral podpisy na petici za jeho propuštění z vazby, když jsme hráli jeho hry po bytech… jen se asi neměl stát tím prezidentem. :-(
A nebo, když už se stal, měl demonstrativně odejít, když viděl kam se to tady sune, aby má vzpomínka zůstala čistá. No – nestalo se – a moje vzpomínka teď zapáchá velkým zklamáním. Protože jsem přesvědčen že neodešel včas jen z toho důvodu že potřeboval ještě hodně věcí „zařídit“. Už ale ne pro nás občany – ale jen pro sebe a některé své kamarády. U někoho jiného bych to třeba i skousnul – ale u něj to nedokážu.
Jak to charakterizoval kterýsi z Havlových disidentských kumpánů: „Vaškovi se udělal prezident.“
Jemine, pane Mudro, právě nás postihla ta nepříjemnost, k níž Tribuna vede jeho heroických zápas s trolly – byl bych raději odpovídal vám než panu Hudcovi výše (nebo níže?), ale myslím, že vám velice rozumím a v té glose k panu H. se to pokouším nějak osvětlit. Velice s vámi souhlasím, že tím, jak se VH vydal ve jménu života v pravdě na politické kolbiště moci, musel přijmout její pravidla – a život v pravdě pak dostal, co se do něho vešlo. Když mluvím o tom Odcházení, myslím, že v té hře VH ledacos ze svého osudu dodatečně reflektuje. Jenže život politika (byť vytrvale stylizovaný do role nepolitického politika) má svou železnou logiku, z níž je těžko se vymanit. To se VH nepovedlo; asi je obtížné vracet se k autenticitě „života v pravdě“ okusil-li jste i jiný druh života – nehledě k tomu, že jen můžeme tušit, do jakých soukolí a dilemat se člověk na vrcholu moci dostává.
Mě je Havel celkem putna (či Putna?), ale lidé, kteří si na hájení jeho odkazu (jakého?) zřídili živobytí, ti jsou skutečně pozoruhodní. Legrační je také babylónské zmatení, kdy jeho zastánci brojí proti všem formám levice a jeho protivníci naopak Havla označují za předního (neo)marxistu a jeho milovníky za levičáky všeho druhu. Kult Havla je kultem „pravdy a lásky“ skutečně jen pro nemnohé. Pro drtivou většinu těch, kteří naň nedají dopustit, je zástupným symbolem doby. Doby, která umožnila vznik nesouměřitelnosti, doby, která vyměnila jedny elity za druhé (aniž by odstranila to, proč byly minulé elity vypískány), doby, která nejenže umožnila, ale i filozoficky ospravedlnila sociální darwinismus. Pro mnohé „havlisty“ je zřejmě Havel jen nutným zlem, modlou, kterou uctívají, ale zároveň se ji potají smějí. Pro nemnohé pak symbolem něčeho, čemu nezištně věří, ale neví, že věří prázdnému konstruktu, že věří lži.
Havel je jen další z řady simulaker.
Mě to moc legrační nepřipadá, protože tady dneska nejde už jenom o nějakou nestrannou pravdu o Havlovi. Je to zároveň i jedna z třecích ploch, na které běží konflikt mezi „elitářským liberalismem a konzervativní kontrarevolucí“ (výpůjčka od Petra Bittnera). A fat bych se nerad dožil doby, kdy v pořadí třetí mocenskou elitu budou tvořit Doubrava, Foldyna, Samková a další známí „havlobijci“. To nepíšu na obranu nějakého Havlova kultu osobnosti, ale docela mě překvapuje, že tu ani jednou nezaznělo jméno Václava Klause, který díky volebnímu vítězství v roce 1992 dostal příležitost tuto zemi dokonale pohnojit. No nic, hodně dobře to dneska připomíná Vlk, jehož blog tím pádem taky stojí za přečtení: https://vlkovobloguje.wordpress.com/2016/10/05/vaclav-havel-80/
„nezaznělo jméno Václava Klause“
Nojo, Seale, ještě toho trochu. A vůbec, kdo to je, ten pán? ;-)
No, XY, kdyby se to bralo podle svrchovanosti existence, kterou jste tu nedávno řešili, tak na tom byl mnohem hůř než Havel. Ale zato měl neuvěřitelnej tah na branku, takže ho pak hodně rychle trumfnul.
Budí to dojem, že se tam střídá několik různých vlků.
Anebo jeden, trpící přinejmenším roztrojením osobnosti.
Velmi krátkozraký, povrchní a silně subjektivní pohled, Tribune.
Mimo to – Vaše tvrzení ohledně kultu osobnosti a srovnání s propagandou minulého režimu postrádají při věcném, hlubším a seriózním pohledu na věc jakoukoliv reálnou podstatu.
Že tomu tak je ukazuje již Vaše představa:
„A úniku není ani na ČT-D, tedy kanálu určeném pro děti, kde by měly být pohádky, seriály, soutěže – a teď i propaganda.
Osobní představa a skutečnost mohou být velmi daleko od sebe. Pokud se chcete seznámit s posláním ČT-D, pak ho najdete mimo jiné zde: http://www.ceskatelevize.cz/decko-pro-rodice/uvod/
Pokud máte problém s jeho programem a strach o děti, pak Vám prozradím malé tajemství – rozhodnutí o kvalitě a kvantitě televizního konzumu by nemělo ležet u dítěte, ale u rodičů.
Že Vás osobně životní výročí Václava Havla nezajímají, není nic špatného. Ale Vaše následné dedukce jsou rozporuplné. Vy tvrdíte, že není úniku – jako by neexistoval televizní program pro osobní výběr vhodných pořadů a tlačítko na zapnutí a vypnutí televize. Ale zřejmě jste právě těchto možností využil, jinak byste svůj článek vůbec nenapsal. A co víc, nejste vůbec věrný svému tvrzení, že Vás ta životní výročí vůbec nezajímají, naopak sledujete dokonce dětský kanál a ten pořad o něm. A světe div se, Vy ho dokonce komentujete – tak málo Vás to zajímá.
Teď jste mne skoro až pobavil.
Jaké poslání ČT-D proklamuje je vedlejší vedle toho, co reálně dělá a jak to dělá. A tohle už je moc a propaganda to je jak vyšitá. Že vy to nechcete nebo neumíte vidět je smutné, leč běžné.
Tu pitomost o Havlovi jsem samozřejmě dětem vypnul, ale samozřejmě až ex post, protože ex ante jsem jaksi z principu věci, nejsa programovým ředitelem ČT-D, nemohl vědět, že jim takhle naservírují.
A nakonec, nikoliv však v poslední řadě, že mne něco nezajímá neznamená, že budu dělat, že to neexistuje. Pokud mne něco nezajímá, tak to aktivně nevyhledávám, ale pokud jsem s tím konfrontován, tak na to reaguji – v zájmu svého nezájmu.
Primární chyba vzniká už tím, že jim tu bednu zapínáte. Ustřihněte anténu a vyhoděte set-top box. Ne nadarmo má ta věc zkratku „STB“…
My máme diskové pole (no, řekněme spíš diskový záhumenek) naplněný prověřenými pořady, na které se děti mohou koukat bez dozoru. Zviřátka, prověřené dokumentární pořady, prověřené večerníčky, vybrané filmy a seriály pro pamětníky, jejichž sortiment se postupně rozšiřuje s tím, jak jsou děcka starší. Co nemají děcka vidět, potažmo co jsem ještě nestačil nakoukat a prověřit, to je pod heslem. A je klid. Nehrozí Havel, nehrozí uprchlíci, nehrozí feministi, nehrozí „vyhnání“ sudetských Němců a jiné kreativní výklady dějin, nehrozí Donutilova Sněhurka. A jako bonus – nehrozí reklamy, takže děcka jsou od malička navyklá na vodu s ovocem a tvaroh s ovocem, čili pak v obchodě nesomrují jedovaté Kubíky a Bobíky. Až budou mít občanku, dostanou ještě heslo od internetu – a pak ať si spánembohem dělají, co uznají za vhodné.
Máte pravdu, že tohle by bylo to úplně nejlepší řešení. Bohužel, prevenci jsem zanedbal, teď se musím vypořádat s následky.
To mne zajímá. Vy si oněkud stahujete kvalitní – například – televizní dokumenty? Já jsem musel vzdát prakticky všechny dokumentární kanály kvůli vkládaným reklamám. Vy je (ty reklamy) nějak ručně vykousáváte z každého nahraného pořadu, zaheslováváte celé pořady nebo své děti vlivu reklam vystavujete bez obav?
Vy jste mě naopak nepobavil.
Připomenutí kulatého výročí nemá s kultem osobnosti a propagandou naprosto nic společného. Jinak bychom mohli jakékoliv připomenutí životních výročí různých osobností také považovat za kult osobnosti a propagandu.
Faktem zůstává, ať se Vám to líbí, nebo nelíbí, Václav Havel je jednou z velkých osobností moderních českých dějin.
Nejde o připomenutí samo o sobě, ale o jeho formu. A co si budeme nalhávat, kolem takového Karla IV. je také vybudovaný solidní kult osobnosti a s tím budováním začal už Karel osobně. Co se Havla týče, významnou postavou dějin jistě je, ale je příliš brzy na to soudit, jestli kladnou, nebo zápornou. To, co ČT-D převedla, je ovšem jednoznačná adorace.
Václav Havel byl člověk, který byl schopný pro své ideály i trpět. Ani komunisté ho svým mučením nezlomili, třebaže mu podlomili zdraví. Právě Václavu Havlovi vděčíme za to, že si můžeme psát protirežimní příspěvky bez obav z toho, že nás bude pronásledovat tajná policie. Přestože měl Havel spoustu chyb, od pádu komunistické totality nebyl v naší zemi nikdo, kdo by se svou velikostí a mravní integritou mohl s Václavem Havlem srovnávat. Sebevětší oslavy tak nemohou být dostatečným vyrovnáním za to, co udělal Václav Havel pro nás všechny zde a také v zahraničí, kde byl mimořádně ceněnou osobností. Pouze komunisté dodnes nemohou zapomenout Václavu Havlovi, že je odstavil od koryta – přestože by mu měli být vděční, protože především díky němu neskončili na popravišti. Je proto správné, aby se i děti dozvěděli o Václavu Havlovi pravdu, aby pochopili, za co všechno mu my všichni vděčíme.
Pokud někdo za komunistů trpěl, tak to jistě nebyl prominentní disident Havel. Možná, že do konfrontace s režimem šel pro své ideály, ale byly to ideály buržoazní, tedy nic, co by mi imponovalo. Především pak Havel není vzorem žádné mravní integrity, on rozhodně ne. Lze si vážit Pitharta, Motejla, Marvanové, ale Havla? Havlovi můžeme „vděčit“ tak maximálně za to, že se všichni dívali jinam a mlčeli, když se kradlo a tunelovalo a „ekonomové utíkali před právníky“. Opakuji, že Havel měl potenciál, aby tu po převratu vzniklo něco jiného, než mafiánský kapitalismus dickensovského stylu, ale nevyužil ho. Buď na to neměl, nebo to nechtěl, ale na každý pád to znamená, že není nejmenší důvod dělat z něj modlu.
Čím se od Havla podle vás liší Pithart, kterého si zřejmě vážíte, samozřejmě kromě cesty, kterou oba došli ke svému zralému pohledu na svět?
Už třeba tím, není středobodem kultu osobnosti.
Není Havlova vina, že je z vašeho pohledu středobodem kultu osobnosti.
Takže co máte dál?
Nemusel se stát prezidentem, nemusel se stát ikonou, ale vybral si jinak, tak ať teď nese následky.
ale on si v tom středobodování velmi chrochtal.
Ale je pravda, že vina je to především Vaše a Vám podobným
Tady máte Pitharta:
https://www.respekt.cz/denni-menu/petr-pithart-pane-premiere-seberte-odvahu-a-mluvte-tak-jasne-jako-vaclav-havel
No, od pana Pitharta to sedí. Jeho politické kličkování ohledně uspořádání státu, kurtování se před Temelínem i vlastní hlas, jímž se stal šéfem senátu – pravda, aspoň se tehdy hanbou začervenal, když mu to v bedně dokázali – to jsou vskutku nezapomenutelné věci. Škoda, že se k té schopnosti pojmenovávat věci jasně sám stavěl tak laxně. Ten pán je typický pokrytec s morálním patosem a ubohou praxí. Kde se v těch Pithartech bere to sebevědomí?
Já jsem měla k Pithartovi mnoho výhrad, stejně jako k Havlovi.
Ale tady mi šlo o spravedlnost, respektive o to, že jsem ji postrádala u Tribuna v jeho vztahu k mrtvému exprezidentovi. Tribun napsal, že Pitharta si na rozdíl od Havla lze vážit. Tak zkoumám, v čem se v jeho očích od Havla liší, že je k němu tak blahosklonný.
Podle mne působení obou patří /přes všechny jejich lapsy/ k těm světlejším stránkám polistopadových dějů.
U Pithart jsem vždy registroval alespoň minimum kritického odstupu, nikdy jsem z něj neměl dojem, že si hraje na proroka a spasitele, na rozdíl od Havla. Možná to jen lépe maskoval.
Mimochodem, co vlastně Pithartovi vytýkáte ohledně jednání se Slováky? Podle mne byl jediný, kdo se snažil zjistit, co si doopravdy přejí, a zkoumal, jestli by to šlo formulovat ve státoprávní rovině, aniž by z toho vylezl nefunkční paskvil. Možná to bylo něco jako pokus o kulatý čtverec, ale aspoň společný stát nezahodil tak rychle jako jiní.
Ohledně Slováků nevyčítám Pithartovi nic – plácal se v tom jako všichni. Zato slyším toho zásadového muže, jak hřmí na náměstí jednoho moravského města, kterak se zasadí o zemské uspořádání; rděl se blahem nad nadšením shromážděných pitomců, aby pak – když došlo na věc – hlasoval stejně zásadově PROTI. :-)) Ten člověk je zjevně pouhou polovinou chlapa, stejně jako byl polovinou po sametu už zbytečně anonymního Podivena. Ale jedno umí dokonale – vždy se drát v čelo čehokoli a vehementně mávat práporem zásad a idejí. Ale ty chce vždy po jiných, jeho osobně se v nejmenším netýkají, protože hájit je důsledně až do těch „hrdel a statků“ je riskantní pro osobní kariéru a pohodlí. Nakonec politická turistika toho pána dokonale svědčí o tom, co je to za charakter: Kam vítr, tam Pithartův politický plášť – včetně pana majitele.
Je na něho vlastně dost komická podívaná – asi jako když se Nato pokládá za arbitra mezinárodního práva…
Ale tělem (slovem) klamat umí. Třeba mě oklamal.
Jistě, Tribune, na povrch je to takový slušný a moudrý pán, s nímž může být radost podebatovat. Ostatně mu radí velice chytrý a schopný Jarda Weiss – možná mu ty jeho řeči i píše nebo aspoň koriguje. Ale proboha, nechtějte, aby vlastním jednáním potvrzoval, co hlásá. Udělá to jen tehdy, pokud se mu to momentálně hodí – v opačném případě stejně udělá opak, zásady nezásady. S tím Temelínem je to pro mne už jen matná a dosti nejistá vzpomínka – zdá se mi, že byl členem vlády, která v polovině 90. let rozhodla, že se Temelín dostaví. Nevím, byl-li tehdy Pithart už zelený(?) nebo ještě „ofčák“ či už lidovec od Luxe, ale v každém případě tehdy patřil k poraženým odpůrcům dokončení stavby. A pamatuji-li si to dobře, nechal se ukovat k vjezdové bráně na temelínské staveniště, by svým majestátem blokoval přísun materiálu či čeho – ale svou funkci rozhodně neopustil. A možná mu křivdím – třeba tam prudil jen jako ten předseda Senátu vlastním hlasem – ale rozhodně nic neblokoval a nikam se nekurtoval, tím méně neabdikoval, když se o tom rozhodovalo. No, vlastně typický lidovec Luxovy (a Šrámkovy) školy, že… :-)
PS. Nějakým omylem jsem se ocitl u jakési hlasovací záležitosti o člověku, jenž svou prací dokazoval, že je hoden určité akademické hodnosti. Věc byla jasná, kandidát schopný, potřebný i lidsky charakterní, zdatný perem i slovem, prošel všemi hlasy, vyjma jednoho, jenž se zdržel. Ten zdržený hlas (hlasování bylo tajné) mohl být jen jednoho člena komise – vzdáleného příbuzného kandidáta. Víte, je to blbost – ale je to krásný doklad loyality k principu a ke skutečně vžité zásadovosti. Nedostatek takové loyality právě vyčítám Pithartovi.
XY, Temelín bych do toho moc netahal (první velký vítr v našich peneženkách schovaný za ideový střet s „ekoteroristy“), ale to srovnání Pitharta se Šrámkem podle mě perfetně sedí. Jednak proto, že na rozdíl od českých pravičáků pro něj společný stát se Slováky představoval jasnou hodnotu. A taky proto, že se jsem měl příležitost přesně takhle poznat Pitharta při jedné debatě: Skvěle kapíroval a Weiss si pečlivě dělal poznámky. Ale celý závěr byl o tom, že halt bude záležet na usnesení lidoveckého grémia, protože se jím bude muset řídit při hlasování. Zkrátka taková ta tradiční politika, při které jednotlivé partaje spolu handlují. V tomhle ohledu bral politiku vždycky mnohem více pragmatičtěji, než-li Havel a ta část jeho nejbližšího okolí, která se vynořila hlavně z tzv. nezávislé kultury. Přijde mi proto docela zajímavý ten ohlas, který zaznamenal poslední Pithartův projev v exhavlovských kruzích. On totiž i ve srovnání s jinými jeho proslovy byl hodně standardní. Ale po těch všech známých Zemanových bonmotech se nelze ani moc divit. Což mě vede k závěru, že i ten letošní Havlův „kult“ se přece jenom docela lišil jak od toho prvorepublikového „tatíčkovství“, tak i od těch oficiálních „orgií“, které se odehrávaly v souvislosti s jeho úmrtím. Když odhlédnu od extrémů (LN versus ten žumpoidní článek, který z nedostatku jiné příležitosti nadšeně sdílely tzv. alternativní weby), tak většina komentářů se snažila Havla nějak zhodnotit. A byl to určitě převažující trend, když se ho na poslední chvíli chytil i dnešní Hrad včetně Zemana; viz jeho oficiální výrok, že Havel mě jak dobré, tak špatné stránky, přičemž ty dobré podle Zemana převažovaly.
Ano, Seale, monsignor Šrámek se svým pověstným šupletem, kde zrály a kompostovaly se nepříjemnosti a rozhodně bezskrupulózní příchylnosti k moci, byl jistě velkým otcem lidovecké politiky a P. P. příliš zaujat svým mocenským účinkováním na to, aby dokázal uchovat svou osobní integritu. Pokud se toho „havlování“týče, mile mne překvapil jistý M. Uhde tuším v sobotních lidovkách. Dokázal se vyhnout sentimentálnímu poskuhrávání a piedestelování i nechutnému žumpování – a velice střízlivě zhodnotil autora Moci bezmocných v roli mocného, jíž se nakonec chopil navzdory varovným hlasům vlastní ženy počínaje a třeba varováním Josefa Šafaříka konče. VH vyhověl tlaku okolí (a jistě i vlastní ješitnosti) – a ztratil značnou část své autenticity. Řekl bych, že svým lidským osudem se Havel a Pithart dosti podobají.
a do prdele
jedno voko nezůstalo suchý
„…trpět pro svý ideály…“ hmmmmm, o kom už jsem to jenom slyšel? Jo, už vím – nějakej Ježíš Kristus. Takže i občan Havel na tom byl stejně?
A komáři absolutně prominentního a oprašovanýho vězně MUČILI, až mu podlomili zdraví?
hohohóóó, to jsou frky, kam se hrabe Ein Kessel Buntes s Televarieté dokupy :-
Svý zdraví si humanitární bombarďák prochlastal, prokouřil a profetoval sám, za to komáři nemůžou.
Jinak – tenhlecten Venca, když podrazem urval prezidentský koryto na úkor Dubčeka – úplně ztratil kontakt s realitou. Byl tak nehorázně arogantní, že když podstatná část národa v první polovině devadesátých let začala padat ekonomicky na držku, povýšeně konstatoval, že se nic neděje, prostě si jenom lidi přestanou kupovat lampy za patnáct tisíc a spokojí se s obyčejnějšími. Takovej to byl lidumil. Mařka Antoníneta se svými radami o koláčích hadr.
Byl autoritou? Tak proč se nezasadil o to, aby tady modrobolševická odéesesácká mafie neřádila tak bezuzdě? On za to nese minimálně tu MORÁLNÍ spoluzodpovědnost. Jeden připosranej projev v Rudolfínu v 1997, když už bylo jasný, že modla Klaus se kácí, na tom nic nemůže změnit.
A o jeho vychvalování vraždění civilního obyvatelstva Bělehradu a servilním podporování válečného zločinu psychopata Buše v Iráku nemá myslím vůbec cenu mluvit.
Takže postbolševičtí propagandisté – běžte s tím zuřivým budováním kultu osobnosti této vééélmi rozporuplné postavičky do recta
Všechny výčitky za zlořády světa vyčítané Havlovi jsou projevem fatální neznalosti naší Ústavy, bylo byi dobré si ji občas přečíst, chcete-li porozumět tomu, kdo co v politice má dělat a jaký má na co vliv. Prezident nemá politický vliv téměř žádný. Takže jestli jste páni antihavlovci frustrovaní pak jistě správně a měli byste být ještě více pro to, že ani nevíte komu dát za to do zubů, protože ten post, o němž jste přesvědčeni že tu řídí zemi, je jen dveřníkem na Pražském Hradě, majordomem naší státnosti, nic více. Dotyčný prezident sice může říkat moudré filosofické věci jako třeba Havel anebo co jak Hurvínek hýbe hlavou a dává stejné návrhy na deportaci uprchlíků jako Hitler židů na Madagaskar, ale NAŠTĚSTÍ nic fatálního ovlivnit (ani zkazit) nemůže. To jen předseda vlády a naštěstí v našem poměrném volebním systému také ne sám jako Mayová nebo její slavnější předchůdkyně Thatcherová, ale musí se na tom podílet i další politické strany se svými voliči (mnohdy dosti odlišnými svým naturelem a sociálním postavení) v koaliční vládě , takže máme naší demokracii, celkem co se dělby moci týče, dobře vybalancovanou, že úřad prezidenta krom dekorativních účelů, ani nepotřebujeme.
Vlamujete se do otevřených dveří. Nikdo Havlovi nevyčítá, že neodvolal nebo dokonce nenechal zavřít Klause, ale že mlčel. To, co je mu dáváno za vinu, není přímá manažerská odpovědnost, ale odpovědnost morální, to, že nepoužil svůj sociální a politický kapitál k tomu, aby směřoval společnost k budování demokracie, ale k tomu, že posvětil budování kapitalismu, navíc v jeho zastaralé podobě.
Buď Havel nic neznamenal a pak je trapné a hloupé ho připomínat a oslavovat, nebo je za vše přinejmenším morálně (spolu)zodpovědný. Třetí možnost nevidím.
absolutní souhlas
Jestliže byl tak neotřesitelnou autoritou (a dá se říci, že minimálně do cca roku 1996 jí byl) NESMĚL mlčet.
Ale on mlčel. Tedy kromě nekonečného moralizování, které ale směřoval především na plebs, tlacháním s dalajlámou a lezením do zadku USA.
Mladá generace potřebuje vzory. A za posledních 50 let byste v naší zemi nenašli lepší vzor, než jaký představuje právě Václav Havel, který dokázal bojovat za své ideály i s komunistickou totalitou a nevzdal se, dokud nevyhrál.
Havel vyhrál – národ prohrál. Jestli mladá generace něco nepotřebuje, tak jsou to vzory jako Václav Havel.
Národ vyhrál. Prohráli komunisté se svými protekcemi, elitními sanatorii, VIP lékařskou péčí, která pro normální lidi nebyla k dispozici, se svými Tuzexy apod.
Komunisté prohráli, ale jinak se nic nezměnilo. VIP lékařská péči, protekce, elitní sanatoria etc. jsou zde stále, jen na nich už z principu systému není nic špatného a jakákoliv jejich kritika je smetena se stolu jako „komunistická závist“ nebo jiná variace na toto hloupé klišé.
Buďme přesní: národ prohrál, Havel prohrál, Klaus vyhrál.
… a zazvonil zvonec a srandovní pohádce o humanitárním bombarďákovi byl konec.
Tak, Lípa, vyčůrat, vyčistit zoubky, pomodlit a hajdy na kutě
Teda pán Tribůn, vy tady ale máte matroš :-)
To se sem natáhlo teď poslední dobou. Aby jsem někomu šlápl na kuří oko. A já jsem přitom takový hodný a mírný člověk.
mladá fríkulínská generace žádný vzory nepotřebuje.
Jediný, co potřebuje je chytrej mobil a profil na ksichtoknize.
Tak nám tady , Lípo, neblbni hlavu
Ale když nedáš jinak, tak k tomu vzoru jménem Havel:
– pelešil se s Veškrnkou, když ještě Olga žila
– kvůli šílené touze po mamonu se rozhádal se zbytkem své rodiny, Lucernu kšeftoval s mafiánama
– chlastal první ligu, hulil extraligu
– v žoldu zahraničních (hl. US) zbrojních firem zařízl náš vlastní zbrojní průmysl
– ani se nepokusil korigovat (když už byl ta giga autorita) řádění mafiánského kapitalismu v devadesátých letech,
protože mu to vyhovovalo
– schvaloval vraždění civilistů v Srbsku, což je hodno úchyla slušnýho kalibru
– jeho lezení do řiti USA vyvrcholilo pár dnů před koncem jeho posledního mandátu, kdy nelenil podpořit válečné zločince Buše a Bléra s jejich přepadením Iráku
– jeho nesmyslné žvatlavé mudrování, poučování a mentorování, naprosto odtržené od skutečného života v týdle republice otevíralo kudlu v kapse skoro každýmu
Tedy kromě Lípy a pár dalších fanatických pomatenců
Pěknej večer
Tohle už ale mladá generace vědět nebude, ta se dozví jen že to byl mučedník a hrdina, protože komunisti jsou fuj.
ještěže ty komanče máme (resp. jsme měli), na ně bude každej pravověrnej demokrad svádět všechny svoje lumpárny ještě za štyry sta padesát let
Je symptomatické, že na Havla nejvíce nadávají ti, kteří dnes díky Havlovi mohou psát protirežimní články, mohou se účastnit svobodných voleb a mohou v těchto volbách dokonce sami kandidovali, aby ve společnosti napravili vše, na co si sami stěžují. A pokud jim je i to málo, tak díky Havlovi mohou opustit tuto zemi legálně, bez rizika, že je někdo zastřelí na hranicích a odstěhovat se někam, kde se komunisté ještě drží zuby nehty u moci. Pár takových států dosud existuje a je s podivem, že se do nich komunisté z celého světa příliš nehrnou a raději sami těží z výdobytků kapitalismu, na který tak rádi nadávají.
Ale to není díky Havlovi, Havel byl jen jeden z mnoha, liší se jen v tom, že on byl a je protežovaná celebrita. Největší zásluhu má ale technologický pokrok, protože nebýt internetu, tak mohu tyhle svoje články vydávat tak maximálně samizdatem, v novinách by je neotiskli, to by si „držitelé klíčů“ už ohlídali.
O technologie zde nejde. Bez Havla byste za své protirežimní články byl již dávno ve vězení nebo pracovním táboře. Podívejte se, jak končí autoři protirežimních článků v Rusku.
Často v odborných vojenských magazínech. Zřejmě i leckde jinde, ale tyhle jsou jediné, z nichž tu občas někdo něco přeloží. Nebýt Havla, tak svoje protirežimní články (čili něco, co u Havla vynášíte a u mne srážíte) psát vůbec nemusí.
je symptomatické, že fanatičtí zpitomělí pomatenci, klaníce se nanebevzaté modle VH, věří, že kdyby tento skorobůh v listopadu 89 nekývl prstíčkem, měli jsme tady dodnes na Hradě Husáka a plnili úkoly dvaadvacáté pětiletky.
Bez Havla bychom stále programovali Pascal na Čubovejch TNS a telefonovali z telefonních budek
Havel jako hybatel dějin? No nazdar.
Socialismus sovětského typu by v ČSSR na přelomu 80/90 skončil i kdyby se V. Havel nikdy nenarodil. Jeho vliv na evropský/světový vývoj byl zcela nepatrný, což nebyl jeho „vina“, leč vyplývalo to z postavení ČSSR v tehdejším světě. Nevýznamná periferní kolonie, kterou jsme zůstali dodnes, jen její orientace se otočila o 180 stupňů. Iluze nejsou na místě.
Ne že by to snad nebyl zajímavý člověk, to jistě byl. Ale stupeň jeho periodické adorace je vážně legrační.
On V. Havel uměl být i roztomilý. Když jsem (dost těsně po převratu) pracoval ve federálním rozhlasu, byl jsem při jeho první návštěvě u ČSLA (která by měla shodou okolností dnes svátek – je 6.10.), kde generálové shromáždili všechna možná děla, tanky, vrtulníky. A tento vrchní velitel čs. branné moci si to všechno prohlížel a na mikrofon mi sdělil, že „to všechno má tolik hlavní, jako v nějakém filmu o Rambovi“. Tak jsem to zarámoval do své půldruhé minuty ve zpravodajství a odvysílal….. U kolegů na Vinohradské to vyvolalo celkem bujaré veselí.
Jak lehké je marginalizovat!
Pramení Vaše konstatování z osobní zkušenosti, pane Hudče? Člen KSČ, který tokem událostí jen vyměnil kabát. Z komunisty se stal kapitalista, který byl aktivně činný během oné ranné polistopadové doby divoké kapitalizace. Obrat o 180°. Jak signifikantní pro velkou část bývalých členů strany.
Morálka Václava Havla a jeho rodiny
Že Václavu Havlovi nemůže přijít na jméno ani liberální levice ani neoliberální pravice je přece už dávno zřejmé. Nechte se vyfotografovat v objetí s Václavem Klausem, a tu fotografii sem pak vystavte, když tolik chcete.
Až na to, že netuším, koho myslíte tou liberální levicí, co Havlovi nemůže přijít na jméno, se závěrem souhlasím.
Kdo bere vážně toho Guttmanna, focení s Klausem si zaslouží.
ále, kulový
Veškrnovi kromě pár zpitomělých degenerovaných povalečů z pražské kavárny + tlupy nepřemýšlejících a nevzdělaných frikulínů nemůže na jméno přijít nikdo.
Akorát ti kavárenští hýkají hodně hlasitě, podporuje je Šapiró natištěnejma US-doláčema a mejnstrým má taky správný instrukce – tak to dělá dojem, že ta masa vzhlížejících na nebesa se jménem JEHO na rtech je bůhvíjaká. Ale to je fata morgána
Pozor, pane kafemlejnku, abyste na nějakou formulaci z téhle příručky pro zhrzené estébáky nezapomněl. Šéf by vám strhnul prémie.
A co že vám nechutná vaše vlastní meducínka?
Něpanimáju.
Nerozumím.
Ich verstehe nicht.
„Veškrnovi“, říkáte? Inu, není nad věcnou argumentaci. Heil Friedman!
co po jménu? I pod jiným jménem bude růže vonět stejně…
neznáte klasiky? Že se vozíte po krávovinách.
Ten „Veškrna“, to je jenom takový odplivnutí, když už člověk musí snášet všechny ty patolízalský sračky typu „Letiště Václava Havla“, „Lavičky Václava Havla“, „Piazetta Václava Havla“, mafiánova „Knihovna Václava Havla“, atdatd. Friedmana do toho netahejte
Jeden z nejvýznamnějších propagátorů neoliberalismu a myšlenek Miltona Friedmana (DMPBVP) nenáviděl (a nenávidí) Václava Havla víc než kdysi Gustáv Husák i s Miroslavem Štěpánem (a dalšími podobnými) dohromady. Zmínka o tom ekonomovi je zde zcela namístě. A v každém dalším případě, kdy se znovu spustí povyk kolem neodpustitelných zločinů Václava Havla.
A za tou zkratkou se skrývá co?
„Dejž Mu Pán Bůh Věčnou Přesdržku“. Uvádí se za jménem zemřelé osoby. Analogie k arabskému „salawat“, zde ale výraz krajního opovržení ke jmenovanému.
A ty vaše zmínky o komančích jsou co? Snaha po originalitě, anebo zase jenom takový odplivnutí?
Komančích? Jde o nějaký omyl, nebo mi zcela selhává paměť? (Nevylučuji předem ani jednu zmiňovanou alternativu.)
Samozřejmě, to první. Za špatně umístěnou reakci se omlouvám. K té dobré připomínce Friedmana bych dodal, že i když Klaus se dokáže hodně odvolávat i na Hayeka, tak ve svém srdci vždycky nosil jenom Reagana a Tchatcherovou.
Hodnoty Václava Havla jsou natolik vysoké, že malí lidé na ně ani nedohládnou, a proto je ani nevidí. To mají včichni kritici Václava Havla společné.
A vy mi budete říkat něco o svobodě, vy uhranutý kultem osobnosti. Havel byl jen maskot a agent s hodnotami tak přízemními, že je to až trapné.