Tak tu máme další incident v Perském zálivu. Někdo napadl dva tankery a USA mají okamžitě jasno, že to byli Íránci. Myšleno samozřejmě íránská vláda, ne nějací povstali. Jako na potvoru se to stalo zrovna v době, když byl v Íránu na návštěvě japonský premiér a jeden z těch tankerů byl japonský. Politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází jednou za… pokaždé, když si někdo přeje eskalaci situace. Ale kdo by to jen mohl být? Na tomhle smetišti jsou momentálně jen dva kohouti – USA a Írán. A je to ten americký, který již dlouho tomu íránskému vyhrožuje. A protože americký kohout je známý tím, že nejde pro ránu daleko (a ta rána mívá podobnu bombardování, ochuzeného uranu, války a statisíců mrtvých), nějak mi nejde do hlavy, co by takovým útokem získal Írán. Co by získaly USA je nabíledni – záminku k intervenci. Ale Írán?
Jenže ono je to nakonec jedno, co se přesně stalo a kdo to byl. Pokud se rozhodnou zaútočit na Írán, tak to rozhodně nebude kvůli dvěma napadeným tankerům, to bude jen záminka, kterou USA vůbec nepotřebují. O nějakou pravdu tady vůbec nejde. Přesněji řečeno nejde o pravdu, co se stalo, ale o pravdu, co USA chtějí, jací lidé jim vládnou a jaké metody používají. Na pravdě o inkriminovaném incidentu nesejde. I kdyby to byli Íránci, kterým nějak záhadně přeskočilo, část lidí stejně USA nikdy po zkušenosti s lodí Lusitania či Tonkinským zálivem věřit nebude, část lidí bude naopak vždycky stát neochvějně za USA a žádná lež a žádný zločin na tom nic nezmění, protože právě ta agresivita, arogance a nevázanost žádnými pravidly – jedním slovem imperialismus – je to, co jim na USA imponuje.
Hus to myslel dobře, ale byl naivní. My už víme dost na to, abychom si mohli otevřeně přiznat, že na pravdě nezáleží. A v byznysu a politice – což je v demokracii vlastně totéž – už vůbec ne.
Tribun 
No, kdo a proč to udělal, to se asi moc brzo nedozvíme. Nejvíce to připomíná generála Powella s těmi Saddámovými sajrajty v OSN. Jistěže na pravdě nezáleží, ale jakoukoli vojenskou akci je dobré o něco konkrétního opřít – i Adolf se namáhal s těmi Gliwicemi. Ech…
Fakt myslíte, že do toho Trump šlápne?
Pravda je, že u něj člověk nikdy neví.
Jestli do toho Trump šlápne, to nevím – spíše si myslím, jak tak pozoruji to jeho silácké rámusení, že ne. Ale těch, kdo by si přáli, aby do toho za ně opravdu šlápl, je celá řada: Izraelem počínaje, Saúdskou Arábií nekonče.
Nějak mi to připomíná poslední britskou „němou“ grotesku z přelomu 60. a 70. let (možná v koprodukci s Barrandovem), jmenovala se Prkno. Je tam scéna, kterak se nešťasník, jenž se nehodou dostal do popelářského vozu, konečně vyhrabe z hromady odpadků ven a značně znečištěn dorazí na zastávku, aby pokračoval k neznámému cíli autobusem. Zařadí se disciplinovaně na konec dlouhé a britsky uspořádané fronty občanů. Aniž autobus dorazil, zástup se rychle krátí: Kdo stojí před tím upraseným nešťastníkem záhy projeví neklid – prohlíží si podrážky, znechuceně čichá ke svým novinám, atd., načež rychle vystoupí z řady a uprchne. Uprasenec proto rychle postupuje kupředu, až konečně stojí na třetím místě. Před ním je nějaký cca 12 letý mládeneček a pak už jenom urostlá dáma vyššího středního věku. Ta náhle zavětří, otočí se a ubalí mládenečkovi razantní facku a rozhořčeně odejde. Mládeneček se dá do pláče a prchá taky. Znečištěnec stojí na zastávce sám…
Kdo přesně je ten dnešní smraďoch v Hormúzském zálivu, to se opravdu jen tak nedozvíme. Víme, kdo je ten mládeneček a kdo je ta razantní dáma. Snad není tak šílená, jak často vypadá.
Jestli nešlápne, pak je naštěstí celkem jedno, o co by se opřel, kdyby šlápnul.
Není to logické?
Naštěstí? No, to opravdu nevím. Ale někdo ho velice intenzivně postrkuje, aby na Írán zaútočil. Írán sám to nebude.
Jestli nebude válečný konflikt, je to štěstí.
Proč k tomu připojujete otazník, netuším.
A co když se mýlím a ten člověk – volby nevolby – opravdu začne na Írán pouštět rakety a házet bomby? Zatím mu tam sestřelili nějaký dron – taky jeden z možných smraďochů z pentagonu…
Mmch – vědět přesně, kdo ty špinavosti v Hormúzu opravdu dělá, to by bylo štěstí.
Štěstí budeme opravdu potřebovat.
https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/clanek/trump-na-posledni-chvili-zrusil-utok-na-iran-letouny-uz-byly-ve-vzduchu-40287373
Možná nebude nutné štěstí, možná bude stačit víc Trumpů.
A teď mi vysvětlete, jak z něj chcete nadále dělat nepříčetného a nebezpečného trotla?
Jak prosím?
Můžeme se spolehnout, že ten, co má pravomoc prstu na spoušti, příště odvolá akci, kterou předtím nařídil?
Samozřejmě, že nemůžu. Dokonce si myslím, že to celé byl chladný kalkul (vyrobit problém – vyřešit problém), ale to nic nemění na tom, že toto konkrétní vyjádření bylo to nejrozumnější ze všech oficiálních.
Na celé věci je přelíbezné, že Trump a s ním tedy i jeho USA jsou (znovu) zcela jednoznačně v pozici krajně neomalených agresorů. Bude dobré si to zapamatovat, až zase budou naši vojclové plnit v Íránu nějaké ty spojenecké závazky a hrdinsky hynout v bojích za Prahu u Teheránu jako v Kandaháru či kde. Na druhé straně aspoň nebudeme svědky podpory Daeše a jeho derivátů skrze jakési fiktivní bojovníky za demokracii, jak nám to předváděl jeden mírový nobelista v Sýrii. Yes, we can!
Tak si to zapamatujeme. Ale k čemu nám to bude? Pamatujeme si i tak hodně. Hodně víme a hodně si umíme představit a domyslet. A pomohlo to někdy něčemu? Svět je pořád samá válka, tupost a krutost, paměť nepaměť.
„Tak si to zapamatujeme. Ale k čemu nám to bude?“
Třeba k tomu, abychom věděli, proč se vykašlat na cizí koloniální zájmy. Obecně – abychom nežrali s nadšením blafy, které nám politikové a manipulátoři uvaří. A dali to najevo.