Progresívní amazonizace

Vzdejte se, budete amazonizováni, psal jsem tu před třemi (sic!) lety. A jak dokazuje reportáž Já, robot v Amazonu, amazonizace progresivně postupuje. Amazon, to jsou nízké mzdy (přitom na české poměry prý nadprůměrné!), přísnost na zaměstnance hraničící s nevolnictvím a regulace, regulace, regulace, regulace všeho a všech v míře, které může konkurovat snad jedině stát, a to ještě s odřenýma ušima:

„Ty nevíš, jak máš chodit po schodech? Že se máš držet zábradlí?!“ „Pardon, neuvědomil jsem si to. Jsem tu první den.“ Tentokrát se to obešlo bez výtky, kdybych ale znovu vystoupal schody do prvního patra bez přidržování, mohlo by to vést až k vyhazovu. Přísná a podrobná nařízení lemují život tisíců lidí, kteří právě teď v obřím skladu Amazonu v Dobrovízi u Prahy chystají vánoční dárky.

Noví zaměstnanci bez identifikace nesmí sami ani na toaletu.

Mladému páru se nelíbí, že má podepsat pracovní smlouvu bez toho, aby viděl sklad zevnitř a měl alespoň přibližnou představu, co vlastně bude deset hodin denně dělat.

„Takhle je to tu nastaveno. Chcete pracovat? Pokud ano, tak kde je problém? Pokud ne, děkujeme, můžete jít.“

Třeba lepení krabice o krok dřív nebo později může být vyhodnoceno jako nedodržování pracovních postupů, a tedy „oceněno“ výtkou.

Zdi budovy zdobí motivační nápisy a slogany. Ten nad hlavním vchodem, jenž říká „Work hard, have fun, make history“.

Podobnost s „Arbeit macht frei“ tu nebude čistě náhodná.

A na závěr motto místo pointy:

Jediný důvod, proč tam je človek, je jeho mozek, na který při ukládání a balení dárků žádná křemíková náhrada prostě nemá. Alespoň zatím.

Tohle má být pokrok? Tohle má být svoboda? Jenže právě tohle je kapitalismus, jako vystřižený z nějakého distopického románu. Tohle chceme? Opravdu je amazonizovaná práce věcí svobodné volby zaměstnanců? Není to spíš nutnost, důsledek omezené volby na straně zaměstnanců a její zneužívání ze strany firmy, tedy vykořisťování jako z učebnice? Uvědomuje si vůbec někdo, že otročením v Amazonu dotují Češi Němcům láci na vánoční dárky?

Ale není to jen amazonizovaná práce, postupně se amazoniuzuje celá společnost. Projevuje se to mj. tím, že firmy jako Amazon prosperují.

 

76 komentářů: „Progresívní amazonizace

  1. Amazon asi nebude vzorem zaměstnavatelské etiky jakou známe od velkých technologických firem. Nicméně přestal bych užívat to „Arbeit macht frei“ pro současné poměry mimo snad KLDR a jeho koncentrační tábory. Je to totiž urážka těch, co táborem s tou to cedulí skutečně prošli. Že je „jistý“ rozdíl mezi Amazonem a Auschwitzem nepozná snad jen

    mentálně nesvéprávný

    anebo pozná, ale používá pjakinovskou propaganadu zveličování, jako když někdo nesouhlasí s Putinem, takže plánuje utopit Rusko v krvi občanské války a zničit ruský národ…:-)

    Obávám se, že Vaše deprivace pokročila tak daleko, že Vaše zoufalství že se Vám ideologicky nedaří porazit současný liberalismus ani vyloženě nesmyslnými, bizarně smyšlenými konstrukcemi. Navíc liberalismus, kterýžto Vám coby typ režimu asi z 5 co tu od dob prvobytně pospolné kdy byly, Vám dává netušené možnosti, jak legálně a beztrestně bojovat s režimem, který nenávidíte, jaké lidé nikdy od dob pračlověka neměli a současně Vám zajišťuje empiricky nejlepší životní úroveň od dob raného paleolitu…

    Je nesmysl, že by nebyla volba, kde jinde pracovat. Mám vám vyjet asi 212000 volných pracovních míst, které nabízí JINÉ firmy než je Amazon, abych Vám ukázal že prostě lžete?

    P.S. To neznamená, že pracovní zaměstnanecká kultura je tam žalostně nízká. Slyšel jsem že tam ale teď platí okolo 30tis. Řekněte to Rusovi co frézuje hlavně pro Putina ve zbrojovce Kalašnikov anebo Číňanovi pracující pro FOXCONN…

    1. Vy kdybyste tu KLDR neměl, tak byste si ji musel vymyslet. Jenže ať jsou poměry v KLDR jakékoliv, neplyne z toho, že když tam jsou špatné, my si tu musíme nechat líbit cokoliv. Nicméně zrovna Amazonu by se v KLDR asi podnikalo dobře a levně, ten by s tamním kasárenským režimem evidentně problém neměl, jen do toho Německa je to odtamtud trochu z ruky.

      Tu svoji smyšlenou bizarní konstrukci bych rád alespoň na chvilku zahlédl, protože zrovna v tomto případě jsem „pouze“ ocitoval empirická fakta.

      Pokud by těch 212000 volných pracovních míst představovalo skutečnou alternativu k Amazonu, tak by v Amazonu měli prázdno a ta místa by byla obsazená. Klidně mi je vyjeďte, jediné, co z jejich existenci plyne, že amazonizace, čili prekarizace práce, není výhradní záležitostí Amazonu, ale jedná se o obecný trend.

      1. To jistě zvládnete sám, zjistit na portálech pracovních příležitostí, kdo, kde a jaké volné pozice nabízí. Nicméně je faktem, že teď je velká poptávka po zaměstnancích do nových pozic, protože se ekonomice daří a trh v tomto ohledu funguje jak má, protože firmy se potýkají s nedostatkem vhodných adeptů, takže lákají nové zaměstnance i na zvýšení platy. Amazon není, jak jsem podotkl výše, příkladem zaměstnavatele, který by překypoval komfortem zaměstnaneckých podmínek v zaměstnání a je celosvětově spíše odstrašujícím příkladem. Nicméně spousta jiných firem se chová jinak a i samotný fakt, že se Amazonu nedaří naplnit stavy skladníků a přidává na platech dokazuje, že je na výběr. A že ten výběr není jen o tom, dostaneš minimální plat za těžkou dřinu, je více než patrné.

        1. To není žádné umění, řešit problémy, když se daří, na to stačí i trh. Až se ale dařit přestane, tak těm lidem, co je firmy kopnou do řiti, žádný trh nepomůže. Pomůže ale těm, co se na něj budou vymlouvat, že tak to je správné, tak to má být.

      2. „Pokud by těch 212000 volných pracovních míst představovalo skutečnou alternativu k Amazonu, tak by v Amazonu měli prázdno a ta místa by byla obsazená.“
        Smekám! Přesně takto jednoduše a výstižně by měla současná levice hovořit s lidmi, pokud chce pomýšlet na získání prekariátu. Levicových intelektuálů a věštců apokalypsy jsou mraky, ale těch, kdo by dovedli mluvit jazykem doby a hlavně jazykem těch, ke kterým chtějí promlouvat, těch je skutečně poskrovnu.
        Ano, stupidní statistiky o klesajícím počtu nezaměstnaných nevypovídají nic o tom, jaká jsou ona pracovní místa, která byla „naplněna“. Myslím si, že většina z nich jsou právě ta „progresivně-amazonizovaná“, která by za jiných okolností téměř každý obešel obloukem. Náš „levicový prezident proti pravicové vládě“ je však neohroženým obhájcem těchto spásonosných investic a neméně mocným kladivem na všechny „flinky“, kteří v nich odmítají za minimální mzdu maximálně hrbit hřbet.
        Ale svět pohledem statistik je tak krásný… Hlavně, když je umíme patřičně vytrhávat z kontextu.
        Btw. – Krásné svátky „Pánovi domu“ i všem diskutujícím :)

          1. Myslím, že to vidí většina, ale bojí se to přiznat. Ve světě, kde status zajišťuje konformita, se špatně plave proti proudu.

        1. Ale vždyť promlouvají…Levicovým jazykem. Zeman a Konvička. Nefachcenka (toho.casu nezaměstnané) připravit o dávky a vyhnat na veřejné práce k lopatě. To je dost jasně řeceno jazykem „levice“, ne?

          1. To, že promlouvá někdo, kdo se označuje za levicového, ještě neznamená, že jeho řeč je levicová. Ale co čekat od člověka, který do levice zahrne Konvičku? Vy jste učebnicový příklad toho, jak blbosti lezou člověku na mozek.

          2. tady upřesním – zahrne do kamarádů činovníků „levice“. Přeci si spolu nezazpívají na jednom pódiu státní hymnu ti, co spolu bytostně nesouhlasí, že?:

          3. Ale to z nich přece nedělá levičáky, to by byl český internet plný levičáků, zejména napravo, tam se to uniosem jenom hemží.

          4. Pak ten kdo se za levicového označuje přejímá náckovské návody. Nebo když tam není podtext cikánů (jako že je) se pak jedná o recepty bigotních konzervativců – co razí (nejen v USA se rekrutují z okruhu Trumpových nejbližších a říkají si „alternativní pravice“ a klasických paleokonzervativců z Tea Party) klasické heslo které kdysi přejali i komunisté (při uzákonění pracovní povinnosti a kriminálu pro ty, co by neměli oficiální pracovní poměr u státních firem kontrolovaných KSČ) – „kdo nepracuje ať nejí!“…

  2. Dost podobné je to ve skladu MALL.cz v Hóčó Póčó. Nevím kde tyhle firmy berou vedoucí pracovníky a dozorce, snad mají jejich HR firmy nějaké seznamy psychopatů a psychotiků z Bohnic či Kroměříže…Těžko říct. To co jsem tam zažil fakt není normální. 1984.

      1. Tohle jsem nějak nepochopil. Bachaři přece hlídají odsouzené zločince, ale tady se používá dost metod, které mají podobný základ – odnětí lidské důstojnosti – na civilních „dobrovolnících“ (uvozovky proto, že dobrovolnost je založená na silovém principu „za rohem čeká 10 dalších, tak drž ústa a makej a nech si vše líbit“).

        1. Tam i tady ale potřebujete člověka, kterému nedělá problém někoho jiného kontrolovat a komandovat.

  3. Pořád lepší jak nějaký OSVČ, co okrádá nás všechny na daních.
    Amazon řádně platí daně.
    Jinak….
    Řekněte mi Tribune, co by jste vy vlastně chtěli?
    OSVČ vám nejsou recht, nadnárodní požehnání s vysokou pracovní kázní také ne, a modlením 5x denně směrem k Mekkce se stát neuživí.
    Stát, ti, co se modlí se tím uživí celkem v pohodě….

    1. Amazon daně jistě řádné platí – v daňovém ráji. A jestli něco i zde, pak je otázka, zda to vůbec kdy dosáhne alespoň poloviny investičních pobídek.

      Co bych chtěl? Aby se chudáci přestali požírat navzájem a lidé místo snahy o neomezený růst na omezené planetě začali hledět ke hvězdám a myslet v galaktických rozměrech, místo té přízemní mizérie. Ale možná by mi úplně stačilo, kdyby si přestali závidět bídu a domnělá privilegia a přestali čekat na spasitele, ať už má meč, kříž nebo měšec.

        1. Tak to budu asi superman. Sedím na prdeli v Praze a přitom řídím v Berlíně náklaďák, do kterého jsem před minutou ještě ani neuměl nastoupit, natož abych ho uměl byť jen nastartovat.

          Tohle mohl udělat, zaplatit a zorganizovat libovolný magor, viz Hepnarová. Byl to ale Pákistánec z utečeneckého centra, takže to bude spíš váš velký PR úspěch, nemyslíte?

          1. Pokud jsou vraždy a mrzačených nevinných úspěchem pro ty, kdo „to říkali“, pak to úspěch rozhodně je.
            A přijdou další „úspěchy“.
            Ale vy se nesmíte dát, musíte držet spolu a nepodléhat zneužití těchto událostí populisty, xenofoby a fašisty!
            Bojujte dál.
            Za migranty, za toleranci, za Evropské hodnoty Jakuba Jandy!
            A dejte si placku:
            „My všichni jsme Berlín, zastrašit se nedáme a multikulturismus budeme šířit dál, do posledního Evropana“!

          2. To určitě nic nevyřeší, stejně jako spolehlivě nic nevyřeší represe chudáků, co utíkají před válkou.

          3. No, já navrhuji vykopat všechny migranty tam, odkud přišli, klidně pomocí násilí, když to nepůjde po dobrém.
            Kdo prokáže, že prchá před válkou, toho ochránit azylem, jak se sluší a patří na kulturní národ.
            Pokud by se mu tady ale nelíbilo, vykopat ho také.
            Jsem přesvědčen, že to by řešení bylo, není agresor, není problém, a zákony píší ti silnější, a to jsme ZATÍM pořád ještě MY.
            Váš návrh?

          4. Zase to násilí, jako jediný, zaručeně špatný recept na všechno. Jak prokáží, že prchají před válkou? Potvrzením od své vlády a tří svědků nejméně v hodnosti poručíka? Pak to tam u nich asi nebude tak špatné, když si dokáží takové potvrzení obstarat. A pošupajdí znova dom. Nej, Eichamnne, vstávej z mrtvých, budeš mít práci.

          5. děkujeme za přání, vitto. Nicméně, odkud víte, že to byl „čmoud anebo negr“? Leda snad že byste sám….:-)

            Já si myslím, že motiv úplně stejně dobrý jako džihádisté by měli němečtí Breivici. Lidé deprivovaní jako Vy, možná nějaký Čech ještě více než Němec či Nor, když na něj tak tvrdě dolehla EET, že snad půjde po žebrotě…Navíc „české národní platy“ ukazují, že sami sebe si Češi vůbec neváží, když se považují za 3,5x méněcennější než Němci…To už by bylo pro někoho tzv. „na zabití“…

          6. Člověče, že vy jste se při internetovém styku nechránil a něco tu ode mě chytil?

          7. Nechytil. Ale je to fakt. Který má sice své důvody, nicméně že pro zvyšování konvergence výše platů se Západem levice nic nedělá (jen navrhuje nefunkční vyšší zdanění těch, co mají to štěstí, že je jejich „vykořisťovatel“ platí v přepočtu parity kupní síly platem totožným s tím třeba německým či rakouským) je také fakt. Nicméně je to obecně vina těch (Klausů, Zemanů a Paroubků – v tomto se vymykal coby skutečný intelektuál jen Špidla), co tu chtějí mít z Česka tu montovnu a průmyslové „Ocelové město“.

            Obsolentní ekonomický sektor, který automaticky generuje nízké platy a platové zaostávání a především závislost. Je to degradující politika převzatá z dob komunismu, že na vývoz šel největší luxus co jsme uměli vyrobit, ale co u nich platil za levný šunt, kdy jedinou konkurenční výhodou proč to koupit z komunistického bloku byla nízká cena. A proč tím exportem podvazovali komunisté vlastní kapacity pro tuzemský trh a riskovali že lidi budou díky nedostatku reptat taky asi víte, viděl-li jste film Pupendo a znáte odpověď na otázku prof. Fábery: “ Co mají komunisté ještě více rádi než toho svého Lenina“….

  4. Ze postupujici automatisace zacina byt pro lidskou spolecnost citelny problem s Vami souhlasim, ale jako to chcete resit?

    Uz pred lety jsem zde navrhoval uplne prestat danit praci a misto toho danit a prerozdelovat capital. Aby i ten „basket of deplorables“ mel neco z S&P 500 a pripadne Stoxx 500 z ceho bude ziv, az konecne budou makat jenom stroje.

    To je imho ciste systemove reseni, ale pravdepodobne v dohledne dobe nemozne, nebo kuriosni koalice vlad (at uz levicovych ci pravicovych) a big businessu o necem takovem nedovoli ani debatovat. Takze se dal bude zdimat mizici stredni tridat a z ni budou cucat sosky.

    1. Problém není automatizace, ale neschopnost společnosti se na ni adaptovat, překonat paradigma zásluhovosti a kdo nepracuje, ať nejí, neschopnost v ní místo ohrožení vidět příležitost, jak uvolnit lidské kapacity pro něco smysluplnějšího, než je plnění krabic krámy.

      1. Tak problem uz bychom meli. Rozdelovani spolecenskeho produktu v situaci obrovske koncentrace kapitalu. Ja se Vas znovu ptam na nejaky navrh reseni. Nepodmineny zakladni prijem? Z jakych penez? Znarodneni? Nebo jake jine reseni?

        1. Desakralizace kapitalismu, individualismu a soukromého vlastnictví. Bez toho budou totiž všechna možná řešení apriori nepřípustná. Tedy pokud nepovažujete za řešení neofeudalismus.

          1. Nezlobte se, ale opet nic konkretniho. Kdybyste slovo desakralisace nahradil slovem zakaz, tak by se to dalo implementovat pomoci konkretnich zakonu a vyslo by neco podobneho stalinismu, ale capitalism de facto ani de iure svaty neni, jinak Vy byste jiz davno shorel na hranici.

            Mozna mate na mysli zmenu mysleni lidi, ze budou k sobe hodni, budou si pomahat a tak. Pak bych se opet musel zeptat jak to konkretne chcete provest? Kazanim a osobnim prikaldem jako Jezis? Genocidou jako Stalin? Konkretnimu se ale vyhybate jako cert krizi. :-)

          2. Takže se na všechno v…e a necháte události, ať si běží samospádem? Každý změna začíná tím, že se o ní začíná přemýšlet. Nejprve je třeba se shodnout co, pak teprve má smysl řešit jak. Jenže myšlení lidí se nezmění, dokud se nezmění systém, který jejich myšlení implikuje. Nejde o to, aby na sebe lidé byli hodní, ale aby na sebe nemuseli být zlí, aby je systém nenutil jít si kvůli žvanci navzájem po krku.

          3. Kolikrát se Vás bude Leon ještě muset zeptat, abyste pochopil, že se Vás ptá „Co?“, nikoli „Jak?“. A dokola se Vás na to ptá proto, že mu stále dokola odpovídáte „Něco“. A vzhledem tomu, jak se poslední dobou projevujete, tak třeba já si pod tím Vaším Něco představím Gulag nebo Jáchymov. To mi furt připadá ten Amazon jako menší zlo.

          4. Když on to zase až takový rozdíl mezi Amazonem a Jáchymovem není. Největší je v tom, že v Amazonu jsou vinny samy oběti, zatímco v Jáchymově se vždy dá najít nějaký druhý, který za to může.

        2. Různé undergroundově-anarchisticko-zelené podvratné skupiny už před 20 – 30 lety navrhovaly zdanit nejen to, co lze považovat za kapitál, ale obecně vše neobnovitelné a pomalu obnovitelné (tj. všechny neobnovitelné zdroje energií i nerostných surovin, zemědělskou půdu a pitnou vodu – ty posledně jmenované v případech, že jich nevyužívají komunity ke své obživě, ale že jsou používány jako zdroj zisku kapitalistických vlastníků) a naopak lidskou práci – jako 100% obnovitelný zdroj – a všechno, co „vyroste“ nebo je „nevyčerpatelné“, tj. sluneční energii a její klony, což se týká i větru, přílivu, geotermie apod., zcela od zdanění osvobodit. (Dost velký problém btw měly se zdaněním zemědělské půdy a pitné vody, což jsou ty zdroje „pomalu obnovitelné“, to kvůli jejich zpotvořeným formám vlastnictví, ale to je asi trochu z jiného soudku.)

          Nicméně otázka, jak z toho ven, je zcela legitimní. Jestliže to nechceme nechat na evoluci (jsou i zastánci tohoto přístupu, jenže to by se pak lidský druh nemusel vůbec dožít jakéhokoli řešení) ani na nějakém krvavém revolučním násilí (důvody snad není nutno rozebírat), zbývá jen jediné – aby co nejvíc lidí dobrovolně odešlo ze systému, tj. začalo žít v co největší nezávislosti na něm. Proto ty myšlenky o družstevnictví, lokálních svépomocných ekonomikách apod. Kdyby se podařilo přesvědčit nějaké nadkritické množství lidí (zdaleka to nemusí být většina, někteří sociologové odhadují, že stačí 5 -10%), aby žili (v tomto pojetí to znamená byli ekonomicky činní) takovým způsobem, že se co nejvíc obejdou bez závislosti na kapitálu, zřejmě by jejich příklad mohl strhnout i další. Kapitál by pak úbytkem zdrojů svého rozmnožování „vyschl“ zevnitř.

          Samozřejmě to neřeší způsoby kooperace takových komunit, zejména zpočátku – kdy ještě budou v menšině – obranu jejich vlastnictví a zájmů, dále před 30 lety nikoho ani nenapadlo, jak rychle bude postupovat propojování, globalizace a privatizace energetických sítí, datových komunikací a jiných infrastruktur, a nezanedbatelná je zatím i absence řešení, na koho a jak převést některé činnosti, které jsou „přirozeně“ svěřeny státům – třeba vzdělání nebo justici. Nicméně nějak se začít musí.

          1. To dává smysl. Největší riziko bych viděl v tom, že se z těch komunit stanou sekty, ať již dovnitř (začnou se tak chovat), nebo navenek (bude je tak vnímat okolí). Bohužel to asi předpokládá mnohem výraznější změnu lidského myšlení, tedy výchovu a vzdělávání, navíc v evolučním časovém horizontu, než jaké jsme momentálně schopni. Ale třeba to nějak půjde, třeba stres z nutnosti růstu růstu donutí to nadkritické množství lidí ke změně dřív, než budou vyčerpány všechny zdroje a změny ekosystému budou nezvratné (tedy ony už nezvratné jsou, ale zatím v takové intenzitě, že adaptace je ještě myslitelná).

          2. Anarchisté a jim podobní se obvykle jako sekty nechovají, koneckonců jinde už jsem tu na sebe vykecal, že členkou jednoho takového družstva provozujícího hospodu je moje dcera, takže to mám téměř v přímém přenosu. :-) Jiná podobná aktivita jsou třeba ekodomy Petra Skořepy na moravsko-slovenském pomezí, zakladatele znám osobně a to, co dělá, taky nemá se sektou nic společného. Stejně tak třeba bedýnková družstva nebo jiné svépomocné formy samozásobování a podpory místních sedláků a zahrádkářů.

            Naopak jakmile se někde někdo začne zaklínat nějakým praslovanskými duchovními hodnotami (viz rodové statky) nebo něčím podobně iracionálním, tak to obyčejně skončí blbě a radši dál od toho – to jistě není ten typ komunit, které by zachránily lidstvo.

            Jestliže ovšem okolí vnímá anarchistické kolektivy jako sekty, je to spíš problém toho okolí… Anarchisti zpravidla bývají v tomto ohledu řádně vytrénovaní a proti takovému postoji okolí bývají dost odolní. Ono je ale okolí – zvlášť když takové postoje podporují místní papaláši i většina médií, což je typické hlavně v Praze, viz Klinika – většinou spíš vnímá jako špinavé smažky a parazity než jako sekty, případně jsou tzv. slušnými lidmi naházeni do jednoho pytle s cikány a jinými sockami…

            Možná by to z didaktických důvodů opravdu chtělo nějaký menší cvičný systémový průser – třeba kratší plošný black-out, větší povodně typu těch v r. 1997 nebo 2002 nebo něco podobného. Myslím, že alternativci všeho druhu by v takové krizi obstáli dost dobře, na rozdíl od nic-než-národovců a nositelů patentů na selský rozum. (Jako absolvent základní vojenské služby u bojového útvaru za bývalého režimu jsem se zlomyslným zadostiučiněním vzal na vědomí zprávu, jak někteří hurávlastenci „obstáli“ při pokusu o zařazení do dobrovolných vojenských záloh…)

          3. Spíše to předpokládá ze strany zvěstovatelů „nového člověka“, člověka kolektivisticky atavistického, mající raději svého vůdce než svoji ženu, občinu více než děti – a hlavně stranu – více než svého Mercedesa. Tento tvor se napřič nejkrutejším Gulagům a koncentrákům pro násilné klonování kolektivistické DNA do lidské přirozenosti individuální sebelásky a touhy žít si nezávisle na ostatních a práva na budování své představy o individuální podobě svého štěstí, nikdy a i přes miliony obětí nepodařil.

            Neviděl bych latenci opakovat sociální či třídní genocidy na přirozené touze po individuální svobodě a osobním úspěchu jinak než odsouzenou k nezdaru, tentokráte s podstatně tvrdšími konsekvenci pro tyto architekty mengeleovskéko pokusu o eugenicky-sociální degradaci naturálního genomu každé jedince, který je výsledkem přirozeného procesu evoluce a přirozeného výběru, podstatně méně sametovými než byly ty v roce 1989….

          4. Kolektivismus není atavistický, ale přirozený. Nepřirozený je naopak individualismus, který musel být vynalezen a teď musí být s poměrně velkým úsilím reprodukován. Vůdce – to je esence individualismu. Kolektiv nemá, kolektiv má blíže k superorganismu. Na jakoukoliv sametovost můžete zapomenou v okamžiku, kdy začnete myslet na individuální prospěch (který je ve skutečnosti jen chimérou, protože mimo společnost lidský jedinec prosperovat nemůže).

          5. To máte jistě pravdu, jenže (jak se můžete každodenně přesvědčit na vlastní kůži třeba v supermarketu) ta vaše společnost je tvořena individualitami kooperující v rámci nutné spontánní spolupráce za účelem – maximalizace osobního prospěchu – pro nic jiného. Jestli existují výjímky viz hank, pak jdou proti této spontaneitě, a to pouze do doby, než jedinci, pro které je družstevnictví spíše životní styl než ekonomická nutnost a vykalkulovatelná výhodnost, budou ochotni na tomto systému participovat. Což je už x-.krát omílaný fakt, že družstevnictví /samosaturace/ je možná jen lokálně a na komodity, které lze pořídit bez nutnosti větších osobních investic a schopnosti sám vyvíjet technologie. De facto se to zužuje jen na rurální způsob ekonomiky, tedy zemědělství a prvovýrobu. Léky ani cokoli jiného co podléhá průmyslové standardizaci, byste takto nikdy nevyvinul a musel se zapojit do globálních tržních systémů tak jako tak.

            Lidi nepřesvědčíte nikdy tak, když jim nabídnete vznosnou myšlenku, která nemá materiálně-technickou realizovatelnost té úrovně, na jakou jsou lidé zvyklí z globálního kapitalismu. O to se pokoušeli už dřevní komunisté, nejdříve utopií a pak smutnou a krutou realitou. A zjistili, že to prostě nejde…Odpověděl Vám na to už vcelku jasně Leon Kreutzfeld.

          6. Z toho, že společnost je tvořena jedinci nijak neplyne, že společnost neexistuje. Odstraňte jedince a co vám zbude? Společnost!

            Pokud něco není ekonomická nutnost, nejde o defekt, ale naopak o kýžený stav, který se běžně nazývá svoboda.

            Kapitalismus je pak navržen tak, aby ekonomicko-existenciální nutností veškeré hezké myšlenky pacifikoval a lidé prostě museli chovat „ekonomicky“, tj. jít si v krysích závodech po krku a tím podporovat akumulaci kapitálu v rukou sociopatů.

          7. Svině a perly
            „Fuj, co mi to dali do mých pomyjí za svinstvo!“
            (Karel Čapek)

            :-)

          8. Tohle patří Otovi 20.12.2016 – 17:34
            Pod pojem „družstevnictví“ v širším smyslu samozřejmě zdaleka nepatří jen „rurální ekonomika“. I průmyslové firmy provozující nejmodernější a nejsložitější technologie mohou být vlastněny družstevní nebo jinou podílovou formou, stejně tak banky apod. Podstatný je podíl těch, kdo v nich pracují nebo – v případě finančních organizací – těch, kdo do nich vkládají své podíly, na rozhodování o výsledcích jejich práce. Ze světa jsou známé např. fungující příklady tzv. etického bankovnictví.

          9. ano, bankovnictví založené na principu který vybudovali Medicejové v 16.století je příkladem rurální ekonomiky, ale nemá smysl se tahat o pojmy. Progresivní obory jako IT, High-tech průmysl, kde je zásadní výrobním nákladem průmyslové vlastnictví, výzkum a vývoj nemůže být družstevní, protože kvantifikace přínosu pro firmu mezi vrátným a projektovým managerem a technickým vizionářem typu Wozniaka je 1000násobný. Proto i podíl v tom družstvu by tomu musel odpovídat. U těchto firem ani akcionáři nebývají ti, co mají nejvyšší příjem – jako (spolu)majitelé, bývají to geniální mozkové-high-class zaměstnanci – technici, výzkumníci a manažeři. Prostě akciovka, kdy akcionáři berou z výnosu dividend fiskálně méně než nejlépe placení zaměstnanci svůj plat bez jakéhokoli spolupodílnictví.

          10. A co když to tak není? Co když může i hi-tech firma fungovat na principu družstva? Možná to jen někdo nezkusil, protože těm, co by na to měli, lijí ve škole do hlavy proudem, že by to nefungovalo. Ale proč ne? Nerovnost není podmínkou efektivnosti. Vizionář je jistě důležitý, ale sám nic nezmůže, potřebuje servis lidé okolo a ti jsou tím stejně důležití, jako on. Záleží jen na úhlu pohledu, jestli vidíte příležitost pro všechny, nebo výhodu pro sebe.

            Univerzity historicky fungovaly vždy spíše na družstevním, než korporátním principu. Podle toho, co čtu, tak výzkum a vývoj začíná mít problémy až v poslední době spolu s tím, jak dochází ke komoditizaci, komercionalizaci a korporativizaci vědy. Tedy, co je podle vás pro vědu a výzkum nevyhnutelné ji ve skutečnosti nejvíce ohrožuje.

    1. Za perfektní bych považovala, kdyby se nad tou evropskou tabulkou zamyslel nejen nad naší situací, ale i nad tím, proč se žádný ze států nebožky socialistické soustavy nedokázal ani přiblížit unijnímu průměru.

        1. Ale jo. Jenže já se ptám na něco jiného: existovala nějaká alternativní cesta, jak se vyrovnat se zánikem akvarijního prostředí RVHP a vnitřním dluhem a vyšvihnout se rychle na úroveň starých unijních zemí?
          Pokud ano, proč se po ní nikdo nevydal? Nebyli přece všude samí Klausové.
          Ale pokud neexistovala, proč brečet?
          Proč radši neinvestovat do nejmladší generace namísto pěstování notorických handicapů ve výchově a vzdělání?

          1. Kdo se o to pokusil, byl ukřičen jako komunista. A zkuste s takovou nálepkou někam dojít týden po převratu. Základní chyba byla ve snaze dohánět „staré unijní země“ místo hledání vlastního řešení vlastních problémů (ona zdiskreditovaná třetí cesta). Problém je, že nikdo vlastně nic jiného, než kolonii nechtěl. Západ chtěl zpět své investice a místní pátá kolona chtěla garance svého postavení.

          2. Mluvím vlastně o všech zemích bývalého východního bloku. Ekonomiky všech šly nahoru, ale pořád s sebou táhnou svou výchozí pozici.
            Žeby třeba Slovinci chtěli někoho ukřičet, kdyby navrhl originální cestu k prosperitě?
            A o prosperitu v tom nejobecnějším smyslu přece jde i Tožičkovi, aspoň myslím.

          3. Existovaly alternativní koncepty nutných kroků, které mohly lépe naplnit to tehdy běžně skloňované heslo o sociálně tržní ekonomice. Jenže Klaus si získal srdce masy voličů, kteří nechtěli jít nějakými oklikami, neřkuli třetími cestami, no a tak se vyrazilo rovnou do „průseru“. Pokud chcete připomenout nějaké alternativy, tak kompletrní soubor tehdejších názorů jednoho nevýznamného profesora a tuším i toho „kryptokomunisty“ máte na blogu prof. Milana Zeleného. Alterativní strategii reformy tehdy připravoval Vlasákův tým, který působil v rámci Pithartovy české vlády. Životaschoných fabrik bylo dost a některé se podařilo zachránit i navzdory Klausovi. Asi jako nejzajímavější mi přijde příběh přerovské Meopty, kterou původně táhla ke dnu nejenom zastaralá technologie, ale i baťoh už zbytečných zbrojních zakázek. Brečet samozřejmě nemá cenu, ale ani si nemyslím, že jde o věc, kterou by šlo vyřešit nějakým lepším vzděláváním, natožpak výchovou.

          4. Existovala: Někteří osmašedesátníci navrhovali převést „národní majetek“, tj. odstátněné a oddlužené podniky, do veřejnoprávních podílových/penzijních fondů (tato forma vlastnictví i největších nadnárodních firem v rukách „institucionálních investorů“ je ve světě úplně běžná) a podíly na nich zadarmo rozdat občanům. V cenách roku 1989 by tak na každého občana ČR připadlo asi 200 000 Kč vlastního jmění. Kolik by to bylo dnes jen přepočtem přes inflaci, to ať si každý spočítá sám… Samozřejmě se předpokládalo, že by hodnota podílů rostla. Viz třeba názory profesora Milana Zeleného.

  5. Od časů Chaplinovy Moderní doby se postavení „hloupých děladel“ ((C) J. Nohavica) nepatrně pozměnilo: náklady na případná ošetření po pracovních úrazech (zejména v původní vlasti Amazonu) dramaticky vzrostly, což znamená, že firma stanovuje čím dál šílenější pravidla pohybu pracovníků i jejich úkonů – v případě jakéhokoli maléru je samozřejmě právně kryta, neb jeho příčinou mohla být výhradně nekázeň příslušného pracovníka. V zemi, kde lékař za převzetí ortézy a předvedení hybnosti končetiny (časové náklady cca 5 minut včetně konverzace) účtuje pacientovi či pojišťovně 150 dolarů, je to vcelku nutností. Výsledkem je, že chlap, který např. řídí dopravu v jednosměrném úseku silnice, který se opravuje třeba až o kilometr dál, má na sobě všechny předepsané pracovní pomůcky, včetně ochranných brýlí a přilby, jako kdyby se zrovna pohyboval okolo pracujícího bagru, bez ohledu na poklidné okolí se zpívajícími ptáčky. Amazon se tedy mj. preventivně jistí.
    K tomu Tožičkovi a tam uvedené tabulce – do jaké míry se na tom výsledku podepsaly vítězné závody ČNB s EB a jinými instutucemi v tom, kdo natiskne více bankovek?
    Švihlíková bude pro část diskutujících neakceptovatelná, protože IMHO správně poukazuje na katastrofální výsledky liberálních ekonomických teorií v „přestavbové“ praxi.
    Tož tak.

    1. Švihlíková je v jistém směru poněkud zaujatá, což bezpečně prokazuje jmenný rejstřík: Zatímco Václav Klaus v něm má tři řádky odkazů včetně těch vícestránkových, tak Miloš Zeman se může „pochlubit“ pouze třemi zmínkami. Ale o privatizaci bankovního sektoru samozřejmě Švihlíková píše, jenom si halt asi nepamatuje, že Zeman před nástupem své vlády používal heslo: „Ani korunu do bank!“ Úspěšnost téhle druhé transformační fáze asi nejlépe dokazuje skutečnost, že nikdo zatím nedokázal pořádně spočítat, kolik nás odstranění tzv. bankovního socialismu vlastně stálo.
      K té bankovní „rotačce“: ČNB začala intervenovat až po nečekaném volebním výsledku v r. 2013 (před ním se o tzv. exportní koruně pouze mluvilo), takže tu Tožičkovu tabulku (medián příjmů) to neovlivnilo, protože ta odráží dlouhodobé důsledky, které začínají třeba i tou strašidelnou devalvací koruny na počátku tzv. tranformace. Ryze teoreticky má mít dnešní kurzová výhoda dopad na nižší ochotu zpětně investovat do vlastního rozvoje, ale v „montovně“, ve které růst mezd dlouhodobě zaostává za výší zisku, je to asi úplně jedno.

    2. Pán na jeden stupeň v sekvenci příčina následek zapomněl. Konkrétně na to, jak došlo k tomuto: „V zemi, kde lékař za převzetí ortézy a předvedení hybnosti končetiny (časové náklady cca 5 minut včetně konverzace) účtuje pacientovi či pojišťovně 150 dolarů“….

      1. To vám nepovím, jak k tomu došlo. Předpokládám, že to bylo přesně podle nějakého schváleného sazebníku, protože to byl následek úrazu krytý studentským pojištěním. Pacient pak dostal soupis od pojišťovny, který musel potvrdit, kde byla uvedena veškerá ošetření – a ještě něco doplácel. Ta částka za poslední návštěvu pacienta ohromila, neboť veškeré lékařské úkony proběhly přesně, jak jsem je popsal. Návštěvy u lékaře byly asi tři nebo čtyři; při té první byly (kromě fixace končetiny) ordinovány 3 – slovy tři – tablety analgetik. Úraz spočíval v nekomplikované zlomenině loketní kosti.
        Pacient po návratu uvedl, že v by v té krásné zemi nemohl žít ze dvou důvodů: Prvním byla katastrofální úroveň veřejného školství, druhým stav a ceny lékařské péče. Stalo se ve státě Montana za federálního panování Baracka Obamy.

        1. Já měl na mysli, jak došlo k tomu, že jsou ty ceny obecně takové. Myslím za lékaře. Tajemství tkví v tom, kolik z těch peněz jde na pojištění. Myslím toho lékaře. Od té doby, co se díky agilním právníkům soudí americký pacient i o to, co se nestalo, je vysoká pojistka nezbytností. A vysoká v daných podmínkách znamená opravdu vysoká. Logicky tenhle trend měl za následek nechutný vzestup cen.

          1. Pokud jsem měl možnost shlédnout jednoho oregonského mladého občana z blízka, konstatoval jsem už při prvním pohledu laika, že jeho zuby připomínaly noty na buben, neléčené oko po úrazu z baseballu bylo trvale poškozeno a poznamenán byl několika jizvami, které sice zjevně volaly po šití, ale šity nebyly. Nebyl to žádný drogový dealer, ale hoch z rozvedené rodiny, kde zjevně nebylo na „zbytečné“ zdravotní zákroky dost peněz.
            Je možné, že ceny ošetření vyvolala právnická a pacošská vychytralost, jak píšete, je možné, že ceny studia jsou tak vysoké, že se mají příslušní lékaři co ohánět, aby splatili své dluhy. Nevím. Vím, že ten „můj“ pacoš byl nejprve ošetřen v lokální nemocnici, v níž vznikl problém, protože nebyl Černonožec, čili Blackfoot; na druhé straně jásali, že po dlouhé době vidí neobézního pacienta. Ale to už je jiná písnička.

          2. Asi nechápu souvislost mezi tím pacientem a tím zbytkem.

          3. Ten zbytek je obraz stavu amerického zdravotnictví a jeho důsledků pro masového občana řekněme „nižší střední třídy“. Ale tím se TADY zatím trápit nemusíme, to máte pravdu.

  6. „…ČNB začala intervenovat až po nečekaném volebním výsledku v r. 2013 …“
    Seale, jste si tím jistý? Myslím, že pan Singer ty intervence podnikal záhy poté, co se do čela bankovní rady ČNB dostal. Ale nejspíše si pletu prezidentské a parlamentní volby.
    Co se té devalvace v 90. letech týče, byla skutečně děsivá. Tak jsem ještě v druhé polovině 90. let zjistil, že mne v Curychu jeden suchý rohlík (no dobře, byl trochu větší než český) přijde cca na 30 korun…

    1. Vím to na 100 %, XY, protože se s tím pojí historika, kterou občas dávám k lepšímu při různých kulturních setkáních. Tehdy jsem to totiž vychytal, včas si vyměnil Eura na běžné turistické výdaje a urychlil nějakou tu plánovanou spotřebu. Určitě si pamatujete ty povolební turbulence, které začaly tzv. lánským pučem. To, že by na té exportní koruně přece jenom něco mohlo být, mě najednou napadlo, když jsem četl první Zemanův projev v Týdnu. To bylo jasně hozené laso Babišovi, ve kterém se mlubilo i o konkrétní podpoře exportérů. To, že by na té exportní koruně nakonec mohlo něco být, jsem tehdy napsal do diskuse na OM, protože tam všichni tradičně řešili Ameriku, QE a zlato. No ale kdo by se zajímal zrovna o něco, co můžete maximálně považovat za pravděpodobnou variantu. Nejsem stoupenec konspiračních teorií, tak věcně popíšu, co se stalo: V bankovní radě existovala kolem dosavadního kurzu koruny křehká rovnováha, kterou vychýlily ty povolební turbulence. I bankéři jsou lidé a finanční trhy jasou, jak známo, maniodepresivní, takže stačily 1-2 hlasy. Maniodepresivní ale byla tehdy po volbách i celá politická scéna, takže to, co začalo lánským pučem, nakonec skončilo jmenováním Babiše ministrem financí. No a zajímavé bude určitě i odpoutání od toho fixovaného kurzu, na které se už delší dobu připravují ti různí investiční vlčáci.

    2. Ten rohlík za 30 korun mi vnuknul, jak je taky možné dívat se na naši ekonomickou úroveň: sledovat vývoj chování běžného českého turisty v zahraničí.
      Od škodovek naplněných až po obroučku konzervami a sušenými polévkami při cestách do Jugošky v osmdesátých letech a do Itálie v devadesátých, až po dnešní odvaz, kdy kromě karty, kterou lze platit i v levnějších restauracích, bere Čech do auta leda balík plzeňského v plechu.

      1. Což ovšem může být dáno obecným vývojem a nemusí souviset s převratem. Také je sporné, zda zrovna toto je měřítko životní úrovně, zda by se neměla hodnotit spíše (ne)zaměstnanost, bezdomovectví, školství a zdravotnictví. A pak také nesmíte podceňovat popřevratovou nadrženost.

      2. Samozřejmě, že se na to můžete koukat i přes kulturu cestování, trávení volného času atd. Každopádně je ale dobré začínat údajem z měření materiální deprivace, který říká, že v roce 2015 si 32,3 % osob nemohlo dovolit ani týdenní dovolenou. Míra ohrožení příjmovou chudobou dlouhodobě dosahuje 9 -10 %. V praxi se to projevuje i tak, že dneska máte dokonce nadaci, která vybírá na to, aby si každé školní dítě mohlo dopřát školní obědy. Vedle toho samozřejmě existuje i oprávněná kritika, že ve školách se podniká přes prodejní automaty nebo snad už i bufety. Samostatnou kapitolu pak představují novináři, kteří jeden čas s oblibou měřili, kolik másla, kafe, masa jste si mohli koupit na konci socíku a teď, jako kdyby vůbec neexistovala veličina, které se říká spotřební koš.

      3. No, ono to bude s těmi Čechy cestujícími do zahraničí docela různé; řada z nich dodnes nakládá do auta o trochu víc poživatin, než jen tu plzeň v plechu. Velice záleží na tom, v jaké destinaci a na jaké úrovni se pohybujete.
        Viz ostatně Seal.

    3. Co se týče devalvace koruny v devadesátých letech, pan XY má zřejmě na mysli nastavení kurzu v samém počátku její směnitelnosti. Určila ho celkem jednoduše částka, kterou byli občané ochotni dát do tohoto momentu za marku na černém trhu.

  7. Tak zase na druhou stranu tohle vsechno financuje kosmicky vyzkum, New Shepard je celkem povedena raketa.

    1. Soukromé podnikání v kosmu je mi, jak asi správně tušíte, principiálně proti srsti. Kosmický výzkum má být veřejný a má se financovat zdaněním kapitálu, ne vykořisťováním práce. A že toho kapitálu po Zemi zahálí.

Komentáře nejsou povoleny.