Zápisky frustrovaného cestujícího

Než budu pokračovat v „oslavách“ 30 let „svobody“, musím si vyřídit jednu komunální záležitost. Jak už jsem zmiňoval včera na Twitteru, jel jsem čtyřikrát vlakem a z toho třikrát měl vlak zpoždění. Je to super obzvláště když na ten zpožděný navazuje další, který vám tím pádem ujede. Z hodiny čistého času na cestu jsou tak rázem tři. Ztratíte dvě hodiny života, které vám nikdo nevrátí. Jen se dozvíte, že „vlak je opožděn z důvodu předjíždění vlaku rychlíkem“. Proč ale má mít kvůli zpoždění rychlíku zpoždění i příměstská doprava? Proč má mít rychlík přednost? Proč kvůli desítkám lidí v rychlíku, kteří stejně přijedou pozdě, musí přijet pozdě i stovky lidí, kteří jedou do práce či do školy? A že má ten rychlík zpoždění je jisté, protože kdyby ho neměl, do grafikonu by se vešel.

Ale to nejsou jen vlaky, veřejná doprava v Praze v poslední době vůbec povážlivě vázne a je čím dál tím víc nespolehlivá. Jediné, co ještě jakž takž funguje, pokud zrovna nikdo neskočí nebo nespadne pod vlak, je metro. Jenže na to metro se musíte nějak dostat a tady začíná problém, protože tramvaje a autobusy se do ulic kvůli automobilům už prostě fyzicky nevejdou. Ostatně, brzy se do ulic nevejdou už ani ta auta. Výsledek je ten, že veřejná doprava přestává být atraktivní, a často i použitelná. A to je špatně. Hodně špatně. Funkční veřejná doprava je nezbytný předpoklad funkčního města. Jenže je to zároveň antagonista privilegované individuální automobilové dopravy.

Osobně bych tento empirický důkaz toho, jak individualismus škodí společnosti (a tím i ostatním individuím) ochotně oželel, jen kdybych si na půlhodinovou cestu nemusel dělat dvouhodinovou rezervu. Ale chápu, že fungující MHD by byl socialismus a socialismus my v Praze nechceme. Tedy vlastně nechápu.

8 komentářů: „Zápisky frustrovaného cestujícího

  1. Radsi cekat 2 hodiny v utulne nadrazni kavarnicce, nezli 10 minut v zaparenem socialistickem bufetu.

    1. Prosím o sdělení kde ta kavárnička je – on totiž na nádražích už není ani ten bufet.

      1. V Ústí nad Orlicí občanské sdružení NÁDRAŽÍ NEDÁME ! prosadilo nezbourání staré budovy nádraží (byl jsem také členem, argumentoval jsem podobnou situací v Suchdole nad Odrou,kde proběhla rekonstrukce koncem nultých let). Na Seznamu v seriálu GEBRIAN je o tom podrobnější zmínka. Obě rekonstrukce se sobě podobají. (Suchdol je větší) Dnes máme dvě nádraží, v nichž jsou restaurace, v Suchdole ještě dvě další prodejny občerstvení a VŠECHNO K PRONAJMUTÍ. Na restauraci v Suchdole mám smutnou vzpomínku. ‚Zatímco v 70 a 80.létech byla plná, v roce 2013 jsem tam seděl sám nad obědem , jediný host a chládek (zima). Námitka, že naproti nádraží (200 metrů) je hostinec Zlatý důl neobstojí, protože ten je taky na mezi krachu. Zchudli jsme, v tom to je.

      2. Žiju ve městě, které je jedním z konců světa. Z hlediska železnice. Vláčky, kterých je jen pár denně, tu končí a koleje dál nevedou.
        Kavárniček ale máme na náměstí a v blízkém okolí několik. Váhám, jestli sedm nebo osm. Budu muset provést inventuru.

  2. Ona ta MHD za socialismu “fungovala” stejně, nemějte iluze.

Komentáře nejsou povoleny.