Za dinosaury ve Vysočanech

Fučíkův odznak

Jestli máte děti, tak máte buď fanoušky dinosaurů, nebo štěstí. Já mám fanoušky. I rozhodl jsem se jako správný demaskulizovaný otec, že je vezmu na show Putování s dinosaury do sportovní haly v pražských Vysočanech (oficiální název si dohledejte, mě je eklhaft ho psát). No co vám budu, pohyblivé realistické modely dinosaurů v životní velikosti jsou impozantní, i když se hýbou asi o něco pomaleji, než skuteční dinosauři, ale to se dá snad i pochopit, všude kolem je plno diváků a kdyby se taková obluda rozvášnila, následky by nemusely být dobrá reklama. A dobrou reklamu show neudělám ani já, protože toho nepovedeného bylo víc, než povedeného.

Například potenciál pro osvětu zůstal téměř nevyužit, ale to bych ještě skousl. Co už jsem ale opravdu nedával bylo libreto. Lajdácký a těžkopádný překlad z angličtiny, který místy ani nedával smysl – takový „reprodukční vzhled“ mě bude strašit ještě dlouho – a k tomu neuvěřitelné afektovaný moderátor, který byl sice Čech, ale nějak mu neřekli, že hraje v Čechách pro Čechy, takže se choval, jako kdyby hrál na americkém zapadákově pro vidláky co nikdy nebyly dál, než na benzínce ve vedlejší vesnici (možná ze mě mluví předsudky, ale nenapadá mne žádná jiná cílová skupina, jíž by mohl být takový projev určen).

A to jsem ještě nemluvil o ponižující a přitom zcela neúčinné osobní kontrole u vstupu (hlava na hlavě a fronta jak na banány) a naprosto nepochopitelné až arogantní neochotě či neschopnosti otevřít víc než jeden z několika desítek východů při odchodu, takže další hlava na hlavě a fronta jak na banány. Za ty peníze bych tedy čekal trochu slušnější zacházení. Když ono o ty peníze šlo asi až v první řadě, lidi tam byli jen pro to, aby je přinesli.

Ale děti si nestěžovaly. A to je nakonec to hlavní.

Publikováno

19 komentářů: „Za dinosaury ve Vysočanech“

  1. Nestěžovaly Tribune. Děti si nestěžovaly. Spravte to, dokud je čas.

      1. Ach jo, už zase. Sgallovi revolucionářští dědicové se zkrátka neztratí.
        Nakonec – bez syntaxe si aspoň oddechnou někteří editoři Britských listů a journalisté budou moci přetahovat arabská, perská, čínská, ruská jména, atd., atd. rovnou z anglického přepisu – stejně to dělají. Panta rhei, čili veliký jest bůh Pantaraj!
        Jak praví klasik – naštěstí umřu včas… :-)

      2. Gramatika je uzakonena mluva, mluva a sdilene mysleni a mysleni je nastroj, slouzici k usporadani okoli skrze jeho popis.
        Presny popis predpoklada slozite (komplexni) mysleni a o to slozitejsi mluvnicka pravidla (kazde pravidlo, coby reflexe skutecnosti, musi byt vzdy slozitejsi, nezli prirozena skutecnost). A to ve vzajemne souvislosti (jednodussi popis od nekoho druheho dela jednodussi i vase myslenky).
        Tudiz otazkou je, proc jiz nepotrebujeme presne popisovat zazite a spokojime se jen s dojmem, ze druhy rozumi tomu, co my vedome nepresne rikame.
        Obcas si vzpomenu na knihu Ladislava Kuncire Zivot pro knihu (jeste si dokonce pamatuji, jak vonela)…ted by se na trhu chytnul spise titul Zivot pro dojmy.
        Mozna je za nas ustup od presnosti popisu okoli zodpovedna technika a obrazy, ktere vytvari. Automaticky predpokladame, ze obraz je vseobecne sdileny a proto ma i pro kazdeho z nas stejny vyznam a ze tedy neni treba jiz dalsiho upresneni. A ndes je do pixelu jiz strcen cely svet. Staci fotka a tim je receno vse…coz je kruty omyl :o)

        A jen tak bokem: dneska se nam sjednotilo Nemecko s Francii, coz ocekavane rozvasnilo NGOistu z Hanspaulky :o)

      4. Pro další pokles gramotnosti podle mne dělají co mohou i internetová média, která nahrazují co mohou, zejména písemnou podobu interview, videozáznamem.

      5. Mluvíte a píšete jako kniha, embé. Naštěstí je odkazovaný text výrazem toužebných přání jakohosi z božího dopuštění také publicisty, ale chytne-li se těch nápadů nějaký politik a založí-li na tom svůj úderný program, pánbu s námi a zlý pryč – jsme – dáma promine – úplně v prdeli. Protože to je přece nepopiratelné „lický právo“ stanovit svou lenost či neschopnost jako obecnou normu. Na to se nachytá spousta moronů líp než na koblihu…. Jakmile se s takovou destrukcí začne, nebude to mít konce. Tuhle jsem koukal do jakýchsi soudních protokolů, které snad ze zvukového záznamu smolil v češtině nějaký Slovák – veškeré slovesné tvary v 3. os. plurálu psal ten tvor zásadně s i na konci, bez ohledu na rod, životnost či neživotnost řídícího substantiva (podmětu). Bizarní zážitek, ale právně platný a důležitý. Řekl bych, že odtud to začne, povšimne-li si toho pán premiér a rozpomene-li se, že tak to vraj v jeho slovenčině robia, čo je spisovným jazykom. A prečo by tedy nie v jazyke jeho novej vlasti? A podá příslušný podnět a ÚJČ bude těžko, přetěžko hledat sílu k odmítnutí…
        Za dávných neblaze totalitních časů stačilo nakonec přesvědčit nějakého mocného chápavějšího soudruha, že takové nápady jsou hovadina – a hle, sgallovcům přišlápli pytlík. Však si po sametu stěžoval, jakým úkorným procesem prošel.
        Ale třeba se mýlím, měl jsem dnes abnormálně blbý den… :-)

      6. „Naštěstí je odkazovaný text výrazem toužebných přání“
        O je, jak rad bych vam veril, XY…bohuzel pozoruji zcela opacny trend, a sice, ze touzebna prani jedince jsou vyjadrenim obecneho trendu.
        Bohuzel jsou nam anglosasove a germani velmi blizkymi vzory. Oni opravdu premysli jednoduse, za cimz slovan obvykle hleda nejakou rafinovanost, ktera tam ale neni. Ale ze premysli jednoduse jeste neznamena, ze jsou hloupi, to rozhodne ne. Jim to takhle staci a tak jim to v industrialnim veku i prochazelo. Pocitac sice funguje take binarne, ale je otazka, zda- li binarni mysleni staci i na blizici se umelou inteligenci. Ale muze to byt i naopak a slozita gramatika, schopna vyjadrit vsemozne vztahy a stavy, se ukaze byt jako prebytecna…to se urcite casem ujasni.
        Slovansky jazyk je bezpochyby „sberacsky“ a umoznuje prijemci dobre pochopit jak kvantitu, tak i kvalitu predkladaneho obrazu ci procesu. A chybi v nem takovy ten mocensko- uchopovy akcent, to jest privlastneni si veci jiz skrze gramatiku (hraju na kytaru x hraju kytara).
        Podle meho je zjednoduseni jazyka jeden z nejvetsich problemu dneska. Lec neni akcentovan, coz lze chapat, nebot naprava zde znamena zacit se venovat takovym blbostem, jako jsou velka a mala pismena a podobne :o)
        Rec neni jen komunikacni prostredek, ale i metoda, jak chapat realitu a jak pisi vyse, jednoducha realita vyzaduje i jednoduche popisne prostredky. To by skytalo urcitou nadeji, ze az se to zas zmeni, jazyk opet rozkvete…pokud ovsem jeste bude vubec existovat nejaky kminek s pripravenymi ratolestmi. Osobne cekam velky boj mezi jazykozpytci a nevylucoval bych, ze do nej muze odborne zasahnout i BISka.

      7. Obecně máte pravdu ve funkci jazyka, embé. V tom výkladu funkcí slovanských a germánských jazyků si už tak jist nejsem, ale to by bylo na dlouhou řeč (zkuste přesně překládat nějakého německého filozofa do češtiny; stačí takový Kant či Hegel; nemusí to být ani šílený Heidegger. Pěkná fuška!). Zjednodušovací trendy jsou ovšem obecné – vzpomínám, jak v polovině 90. let došly zprávy z Francie, kterak se proměnilo tamní (= pařížské) čtenářstvo v metru. Pánové (i dámy) všech úrovní (měřeno oděvy) a věku odložili četbu novin a knih a nahradili je „četbou“ komiksů – zřejmě první radikální krok k „vizualizaci jazyka“, nepočítáme-li obecně nutné orientační piktogramy, počínaje známou „dvojnulkou“. Dnes tam – stejně jako u nás – brejlí do smartfounů a vyhledávají-li nějaké informace, pak zejména koncentráty sdělení na komunikačních kanálech třeba typu Twitter, Facebook, apod. Ostatně pán zdejších stránek je také pilným twiteristou – viz vpravo nahoře. To je docela názorný příklad zjednodušování – často složité problémy jsou vyjádřeny v pádných, tudíž nutně povrchních, leč emočně pokud možno účinných glosách – proto je také tak oblíben politiky.
        Výsledkem je skutečně dělení jazykových uživatelů přinejmenším na ty funkčně negramotné a pak na ty horní (elitní???) vrstvy, schopné užívat jazyka co poznávacího prostředku. Jistě, ti „dole“ skutečně nepotřebují záludné přechodníky, shodu podmětu s přísudkem a všeliké vymyšleniny dosavadní spisovné češtiny: Potřebují toliko chápat příkazy a opravdu není nikde psáno, že by k tomu nestačily pouhé obrázky. Pokud jsem skládal nějaký nábytek z Ikey, všiml jsem si, že postup opravdu zachycuje naprosto bezeslovný komiks s vyobrazením jednotlivých operací (firma tak drasticky snižuje náklady za překlady a jejich tisk – příkazy jsou zcela nadnárodní). V případě, že jsou taková „děladla“ povolána k rozhodování, demokratické společenství pak už potřebuje jen nějakou tu jednoduchou emocionálně účinnou větu na Twitteru… Maně si připomínám veleslavný Rothův Portnoyův problém – ten šok, jaký prožije vypravěč, když shlédne pravopisnou úroveň vzkazů své takřka ideální Opičky ( je s to pochopit ve vypjatých sexuálních okamžicích i Keatsovu(?) báseň o Ledě s labutí…) adresovaných uklízečce – jsou na úrovni žáčka nanejvýš druhé třídy. Z čehož plyne, že Opička bude mít smůlu…
        Pořád si zpozdile myslím, že kultura je jistá kontinuita; přetrhneme-li k historickým písemným projevům přístup radikálním zjednodušením výuky a pravopisu samého, dosahujeme ideálu všech orwelistů – minulost je uzavřena v nepoznatelné zapomnění (kdo by se např. týral jakýmisi renesančně rozkošatělými Vančurovými souvětími, o historických pramenech nemluvě) – a jsme tam, kde chceme být – totiž u lehce manipulovatelné masy bez znalostí i hodnot. Heče peče Ford a špás, spoj se s dívkou v jeden ráz… dí Huxley v českém překladu. A to nemluvím o slavných Bradburyho 451 stupních Fahrenheita… :-)

        1. „Pilným twitteristou“ jsem se stal zcela programově ve snaze pocvičit se v úsporném vyjadřováním, neb jsem nabyl dojmu, že se vyjadřuji již příliš květnatě až šroubovaně. Chtěl jsem nějak vykompenzovat svoji obsesi složitými souvětími. A pak přišla práce a další práce a na souvětí už nějak není čas, jen na ty výkřiky do tmy na Twitteru.

      8. Nechtěl jsem se vás dotknout, Tribune, a neberte tu zmínku prosím úkorně. Ostatně zrovna jsem si díky vašemu tvítu – píše se to tak? – docela početl v Polákově zprávě o Marrakéši. Takže díky. :-)
        Na druhé straně, sleduji-li, kterak cloumají třeba Trumpovy tvíty Spojenými státy a Evropou, mám o způsobech takové komunikace docela vyhraněné představy, jak uvedeno výše. Ostatně viz taky hradní mluvčí a zástupy všech politiků zprava doleva – všichni tvítují jako pořčení… :-)

      9. Souhlas, XY, vsak ja tu take nikomu psi hlavu nenasazuji…jen jsem si vsimnul, ze uplatnit myslenku „lide jsou ruzne“ je v dnesnich multikulti casech obtiznejsi, nezli kdykoliv jindy.

  2. K tomu afektovanému moderátorovi, tribune – on to může být blb, jak naznačujete, ale může také být, že celé to dynosauřý šou (snažím se být pravopysně porgresývňý ve schodě z nejnovjejšýmy trendy, abi rozuměly všicy) čili ta velkopodívaná, je zakoupena co licence a forma komentáře je majitelem práv jednoznačně stanovena. Majitel práv rozhoduje, jak víme.
    Hlavně, že ty děcka nekušní…:-)

    1. Z čehož plyne že majitel práv je blb z jues.

  3. O smyslu podobných cirkusových expozic mě přesvědčil osmiletý vnuk v dinoparku v Liberci. Sice vylezl na jednu sádrovou potvoru, aby z toho měl fotku, ale jinak tam strávil čas na skluzavkách a prolézačkách. Cedulkám u exponátů nevěnoval pozornost. Poté, co mě u pár exemplářů přesvědčil, že má z domu načteno víc.

  4. Zajimavé, učastníte se procesu kapitalistické akumulace na straně proletářských živitelů kapitálu svými (bezesporu) vydřenými penězi, děláte to vědomě, a ještě si stěžujete? Pak jste chlape, abych tak řekl, „antagonistický pomatenec“, co nezná své třídní zájmy. Vemte si příklad od toho, co prokoukl, že anglosas se chová ke slovanovi s nadřazeností jemu vlastní – třídní i rasovou…..

    1. To ovšem dělám, i když si jdu koupit housku. Mám tedy chcípnout hlady? Kdo potom vyhraje? Ha! Já nejsem ani Hus ani Palach, ale jestli vy se na to cítíte, na benzín vám přispěji. Na Václaváku je prý dneska volno.

      1. asi nevíte kdo jsem a pro koho pracuji….a co mám rád:-ú

Komentáře nejsou povoleny.