Jak známo, v 19. a počátkem 20. století nebyli rakouští ani pruští Němci vůbec nadšeni emancipačními snahami Čechů, pro připomenutí stačí jediné slovo: Sudety. Čech byl pro Němce přivandrovalec, nekulturní a nebezpečný barbar, což dobře vystihuje následující citát:
Z pohledu německé nacionalismu však byly tyto neodvratné procesy [demografické změny, urbanizace, industrializace] ostře kritizovány jakožto etnopolitická loupežná výprava [Čechů].
(Rudolf Jaworski, České kružítko, ĎaS 1/2017)
A tady si nedokáži odpustit paralelu s počátkem století 21., kdy se ovšem role poněkud prohodily: těmi nekulturními a nebezpečnými barbary už nejsou Češi, kteří se posunuli do role civilizovaných a zodpovědných a roli barbarů převzali Ukrajinci, Syřané a Afghánci, tedy migranti a uprchlíci.
Tribun 
Nezlobte se Tribune, ale tohle vám trochu ujelo a paralela kulhá na obě nohy. Sám přece píšete, že v prvním případě šlo o emancipační snahy stávajících obyvatel a v druhém jde o migraci úplně nových lidí. A to je zásadní rozdíl, nemyslíte ?
Právě, že nekulhá. To, co píšete, je právě ta racionalizace, snaha najít podstatné rozdíly, které ale nejsou, protože nejde o ty příchozí, ale o ty, kteří je nechtějí.
Možná jsem vás špatně pochopil, ale kdyby jste napsal, že je to paralela mezi tím jak koukali Germáni a Keltové v 6. století, když sem dorazili Slované, pak bych to chápal. Ale i po vašem vysvětlení mi stále uniká podobnost mezi emancipačními snahami Čechů v 19. století a mezi současnou migrační vlnou. Proto si myslím, že příměr není dobrý.
Protože o ty emancipační snahy vůbec nejde, jde o pohled někoho na nás, který se nápadně podobá tomu, jak nyní my hledíme na jiné. V 6. století by nikdo nic takového neformulovat, protože by k tomu neměl pojmový aparát, neboť do vynálezu rasy a národa tehdy zbývalo ještě pěkných pár stovek let. Snad s výjimkou Židů, kteří v tomto směru předběhli dobu a dlouho za to krvavě platili.
jo tak, vy děláte rovnítko mezi „barbarským“ (a drobně doplněno evropským a křesťanským) českým národem, žijícím na svém území tisíc let a zulukafry, kteří se k nám hrnou z kulturně zcela nekompatibilních oblastí……..
a určitě si nepřipadáte ani trochu divně a spokojeně pochrochtáváte, jak touto krávovinou zase naserete místní xenofoby, že jo?
no proč ne, místňáci už Vás znají, takže nezbývá, než Vám popřát dobré zažívání u oběda :-)
Ale to víte, že si přidám divně, že jsem s názory, o nichž jsem si myslel, že jsou většinové, v takové menšině a většinu že tvoří uřvaní a nenávistní se zalykající xenofobové. Ale nějak si nemohu pomoci, protože jestli je tisíciletý český národ nadřazen zulukafrům, pak může být i tisíciletý německý národ nadřazen tomu českému. A to bych si teprve připadal divně, kdybych se za něco takového bral.
Nechápu jak o tom můžete psát v souvislosti s měnící se rolí národa v dějinách. Rakouští i pruští Němci si mohli ve svém nacionalistickém blouznění myslet co chtěli. Ale Češi byli v 19. a počátkem 20. století v Sudetech doma už nějakých 600 let.
Vaše paralela smrdí jak bolavá noha když se snažíte lidi řídící se právem šaría, které se Evropanům jeví jako barbarské, hodit do jednoho pytle s Ukrajinci kteří se od Evropanů nijak neliší a s Čechy dokážou splynout tak že je mnohdy rozpoznáte jen podle přízvuku.
Ano Češi se, tak jako mnohé jiné národy, posunuli ale není jejich chyba že se někdo jiný posunout nedokázal.
Jaká zase šaría? Začínám z toho etnicko-rasově-kulturního kádrování být nemocný. Češi možná byly 600 let doma v Praze, ale ne ve Vídni.
Když už, tak to Němci byli imigranty, tak je správné, že něco někomu vracejí…
….Přemysl Otakar I. povznesl český stát co do významu i rozlohy mezi nejpřednější státy Evropy. Z jeho podnětu byly také české země otevřeny německé kolonizaci.
Až do té doby neexistuje žádný sebemenší doklad, že by se někde v Čechách nebo na Moravě rozprostíralo nějaké území souvisle osídlené Němci. Nyní, na počátku 12. století, kláštery, šlechta i král zvou na své pozemky kolonisty, ochotné zaplatit kus půdy pro své hospodaření v hornatých oblastech pohraničí, ale i ve vnitrozemí. Celé skupiny kolonistů pod vedením lokátorů přicházely, usazovaly se na zakoupených místech, kácely lesy a proměňovaly mýtiny na pole a vsi. Prvními kolonisty byli příslušníci domácího, slovanského obyvatelstva. Nyní přibývali hlavně Němci ze Saska i Bavorska. ….
Zato jsou četné důkazy, že se leckde v Čechách rozkládala souvislá neosídlená území, zejména v pohraničí. Nějak ale nechápu, komu by co měli Němci vracet? O žádnou pomstu či restituce tu přece vůbec nejde.
No jaká asi šaría, když píšete o Agháncích?
A buďte trochu konzistentní, nemůžete svůj výrok o Sudetech obhajovat Vídní.
Pokud teda nejste jako Nick Carter: „Praha je ve Vídni“.
Argumentace parafrází jména? To jsou mi novinky…
V Sudetech i ve Vídni byli dominantní Němci, kteří nesli velmi úkorně posilující český živel. Je to naopak velmi konzistentní. Nejlépe byste udělal, kdybyste si ten citovaný článek přečetl celý, já nemám ani čas ani chuť ho tu kvůli vám přepisovat, stejně jako vám opakovat některé základní všeobecné znalosti, jako je například středoevropská geografie.
Šaría a její praktikování/prosazování je to co Evropanům na připrchlících nejvíce vadí – tedy je tím „babarstvím“ (dle vašich slov) kterým, dle vašeho mínění, mají být nálepkováni. Pokud se tedy ptáte: „Jaká zase šaría?“ ve vztahu k vaší „paralele“ pak jste asi skutečně nemocný a to tak že jste raněn hluchotou a slepotou.
Češi byli v Praze doma minimálně od Přemyslovců a v Sudetech (o kterých píšete v úvodníku) nejpozději od r. 1331. Že by se Vídeň (o které v úvodníku nepíšete) vyskytovala v Sudetech, kam, podle vás, měli Češi coby nekulturní a nebezpeční barbaři přivandrovat, mi není známo a také nikde nepíši že by byli ve Vídni doma. Netuším tedy s čím polemizujete.
Polemizuji s vaší paušalizací. Jsou snad všichni Češi komunisti? Ale Afghánci jsou všichni šariáni… Žádní uprchlíci před IS neexistují, všechno jsou to invazní hordy IS… Šaríu tady nechceme, ale kdo před ní utíká, ten je jí vinen. Přesně jak němečtí antikomunisté na sklonku 30. let. O tom, že uprchlíci chtějí šířit šaríu jsem nikdy neslyšel mluvit žádného uprchlíka (třetí generace francouzských sociálních deprivantů nejsou uprchlíci), zato o tom neustále dokola mluví internetoví politicky nekorektní buditelé.
Pokud je řeč o vzájemném soužití Čechů a Němců, pak je řeč zároveň o Vídni i o Sudech zcela na místě. Do Vídně přicházeli Češi co do metropole, v Sudetech se stále častěji usazovali ve městech, která byla do té doby historicky dominantně Německá.
No cca pře 300 lety chtěli být doma ve Vídni například Turci. Pravda nejsou to Ukrajinci, ani Afgánci a ani Syřané, ale muslimové ano :-)
Jak už tu někdo psal, ta Vaše paralela je řádně poškozená. I před těmi 600 lety, se vše dělo v rámci jednoho kulturního prostředí. Je zajímavé, že jste do té své paralely nezahrnul i Senegalce, Etiopany, Eritritreice atd ….
Pokud chcete tuto paralelu, pak by jí na české straně odpovídaly husitské spanilé jízdy.
Ale Tribune …. husitské spanilé jízdy byly zase ve stejném kultuně historickém prostředí. Bratříci asi byli řádní výtržníci, ale nebyli kulturně a historicky úplně někde jinde. To už by jste mohl rovnou začít s Avary či Zlatou hordou……..
Z dnešního pohledu to tak může vypadat, ale kulturní propast mezi husity a katolíky byla ohromná, to byly dva zcela odlišné světy.
Jasně, celá tehdejší civilizovaná Evropa se spokojila s pouhým oplatkem, jenom ti zatracení a zvrácení husité to chtěli ještě zapít :-) :-) :-)
Tehdy na tom nic vtipného nebylo, lidi se kvůli tomu zabíjeli.
Mě zase unavuje, jak skoro nikdo neumí rozlišovat náboženství od jeho využití/zneužití (včetně využití/zneužití vytváření falešného obrazu náboženství „těch druhých“) pro mocenské účely. Což platí pro některé muslimy (Saúdové jsou typickým příkladem) i pro některé křesťany či víceméně sekulární Euroameričany (popisující islám naprosto nepravdivým způsobem, který má jediný cíl – vyvolat strach a nenávist).
Moc se mi líbí některé poznámky Jana Kadubce k islámu tady:
http://outsidermedia.cz/harmonicka-spolecnost-fikce/
Příznačné je, že tam je zatím jen jediný koment. Asi je ten článek na čtení moc dlouhý a jeho pochopení vyžaduje určitou intelektuální námahu…
Kamil Mudra napsal: „Češi byli v 19. a počátkem 20. století v Sudetech doma už nějakých 600 let.“ Právě že nebyli. Kdyby tam byli, tak by Přemyslovci ani Lucemburkové nemuseli do tehdy víceméně liduprázdného pohraničí v zájmu jeho hospodářského využití povolávat Němce. A objektivně je nutno říct, že Čechům (ani Slovákům) se většinou nechtělo a/nebo neuměli dělat v horských lesích nebo v podzemí. (Proto byly silné německé enklávy třeba v hornické Jihlavě nebo na Spiši.)
Je zajímavé, kam až obhájci masové násilné imigrace zcela cizorodých osob jsou ochotni zajít ve snaze takový proces obhájit před nedůvěrou dosavadních obyvatel.
Přirovnání dost často trochu pokulhávají, zejména ta historická.
Přirovnávat přelom 19./20.století k přelomu století 20:/21 nějak jistě lze, ale jaksi „před závorku“ by se patřilo nejdřív alespoň zkusit definovat, v čem od té doby nastala změna.
Připustíme-li tezi o jakémsi vytěsňování Němců z českého pohraničí (které podle mě začalo být možná citelné až po vzniku samostatné ČR), pak řekněme také:
Tehdy: Společná či alespoň podobná náboženská víra obou etnik
Dnes: Víra významně rozdílná, v české případě spíše konflikt ateismus/zcela nedomestikovaná náboženská víra
Tehdy: Stejné či velmi blízké kulturní vzorce obou etnik
Dnes: Zcela rozdílné
Tehdy: Změny v rámci obyvatel jednoho státu
Dnes: Změny charakteristické naprostou odlišností nejen etnik, ale i státní příslušnosti (je-li vůbec známa)
Jen z těchto tří rozdílů lze vyvodit, že to přirovnání kulhá a to na obě nohy. Je to stejně hloupé, jako přirovnávání současného přílivu cizorodých k emigraci Čechoslováků po roce 1968. To už nejsou hrušky/jablka, ale snad brambory/orchideje.
Tehdy: lidé vs. lidé.
Dnes: lidé vs. lidé.
Nic se nezměnilo, přirovnání sedí.
Jazyk, barva kůže, náboženství, to jsou je uměle vytvářené a udržované rozdíly. Nejlépe se žije v míru, vy ale hledáte důvody, proč to nejde, nehledáte, co by nás mohlo spojovat, ale co by nás mohlo rozdělovat. Pokud je náboženství problém, tak takhle ho určitě nepřekonáme.
Podle mně už zase zavádíte podpásovky. Lidé vs. lidé … co to má znamenat? Bude Vám milejší lidé vs. Marťani, (Plejáďané, Alfa Kentauřané, ….)? To zase bude „život vs. život“. Nějak jsem si nevšimnul, že by se mezi sebou mydlily například šutry. Uměle vytvářené rozdíly to sice jsou, ale pokud nebyli lidé, nebyly problémy. Ale na těchto „rozdílech“ (hlavně jazykových a náboženských) stála a doposud stojí celá historie vývoje lidstva tak, jak se odehrávala a odehrává. Může se Vá to nelíbit, ale je to tak a Vy, ani já a kdokoliv jiný, s tím nic nenadělá. Aby se tento stav mohl změnit, bude muset dojít ke spoustě změnových kroků ve všech oblastech. Od náboženství a ideologií (což dosti často jedno jest), přes kulturní, politické a ekonomické kroky. Bude to trvat velice dlouho a bude to hodně bolet.
Máme zkušenosti s křesťanstvím, které zlomilo celé kultůry a vyhladilo celé národy. Bylo to špatně a to nyní víme. Máme tedy dopustit, aby se něco podobného dělo opět, tentokráte ve jménu jiné kultůry a jiného náboženství? Země, které se sami hlásí k židovsko – křesťanskému odkazu mají řádně másla na hlavě. Ovšem to podle mně nemohou odčinit tím, že sami spáchají sebevraždu.
Mankote Tribune, to snad nemyslíte vážně …. samozřejmě že by bylo dobré to změnit. Já jsem pro. Všema čtyřma. Tak řekněte jak a jdu do toho.
To že my si tady poklepeme po rameni fakt nestačí. O tom jsem přesvědčen. A to nemá s konzervatismem a liberalismem vůbec co dělat. Zase rozmnělňujete téma. Dokud bude několik jednotek procent lidí na světě vlastnit a ovládat naprostou většinu bohatsví Země, a tento stav se bude neustále prohlubovat, tak si můžeme psát články jaké chceme. Nic se nestane. Mám nepříjemnou obavu, že stav se začne měnit, až skutečně dojde ke konfliktu. A to opět krvavému. Bylo tomu tak v minulosti, bude tomu tak i v současnosti. Lidé se změnit nechtějí. Experiment s výchovou nového člověka se evidentně nepovedl a byl smeten do zapomnění. Zvítězil opět ten starý dobrý židovsko-křesťanský člověk, který tak nějak nechce vidět, že na Zemi jsou (a je jich většina) i ne židovsko-křesťanští lidé. A dál je ždíme a dál je zneužívá pro své sobecké cíle.
Takže jestli máte návod jak toto vše změnit, tak nejste jenom pouhý Tribun, ale přímo Mesiáš :-)
Melduju to pořád dokola: pro začátek přestat bazírovat na tom, co by nás mohlo rozdělovat, a začít hledat, co by nás mohlo spojovat. Tedy překonat přesně tu mentalitu, která velí být raději chudý bílí, než zbohatnou s černochem jako rovný s rovným.
Dovolím si vaši myšlenku upřesnit, či lépe upravit ke všeobecnému použití:
– Rozdílné jazyky jsou udržovaným rozdílem. A to je dobře. Vám čeština vadí?
– Barvu kůže nějak vytvořila příroda. Chcete ji sjednotit? Nejlépe vzájemným pářením? Proč ne, ale pokud možno bez násilí – tvrdím hlavně s ohledem na ženy. Pár generací to asi potrvá, pokud o to ovšem budou lidé stát. To se teprve uvidí, zatím to tak moc nevypadá.
– Náboženství je umělý konstrukt, to s vámi souhlasím. My v Čechách jsme se s ním už dost vypořádali, ale ti noví nájezdníci opravdu nikoliv. Máte jiný názor?
– Nu, měl jsem v 90.letech možnost navštívit některá teritoria, kam se moc nejezdilo…. a teď už zase ne. Třeba Súdán nebo Jemen, na který vzpomínám nejraději. Věcí, které nás s tamější populací spojovalo opravdu nebylo mnoho. Zavírat oči před tím, co nás rozděluje – to je podle vás správný postup? Podle mě nikoliv!
S náboženstvím je to nejhorší. Možná nikoliv zde u vás, ale jistě mnohde jinde jsem už opakovaně varoval před náboženskou vírou jako diskusním tématem – vždycky to skončí velkou řežbou, ve virtuálním prostředí naštěstí teče jen virtuální krev. A když se v našem kulturním okruhu podařilo náboženské spory nějak kultivovat a katolíci a protestanti se už tolik neperou a dokonce i židé byli vzati na milost (nu, teď s tou beztrestně zapálenou synagogou…nevím, nevím), tak bude móóóóc chytré si sem nastěhovat náboženské fundamentalisty zcela nového typu…. Že tu ještě žádní nejsou a že slyším trávu růst? Nu, třeba ve Francii, Belgii, Německu, Švédsku ji neslyšeli a ejhle – už aby vyrazili na senoseč, jak vybujela, protože ji přeslechli! I kdyby ji nějak sklidili, čekají je otavy….
Když moje myšlenky „upřesníte“, tak už jaksi nebudou moje, ale vaše…
Jazyková pestrost má smysl pouze tehdy, jde-li ruku v ruce se znalostí cizích jazyků, jinak nejde o kulturní bohatství, ale o překážky vzájemnému porozumění. To, že ovládám češtinu a považuji si ji ze mě dělá možná dobrého Čecha, ale dobrého člověka.
Rozdíly v barvě pleti vznikly biologicky, ale dnes jsou udržovány především kulturně a civilizačně.
Pokud se „našem kulturním okruhu podařilo náboženské spory nějak kultivovat“, tak mi vysvětlete, kde se najednou vzali všichni ti zavilí bojovníci proti islámu? Proč je najednou pro tolik lidí náboženství tak zásadní téma, že by kvůli němu nechali chcípat ženy a děti přede dveřmi bezpečí?
Ufff „…ale dnes jsou udržovány především kulturně a civilizačně …“ tak proč se v Africe většinou rodí lidí s tmavou kůží, v Číně a Japonsku se žlutou? To mají nařízeno v ústavě, nebo jak? To je stále dáno biologicky a má to svoje poslání a tudíž svůj význam. Kultura a politika na tom opravdu nic nezmění, je-li to dáno v DNA. Ony ty biologické rozdíly mají svůj význam. Proto ostatně také vznikly a mají svůj význam pro daném teritorium. Zkusme Afričany nastěhovat na sever Evropy a ty seveřany naopak do Afriky.
Kamil Mudra napsal: „Češi byli v 19. a počátkem 20. století v Sudetech doma už nějakých 600 let.“
hank: „Právě že nebyli. Kdyby tam byli, tak by Přemyslovci ani Lucemburkové nemuseli do tehdy víceméně liduprázdného pohraničí v zájmu jeho hospodářského využití povolávat Němce.“
To že nějakou místnost svého domu využívám jen sporadicky ještě neznamená že v ní nejsem doma. Ostatně – právě ta okolnost že jsem jsem v ní doma mi umožňuje někoho do ní pozvat.
Být doma a vlastnit není totéž.
a hlavně MÍT POSLEDNÍ SLOVO!!
ať je sebeblbější, sebedemagogičtější a sebeméně k věci
pane domácí, jsem rád, že se těšíte dobrému zdraví a vykazujete skvělou formu na poli totální demagogie :-)
Klidně ho můžete mít vy. Nebo cyklon-B a kalašnikov. Ono s tím, co tu i onde píšete, se beztak mnoho polemizovat nedá, to se dá jedině odmítnout.
mimochodem – jaký je -pokud mohu prosit VĚCNÝ rozdíl – mezi tím „vlastnit“ a „být doma“?
Pokud VLASTNÍM barák a nevyužívám v něm podkrovní místnosti, tak v těch místnostech „nejsem doma“?
Vlastnit domů můžete, kolik chcete, ale bydlet můžete vždy jen v jednom; být doma přitom můžete i tam, kde vám nic nepatří.
Tribune, to jsou dost nebezpečná zjednodušení, takovéto paralely. Ale budiž, přejete-li si z nějakých důvodů zostření domácích sociálních poměrů, je to vaše vůle. Být vámi, prostudoval bych si materiály a argumentaci českoněmeckých nacionálů z počátků 20. stol., zejména těch sociálních z Deutsche Arbeieterpartei, založené v Aussigu, čili Ústí nad Labem LP 1904. Zjistil byste záhy, že jim ani tak nevadilo české barbarství, ale okolnost, že čeští dělníci byli ochotni vykonávat stejnou práci v „sudetských“ továrnách za menší mzdu než čeští Němci, tudíž museli být lidsky méněcenní, protože ochotní žít za méně peněz. To bylo zdrojem německé nacionálněsocialistické nenávisti vůči Čechům, Slovanům vůbec a Židům. Tenkrát se to dělo v rámci jednoho státního útvaru, dnes jsou např. ekonomičtí migranti z Ukrajiny ochotni k témuž, protože vědí, že nižší mzdu jim doma dorovnají výhodné měnové kurzy. U těch Syřanů, Afghánců a Afričanů se zdá, že jejich přijetí je víceméně formou sociální výpomoci, soudě alespoň podle dosavadních (neukončených) zkušeností zemí, které se k tomuto kroku odhodlaly. Zcela chápu představitele liberálně orientovaných podnikatelů a jejich politických stran, kteří v migraci spatřují nikoli bezdůvodně účinný klacek na rozmazlené domácí zaměstnance a jejich „nekonečné“ mzdové požadavky. Se zásobou nezaměstnaných migrantů mají šanci ještě déle udržet českou komparativní výhodu – totiž nízkou cenu práce. Ale překážky tu jsou značné – jazykové, kvalifikační i kulturní, jak víme oba. A těch kvalifikovaných lékařů a inženýrů je mezi migranty z Blízkého východu a Afriky zatraceně málo…
Svět je velký a složitý a žádná diskuse ho neobsáhne celý. Na tom, co píšete, je jistě hodně pravdy, nijak to ale nesouvisí s kulturou, jazykem, vzděláním či jakousi šaríou, již jste logicky vůbec nezmínil. Kdyby ti příchozí byli čistí Češi a jen jich bylo hodně, budou ty kapitalistické mechanismy fungovat úplně stejně. Nicméně nic z toho, co píšete, nijak nevyvrací moji tezi, že dynamika vztahů je stejná, jen se vyměnily osoby a obsazení, ba právě naopak.
No, mezitím vám částečně odpověděli jak pan Hudec, tak třešeň. Doplnil bych je poznámkou, že problém dnes vyvolává imigrace muslimská neochotou přizpůsobit se většinovým zvykům. Čechy netrápí relativně nekonfliktní Ukrajinci či Poláci, ani početná vietnamská menšina, tak dramaticky kulturně a nábožensky odlišná od českého prostředí. Češi se obávají imigrantů z Blízkého východu i Afriky, protože mají před očima, jaké problémy vyvolávají tyhle menšiny v zemích na západ od nás, a protože na vlastní romské menšině vidí, jak obtížné je najít soužití se skupinami, které o něm mají své nevyvratitelné a s „hostitelskou“ většinou nekompatibilní představy.
Dynamika těch vztahů se dle mne podstatně liší, protože příčina masového exodu z blízkovýchodních zemí i z té Afriky je imho uměle vytvořená Západem, jenž zcela nezodpovědně rozvrátil, případně pomohl rozvrátit státy v této oblasti. Není to důsledek žádných spontánních ekonomických procesů, na jejichž počátku bylo zrušení nevolnictví. Jak říká jakýsi Američan v českém TV seriálu Kosmo: „Udělali jsme jim tam geologický průzkum a navrtali jsme… V té zemi bude potřeba posílit stav lidských práv.“
Jak může Čechy trápit neochota migrantů přizpůsobit se, když tu žádní nejsou? To je jen preventivní připosranost racionalizující odmítání pomoci lidem v nouzi. Ale teď už je to jedno, protože válka v Sýrii zaplaťpánbůh končí a k velké úlevě všech selsky rozumných vlastenců teď začnou převažovat praví ekonomičtí migranti, což jsou sice také lidé v nouzi, ale odmítají se už mnohem lépe, než ti, kterým někdo podřezává krky.
Na západě jsou problémy především se třetí generací přistěhovalců, čili ne s těmi, kteří přišli teď, a ty problémy jsou ve své podstatě sociální, nikoliv náboženské či etnické, ty jsou až sekundární. S těmi čerstvými samozřejmě také problémy jsou, ale místo toho, abychom se pochválili, jak jsem to celkem zvládli a že těch problémů není zase tolik, tak po nich jdeme jako slepice po flusu, abychom je řádně zdůraznili, a ještě se přitom tváříme, jako kdyby před tím žádné nebyly. Třeba přitom ta tradiční hořící auta v Paříži se prvně objevila snad už před patnácti lety, nebo kdy.
Příčina migrační vlny nemá to podstatu toho, co tu řešíme, žádný vliv. Stejně jako bylo Němcům jedno, proč přišli Češi do Vídně a prostě jim vadilo, že tam jsou, nám prostě vadí, že jsou tu uprchlíci. Přitom prchají-li kvůli naším geopolitickým experimentům, je to o důvod víc a ne míň, proč je přijmout, nemyslíte?
Poučovat se z vlastních chyb není úplně nejlepší postup.
Ještě lepší je poučit se z chyb těch druhých. To je moje reakce na vaši stále opakovanou tezi „vždyť tu ještě žádné (muslimské) uprchlíky nemáme“.
„Na západě jsou problémy především se třetí generací přistěhovalců, čili ne s těmi, kteří přišli teď, a ty problémy jsou ve své podstatě sociální, nikoliv náboženské či etnické, ty jsou až sekundární.“ – to hodláte připravit „francouzské“ (třeba) problémy našim potomkům? No ti by nám nejspíš pěkně poděkovali.
Vy chcete být lidumil a problémy nechat těm budoucím?
Budoucí problémy připravujeme lpěním na tom, co by nás mohlo rozdělovat.
„Podvolení“
Korán. Bible. Strojnické tabulky.
Švejk. Mimo dobro a zlo. Pí na nebesích.
Takže si rozumíme.
Úplně
„Jak může Čechy trápit neochota migrantů přizpůsobit se, když tu žádní nejsou?“
Ale tak Tribune, tohle opravdu nemá cenu. Stejně jako ta třetí generace ve Francii. V Německu a Belgii mají zase trochu jiné zkušenosti, o Rakousku nemluvě, ze Švédska i Dánska přicházejí přinejmenším zneklidňující zprávy. A přitom nikdo neví, jak tyhle lidi integrovat, nikdo neví, jak integrovat domácí Romy. Rád bych viděl nějakou evropskou zemi, která tuhle potíž zvládá bez problémů, a moc bych se chtěl v ní poučit, jak to dělají. (Relativně úspěšná zaoceánská Kanada, která si pečlivě vybírala k imigraci blízkovýchodní křesťany, dostala právě dnes ránu v Quebecku) Všude, kam blízkovýchodní imigranti přišli ve větším množství, roste popularita radikální pravice, která má nakročeno získat moc. (Včera jsem zahlédl pana Okamuru, an troubil do televize, jak je bídná v ČR bezpečnostní situace (sic!), což jsme prý viděli, jak se lidé báli navštívit vánoční trhy…) Opravdu o ty české pravicové radikály u kormidla tolik stojíte?
Napadají mne také všelijaké teze, ale raději si je odpustím. Nicméně je fakt, že v této zemi žije bez zásadních potíží mnoho menšin nejrůznějších náboženských a kulturních denominací: Slováky počínaje, Ukrajinci a Vietnamci nekonče. A taky jedna menšina, s níž se neumíme domluvit už nějakých 600 let, a nemyslím, že bychom se nesnažili.
Nemá, protože se už točíme v kruzích. Jistě lze zkusit eliminovat radikální pravici tím, že jí vyjdeme vstříc a přijmeme její koncepty za své, otázka je, kdo potom vlastně bude eliminován? Představuje-li radikální pravice (tedy fašismus) riziko, potom to nejlepší, co můžeme udělat, je její koncepty nerovnosti odmítnou a trvat na konceptech humanity. Ale jak říkám, už se točíme v kruzích, nikdo nic nového k debatě nepřidává.
Kanada dostala ránu… od bílého Frankokanaďana, známého krajního pravičáka a protiimigrantského aktivisty.
https://theintercept.com/2017/01/30/suspect-in-quebec-mosque-attack-quickly-depicted-as-a-moroccan-muslim-hes-a-white-nationalist/
A já jsem včera četl, že to byl dozajista však vy víte kdo, to že se nejlépe pozná podle toho, že se nepíše, kdo to byl.
Ono „se“ to píše, jak kde a většinou v jazycích, které nositelé selského rozumu ve své nekonečné moudrosti nepotřebují znát.
Ano, Hanku, Kanada dostala ránu, která bohužel ukazuje meze tolerance většinové společnosti. I většina má své šílené radikály, kteří se živí nenávistí. Potřebujete snad příklady z tuzemských vod?
Fašizaci jako obranný recept zkoušela česká pravice už za 2. republiky a bylo to plat prtný. Dneska čeští pravicoví národovci nenávidí Merkelou, které se svým rozhodnutím podařilo vyřadit ze hry i vedlejší, ilegální uprchlickou trasu přes ČR, ale zato obdivují AfD, Pegidu a podobné spolky. Zřejmě jsou přesvědčeni o tom, že všechny spory z minulosti jsou už dávno vyřešeny, takže němečtí nacionálové by se v případě získání moci s námi dohadovali jako rovný s rovným. U nás se to uprchlické téma po dvou letech neustálého strašení politicky hodně opotřebovalo, takže panu Okamurovi a spol. žádnou velkou polickou perspektivu nevěštím. Dílem proto, že tohle téma už dokáže mnohem přijatelněji, resp. komplexněji nastolovat třeba ODS, a taky proto, že nám tu viditelně „hrozily“ jenom ty kvóty, tj. dočasná ochrana uprchlíků hrazená především z evropských peněz. Snad skoro každý přece chápe, že hlavní uprchlický proud směřoval do Německa a Švédska především proto, že tamní životní podmínky se diametrálně liší od toho, co je standardem na území české kotlinky.
Jinak i bývalý režim časem pochopil, že integrace Romů není jenom kulturní problém ( hezky zachyceno ve Skřiváncích na niti), ale především otázka sociální. Dokonce i Světová banka, jak si matně pamatuji, v jednom eleborátu včas upozorňovala, že Romové už jenom díky nízké kvalifikaci na tom pomyslném trhu práce neobstojí, takže lze následně očekávat další velké problémy. No tak v druhém kroku pak vznikly tzv. vyloučené lokality a teď se už pár let problém řeší „expedováním“ nezaměstnaného romského etnika do různých ubytoven v jiných městech, protože peníze českých podnikavců s chudobou přece nesmrdí. To je obecně asi tak nějak v pořádku, protože když vypukla tzv. finanční krize, tak se přece taky neodlužovali přímí držitelé hypoték a úvěrů, ale naopak banky, které na tom systému vydělávaly. Zkrátka, tyhle tzv. systémové věci asi jenom těžko napravíte bez toho, aniž byste dával peníze do těch správných oblastí. Na druhou stranu se tzv. kulturní rozdíly dají skvěle využívat v politické praxi. Už od dob nějakého Drábka tu s poukazem na tzv. příživníky vzniká kupa zákonů, která míří proti sociálně slabým jako celku, protože chudoba jako taková samozřejmě nezná etnickou hranici. Těžko tak asi vyřešíte integraci romského etnika, aniž byste současně neinvestoval do sociálních věcí; což mimochodem časem pochopil i ten „bolševik“.
Ad jiné menšiny a národnosti: Asi bych neřešil jenom to, zda jsou – nejsou s nimi problémy, ale současně se ptal i na to, zda tu jsou podmínky proto, aby se do české společnosti skutečně dokázaly integrovat. Pokud se totiž Evropou opravdu přežene nějaká nová nacionalismu, tak je snad dostatečně jasné, že by dokázala náležitě rozhodit i rozdíly, které jinak patří do kategorie „kulturní blízkosti“. Není žádné tájemství, že tato etnika sem kromě Slováků proudí v rámci tzv. ekonomické migrace. A to je sociálně a majetkově úplně jiný vzorek, než který poskytuje jak tradiční romské etnikum, tak i převážně pauperizovaná uprchlická vlna. Ptám se samozřejmě s ohledem na historickou zkušenost, protože ani sudetoněmecké etnikum našim předkům nebylo kulturně moc vzdáleno, a přesto z toho vznikly nakonec tak nepřekonatelné problémy, že se ve finále musely řešit převážně vysídlením. No, je to teďka takový „švýcarský“ teorém, ale řekl bych, že ta „nepřekonatelnost“ nastala v okamžiku, kdy sudetští Němci jaksi nevystačili s individuálními občanskými právy a začali se domáhat těch tzv. kolektivních, které se měly týkat celé menšiny. Proto se už jaksi v předstihu ptám na to, zda v případě ostatních dnešních menšin řešíte jenom otázku praktického soužití, anebo i to, zda Ukrajinci, Vietnamci a Rusové mají možnost (pokud budou chtít), aby se do české společnosti skutečně dokázali integrovat. Čímž samozřejmě nemyslím jenom rodiče, kteří sem přišli, ale třeba i tu dneska pověstnou druhou a třetí generaci.
Ptáte se velice dobře, Seale, ale na špatné adrese. Já to prostě nevím. Jen bych podotkl, že ta kolektivní práva požadovali čeští Němci už od počátku ČSR (co jiného byl pokus připojit veškerý Sudentenland ke zbytkům Rakouska z roku 1918 či 19) a řadu z nich měli. Vlastním školstvím počínaje, přes bohatě subvencovanou a státem podporovanou vědu a kulturu až po politické zastoupení ve vládě. Nic z toho nestačilo.
Pozoruhodným fenoménem jsou ti Vietnamci. V dobách, kdy studovali mí potomci, patřili jejich vietnamští spolužáci vždy k prospěchovým špičkám ve třídách, nesmírně pilní, cílevědomí a soustředění. Dnes se zájmem sleduji v tramvaji další generace vietnamských dítek, které dokonalou češtinou švadroní mezi sebou i se svými „bílými“ spolužáky. Zdá se, že na veřejnosti vietnamštinu vůbec nepoužívají – a nebýt zjevných rysů jejich tváří, byly by od domácích českých dětí k nerozeznání. Jsme-li u jejich religiozity, pak se praví, že ve Vietnamu převažuje budhismus, 10% jsou katolíci, protestanti nestojí za řeč, zbytky hinduismu kdesi na jihu. Co bude dál, to se samozřejmě uvidí.
No, asi jste mne poznal, ale pro jistotu – ten předcházející anonym byl nížepodepsaný…
“ …nijak nevyvrací moji tezi, že dynamika vztahů je stejná, jen se vyměnily osoby a obsazení, ba právě naopak“
Na takové „tezi“ můžete vytvořit tolik „paralel“ že byste z nich složil hodně dlouhý a hustý hřeben :-)
Německy mluvící obyvatelé Čech a Moravy, a to nejen ti sudetští, se cítili jako plnoprávní občané téhle části rakouské monarchie. Obývali ji o něco kratší dobu než lid původu slovanského, ale to z hlediska historické paměti nebylo podstatné. Česká národní emancipace se jich dotkla tím, že čeští národovci s nimi jaksi nepočítali. Bernard Bolzano zemřel v roce 1848 a jeho myšlenky o zemském vlastenectví a o jednom politickém národě, byť dvoujazyčném, byly událostmi toho roku definitivně pohřbeny a zapomenuty.
Až na jednu krátkou epizodu, existenci českého zemského sněmu, což je sice kapitola zajímavá, ale bez vlivu na vývoj směřující k permanentní nacionalistické konfrontaci. Na ní se oba zemské národy podílely stejně pilně. Do 20. století tak vnesly zhoubné dědictví.
Že se dnes Češi dívají na imigranty skrz prsty, má s minulostí souvislost leda v tom, že etnické vyčištění prostoru přesvědčilo jeho obyvatele, že tak to má být napořád a nikdy jinak.
Německy mluvící obyvatelé Čech a Moravy, a to nejen ti sudetští, jistě plnoprávnými občany byli, na rozdíl od těch Slovanských, ve vztahu k nim se ovšem považovali za nadřazené. Odtud také ten protičeský sentiment. Němci při odsunu sklidili, a my se za jimi způsobená příkoří mstíme ještě dnes na uprchlících, protože konečně máme někoho, nad koho se můžeme povyšovat. Němci fakt nejsou oběti, a už vůbec ne oběti nějakého českého nacionalismu, když už, tak toho svého.
Sedlák v Orlických horách v 19. století necítil nadřazenost nad českým sedlákem ze sousední vesnice. A nebylo to ani naopak. Oběma byla společná těžká dřina na poli.
Pokud sem pronikl nacionalismus, byl sem přenesen z městského prostředí, a to převážně až ve století dvacátém.
Kdo dával najevo nadřazenost, byly úřady. Nejdřív ty c.k., později československé.
Tvářit se, že za frustraci sudetských Němců za I. první republiky si mohou výhradně oni sami, je alibismus.
A není to jen takový sudeťácký mýtus? Ale i kdyby, nebyly jen sedláci, řeč je – a stojí i v tom citátu – o urbanizaci.
Tak mě napadá, když už je řeč o urbanizaci, jestli existuje nějaká povědomost i o německých sociálních demokratech a komunistech. Asi nejenom v klasických průmyslových střediscích (Most, Sokolov, Ústí n.L., Duchcov, Teplice…) představovali třeba i podle počtu poslaneckých mandátů poněkud jiný živel než ta německá pseudodělnická strana, kterou tu zmiňoval XY. A když už to dáváte do souvislosti s dnešními uprchlíky, tak se zkuste někde podívat, jak to vypadalo ve 30. letech v ČSR s pomocí těm německým, kteří prchali z Reichu před Hitlerem. Jestli třeba náhodou už tam nebyl rozdíl v přístupu levice včetně té její liberální části, a české pravice. I když v běžných „oblbovadlech“ se to dneska asi bude líčit v podobě přívětivého národního mýtu: Jak Češi coby jeden celek svorně podprovali německé antifašisty, židovské uprchlíky a pokrokové umělce.
No, jen tak na okraj – ona ta pseudodělnická DAP se záhy transponoval (tuším v Trutnově 1909 na DNSAP (Deutsche Nationalslozialistische Partei) a zasedala několika poslanci ve vídeňském parlamentu. Právě ona byla inspirátorkou odtržení tzv. Sudet od Čech a jejich připojení k Rakousku v roce 1918. (Inspirace pro známou NSDAP je tu zcela zjevná, včetně jejího „českého kaprála“). Vývoj té strany v ČSR byl také docela zajímavý – ve volbách v roce 1920 se spojila s DNP (němečtí nacionálové) do tzv. Deutsche Wählergemeinschaft a získali přes 5% hlasů. Ve 33. roce je zakázali, protože se svými požadavky dostali mimo ústavní rámec republiky. Proměnili se v Sudetendeutsche Heimatsfront a posléze v Henleinovu Sudetendeutsche Partei.
Menšiny za hranicemi a v sousedství silných národních států jsou vždy potenciálně nebezpečné – viz Severní Irsko, osud předválečné ČSR, dnešní Ukrajina či děs Pobalťanů z jejich silných ruských menšin. Zachce-li se mocnému, dokáže své menšiny promptně využít k rozvratu slabšího souseda a pak je samozřejmě silou nebo politickým nátlakem ochrání před útiskem. QED.
Tribune, děláte úplně stejnou chybu jako spousta těch, kterým oponujete – házíte všechny Němce do jednoho pytle.
Odsunutá podmnožina německé části mé smíšené rodiny si už v 60. letech (dřív to nepamatuju, díky matce, které měla své jiné než národnostní důvody nestýkat se s nimi, jsem zjistil, že mám tyto příbuzné, až v r. 1967…) dělala z funkcionářů landsmanšaftu nezřízenou srandu nebo na ně svorně nadávali a neodsunutá podmnožina té německé části jim v tom zdatně sekundovala. Rozhodně Češi a Němci z té rodinné větve netrpěli a dodnes netrpí žádnou vzájemnou nenávistí ani žádnou formou nacionalismu nebo povýšenosti vůči druhému národu, koneckonců na obou stranách byla smíšená manželství a bylo výsledkem různých dost nahodilých okolností, kdo nakonec do odsunu spadl a kdo ne.
Nechci moc komentovat situaci v českém nebo severomoravském pohraničí. „Naši“ Němci byli rodáci z vnitrozemí, z vesnických předměstí Olomouce a z Malé Hané, je dost možné, že na Moravě, kde bylo mnohem více smíšených oblastí než v Čechách, nad národnostními rozepřemi vítězila selská mentalita. Něco jako Moravské vyrovnání z r. 1905 bylo možné právě asi jen ve specifických podmínkách Moravy a zdejším Němcům bylo jasné, že to je jediný rozumný způsob, jak něčeho dosáhnout. Čeští Němci raději zvolili taktiku všechno nebo nic. Nicméně v průmyslovém pohraničí měli Němci přinejmenším některé dobré důvody stěžovat si ve 30. letech na přístup čs. vlády k řešení důsledků Velké krize. (Oběti střelby do kamenických dělníků v Dolní Lipové v r. 1931 byly vesměs německé národnosti.) A jak to je možné, že se nechali v drtivé většině zfanatizovat Henleinem a spol., to vidíme právě teď v přímém přenosu. Záměrné a umělé vyvolávání vzájemné nenávisti mezi velkými sociálními skupinami všemi dostupnými prostředky se bohužel opět stalo standardním politickým nástrojem k prosazení mocenských zájmů. Z ničeho jsme se nepoučili.
Dovolím si ocitovat kousek z dnešního komentáře Josefa Koukala v Právu:
„Za nejcennější lidskou vlastnost považuji toleranci. Snášenlivost, kterou uplatňuje většina vůči odlišující se menšině. Po druhé světové válce se postupně stala součástí západoevropské civilizace. Je to jedno z největších vítězství, jichž jsme dosáhli. (…) Omlouvat vlastní nesnášenlivost tím, že druzí jsou též nesnášenliví, je jako krást, protože jiní také kradou. Tolerantní nejsme proto, že bychom byli slabí, ale protože jsme lepší. Nikoli než oni, ale než my sami před 70 lety.“ (Konec citátu.)
Pěkný citát, žel bohu už asi jen vzpomínka na minulost. Tolerance je dnes považována za slabost a zradu. Jistě, že ne všemi, abyste mne nechytal za slovíčko, ale mnoha a hlavně se toto pojetí prosazuje v masmédiích. A je celkem jedno, jestli jde o toleranci k Syřanů, nebo handicapovaným.
K té toleranci – problém začíná v okamžiku, kdy toleranci projevíte k intolerantním. V tom, zdá se mi, spočívá jádro sporu.
U Vás se mi líbí Tribune, ten třídně antagonistický princip „a komu prospěje zdůrazňování chyb našeho řízení?! No, jedině nepříteli!!“ a naproti tomu „národně-osvobozenecký resp. třídní boj snese díky prospěchu masám semtam nesmlouvavý přístup k jednotlivci, zatímco v případě perzekuce mas trpí především masy, jednotlivci ne, nemají jako masy tak kolektivní třídní vědomí“ se krásně ukazuje zde.
Syrští uprchlící si zaslouží pomoc, němečtí vyhnanci jsou vyhnání právem, ruští separatisté bojují za vlast, kosovští podporují narkobarony, ruští oligarchové makají jak koně pro národ, nadnárodní koncerny bezbřeze vykořisťují….Probůh člověče, jste jak ten Pjakin, „náši magůt dváždy – imperialísty ni rázu“..:-)
Takže si to ujedňoťme.
1) Uprchlík před zvůlí státu nebo teroristů je podle mez.práva nadán právem na ochranu.
2) Nikdo nemá právo se k uprchlíkovi zachovat tak, že ho vyžene, a ještě přitom jak ho žene, tak si na něm lidské zrůdy budou vylévat své komplexy české méněcennosti jako v případě ODSUNU.
3) Proti násilné totalitě,kde se nepohodlní lidé zavírají do koncentráků/mučíren (ať jsou to ty Asadovy anebo Gottwaldovy) má právo lid bojovat se zbraní v ruce (Mašinové, Svobodná syrská armáda, Kurdové)
4) Žádná třída ani rasa není lepší než jiná, ergo nelze proti jednomu ani druhému vést nenávist, která by ji pak z rukou jednotlivců měla na základě této vybuzené nenávisti ohrožovat
5) Individiduální právo jsou z hlediska Ústavy jako jediná nadřazena všem ostatním, stejně jako mezinmárodní ujednání a smlouvy jsou nadřazeny zákonům našim. Prostě jestli si jsme přijali Úmluvu, pak i když přijmeme zákon, který podpoří 99.99% občanů, pořád to bude protiprávní jednání.
Řiďte se tedy tím, protože pak si nebudete protiřečit, což má pak rozměry agitky, kterou nikdo neocení. Já ocením alespoň to, že se své třídní preference snažíte afirmativně aplikovat i na ty slabší v případě subjektů mezinárodního práva, tedy na ty bezbranné a slabší. Ale není to systémové a mnozí Vám to budou vyčítat.
I kdybych si protiřečil, což si nemyslím, tak si alespoň protiřečím srozumitelně (alespoň doufám), což se bohužel o tom vašem kupení slov a frází říct nedá. Možná vám někdo rozumí, ale já to nejsem. Pouze vás znám už dost dlouho na to, abych věděl, jaká jednoduchá schémátka (liberalismus, individualismus, ekonomismus, antirusismus, amerikanofilie) za těmi vašimi sofismaty jsou.
Zaujal mne ale ten váš bod 5, ve kterém tak nonšalantně kloubíte princip absolutního kolektivismu (nadřazenost nadnárodních smlouv) s principem absolutního individualismu (nadřazenost individuálních práv).
Bod 3 bych pak doporučil rozšířit o žaláře americké, britské, saúdské i ty průmyslové bangladéšské. Pokud přiznáte lidem právo povstat proti utiskovatelům, musíte jim ho přiznat generálně proti všem, i proti těm, kteří je utiskují z pozice vlastníků, nejenom proti vašim politickým nepřátelům.
Já bych byl ten poslední kdo by upíral saudskoarabským liberálům (včetně ženských feministek, LGBT komunit, Zelených proti těžbě ropy, lidskoprávních intelektuálů atd.) a dále třeba v Brahrajnu, SA, SAE nebo Kataru (jsou ti ti zlí předpokládám, protože jsou spojenci USA i když jen v hájení rovnovýhy sil a zájmů na Blízkém východu, jiné zájmy nevidím, naopak všechny ropné sultanáty jsou tvrdými konkurenty nástupu americké přeměny v případě ropy a jejich derivátů z čistého dovozce, do role čistého VÝVOZCE – takže oslí můstky, USA jsou imperialisti, co chtějí nebohé Rusko a nebohého Asada, Kaddáfího ad. připravit o naftu jsou lži, naopak oni svoji podporou frackování i „do minusu“ dělají jen velice záslužnou činnost pro svět, podporují nás spotřebitele, aby tato surovina byla levnější a dělají svět bezpečnějším, když padnou Rusko a další ropné diktatury, díky ropě za pár šupů, všem se uleví, i chudáku lidu Venezuely, který si díky svému socialistickému experimentu v duchu stalinské kolonizace může zažít podobný hladomor jako na Ukrajině v 30.letech), tak bych byl poslední kdo by jim upíral právo na změnu režimu.
Tady jsem ryzi internacionalista i kolektivista, a říkám „liberálové všech zemí spojte se!“. Tak jako jsme to udělali my v EU, fašisté i komunisté stojí v EUlamentu v těžké menšině a na zásadních věcech se konsensuálně shodnou Schultzovi socialisté, Verhofstadtovi liberálové, a Junckerovi lidovci. Není to krasné? Tohle je daleko větší důkaz pospolitosti a svornosti než slibovali ranní komuni(ta)sté, nemyslíte? Na bázi jak individualismu, pak řízeného kolektivismu.
P.S. Zatím realizován tento sociopolitický zázrak bez násilí a ekonomického krachu jen v systému liberální demokracie.:-)
Vy byste jim jistě ve změně nebránil, kdyby chtěli změnu na liberální demokracii, to byste je podpořil, ba možná byste jim tu změnu i násilím nutil. Ale dost pochybuji, že byste měl stejné pochopení i pro měnu, který by vám osobně nebyla sympatická.
Mno, máte pozoruhodný chaos v pojmu uprchlík i v časových souřadnicích, ale to u vás nijak nepřekvapuje, protože jinak by vám ten dokonalý liberální svět nefugoval ani na papíře, stejně jako nefunguje v praxi. Rád bych se mýlil, ale vypadá to, že jsme ve světovém měřítku právě svědky naprostého rozpadu těch krásných liberálních hodnot, dnes a denně znehodnocovaných krajně účelovými výklady – mimochodem i těmi vašimi. :-)
Nojo, Hanku, je to smutné s těm dolnolipovskými obětmi, ale mám takový dojem, že tam v těch dobách na 3500 obyvatel žilo asi 40 Čechů. Zbytek byli samí Němci. Takže následky té policejní(?) střílečky národnostně asi jiné ani být nemohly. Zato se to dalo pěkně politicky využít, o tom není sporu.
Ta střílečka byla četnická. Některá dnešní hodnocení tehdejších událostí (to se týká i dalších případů střelby do dělnických demonstrantů za 1. republiky…) od lidí z bezpečnostní branže dospívají k závěru, že četnické velení zpanikařilo a nezvládlo výbušnou situaci, kterou tam někteří aktivisté (včetně některých českých i německých politiků za KSČ) záměrně rozdmýchávali. Jako polehčující okolnost četníkům dávají, že tehdy ještě neměli metody a nástroje, které mají silové struktury dnes – možná by tehdy bylo stačilo pořádné spojení s nadřízenými složkami, jedno vodní dělo a slzák…
Pochopitelně, že tam nebyli žádní Češi, ale o tom to přece není. Shodně s některými moderními komentátory a historiky chci zdůraznit, že vzhledem k ekonomické a třídní struktuře pohraničí bylo zákonité, že Velká krize dopadla na jeho obyvatelstvo ve větší míře než na lidi ve vnitrozemí, a že čs. vláda dělala málo pro to, aby její důsledky obyvatelům pohraničí zmírnila. Zřejmě to nebylo explicitně zaměřeno proti národnostní menšině, ale její předáci správně pochopili existenční obavy lidí a z nich vyplývající nasranost jako velice vhodný nástroj k prosazení vlastních mocenských cílů. (O KSČ ani nemluvím, ta už tehdy razilo heslo „Čím hůř, tím líp.“) Taková situace se v historii v různých variantách a kontextech neustále opakuje, vidíme ji v přímém přenosu i dnes.
Velká hospodářská krize měla ještě horší dopady na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Bylo to dáno jednak rozdílným průběhem v jednotlivých odvětvích, a taky samozpřejmě rozdílnou vyspělostí jednotlivých podniků. Mě by spíš zajímalo, jestli toto konkrétní téma skutečně ve své propagandě využívaly sudetoněmecké nacionální strany, anebo se raději držely těch klasických témat z boje za „sebeurčení“, v nichž na prvním místě stál tzv,. kadaňský masakr. U KSČ národnost samozřejmě nehrála roli, takže třeba o té zmíněné frývaldovské stávce psal i Fučík. Asi by se to nejlíp ukázalo na volbách v r. 1935, ve kterých Henleinova SHF dozajista vedla v první řadě boj o vliv proti sudetoněmeckým sociálním demokratům. No a protože socani jistě předvolebně obecně bouřili proti buržoazii a kapitalismu, tak předpokládám, že Henleinovci tím spíš proti tomu stavěli to známé nacionální simulakrum, jak o něm kdysi psal J. Keller s tím , že nabízí „virtuální domov“ zejména těm tradičním středním stavům. Řekl bych, že v tomhle momentu něco definitivně zanedbala i Praha, která si jaksi neuvědomila, že učitel z Aše a známý turnerský činovník může být pro sudetoněmeckou společnost mnohem přijatelnější variantou, nežli ta původní parta nácků z DNSAP, kterou zmiňuje XY. Takže, když vynecháme KSČ, která stejně jako dneska stála jakoby mimo „systém“, tak tu asi pro pražské politiky existovaly od vzniku SdP jenom dvě vnitropolitické varianty: Buď podpořit Jakschovy socany, kteří dělali vůči republice aktivistickou, loajální politiku, ale měli halt velké sociální požadavky včetně nějaké formy národního vyrovnání. No a nebo tomu nechat volný průběh, ze kterého nakonec těžil ten, který podle wiki zakládal svoji Sudetoněmeckou vlasteneckou frontu s cílem „odstranit politické stranictví a pečovat o celý „sudetoněmecký kmen“ bez ohledu na jednotlivé stavy“.
No, v roce 1935 měla SHF už festovní podporu z Reichu nejen politicky, ale i hospoodářsky – například blokováním vzájemného obchodu mezi českým pohraničím a Němckem. Ledasco o tom věděli např. němečtí mlíkaři ze severních Čech – zaražený export do německých mlékáren jim pěkně zkomplikoval život – a myslím, že by se dala najít řada dalších příkladů takového diskrétního nátlaku dle hesla čím hůř českým Němcům v ČSR, tím lépe pro říši. Na křídlech obecné nespokojenosti silné menšiny se už dá lehce vzlétnout k volebním výšinám a heslo Heim ins Reich je čím dál přitažlivější. Tři roky poté měla jedna čerstvá absolventka bohemistiky a germanistiky takový nápad, že se na kole vyzdobeném čs. vlaječkou vydala do západních Čech. Z Egeru ji hnali po silnici kluci kamením – vše už bylo jasné. „Německý světový názor“ mezi českými Němci zvítězil.
To jistě, XY. Ale tím spíš přece česká politická reprezentace měla podprovat ty německé aktivistické strany, ke kterým vedle socanů tehdy patřili i lidovci a agrárníci. Proč teprve v únoru 1937 přijala čs. vláda usnesení o tzv. národnostním vyrovnání, které mělo poskytnout hospodářskou a sociální pomoc pohraničním oblastem a podpořit tak právě ty německé strany, které byly loajální k ČSR? Skoro to až vypadá, že pro Berana, Malypetra a Hodžu bylo přijatelnější dohadovat se s Henleinem, než aby se snažili vyřešit skutečné hospodářské a sociální problémy.
No, ono to tak asi bylo. Ale tak mi napadá, kterak jistý Petr Demetz, vzpomínaje na Brno svého mládí, připomínal mj. některé své pedagogy z Masarykova gymnázia, jejichž jména mi už vypadla z paměti; byl mezi nimi i původně velmi aktivistický němčinář, který skončil jako vyhraněný německý nacionál – změna se stala v průběhu tří let. Demetzův otec, intendant brněnského německého divadla, byl ze svého místa vykousán místními německými nacionály pro malý programový nacionální radikalismus, Demetz sám (výrazně levicově orientovaný a po mamince „Halbjude“) musel Masarykovo německé gymnázium opustit v roce 1938. Přešel na zdejší slavný český „klasičák“ a v září 1938 se stal členem jakési české národní gardy nebo co to bylo – nafasoval pošťácký či jaký kabát a lítal po Kraví hoře, kde cvičili kvérgrify na obranu ČSR. Přišel Mnichov, mantl vrátil, úspěšně složil vyrovnávací zkoušku z češtiny – ale odmaturoval až v Praze, už s potížemi. Maminka válku nepřežila, halbjude Demetz junior strávil konec války v jakémsi lágru pro jemu podobné v krušnohorských lesích; tatínek mu tam jednou přivezl nějaký salám. Po válce začal studovat na Karlově univerzitě, ale nakonec skončil ve Státech co profesor na Yaleu. Ale to není to hlavní, proč tu zdržuji: Tenhle silně angažovaný mládenec po letech už co ctihodný profesor konstatoval, jak obtížně se v národnostně tvrdě rozděleném Brně dávali i levičáci dohromady – kam chodili Češi, nechodili Němci – a vice versa. I v tom Dopzu (Družstvo obchodních a průmyslových zaměstnanců), kdy bývalo centrum kulturních levicových aktivit, byla tahle dělící čára patrná. Ve městě samém byla dvě korza – české a německé, česká a německá kina, hospody, sály i kluziště – a mezitím také zase židovské podniky, kam nechodili zase ostatní. Mimochodem asi tak 400 metrů od českého klasičáku bylo německé dívčí gymnázium, ale ať byly ty Trudy a Brunhildy sebehezčí, žádné národnostní mesaliance tady nekvetly. To prostě – z obou stran – nepřicházelo v úvahu.
XY: Ono se svého času říkávalo, že předválečné Brno se skládalo z německo-židovského štatlu a tří dědin – hanácké, slovácké a valašské… Čímž chci naznačit, že ta neexistence mesaliancí mohla mít spíš sociální než národnostní důvody, resp. že se partnerské vztahy mohly vytvářet na základě sociálního postavení. Např. i takový zarytý český vlastenec jako Leoš Janáček žil v mesalianci – jeho manželka byla echt brněnská Němka. A že se doma něco drsně nahádali kvůli používání němčiny/češtiny… Nicméně sociální postavení obou mělo zřejmě pro trvání jejich manželství větší význam než národnostní odlišnost.
Tož nevím, hanku, jak to bylo ve štatlu s těmi Valachy; hanáčtina a Slovácko byly v hantecu spolu s vídeňským argotem zcela zjevné, vliv valašských nářečí je sice možný, ale moc výrazný nebude. Ale je fakt, že nejrůznější izoglosy (charakteristické nářeční rysy) probíhaly ve městě dokonce i prostředkem ulic (ti vlevo mluvili jinak než ti vpravo). Samozřejmě se všichni nakonec nějak domluvili, když to potřebovali; slavné pokřiky Líšňaček na Krautecu (Kópijó tu putra, mladá paní) byly charakteristickým koloritem i jazykovým výrazem štatlu. Jenže – a to považuji za dost podstatné – ten dvojjazyčný život běžel paralelně bez zásadních vzájemných kontaktů a pokusy zprostředkovat mezi skupinami např. prostřednictvím kultury pravidelně ztroskotávaly. Svým způsobem byly český a německý živel uzavřeny do vlastních ghett a ti, kdo se pokoušeli je prolomit, se stali za protektorátu bez ohledu na národnost prvními obětmi nacistů – už proto, že tím dávali najevo náklonnost k nepřátelské ideji čechoslovakismu. Trochu to připomíná život muslimských menšin v dnešních západních státech – také to jsou společenství žijící sama pro sebe. Jistěže bychom našli hodně výjimek, ale právě JEN výjimek.
Určitě v tomhle případě záleží na sociálním prostředí, protože kdyby tomu tak nebylo, nemohly by se třeba ve 30. letech minulého století odehrávat v severních Čechách ty velké hornické stávky. Je to vlastně vidět i do dneška, kdy kdy je levice běžně obviňována z toho, že tzv. zrazuje národní zájmy. Historicky asi zase nic nového; viz třeba soc. dem. a vznik republiky, nebo to, jak Henleinovci v úsilí prosadit svoji hegemonii obviňovali ty tzv. německé aktivistické strany a jejich představitele (Jaksche, Spinu a spol.) z toho, že zrazují sudetoněmecké zájmy. Jinak ten Demetzův životopis je jako z čítanky. Narodil se to národnostně poněkud spletité rodiny, takže se můžeme dohadovat, jestli se sám víc cítil Němcem či Židem, anebo ve smyslu definice politického národa Čechem. Každopádně jeden večer šel spát ještě jako normální občan, aby druhý den zjistil, že patří k těm, které vládnoucí společenský systém považuje za „neobčany“. Netroufám si hodnotit, jak moc přesně popsal situaci přímo v Brně (město, které za 1. republiky asi na rozdíl od Mostu, anebo možná i Jihlavy, hodně rychle ztrácelo svůj původní c. a k. německý ráz). Ale každopádně by mě přišel hodně zajímavý, kdybychom se bavili o tom, jakou roli sehrál liberalismus při asimilaci původního židovského etnika, které se v pozdní fázi národního obrození buď přidávalo k Němcům, anebo naopak k Čechům, resp. asi v nejmenší části se pokoušelo o něco, co by asi dnešní nacionálové nejspíš označili za nějaké podivné „multikulti“. To je právě průšvih všech těch nacionálních konfliktů, že zkrátka vyžadují po lidech, aby zaujali jednoduchou názorovou pozici. Židé jsou určitě díky nacistické rasové ideologii nejviditelnější, ale řekl bych, že docela podobný problém měla i česko-německá smíšená manželství. A vlastně dost možná všechna sociální prostředí, ve kterých až do té doby národnostní nebo etnické rozdíly nepředstavovaly z hlediska obecných kritérií tu hlavní, determinujjící roli.
Problém smíšených manželství často dramaticky vyvřel právě za „protentokrátu“, což lze dokumentovat i na historii německé větve mé rodiny. Dvě smíšená selská manželství, manželky-sestry byly Němky, obě si vzaly Hanáky jak poleno :-), typické tvrdohlavé „velké panáky“ – „neš se roskéve… ale dyš se roskéve…“ :-) No, obě sestry po okupaci tlačily na své manžely, aby se dali k Němcům. Jeden se „roskéval“, tvrdá palice druhého odolala. Takže v r. 1945 první rodina bez pardonu šla do odsunu, zatímco druhá mohla (a chtěla) zůstat. Starší synek z té první rodiny byl ročník 1927, takže v březnu 1945 ho ještě stihli jako „říšského Němce“ (olomouckého rodáka…) odvést ke Kriegsmarine a koncem dubna v Kielu přežil na lodi plné vystrašených námořnických rekrutů její torpédování a potopení britskou ponorkou. (Na moře ale nezanevřel a celý život se plavil jako námořník v západoněmeckém obchodním loďstvu :-) )
Ale jak jsem psal výše: Mám za to, že i na základě této mé konkrétní dílčí zkušenosti si mohu dovolit určité zobecnění. V selském prostředí zřejmě národnostní původ nebo „identitární“ pocity aktérů vstupujících do vztahů nehrály takovou roli jako jejich původ a postavení sociální – „ožeň sa synečku, spánembohem, najdi si cérečku sobě roven“, jak se zpívá ve známé lidové písni.
No, musel bych, Seale, jít trochu do archivních materiálů, nicméně Demetzovy vzpomínky docela přesně korespondují s tím, co o problému tvrdili jiní badatelé, čili osobně je vnímám jako velice přesné. Ostatně ledasco najdete v jeho memoárové knize Praha ohrožená 1939-1945, vypráví s nadhledem a ironií, „štatl“ tam přichází poměrně zkrátka, ale ta historka s Demetzovým účinkováním v Národní gardě je tam i s pointou: „…Když jsem se jednou ráno začátkem září dostavil do školy v odrbané gardistické uniformě, u pasu dlouhý bajonet z výzbroje carské armády, moji noví čeští spolužáci se nestačili divit. Prohlásil jsem, že jsem to neudělal z národního přesvědčení, ale proto, že v nebezpečí je republika. Na své rozhodnutí jsem dodnes hrdý, protože jsem jím dokázal, že před jazykovou a národnostní příslušností dávám přednost ideji demokratického státu.“ Ta „přednost ideji demokratického státu“ je asi to, co jste chtěl slyšet, a uvědomění sedmnáctiletého mládence, jenž se zajímal „…hlavně o politiku, děvčata, film a jazz (zhruba v tomhle pořadí)“, ale jemuž bylo „… dost na to, abych pochopil, že ty těžké a nebezpečné časy, o kterých všichni mluví, jsou najednou tady“, ta „politická zralost“ je pozoruhodná. Pro jistotu, tenhle halbjúde německé mateřštiny byl mezi českými spolužáky jediný, kdo se členem Národní gardy stal. Klobouk dolů.
Mezi těmi novými spolužáky na klasičáku byl i zdejší publicista a pozdější věrný druh vylomenin dnes nejproslulejšího českého(?) spisovatele, jistý Vojtěch Jestřáb. Ten víceméně potvrzuje svými memoáry Demetzův popis atmosféry prvorepublikového města, včetně pikantních detailů ohledně těch neuskutečněných milostných mesaliancí – budova zmíněného německého dívčího gymnázia totiž stála (a stojí co dnešní konzervatoř) hned naproti vchodu do zdejších Augarten, čili Lužánek, zvaných též „augec“. Jestřáb dost zevrubně popisuje problémy sedmnáctiletého mládence s milostným životem, s jehož naplněním uvažoval i o Lužánkách, kdež v hustém tavolníkovém porostu byla útulná zákoutí. V nich provozovaly své služby i stárnoucí harapanny s poměrně dostupným sazebníkem: Za kačku „ukázaly škatulu“, za tři bylo lze si i „zašópat“. Nebudu zabíhat do detailů, ale vůbec už úvaha, že by mohl použít takové služby na dohled od budovy plné jistě zajímavých krásek (nepočítám-li spolužačky z klasičáku), je příznačná.
Demetzovi samotnému se ta služba v Národní gardě vyplatila až v květnu 45, kdy spolu s náhodným českým kamarádem ovládli radnici někde v okolí Jirkova dříve, než dorazili Rusové, když udatnou střelbou vypudili z budovy dva obtloustlé tatíky od Schupa.
Hanku, mám podobné zkušenosti ze severních Čech, které se ale týkají jiného prostředí, takže vůbec nejsou tak dramatické. Dědu jsem nepoznal, protože kdysi dávno zahynul při jednom důlním neštěstí. Babička se pak už sice znova neprovadala, ale později žila s druhem, který se až na pár slovíček nikdy nedokázal naučit česky. I když jsem mu proto skoro nerozuměl, tak na návštěvy u nich jsem se vždycky hodně těšil. Byl to totiž bývalý důlní tesař, takže jsme spolu pořád něco vyráběli; třeba i polstrované boby ze šlajfek, po kterých jsem tehdy hodně toužil, protože v mém dětství stále ještě patřily tak říkajíc do povinné klukovské výbavy.
XY, ke stejné generaci jako Demetz nebo Jestřáb patří i Jiří Karen, byť jde o literární kroužek na klasickém gymnáziu v Hradci Králové. Mohu proto vřele doporučit knížku Kdybych se snad nevrátil…, která obsahuje jeho korespondenci a deníky. To je sice na jednu stranu žánr až „svatokrádežný“, ale zase je v tom mnohem větší punc autentičnosti, než jaký může nabídnout vzpomínání, které je obvykle už hodně poučené nebo přímo bilanční. V knížce je jak Karenova korespondece s jeho platonickou láskou, tak i s příbuznými, profesory, spolužáky a začínajícími mladými literáty. Z té poslední kategorie tam najdete třeba Šotolu, Rotrekla nebo Zahradníčka. Ale nejspíš tu knížku znáte. Připomínám ji hlavně jako hodně zajímavou generační zpověď; včetně to neustálého přemyšlení o tom, co a jak bude po válce. Navíc klasická korespondence je naprosto úžasný literární žánr, který dneska asi už definitivně vzal za své díky tomu, jak se všechno podřizuje rychlé, elektronické komunikaci.
I email přece může být napsaný vážně a pečlivě. I v dobách před emaily jistě byla spousta v rychlosti načmáraných stručných vzkazů, které dnes nikdo nevydává, protože „kup mlíko“ je banální i když to napíše Hrabal.
No, vidím, že v memoárové literatuře bychom našli mnohá souznění. Podmele – Karen je zajímavá figura, svého času jsme se dokonce setkali pracovně; básník to byl dle mne poněkud nevýrazný, ale jeho cesta z totálajnzacu domů, to teda bylo dílo! A co se epistolárního stylu týče, to je umění, jež dnes prakticky zaniklo. Knihu myslím nemám, zato podezření, že jsem ji snad četl ještě v rukopise.
K hankovým i vašim příbuzným – ono se jistě dělo (jako se to děje dodnes), že se lidé různých jazyků brávali a spokojeně spolu žili a vázáni příbuzenskými vztahy dokázali v dobrém vycházet na rodinných sešlostech, kdež se z příslušných důvodů odkládala stranou konfliktní témata. Taková stanoviska se prosazovala až mimo rodinu. Rakouský publicista Martin Pollack (příjmení má po nevlastním otci) sledoval tuhle tématiku v knize Mrtvý v bunkru z krajně osobních důvodů na německo-slovinském pomezí. Tam se v Kočevě (tehdy Gottschee) narodil jeho vlastní otec, válečný zločinec a SS sturmbannführer JUDr. Gerhard Bast, takto šéf lineckého gestapa (ale působil také se strašidelnou krutostí ještě v lednu 1945 v okolí Donoval na Slovensku). Část Bastovy rodiny tvořili Slovinci, jedna z příbuzných si dokonce vzala nějakého chorvatského Žida. Pan doktor se už jako esesák dokázal na rodinných setkáních velmi společensky bavit i s tím Židem a s militantními slovinskými příbuznými – rasové a nacionální otázky byly prostě v ty chvíle „zapomenuty“. V Linci pak mj. organizoval transporty Židů buď do Terezína nebo rovnou do Auschwitzu. Pollack na základě dochovaného otcova zápisníku (pokoušel se po válce zmizet z Rakouska do Itálie, ale převaděč ho v naději, že zákazník má nabitou prkenici, odpráskl těsně za čárou) dokonce naznačuje, že dr. Bast byl odhodlán požádat o pomoc při útěku snad i své slovinské příbuzné, protože s nimi vlastně při těch několika setkáních dokázal dobře vycházet… Čili ano, i přes nacionální spory existovala smíšená manželství, jistě i hojně v tomto městě, ale život obou komunit se tady odehrával opravdu paralelně. To demokratické republikánství, na něž se odvolává Demetz, bylo v životě města hlavně ideou, k níž se obě společenství obracela převážně s vlastními zájmy. Ostatně dodnes v rodině používáme notně usmolenou ručně psanou kuchařku, kterou snad začala tvořit moje prababička, ne-li její matka dceři na cestu do manželství – a ty první recepty jsou zapsány německy pro mne nečitelným kurentem. Bůhví, o jaké kulinární rozkoše tím přicházím.
Nejde jenom o formu, ale i o obsah. Dneska je přece viditelný rozdíl už i mezi elektronickými a tištěnými médii, takže tzv. technický pokrok má určitě dopad na vedení korespondence. Mantrou dnešní doby je přece rychlost a snadná dosažitelnost, což se určitě odráží ve stručnosti nebo jednoduchosti toho, co se pak honem píše. Docela rád bych si proto kvůli srovnání přečetl nějakou podobně široce zaměřenou sbírku, tentokrát ale elektronické korespondence.
Jinak, pokud jde o stručné vzkazy, tak ty nejenom existovaly dávno před vznikem e-mailů, ale jejich vhodné příklady najdete třeba v Učebnici jazyka českého z roku 1897. A jsou to přitom naprosté banality, které se tákají omluvy u pana učitela, pozvání na pouť, žádosti o zapůčení kuchařky od Rettigové a podobně. No, třeba se něco podobného učí i dneska, přestože hodně z toho, co mi doputuje do těch dnešních moderních schránek tomu nenasvědčuje.
Mám pocit, že něco jako psaní SMS se dcera učila zrovna nedávno. Nicméně nějaký zvláštní efekt to nemělo.
tresen: Jinde jsem se zmínil o Moravském vyrovnání (Mährischer Ausgleich) v roce 1905. Opravdu nemůžete házet do jednoho pytle všechny Němce, a to platí i o srovnávání situace v Čechách a na Moravě na začátku 20. století.
Stařičký mocnář byl tou dohodou obou největších moravských národů nadšený natolik, že všechny 4 návrhy zákonů předložené moravským zemským sněmem (zemské zřízení, volební řád, Lex Parma o úředních jazycích a Lex Perek o používání jazyků ve školách) neprodleně podepsal a vyjádřil naději, že v jiných zemích mocnářství budou národy také schopné tak rozumně a vstřícně se dohodnout. Možná je v tomto kontextu dobré i připomenout, že předsedou příslušného sněmovního výboru, který ty návrhy zákonů připravoval, byl původem vlastně cizinec – syn na Moravě naturalizovaného skotského průmyslníka, statkář a majitel cukrovaru Alfred Skene II. (Podobné uspořádání bylo zavedeno v r. 1910 v Bukovině pro 4 tamní národnosti, částečně – v podobě zemských volebních zákonů – v Korutanech a ve Štýrsku. V Haliči se to kvůli vypuknutí WWI už nestihlo. A od rakouské Moravy později opisovaly i některé cizí země, např. Polsko, Estonsko, Řecko a Namibie.)
Možná by bylo dobře podotknout i to, že české měšťanské a živnostenské politické strany v roce 1905 v moravském zemském sněmu sněmu hlasovaly proti (sic!) vyrovnání. Dá se tak s trochou zjednodušení říci, že Moravské vyrovnání bylo přijato především díky hlasování moravských Němců a českých agrárních a venkovských stran, i když důsledkem pro Němce byla ztráta vedoucího postavení v moravské politice, tj. ve sněmu i v Zemském výboru Markrabství moravského (= exekutivní orgán, v podstatě zemská vláda). Tento vývoj v podstatě kopíroval vývoj populační i sílící vliv moravských Čechů na zemskou ekonomiku, ale na druhé straně rozptýlení německé populace mezi českou neumožňovalo takové německé excesy, jaké byly běžné v německojazyčných oblastech Čech. Nechci spekulovat o národních charakterech nebo mentalitách (dokonce si myslím, že nic takového neexistuje), ale na krvavé česko-německé rvačky v Brně v roce 1905 (byli při nich i mrtví) reagovali představitelé moravských Němců úplně obráceně, než v analogických situacích Němci v Čechách.
Naopak česko-německé tahanice v Čechách dosáhly takových rozměrů, že český sněm musel být v roce 1913 pro jimi způsobenou absolutní nefunkčnost vídeňskou vládou rozpuštěn. A příznačné pro poměry v 1. republice bylo, že Moravské vyrovnání (kromě zásad školské správy) zrušila. To se týkalo především volebních obvodů, které se vláda ČSR před prvními parlamentními volbami v roce 1920 snažila stanovit tak, aby potlačila v co nejvíce volebních krajích možnou německou většinu.
Musím přiznat, že tohle si nějak ze školy nepamatuji. Zapomněl jsem, nebo jsme se to vůbec neučili?
Nevím, kdy a kde jste chodil do školy Vy, ale nás to na základní ani střední škole (menší okresní město na Moravě, konec 60. – začátek 70. let) opravdu oficiálně neučili. Naštěstí jsme měli i na začátku normalizace odvážné kantory, kteří si off-record dovolili dost, a vedení gymnázia UNESCO s rozšířenou výukou jazyků a čilými mezinárodními kontakty na imperialistický Západ si ani v normalizačních letech netrouflo dělat si mezinárodní ostudu nějakými administrativními buzeracemi. Koneckonců ten program UNESCO, které btw zajišťovalo většinu studijních materiálů, byl výkladní skříní našeho socialistického školství (to je teď ironie jen částečně, já z té angličtiny nadrilované v jazykové audioučebně žiju dodnes), podobnou úroveň tehdy mělo několik středních škol, které bych nejspíš spočítal na prstech, a dnes jí dosahují nanejvýš prestižní (a protekční) soukromé školy se školným, které bych si dnes jako synek z rozvrácené dělnické rodiny absolutně nemohl dovolit.
Nicméně všechno citované (a ještě daleko víc k tématu) lze dohledat na internetu.
A jsme u jádra pudla postmoderní vzdělanosti: aby si mohl něco najít, musím nejprve vědět, že mám něco hledat.
Nevím, na základě čeho jste usoudil, že házím všechny Němce do jednoho pytle. Rozdílná situace na Moravě se datuje už od středověku, kdy tam až na výjimky nedošlo k počeštění měst.
Proměny početního poměru obou etnik v českých městech jsou ostatně ve své různosti nesmírně zajímavé. Ale to je na samostatnou debatu.
„… my se za jimi způsobená příkoří mstíme ještě dnes na uprchlících protože konečně máme někoho, nad koho se můžeme povyšovat.“
Tohle snad nemůžete myslet vážně? Ne pokud ve vás ještě zbývá alespoň špetka zdravého rozumu. Jak velká část českého národa zažila nějaká příkoří odehrávající se v Sudetech a kolik takových dnes žije? Ve své servilnosti vůči islámu nasazujete všem Čechům psí hlavu za pomoci absurdních oslích můstků a přitom si ani nejste schopen uvědomit že tu část skutečných uprchlíků, kteří opravdu utekli před IS, tedy před militantním islámem zrazujete ještě více než své spoluobčany, od kterých očekáváte ba přímo je žádáte aby se požadavkům islámských radikálů přizpůsobili ve své vlastní zemi, ve jménu nedomyšlené multikulturní idey.
To je ta vaše všeobjímající láska, otevřená pro každého a současně připravená poplivat nebo nekompromisně profackovat každého kdo nemává její vlajkou.
Co sem zase taháte ten islám? Já o něm ani slovo, ale vy o něm pořád dokola. Zkuste se pro jednou alespoň chvíli hádat s tím, co skutečně píši, a nechte své noční můry spát.
Já už vám vůbec nerozumím… Čím ty uprchlíky před IS zrazuji? A kde od koho co žádám? Jediné, co žádám, je aby člověk byl nejdřív člověkem, a až pak věřícím, občanem, příslušníkem národa.
Víte co? Definujte mi tu zradu. Co je to zrada? Opak loajality? Být loajální ovšem znamená koketovat s „Meine Ehre heisst Treue“.
„Co sem zase taháte ten islám? Já o něm ani slovo, ale vy o něm pořád dokola.“
No, nejspíš to bude tím že nejsem na vašich stránkách poprvé a váš přístup k uprchlické záležitosti nevnímám pouze skrze jediný váš článek. A vstřícných postojů k zavádění islámských móresů jste už vyjádřil tolik že by toho bylo na knihu.
„Čím ty uprchlíky před IS zrazuji?“
Před IS utíká ten kdo s nimi není v partě. Pokud jste ochoten přizpůsobit se té partě před kterou utíkají pak zrazujete jejich důvěru v bezpečné místo které si za cíl svého útěku zvolili.
„A kde od koho co žádám?“
No žádáte to přizpůsobování se. Ale nechtějte po mě abych surfoval vašimi články i diskusemi pod nimi za účelem sběru vašich citátů. Jste snad při tom psaní dostatečně duchem přítomný abyste věděl co píšete.
„Víte co? Definujte mi tu zradu“
Jste jako kuchař z obleženého hradu který odmítá existenci dobyvatele za hradbami jen proto že okno jeho kuchyně směřuje na nádvoří kde nepřítel ještě není vidět. Informace od těch kteří se přes hradby dívají a vidí jejich zbraně odmítáte a lidem ve svém okolí říkáte že mají ty lidi co jsou venku pustit dovnitř a dát jim co požadují protože oni dozajista slušně poděkují a dají se spolu s domácími do vylepšování toho hradu. Zprávy z okolních hradů kde se již ti lidé dobyvatelsky projevili bagatelizujete nebo ignorujete.
Vaše: „Jediné, co žádám, je aby člověk byl nejdřív člověkem, a až pak věřícím, občanem, příslušníkem národa.“ je sice v principu správně ale v situaci kdy takový požadavek vede k podcenění nebezpečí a tak snižuje připravenost obránců se stává zrádným.
Takže moje zrada má spočívat v tom, že nepanikařím před nebezpečím, které nevidím? No potěš koště…
Nepamatuji se, že bych žádal jakékoliv přizpůsobování, a už vůbec ne té partě z IS. Pokud jsem kdy něco žádal, tak vstřícnost k těm, kteří před ní utíkají. Pokud na svých obviněních trváte, měl byste je doložit. Do té doby si o vás budu myslet něco, co vám bude zřejmě úplně jedno, ale mě to bude mrzet, protože jsem o vás měl lepší mínění.
A to samé platí o to „vstřícnosti k zavádění islámských móresů“. Ničeho takového si nejsem vědom a z mého názoru, že i uprchlík je člověk a především člověk a že víc odvahy chce pomáhat, než střílet a stavě zdi, ani nic takového neplyne. Pokud něco smrdí islámskými móresy (což je v zásadě absurdní tvrzení, protože islám je ještě méně homogenní, než křesťanství), pak je to právě nesmiřitelnost a kádrování lidí podle jim přičtenému náboženství (všimněte si, že nepíší „které vyznávají“, protože nedostali šanci se vůbec projevit).
„Takže moje zrada má spočívat v tom, že nepanikařím před nebezpečím, které nevidím? No potěš koště…“
To že sám nepanikaříte je v pořádku. To že bagatelizujete šmahem jakoukoli negativní informaci o imigrantech pocházející z končin kde je lidé nejen vidí ale už si imigrační problémy zažívají, v pořádku není. Bylo by, kdybyste měl pro svůj postoj nějaké relevantnější argumenty než otřepané slogany o tom že nelze všechny házet do jednoho pytle.
Taras vám svého času napsal:
15.1.2016 – 17:40
taras2
„Přemýšlím, proč se s tebou není možné dohodnout v názoru na migraci. Je to asi (možná, pravděpodobně) proto, že prakticky pokaždé sklouzneš z roviny obecné, realistické a praktické na detail, na jednotlivce. Konkrétní příklad. Když řeknu, že migranti v tomto počtu a s tímto náboženstvím nelze v Evropě nechat usídlit, protože rozvrátí sociální systémy, školství, veřejný pořádek, vytvoří paralelní kulturu, která bude zneužívat sociální dávky a sama nebude ničím přispívat, zvýší kriminalitu na nesnesitelnou a neúnosnou úroveň, že je nutné je vracet zpátky, ty na to odpovíš, že jejich dětičky přece budou plakat, až je budeme vypovídat. S tímhle tvým přístupem se nedá polemizovat, je hodně farizejský.“
No a v tom je ten problém. Vy nejste přímým propagátorem „požadavku na přizpůsobování se partě z IS“ ani „vstřícnosti k zavádění islámských móresů“. Jste jen podporovatelem obého, tím že zarputile odmítáte každou kritiku takových projevů a shazujete ze stolu každý argument na její podporu. Ovšem činíte tak nikoli konkrétními protiargumenty nýbrž používáním všelijakých citací, sloganů, obecně uznávaných pravd i „pravd“, vzniklých na úplně jiných podkladech, avšak, za použití všelijakých oslích můstků, pro vaše tvrzení využitelných.
příklad:
14.1.2016 – 22:59
vera
„Teď by mě zajímalo, jak si vy představujete odmítnutí boje, a následky jeho.
Nechat přicházející bez kontrol, bez omezení, přijímat a realizovat jejich požadavky a zvyky, podřídit se jim, do jaké míry? Úplně? Asi ano, protože v okamžiku kdy řeknete stop, tohle nemůžou – dopouštíte se boje, a jste vyautován? Myslíte že oni žádné požadavky mít nebudou?“
15.1.2016 – 09:09
Tribun
„Co vás ohrožuje? Kde jsou ti přicházející a co chtějí? Nikdo tu není, nikdo nic nechce, ale vy se jako lev rvete s větrnými mlýny. Šetřete síly na důležitější věci. Je děsivé, jak zoufale někteří lidé potřebují bubáka.“
Všímáte si? To s čím se potýkají jinde jako by nebylo. Tady nikdo není. Proč se připravovat na nějakého „bubáka“ že?
Ovšem navzdory tomu že zde nikdo není napíšete:
15.1.2016 – 09:58
Tribun
„Rusové mají takové přísloví: Jednej s člověkem jako s prasetem a začne chrochtat. My se od začátku k migrantům chováme jako k prasatům (vlastně hůř, protože prasata považujeme alespoň za užitečná) a teď se hrozně divíme, že chrochtají.“
Ke komu se to tak ošklivě chováme? K tomu koho tu nemáme?
Jiný příklad:
10.1.2016 – 18:15
vittta
„Pěkná blbost.
Bordel dělá prokazatelně 70% migrantů už 30 let.
A jejich děti a děti jejich dětí zrovna tak, jak je prokázáno.“
10.1.2016 – 19:23
Tribun
„Kdyby tu žádní migranti nebyli, tak jsou delikventi 100% domácí.“
Co namítnout proti „argumentu“ že když odebereme část, bude to co nám zbude tvořit 100%?
Podobných příkladů bych zde mohl uvést plno ale je prakticky nemožné uvést nějakou vaši citaci ve které byste přímo vyslovil nějakou výzvu k tomu abychom pokorně odevzdali naši zem příchozím nebo se alespoň přizpůsobili jejich požadavkům i za cenu ztráty naší kultury. Vy nic takového přímo nenapíšete. Pouze odmítnete jakékoli nabízené řešení které by znamenalo něco jiného a to i v těch případech kdy je v tom řešení zahrnuta i nějaká jiná forma pomoci.
Tedy neustále postupujete podle klíče: Naše povinnost a tolerance – jejich práva a svoboda. Jako v tomto rozhovoru:
https://tribun.name/2016/01/28/dynamika-hoaxu/#comment-103048
Jindy zas necháte promluvit někoho jiného souhlasně se přitom tváříce:
https://tribun.name/2016/02/29/uprchlici-nemuzou-za-vase-posrany-zivoty/
ale když se máte postavit čelem k předloženým faktům hrajete vše do autu jako v naší debatě pod výše uvedeným odkazem:
3.3.2016 – 13:47
Kamil Mudra
Takže to shrnu:
Z ničeho vás neobviňuji pouze konstatuji že se mi váš přístup jeví zrádný v tom smyslu v jakém člověk hovoří o „zrádné lavině“, „zrádném počasí“, „zrádném proudu“ a nebo třeba i o „zrádné náladě davu“ atd. Prostě se podílíte na vytváření toho čemu se říká „zrádná půda pod nohama“. A nevycházím z nějakého vašeho jednorázového ojedinělého vyjádření nýbrž ze zkušenosti probíhající zhruba v rozpětí dvou let, poskládané z mnoha indicií namísto jednoho pádného důkazu.
Ačkoli respektuji vaše právo na názor, současně mám z domácích lidí kteří se chovají jako vy, větší obavy než ze samotných uprchlíků, protože zatím co oni jsou celkem vypočitatelní, tak od lidí s vaším přístupem nikdy nevím kdy mohu dostat „ránu do zad“ ve formě podpory k zavedení nějakých nových pravidel která mi zkomplikují život nějakým zásadním způsobem. Abych uvedl nějaký příklad: třeba souhlas se zavedením hlasovacího práva pro přechodně pobývající cizince.
Mě z toho vychází jediné: ani vy nejste při vší práci, kterou jste si se svojí argumentací dal (a že jí nebylo málo, klobouk dolů) dokázat, že bych byl ve svých názorech nekonzistentní nebo že bych tvrdil něco z toho, co mi podsouváte. Pouze jste potvrdil něco, co je evidentní na první pohled: že se neshodneme. Pojďme se tedy dohodnout, že se nedohodneme.
Ani vy ani nikdo jiný jste mne zatím nepřesvědčil, že by uprchlíci byli ten jediný a největší problém, který nás jako společnost trápí a ohrožuje.
Co se mých názorů na uprchlíky týče, tak vycházejí z velmi prosté až sobecké úvahy: z představy, jak bych si přál, aby se mnou bylo zacházeno, kdyby já sám musel někdy prchat. Až budu v nouzi, rád bych zůstal člověkem se všemi právy a veškerou svojí důstojností bez ohledu na to, jakou mám barvu kůže, jestli jsou moje děti z manželského lože a jaký bych měl pas, kdyby nějaký měl a neutekl na poslední chvíli bez něho. A považuji za logické a etické, abych se tak sám choval k těm, kteří jsou v situaci, v níž bych mohl být jednou i já. Vy jste možná větší hrdina, než já, silnější, odolnější a pokornější a nebude vám vadit, že vás někde nepustí přes dráty do bezpečí. To já nejsem, mě nic jiného, než vstřícnost k uprchlíkům nezbývá. Tedy s výjimkou dvojí morálky.
„Pojďme se tedy dohodnout, že se nedohodneme.“
Tuto možnost komplikuje příliš vysoká míra shody protože:
1) dle mého mínění jste ve svých názorech na uprchlíky konzistentní až příliš, bez ohledu na zprávy přicházející z Evropy – tedy mi svým vyjádřením o konzistenci jen potvrzujete to co jsem se vám snažil dokázat.
2) že nic netvrdíte jsem vám už výše napsal – neshodneme se tedy asi jen v míře toho nakolik svou proklamovanou tolerancí a vstřícností vytváříte prostředí vhodné pro negativa o kterých jsem psal
3) ani já nejsem přesvědčen že by uprchlíci byli ten jediný a největší problém, který nás jako společnost trápí a ohrožuje tedy nevidím žádný důvod k tomu abych vás o tom přesvědčoval
4) Stejně jako vy „až budu v nouzi, rád bych zůstal člověkem se všemi právy a veškerou svojí důstojností bez ohledu na to, jakou mám barvu kůže, jestli jsou moje děti z manželského lože a jaký bych měl pas, kdybych nějaký měl a neutekl na poslední chvíli bez něho“.
Jen bych toto rozšířil o:
a) nebudu lhát při vystavování náhradního dokladu a spokojím se s jedním
b) nebudu domácím vnucovat svou víru a kulturu
c) naučím se jak nejlépe budu schopen jazyk země ve které chci žít
d) nebudu odmítat spolupráci v případě nabídky na moje začlenění
e) budu respektovat zákony svého nového domova alespoň v takové míře která je standardem pro domácí
5) Při naplnění výše uvedených pěti bodů rovněž považuji za logické a etické, abych se tak sám choval k těm, kteří jsou v situaci, v níž bych mohl být jednou i já.
Čekání u drátů by mi nejspíš vadilo v míře odvislé od podmínek toho čekání. Ale jistě bych bral v potaz okolnost že je rozdíl mezi tím zda „stojí ve frontě“ 100 lidí a nebo 10000 lidí. No a pokud by mne přes ty dráty nepustili tak bych se přes ně nesnažil dostat násilím. Už jen proto že je mi proti mysli cpát se někam kde mě nechtějí. Ano, byl bych naštvaný, nejspíš bych si nemyslel o jejich hlídačích nic lichotivého, ale holt by mi asi nezbylo nic jiného než se vydat směrem kde mi dráty v cestě nepřekáží.
Těch vašich pět bodu ovšem implicitně předjímá, že všichni lidé jsou vám více či méně podobní a mají pro podobné koncepty pojem.
Ad 4.a) Budu. Když na tom bude záviste moje přežití, klidně budu. A vy budete také, protože jste jen člověk. Pokud se v takové situaci ocitneme, tak prostě uděláme cokoliv. Přiznejte si to.
Ad 4.b) Ano, ale je porušování tohoto bodu masivní a programové? Nejsou s ním v rozporu spíš ti, kteří už jsou „domácí“?
Ad 4.c) Ovšem, ale až když mě do té země pustí a dají mi naději, že v ní budu moci žít. Už jenom proto, abych věděl, jaký jazyk se učit.
Ad 4.d) Pokud by to začlenění znamenalo asimilaci, asi bych se cukal. A vy byste se asi také cukal, kdybyste výměnou za dočasný azyl řekněme v Bosně musel začít chodit do mešity.
Ad 4.e) Až mě pustí dovnitř a nebudou se mnou apriori zacházek jako s kriminálníkem, protože takové zákony – a jaký jiný dojem z takového zacházení mohu mít, než že to odpovídá místním zákonům – nejsou hodné respektu. Tak jsem vychován a tak jsem naučen a těžko to změním. I když. možná, kdo ví, jestli bych v nouzi nezačal respektovat i ty zákony přikazující diskriminaci Židů, Romů a uprchlíků, jakkoliv jsou blbé.
Ale ano, ty vaše body jsou celkem rozumné, problém je jinde: vy apriori předpokládáte od uprchlíků jejich porušování, aniž by vůbec dostali šanci obstát.
Co se toho čekání týče, tak jinak se čeká ve frontě o 10 lidech a jinak v davu 10000. Je hezké, jak byste jako hypotetický uprchlík choval bez prchání z pohodlí obýváku, ale reálná situace, kdybyste prchal doopravdy, by vás změnila. Ono i tady platí, že sytý hladovému nevěří.
„Ale ano, ty vaše body jsou celkem rozumné, problém je jinde: vy apriori předpokládáte od uprchlíků jejich porušování, aniž by vůbec dostali šanci obstát.“
Ano, předpokládám, ale v různé míře u každého bodu. A také mám ke každému bodu odlišný „stupeň“ tolerance.
4.a) Mám pochopení pro lež ohledně země původu pokud jde o podmínku udělení asylu.
Mám nulové pochopení pro vydávání se za nezletilého protože to už je vypočítavost kvůli získání benefitů. Vnímám to jako okrádání nejen pomocné ruky ale i jako okrádání skutečných dětí z vlastních řad. V zemích kde se s tím setkávají mají tuhle kulišárnu i statisticky podchycenou, pohybuje se mezi 20 až 40 procenty (jak ve které zemi) a to se mi jeví jako příliš, zvláště když vezmu v úvahu že statistiky v těchhle případech zpravidla zachytí jen špičku ledovce.
4.b) Souhlasím s tím že jde spíše o projev „domácích“ kteří už jsou usazení a využívají pro své kutění tohoto druhu imámy, právníky, lobisty, neziskovky… a sami již jsou v roli aktivistů. Uprchlíky vnímám jako posílení jejich řad protože, jak známo, vrána k vráně sedá a tyhle vrány to mají coby smysl života. Samozřejmě to neočekávám od uprchlíků kteří právě od tohoto utíkají.
Radikální imámy bych po náležitém upozornění a jeho neakceptování vyhostil nebo posadil za mříže, právníkům odebral licence, neziskovky takového druhu zrušil a ostatní aktivisty i lobisty „ukáznil“ takovým způsobem aby jim došlo že žijí v sekulárních zemích.
4.c) Tak, samozřejmě předpokládám že musím vědět o azyl které země žádám. Ale pokud to vím, proč si učením jazyka nekrátit to čekání na jeho vyřízení už v táboře před těmi „dráty“? Snahu bych rozhodně ocenil a možná i zohlednil stran azylového řízení, placenou brigádou v táboře… atp.
4.d) Pokud vím tak v žádné evropské zemi není nikdo nucen k jakýmkoli náboženským obřadům ani mu nejsou upírány, takže nikomu asimilace tohoto druhu nehrozí.
4.e) Jako s kriminálníkem by s vámi nikdo neměl zacházet už dříve – ještě před vpuštěním. A zde vidím prostor pro aktivitu potenciální hostitelské země, která má záchytný tábor ještě před hranicí (třeba i jen pomyslně – může být i „kousek“ uvnitř) tj. před zahájením azylového řízení:
1) Zajistit uprchlíkům důstojné byť i táborové podmínky pro život
2) Zajistit možnost výuky jazyka třeba i formou „rodilých mluvčích“ třeba získaných náborem z řad již usazených imigrantů. Každé získané slovíčko se hodí.
3) Seznámit už zde uprchlíky se skutečným obrazem země do které chtějí, tj. poctivě je informovat o jejich šancích a to individuálně s přihlédnutím ke znalostem a schopnostem konkrétního jedince. Poskytnout jim alespoň základní nástin o zákonech které v zemi platí. Muslimy, vzhledem ke specifikám jejich víry, důrazně upozornit že jdou do sekulární země, kde nemohou požadovat žádné výjimky či úlevy odůvodněné náboženstvím a že náboženství je výhradně jejich soukromou záležitostí tak jak je tomu i u náboženství ostatních.
Tuhle informovanost mohou částečně zajistit i ti rodilí mluvčí ale měli by se na ní podílet i sociologové a právníci aby bylo zajištěno že byla poskytnuta v postačující míře. Protože prvním krokem k azylovému řízení by bylo zjištění zda se žadateli těchto informací dostalo a že je správně pochopil.
Uprchlík by tak měl možnost plnohodnotně posoudit zda o azyl v takové zemi stojí či nikoli, protože mnozí z nich byli jistě ke svému útěku pohnuti nereálnými sliby naháněči pašeráků, pokřiveným viděním příbuzných a přátel kteří náhodou obdrželi větší porci štěstí než je obvyklé, iracionálními reklamami atd.
Rozhodně by se tím předešlo takovýmto excesům:
http://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/178446-migranti-se-zlobi-chteli-jsme-vlastni-domy-prokliname-den-kdy-jsme-sem-prisli/
i když nevím zda by to bylo dostatečnou prevencí před takovýmto zneužíváním:
http://moneymag.cz/aktuality/7565-migranti-jezdi-za-penize-ze-socialnich-davek-na-dovolenou-do-sve-vlasti-upozornuje-svycarsko
Optimální by bylo takové tábory vytvořit už v okrajových zemích EU a těmto zemím poskytnout ze strany EU i dotace na jejich financování, spolu s ustanovením inspekcí pro dozor nad tím zda jsou tyto peníze také náležitým způsobem využity.
Politikům typu Merkelové bych nechal vysázet pěadvacet na holou, a pak je poslal na pár týdnů do některého z těch táborů čistit latríny.
„Ono i tady platí, že sytý hladovému nevěří.“
To je sice pravda, ale v případě zajištění bodu 4.e) by se hladoví v řadách uprchlíků vyskytovat neměli. A když, bohužel, takto postupováno není, měla by se „sluníčkářská obec“ soustředit především na tlak na své vlády aby takto postupováno bylo, namísto nekonečného omlouvání jakýchkoli uprchlických excesů a mávání zvacími transparenty. Ono odhopsat si někde přivítání a pak po návratu domů napsat pár srdceryvných příspěvků do diskusí samo o sobě uprchlický problém nevyřeší. A odmítání racionálních a leckdy i konstruktivních připomínek nalepováním xenofobních a rasistických nálepek na čela jejich autorů, případně (na vyšších místech) rádoby korektní mlžení, už neřeší vůbec nic.
Vy pořád u uprchlíků předpokládáte znalost našich reálií srovnatelnou s naší vlastní. Já kdybych utíkal do USA či Ruska, ale co, úplně by stačilo Německo, tak také nevím, do čeho vlastně jdu, a to patřím do stejného civilizačního okruhu s intenzivní kulturní výměnou. Říká se, že kdo rychle dává, dvakrát dává, vy ovšem evidentně zastáváte názor dávat co nejrozvážněji. Evropa měla v souvislosti s uprchlickou krizí možnost ukázat, že je bohatá, odvážná a sebevědomá, ukázala však pravý opak. Ušetřila pár euro výměnou za kupu zmařený lidských osudů. Je to dobrá cena?
„Vy pořád u uprchlíků předpokládáte znalost našich reálií srovnatelnou s naší vlastní.“
Nepředpokládám. Proto bod 3) u 4.e)
„Říká se, že kdo rychle dává, dvakrát dává, vy ovšem evidentně zastáváte názor dávat co nejrozvážněji.“
Ono se to „dvakrát“ často změní ve „zbrkle“ nebo i „hloupě“. Mě je bližší: „Nedávej ryby – nauč rybolovu“.
Evropa má stále možnost ukázat, že je bohatá, odvážná a sebevědomá v místech odkud lidi utíkají. Uměl to ten „chudý socík“ pro „bohatý kapík“ by to tedy neměl být problém. Kde ale Evropa ušetřila těch pár euro to fakt netuším. Ani to komu tím zmařila osud.
Hladový potřebuje především nasytit. Učit ho můžete až potom. Navíc co mu bude platné, že bude umět rybařit, když nebude mít ani rybník, ani moře? Zajistíte mu přístup k moři? Necháte ho rybařit ve svém rybníku?
Tribune, tímto komentářem mi jen potvrzujete že jste hluchý a slepý vůči nejen racionálním ale i konstruktivním argumentům.
Když píšu: „Zajistit uprchlíkům důstojné byť i táborové podmínky pro život“ nebo „…v případě zajištění bodu 4.e) by se hladoví v řadách uprchlíků vyskytovat neměli.“ tak si to asi těžko můžete vykládat jako že mají zůstat nenakrmení. No… vlastně, jak je vidět, tak si to tak vyložit můžete. Ale pak se nedivte když mluvím o vaší hluchotě a slepotě.
A na váš dotaz ohledně rybaření jsem vám už také dal předem odpověď v odstavci: „Evropa má stále možnost ukázat ….“ naivně se spoléhajíc na vaši představivost ohledně formy oné výuky rybaření. To že si neumíte představit jakým způsobem bychom jim mohli pomoci u nich doma mne naplňuje pochybnostmi zda vůbec máte nějakou představu o tom jak bychom jim měli pomoci u nás.
Pokud je cílem eliminace, pak je koncentrační tábor jistě racionální řešení.
Prosím pěkně, pane Mudro, kdepak Tribun žádal své spoluobčany, aby se přizpůsobili islámským radikálům? Měl byste při takových temných obviněních mít po ruce nějaký konkrétní příklad, jinak potvrdíte, že si to cucáte z prstu.
Zajímavá je Tribunova názorová radikalizace, koresponudující reálné neúspěchy sluníčkové politiky.
Sluníčka jednají dle pořekadla „tonoucí se stébla chytá“.
Současné migraci se tedy podobná v historii kde- co, jen ne to, co se jí opravdu podobá, třeba Vizigóti, pozvaní do Římské říše jako uprchlíci před Huny.
Nebo Židé zavlečení do Egypta jako otroci, nebo kdo tyhle historické analogie skončí?
Bodejť.
Já bych navrhoval skončit u vyhnání sudetských Němců z českého pohraničí.
Vlastně ne, raději bych to ukončil 8.11. 1938.
Ty události pak se hodně hodí…někdy, když tedy zrovna není potřeba naplivat na Židy, jak jsou zlí na Palestince.
Ale co bylo před tím- VYMAZAT!
Nebo alespoň upravit, ty filmy ze středověku, plné negrů…vlastně lidí, se mi móóc líbí.
Jen aby pak někdo nevymazal z historie vás i s těmi vašimi negry.
Snahy už určitě jsou.
Aktuálně k tématu:
http://a2larm.cz/2017/01/levice-sobe/