Jak se dělá inkognito

41 komentářů: „Jak se dělá inkognito“

1. Ani mě nenapadlo, že by mohlo jít o něco jiného, než o tu vaši druhou možnost.
   Možná je to pro ni tak samozřejmé, že to nepotřebovala vysvětlovat.

2. Možná ji taky to inkognito usnadnilo příjmení Tožičková.

   1. Ona se nejmenuje, jak se jmenuje? Ta je táák rafinovaná. Alespoň mě tím tedy zmátla dokonale. Tohle by zase nenapadlo mě.

      1. Od té doby, co si vzala Tomáše Tožičku, má v dokumentech jméno Tožičková, ale v novinařině zůstala u známějšího jména Uhlová. Řekla bych, že to není nic neobvyklého.
         U těch kuřat ani jinde nemusela meldovat, že je dcera Petra Uhla.

         1. Jo, to dává dokonalý smysl. Tak to asi bude a tím to asi můžeme uzavřít.

3. Me spis prislo divny, proc se z toho tak stresovala, kdyz celou dobu vedela, ze je to jen jako. Ale mozna, ze ctenari to tak maji radi.

   1. Asi má něco, co ti chybí.

      1. To je ovšem skoro vždycky stres pro všechny ostatní.

         1. No dobrá, tak po lopatě… Měl jsem na mysli schopnost empatie a solidarity.

            1. Ze bych byl az tak zkazenej ?

   2. No nevím, ale podle jejích vlastních slov se z toho právě moc nestresovala, alespoň tedy z výše příjmu. Na rozdíl od těch, kteří v takový podmínkách běžně pracují. A jestli jde o ty pracovní podmínky, ty prostě stresující jsou samy o sobě a vědomí toho, že to brzy skončí, na tom nic nezmění. Vezměte si, jak se stresují sportovci, nebo herci, a to v tom, co dělají, jde lautr o nic.

      1. Někde padla zmínka o jakémsi grantu. Jímá mne podezření … ví tu někdo více?

         1. Proč podezření? Že na to byl grant, přece nikdo netajil.

         2. To není nic tajného, ani špatného. Se třemi dětmi by to jinak bylo nezodpovědné dobrodružství.

            1. Aha, takže – kdo si nesežene sponzora, zodpovědně drží hubu a krok. To docela shazuje celý „projekt“.

            2. Právě ten grant (po vašem sponzor) Uhlové umožnil, aby tu hubu a krk nedržela. Tak co vlastně chcete? Nehledě k tomu, že cílem tohoto projektu bylo popsat pracovní podmínky, nikoliv život za minimální mzdu. Ale vy byste to zřejmě s nožem nájmu na krtku napsal stokrát lépe a ještě při tom zvládl zorganizovat dvě revoluce. Odpusťte mi ten sarkasmus, ale za práci se má platit a Uhlová odvedla kus dobré práce, takže je zcela v pořádku, že za ní dostala zaplacena. Ti lidé, kteří v těch podmínkách běžně pracují, sami nemají sílu prosadit se do obecného povědomí, na to potřebují nějakou takovou Uhlovou, které to udělá za ně a za peníze někoho, kdo je má.

            3. Pokud někdo obdrží grant, použije finance sponzora. Když ho něčím naštve, příště má utrum. Kdo přispěje penězi a kdo rozhoduje, komu ano, komu ne, je jen drobný detail.

               Jinak však autorka neměla možnost prožít zkušenost, dlouhodobé (existenční) nejistoty, což je ve finále mnohem vražednější než sebetěžší práce za sebemizernější plat. Na rozdíl od takového Emila Zoly (či Johna Steinbecka) také sledovala jiný cíl než kdysi autor Germinalu (Hroznů hněvu), například.

               Osobně mám podobný dojem, který ve mně svého času zanechal jistý Rad Bandit.

            4. Takže je to všechno na nic a k ničemu, kontraproduktivní a vůbec celé špatně jenom proto, že v tom figuruje nějaký grant? Co kdyby si na to našetřila, nebo se jí na to složili různí tribuni, změnilo by to něco?

            5. A neposkytl ten grant zase jen odporný kapitalista? A schválně, vykořisťoval ji taky přitom nebo může někdy být i kapitalistická nadhodnota uzmutá dělníkovi, užitá vlastníkem “spravne“:-)

4. „Má Daniel Kroupa zapotřebí psát o Saše Uhlové, že je dobře, když si buržoazní panička vyzkouší práci za minimální mzdu?“
   (Viz clanek Co se slovem na „K“, které se nesmí vyslovovat? na A2larmu.)
   Tak panicka si vysla mezi prosty lid a jeste za to dostala penize? To je mi tedy levice :o)
   K zamysleni je nikoliv objev Uhlove, nybrz fakt, ze politicke levicove zastoupeni neni produkovani delnym lidem. Neni nahodou veskera salonni levice (ta mimo sklady a soustruharny) nastrojem burzoasie, likvidujicim autentickou delnou levici?

   1. …zatímco autentická dělná levice nám hnědne? A nikdo jiný než ti ultrapravicoví šíbři neumí zájmy dělného lidu vyjádřit, ať už zdánlivě nebo skutečně? A v čím asi zájmu?

      Ve měnících se podmínkách vidíme v přímém přenosu zánik starých a vznik nových společenských tříd. Nová třída nevlastníků se zákonitě musí zformovat nejdřív „o sobě“ a pak „pro sebe“. Není to nic nového: Když se formovala „stará“ dělnická třída, tak její ideologii a organizaci také dávali dohromady lidi z prostředí mimo ni, nejdřív utopičtí socialisti (tj. žádní nemajetní chudáci) a pak „lepší lidi“ Marx s Engelsem. A klasici samozřejmě neustále naráželi na to, jak třída vlastníků dokáže nalívat dělníkům do hlav svoji ideologii a své postoje, i na úkor jejich zájmů. Dělníci se sice pokoušeli sami organizovat dávno před vznikem odborů a později socdem stran formou všelijakých svépomocných a vzdělávacích spolků, ale stejně vposledku přijali ideologii a organizační formy, které vymysleli a zformulovali klasici, tj. de facto příslušníci jiné třídy.

      Dnes to bude o to složitější, že třída nevlastníků je různorodější, možná se jich dokonce vytvoří víc (viz pojem „prekariát“). Rozpor mezi zájmy a postoji tříd(y) nevlastníků „ve stavu zrodu“ však není nic nového a dle mého názoru ani divného. Nicméně genialita klasiků nespočívala v tom, že by do dělnického hnutí silou a nátlakem vnášeli nějaké umělé ideály. (Není smutnějších postav, než jsou advokáti chudých, kteří o takovou obhajobu nestojí a při nejbližší příležitosti své obhájce za jejich dobré skutky spravedlivě potrestají…) Klasici „jenom“ dokázali vystihnout ten proces formování a sebeuvědomování tříd a uměli ve správné chvíli zformovat postoje dělnictva tak, aby byly v souladu s jeho zájmy.

      Na druhé straně, odlišně od situace před 150 lety jde vývoj mnohem rychleji. Obě strany třídního boje mají k dispozici jiné, mnohem účinnější nástroje působení na třídní vědomí nevlastníků. V přelomových (revolučních, jestli chcete) situacích stačí k dosažení změny mnohem menší úsilí než v obdobích stability. Proto nově vznikající třídě nevlastníků objektivně (i když se k tomu zpočátku může stavět nedůvěřivě) jedině pomůže, když bude mít k dispozici co nejvíc myšlenek, příkladů, pokusů o formulaci zájmů i organizačních experimentů. Je celkem jedno, odkud budou přicházet, ale musí být takového druhu a přicházet v takových podobách, aby je nevlastníci dokázali a chtěli přijmout za své. Politicko-mocenské struktury se mnohou zformovat až potom.

      Já vím, že to je smutné, ale tento proces, i když je rychlejší než v 19. století, nelze uspěchat (viz Dětská nemoc levičáctví…) a většina příslušníků dnešních generaci se podstatné změny nejspíš nedožije. Největší tragédií by však bylo, kdyby to, co dnes z nedostatku lepších pojmů stále ještě nazýváme levicí, na svou „levicovost“ rezignovalo, jak to zhusta vidíme u příslušníků generace 60+, kteří se v čím větším počtu mylně domnívají, že vývoj lze vrátit do „zlatých“ 60. let, nebo u té hrstky levicově zaměřených „Husákových dětí“, které jsou jinak ve své většině zřejmě nejvíc ze všech žijících generací indoktrinovány postoji zcela vyhovujícími třídě vlastníků. Avšak vývoj se jistě nezastaví a jak pravil jeden starý rabín: Není ti souzeno tuto práci dokončit, ale není ti ani dovoleno od ní odejít.

      No, teď koukám, že tu rabínskou moudrost jsem tady za necelý rok použil už potřetí, takže toho radši nechám…

      1. Zamerne jsme nepouzil termin autenticka levice, nebot ta mela v popisu prace starost spise o dusevni zdravi/ odcizenou praci zamestnancu. A svuj dejinny boj prohrala s Birmackem, ktery naprosto genialne (prez odpor tehdejsi levice!) prosadil „fyzicke“ ulevy jako pracovni dobu, pojisteni atd. Tim uplne vyrazil autenticke levici karty z rukou a ta se rozlozila a zanikla. Na jeji misto pak nastoupila oportunni socdem, hrajici se zamestnavateli otevrena skatulata-hejbejte se: pridate tady-uberete tamhle.
         Problem dnesniho stradani neni fyzicky, ale duchovni- a v tom je zakopany pes, nebot dnesni levice stale predhazuje bismarckovska, davno vycpela temata a zaobira se jen estetickou strankou veci a nikoliv realnymi problemy. Treba se jeste objevi nekdo, kdo dokaze masy delneho lidu osvitit a ukazat jim priciny a zdroje jejich utrpeni, zatim ale nikoho takoveho nevidet.
         Postesk Uhlove „Směny končí teprve ve chvíli, kdy je práce hotová.“ je sice prima, ale neni to politikum, nybrz zabavna kratochvile burzoasni panicky; hrdinove kapitalisticke prace pokracuji ve formatu post-bismarckovske oportunni socdem, jejiz prace je sice zasluzna, ale politicky zcela bezvyznamna.
         Ale jak pisete, klasikove levice toho zas tolik nevymysleli, jen dokazali precizne zachytit stav a nalady spolecnosti. Dnes proletar jeste neprozrel a je stale okouzlen moznou hypotekou ci dovolenou u more a jako tvurce politicke spolecenske nalady tedy ani nedal zadnemu budoucimu klasikovi moznost popsat straze soucasne doby.

         1. Klasik také napsal něco v tom smyslu, že lidstvo si pokládá jen ty otázky, na které už odpovědět umí nebo k jejichž řešení už dozrálo a tudíž jsou odpovědi na spadnutí… Ergo skutečné průsery lze tušit v těch (reálných i imaginárních, abstraktních a virtuálních) zákoutích, kterých se představivost lidí ještě ani pocitově neumí dotknout, natož aby se na ně uměli nějak rozumně a smysluplně ptát – a tím spíš na ty nevyřčené otázky odpovídat.

            Aniž bych chtěl tvrdit, že jiné doby byly nějak výrazně „lepší“ (nevím, tehdy jsem nežil a dějiny obvykle nepíšou „obyčejní“ lidi…), mám pocit, že ta doba, ve které žiju a tudíž ji vnímám na vlastní kůži, lidstvu nabízí na dějinných rozcestích víc hrozeb než příslibů. Lidi jsou pořád a se vším nespokojení, k lidské společnosti, k mimolidským tvorům i k planetě krajně nezodpovědní a lidstvo jako celek nesleduje žádný vědomý směr, natož aby chtělo a bylo schopno vyjádřit nějaký společný cíl. Zároveň se ale s oblibou všetečně a vynalézavě vrtáme a bastlíme ve věcech a dějích, o jejichž podstatě a fungování nemáme ani ánunk, natož abychom si uměli představit možné důsledky toho bastlení… (Někteří tomu říkají vědeckotechnický pokrok.)

            Gaia si s tím vším nejspíš nějak poradí. Jak s oblibou tvrdíval jeden poněkud svérázný středoškolský profesor biologie na jednom (raději nejmenovaném, ale tehdy i dnes dosti věhlasném) jihomoravském gymnasiu na přelomu 60. a 70. let, členovci mají na rozdíl od lidstva potenciál přežít i jadernou válku… Nějaký analogický bonmot by se jistě dal vymyslet i pro stav po ekologické nebo klimatické katastrofě. Na lidstvo bych si v takovém případě nejspíš nevsadil. Což ovšem neznamená, že se nemohou vyskytnout nějací „post-lidští“ mutanti, kterým se přežít podaří. Ti už toho ale s poddruhem Homo sapiens sapiens a jejich kolektivy s lidstvem, jak ho známe dnes, pravděpodobně nebudou mít moc společného…

            1. Ale fujtajbl. Měl jsem zato, že tohle je sekulární blog.

            2. Jsem agnostik.

            3. „Lidi jsou pořád a se vším nespokojení“
               Ano, chybi tehotnost nejakym konkretnim plodem. Rizeni dnesni spolecnosti je tezsi, nezli drive, protoze je vice lidi, kteri ale zustali stejni. Je to jakesi zaklesnuti: Clovek je na jednu stranu sice zvire, ale zaroven tvor spolecensky, coz vyzaduje urcita omezeni vuci druhemu. K naplneni spokojenosti je tedy nutne nasili…ted jde o to, kde a jak ho vyvinout. Kapitalismus na to sel se svoji konkurenci a soukromym vlastnictvim dobre jen do urcite doby, ted je otazka, jak zvladnout lidstvo dal, hlavne v jeho mnozstvi. Bohzel to opravdu smeruje k nejake planetarni vlade (lide ziji temer vsude), uplatnujici svoji moc na kolektivnim principu viny. To mate jiz u bezpecnostnich kamer: Stokrat se muze rikat, ze je na zachyceni zlocincu, ovsem pravda je, ze sleduje i nevinne „co kdyby nahodou“. No uvidime po nemeckych volbach, to budeme chytrejsi :o)

   2. Hm, embé, když už jste tady připomněl jednoho „internetového idiota“ ((C) třešeň – v případě DK k Uhlové ovšem popis padne jako ulitý) , celý reportážní cyklus je přece cenným sociologickým materiálem a není určen k uvědomování zaostalých nešťastníků, odkázaných na provozy typu Vodňanské kuře či motolská prádelna, ale je spíše názorným obrázkem zdrojů frustrace lidí ve zdánlivě idylické demokratické společnosti, ctící evropské tradice lidských práv, atd., atd…
      Poté, co se jistý Čulík ocitl se svými ideologicky moralistními výkřiky BL v úzkých, snaží se najednou o pohled stejným směrem, když páni redaktoři vedou obšírnou debatu s jistou paní Kozlovou, která pana majitele a jeho lidi velkoryse vhodila do pytle „pražské kafírny“ a poukázala na jalovost britskolistného kazatelství. Možná je to správný kopernikiánský obrat BL; u Čulíka ovšem není nikdy jasné, jak to skončí, jak kdysi jasnozřivě naznačila jistá Irena Dousková v povídce na Čulíka. Tam je ovšem Čulíkem rozmazlený foxteriér, který co nepokadí, to zničí… :-)

      1. Povídka se jmenuje „Na Čulíka“, hergot!

      2. Jiste, neznam udeleny grant a nevim k cemu byl urcen, ovsem pochybuji, ze by ho Uhlova dostala od KSCM :o)
         Ale uznejte, ze je to na hrane (aniz by to byla treba Uhlove vina): Uhlove vedecka prace (tezba sociaologickeho materialu) byla temer vsude predlozena jako politikum. Mozna jsem byl na Uhlovou zbytecne zly, treba to myslela dobre, ciste odborne, co ja vim.

         1. Uhlová sdělila publiku názorně a srozumitelně fakta ze života jistého druhu zaměstnanců, jejichž osud je zcela mimo mainstreamový proud – a ta fakta jsou docela šílená a v lecčems vysvětlující frustraci části společnosti v idylických časech vrcholící konjunktury a vůbec rozkvětu blahobytné a rozvinuté kapitalistické společnosti, kdy by člověk očekával, že kromě notorických kverulantů všichni jen vrní blahem jako nažrané kočky. To JE politikum samo o sobě – a protože je před volbami, o to víc. Pro společnost, která je vytvářena pečlivě skrytým ekonomickým a v důsledku toho i praktickým násilím jednotlivých členů vůči sobě (říká se tomu konkurenční boj, ale daleko vhodnější je přece pojem lidská práva) je dobře vědět, jaké síly se hromadí dole jakožto přehlížený a obtížný odpad. Takže zaplaťpánbu Uhlové za ten obyčejný nápad. Říkává se, že poznání je cestou k polepšení. Obyčejně to příslušným zodpovědným mocným docházívá pozdě – ale aspoň se nemohou vymlouvat, že o tom nevěděli. A my s nimi.

            1. Ted to vypada, ze bojuji o Uhlovou (anebo proti ni)…nene.
               Jaka je definice politika? Ze jde o vec verejnou, zasahujici vyznamnym zpusobem nektere cleny spolecnosti, anebo jejich vyznamnou cast…atd. To je urcite dobre a v tomto smyslu pocin Uhlove urcite politikem je.
               Dneska jsem se nad tim prave zasnil…a napadla mne jeste jedna definice a sice ze politikum, ci vyraznejii „politicky pocin“ je takovy pocin, ktery se sice dotyka verejneho, ale zaroven je urcen tim, ze nedokaze byt racionalne vysvetlen. Je to bytostne prani polis, obce a to bez opodstatneni a moznosti vysvetleni, proc se obec takto rozhodla.

               Velmi hruby priklad: Za vesnici maji postavit fabriku a hlasy pro rikaji, ze pribudou pracovni mista, hlasy proti tvrdi, ze kvalita zivota v obci upadne skrze ruch, exhalace, provoz atd. Oboji je pravda, reseni „neni“ a jelikoz se to vyresit musi, rozhodne se politicky, tj. v podstate neracionalne. Byt politici sve argumenty snasi vzdycky, jejich rozhodnuti je neopodstatnene, nebot zaroven fabriku mit a nemit a porovnat, co je lepsi, neni mozne. To je politikum, jakoby vasen bez rozumu.

               U Uhlove to tak neni, ta „jen“ prinasi konkretni obrazy toho, co vsichni uz davno vedi. A samozrejme- vedi, ale dale se nezajimaji, protoze takove poznani boli. Pocin Uhlove je latentni politikum, ovsem samotne politikum z nej udela az neci neracionalni hlasite rozhodnuti „nemame se dobre i kdyz nam statistiky tvrdi neco jineho“.

               A k tomu dle meho nedojde, protoze to, co vi a ukazala Uhlova, uz davno vi dobra pulka obcanu…ovse obraci se k takovemu poznani zady. Nahore hank pise, ze lide jsou porad nespokojeni, ovsem fikany system si na to nasel odpoved a sice nadeji byt spokojeny (staci jen zabrat, nebat se, prilezitost ceka na kazdeho atd.). Mira nespokojenosti tu tedy neni urcujici.
               Proto nepovazuji Uhlove zjisteni za politicka, pro mne je to spise akademicke rejpani se ve vosim hnizde a cizim utrpeni. A opet opakuji- soudim z toho, co jsem o tom vyzkumu nahodou cetl. Neznam zadani grantu, ale za vsim citim je prani otcem myslenky. Rec tedy nevedu o Uhlove, ale o tom, jak je jeji pocin chapan a vykladan. Za tyden to dle meho zapadne a bude po vsem, v tichosti a politika se konat nebude.

            2. Mno, polis se rozhodne přece dle většinového zájmu (případně dle šikovně zmanipulovaného většinového zájmu). Říkáte, že Uhlová píše, co všichni vědí. Možná, ale tím, že to vypíchne a vzbudí příslušná mínění, tahle fakta vytahuje z podkoberce a vystavuje znovu veřejné diskusi. Zapadne-li to čili nic, není tak jisté, hned je názorněji vidět, proč mnozí páni zaměstnavatelé tolik touží po vyšším přistěhovalectví. Jistě, nemuseli jsme na to mít Uhlovou, ale verba docent, exempla trahunt. A tady je těch exempel pěkná řádka, shodou okolností (?) to první je zrovna z podniku jednoho význačného oligarchy. Chcete-li ovšem revoluční změnu tady a teď, tu to samozřejmě nevyvolá. Kdysi pradávno jsme viděl film o dobytí Everestu. Pamatuji si z něho jeden detail – záběr nějaké stezky na úbočí Himalájí, přes niž se kutálí shora kámen. Komentář ilustrovaný záběry: Spadl kámen? Honem do bezpečí, protože záhy budou padat další. A skutečně následuje postupně rostoucí divoká lavina kamenné suti…
               Pěkný večer!

            3. Uhlová píše o tom, co skutečně spousta lidí zná z vlastní zkušenosti. Jenže tady jde o to, že to kvůli ní budou muset vzít na vědomí i ti, kteří to neznají, což jsou typicky ti, kteří mají možnost něco změnit.

            4. Uhlová především plní svoje novinářské poslání, v čemž se projevuje jako jedna z posledních bílých vran v mediálním světě, který dnes z 99% jede na sledovanost a z ní vyplývající zisk. Proto ten grant.

               Média už dávno primárně nejsou zdrojem informací. Ze všech jejich účelů/úkolů zbyl jeden poslední a jediný – přinést mediálním konzumentům reklamu až pod nos a vychovat z nich konzumenty propagovaných produktů. Vše ostatní (informace, zábava, ba i ta propaganda a indoktrinace) jsou jejich možná užitečnými, ale už jen vedlejšími produkty (a občas – to v případě tzv. veřejnoprávních médií – neochotně trpěným nutným zlem).

            5. Tak, Tribune. Nebo se alespoň tváří, že nic nevědí…

5. jenom me lehce zarazi, ze ve firme velikosti vodnanskeho kurete nemaji na personalnim oddeleni nikoho, kdo pri spatreni jmena „uhlova“, pripadne „tozickova“ zvysi pozornost a provede urcite preventivni kroky … preci jenom od personalistu by clovek ocekaval urcity vseobecny rozhled, a nektera jmena jsou slusne receno ponekud proflakla. profesionalniho odborare by si do firmy predpokladam take natahnout nenechali … tohle bych na miste zamestnavatele videl jako docela zasadni selhani, nikoliv to, ze ve firme pracuji cizinci za minimalni mzdu, ale to, ze po fabrice volne pobiha jakesi ultralevicove vometlo.

   1. Vy byste ovšem na tom personálním oddělení viděl nejraději kádrováky, kteří se nenechají omezovat nějakými antidiskriminačními zákony. Určitě byste uvítal i pracovní knížky a další nástroje disciplinace pracovní síly. Naštěstí je tu trh, jenž ve své aktuální konstelaci nedává kádrovákům moc na výběr, kterého nevděčníka „obdarují“ prací.

      1. tak uprimne, sedmkrat trestaneho recidivistu bych take nezamestnal … a je me tak nejak jedno, jestli tomu nekdo rika diskriminace, nebo nejak jinak. riziko nezadouciho chovani je totiz v takovem pripade natolik vysoke, ze pripadny prinos daneho zamestnance je v hrubem nepomeru k hrozicim ztratam. stejne tak, jako bych se trikrat ujistil pracovni historii potencionalniho zamestnance s prijmenim stredula, udelal bych to same i v pripade nejruznejsich uhlu, sabatu, tozicku, jakozto i jejich pripadnych zenskych klonu.

6. Jeden z mnoha komentářů:
   https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2017/38-2017/dulezity-krok-k-poznani-neviditelneho-sveta

7. No pak je tu ještě možnost, že je to fake, takže problémy s inkognitem ve skutečnosti nenastaly. V rodině s tím už mají zkušenost (Uhlův „mrtvý student Růžička“).

   1. Nerozumím. Jako že co je fake…?

Komentáře nejsou povoleny.