Závěrečná inventura prezidentských kandidátů

Jak říkávaly naše prababičky: „Odříkaných voleb největší krajíc,“ a tak jsem, veden jen těmi nejčistšími státotvornými úmysly, včera shlédl poslední „debatu“ prezidentských kandidátů. Tu „debatu“ bohužel musím dát do uvozovek, protože se vlastně o ničem nedebatovalo, jen se tak kavárensky plkalo, přesněji moravcovalo. Formát debaty zvolený moderátorem Moravcem byl, mírně řečeno, nešťastný. Na plnou hubu bych pak řekl, že zoufalý.  (A jestli to byl nápad některého z jeho šéfů, tak se mu stejně neomluvím, měl se bránit.) Rozdělovat kandidáty do skupinek, takže se někteří vyjadřují k jednomu okruhu témat a druzí k druhému? Nechat je ptát se sebe navzájem, takže někteří se pak skoro nedostanou ke slovu? Míchat do toho manžely, milenky a děti? Jestli se někdo rozhoduje podle velikosti košíčku podprsenky paní Horáčkové nebo Hilšerové, je to samozřejmě jeho právo (a vzhledem k plytkosti debaty relevantnější argument, než se na první pohled zdá), ale pro takového má být jiný pořad a jiný žánr. A půl minuty na jakékoliv sdělení které má hlavu a patu a není to jen výkřik typu: „Haló, já jsem tady,“ je také trapně málo.

Ze strany ČT debata tedy absolutně nezvládnutá a v prostor, který kandidátům zůstal, se nestalo ani nebylo řečeno nic, co by mohlo o příklonu k tomu či onomu rozhodnout. Že se nepoprali je v pořádku, v tomto smyslu je nuda na místě, ale že se mezi nimi skoro nedal najít rozdíl, to už je trochu problém. Kdybyste mě zabili, tak vám neřeknu, čím se ten který profiluje, čím se liší, čím byl výrazný. A nejspíš nebudu jediný.

Třeba takový Topolánek. Pravda. umí sem tam udělat vtip, umí vystupovat, ale je to pořád macho Topolánek.

Drahoš? Kdybych se nepodíval na program, tak ani nevím, že tam byl. Ten člověk umí být fenomenálně nekontroverzní a nezajímavý.

Nejvýraznější byl asi Horáček, bohužel ale v negativním slova smyslu, protože svým verbálním projevem zcela zničil veškeré dobré mínění, které jsem si o něm udělal na základě jeho projevů písemných. Jeho projev působil vykalkulovaně a nacvičeně, ovšem narychlo před začátkem.

Hynek je muž jednoho bonmotu.

Hannig má jasno, ale neumí to sdělit a není to evidentně kavárenský typ.

Fisher vystupuje kultivovaně, ale kličkuje jak lidovec a odpověď z něj nevypáčil ani tandem Moravec-Kulhánek.

Nebýt toho, že si Hilšer trpaslíka se Zemanem pod čepicí, tak pět minut po skončení nikdo neví, že tam byl.

Nakonec z celé té party působil nejlépe asi Kulhánek, jenže tohle není volba miss, ale prezidenta.

Suma sumárum, poslední předvolební debata v podání ČT je ztráta času pro voliče i pro kandidátu, někomu, kdo se rozhodovat kvalifikovaně, musela být úplně k ničemu. Snad proto kandidáti vyzývali k volbě srdcem, protože pro volit hlavou není podle čeho. Klidně tam ten Zeman mohl jít, i kdyby se nemluvilo o ničem jiném, než o něm, marnější už to být nemohlo.

Reklamy

28 comments

  1. Seal

    Formát byl stejný jako minule: Politická show tak trochu ve stylu Ein Kessel Buntes. S tím Zemanem je to samozřejmě pravda, takže lehce rozhození musí být hlavně jeho skalní voliči: Takhle unylou debatu by přece zvládl taky a ještě by se u ní dokázal blýsknout tou svou dnešní okázalou státotvorností. Začínám si pomalu myslet, že Zeman už z vysoka kašle na zájmy pánů Mynáře a Nejedlého a ze všeho nejvíc touží být zpátky na Vysočině, aby mohl sepsat další díl svých pamětí. U Kulhánka zapůsobylo hlavně to, že jako špičkový manažer se dokáže pohybovat ve stresových situacích. No a Drahoš je zkrátka takový jako ti, kteří mu radí v kampani. Viz třeba atak na konkurenta Horáčka skrze Masaryka: Výsledek byl ten, že Horáček přestal rozkládat rukama, aby se mohl soustředit. No a pak se vytasil s citátem TGM, o jehož existenci mám docela pochyby, nicméně Drahoš raději jeho pravost pro jistotu potvrdil. No a ještě úsměvnější byl výpad na Fishera skrze jeho hodně konzervativní hodnoty. No, aby to nevypadalo zas tak blběg, tak se to skrze Polsko a potraty. V podstatě rána na smeč, takže Fischer předvedl etudu karierního diplomata, protože jeho základní pozice je o tom, že on politice profesionálně rozumí, zatímco Drahoš je v tomhle specifickém světě pouze ochotník. Zábavné to v každém ohledu bylo včetně těch předtočených prostřihů do rodinného prostředí. Jenom si tak trochu říkám, jestli po managerovi, který chce stát řídit jako firmu, nás teď ještě nečeká to, že Hrad převezme subalterní úředník.

  2. hank

    Já to dám i sem, protože mě velice zajímá názor zdejší sešlosti. Omlouvám se, že se opakuju, ale nechtěl bych, aby to úplně zapadlo.

    Jestli je pravda, že volby jsou vposledku soutěž zájmů vyjádřených penězi donorů, pojďme se podívat, kdo financuje čí kampaň. Je tohle kritérium úplně mimo? Mám za to, že ne. V tomto ohledu u mě vítězí Drahoš. A stačí mi na to dvě jména donorů: Dalibor Dědek a Martin Wichterle.
    Jestliže má ovšem někdo za to, že mu lépe prospěje, když tyhle volby vyhrajou zájmy podporované ruskými a čínskými penězi, pak mu není rady ani pomoci…

    • Seal

      Volby jsou vždycky střetem o politickou moc, která se dá realizovat různými způsoby. Když jsme u toho financování: Táňa Fischerová dokázala při minulých prezidentských volbách vést finančně minimalistickou kampaň, která byla založena na dobrovolnících. Letos tenhle model využívá Hilšer a částečně Fischer, u kterého je to tak napůl – dárci a dobrovolníci (nezaměňovat s brigádníky). To, že silní dárci raději podporují jednotlivé kandidáty, než aby zřídili nějaký centrální volební fond pro nezávislé vedení prezidentských kampaní, je přece evidentní. Takže na světě je hned otázka, podle čeho si ekonomické elity vlastně vybírají své kandidáty. Samozřejmě, že podle způsobilosti ke spolupráci, kterou třeba už Zeman a Topol v minulosti osvědčili, a Drahoš vlastně taky, byť se to navenek může jevit tak, že je v téhle věci vlastně teprve v očekávání. V letošních volbách je to hodně překryto tím, že tu primárně běží spor o Zemanův aktivistický přístup k prezidentské funkci. Proto přece i on defenzivně říká, že se nebude účastnit debat, páčko si přeje, aby za něj mluvily prezidentské činy. No a z druhé strany se ozývá klasika české politické moštárny: Všichni v prvním kole do houfu kolem Drahoše, protože ten je sice teda tak trochu žužu, ale právě proto má přece v druhém kole největší šanci proti Zemanovi. Přitom zcela nezávislou kampaň vede pouze Horáček, no a pokud jde o funkční kompetence budoucího prezidenta, tak jednoznačný prim patří Fischerovi.
      Podle počtu vydaných volebních průkazů a míst, kde se včera údajně volilo nejvíc, to zatím vypadá, že zatím mobilizuje hlavně předtava hradního Antizemana.V tom případě podle očekávání postoupí z prvního kola Zeman s Drahošem. No a pokud před druhým kolem Zeman opravdu setrvá v dosavadním hrdém mlčení (on v pravém smyslu slova žádnou volební kampaň opravdu nevede), tak to asi může rovnou zabalit. Zvítězí tak představa, že současné vládnoucí duo Babiš – Zeman znamená ohrožení demokracie. Jako kdyby ta demokracie už předtím byla bůhví jak funkčí a Drahoš byl zrovna tím ideálním typem prezidenta, který je schopen Babišovi zarazit jeho mocenské choutky. Změní se pak samozřejmě rétorika, ale dál to pojede v osvědčeném modelu, ve kterém se ekonomické elity snaží v maximální míře ovládnout stát, aby tak mohly patřičně generovat svoje zisky.

      • tresen

        No, proč ne. I váš skeptický pohled na věc má svou cenu.
        Já ale přece jenom v nezvolení Zemana vidím malý krůček ke zlepšení poměrů. Hlavně v tom smyslu, že v českém politickém rybníčku ubude jeden neuralgický bod a některé věci v prezidentské kompetenci se opět budou řešit věcně. Aspoň doufám.
        Například doplňování soudců Ústavního soudu, jmenování profesorů a podobně.

        • Seal

          Psal jsem to hankovi, který mě lehce zaskočil tím, že mluvil o ruských a čínských penězích; i když jde zase jenom o české peníze, byť tentokrát těch českých podnikatelů, kteří by rádi ještě víc generovali svůj zisk na základě obchodu s Čínou a Ruskem. Mimochodem, zrovna s Babišem tyhle veletoče tzv. zahraniční ekonomické politiky nijak zvlášť nehrozí. Co se mi totiž volně vybavuje, taky si v Číně střihnul jeden společný podnik (tuším na výrobu ledku) a zavrkaly mu v něm miliardy.
          Ve vašem případě je to spíš o samotném významu voleb. V české kotlince se přece volí o 106, takže z těch vašich pomyslných malých krůčků by se dal pomalu sestavit i pochod Praha – Prčice. Takže nějaké posuny bychom tu sice měli, jenom halt ta změna k lepšímu furt tak nějak není vidět. Ale když už jste ozvala: Volíte v prvním kole aspoň toho Horáčka nebo Fishera, anebo se raději rovnou stáváte členem té jednotné fronty, která podle příkazu doby, teď hlavně musí stát svorně za Drahošem?

          • tresen

            Mám /myslím, že oprávněný/ dojem, že jsem s myšlenkou volit houfně Drahoše už v prvním kole, protože jakožto fíkus /© Ovčáček/, tj. neutrální figura, má největší šanci porazit ve II.kole Mlhu, přišla hned zkraje, než se to zpopularizovalo.
            Hlavním motivem samozřejmě není mít na Hradě Drahoše, ale nemít tam Zemana.

            • Seal

              Vždyť to píšu: Jste dnešním ideálním voličem. V minulých volbách „kapitál“ vygeneroval především Fischera, ale ten při tom profesionálním marketinku působil příliš uměle, takže to projel hned v prvním kole. Schwarzenbergova kampaň, když vynecháme ideologii, byla zajímavá především tím, že vznikala vlastně zespodu, ať už se bavíme o Mlýnské kavárně na Kampě, anebo třeba o tom pěveckém sboru Penklubu. Dneska velká část „antizemanovců“ už raději nehledá nějakého náhodného kandidáta a rovnou se spokojuje s vyfabrikovaným produktem.

              • tresen

                Nojo, jsem ochotná akceptovat i houpacího koně, když to nebude MZ.
                S výjimkou Topolánka, Hanniga, Hynka… kdopak nám tam teda zbyl?

                • Seal

                  Potenciál porazit Zemana v druhém kole měl vedle Drahoše přece i Fischer a Horáček. Zeman podle očekávání změnil názor a půjde do minimálně do dvou předvolebních debat. To teda bude brífovaní Drahoše docela náročné.

          • hank

            Seal: V tomto případě skutečně o čínské peníze jde. A taky o vliv nepříliš průhledných čínských struktur. Koneckonců čínské struktury vždycky byly a jsou pro vnějšího pozorovatele neprůhledné jaksi z podstaty věci. (Nemám tu místo ani čas na obšírnější zdůvodnění. Ale dá se to dohledat v otevřených zdrojích.)

            Pokud jde o Rusko, asi máš kus pravdy; tam spíš než o peníze jde o jiné páky, které někdo na někoho může mít. Stíny minulosti jsou dlouhé a moskevské archívy bezedné… Ale přiznávám, že tady už jsem na tenkém ledě a v nejlepším případě jde o indicie a spekulace. Nicméně někteří už narazili na otazníky týkající se skutečného původu peněz na jistých švýcarských kontech.

            Otevřeně řečeno, kdybych si měl vybrat, zda žít v ekonomické kolonii německé nebo čínské, volil bych to Německo – se všemi výhradami a riziky, které to nese. Na to, aby se někdo pokusil obnovit aspoň část ekonomické suverenity státu aspoň v kritických oblastech (voda, potraviny, energetika…) nebo aby dokonce někdo přišel s rozumnými návrhy na reformu EU a zkusil o nich vyjednávat se státy podobné velikosti a objektivně podobných zájmů (např. Rakousko, Dánsko, Portugalsko, Řecko, Finsko… Polsko ani Maďarsko do toho za jejich současných režimů nepočítám a pevně doufám, že ty zájmy, které prosazují jejich současné věrchušky, tady nikdy nepřevládnou…), nemá bohužel nikdo ze současných zdejších politiků ani jiných pretendentů moci intelekt ani odvahu.

            • Seal

              No tak jo, příležitostně mi to můžeš vysvětlit s těmi čínskými penězi. Podle mě jsou zkrátka všude, i v tom Německu, protože jich má Čína díky americkému dluhu ohromný přebytek.

                • Seal

                  Pokud to budu chtít mít s českými reáliemi, tak si vezmu k ruce Motejlka, anebo kouknu na Sinopsis: https://sinopsis.cz/
                  Tuzemské akvizice kvůli přebytku čínských aktiv totiž rovnou škrtám, takže mě hlavně zajímá, kolik pracovních míst tu ten slavný čínský kapitál vlastně vytvořil. No a protože i ta hedvábná stezka povede jinudy, tak mě v tomto případě z toho vycházejí především české podnikatelské zájmy. Nepochybuji totiž o tom, že část českých podnikatelských elit by se klidně natírala i Nubiánem, pokud by šlo dělat lukrativní kšefty v zemích rovníkové Afriky. Jinak s Macronem samozřejmě souhlasím. Jednak proto, že vnímám to, jak tenhle svět pomalu směřuje k novým formám neokolonialismu, a taky proto, že i v případě importu ruských uhlovodíků je jaksi rozumější, když se vyjednává na úrovni EU a nikoli z pozice jednotlivých států. To, že česká zahraniční politika umožňuje vylepšovat Pekingu jeho evropské image, je bohužel ukázkou toho, jak to dopadá, když se státu zmocňují ekonomické elity. Řekl bych, že to docela schopně symbolizuje postava Krtečka, kterého jako první vyvezla do Číny Livie Klausová, což pak ale Zeman překonal tím svým slavným televizním vystoupením.

                • hank

                  Ano. K tomu jen jedno klíčové slovo: CEFC. Kdo a co stojí v pozadí této struktury? (Zdráhám se napsat „firmy“. I když je fakt, že CIA se občas v žargonu insiderů taky nazývá firmou…) Jejím „předsedou“ je mimochodem synek jednoho prominentního čínského generála.

                  Více viz třeba tady:
                  https://hlidacipes.org/patrani-po-korenech-tvrdikovy-cefc-v-cine-nahrava-spekulacim-konecny-vlastnik-dve-esrocka-majitele-neznami/

                  I Olga Lomová se k tomu svého času vyjádřila dost podrobně:
                  http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/olga-lomova-cinske-investice-v-cesku-nevede-obchodni-zajem-73748.html

                  a dále zmiňovaný Sinopsis, kde je k tomu letos už několik článků.

                • Seal

                  Hanku, znám ty články a znám také to, co psala Olga Lomová i jinde. Expanzi CEFC do finančního sektoru už dva roky blokuje ČNB. Proč zrovna CEFC? Protože přece Tvrdík. Byla by snad CEFC stravitelnější, kdyby v jejím čele nestál synek nějakého generála? Oni tady hlavně nakupují to, co prodávají čeští privatizátoři, třeba typicky bratři Šuškové. Už z toho je snad vidět, že je to především český problém. A to samé je přece i s tím Krtečkem: Prostě zahraniční politika se ohýbá podle toho, jaký je ekonomický zájem. To mi stačí vědět a nemusím se kvůli tomu zabývat rozplétáním nějakých tajných linek. Mimochodem, jak bys vysvětloval to Zemanovo srovnatelné uhranutí Izraelem? U mě to tedy spadá do stejné kategorie „ekonomické diplomacie“ jako Čína nebo Rusko, ale tady se Zeman evidentně trefil do vkusu velké části českých politických elit, takže si může říkat snad úplně všechno, co ho napadne. V tomto případě určitě i významná část českých médií buď nebude kritizovat vůbec nic, anebo třeba i ráda podotkne, že v případě státu Izrael působí Zeman na své voliče přímo příkladně. Mimochodem, ani ta „pročínská“ politika není jeho vlastním dítětem, ale původně vznikla v rámci ODS.

                • hank

                  A v Řecku řecký problém atd. …? Jasně že na takové transakce jsou potřeba vždycky dva. Já taky přece netvrdím, že kdyby se „to“ prodávalo někomu jinému, že bych s tím souhlasil. Nicméně přece jen existuje dost výrazný rozdíl mezi chováním a pravděpodobně i dlouhodobými strategiemi kupujících čínských a jiných. Čímž zase nechci říci, že ti jiní a jejich strategie jsou a priori „lepší“. Jen mám pocit, že zájmy stojící za čínskými kupujícími jsou od zájmů českých (ať už to znamená cokoli) prakticky vždycky vzdálenější, než když to nakupuje třeba nadnárodní investiční fond se sídlem v USA nebo rakouská rodinná firma (ať mluvím o případech, které jsem zažil v praxi). A zřejmě i zájmy některých (zdaleka ne všech) českých prodávajících mohou být s těmi českými zájmy (ať už to znamená cokoli) ve větším rozporu a s čínskými v lepším souladu než zájmy některých nadnárodních subjektů nebo jiných než čínských zahraničních firem. (Nebudu mluvit o možném mentálním „počínštění“ najatých místních šéfíků.) Dobrý příkladem z poslední doby byla (zatím? naštěstí neúspěšná) snaha o prodej Škody Transportation čínskému subjektu. Tam z toho čínský zájem lezl jak šídlo z pytle: Získat pro své výrobce aušusových elektrických lokomotiv bezpracně licenci pro provoz v EU. (Dalším krokem by zřejmě byla degradace Škodovky na montovnu čínských strojů. Když už montovna, tak radši pro Siemens nebo Bombardier, nemluvě o tom, že jmenovaní zde provozují i různé vývojové, konstrukční a jiné technické kanceláře a ponechávají zde kompletní vývoj různých dosti důležitých subsystémů. Např. v té části zabezpečovacího zařízení, která je umístěna na lokomotivách, máme před Evropou výrazný technický náskok. Vyrábí se tu slušná brzdová výstroj. Apod.) Jiné případy bohužel tak průhledné jako ta Škodovka nejsou. Proto bylo zcela na místě Macronovo vyjádření, že z Hedvábné stezky (jistě tím míněno i z jiných čínských iniciativ) musí mít prospěch i Evropa (ať už to znamená cokoli). Čínské investice např. v Africe (a podobně asi dopadne i ten řecký výprodej) jsou totiž vždy koncipovány tak, že přinášejí prospěch výhradně jen Číně. (Jediné plus je, že při těchto transakcích neoplácí Čína západnímu světu politiku dělových člunů z dob opiových válek. Čínský přístup je zkrátka jiný.) Ledaže by druhá strana byla vyjednavač na odpovídající úrovni – což místní věrchuška zdaleka není.

                  Izrael je přece jen asi jiný případ… Nemám k tomu dost informací, takže na to nemám věcně podložený názor. Ale Izrael – aspoň ten neortodoxní, což je tam koneckonců většina obyvatel – je mentálně kus Evropy přesazený na Blízký Východ. Při mém jednání v jedné izraelské fabrice seděli na jejich straně stolu čtyři lidi. Jeden měl prarodiče z českých Sudet, další rodiče z polské části Těšínska, manželka třetího byla rodačka z maďarskojazyčné části Slovenska a ten čtvrtý rovnou začal mluvit rusky :-) K tomu otce našeho obchodního zástupce v roce 1948 školili ve vojenském letectvu českoslovenští piloti, takže nám projevoval neskrývané sympatie, zvlášť poté, co jsem mu vykecal, že můj táta celý život pracoval v letecké fabrice… Zkrátka jsem se tam cítil jako doma a možná i proto bych se k tomu radši neměl vyjadřovat.

                • Seal

                  Hanku, už jenom stručně: Šloufův projekt nikdy nebyl o ničem jiném, než o kupčení s českými zájmy. Ani tu Škodu Transportation nebo třeba i Foxconn ale nejde srovnávat s Řeckem, protože tak zkrátka vypadá čínský byznys. V Řecku šlo o získání podstatné části přístavu v Pireu, protože tam má ústit námořní část hedvábné stezky. Čína o to usilovala už dlouho, ale podařilo se jí to až poté, co „trojka“ naordinovala privatizaci státního majetku. Tohle byla osobně pro Tsiprase snad nějkrutější věc, protože COSCO usilovala o privatizaci už mnohem dříve a on se dostal do politiky díky tomu, že tehdy ještě jako hodně neznámý politik podporoval protestní stávku řeckých dokařských dělníků. V případě Izraele jde samozřejmě taky hlavně o ekonomické zájmy, ale zkrátka se to tak nebere, i když ČR kvůli tomu vybočuje i z politiky EU. Ať vezmeš, co vezmeš i mimo zahraniční politiku, tak vždycky za tím visí něčí konkrétní ekonomický zájem. Ale to jsou snad všeobecně známé věci, takže je asi zbytečné je rozšiřovat popisem dalších a dalších případů.

  3. Ota

    Scházel vám tam třídní pohled anebo snad nějaká ta vagína v lidovém žargonu, to by fádní nebylo, to by bylo vzrůůšo:-)

  4. Slim

    Risknu si dva odhady. Jednak, absolutní počet Zemanových voličů proti těm 2,7 mil. ve 2. kole v roce 2013 klesne, řekl bych že pod 2,5. Ale bude zase v 1. kole vyšší než těch cca 1,25 mil minule. Řekl bych aspoň 1,8mil.
    Za druhé, nepodceňoval bych Hilšera. Můžeme ho brzo vidět u dalších voleb, bude záležet podaří-li se mu aspoň 4. místo mezi vyzyvateli.

  5. Pingback: Závěrečná inventura prezidentských kandidátů – almanach.cz
  6. Pingback: Závěrečná inventura prezidentských kandidátů » Oral.sk - Porno Politika
  7. Pingback: Závěrečná inventura prezidentských kandidátů – archiv2k
  8. hank

    Oskar Krejčí dnes (14. 01.) v !argumentu:
    „V okolí Jiřího Drahoše vidíme vynikající jadernou fyzičku a milého astronoma; Rudolf II. by měl radost. Poradci pro ekonomiku a zahraniční politiku ale dosud vykazovali nebezpečnou ideologickou slepotu.“

  9. Aleš


    A kdo pak je tu ožrala

    Obraz Ruska v hybridní válce

    Jan Schneider
    22. 1. 2018 Literárky

    Rusko v době hybridní války prohrává boj o svůj mediální obraz, protože se jeho protivníkům podařilo s použitím prostředků hybridní války vzbudit všeobecný dojem, že Rusko vyhrává boj o svůj mediální obraz, a to právě a jenom s použitím prostředků hybridní války.

    Nasvědčuje tomu i frekventovaný povrchní názor spojující pojem „hybridní válka“ s ruským generálem Gerasimovem téměř v pozici jejího vynálezce, přičemž už i Bezpečnostní informační služba ve své poslední výroční zprávě uvedla, že principy „hybridní války“ byly popsány již v 6. století ante čínským mistrem Sun-c‘.

    A co by to vlastně měla být ta hybridní válka? Podle jedné verze je prý jejím základem subverze složená například z těchto etap:
    – demoralizace cílového státu (verbálně: propagandou)

    destabilizace cílového státu (ekonomicky: sankce, kyberútoky)
    vyvolání krize v cílovém státě (podporou místních nepokojů a militantních uskupení)
    rozvrat cílového státu (prostřednictvím místních militantů a paramilitárních sil)
    převzetí kontroly v cílovém státě (řadovou armádou útočníka)

    Hybridní válka začíná už hybridní definicí. Podle wikipedie hybridní válka zahrnuje kombinaci konvenčních a nekonvenčních metod vedení války, které použité společně umožňují synergický efekt a vyčerpání nepřítele bez vstoupení do konvenční války. Tento výměr však obsahuje hybridní logiku – prý při hybridní válce ani nevíme, že v ní jsme, což by mohlo platit při uplatnění nekonvenčních metod, ale uplatnění těch konvenčních skrýt nelze. Smysl je však jasný – definiční zmatek poskytuje výhodnou mlhu, takže ve válce jsme i nejsme, jak se to hodí.

    Vypadá to, že tato módní, rychle se šířící disciplína, totiž žonglování s pojmem hybridní válka, bude časem poskytovat skvělé univerzální výmluvy ve škále od generality až ke školnímu dorostu.

    Nebo jde jen o čirý nominalismus (což je v tomto případě politicky korektní pojem pro podvod)? Jako v tom vtipu o vojenském cvičení, kdy velitelé nemohli vyhodit běžně užívaný most do povětří, a tak na něj dali cedulku „most je jako zničen“ – a za chvíli spatřili rotu vojáků, přesto pochodujících přes ten most: vojáci nesli cedulky „my jako plaveme“…

    Horší je, že ve skutečnosti tomu není o moc lépe. Když je před rozdáváním generálských hodností, pak vyhráváme válku. Když je ale před schvalováním rozpočtu, je třeba hodně přitlačit právě s ohledem na záludného a podlého, taktiku asymetrického střetu používajícího protivníka, o jehož síle najednou nic přesně nevíme, ale méně pochybíme, když ho nepodceníme.

    Z výše uvedeného je patrné, že hlavním výsledkem hybridní války je otevření obrovského prostoru pro manipulaci se strachem, což jest hlavním bezpečnostním rizikem současnosti.

    Podle protagonistů hybridní války Rusko vyhrává takovým způsobem, že je třeba zbrojit, zbrojit a zbrojit. A hlavně s Rusy nemluvit, protože by se mohlo prozradit, že král je nahý. A už vůbec žádná protiruská osočení nedošetřit, protože by se nedejbože mohlo dojít k témuž. Šetření protahovat, vznášet nová podezření, komplikovat a nespěchat. S někým, kdo je takto stále šetřen, ale permanentně nedošetřen, lze pak zacházet s despektem. Funguje to, vyzkoušeno v Česku na Babišovi.

    Příklady propagandy

    Metodicky jde v zásadě hlavně o používání Aristotelem definovaných, Schopenhauerem utříděných a Karlem Čapkem okomentovaných eristických technik. Prostředky jsou například urputná neomalenost (chucpe), drzé čelo, lži za bílého dne, rozptylování, uhýbání, nesrovnávání (jednostrannost!), dvojí metr, zesměšňování, urážení, zahlcení informacemi s následnou šokovou terapií, překorektnost, nekritičnost. Výsledkem je zejména paralyzování analytických procesů, povrchnost myšlení, vytlačení logiky, rozpad kontextů.

    Nepřítelem propagandy je nepochybně komparace, reflexe, soustředění, systematičnost, jasnost, myšlenková i osobnostní integrita.

    Nesrovnávat! Časté používání nesmyslného výroku „to je nesrovnatelné!“, respektive „to je zcela jiná záležitost“; kritizovat cokoliv jen ruského, bez srovnání! Skvělým příkladem je výskyt příslušníků ruské privátní paramilitární firmy Wagner na Ukrajině, což přesně kopíruje výskyt příslušníků americké privátní paramilitární firmy Blackwater třeba v Iráku – jen se o tom „nesmí“ mluvit.

    Dvojí metr: Propagandistický diskurz pracuje s tezí, že některé chyby, které v případě Západu akceptujeme, protože tamní režimy mají zdravé jádro, jsou v ruském případě nepřijatelné, protože jsou výrazem zrůdné podstaty tamního režimu. Milan Daniel na toto téma poznamenal: „S oblibou cituji prokurátora, který nás v roce 1972 převychovával na Borech. Říkával, že pravda je dvojí – kladná a záporná. Tu zápornou pravdu mají naši nepřátelé. Kladná pravda je naše.“

    Jednostrannost: Podle wikipedie používal Sovětský svaz vůči Západu koncept hybridní války po celou dobu své existence. Nikoliv naopak. Anebo: ruská opoziční média převzala zprávu jakési nevládní organizace Centrum pro výzkum korupce a organizovaného zločinu, že lidé z okolí ruského prezidenta Vladimira Putina mají pod kontrolou aktiva v hodnotě desetiny ruského státního rozpočtu. O čem se „nesmí“ psát? Například o tom, v jaké hodnotě drží majetky americká „věrchuška“…

    Umanutý narativ: Tvrdomyslně trvalé tvrzení o tom, že rusko-gruzínský konflikt (2008) byl ruskou agresí, což je v příkrém rozporu se zprávou speciální vyšetřovací komise Evropské komise, vzniklou iniciativou německého ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera a jeho kolegů ze zemí Beneluxu. Zpráva byla publikována v hlavních českých médiích (2009), přesto dodnes vítězí onen typický fake o ruském zavinění.

    Trest bez soudu: Malajsijské letadlo MH17 bylo sestřeleno nad Ukrajinou. V průběhu doslova hodin bylo z tragédie obviněno Rusko, následně byly uvaleny sankce – a dodnes se nic nevyšetřilo. Rusko je poškozováno pouze na základě nekončícího vyšetřování.

    Systematická lež za bílého dne: V roce 2009, v době tzv. plynové krize, téměř všechna česká média psala o „úplném přerušení dodávek ruského plynu do Evropy“, ačkoliv plynovod Jamal, vedoucí přes Bělorusko a Polsko, byl v provozu na plnou kapacitu.

    Hybridní logika: Jediné určitelné kyberútoky na USA jsou prý ty z Ruska, jak bylo údajně vystopováno, a to přesto, že k překonání americké kybernetické obrany a ochrany by muselo jít o útoky nejsofistikovanější, které by po sobě asi takto čitelné stopy těžko zanechávaly. A musely by to být opravdu útoky nanejvýše kvalitní, protože americká kyberochrana musela být také kvalitní, když nikdo ve Spojených státech nebyl potrestán za nějaké zanedbání nebo nedostatečnost v této oblasti!

    Zneužívání NGO’s: Na počátku a v polovině 90. let bylo Rusko zaplaveno „politickými misionáři a kazateli“, z nichž mnozí byli sponzorovaní Washingtonem. V té době Rusko podle Zbigniewa Brzezinského de facto „přešlo pod nucenou správu Západu“. Do tohoto kontextu patří výrok Victorie Nulandové o 5 mld. USD dodaných na Ukrajinu „na podporu demokracie“, prý v průběhu 20 let, tedy ať už tam byl u moci kdokoliv…

    Tvrdošíjné mlčení: V Kyjevě na Majdanu bylo v únoru 2014 zabito mnoho desítek lidí i policistů. V Oděse bylo 2. května 2014 při požáru v Domě odborů upáleno a jinak zabito mnoho desítek lidí. Dodnes nebyla ani jedna z těchto tragických událostí vyšetřena.

    Agentura Bloomberg prakticky definuje propagandu poměrem, v jakém se média věnují tématům důležitým pro společnost (zdravotní péče: poptávka 35%, mediální saturace 4%), k tématům, která naopak preferují sama média (Rusko: poptávka 6%, mediální saturace 75%; údaje z USA, léto 2017).

    U nás podobně slýcháváme neustále o desítkách proruských webů. Jestli jsou, tak jsou neschopné protihry, čili nemají takovou propagandistickou sílu, jak je neustále opakováno – kým vlastně? Tím, kdo ovládá prostředky hybridní války přímo mistrovsky. Proto Rusko prohrává.

    Mělo by Rusko posílit protihru stejnými prostředky? Nikoliv, Rusko by se nemělo nechat vtáhnout do této špinavé hry v měřítku více než nutném (jistěže i tam jsou takoví, jimž se to nepříčí). Stačí, když vsadí na svou tradiční zbraň, trpělivost, a jak se moderně říká, resilienci. Lidé přijdou na to, odkud vítr vane, když neustále slyší zvěsti o ruské propagandistické agresi, která postupně nabývá charakteru manželky detektiva Columba: všichni o ní slýchávají, ale nikdo ji neviděl. Lidé na to přijdou sami, a bude to poznání trvalé, tedy hodnotné, nikoliv hybridní.

    Autor je bezpečnostní analytik.

    Klidně se ho zeptejte koho a z jakých důvodů bude volit. Myslíte si, že bruselskou či washingtonskou loutku?

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s