Toman

Celkem se zájmem jsem se tuto a minulou neděli podíval na naší vaší ČT na televizní verzi filmu Toman, slovy distributorské anotace: „příběh rozporuplné osoby Zdeňka Tomana, šéfa naší zahraniční rozvědky, který významně ovlivnil vývoj v poválečném Československu, bezskrupulózního obchodníka s obrovskou mocí a zásadním úkolem. Sehnat peníze, které komunistům vyhrají volby. A Toman peníze sehnat uměl. Pro sebe, pro rodinu i pro stranu. Šmelina, vydírání, kasírování válečných zločinců i jejich obětí. Neštítil se ničeho. Cena, kterou za svou kariéru zaplatil on i jeho blízcí, byla pak vysoká. Film odkrývá období tzv. třetí republiky, temné roky 1945 – 48, a příběh člověka, o kterém se nikdy nemluvilo.“

Anotace je poměrně výstižná, takže se zaměřím jen na to, co mě zaujalo. Nejprve pochvala: dobrá kamera, dobrá výprava, vesměs solidní herecké výkony (nejslabší party předvedly role prvoplánových záporáků), zajímavé téma. A teď výhrady: zbytečně rozvleklé, některé scény byly zcela zbytečné a s vyprávěným příběhem neměly žádnou zvláštní souvislost a nikam ho neposouvaly. Zejména to bestiální násilí vyšetřovatelů (jakých? z jakého útvaru? kdo je poslal?, měli jen zastrašit?) nebo epizoda kolem smrti Jana Masaryka. Ze všeho nejvíc to na mě působila jako snaha za každou cenu využít platformu příběhu z let těsně po válce až k Vítězném únoru k přihřívání antikomunistické polívčičky, což je ovšem něco, co z filmu samotného nijak zvlášť nevyplývá a bez externí znalosti kontextu nemůže fungovat. Zbytečně to tak kazí jinak celkem povedený snímek. Zajímavé je, že jako nejkladnější postava nakonec vyjde samotný Toman, zatímco všichni okolo, včetně Masaryka či Američanů příliš sympatií nevzbuzují. Trochu mě mátlo neustálé označování všech postav štítky se jménem a funkcí či vztahem k ústřední postavě, což vyvolává dojem až dokumentárně-dramatického pojetí. Co je ale historická realita a co fikce nemá divák z filmu šanci zjistit. Z mého pohledu zůstaly trestuhodně nevyužity některé motivy, zejména ty kolem vzniku státu Izrael, či úrovně zásobování v ČSR versus v Británii. Rozhodně bych dal přednost hlubší historické exkurzi tímto směrem před etudou na téma hnusná padesátá léta (která navíc ve filmu ještě ani nezačala).

Toman sice nevyužil veškerý potenciál, který látka skýtala, ale v kontextu české filmové a televizní tvorby rozhodně patří k tomu lepšímu, podobně jako starší snímek Ve stínu. Možná je to tím, že 50. léta 20. století nabízejí dostatek nosných námětů a přitom už je možné k nim zaujmout i jiný přístup, než čistě pietní či propagandistický.

12 komentářů: „Toman

  1. Už několik let zpozorním pokaždé, když Češi natočí film obsazený herci z Dejvického divadla v Praze. Tuším propagandu a nezmýlil jsem se ani tentokrát. Sice o méně prvoplánově vulgární, o to však účinnější.

    1. Propaganda v jakém směru?
      Co jste vyvodil z Tribunovy recenze?
      Slovo propaganda podle mne /například v případě filmu/ znamená, že se dílo snaží obecenstvu něco vemluvit. Něco, co zkresluje skutečnost, co ale odpovídá ideologii, jíž tvůrce dobrovolně nebo nedobrovolně podléhá, a to tak, aby se požadované ideologické závěry vepsaly do divákova podvědomí.
      Takže o co se snažilo propagandistické hnízdo v Dejvickém tentokrát?
      Podotýkám, že o Tomanovi skutečném, jeho charakteru a osudech, ani o Tomanovi filmovém nevím nic jiného, než co jsem si přečetla v recenzích, tady i jinde.

      1. Nesnaží se snad každé dílo něco vytáhnout a zdůraznit?
        A milé ovoce, dnes každé profi divadlo leze do řiti režimu protože ani ta nejlepší nevytěží ze vstupenek víc než 30% chechtáků na svůj provoz. Vyjímkou jsou ta malá alternativní na oblastech, ovšem i tam je to asi půl na půl a jejich provoz se s těmi v práglu nedá po ekonomické stránce srovnat.
        Také nevěřte, že v tak ideologizované kolonii jako je czechia lze striktně nepropagandistické dílo protlačit a zafinancovat. To si ještě mohou dovolit ochotníci, ale profíci ani omylem. Proto je vidíte jak se ukázkově ztrapňují na pódiích s politruky a sorošjugendy. Někteří navíc prochlastali (i profetovali) honoráře, tak museji „existenční pochody“ předvádět o to usilovněji. Zas a zase jen ta smrdutá stopa peněz a touhy po nafukování ega.
        A vězte že vím sakra dobře o čem teď píši a žádnou radost z toho nemám. Jenže jsou to fakta.

      2. Přiznávám se: viděl jsem jen druhý díl. Ale jeden příklad z mnoha: kdesi v okolí pražského Staroměstského náměstí (tipuji křiživatku ulic Kaprova a Žatecká) se náležitě vyděšená buroazní rodinka ukrývá v útrobách rodinného krámku, zatímco s náklaďáku „Zbrojovka Brno“ právě seskakují chlapi s puškami a s červenými páskami na rukávech. Ti se řadí do dvoustupu, matka rodinky je s obavami sleduje přes sklo dveří. Do toho jakoby z ampliónu zlověstně zaznívá „legendární“ projev Klementa Gottwalda.

        (Jako bonus uvedu ještě okaté maření vyšetřování smrti Jana Masaryka, hezky s uvedením jmen „protagonistů“.)

        Nestačí to?

      3. Ono to má víc dílů?
        Ta vámi popsaná scéna: co vás na ní iritovalo? Pušky, červené pásky, vyděšená rodina? Zkratka s hlasem Klementa Gottwalda?
        Já bych na ni asi reagovala jako na vcelku realistické znázornění únorové atmosféry, které se ovšem vyhnulo drastičtějším momentům převratu.
        Připomínám, že jsem odkázaná na to, co jste napsal.

      4. Jen poněkud sofistikovanější antikomunistická propaganda. Ale pořád jen propaganda.

      5. „Ale pořád jen propaganda.“
        Ulohou hegemonnich medii je udrzovat hegemonni diskurz a tak neni mozne, aby protikomunistickou propagandu nedelaly. Dneska ji najdete uz i v relacich o pocasi.
        Nenechme se zmast dejinnou vyjimkou, komunisty, kteri davali penize i na dila, propagujici podvratny diskurz. Cela nova vlna 60. let byla takova. A konec normalizace take (snimky Proc?, Vitr v kapse a podobne protirezimni pociny, placene statem, ke statu kriticke). Tahle socialisticka pohadka mladi k umelcum se jiz nevrati (ale chteli by, moc by chteli).

      6. Nerevare, jak by podle vás mělo vypadat podání těch událostí, aby se tvůrci vyhnuli podezření, že jde o protikomunistickou propagandu?
        Co by měli ze známých skutečností vynechat a co by naopak měli použít?
        Honza Zeman a jeho spravedliví, při lidu věrně stojící kamarádi z Bezpečnosti, čelící piklům reakce a západního imperialismu, to je navždy zapsáno v srdcích českého publika. Je těžké podat věci jinak /třeba podle historiků/ a nebýt obviněn z antikomunismu.

      7. Abych to doplnila:
        Zrovna chlapi s puškami a červenými páskami na rukávech ve vnitřní Praze hrají v tom, jak mi byl vylíčen únorový převrat, klíčovou roli. Jde o situaci, kdy studenti, členové levicové strany, opouštějí s rukama nad hlavou svou fakultu, zatímco jiní ozbrojenci střeží prostor, kde k přísně vybranému publiku řeční Gottwald, aby tam nepronikl žádný nežádoucí element.
        Osudy těch nežádoucích byly různé, ale to už byl jiný film. Taky by se určitě nevyhnul nálepce „antikomunistická propaganda“.

Na komentář není právní nárok

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s