Po letech fetišizace práce přišly roky její bagatelizace. Dnes jako kdyby práce byla až to poslední, co zbývá jako zdroj obživy těm nejméně schopným. Pracují jen ztroskotanci, úspěšní podnikají. A ti, co podnikají, milostivě dávají práci zoufalcům, kteří musí pracovat a kteří by jim za to měli být vděční a ne si vymýšlet takové nesmysly jako je dovolená, nemocenská, osmihodinová pracovní doba či mzda. Tak zní dnešní dominantní narativ, ale je to lež jako věž, která má legitimovat vykořisťování a pacifikovat kdysi proletariát, dnes prekariát.
Pravda je totiž taková, že hodnoty vznikají pouze a jedině prací a pouze a jedině prací se udržují. Prací, nikoliv vlastnictvím. Ovšem, i organizace, řízení či obchod jsou práce, stejně jako věda nebo umění. Práce duševní je rovna práci fyzické a práce fyzická té duševní. Práce je práce. Ale vlastnictví práce není. Ani fyzikálně, ani sociálně, ani ekonomicky. I podnikatel zaslouží uznání, ale za to, že firmu řídí (a pohrdání, když ji neřídí nebo řídí špatně), nikoliv za to, že ji vlastní.
A je tu ještě jedna pravda o práci, ta nejpodvratnější: práce se nedává, práce se kupuje. Pokud „dostanete“ práci, tak ji ve skutečnosti prodáváte tomu, kdo ji od vás kupuje a platí vám za ni ve formě mzdy. Nezaměstnává vás pro vaše krásné oči, ale proto, že vaši práci potřebuje. A potřebuje ji tak moc, že je ochoten za ni platit. Samozřejmě na tom není samo o sobě nic špatného, na dělbě práce naše společnost stojí, jen je dobré to mít na paměti vždy, když vám bude někdo povídat něco o tom, že vám dává práci, a požadovat od vás výměnou vděčnost, loajalitu a zavřené oči i ústa.
Tribun 
Díky. Již 50 let vedu, vcelku marný,boj. Píseň práce se nerovná komunisté. Ale je to marný, je to marný.
Nick
Jednoho dne roku 1868 nalezl funkcionář Gumpendorfského spolku Andreas Scheu (1844-1927) v poštovní schránce krásnou, leč nepodepsanou báseň o deseti slokách, oslavující lidskou práci jako zdroj veškerého bohatství. Dalším pátráním se zjistilo, že autorem básně byl poměrně stydlivý 21letý rytecký tovaryš Josef Zapf (1847-1902), který své dílko složil v nadšení nad kurzem o dějinách lidské práce, který absolvoval právě v tomto spolku. Jelikož se báseň Scheuovi velice líbila, ukázal ji svému bratru Josefu Franzi Georgu Scheuovi (1841-1904), hudebnímu skladateli a hornistovi orchestru Císařského dvorního divadla. Tomu se zalíbila také, a tak k ní nejen napsal hudbu, ale ji i secvičil s dělnickým sborem. »Stimmt an das Lied der hohen Braut, die schon dem Menschen angetraut, eh‘ er selbst Mensch ward noch…«
Více zde:
http://www.halonoviny.cz/articles/view/40559428
Taky díky, až mě zamrazilo, vysmívají se te písni, jak je ten text pravdivý, stále.
Komunisti by se nezmohli na všechny ty úžasné sloky:
Když podobal se zvířeti
a bydlel v skalním doupěti,
po stromech musel lézt:
kdo zhotovil mu první zbroj?
Šlechetné práce byl to zdroj!
Buď práci čest, buď práci čest!
Když v pospolitém životě
styděl se ve své nahotě
a počal látky plést
kdo zhotovil mu první šat?
Či nebyla to práce snad?
Buď práci čest, buď práci čest!
……
A posléze zazní vítězně:
Když sbratření všech národů
zve vítězně v boj přírodu,
kdo tisíc razil cest
po horách, moři, planině?
Muž práce byl to jedině!
Buď práci čest, buď práci čest!
Ale na cestě jsou i překážky, například lenost:
A přec ta všeho tvůrkyně
jest lenochů otrokyně
a bitvu musí svést,
by svobody si dobyla
a lenost navždy zhubila.
Buď práci čest, buď práci čest!
No ale to už je předposlední sloka vznešené písně. Tu poslední všichni dobře známe.
Mám dotaz k písni, která se hrávala při srovnatelných příležitostech, k Internacionále. Před pár lety jsem si ji koupil na cédéčku a kromě přejmenování autora nápěvu z Degeytera na de Geytera neshledal chybu. Ale na české wikipedii jsou nějaká jiná slova a nejlepší ,,dojem“ na mne udělala ,,ruská“ verze. Co tomu říkáte?
idiotronic: To jednoduché, českých překladů Internacionály existuje víc… To, co naši generaci 60+ i Husákovy děti učili ve škole, je původní – první a asi nejlepší – překlad Antonína Macka a Josefa Skaláka z konce 19. století. Na české wikipedii je překlad Jana Otokara Fischera. Internacionálu přeložil do češtiny i Vítězslav Nezval a možná i leckdo další, ale o tom už nemám přehled. Více viz tady:
https://www.databazeknih.cz/knihy/internacionala-a-marseillaisa-253075
Zdá se že jsi vynechal jen Lucii Vychodilovou. Překlady lze porovnat např. zde:
http://jsme-sansculotti-a-luza.blog.cz/1305/internacionala-jeji-historie-a-preklady-vsech-slok
A tuhle máte?
Bruselská internacionála.
Tribune,
dobrý a potřebný článek /malinká piha na kráse v posledním slově prvého odstavce „prekatiát“ místo „prekariát“ – jasný překlep, samozřejmě nic jiného/.
Přirozeně i na něj, na ten článek nebo samotnou „Píseň práce“ se slétnou supi a supí slepice, jakpak by ne.
Ale k věcnému obsahu.
Chtěl jsem napsat, že jakkoliv je skutečně jen „práce matkou pokroku“, tak jí nemusí být tak úplně každá „práce“. Vás chápu tak, že máte na mysli na prvním místě práci produktivní, ze které vznikají materiální hodnoty. Tu měli nepochybně na mysli i autoři či překladatel Hlaváček, kteří jí oslovovali primárně proletariát. Samozřejmě v tomto smyslu je práci fyzické zcela na roveň postavena práce duševní, ať už řídící, organizační, tvůrčí nebo vědecká.
Stejně tak práce učitelů, lékařů, soudců, státních zástupců, hasičů, policistů, vězeňské služby, celníků, volených politiků i správních úředníků, většinou i vojáků etc. etc.
A teď to přijde – to totiž platí za podmínky, že jde o práci UŽITEČNOU. Protože ne každá práce je užitečná a přináší společnosti jako celku, nebo skupinám nebo i jednotlivcům oprávněný užitek.
Když jsem v mysli koncipoval tyhle myšlenky, zašel jsem i za strýčkem Googlem a tam mě zaujalo tohle, co říká Tomáš Hajzler, když probírali s kamarádem jeho připravované podnikání – „Shodli jsme se mimo jiné i na tom, že čím užitečnější, pro druhé prospěšnější, prostě smyslu-plnější práce, tím méně je většinou placená. A že to platí i naopak: Čím lépe placená práce, tím pravděpodobněji se bude kamarád podílet na ničení lidského zdraví, vztahů a přírody. Příklad: Kamarádka, asistentka učitele na státní základní škole bere měsíčně 8500 Kč čistého. Kamarádovi, manažerovi v bance přijde měsíčně na účet k 200 000 Kč.“ „Nepřijde mi totiž v pořádku, aby učitelé, zdravotníci, zemědělci a další povolání, bez kterých bychom nebyli, „chodili po večerech smažit hamburgery“ (aby se uživili), zatímco korporátní právníci, finanční poradci nebo mnozí manažeři nadnárodních firem produkujících hory toxických zbytečností se topili v nadbytku.“ https://blog.tomashajzler.com/clanek/smysluplnna-nebo-ocenena-prace
TAdy, moje myšlenky pokračovaly dále – kromě práce užitečné /podle Hajzlera smyslu-plné/, existuje i práce NEUŽITEČNÁ a dokonce práce ŠKODLIVÁ. A můžeme se vrátit zase k Hajzlerovi s úzusem, že čím více práce neužitečná, ba škodlivá, tím více je v době vymknuté z kloubů a kadící na tisícileté zkušenosti naší civilizace, přírodních zákonů a zákonitostí přírody, lépe honorována.
Samozřejmě se můžeme ptát, co považuji za tu práci neužitečnou či dokonce škodlivou. Já za sebe dám jen pár maně mě napadlých příkladů – je manipulativní a propagandistická činnost „novináře“ či třeba televizního redaktora nebo komentátora zaměřená na vyvolávání nenávisti /k jednotlivcům, k skupinám lidí, k politickým stranám a jejich představitelům, k vedoucím politikům, a konečně k domnělým „nepřátelským“ národům a státům/ prací užitečnou, neužitečnou nebo škodlivou? Je „práce“ Jandů v EH nebo Cempera /ten se obzvlášť „povedl“/ v Manipulátorech prací užitečnou, neužitečnou nebo škodlivou? Je „práce“ vedoucích osob Milionu chvilek v té podobě, jak ji realizují, prací užitečnou, neužitečnou nebo škodlivou. Totéž lze vztáhnout na některé naše poslance v EP. Je „práce“ lobbistů v Parlamentu působících ve prospěch jednotlivých bohatců, jejich zájmových skupin nebo jiných subjektů proti zájmům lidí této země prací užitečnou, neužitečnou nebo škodlivou?
A mohl bych pokračovat, ale už jsem hodně dlouhý.
Odpovědi na mé otázky si jistě každý, pokud si to přečte, udělá sám. A také vím, že budou diametrálně odlišné podle světonázorového ukotvení toho kterého jedince.
A tak je to se vím.
Buď práci čest!
Buď čest práci užitečné a smysluplné, té skutečné MATCE POKROKU.
L
vas predpoklad ponekud hapruje na prostem faktu, ze existuje nenulova mnozina osob, pro ktere je penezni odmena za praci tim jedinym duvodem, proc nejakou praci vykonavat … a troufam si tvrdit, ze takovych lidi je mnohem vice, nez tech ochotnych nezistne budovat lepsi pristi.
takze ano, klidne budu delat neco „spolecensky skodliveho“, pokud to bude zaplaceno lepe, nez prace „spolecensky prospesna“ … proste proto, ze se me to ekonomicky vyplati.
Ano, je-li systém nastaven tak jak píšete nelze vám mít za zlé že využíváte jeho nastavení, vyhovuje-li navíc vašemu naturelu. Jenomže v tom je ten problém. Bližší košile než kabát je známé úsloví a je pravdivé. Každý se tak díky své přirozenosti chová … je-li mu to systémem dovoleno. To je ono úzké hrdlo stávajícího systému: Dovoluje, ba přímo navádí k používání těch nejnižších lidských půdů a vlastností ke svému osobnímu prospěchu, k prospěchu jedince, nikoli celku. Na to dojede každý špatný systém, i tento, ale bude to trvat dlouho. Nastavení obracející cestu (jediné možné takové, beroucí v úvahu lidskou letoru) k lepší společnosti bylo po 1989 záměrně obráceno.
Práce neužitečná, ba škodlivá, je stále více hodnocena, a naopak. Je to konstatování reality, nic víc. Někomu to dojde, někomu ne, někdo to odmítne, znám diskuse – těch posledních je nyní většina. Smířil jsem se, na konci životní pouti, s tím, je mi to ukradené. Je mi jen líto mladších a přitom slušných.
Mimochodem : jak se vám líbila atmosféra v ulicích včerejšího vždy oslavovaného a rozjásaného, milovaného 1. máje?
zrejme vas zklamu, ale i za socialkomunismu vetsina lidi na nejaky fseholid uprimne dlabala, a starala se predevsim o svuj vlastni prospech … opbh byl primo definici korupce a uplatku, a vice zedniku jste odpoledne potkal v hospode nebo na melouchu, nez na oficialnich stavbach.
Alespoň jste je někde potkal. Já když dnes potřebuji řemeslníka, tak ho ani nepotkám. Možná by pomohlo, kdybych poníženě škemral, že mu chci dát vydělat, ale to je pod mojí úroveň. To raději popřemýšlím o tom, jak ten trh vlastně funguje, protože tak, jak se to učí v nedělní škole liberalismu, evidentně ne.
Vaše schopnost zredukovat složitý problém do jednoduchého, zcela špatného řešení, je fenomenální. Stejně jako neschopnost pochopit psaný text (nebo se psaným textem vyjadřovat, protože z pohledu vnějšího pozorovatele jsou tyto dva defekty nerozlišitelné). To, co jste napsal, totiž nijak nepolemizuje s tím, pod co jste to napsal.
Tribunovi: Nick „jeste asocialnejsi grupa“ přesně odpovídá typu, který prof. C. N. Parkinson popisuje jako „blbce ve firmě“. Blbec ve firmě se vyznačuje tím, že jeho odpovědi na otázky a návrhy řešení jsou vždycky nesprávné. Parkinson navrhuje toto: Dát člověku, který se chová jako blbec, k řešení jako test případové studie několika událostí z minulosti, o nichž všichni ostatní kromě něho vědí, že a jak byly vyřešeny. Když pokaždé navrhne opačná nebo nesprávná řešení, zadat mu jeden nebo dva aktuální případy a vyřešit je obráceně než jak navrhuje; jestliže se opačná řešení ukážou jako správná, neváhat a zaměstnat ho. Vedení firmy by si pak takového člověka mělo pěstovat, protože kdykoli bude postupovat opačně než jak blbec ve firmě doporučí, zaručeně nikdy neudělá chybu.
Díky za připomenutí práce věděcké, tu jsem trestuhodně opomněl a až budu opravovat ten překlep, tak jim tam nejspíš rovnou připíši, a to i s prací uměleckou.
Co se týče užitečnosti práce, máte samozřejmě pravdu, ale tady je trochu problém, jak tuto užitečnost měřit, a proto jsem na toto pole nepouštěl (popravdě jsem na něj ani nevzpomněl, přeci jenom jsem se zaměřil na něco jiného). Jsou samozřejmě lidé – a není za nimi třeba chodit daleko – pro které je jediným měřítkem užitečnosti práce cena, neboli čím lépe placená, tím užitečnější. To je sice podle mě nebetyčná a nebezpečná blbost, ale jak jinak měřit užitečnost práce nevím, zejména bavíme-li se o užitečnosti společenské. Myslím, že lepší je neměřit, než prohlašovat práci učitelů a zdravotních sester za zbytečnou jenom proto, že je špatně placená.
No to je krásně sepsáno. Jen chybí vyšší smysl práce. Ten je takový, že by měla vést k vlastnictví. Jinak vaší práci, holt bude vlastnit někdo jiný, nejlépe nějakej cizinec, kterej za souhlasu tzv. „Parlamentu“ vyraboval vaší zemi… A vy si můžete postěžovat jen na hlavní lampárně, bohužel.
Práce? Je marginální věc. Lidský přínos práci je neefektivní. Kolik lidí pracovalo dřív na výrobě výrobku? 100, 10? Dnes 5. Flakali se dřív proletari? Ne, jen byli zbyteční! Ano, 90% práce je práce ( známe z fyziky) jalová, tudíž zbytečná. Takže když dnes vyhazují lidi pro nadbytečnost jejich práce, znamená to, že to co dosud dělali, byla práce zbytečná, že se bez ní dalo při finizaci výrobku obejít. Vymyslet automatizované výrobní postupy a technologie MARGINALIZUJICI lidskou práci je jednim z programu průmyslu 4.0. a umělé inteligence. Takže proletari, když zjistíte že brousit kus železa je zcela zbytečně, protože se tohoto stavu docílí jinak, pri procesu technologie výroby – zjistíte – celý život jsem byl zbytečný člověk, dělal jsem zbytečnou práci. (Pakliže Přistoupim na zcela odpornou antihumanni myšlenku, že smyslem lidské existence je primitivní práce – a ne intelektuální hodnota vědění)
P.S. půjdu s partnerem na golf, je krásně, na Den práce jsme pracovali, že jsme vybirali vhodnou lokalitu pro nové vily. Budou to investiční vily pro bydlení zahraničních turistů, hotely už jsou překonané, Airbnb nemá dostatečnou úroveň ani soukromí.. Vily 8-10 lidí s kuchařem a služkou či condo-domy s recepčními službami (jako je to v resortech Karibiku) – to je budoucnost realitního trhu. Vlastnictví co vydělá bez ZBYTECNE lidské práce, co k ničemu není, je zdrojem nadhodnoty (pro marxisty). Doplňková lidská práce (třeba) k hlavnímu meritu ekonomickému užitku – plynoucímu z vlastnictví ( v tomto případě nemovitostí) je co dává efektivní smysl využití lidských zdrojů.
Oto já vás nemít, tak bych si vás musel vymyslet. Tohle je tak geniální v tolika směrech, že to ani nebudu kazit vlastními komentáři.