Šmejdi – příběh ze života

Budu vám vyprávět příběh, který už jste v takové či onaké variantě slyšeli mockrát, příběh o starém pánovi a bandě šmejdů, příběh, na jehož konci má starý pán nůž na krku a je chudší o těch pár desítek tisíc, o které je banda šmejdů bohatší.

Jeden příbuzný žije sám. Žena mu zemřela, děti neměli. Jak je starý, tak je zmatený, zapomíná a… asi si to umíte představit a pokud ne, buďte rádi. Tak tohoto starého pána navštívila jakási partička. Jak a kdy ho kontaktovali si už přesně nepamatuje, všechno mu tak nějak splývá. Tato partička, vybavena zákusky (sic!) se mu představila jako exekutoři, kteří zabavili jistému povinnému byt, z jehož prodeje by měl ten náš příbuzný nárok na 90.000,-, ale aby je mohl získat, musí exekutorům nejprve půjčit 360.000,- na financování jeho prodeje (sic! sic!). Starý pán jim na to skočil. Půl dne ho zpracovávali – starý pán byl rád, že si si s ním někdo povídá a že může získat peníze – půl dne ho vozili po Praze (kudy přesně neví), aby si zařídil půjčku těch 360.000,- (sic!), které samozřejmě neměl. Nikde, kde jsou kamery, s ním nechodili, jen za něj vyřídili telefonát s úvěrovou společností, kde mu dohodli půjčku, a před kterou se jeden z nich vydával za synovce starého pána, což starý pán odkýval, i když žádného synovce nemá. Půjčku těch 360.000,- se snad podařilo zastavit, jisté by to mělo být v pondělí (každopádně včera ještě nebyla ani schválena, natožpak vyplacena a úvěrová společnost několikrát potvrdila, že ji zrušila). Následovalo trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z trestného činu podvodu, které starému pánovi sice už moc nepomůže, ale snad by mohlo pomoci jiným starým lidem, pokud se podaří tu bandu zastavit a rozprášit. Tohle totiž evidentně nebyl žádný ad hoc pokus, ale promyšlený postup organizované skupiny. A nebýt šťastné náhody, že se žena u starého pána, který jinak nikam nechodí, stavila zrovna když se vracel z výletu se šmejdy, přišlo jí to divné a začala v tom vrtat, tak by starý pán dost možná zapomněl, že si vůbec půjčil a co s těmi penězi udělal, tedy že je předal neznámým lidem (sic!), a až by začaly chodit první splátky a upomínky, už by se nedalo nic dělat a on by dost možná ani nebyl schopen říct, kdy si půjčil a proč.

Říkáte si konec dobrý, všechno dobré? Leda hovno.

Jak jsme totiž zjistili, tak ho takhle banda navštívila už den předem a přinutila (pod jakou záminkou nevíme, už si to nepamatuje) ho vzít si půjčku 165.000,- u České spořitelny, kde má pán účet, ten peníze hned v hotovosti vybral (za poplatek 500,-) a v autě předal těm lidem. O téhle půjčce už ani nevěděl, splývala mu a s tou druhou, a podle všechno pořád nechápe, že bance dluží takovou sumu.

Rychle a snadno vydělané peníze, co říkáte? A bylo by jich ještě víc, nebýt shody náhod. Rychle, snadno a poměrně bezpečně, protože starý pán by nebyl vůbec schopný se bránit, už jenom proto, že vůbec netušil, že by se bránit měl, protože ho nějací šmejdi okrádají.

Tak takhle se to dělá. Jsou to šmejdi. A nechci v komentářích číst nic o tom, že si za to starý pán může sám, protože byl málo opatrný, smluvní volnost, osobní odpovědnost a bla bla bla. Starý pán je oběť a celý příběh je jak z učebnice. Možná by si zasloužil trochu popularizace, aby mohl sloužit jako varování pro budoucí oběti a jejich rodiny. I když je otázka, co člověk zmůže tváří v tvář stařecké demenci. Svého příbuzného jsme dávno před incidentem opakovaně a důrazně nabádali, aby si nikoho nepouštěl do bytu, s nikým nedělal obchody, vždy nejdříve volal nám a poradil se a hlavně si proboha nikdy nepůjčoval. Bohužel to nestačilo a hlídat ho 24×7 dost dobře nemůžeme. Je to k vzteku i k pláči zároveň. A to má starý pán ještě štěstí, že má nás a že my o něj máme zájem, protože desítky nebo stovky seniorů, kterým právě praví exekutoři zabavují domy a byty, aniž by chápali, co a proč se děje, tolik štěstí neměli.

Tak snad starého pána bude těšit alespoň to, že komunisti nejsou ve vládě a se máme nejlépe, jak jsem kdy měli a mít mohli. Může se tím těšit, až se bude dívat na prázdný talíř, protože momentálně nemá ani na chleba (na účtu mu zbylo 300,- (sic!)), natožpak na nájem.

P.S. Musím ocenit práci policie, která věc vůbec nebrala na lehkou váhu, věnovala se nám a hned začala jednat, zajišťovat důkazy a vůbec dělat to, co by člověk od policie čekal. Uvidíme, třeba to k něčemu bude.

P.P.S. Musím ocenit i přístup úvěrové firmy, která se k tomu zatím staví vstřícně a chápavě. Možná se zítra ukáže, že to až tak růžové není, ale zatím se zdá, že podvodníci udělali chybu, že si vybrali poměrně seriózní firmu.

P.P.P.S. Možná si řeknete, že kdyby se nedaly úvěry sjednávat po telefonu, že by podobných podvodů ubylo, a mě to také napadlo jako první, ale s chladnou hlavou musím uznat, že nebýt možnosti řešit věci za našeho příbuzného po telefonu jen po jeho odkývání, že je to on a jinak komunikujeme my, tak bychom spoustu věcí, které si on sám už nedokáže vyřídit, k jeho škodě nevyřídili ani my.

Reklamy

89 komentářů: „Šmejdi – příběh ze života

  1. Jste příliš korektní.
    Nejedná se o „šmejdy“ ale o z.m.r.dy zaj.ebané, kteří by měli být pověšeni za koule v průjezdu.
    Pokud jde o telefonické vyřizování – určitě spoustu věcí je dobré takto řešit, ale rozhodně ne finanční záležitosti – to by měl ošetřit zákon.
    A v té spořitelně mu – předpokládám, že starobnímu důchodci – půjčili takový ranec, aniž by se pídili po tom, jak to bude splácet?
    My když jsme si před 15 lety brali s manželkou u Lišky úvěr ze stavebního ve výši tuším 200 táců, museli jsme doložit příjmy a mít k tomu ještě ručitele…. No, asi se časy mění

    1. Půjčili. A podle mě na hraně svých zákonných povinností, takže už koukám, kde bych ukradl nějakého právníka, abych ho těm blazeovaným bankéřům posadil za krk.

      1. To mě napadlo jako první – jak může banka vůbec půjčit peníze takovému starému důchodci s omezeným příjmem? Podle mých zkušeností jsou se získáním půjčky spíš problémy, kouká se na možnost splácet a každému se nepůjčuje.

      2. Může. Jaké nese riziko? Když důchodce nezaplatí, pošle na něj exekutora. Je to banka, ne sociální družstvo. Ale jo, také jsem si myslel, že seriózní banka by tohle nikdy neudělala.

      3. Na právníka to asi nebude. Podle kalkulačky na internetu nabízí ČS půjčku 165tisíc při splácení zhruba 3tisíc měsíčně na 5 let. Takže ani pro důchodce nic nepřijatelného – zvlášť když přijde v doprovodu „rodiny“.
        Ale jinak je to smutný příběh, řešitelný snad jen založením kamery v bytě, a průběžnou kontrolou na dálku. Snad to opravdu dobře dopadne)

  2. Hodně smutná příhoda ze života, ještě tu chybí nějaká ta moudrost, že každý svého štěstí strůjcem a oběť je přirozeným viníkem, protože se nedokáže ubránit svobodné podnikatelské iniciativě. Nebo že by i přívrženci liberálních tržních mechanismů měli nějaké zábrany? Z toho je nepodezřívám…

    1. jsem priznivec liberalnich trznich mechanismu, a zcela narovinu hlasim, ze az dospeji do takoveho stadia jako pan uvedeny v clanku, coz se postupem casu stat muze, necham se z vlastni vule zbavit svepravnosti. to, ze nekdo chytrejsi, hezci nebo silnejsi nez nekdo jiny neznamena, ze ten chytrejsi, hezci nebo silnejsi musi povinne tem hloupejsim, mene hezkym a slabsim ustupovat … nesmi svych schopnosti zneuzit v rozporu se zakonem, ale dokud nic nezakonneho nedela, muze svych schopnosti vyuzivat dle vlastniho uvazeni.

      a ano, pripad uvedeny v clanku se za ty hranice trestnepravni odpovednosti uz velmi pravdepodobne dostal.

      1. Až do takového stádia dospějete, tak to nepoznáte. To je asi tak všechno, co k tomu potřebujete vědět a pokud vám to nestačí, tak jste hňup. Liberálně-tržní řešení i těchto případů samozřejmě existuje: veškerá rizika by úvěru by nesl věřitel a stát by mu neposkytoval možnost externalizace v podobě exekucí. Jádro problému není ani tak v tom, že existují podvodníci, ti jsou univerzální atribut lidské společnosti, je to systémový problém spočívající v úvěrech bez prověření a zajištění a v přenášení veškerého rizika úvěrování na věřitele. Tedy v liberální deformaci trhu, měl-li bych použít vaši terminologii.

      2. veškerá rizika by úvěru by nesl věřitel a stát by mu neposkytoval možnost externalizace v podobě exekucí
        Zajímavá představa. Pak zrušme policii a soudy (k čemu, když je jejich rozhodnutí nevymahatelné, protože vlastně každou pohledávku, škodu, lze převést na dluh) a neposkytujme možnost externalizace v podobě garance právního státu.

        Právo silnějšího si poradí. Jo, poradí. Ale že zrovna vy to budete propagovat? :-)

      3. Tribun tohle chape urcite moc dobre, rika se tomu socializace ztrat a privatizace zisku…pochopitelne, ze podnikatele, neschopni odhadnout miru rizika a delajici chybna rozhodnuti, nakonec volaji po pomoci statu/ danovych poplatniku.
        To je tak, co kapitalista svetem chodi: podnikatelske riziko ano, ale kdyz se nezadari, musi nastoupit poplatnicke masy :o)
        Vy jste, michale, normalizacni komunista jak vysitej!

      4. vykon exekucniho rozhodnuti je na stejne urovni, jako vykon kterehokoliv jineho rozhodnuti soudu … takze ta fyzicka navsteva exekutora je zhruba na takove urovni, jako napriklad zajisteni odsouzeneho delikventa, ktery se vyhyba nastupu do vykonu trestu, nebo to, ze exmanzelka vas prostrednictvim policie cr vykaze z domu, ktery ji po rozvodu pripadl.

        pokud hodlate pristioupit na hru „tenhle vyrok soudu je platny, a stat je tady od toho, aby tenhle pravni titul vymohl, kdezto tenhle vyrok soudu sice take je platny, ale stat pro jeho vymozeni neudela vubec nic“, dostavate se na hodne, hodne sikmou plochu, a nejsem si zcela jist, jestli by se dusledky takoveto pravni fikce zrovna osazenstvu tohoto webu nejak zvlast libily. osobne bych radeji zustal u toho, ze vyrok soudu ma nejakou vahu, at uz se me ten konkretni vyrok zamlouva ci nikoliv, a v ramci pravniho statu jsou tady urcite represivni slozky, ktere v pripade potreby zajisti vymahatelnost takoveho rozhodnuti.

  3. Ten stary senilni pan si uz nepamatuje, jak to za socializmu byvalo, takze ta agitacni vsuvka o prazdnem taliri znehodnocuje obsah clanku.. Skoda. Ne celkovy system, ale vase, ceska administrativa zrejme pokulhava za smejdy a gaunery. Ty mame ovsem v USA take, jen se instituce a spolecnost lepe brani.
    V zadnem pripade se nemuze v USA dobelhat do financni instituce starik ci starenka a zadat o vetsi pucku, protoze prvnim kliknutim do pocitace a kontrolou pujcovniho kreditu zjisti banka, kolik penez, vysku kreditu a jake finance zadatel ma.. Pripadne, kdo za nej ruci. Kreditni databaze funguje po celych USA. Takze staremu panovi by nic nepujcili, protoze dle informaci by to byla velice riskantni zalezitost. Banka se stara, jestli bude zadatel schopen splacet mesicni splatky. Ono je totiz na veriteli-bance, aby pak splatky vymahala, coz je zde nakladna zalezitost.
    Jsou i jine duvody banky proc nepovolit vybrani velkeho obnosu. . Ziji na malem meste a znam osobne zamestnance banky a presto mame soudne ustanovene „zavrene konto“, ktere nepovoluje vyber castky vyssi nez 10.000, aniz bychom predem osobne neoznamili nase plany za co. Je to pojisteni proti nasilnemu vniknuti do domu, brani rukojmi(partner) a pak nutit obet, aby vyplenila penezni konto. S bankou mame i jinou bezpecnostni dohodu, kterou nebudu na internetu vytrubovat.
    Zrejme mate v Cesku problem s tim, kdo ma vetsi zodpovednost za pujcky. V Americe je to ten, kdo pujcovanim riskuje a proto vetsi cast zodpovednosti za navrat financi lezi na financni instituci.. Mimo toho, drtiva vetsina Americanu ma kreditni karty, to by si pak kazdy napujcoval a nesplacel. Proto si financni instituce zridily kontrolni paku databaze.
    Ceska obchodni databaze pro zjistovani kreditu by okradani slabsich z casti zabranila. Duchodci maji nizky, ci neexistujici kredit, vetsinou zadny kolateral, coz varuje vsechny pripadne veritele. Ne jen duchodcum, ale ani studentum bez rucitele se nic nepujcuje….

    1. „Zrejme mate v Cesku problem s tim, kdo ma vetsi zodpovednost za pujcky.“
      To jste se trefila, rekl bych…
      Ja se uz tyden snazim dovolat na pracovnika jiste statni instituce, ktery sice v praci prokazatelne je, ale „nekde lita, anebo sel na kafe“.
      Myslim, ze na zapade je obvykle, ze za svoji pujcku je zodpovedny veritel, coby podnikajici a tedy nesouci riziko, za ktere si ovsem prijde ke svemu zisku. A stat (soudy) se do toho micha az v pripade poskozeni treti osoby.
      Cesko mi prijde jako obcinova spolecnost s tendenci delegovat reseni problemu na nejakou vyssi instanci, o jejiz schopnostech panuji spise myty, nezli realne predstavy.
      Tak ten muj urednik je zastresen instituci a neciti povinnost vuci zakaznikovi, ale jen vuci instituci. A pokud si ta na nej nedoslapne, nema zakaznik sanci.
      Obcinova spolecnost je jakoby uplne v poradku a neni duvod ke kritice…ke kritice ostatne neni duvod vubec, nebot, dle meho, certik sedi v konfliktu mezi obcinovym smyslenim a trznim systemem. Coz ale vubnec nejde dohromady a vysledkem je tzv. slendrian. To jest provadeni ukonu tak, jak bych si je sam predstavoval a ne tak, jak jsou nasmlouvany.
      Dle meho jde o konflikt, ktery se muze uz jen vyhrocovat a sam jsem zvedav, jake dejinne a evolucni reseni se tu najde.
      Dokonce povazuji tento konflikt za tak silny, ze je prapricinou soucasne studene obcanske valky (zapadnici z kavarny vs. narodovecti vychodnari).
      https://www.reflex.cz/clanek/komentare/94254/zacatek-jara-v-pitome-zemi-z-ceska-se-stava-drahy-a-zaostaly-stat.html
      Ze se neco deje, je jasne treba tady z toho clanku…jak se to vyvine, uvidime.

      1. Mno, věcně vzato je ten článeček pana Kryštofa Pavelky docela prdelní záležitost; zlomyslník ve mně tak trochu bádá, zda by k vyřešení všech problémů páně autorových nestačila zase nějaká figura na Hradě, co se kamarádí se Stouny…
        Ve Francii budou mít asi dražší pivo (odhlédneme-li od okolnosti, že autor úvahy v hospodě asi pivo pod třicet kaček ve stolici nesežene – vona ta láce je dost relativní pojem) a víno jim zjevně nestačí, když tam i při daleko levnějších mobilních tarifech tak řádí žlutovesťáci. A to mají poštu relativně v pořádku, rozhodně je v lepším stavu než ta česká. Ale společenskou náladu docela postihuje, jen si nejsem jist, zda tím taky postihuje embéčkův konflikt občinové společnosti s tržním mechanismem, což je jinak docela zajímavý postřeh. A když už jsme u té odpovědnosti věřitelů, nic proti tomu – jen když si představím, co všechno je o nás kde všude psáno, jsem nějak neklidný. Asi jako když jsem si přečetl v sobotní Orientaci Zítkův docela fundovaný materiál ze zdrojů nepostradatelného Ústrku. Nějak z něj vyplynulo, že veškerou špínu, kterou dnes na kohokoli v tomto státě kdysi sebrala StB, může kdokoli prošňupat a zveřejnit. Tedy pardon, to je tahleta úcta k individuu? Beru si aspirin a jdu si lehnout. Dobrou noc všem!

      2. Kdybyste chtěl být konzistentní, případně trpěl úctou k individuu, pak byste si možná vzpomněl, že ten člověk, co kamarádil se Stouny, se jako jeden z mála snažil, aby se špína, shromážděná estébáky, nezačala vylévat na lidi, kteří se nemohou bránit.

      3. Je to ten samý člověka, kterému trochu té správně vylité špíny pomohlo na Hrad?

      4. Jestli mluvíte o někom, kdo si na Hrad pomohl vylitím estébácké špíny, pak asi myslíte někoho jiného než já, Tribune.

      5. Ano, ano, velice verbálně promlouval, ale jistý pan Cibulka, pracoval v trochu jiném směru, jak svědčí ten masový výtisk řízeného úniku materiálu v tiskovině Rudé krávo. To bylo ale překvapení – taková paní Salivarová – Škvorecká se zástupy dalších se myslím z toho nedokázala vzpamatovat dodnes. Doufejme, že materiály toho člověka z Hradu, o němž je řeč, unikly digitalizaci. Při představě, že by pilný historik prolistoval, vybral a zveřejnil v hutné mediální zkratce ty metráky indiskrecí, co o tomto „objektovi“ StB nasbírala, mi naskakuje husí kůže. To by bylo žrádlo pro lid! I když, jak se dozvídám ze sekundární literatury, mnohé dámy s gustem zveřejňují, kolikrát u nich ten člověk velice osobně byl – a co to s nimi dělalo. Manželé musí mít radost, lid se baví, další dámy se jistě tlačí se svými memoáry v nakladatelstvích, že u nich byl taky… Odkud se asi v těch paních bere takový exhibicionismus?
        Ale to jsme už hodně odbočili od původního tématu Tribunova článku, který mně tak nějak splývá s obrazem tržně liberálního hyenismu.

      6. Je velmi pravděpodobné, že ty hutné materiály, které režim na Havla usilovně vytvářel, unikly digitalizaci proto, že je nějaký šmejd včas ulil do svého trezoru, aby mohl vypouštět kapky jedu do veřejného prostoru.
        Jenže měl v podstatě smůlu. Obraz, podle kterého Havel nebyl nikdy nic jiného než alkoholik a děvkař, šířili jeho bývalí kolegové tak pilně, že začal být všeobecně přijímán, takže autentické detaily ze spisu se mohly jevit jako příliš slabý čaj.

      7. Samozřejmě jde o bývalé kolegy toho šmejda, nikoli Havla. :-)
        I když i někteří jeho „kamarádi“ na něj měli slušnou pifku.

      8. Abychom si ujasnili, o čem je v téhle odbočce řeč: Ten kamarád Stounů nakonec svou při v tomto směru prohrál. Dnešní právní stav umožňuje, aby kdokoli lustroval digitalizované svazky, které si StB ze zcela zřejmých důvodů vedla na občany státu: Proto, aby je diskreditovala. StB nezajímala jen politická stanoviska a názory jejích „objektů“, ale především veškeré materiály, jimiž bylo možné „objekty“ vydírat.
        Díky současnému zákonnému ustanovení jsme v rozkošné situaci, že se tyhle materiály stávají majetkem veřejnosti. Dle mého je to naprosté popření ochrany a nedotknutelnosti individua nám tak drahého. Zaznamenala-li si třeba StB, že jste se někdy podrobila potratu, čímž se povětšinou nikdo moc nechlubí, stane se v případě nějakého badatelského zájmu tenhle krajně intimní fakt vašeho osobního života bez vašeho souhlasu veřejným majetkem, přetřásaným v médiích a sítích – a zdá se, že nemáte možnost něčemu takovému zabránit. Jaké krásné výdobytky svobody a demokracie!

      9. K oné rozkošné situaci se před dvěma lety celkem jasně vyslovil Ústavní soud. Z jeho výroku podle mne plyne, že přístup k materiálům by měl zůstat pro badatele volný. Zveřejňování údajů jde pak ovšem na jejich triko, a to v tom smyslu, že citlivé intimní záležitosti, na které se samozřejmě nevztahuje ustanovení o veřejném zájmu, badatelé zveřejňovat nesmějí bez souhlasu dotčené osoby.
        Ústavní soud dospěl k závěru, že z hlediska základního práva na ochranu osobních údajů je pouhé nahlížení do archiválií obsahujících informace o činnosti bezpečnostních složek totalitního režimu podle napadeného ustanovení legálním, legitimním a proporcionálním zásahem do tohoto práva, vyváženým vůči základnímu právu na přístup k informacím a ospravedlněným se zřetelem k významnému společenskému zájmu na autentickém poznání minulosti. Tento omezující zásah nedosahuje intenzity poškození lidské důstojnosti, cti a dobrého jména, neboť není spojen s oprávněním badatele zveřejnit získané údaje či jinak je zpracovávat bez předchozího souhlasu dotčené osoby.
        Orgány státu, především Úřad pro ochranu osobních údajů a obecné soudy, se přitom nemohou vzdát své odpovědnosti za účinnou kontrolu postupu archivů a badatelů při přijímání opatření podle § 13 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., která mají zabránit neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům a jejich neoprávněnému zpracování, jakož i jinému zneužití. To platí zejména pro ochranu nejintimnější osobní sféry jednotlivce, kam spadají stigmatizující informace o sexualitě, zdravotním stavu či duševním a mentálním postižení osob, o nezletilých dětech či obdobně zranitelných osobách, potřeba ochrany jejichž soukromí a důstojnosti vyžaduje mimořádnou pozornost. Napadené ustanovení zákona tedy nezbavuje stát povinnosti ochránit informace z nejintimnější osobní sféry jednotlivce a zvlášť zranitelné osoby. Orgány státu musejí – opět především s ohledem na ochranu citlivých údajů – účinně postihovat rovněž přestupky a správní delikty badatelů v případě nedodržení podmínek pro nahlížení do archiválií, které jsou stanoveny zákonem o archivnictví a badatelským řádem, a to včetně důsledného uplatňování pokut podle hlavy VII zákona č. 101/2000 Sb. i sankčních nástrojů práva občanského a trestního.

      10. Co se páně Cibulkova zveřejnění seznamů týká, asi nejvýstižnější to zhodnotil Martin Jirous tím, že Cibulkovi za to slíbil rozbít držku.
        S čímž Magor neměl nikdy problém a netřeba zrovna jeho podezřívat ze strachu ze zveřejnění nějakých choulostivych situací.
        To ho opravdu nikdy netrápilo.
        Nevím už jak to dopadlo, ale i jako nepřítel násilí musím uznat, že Jirous výjimečně nepřestřelil a věděl o čem mluví.
        Právě proto,že on, který by měl největší důvod mstít se,to nedělal.
        Světec to tedy taky nebyl(i když to tak podle jeho poezie vypadá),ale tak už to bývá.
        Každopádně si svoje mindráky řešil sám po svém a nezatahoval do toho tisíce nevinných lidí.

      11. „co všechno je o nás kde všude psáno, jsem nějak neklidný“
        Jen vas doplnim, XY: co je o NEKTERYCH z nas psano….slovy tehdejsiho ministra Sachra: „Svazky ze slozky Z jsem predal chartistum a o jejich dalsim osudu mi neni nic znamo.“

      12. Hehe, tak to se moc těším, jak bude Zítek dokládat souhlas dotčených osob se zveřejněním toho svého materiálu, potažmo kterak bude Úřad pro ochranu osobních údajů, vyburcovaný ze svého trvalého zimního spánku, účinně zasahovat… Už to vidím v jásavých barvách.
        Jak vyplývá z mudrování Ústavního soudu, princip je následující – nejprve někdo něco takového zveřejní – a pak se postižený může dovolávat ochrany, čímž na celou záležitost ještě upozorní všechny, jimž snad původní zveřejnění uniklo. Advokáti budou rozumovat, zda to či ono je ještě oprávněno veřejným zájmem nebo už za hranou, všichni se boudou odvolávat, potáhne se to léta. Jen se do něčeho takového pusťte, s chutí do toho!
        Inu, jsou to hotoví šalamouni, tihle ústavní právníci.
        Nehledě ke zlomyslné poznámce embéčkově o osudech složky Z ústy pana ministra Sachra: „Svazky ze slozky Z jsem predal chartistum a o jejich dalsim osudu mi neni nic znamo.“ Je-li to autentický výrok, není co dodat, díky za připomenutí.

      13. To je citat ze soudniho zapisu, zverejneny v rozhovoru s Viliamem Ciklaminim, tehdy prvym Sacherovym namestkem:
        “ Ten (JUDr.Richard Sacher) svědčil pod sankcí trestu odnětí svobody za křivou výpověd a křivé obvinění před několika dny u soudu proti svým předchůdcům na vnitru v kauze „Asanace“, což měla být akce StB na vyhnání disidentů z Československa. Sacher u soudu bez skrupulí přiznal, že nechal vytvořit takzvaný fond „Z“ a do něj nechal uložit dokumenty, které se týkaly poslanců, členů vlády a pracovníků generální prokuratury.

        „Vydal jsem také pracovníkům archivu pokyn, aby shromáždili veškeré svazky StB, které se týkaly signatářů Charty 77. V dubnu 1990 jsem pak materiál slavnostně předal čtyřem představitelům Charty 77(dodnes neznámým?). Domluvil jsem se s nimi, že až se s nimi seznámí, tak je předají Státnímu archivu. Zda se tak opravdu stalo, nevím“.

        Rozhovor pro deník SUPER z 23.02.2002

      14. To bylo taky pěkné číslo, embé, tenhle pan Sacher. Opravdový lidovec! :-)
        A ještě poznámku – svého času jistý JUDr. Rychetský konstatoval, že nejvíce informací získá z deníku Blesk, více ani snad k životu nepotřebuje. Chovám toho muže docela v úctě, ale přesto si podržuji v sobě jakousi výhradu k věrohodnosti nejen Blesku, ale také Supru (či Superu). To víte, předsudky jsou předsudky… :-)
        A Tribunovi se omlouvám za plevelení, jenže kromě nasrknutosti na případ zneužití starého pána vlastně nevím, co ještě dodat. Jak píše nahoře jistý feldkurát – pověsit příslušným způsobem pachatele do průvanu – ale to by je museli nejprve čapnout – a pak ti laskaví podnikatelé s lidskou důvěřivostí spolu se svými advokáty zahrají neviňátka, která jen vyplnila pánovo přání, jak přijít ke koruně a kvartýru.
        Pěkný víkend vespolek!

      15. Vsak ano, XY. A jelikoz tohle neni debata o svazku Z, klidne vyskrneme moji zmekcujici formuli „NEKTERYCH“ a vratme se k vasi puvodni formulaci „když si představím, co všechno je o nás kde všude psáno, jsem nějak neklidný“. O moc lepsi mi to ovsem nepripada… :o)
        Jeste si ale neodpustim jedno OT kulturni okenko:
        https://www.seznamzpravy.cz/clanek/z-rukou-uradujiciho-prezidenta-to-nedokazu-prevzit-rika-kovy-o-navrzeni-na-vyznamenani-69837?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk
        „Mezi osobnostmi navrhovanými na státní vyznamenání je i youtuber Karel Kovář známý pod přezdívkou Kovy. Za návrhem stojí poslanec Pirátů Tomáš Martínek.“
        Ja vim, ze to neni Nobelovka, ktera se chysta na Gretu, ale stejne…

    2. Ta vsuvka také nebyla určena pro starého pána, ale pro, kdo to budou číst, a z nich především pro ty, kdož jsou skálopevně přesvědčeni, že se máme tak dobře, že lépe to už ani nejde, a že tím největším problémem, který může člověka omezit na svobodě, je nedostatek banánů.

      V tom, co by banka dělat mohla a měla se shodneme, ale banka se rozhodl jinak. Možná i proto, že riziko nese minimální, protože pohledávku nebude vymáhat ona (navíc je to pro ni de facto bagatelní částka), ale prodá jí jiným šmejdům, kteří to dají exekutorům. Podle mě banka postupovala na hraně regulatorních pravidel, ale těžko říct, co s tím, protože banka bude mít vždycky o jednoho lépe placeného právníka víc. Rád bych viděl, že banka zaplatí za riziko, které na sebe vzala, ale jsme v bankovní kolonii, tak jsem spíš pesimista.

      1. Ten výběr peněz u spořitelny, pokud nebyl z úspor na účtu, ale z půjčky, je divný. Jestli banka takhle rychle vyřídila nezajištěný úvěr a umožnila okamžitou výplatu hotovosti, moc to nechápu. O takové drobné, aby to nepředstavovalo riziko, přece nešlo. Každému troubovi přece musí být jasné, že vymáhání dluhu je v takovém případě velmi problematické. Na takovém dlužníkovi se nikdo nezahojí.
        Jestli to pro banku bude ztráta, patří jí to.
        A ti šmejdi patří do basy.

  4. Starý pán je oběť a pokud se historka seběhla tak, jak je líčena, a půjde to dokázat, je to na trestní stíhání pro podvod. To bezesporu.
    Co je však smutnější, že rodina nechala takového bezprizorného dementního člověka bez možnosti obrany. Dříve se tomu říkalo omezení způsobilosti k právním úkonům, dnes omezení svéprávnosti. Ubývají-li blízkému fyzické síly, zařídím mu pečovatelku (nejsem-li schopen pečovat sám). Ubývají-li mu síly duševní, nezbavit ho svéprávnosti je stejný omyl, jako ho nechat chodit domů do patra po chatrném žebříku.

    A svádět to na banky, protože jsou velký, je pokrytecké.

    1. Idealni by bylo, panovi po zbaveni svepravnosti pridelit jako porucnika primo nejakeho exekutora. Treba by komora exetutoru mohla vyjit vstrict soudum a spolecne by mohli zalozit registr „exekutoru-porucniku. Soudni organ, ktery by mel tenhle registr v referatu, by se zaroven mohl starat o navrhy na zbaveni svepravnosti. Klidne v nejakem zrychlenem rizeni, jen treba za pritonosti rodinneho prislusnika, podavajiciho navrh a budouciho exekutora-porucnika. Aby se ulevilo bankam.

    2. A máte to, Tribune. Vlastně ani není chyba, že se někdo pokusil (úspěšně) starého pána obalamutit a podvést, problém je v tom, že z něho rodina včas neudělala nesvéprávné individuum. Styďte se! Copak je tak těžké říct, dědečku, jste starý, neschopný blbec, žádné účty vám už nepatří do rukou, tady máte cedulku, že jste nesvéprávný a vaše konto ode dneška spravujeme my. A fertig!
      Tyhle liberální mudrlanty přímo miluju: Vyloupili vám byt? Dobře vám tak, měl jste mít všude mříže, pancéřové dveře a propojení na říznou ochranku, atd. Názorně to říká ta Čapkova kuna v kurníku: Když mě to vejce tak drze provokovalo! Uf!

      1. Nejúčinnější plošné opatření proti drzému provokování dementních staříků, co mají úspory na účtu, by bylo zopakování měnové reformy.
        Bylo by po ftákách, podvodníci by byli na suchu a paní ministryně přes rozpočet v klidu.

      2. To víte. Asi mě vyprovokovalo vaše přesvědčení, že nejdůležitější je uznat morální a trestně-právní nepřípustnost predátorského jednání a pak už jde vše samo, holoubku.
        A svorné zdejší vyhlašování, že za vše může liberalismus, kapitalismus a cyklisti.

      3. Pár facek by pomohlo, tribune, víc, než deset kilo zlata.

    3. Rodina se na pána tak vysrala, že už půl roku nedělá nic jiného, než že mu všemožně pomáhá. Ale nedělá to 24×7, protože musí také chodit do práce, starat se o děti, etc. etc. Rodina totiž nepatří k hornímu 1% jako každý druhý internetový tlučhuba, aby si mohla dovolit nechodit do práce a vydržovat armáda právníků a guvernantek. A sehnat takovou pečovatelku není snadné, protože těch je málo, zatímco starých lidí s demencí přibývá. Možná by ten poměr nemusel být tak tristní, to by ale společnost musela mít jiné priority. A omezení způsobilosti k právním také není zrovna jednoduché, a to zejména kvůli vykukům jako jste vy, kteří by každého starého člověka raději zbavili preventivně svéprávnosti, než by připustili morální a trestně-právní nepřípustnost takto predátorského jednání.

      1. Uznávat morální a trestně-právní nepřípustnost predátorského jednání je jedna věc a ochránit se před ním je věc jiná.

      2. Jak, když predátor je vždy ve východě, protože na rozdíl od obětí ví, že útočí? Izolovat, s nikým nekomunikovat, nic nedělat? To není řešení, to je ustupování „teroristům“. Ta ochrana může být jedině systémová, celospolečenská, spočívají mj. v tom, že takového jednání nebude za žádných okolností tolerováno, natožpak oslavováno, že nebude za žádných okolností odpovědnost přenášena na oběti a že oběti nebudou systémově trestány za to, že se staly oběťmi, např. exekucemi z takto vynucených dluhů.

      3. O tom, že ohlídat staříky není jednoduché, náhodou vím docela dost.

      4. Na to, že toho údajně tolik víte o ochraně dementních staříků před predátory, chvílemi docela blbě kecáte, vážená paní. Když ono vám to nedá, co?

      5. trestnepravni odpovednost u vami popsaneho skutku pokud vim nikdo nerozporuje … na to uz tady zakony jsou, netreba nejakych dalsich. odpovednost moralni je druha vec, ale o subjektivite moralnich kriterii jsme spolu jiz diskutovali a trvam na tom ze nelze rozhodnout, ci moralni hodnoty jsou „lepsi“ a „moralnejsi“. dle meho neni vyuziti lepsi inteligence moralne pochybne, pokud se, znovu opakuji, nedostava do krizku s literou zakona. stejne tak jako je moralni, kdyz ve fotbale messi znemozni diky tomu, ze je lepsi fotbalista celou souperovu obranu, je moralni i to, kdyz diky svym schopnostem vyjednam obchodni podminky vyhodnejsi pro me, nez pro druhou stranu.

      6. O tom, že jednání naplňuje imho definici podvodu, jsem psal.
        Nechci Vám čísti levity, ale mám také velmi staré prarodiče a staré rodiče (svéprávné, zatím), a naprosto si nedovedu představit, že by podnikli transakci v řádu vyšších tisíců bez porady se mnou. Taky chodím do práce, ale v tomhle jsem jim k dispozici. Holt kolektivně :) držíme při sobě.
        Společnost. Nesnáším řeči o společnosti, protože tím zastřeně říkáte: Nechci se starat o své dědečky, ať se o ně starají vnukové jiných dědečků.

      7. Já bych především rád, aby vnuci těch jiných dědečků nepovažovali toho mého za kořist jenom proto, že není jejich. Já nechci ani tak to, aby se o toho mého staral někdo jiný, jako aby se o něj nemusel starat nikdo. Možná nejste zodpovědný za druhé, ale jste zodpovědný za své chování k druhým. A to je společnost.

      8. ale takhle to drahy tribune mezi homo sapiens sapiens proste funguje, ze jedinec, ktery nepatri do moji smecky, je povazovan za konkurenci v boji o zdroje, a tedy za potencionalni korist … jisteze, neni to zrovna dvakrat slunickove, ale realita dokaze byt pekna svine.

        muzete si sice tvarit, ze lide jsou ztelesnenim matky terezy, a dnem i noci nemysli na nic jineho, nez na nezistnou pomoc ostatnim … ale opakovane budete narazet na to, ze zkratka nejsou. 99.9 procent populace uprednostni vlastni prospech nad prospechem nekoho naprosto ciziho, koho neznaji a znat ani nechteji … a troufam si tvrdit, ze vy mate ty hodnoty nastavene uplne stejne, take je pro vas prospech vas a vasich blizkych dulezitejsi, nez prospech muj, nebo kohokoliv jineho, kdo nepatri do okruhu vasi rodiny nebo vasich znamych. rozdil mezi nami je v tom, ze ja si vyse uvedene dokazu priznat a zaridit podle toho sve chovani, vy nikoliv, a z nejakeho me nepochopiteleho duvodu se domnivate, ze ostatni budou vas nemistny optimismus a idealismus sdilet. no, nebudou …

      9. Lidé nežijí ve smečkách a nikdy nežili. Kdysi žili v tlupách, ale to jenom proto, že jich bylo prostě málo. Já dávám přednost tomu počítat všechny do své „smečky“ výměnou za to, že ostatní budou mě počítat do své a budou se podle toho ke mě chovat. Vy byste ovšem zřejmě i jako Žid dal přednost plynové komoře a ještě si to užíval, hlavně že nejste s Němci v jedné smečce.

      10. vy klidne vsechny ostatni do sve smecky pocitejte, budiz vam prano, ja si okruh svych „bliznich“ velmi obezretne vybiram, a ty „neblizni“ rozdeluji na mozne obchodni partnery, konkurenci v boji o zdroje, a rekneme „krovi“, tedy ti, kteri pro me konkurenci neznamenaji, a neznamenaji ani prilezitost pro vyhodnou spolupraci.

        problem je pouze v tom, ze vy se nedokazete smirit s orostym faktem, ze velka cast ostatnich lidi vas nemistny idealismus proste nesdili … a vas do te sve smecky pocitat nebudou, protoze to pro ne neni vyhodne. je uplne jedno, jak moc se s nimi vy chcete kamaradit … pokud se oni nechteji kamaradit s vami. ano, je v poradku,ze pepicek si hraje s lojzou, ale uz ne s frantou, je v poradku, ze mana chodi za stodolu s vencou, ale s jardou ani nahodou, a stejne tak je v poradku, kdyz se ja rozhodnu spolupracovat s jednim obchodnim partnerem, ale uz ne s jinym.

    1. Tak to se vam povedlo… :o)
      Zda, se ze se opet vraci letite tema, a sice jaky smysl ma verejna/ politicka debata, v niz si jsou vsechny hlasy rovny.
      Politicky problem na statni, ci evropske urovni je obdobny. Spolecnost se ostava do stavu politickeho ochrnuti a aktivitu pak prebira „silny vzadu“, kapital. Nenapadne, jakoby nic, doslova prirozene.
      Ted jde o to, odkud to vzit, zda-li zhora, anebo zdola. Spolecnost bez hodnot nema priority, coz vede k nerozhodnosti. Odhaleni problemu neni tezke, s resenim uz je to naopak.

      1. Dementi v podhradi se dohaduji, zda-li zavrit dedka, anebo bankere a Babis si to nakonec stejne udela podle sebe.
        Otazka zni, zda-li tech 30 let dostatecne neprokazalo, ze dialekticka metoda v politice nenese sve ovoce a jeji vysledek, vecne cekani na Godota syntezy, zacina byt pomalu, ale jiste kontraproduktivni.
        Jeden rekne A, druhy namitne non-A a pak, ruku v ruce, oba cekaji celou generaci, jestli z toho nahodou neco nevyleze.
        Postoje se zacinaji vyhrocovat, nebot zastanci A si mysli, ze sve A pronesli malo durazne a oponent je neslysel (anebo je to hajzlik, co dela, ze neslysi) a protistrana si mysli to same.
        Zde jeste asocialniejsi grupa, nez jsme doufali a pan michal jsou toho zarivymi priklady…intuitivne moc dobre vedi, ze chybi hodnotove vedeni, ale, jelikoz je uz zjevne pozde na nejakou dohodu, vypousti napady hodne chovancu extremistickeho seminare, vedeneho anglickym osvicenecnym liberalem.. Kdo by se jim na druhou stranu divil…levice si zas mysli, ze je to o vydrzi a tak korektne kontruje…celou generaci :o)
        Prvy problem je, ze z dialektickeho pristupu nevznike sila, schopna neco vyresit. Nasleduje druhy problem, ze to vsichni moc dobre vedi a tak tlaci na pilu a vypousti myslenky, ktere by pred par lety jeste cudne skryvali jako prilis excentricke (lidove receno hovadiny. Tim se vzdaluje nejen moznost teoreticke syntezy, ale i jakehokoliv reseni a spolecnost upada do lhostejnosti.
        Nakonec si muzeme jen necekane povzdechnout: jeste, ze tu mame alespon toho kapitalistu, schopneho vubec neco udelat! A myslim to uprimne, nebyt kapousu, uz davno se zmitame ve viru obcanske valky.
        Kdyz ctu ten nick, vdycky mne napadne tenhle film:
        https://www.csfd.cz/film/7045-jeste-vetsi-blbec-nez-jsme-doufali/prehled/

      2. Určitě to máte správně, embé, jak vás tak znám – a topíte mne v nostalgii, protože tu debatu o neschopnosti liberálně orietovaného společenství dosáhnout jakékoli elementární hodnotové shody (viz asociální gruppa) si nějak pamatuji z časů, kdy se ještě na těchto (nebo Konzervových?) stránkách psávalo žlutou na černou plochu – a možná jsme se oba dva ještě označovali jinak. Vy jste to domyslel mezitím ještě dál – společnost bez hodnot nemá priority a nemajíc priority, není s to se rozhodovat. Skutečně to tak vypadá, ale léčba je už za dveřmi – někdy v lednu či únoru jsem tu lamentoval nad jistou Denemarkovou a jejími Hodinami z olova (román, cca 740 stran). Jak jsem předpokládal, tenhle spis a la thése je tak omračující svým nehynoucím přesvědčením, že by mohl kandidovat na Státní cenu. Nuže, včera získal Velkou Literu; připadá mi, že se tedy vracíme do časů pevných hodnot jako v dobách kvetoucí sorely. Památný Občan Brych je ovšem tímto opusem překonán – románová Spisovatelka nikdy nezakolísá, vždy ví, co je správné a co ne. Abyste se nemusel plahočit těmi 740 stranami, prozradím vám tajemství, čím dle Denemarkové dosáhnout kýženého cíle: Obstarejte si Moc bezmocných, naučte se ji pokud možno nazpaměť a řiďte se pokyny v ní obsaženými – nikdy nezabloudíte! Tak je to jednoduché! :-)
        PS: Asi před 14 dny mne oslnil podobným způsobem jistý sloupkař Jiří Hanák (původně Lidové noviny, posléze Právo, dnes už zase LN), když na příkladu pochmurného konce rebelie Radoly Gajdy dokazoval, že ten pán byl nakonec odsouzen za spolupráci se Sověty, což byla sice blbost, jak Jiří Hanák připouští, ALE protože RG byl nebezpečím pro demokracii (a to opravdu byl), na nějaké té právní klasifikaci jeho puče vůbec nezáleželo. To jsem omládl podruhé (poprvé s tou Denemarkovou) – a cítil jsem se zase jako starých časů.
        Tož sranda musí být, i kdyby fotra věšali! říkává náš bodrý lid…

      3. Zlutocerni byli hustopecsti Pavouci ve flasce!
        Tahleta Denemarkova je naplast z nouze a zmateny lid ji tak i pouziva..hle, zde jeden z prispevku pod negativni recenzi na jeji cinsky epos:

        „21. března 2019 4:52
        Naopak. Denemarková je výborná spisovatelka. Její kniha obsahuje hluboké myšlenky, je aktuální ke dnešku a čínskou mentalitu (momentálně v materiální fázi) popisuje věrohodně.
        Ale to nemůže někdo zaujatý pochopit (přijmout?), zbývá mu jen arogantně závidět, protože sám nic hodnotného (kromě výkřiků během bezesných nocí, které skončí v propadlišti dějin) nenapsal. Líbit se zřejmě nebude ani slepým obdivovatelům Zemana… Jana H.“

        Zde mate obsazeno vse…od hodnoceni, prez tridni postoj, po odsouzeni stvacu.
        Jsem na vazkach, jestli tohle muze projit a chytnout se (viz i vas priklad s RG). Bohuzel nejsem zcela optimisticky, nebot deti jsou prazdne nadoby a pokud tohle vydrzi delsi dobu, mohou z toho nejake hodnoty opravdu vylezt. A neni to jen o blbosti a sile manipulace, ale i o socialni podstate cloveka, ve ktere je forma nadrazena obsahu (radsi hloupe kolektivni spoluprozivani, nezli zadne). Ne nahodou je vetsina antikomunistu kolektivisty jak remen.

        To, co pisi nahore, neni vyzva k cinu, ale upozorneni na situaci: zatimco na Pavoucich jsme ze zjisteni byli spise prekvapeni a brali to jako novou situaci, dnes uz jde o vazny a zakoreneny politicky problem.
        Tedy problem jak pro koho- viz znama formule „Ordo ab chao“.

      4. Michalové :-) vědí, že hodnotové vedení být nemůže.
        Lidé mají různé hodnotové žebříčky a proto je třeba se shodnout na absolutním minimu nenásilí. Laissez faire, laissez passer.

      5. Nějak se mi nechce věřit, XY, že jste ty Hodiny přečetl celé.

      6. a jeste jedna vec: na nejakych „spolecnych hodnotach“ je vcelku obtizne se shodnout v situaci, kdy cast populace uprednostnuje minimum statnich zasahu i za cenu vlastni odpovednosti za sve skutky, a druha cast populace pro zmenu uprednostnuje statni paternalismus i za cenu toho, ze holt o cast svobody prijdou. tohle vzdycky bude boj, nikoliv spoluprace, protoze ty nazorove hodnoty jsou natolik rozdilne, ze je prakticky nemozne najit jakoukoliv spolecnou rec … i s tim pripadnym nenasilim muzete narazit na to, ze zastanci kolektivismu proti trose toho kolektivniho nasili vcelku nic nemaji, kdyz je to „pro dobrou vec“.

      7. Zase si nemůžete pomoci, třešni? Co já s vašimi dojmy nadělám. Nejlépe bude, když si těch více než 740 stránek přelouskáte sama. Jistě se vám bude líbit. Opus je vhodný špalík do knihovny, asi tak sedm centimetrů tlustý, v krámské ceně 470, Kč – a korunu dostanete nazpátek. Příjemnou zábavu!

      8. Ano, embé. Text je hladký, politicky dobře posazený, není třeba z něj ani vypustit žádné jméno autora, který by byl nedávno kritizován! Inu, pokrok! Zkrátky klasický tendenční román par excelence!

      9. „Text je hladký, politicky dobře posazený, není třeba z něj ani vypustit žádné jméno autora“
        Ted jste ve mne otevrel literarni okenko, XY…par let tomu nazad (ne mnoho) jsem si na jedne navsteve ze sentimentu pujcil Pozary a spaleniste od Jiriho Svejdy a byl jsem tezce prekvapen, jak dobre se to cte a jak jde autorovi psani od ruky.
        Na rozdil treba od dalsiho chemika Vladimira Parala, jehoz vklad je spise ideovy (obsahovy), nezli formalne-textovy.
        Svejda podezrele jakoby neresil nic a pritom mu dej odsejpa, jak u Dietla :o)
        Jelikoz o Otcenaskovi si z gymplu pamatuji jen to, ze byl take chemik a ze jsem z cetby Obcana Brycha vyklouznul (a tedy ho necetl), tak jsem ted juknul na net…a prekvapive jsem zjistil, ze napsal scenar ke Kachynovym Laskam mezi kapkami deste, ktery se mu tedy velmi, velmi, povedl.

        Co tim chci rici… tihle prorezimni psavci, kterym nebylo treba obrusovat zadne hrany, remeslo opravdu umeli (Parala za prorezimniho nepovazuji, ten mel vzdycky lehky nadech rebela az disentu).
        Mit po ruce Denemarkovou, tak se urcite take zactu, a to minimlane ze zajmu, jestli dnesni rezim take stavi na remeslne kvalite, anebo jestli dnes uz staci jen to vase „byt omračující svým nehynoucím přesvědčením“.
        Tedy jestli rezim klesnul i tady.

        Dnes je Obcan Brych virtualne hodnocen takto:
        „Dílo se mi nelíbilo, odsuzuji ho, nechápu, jak někdo muže psát o hrůzách komunismu s takovým nadšením. Má slova nejsou prázdná, z vyprávění rodičů, prarodičů a i ze vzpomínek na pradědečka vím, co to bylo tenkrát za společnost a jak se její lesk dotknul naší rodiny.
        Na obranu Otčenáška musím ale říct, že dílo tohoto typu napsal pouze jedno, možná to bylo proto, aby mohl pokračovat ve spisovatelské tvorbě.“

        Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/jan-otcenasek/obcan-brych-3.html#ixzz5kbiwp99c

      10. Bože, starý Švejda, příslušník a spolutvůrce severočeské literární školy, tak trochu dítko mistra Párala. Z těch krajin byl svého času také zajímavý jistý Václav Dušek, taková směs londonovské romantiky a hemingwayovského chlapáctví, silný v epice opřené o autopsii; skončil jako glosátor Britských listů, ale nějak už ho tam nevídám. Už to bude starý pán. A připomněl jste mi nepřímo ještě Ivana Landsmanna a jeho kultovní Pestré vrstvy, také podobná škola jako Dušek, ovšem z Ostravska. Velice podobný případ – silný epik vlastních prožitků; jakmile jsou spotřebovány, končí i spisovatel. Nakonec kdo ví, proč si Vaculík pořád musel začínat s nějakými ženskými – to, že o nich (a svých problémech s nimi) pak úspěšně psal, taky o něčem vypovídá… :-) A toho Švejdu jste vystihl přesně!
        K Otčenáškovi aspoň jeden osobní zážitek – muselo to být někdy v polovině 60. let, když jsem co teenager v hlubokých chřibských lesích poslouchal v nějakou nemožnou nedělní dopolední hodinu z nepřekonatelného přijímače T 60 jeden díl z četby jeho Kulhavého Orfea – a jako na potvoru nádhernou erotickou scénku, kterak se dva mladí suší a ohřívají po nějakém tom prudkém dešti (či pádu do řeky?) kdesi v suchu a teple. Sedí nazí zády k sobě, aby se na sebe vilně nekoukali, a tu on (aniž se otočí) natáhne ruku a položí ji dívce na holé ňadro, jež se mu hýbe pod dlaní „jako malé zvířátko“. Je to jen malý okamžik – a dál scéna nepokračovala. Ten „nádherný šperk erotického vzrušení“, jak by napsal jiný český autor, vysílala expresis verbis stanice Praha v dopoledních hodinách – a považte, žádný předběžný cenzor do ní nezasáhl, žádná Rada se kvůli tomu nescházela, žádný šéfredaktor nebyl odvolán… Čímž jsme (kromě povzdechu nad velkorysostí totalitní cenzury in eroticis) možná u jádra věci – Otčenáškovi na rozdíl od LV nechyběla literární imaginace

    2. pokud souperuv trener postavi na jednu stranu obrany vometlo, o kterem je vseobecne znamo, ze je neschopne tri souvislych kroku, a na stranu druhou protreleho beka s desitkami repre startu, navic v zivotni forme, budete tomu messimu vycitat, ze si vybere tu snazsi stranu ? jiste, mozna to neni uplne fer a slunickove, ale zato to velmi pravdepodobne povede k ocekavatelnemu vysledku … a ne, nemyslim si, ze by na vyberu te snazsi cesty v ramci platnych pravidel bylo neco „nemoralniho“, nebo dokonce „nespravedliveho“. lide proste nejsou stejni, maji ruzne schopnosti, dovednosti a predpoklady, a je naprosto v poradku, ze kazdy tech svych schopnosti a dovednosti vyuzije ve svuj vlastni prospech … a opet zduraznuji, v ramci platnych pravidel, kterazto jednani uvedene v clanku velmi pravdepodobne prekrocilo.

      1. No, vy mě bavíte, asociále. Ne, že bych rozuměl fotbalu, ale ani pan Messi si nemůže moc vybírat, za koho bude kopat. Je to profesionál a kope za toho, kdo si ho za drahé peníze koupí. To především. A kope proti hráčům stejné úrovně – proto jsou v ligách určité výkonnostní skupiny. Nehraje proti hráčům okresního přeboru nebo proti amatérům, či vůbec proti lidem, kteří s fotbalem nikdy neměli nic společného a stěží rozeznají, která branka je jejich, jako se to stalo v případě, o němž je tu řeč ve vstupním článku. Proto ta moje poznámka o invalidech.
        Ovšem i pan Messi podstupuje určitá rizika – vzpomínám, jak před dávnými lety hrál v mém městě proti domácím, jež se tehdy drali k titulu mistrů ligy, dobový český Messi pan Nehoda. V obraně domácích tehdy úřadoval jistý Žanek Klimeš. Moc toho v poli nenahrál; ale pokud se začal osobně věnovat některému ze soupeřových hráčů, končívalo to pro opečovávaného docela špatně. Když domácí po první půli prohrávali zásluhou úsilí pana Nehody 0:2, žádaly tribuny, aby pan Klimeš věnoval panu Nehodovi svou pověstnou péči. Vyhověl. Pan Nehoda sice ještě dokázal na začátku druhého poločasu zvýšit na 0:3, ale po chvíli ho už z trávníku odnesli a domácí prohraný zápas zremizovali 3:3. Myslím, že pan Klimeš nedostal tenkrát ani žlutou kartu… Tehdy jsem pochopil, že fotbalová pravidla a fair play mají svá tajemná zákoutí – a opustil jsem fotbalové tribuny.

      2. jisteze si messi nemuze vybirat … nastoupi proste proti tomu, komu mu osud a trener soupere postavi do cesty. pokud se nejakou shodou okolnosti stane, ze souper nebude mit zrovna svuj den, messi se nesebere a neodejde ze hriste, aby souper mel „ferovou sanci“, ale proste odvede svoji praci a bude davat goly … i za cenu toho, ze soupere tim naprosto zesmesni. predstava, ze ti silnejsi, chytrejsi a hezci tem mene chytrym, mene sikovnym a mene silnym proste uhnou, „aby to bylo fer“, i za cenu toho, ze tim poskodi sve vlastni zajmy, patri nekam do pohadkovych knizek, nikoliv do realneho sveta.

      3. Ta vaše metafora s fotbalem dost kulhá, protože život není hra. Nemůžete se nechat vystřídat, nemůžete si zápas zopakovat, nemůžete jen tak odejít ze hřiště, ale především neplatí, že nezáleží na tom, jak to dopadne. Ale budiž, když se vám tak líbí tak se jí budu držet. Tady nejde o to, že trenér pošle do zápasu proti Messimu borce z okresního přeboru, tady jde o to, že soupeř přiveze na zápas okresního přeboru Messiho, kterého ale na soupisku zapíše jako Frantu Vocáska. A vy až v poločase zjistíte, že se hraje o víc, než o čest a radost ze hry.

      4. Milej pane, buď obě strany ctí pravidla, v jejichž rámci se mohou svou dovedností zesměšňovat či naopak – a to je ta fair play – nebo prostě pravidla ignorují či překračují (způsob, jímž pan Klimeš vyřadil ze hry pana Nehodu) a podobají se potom populárním živnostníkům zvaným falešní hráči. Buď svou a soupeřovu sázku v karetní hře vyhrajete svou znalostí hry – nebo pomocí dalšího esa ve vašem rukávě. Přízemní jedinci mého typu preferují dodržování pravidel, lepší mezi námi naopak schvalují v případě potřeby použití toho esa z rukávu. To je celé. Nicméně jsem rád, že se aspoň v této fázi shodneme, že v případu „hry“, kterou popisuje Tribunův článek, se hrálo pomocí těch falešných es.

      5. zivot ale samozrejme JE hra … a to hra mnohem drsnejsi, nez nejaky fotbal, protoze ve fotbale jde vcelku o houby, kdezto v zivote jde o zdroje, potazmo o preziti. jiste, muzte rict, ze vy tu hru nehrajete … ale to jeste neznamena, ze hrat nebudou ani ostatni, nebo ze se s vami snad vitez te hry rozdeli o cenu za prvni misto.

        opakovane jsem tady uvadel, ze vami popisovane jednani s nejvetsi pravdepodobnosti prekrocilo hranice stanovene paragrafem 209 TZ, a nemyslim si, nekdo tady na diskusi by takoveto tvrzeni rozporoval. ano, to co se stalo vasemu dedeckovi byl podvod, pokud se tedy skutecne veci udaly tak, jak bylo popsano, a protoze povazuji pravni system za neco, ceho bych se nerad vzdaval, doufam, ze pachatele budou odchyceni a ztrestani dle litery zakona.

        pokud trener zapise messiho jako frantu vocaska, je to samozrejme take podvod, a zapas by mel byt kontumovan ve prospech soupere … a obavam se, ze takovato situace uz parkrat nastala i v ceskem prostredi a fotbalovy svaz postupoval presne tak jak popisuji, tedy kontumaci zapasu, plus nejakou tou pokutickou. pokud ale messi hraje jako messi, ma radne vyrizeny prestup i vsechny ostatni formality, pak pokud nastoupi messi proti souperum z okresniho preboru, neslevi ze svych schopnosti jenom proto, aby dal souperum „ferovou sanci“ … ne, misto toho si z nich nadela trhaci kalendar, protoze je proste lepsi fotbalista, a nezajima ho, jestli levy obrance ma po dvanactihodinove sichte ve fabrice, a pravy kulha, protoze ma nedolecene zraneni.

      6. Hra je něco, co se rozhodnete provozovat pro zábavu a podle pravidel. Vy pravidla odmítáte. Žít se nerozhodujete a život je vážná věc, protože dalece přesahuje vaši banální individuální existenci. Mýlíte se zcela fundamentálně. Podle mě nejste ani schopen rozlišovat pojmy „hrát si“ a „zahrávat si“.

      7. Fotbalová odbočka mi připomněla historku o duchu Férplejovi, vypuštěném z láhve, jak je podána ve slavné trilogii Rady a Žáka.
        Poté, co se zmíněný duch ujme vlády nad českým fotbalem a na hřištích si protihráči dávají u míče navzájem přednost, diváci se vytrácejí z tribun a funkcionáři si rvou vlasy. Až to vše zachrání spásný nápad a Férplej je pod záminkou nafilmování historické chvíle jeho zjevení vlákán zpět do flašky, ta pevně zašpuntována a posléze vhozena do bezedné louže, trvale se vyskytující v zatáčce atletické dráhy stadionu SK Slavia.
        Toliko klasik na důkaz setrvalosti jistých zákonitostí.

      8. to bude zrejme nejake nedorozumneni, ja neodmitam pravidla, pravidla ja naopak ctim a dodrzuji… ovsem pouze takova pravidla ktera opravdu jsou pravidly, coz obvykle obnasi mimo jinych nalezitosti i nejake to paragrafove zneni. to, co mozna vy za pravidla povazujete zadna pravida nejsou, spise vase zboze prani, aby se tak chovali vsichni … coz se ovsem jaksi nezaklada na realite.

        ano, nepodvadim, nekradu, nevrazdim … ale to neznamena, ze budu slabsim ustupovat a hloupejsim pomahat.

        obavam se, ze se neshodneme ani v te definici zivota … pokud tedy trvate na tom, ze muj zivot presahuje, ba dokonce dalece presahuje, moji existenci. az umru tak proste umru, finito, konec, a jestli tady po me neco zustane, nebo jestli se dostanu do ucebnic hostorie, to me opravdu nikterak netrapi.

      9. „Neodmítám pravidla…“ On je totiž docela problém, v jakém kontextu se k těm pravidlům hlásíte. Myslím, že se ta kniha Viktora Fischla věnovaná mládí ve městě na soutoku jmenovala Hrací hodiny. Fischl tam vypráví nádhernou historii svého tatínka, takto mj. velikého nadšence fotbalu. Byl amatérským fotbalovým soudcem a přihodilo se, že pískal zápas domácích z města na soutoku s nějakými rivaly odjinud. Jsa vyznavačem fair play a pravidel, nedokázal přehlédnout kritický faul někoho z domácích v malém vápně a „vlastenectví – nevlastenectví“ odpískal penaltu, kterou hosté proměnili – a domácí už nedokázali vyhrát. Obhájil před sebou čest nestranného soudce, ale ztratil úctu obyvatel města, ba co víc, stal se tam páriou. Blbec nebo hrdina? Buď jak buď stal se do jisté míry nesmrtelným, byť si pak už nezasoudcoval.
        Míníte-li, že lépe strávíte život tím, že nebudete uhýbat slabším, což nějak implikuje, že klidně sestřelíte na chodníku nějakého invalidu, který zrovna brzdí vaši osobnost spěchající za důležitým obchodem, možná si také získáte věčnou památku; bude-li zrovna světlá, to nedokážu předpovídat. Pověst člověk kráčejícího přes mrtvoly, aby dosáhl svého – a tak se lidé takového typu běžně označují – vám může přinést slávu, o jakou třeba nestojíte. Ale to už je vaše volba.

      10. Myslím, že taková sláva je naopak ta jediná, o kterou tihle „lidé zvláštního druhu“ stojí.

      11. jak jiz bylo receno: je me tak nejak uprimne jedno, jak na me budou vzpominat nasledujici generace, pokud si na me vubec vzpomenou … na nejake esotericke cunacinky ja opravdu nehraju. ziju tady a ted, a jedinym mym zivotnim cilem je uzit si ten pozemsky zivot na maximalni mozne mire. jestli ten muj zivot bude nejak „spolecensky prospesny“, nekomu v necem pomuze, nebo se diky me lidstvo nekam posune, to skutecne neresim a nejak me unika duvod, proc bych to resit mel.

        co se te nehynouci slavy tyka jeste behem meho zivota, mestska aglomerace ma jednu docela zasadni vyhodu: anonymitu. ano, nekde na vesnici by o me vedel kazdy, jaka jsem egoisticka, cynicka, materialisticka svine, tady ve meste je to kazdemu u zadele a nezajima to ani moje sousedy.

      12. No, mně je váš osud teprve lhostejný, jen vás chci upozornit, že dříve nebo později narazíte na někoho, kdo bude rychlejší, úskočnější a dravější než vy. Budete-li mít štěstí, naučíte se po takovém kontaktu sám uhýbat. Nebudete-li mít štěstí, už se nic učit nebudete.
        A zrovna včera jsem si všiml, že panu Messimu nějaký současný pan Klimeš odebral míč a přerazil mu přitom – samozřejmě čirou náhodou, jak jinak! – nos. :-) Myslím, že pan Messi zápas nedohrál…

      13. Vsak ono to s jeste asocialnejsi grupou, nez jsme doufali, nebude tak zhave.
        I u nej plati pravidlo, ze myslenka je nejvice diskreditovana svym nositelem. Pokud se nekdo chlubi svoji asocialnosti, ale zaroven se v kolektivni diskuzi dozaduje pozornosti a touzi po pochopeni sveho cynismu, pak tu neco neklape.

        Ale jiste- svoji asocialnosti se nechlubi, ale pouze s ni argumentuje a ani pozornosti se nedozaduje, nybrz zde nahodne diskutuje, to je snad samozrejme. To vsichni vedi a netreba to rozebirat a navic to vyvraci veskere mozne uvahy o tom, ze by jeste asocialnejsi grupa, nezli jsme doufali, mohla podlehnout nejakym esoterickym cunacinkam, jako treba potrebe kolektivniho naslouchani a podobnym svinarnam.

      14. No, myslím si, že „jeste asocialnejsi grupa, nezli jsme doufali“ :-)) se tu spíše stylizuje do příslušného egosolistického tvrďáka randovské ražby a že bychom byli možná překvapeni, jak bychom ho slyšeli naříkat a vykřikovat fuj, to je faul! po nějakém to prohraném střetu… Připomíná mi jednoho prezidenta, který také proslul všelijakými útočnými výklady a siláckými špílci – a když se mu pak dostalo od napadených přiměřené odpovědi, začal hlasitě kvílet, protestovat a kňouravě volat o pomoc, dovolávaje se svého prezidentství v naději, že si ho masy voličů ztotožní s republikou a budou ve svém ješitném egu zraněni jako on. Vzpomínám-li dobře, moc to nefungovalo.
        Pořád slyším Jiřího Suchého v jakési mikropovídce: „Otec chtěl mít ze syna tvrdého chlapa. František to přání splnil jenom napůl – byl natvrdlej…“
        Nojo, zase se musím ponořit do populárního spisu o škodlivosti digitálních médií pro děti, mládež,dospělé i starce. Kdysi jsme spolu debatovali o zavádění technického místo klasického psacího písma do škol – a neviděl jsem v tom tenkrát nic špatného. Tenhle odborník poukazuje na faktické propojení motoriky a paměti – a tvrdí, že už pouhé zavedení jednoduššího technického písma zřetelně omezuje rozvoj mozku a zcela šílí nad faktem, že snad v 46 amerických státech už zrušili psaní vůbec (žáci je nezvládají) a místo toho stanovili náhradní cíl – děti mají do 4. třídy dosáhnout schopnosti psát na klávesnici všemi deseti… Doufám, že přehání.
        Pěkný víkend všem!

      15. Take pekny vikend, XY…
        Problematika „mladez blbne z pocitacu“ byla pred jeste par lety spise odbornym problemem, chapanym casto jako plana vyhruzka nedoceneneho akademika. Nekdy letos jsem si ovsem tenhle poblem preradil z kolonky „zajimavosti“ do rubriky „realna hrozba“. Castecne pod vlivem styku s mladymi, castecne z objektivnich vypovedi ruznych zainteresovanych osob. Tenhle tyden treba ctu rozhovor s naborovym sefem ABB (myslen technologicky koncern), ktery si stezoval na to, ze uchazeci o ucnovska mista nedokazi pocitat z hlavy a u delsiho textu vyseparovat zakladni sdeleni.
        To uz je takovy nedostatek, ze si musite zacit myslet, ze se za nim skryva nejaka rafinovana nahrada, kterou ze sve starecke omezenosti jiz nejste schopen videt…ale neni to tak, jde opravdu o ryzi neschopnost- nedostatecnost, bez privlastku. To jsem odhalil nedavno a hluboce mne to zasahlo…ano, lidsky rod i se svymi schopnostmi schopnosti se nam primo promenuje pred ocima. A je v tom az neco vysoce presahujicho az ochromujiciho.
        Elektronika obecne ma tu nevyhodu ze predklada uz hotove obrazy. Ctete-li (anebo slysite-li) slovo „les“ musite si sam kreativne vytvorit ve sve mozku jeho predstavu- obraz…a to s urcitou mirou komplexnosti. Pokud si pri cteni slova les nevytvarite obraz lesa, pak nemuzete porozumet „ctenemu“.
        Jste-li ovsem zahlcen jiz hotovymi obrazy lesa („takoveho, jakym je“), pak musi nutne zacit chatrat vase kreativita…a tim zacne nutne trpet i motorika a uz to jede. Jak rika ten odbornik, jehoz zminujete dole: chcete-li udelat precizni pohyb, musite si predem „narysovat“ jeho drahu, tedy si vytvorit jeho obraz. Nemusite- li delat slozite pohyby, mozek ma padla.

  5. …..a tak tlaci na pilu a vypousti myslenky, ktere by pred par lety jeste cudne skryvali jako prilis excentricke /lidove receno hovadiny/…
    Když už tu připomínáte Pavouky, tak bych možná přerod některých účastníků líp nevymyslela.

    1. Ano, prerod z diskusniho elitare do diskusniho chudaka je mozny…opacne pripady mi, bohuzel, nejsou znamy.

  6. Pro XY:
    Vaše typická odpověď – neodpověď. Možná tu knihu máte v knihovně, ale jestli jste ji dokázal poctivě dočíst do konce, neříkáte.

    1. A co byste se vlastně ode mne chtěla dovědět, třešni? Jak to dopadlo? Skvěle. Tendenční román se stal hvězdou Magnesie Litery tohoto roku. Cosi to vypovídá o duševních stavech pánů porotců obojího pohlaví a se vší pravděpodobností i české společnosti: Prosím pěkně, nesestavujeme tu snad věhlasné Obsahy z děl českých spisovatelův pro potřeby studujících škol středních. A chcete-li je sestavovat, obraťte se s důvěrou k vlastnímu čtenářskému zážitku. Ostatně, zvykejte si, že nejistota je přece jedinou jistotou, kterou o světě okolo nás máme. Nebo jste snad už zapomněla?
      Ale abyste úplně netápala v temnotách – románová Spisovatelka si s možností vlastní viny za Dívčinu smrt neláme hlavu ani v nejmenším; naopak – její oběť dokonce vítá, neb jest dalším dokladem nelidskosti čínského režimu. Žádné erare humanum est, ale explicitně zdůrazněné přesvědčení, že čím více brutálně usmrcených, tím lépe, neboť fragmenty a pozůstatky jejich korespondence a poznámek lze přece publikovat .- neb žijeme v té pravdě, jak víme – a tím si bezpečně zajistíme další smrti k naší humanistické potřebě… Nelekejte se nákladů ani času, Hodiny z olova jsou ta pravá kniha pro vás! V nejistotě vás neponechá!

      1. O mé jistoty se nestarejte. Mně stačily ukázky uveřejněné v LN, abych ztratila odvahu se do toho opusu zanořit.
        Ideové záměry autorky jsou mi ukradené, odradily mě čistě literární záležitosti. Tak jsem byla zvědavá, jak jste se s jejím stylem popasoval vy, pokud jste to opravdu četl a nečerpáte jenom z recencí.

      2. Propánečka, co se formálních špílců týče, přijdete si na své – dvé principův času symbolizují dva kocouři, jeden černý (přítomnost), jehož jméno si nevybavuji, druhý je zrzavý a slove Pomeranč – ten jest obrazem dějinné zkušenosti. Dále jsou použity symbolické figury ptačí, pocházející dle vypravěčky z čísnkých tradic – jedna je modrá straka, druhá černá vrána, nepletu-li se (nejsem u svého domácího stolu, jež zdobí Hodiny z olova, takže cituji toliko po paměti. Velice specificky matoucí je používání novodobého přepisu čínštiny metodou pinying; dost dlouho mi trvalo, než jsem přišel na to, co a koho která jména znamenají – máte-li ráda rébusy) Jejich prostřednictví autorka vysvětluje, co jest jak chápati – kde zlo a kde dobro, kdyby to snad nebylo patrné z barvitě vylíčených metod utrpení, jimiž je sužován svobodný čínský lid, vychovávaný v konfuciánské poslušnosti. Literární vědci a kritikové mohou s rozkoší objevovat další a další vrstvy formálních postupů, čímž získávají dostatek materiálu k rozsahu recenzí a rozborů. Je to dobře napsáno, ale to je snad elementární řemeslná povinnost tvůrce, dobře napsaný je třeba i Šolochovův Tichý Don, možná i lépe než slavný Pasternakův Živago. Formálně si tedy přijde čtenář na své, pokud mu nebude vadit, že celá ta umná pagoda je nalepena na solidním betonovém monolitu předzjednaného poznání, asi jako sedlové střechy s vestavěnými byty nalepené na klasický panelák. V Hodinách z olova ovšem není nic, co by bylo lze nazvat specifickým románovým poznáním, o „moudrosti románu“ už vůbec nemluvě – je to taková českočínská studie na téma Afrika snů a skutečnosti v plastikovém hávu lyriky a ideového školení. Zcela zpozdile se domnívám, že právě tyhle dvě položky (lyrika a ideové školení odpovídající kýženým politickým tendencím přítomnosti ) přisoudily Hodinám z olova to ocenění, čímž ji na druhé straně pravděpodobně vyřadily ze soutěže o Státní cenu…
        Doufat ovšem smíme.

      3. Kvuli obalce z chuti na neco noveho jsem si loni koupil ze sveroceske kuchyne tohle:
        https://www.kosmas.cz/knihy/145006/veronika-vrazednice/
        Puvodne jsem si rikal, ze nakonec bude dobra do kamen, ale pak jsem byl navysost prekvapen a kniha skoncila na cestnem miste v knihovne…opravdu povedeny romanek- novela s velkym presahem. Bohuzel anotace je takova zertovna a myslim, ze dost potencialnich ctenaru odradila.

      4. Zas ta vlakna…omlouvam se…
        Ale dam to take sem, muj druhy lonsky objev:
        https://www.kosmas.cz/knihy/205434/do-tmy/
        Kritizovat by to slo, ale prislo by mi to nesportovni. Roman je psan s velkou vasni a opravdovosti a co je na nem nejsympatictejsi: ambice autorky jsou zcela v souladu s jejimi schopnosti. Je to cestne napsana kniha, jez si zaslouzi pozornost.

Na komentář není právní nárok

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s