Agresor altruista


Zní to jako špatný vtip, jako zpupnost nejhrubšího zrna, jako naprostá ztráta soudnosti. Zní to takto a řekl to prezident USA při nedávné inspekci amerických okupačních sil v Iráku:

Amerika by neměla bojovat za každý národ na této zemi, aniž by za to byla odměněna. Pokud chtějí, abychom bojovali, musí zaplatit.

Takže aby bylo jasno, ty nevzdělané stádo tupých vidláků z východu, nebohá Amerika nese na svých bedrech břímě světa. Hrozně ráda by mír, ale musí válčit po celém světě za ostatní, a ještě to všechno sama platí. Ale dělá to jen proto, že chápe svou povinnost a odpovědnost, sama žádné zájmy za svými hranicemi nemá, a pokud má, tak je v žádném případě neprosazuje (a nikdy neprosazovala) vojensky. Opravdu nevím, co si svět bez dobrodiní americké agrese počne. Jediná možnost je začít si za to požehnaní platit, protože USA už nikoho zadarmo bombardovat nebudou. Chceš státní převrat? Zaplať! Chceš být bombardován? Zaplať! Chceš okupaci? Zaplať! Chceš mrtvé civilisty, vypálené školy, sankce, embarga, zničená města? Zaplať! Amerika už to pro tebe zadarmo neudělá.

Snad by takové „státnické“ prohlášení nebyl ani takový problém, kdyby to byl jen další z blábolů šmelináře, kterému se udělal prezident. Bohužel je to podle všeho v USA široce rozšířený blud, nevyhnutelný následek postižení mesianistickým mindrákem. Je-li příznakem šílenství ztráta soudnosti a kontaktu s realitu, pak jsou Američané evidentně kolektivně těžce duševně nemocní. A to už problém je, tím spíš, že takhle banda šílenců je těžce ozbrojená vším, co moderní civilizace nabízí, od jaderných zbraní přes mafiánské metody po akciové trhy.

Demokrati všech zemí, třeba se spojte a na hlavu se stavte, ale tuhle absurditu, která by nebyla vtipná ani na Silvestra, už ničím netrumfnete. A nejenom do konce roku. Válka je mír, mír je válka. Orwell se může jít zahrabat.

Reklamy

Aféra Huawei – o čem se nemluví


Aféra, jejíž podstatou je nařčení čínské firmy Huawei z toho, že její produkty jsou bezpečnostní riziko, stále plní první stránky novin. A tam to stále vypadá, že hlavní a jediný problém je v tom, že že jde o firmu čínskou. Vůbec se nemluví o tom, jestli by reakce byly stejné, kdyby šlo o firmu německou, britskou nebo americkou, nebo jestli by v takovém případě byly po politicích požadovány důkazy a bylo jim vyčítání špinění dobrého jména firmy místo výčitek, že se za něj omlouvají? No schválně, zkuste si představit, že je podobně nařčen takový Apple. Nemluví se o tom, jestli by se problém nevyřešil tím, že kontrolu na Huawei převzaly západní korporace. Nemluví se o tom, že problémem je závislost západních společností na technologiích obecně, bez ohledu na to, jestli je produkují čínské nebo americké firmy. Nemluví se o tom, že právě tohle je globalizace. Především se ale vůbec nemluví o tom, že nejde o žádnou čínskou intriku, ale nutný a nevyhnutelný důsledek kapitalismu s jeho minimalizací nákladů a maximalizací zisku. To nebyli Číňané, kdo by nám ukradl naše vyspělé technologie, ale byli jsme to my, kdo jim je předal, aby je vyráběli levněji. A že kdyby to nebyla čínská firma, byla by to jiná korporace, na které budeme závislí. Zdůrazňování čínského aspektu je jen způsob, jak odvést pozornost od podstaty problému, kterou je externalizace nákladů, honba za ziskem, a neřešená závislost na technologiích a surovinách, které sami nedokážeme produkovat v potřebném množství a kvalitě. A protože do tohohle kyselého jablka se nikomu kousat nechce, hraje se na notu nepřátelství, konkurence a národní bezpečnosti. Jenže pokud nechceme zpátky na stromy, ještě dlouho budeme používat čínské technologie, které budou maximálně přebalené (a náležitě podražené) na západní značku. Číňany už neporazíme, pořád se s nimi ale můžeme spojit. V globalizovaném světě nic jiného stejně nedává smysl.

Klíč k určování neonacisťátek


Píše v LN r. Schuster o brožurce, již byla v poslední době distribuována do německých školek a která má učitelům pomoci identifikovat děti z neonacistických rodin. A protože není ani Silvestr, ani Apríl, tak je třeba brát to vážně, takže cituji:

Dalším signálem, že s dítětem není něco v pořádku, údajně může být, pokud například holčička nosí jen sukně, má upletené copánky a rodiče ji vedou k tomu, aby pomáhala v domácnosti a věnovala se ručním pracím.

Sice to není oficiální státní příručka, ale jen brožurka vydaná v malém nákladu jakousi neziskovkou, ale stejně, vypadá to, že Němcům už slušně hrabe. Vyhledávat závadové rodiny… a co pak? Někam hlásit? Nebo ty děti rovnou odebírat a dávat někam na převýchovu? A jaká se dá asi na něco podobného čekat jiná reakce, než analogická magořina od někoho z AfD kruhů? Bude pro změnu vydána příručka pro identifikaci malých komunisťátek? To je prý největší slabina té příručky k určování neonacistických rodin, že v ní chybí kapitola o vyhledávání závadových rodin z opačné strany politického spektra. No nevím, ale řekl bych, že přesně takhle vypadá ono příslovečné přilévání oleje do ohně. Neonacismus přeci nelze eliminovat převýchovou, ale pouze a jedině takovým nastavením společnosti, aby ztratil veškerou atraktivitu. S tím se jistě může začít už ve školce, ale rozhodně ne tak, že budou vyhledávány podezřelé děti a rodiny, protože přesně takový přístup obzvláště čpí právě (neo)nacismem.

Buďte hodní na pošťáky


Nebudu nalhávat ani sobě ani vám, že státní podnik Česká pošta funguje bez chyby. Obzvláště oblíbená poštovní taškařice „Oznámeno, adresát nezastižen,“ mne dovede zvednout ze židle. Také nerad chodím na poštu, protože tam jsou rok od roku větší fronty , to nepamatuji, že by za komunistů bylo tak strašné (pravděpodobně tehdy bylo více pošťáků a méně pošty, nebo spíš se toho muselo méně podepisovat a doporučené dopisy se nechávaly třeba u sousedů). Takže když jsem šel dnes na poštu, šel jsem tam s tím, že si počkám, zejména teď před Vánocemi. Prostě jsem se předem nastavil mentálně jinak a najednou mi těch třicet minut čekání přišlo jako celkem rychlé (normálně s křikem opouštím jakoukoliv frontu po dvaceti minutách). A mohlo to být i dřív, kdyby z osmi přepážek nebyly otevřeny jen tři (pak chvíli jen dvě a pak zase tří). Chápu lidi, kterým to vadí, a které po 45 minutách čekání popadne amok; a když vidím, že někteří až po těch 45 minutách zjistí, že čekali marně, tak se docela divím, že vraždy na poštách nejsou častější. Ale přesto chci říct jedno: Lidi, ti pošťáci za to nemůžou. To nejsou ty ženské za přepážkou, kdo vymyslel snižování stavů a doplňkový prodej, to jsou jejich šéfové a šéfové těch šéfů. Ta ženská za tou přepážkou sedí možná už osmou hodinu a už osmou hodinu poslouchá, jak na ní někdo řve a nadává jí za něco, co nemůže ovlivnit. Jasně, je na ráně, ale být na ráně neznamená ani být zodpovědný, ani mít pravomoc cokoliv rozhodovat měnit. Naopak, zodpovědnost i pravomoc mají většinou ti, kteří jsou schovaní v horních patrech kanceláří za polstrovanými dveřmi, sekretářkou a falangou právníků. Ano, chtějte efektivní a fungující poštu, ano, řvěte, ale na ty správné lidi na těch správných místech – na manažery a politiky. A chtějte po nich kvalitní veřejnou službu místo té kvazikorporátní, která možná vyhovuje soukromým firmám, kterým pošta supluje pobočkovou síť, ale ubírá kapacity nutné pro kvalitní poštovní služby, chtěje poštu-úřad místo pošty-kšeftu. Jen to nechtějte po přepracovaných a špatně placených ženských na přepážkách. Ruku na srdce, kdo z vás by si tam za ty peníze šel sednout?

Opomíjené konsekvence Mnichova


Mnichovské řešení, při němž byl SSSR zcela ignorován, však představovalo zásadní úder Litvinovově politice kolektivní bezpečnosti a zřejmě též důležitý milník na cestě k uzavření sovětsko-německého paktu v srpnu 1939.

(Vít Smetana: Deset tezí o Mnichovu, DaS 10/2018)

Čtyři překvapení s Jelenem


Obdarovali jsme dceru lísky na sobotní koncert skupiny Jelen, neb o ní kdysi (asi před 3 měsíci, což je v pubertě pravěk) jevila zvýšený zájem. A aby nešlo to nebohé děvče samo, naděli jsme si je také, čímž jsme v podstatě uspořádali rodinný kulturní výlet.

Ani nevím, co jsem od toho koncertu čekal, myslím, že nic moc, i když pár jejich písniček jsem znal a líbily se mi. Jak se později ukázalo, znal jsem jich víc, než pár, jen jsem nevěděl, že jsou od nich. Z nějakého důvodu jsem Jeleny považoval za sice úspěšnou, ale pořád amatérskou partičku z periférie. První překvapení tudíž proto přišlo, když se objevila „předkapela“. To jsem nečekal. Předkapela v uvozovkách proto, že to nebyla celá kapela, ale jedna jediná písničkářka (jméno jsem zapomněl, za což se vám i dotyčné omlouvám). Druhé překvapení přišlo, když předkapela začala hrát, protože hrála podle mého mínění sakra dobře. Tak dobře, až jsem si říkal, jací jsou ti Jeleni frajeři, že před sebou pustí holku, co hraje líp, než oni.

Nehrála, a že hrála sakra dobře. Jeleni totiž hráli skutečně výborně. A s veškerou světelnou zvukovou a světelnou parádou, jak nějaký zahraniční superstar, a to bylo třetí překvapení. Těžko říct, jestli si to po turné vozili všechno s sebou, nebo jen využili možností Fóra Karlín, kde se koncert konal, ale na každý pád, takhle dobře nazvučený koncert jsem už dlouho nezažil, pokud vůbec kdy. Výborná byla i atmosféra, protože evidentně přišli skalní a textů znalí fanoušci, takže skoro pořád zpívala celá hala. A tady přišlo čtvrté překvapení: Jeleni totiž turné pojali jako poctu Michalu Tučnému (přiznávám, že jsem úplně nepochopil proč, protože stylově se z mého laického pohledu naprosto míjejí) a zahráli poměrně dost jeho písní, jako první Pověste ho vějš, která v jejich aranžmá zněla snad ještě lépe, než originál. A to překvapení? Když i tuhle starou táborákovou vykopávku zpívalo celé Fórum. To byl nečekaně silný zážitek. Přiznávám bez mučení, osobně jsem byl z toho koncertu nadšen a pokud to nebyl vůbec nejlepší koncert, na jakém jsem zatím byl, tak rozhodně jeden z nejlepší. Tolik muziky za tak málo peněz se jen tak nepořídí.

A pochvalu zaslouží i Fórum Karlín, které sice nejprve znechutí návštěvníky šacováním u vstupu, konfiskací pití a dvackou za kus (sic!) oděvu v šatně, samo o sobě pak vypadá ratejna, ale má tak velkoryse dimenzované pípy a záchodky (včetně dámských), že se skoro nečeká. Rodinný výlet se zkrátka vydařil.

Dnes se urodilo


Podporuji finančně dva vlastizrádné štvavé plátky – Deník referendum a A2larm. Někdy si říkám, jestli to má vůbec smysl, ale někdy si říkám, že to má sakra smysl. Jako třeba dnes, kdy oba přinesly velice zajímavé texty. O něco lepší (= třaskavější) A2larm, který je v poslední době přeci jenom o něco málo lepší (=radikálnější?),  než DR. Posuďte sami a zamyslete se nad tím, kde jinde byste si něco podobného mohli přečíst. Myslím, že v žádném ze seriózních a módních deníků, co jich dnes na pravici je.

[A2] Žana Coneva: Ceny paliv vyvolávají protesty i v Bulharsku

Sociolog Čavdar Najdenov to shrnul následovně: „Když v Bulharsku nemáš auto a benzín, nemáš ani práci.“ Železniční doprava je neuvěřitelně zastaralá a podfinancovaná, což obvykle bývá příprava na privatizaci.

 

[DR] Petr Bittner: „Oni to tak chtěj“ a jiné projevy tradiční české lhostejnosti

Problém bezdomovectví takto média často redukují na citace člověka, který si svůj životní úděl v nejhorších představitelných podmínkách racionalizoval do podoby „neměnil bych“ a „tady můžu chlastat“. Přispívají tím k utužování předsudků o bezdomovectví jako „životním stylu“, přestože jde o problém hluboce systémový. (…) Všechny dosud uplatňované metody jako prostupné bydlení vychází z nezpochybnitelného základu, že bydlení samo o sobě je zásluha, že si na ně člověk musí vydělat. Všechny tyto přístupy ignorují fakt, že bydlení je především nutnou podmínkou, aby se člověk v téhle společnosti vůbec mohl začít o něco zasluhovat.

 

[A2] Zdeněk Rous: Václavák obsadili feťáci a černoši z Nigérie!

Podle zástupce organizace Sananim, která pomáhá drogově závislým, ve skutečnosti počet uživatelů, kteří si na Václavské náměstí přicházejí kupovat drogy, klesá. Pohybuje se jich zde až o polovinu méně než před 12 lety. Ti, kteří zde zůstali, ale zestárli, zhoršil se jejich zdravotní stav a jsou častěji bez přístřeší – došlo tedy k jejich zviditelnění.

 

[A2] Václav Drozd: Migranti jsou dokonalý terč pro projekci pocitů strachu a zklamání

 Obyvatelé vnímají migranty velmi negativně a nejvíce odmítají migraci v zemích, kde je narušená tkáň společnosti. Tyto společnosti jsou charakteristické velmi nízkou úrovní důvěry, lidé se v nich cítí ohrožení, vidí budoucnost nejistě a trpí celou řadou frustrací. Narušená tkáň společnosti také znamená velmi nízkou úroveň vzájemné solidarity.

[DR ]Ivan Štampach: Paradoxní důvody ruské hybridní války

Co vedlo Rusko k tomu, že opustilo spíše prozápadní orientaci, již mu můžeme připsat v létech 1991-1999, a že jeho politika je radikálně imperiální? (…) Orgány nadnárodní anonymní moci kapitálu, světové a evropské finanční instituce nadiktovaly Rusku změny podle Washingtonského konsenzu: překotnou privatizaci, deregulaci nákladů na bydlení, zhoršení dostupnosti zdravotní péče, omezení státních výdajů včetně sociálních, vzdělávacích a kulturních, jakož i dramatické zdanění, takřečenou „fiskální disciplínu“. To vedlo k prudkému růstu cen a zhoršení už i tak špatného životního standardu. (…) Nutno připustit, že významný podíl na vítězství této nebezpečné politiky [současné ruské] má Západ sám tím, jak bezcitně prosazoval v devadesátých letech „trh bez přívlastků“ a odvrátil vznikající sympatie obyvatelstva od sekulárních, demokratických a liberálních principů.

 

Jak zachránit svět


Ne, já nevím, jak zachránit svět. Vědí to ale jiní a pro mě je čest, že mohu přispět alespoň tím, že jejich nápady sepíši do stručného, a po hříchu nutně neúplného, přehledu. Co je tedy možné a nutné udělat pro záchranu světa? Svět spasí, nebo jej alespoň před pádem do propasti pomůže ochránit, kupříkladu toto:

  • Nechat chudé děti hladovět.
  • Neomezovat spotřebu fosilních paliv.
  • Zakázat islám a homosexualitu. To pro začátek, později zahájit aktivní profylaktická opatření (prostě ty šmejdy postřílet).
  • Nepřijímat uprchlíky a vůbec nepomáhat lidem v nouzi.
  • Neomezovat těžbu (ani uhlí, ani dřeva, ani ropy, prostě ničeho), odlesňování, spotřebu vody etc.
  • Vždy dát přednost nižším okamžitým nákladům před dlouhodobým přínosem.
  • Neregulovat, deregulovat; globální kapitál především.
  • Zakázat komunismus, marxismus, marxleninismus, neomarxismus a pro jistotu i klasicismus.
  • Zdi, ploty, pasti, kulomety, svěcená voda.
  • Nebýt změkčilý, nenechat se zmást soucitem. Soucit je zrada, žádní bližní neexistují, jen nepřátelé, nájezdníci a kořist.
  • Neobtěžovat ty šťastnější nešťastnými příběhy a ty bohatší chudobou. Ani svojí, ani cizí.
  • Rozpustit EU, rozpustit OSN, rozpustit parlamenty, moc předat armádě.
  • Trestat potulku, žebrotu, hodně dětí, málo dětí.
  • Rasová a třídní segregace.
  • Neutrácet státní rozpočty za sociální, zdravotní a vesmírné programy, ušetřené peníze dát na armádu a snižování daní pro bohaté.
  • Snižovat daně
  • Rušit zákony, ty na „ochranu“ spotřebitelů a „ochranu“ přírody především.
  • Netřídit odpad, používat v maximální možné míře jednorázové obaly, nejlépe igelitové pytlíky.
  • Zredukovat stát na armáda a represivní aparát.
  • Nepodporovat chudé, hnědé, blbé, beznohé i jiné.
  • Podporovat nerovnost, vymýtit z právních řádů veškerá sociální práva. (Alespoň ta, když to s lidskými a občanskými nepůjde).
  • Nekecat, nemyslet jednat. (A jednat znamená zabíjet.)
  • Nepřipustit rovnost, prosazovat nerovnost.
  • Nezachraňovat chudé lidi a vyvržené velryby.

Nutně jsem mnohé vynechal a mnohé trestuhodně zjednodušil, proto vlastní nápady, postřehy a upřesnění směle pište do komentářů, protože vám jistě osud světa není lhostejný. Pamatujte, že jen málo problémů nelze vyřešit násilím a krutostí. A já nepochybuji o tom, že společně recept na záchranu starého dobrého světa dáme dohromady. Jen si tedy nejsem už tolik jistý tím, že ten krásný starý svět za tu záchranu stojí.

Kdo jste?


Kdo jste vy, co vám nevadí, že v některých rodinách nemají ani na školní obědy pro děti, ale zdvihne vás ze židle, že by těm dětem měl ty obědy platit stát? Kdo jste? Jak byste se sami charakterizovali? Kam byste zařadili sami sebe na politické mapě? Já si myslím, že vím, co jste zač, ale chci vám dát šanci mne přesvědčit, že se mýlím. Teď máte příležitost, pak vám řeknu já, co si o vás myslím.

Dvě poznámky k nedotknutelnosti hranic


V rozhovoru pro LN řekl Radoslaw Sikorski (pokud vám toto jméno nic neříká, tak je to bývalý polský ministr zahraničí, tedy člověk, který může být všechno možné,. jen ne neinformovaný):

Rusko prolomilo tabu nejprve v Gruzii, pak na Ukrajině, kdy silou změnilo pozemní hranici.

Poznámka 1: Pozemní hranici změnily silou například i USA v Kosovu. Pan exministr tedy buď v lepším případě lže, nebo v tom horším vůbec nevidí analogii mezi těmito dvěma situacemi, a použití síly považuje za tabu pouze pro Rusko, ale použije-li ji NATO, problém v tom nevidí. O faktické změně hranic takové Sýrie ani nemluvě. A co si budeme povídat, ruská „okupace“ (ve skutečnosti anexe) Krymu je ve srovnání s okupací Afghánistánu či Iráku, kterou má na svědomí NATO, učiněná selanka.

Poznámka 2: Hranici se mění stále. Například rozšíření EU či NATO nebylo nic jiného, než změna jejich hranic. Kdyby tedy Ukrajina místo u přijetí do NATO požádala o přijetí do Ruské federace, mělo by to být vzhledem k nesilové povaze takového aktu, analogické k rozšiřování NATO, pro EU/NATO zcela přijatelné a nekonfliktní. Kdo tomu věří, ať tam věří. Nebo scénář nenásilného vystoupení některého státu z NATO. Síla, kterou by NATO v ten okamžik použilo, by byla enormní, byť by pravděpodobně nešlo o hrubou vojenskou sílu, ale o soft-power propagandy, vydírání a korupce elit.

Závěr: EU/NATO elity jsou buď extrémně pokrytecké, nebo absolutně neschopné sebereflexe, velmi pravděpodobně obojí.