Chudoba je příčina, nikoliv následek

Mít na účtu málo vyčerpává hlavu – a vyčerpaná hlava nevydělává. (…) [chudí] Musí mít přehled, kdy odcházejí jednotlivé platby z účtu, kolik stojí opravy spotřebičů a na kolik by vyšlo jejich nahrazení novými. Žijí v konstantním stresu, aby se pračka či auto nerozsypaly, protože nemají na jejich okamžitou náhradu. Pokud je tedy nechtějí koupit na úvěr, kterých už splácejí několik. Neustále přemýšlejí nad problémy, které nemizí a ze kterých může dlouhodobá nemoc či ztráta zaměstnání udělat existenční ohrožení. Jejich mysl vyčerpávají úkoly, které lidé s nadprůměrným výdělkem berou jako rutinu.

Podle rozšířeného přesvědčení si chudí své útrapy zaslouží, protože se rozhodují krátkozrace, jsou netrpěliví či hloupí. Mullainathan a Shafir ale kauzalitu obrátili. V sérii článků a v knize Scarcity: Why Having Too Little Means So Much (Nedostatek: proč mít málo znamená tolik) ukazují, že chudoba a konstantní stres vedou k horšímu rozhodování.

Můj známý, úspěšný a bohatý manažer, jednou nesouhlasně vyprskl, jaká je tahle teorie blbost. Jestli někdo žije ve stresu, jsou to lidé vzdělanější a bohatší. Sám pracuje na několika náročných obchodech měsíčně, musí vést nesourodé týmy, má tvrdé termíny, pracuje o víkendech. Nadto by měl vést společenský život odpovídající jeho postavení, navštěvovat soirée obchodních partnerů a divadelní premiéry… Není sporu, že jeho život stresující je. Má nad ním i malými jednotlivostmi však kontrolu a okamžitě může zvolit jinou životní cestu. Přejít na méně exponovanou pozici a přestat se stýkat s lidmi, kteří mu počítají návštěvy filharmonie. Chudí se zato nemohou rozhodnout, že přestanou řešit doplatek na léky či hlídání pro své děti.

Chudoba debilizuje

31 komentářů: „Chudoba je příčina, nikoliv následek

  1. Ze zbytků mladické nerozvážnosti jsem klikl na červený odkaz na konci článku ( Chudoba debilizuje ) a dostal se na morbidně-pravicový blog Petra Houdka, jehož cynismus a ignorace jsou jen nepatrně naředěny několika články, kde s chudými jakoby soucítí… Proč by taky ne, to nic nestojí…

    Ale hlavní akcent jeho stránek je zjevně zcela jiný. Jsou tam k četbě lecjaké perly, které by roztáhly blažený úsměv nejednoho deprivanta… Např.:

    „Dopad uprchlíků na místní kriminalitu není natolik jednoznačný.“
    „přijímání uprchlíků pro zemi znamená růst blahobytu jejích občanů“
    „Ačkoliv imigranti skutečně začali pracovat na nízkopříjmových místech v obchodě či v manuálních službách a „vyšoupli“ z nich domácí, vyvolali zároveň přesun tuzemců do lépe placených řídících pozic a nemanuálních služeb.“
    „neochota pracovat může být přímým důsledkem vyšší kvality ( počítačových ) her“
    „zvýšení minimální mzdy vede k propadu příjmů nekvalifikovaných pracovníků“
    „zvýšení minimální mzdy vede k omezení příjmu nízkopříjmových skupin obyvatelstva“
    „čím méně v určité zemi funguje liberální demokracie … tím více obyvatelstvo věří konspiračním teoriím“.
    „vnější ekonomické podmínky vinit nelze“. Atd…

    A takováhle entita dnes vyučuje na vysoké škole…

  2. Blábol hodný „výšek“ dialektické „základny a nadstavy“, marxleninského ideologického teoreticky i prakticky zkrachovavšího modelu společenského katechismu. postrádajícího jakékoli vědecké opodstatnění.

    Z chudých, co museli řešit existenční a dokonce i případě dvou totalitních „přibuzensky spjatých“ režimů – komunismu a fašismu) existenciálních důvodů. Jejich chudoba jim nebyla překážkou, ale stimulem „pomstít“ se do té doby lepším, z bohatství a postavení svých rodičů tyjících studentů a tedy i soků (pro mladé především v lásce a touze společensky zaujmout, být suverén a oslnit davy svým šarmem a schopnostmi).

    Jistě, postrádali krom své buranské divokosti a pomstychtivé třídně zapšklé animozitě k přirozeným elitám mnohdy i empatii k „panským“ pravidlům, cti a osobní integritě, podváděli a snažili se leckdy násilím, či podvodem suplovat své společenské hendikepy, to je jistě pravda – ale pro mnohé bylo odříkání a touha po dosažení úspěchu s VĚTŠÍMI PŘEKÁŽKAMI než jejich privilegovaní konkurenti – mnozí z nich pak z piedestalu kvitovali právě tak, že HENDIKEPY neprivilegovanosti jim byly nakonec účinným afrodiziakem a stimulantem k inovativním nápadům a usilovného přemýšlení – než bylo schematicky a standardizovaně bez nutnosti „exIstenciální invence a houževnatosti STANDARDNĚ NADANÝCH mající všechnu potřebnou podporu k dispozici.

    Pár příkladů

    Výkonný ředitel Starbucks Howard Schultz
    Vyrůstal v sociální chudobě, dostal něco v USA nevídaného – státem dotovaný městský byt (u nás by se řeklo „startovací“) jeho otec byl neustále švorc, chodili k nim pravidelně inkasisté od lichvářů a přesto dosáhl už v 35 zaměstnaneckého platu v přepočtu asi 1,5 mil. kč ročně, když začínal jako „vedoucí“ malé kavárny na parkovišti.

    Ralph Lauren
    slavný módní návrhář, potomek běloruských židů (prchajících v 30.letech doslova za záchranou holého života před Stalinským terorem) vyrůstal v proslulé newyorské čtvrti Bronx. Otec byl malíř pokojů, měl ještě další 3 bratry a s matkou žili všichni v jednopokojovém bytě.

    jsou známé příklady herců vyrůstajících v chudobě, co jim třeba nebránilo učit se roli ve vykřičené čtvrti plné opilců své první dětské role. Za několik jmen – Rosa McGowan, Celine Dion (pracovala v kavárně svých rodičů od 5 let a měla 13 sourozenců) nebo všem dobře známý Tom Cruise pracoval od 12 let jako výpomoc v kuchyni.

    Takže snad na závěr, abychom si připomněli, chudoba cti netratí, pokud stimuluje k vůli, píli a houževnatosti.

    To, ale ti, co vztahují neustále ruce ke státu a žijí vydržovaní úspěšnými platícími svými daněmi všechny sociální výdobytky nikdy nepochopí. Je dobré občas jít se v neděli podívat do ostravských čtvrtí, kde od rána bzučí ryk hospod a denních barů, kde neustále klokotá život za peníze pražských „akcionářů“ (příklad jistě jrn náhodný – vyměňte Ostravu za Havířov a Prahu za České Budějovice a dostanete podobný výsledek) rozhodně se nežije jako v Bronxu nebo chudinském předměstí Birminghamu – Openshaw. Nene, tam tak bohatí lidé, jako v naší krásné rozvinuté, evropské socialistické ČSR rozhodně nežijí.

    1. Anonym: Blb jsi a blbem nadosmrti zůstaneš.

      Pro ostatní: Ministři ještě ani nepřevzali své úřady a už je s nimi nemóresní sranda. Nicméně např. na traktoristu Jurečku dobře reaguje Boris Cvek v Britských listech tady: https://www.blisty.cz/art/106074-pohadka-o-tom-jak-se-deti-vzdycky-staraly-o-sve-rodice.html

      A protože Jurečka je z Hané, odkud pocházela i část mých předků, nemohu nepřipomenout to slavné: Hanák, to je velké panák. Neš se roskéve… Ale dyš se roskéve! (Pro další studium odkazuji na dnes již klasické rozhlasové plky stréčka Křópala a Jozéfka Melhobe z Břochotína.)

      (OT: Nějak se nám v politice urodilo traktoristů… Nebyli by užitečnější na polích?)

      1. jste klasický příklad burana, jinak platí spíše to, že nic co by vám mohlo sloužit ke cti (ani ta chudoba) nemáte. Pro moji sociologickou analýzu vycházíte přímo do středu Gaussovy křivky:-)

        Sociální apropriace (schopnost osvojit si a přijmout nějaká důstojná pravidla pro sociální kauzalitu) vykazuje nejspodnější decil sociálních (to jistě neznamená, že nemůžete být dobrý zedník nebo kominík!) kompetencí a tím i trvale uzavřený přístup ke statkům intelektuálně-kognitivního kapitálu. Ten se nabývá mj. tím, že se neponižuji na bytost nízké, mrzké úrovně, na kterou je jedinou adekvátním komunikačním (programovacím) jazykem a behaviorálním stylem – bič namísto rozvíjení verbální dovednosti.

        Biče nemám a nejsem zvyklý jej ani používat. Na to jsou tu jiní, které si na tuto „práci“ člověk platí.

        1. Sociální apropriace (schopnost osvojit si a přijmout nějaká důstojná pravidla pro sociální kauzalitu) vykazuje nejspodnější decil sociálních (to jistě neznamená, že nemůžete být dobrý zedník nebo kominík!) kompetencí a tím i trvale uzavřený přístup ke statkům intelektuálně-kognitivního kapitálu.
          Ojojoj. Už jen ta první věta je bomba. Sociální kauzalita – to je fakt něco. Nejspodnější decil sociálních kompetencí je taky fajn. Máte někoho, komu takové věty říkáte naživo? Pěkně nahlas, aby si to vychutnal? Pokud ano, pak intelektuálně kognitivní kapitál takového jedince musí být kompenzován neuvěřitelně mírumilovnou náturou.

          1. Třešničko 100+1 lajk. Lépe bych to nenapsal.

          2. Vám ne, třešeni, protože jste negramotná pochopit jemné předivo významových konotací nejen těchto slovních spojení, ale vaše vulgární předpoklady brání i dalším jinak zcela běžným a dnes již ustáleným výrazům jako je sociální výtah, kapitál nebo naopak sociální determinismus.

            https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Kauzalita_soci%C3%A1ln%C3%AD

            Nastudovat si něco o tomto pojmu vám doporučovat nebudu, protože na to zkrátka nemáte potřebně rozvinuté schopnosti intelektuální abstrakce nicméně přikládám poněkud zevšeobňující přehled v odkazu výše pro zájemce o studium.

            Ti, co se jim tyto výrazy nebudou jevit jako příliš ultimátní – bych dále doporučil nastudovat
            sociognoseologické paradigma jak jej chápe Hippolyte Taine ve vztahu k vývoji normativů a mravní proměny společnosti. Zjistili bychom totiž, že míra mravního(etického) přístupu jedince a společnosti nezávisí až tolik na jedinci samotném a jeho vlastní mravní(etické) vyspělosti, ale právě na sdíleném a (ne)přímo vymáhaném přístupu ve vzájemných sociálních vztazích společností jako takovou a jejími autoritami.

            Což je mj. předpokladem, pro vás, laicky řečeno, třešeni, mít možnost společného oběda se svými vrstevníky buď někde na lavičce v parku z přineseného kastrólku anebo vám bude umožněn přístup i do kulturnějšího prostředí nějaké restaurace či dokonce kulturního salónu, protože společnost bude NAPŘÍKLAD brát za samozřejmé, že se tam nebudete obnažovat a tančit po stolech, jak jste možná byla zvyklá, na těch lavičkách v parku poté co tam uzříte dámy v krinolínách a pány ve fracích.

            I když projevy o „blbcích“ jsou vždy vizitkou spíše než nositele, pak fóra, kde se dotyčná individua setkávají, není z hlediska sociálního empirismu důležité zkoumat sociální původ jejich nositelů, či spíše účel za jakém byly zřízeny a jsou udržovány v chodu.

          3. tresen: Povšimněte si také té svérázné syntaxe. Jeho nafoukanost ho sice nadnáší až někam do spodních vrstev stratosféry, ale českou větu, kterou nezkopíruje [Ctrl+C][Ctrl+V], poskládat neumí… Jenom v té větě v posledním odstavci jeho posledního postu jsou nejméně 3 syntaktické chyby.

            Královsky se bavím.

          4. To je někdo nový, nebo furt ten samý tisíce a jednoho jména, nyní beze jména?

          5. Děláte si legraci, nebo jste se, Tribune, právě vrátil z nějakého Muskova výletu do vesmíru na svůj blog? :-)
            Já myslím, že je anonym rozpoznatelný už po první své větě.
            Jinak se taky královsky bavím a v rámci inkluze bych ho zde snad i nechal.

          6. ,“Já myslím, že je anonym rozpoznatelný už po první své větě.“

            Což je shodné s jeho, nejen prvním, dlouhým odstavcem.:-)
            Někdo nemá myšlenku vůbec, někomu se vytratí během průjmu v jejím sdělení.

  3. Aktuálně A2larm – začátek nového seriálu o chudobě:
    https://a2larm.cz/2021/12/asocialni-stat-i-chudoba-ma-svoji-infrastrukturu/

    Facit:
    „Pokud by bylo cílem českého sociálního státu, respektive dávkového systému, udržet chudé pod kontrolou a stále stejně chudé, dá se říct, že systém funguje skvěle, a to včetně reprodukce chudoby do další generace.“

    A ještě:
    „Na nejnižší úrovni sociálního státu platí dva paradoxy: prakticky nikdo nechodí na oddělení zaměstnanosti úřadu práce kvůli tomu, že by čekal, že mu nabídnou práci. Skutečná funkce úřadu spočívá v tom, že status nezaměstnaného znamená pro „uchazeče o práci“ placení sociálního a zdravotního pojištění. Dávky hmotné nouze, jakožto chudinská dávka pro lidi v tísni, na život ve skutečnosti nestačí a všichni zúčastnění, tedy úředníci na úřadu práce, sociální pracovníci i příjemci dávek to vědí. Zároveň je ale příjem těchto dávek podmíněn absolutní chudobou – jejich příjemci tedy nesmí mít nic, ani úspory. Přesto se úřady chovají, jako by dávky ve výši pár tisíc celým rodinám zaručovaly normální život. Úředníci poctivě kontrolují, jestli nemají příjemci dávek nějaký nezaznamenaný příjem, a pokud jej odhalí, dávky odebírají. Příjemci dávek zase vyplňují papíry tak, aby dávky získali, a část peněz zkrátka musí získávat načerno, protože jinak by skončili na ulici nebo hladověli. A tato aktivita nakonec pohlcuje i sociální pracovníky, kteří pomáhají s papírováním a doprovázejí klienty na úřady, aby z často nepřejících úřednic a úředníků peníze dostali. Svým způsobem tak stát záměrně drží lidi v chudobě. Všichni vědí, že to nefunguje, ale reálného řešení se nedaří dobrat.“

    Tato čísla by se měla veřejně přemílat pořád dokolečka:
    Na „dávky“, jak se zjednodušeně říká, sice ministerstvo práce a sociálních věcí vydává poměrně velkou částku, 77 procent z ní (více než 535 miliard korun) ovšem zabírají důchody, které se jednoduše vyplácet musí, podobně jako rodičovská a další příspěvky na péči nebo nemocenská. Tyto dávky však politici a část médií, která se narativem „zneužívání“ nechala ovlivnit, nemyslí. Když mluví o lidech, kteří dodnes mají nálepku „nepřizpůsobiví“, poukazují na částky vyplácené těm nejchudším: pomoc v hmotné nouzi (ta přitom tvoří výdaj necelých šest miliard korun ročně), podporu v nezaměstnanosti (15,5 miliardy) nebo příspěvek a doplatek na bydlení (dohromady něco přes 9 miliard), který navíc pobírá pouhá třetina oprávněných.

    1. Přidám ještě oblíbený bonmot českého filosofa Miroslava Petříčka:
      „Myslíme jen tehdy, jsme-li k tomu donuceni.“

  4. První se série článků v A2larmu:
    https://a2larm.cz/2021/12/zadavat-zpracovavat-a-vyplacet-davky-v-hmotne-nouzi-slouzi-k-trestani-chudych-a-chudobu-neresi/

    Cituji:
    „Permanentní ověřování vede k tomu, že každý žadatel je od začátku podezřelý a úředníci stojí mezi ním a dávkou. Účel veškerého papírování je jediný: zjistit, jestli si žadatel nevymýšlí, z čehož je podezřelý v podstatě automaticky. Devadesát devět procent práce úřednic tedy leží v prověřování platnosti nároku na dávku v hmotné nouzi, což často vede ke snaze dávku zamítnout, když se vynoří jakákoliv chybička. Je tady dlouhá tradice zbavování se klientů a snahy úředníků pokud možno dávky nedat. […] Proto jsou neziskovky z pohledu úředníků nepřátelé, protože jejich pracovníci pomáhají lidem vyplňovat papíry a dovolí si s nimi chodit na úřady. Ve skutečnosti by sociální stát měl pomáhat chudým se k podporám dostat, protože jsou pro ně určené a je to levnější než řešit následné problémy, ale funguje to často přesně naopak.“

    Proč stát zachází se svými občany jako s poraženými na dobytém úzeḿí? Proč jsme to jako občané dopustili? Vždyť pandemie dokázala, že tím děravým sítem může propadnout prakticky kdokoli… Nemáme sociální stát, nemáme právní stát – k čemu nám ten stát vlastně je?

    1. Stát zachází tak s těmi, kdo jsou žadatelé, výprosnici.

      V minulosti, to fungovalo tak, že když přišel chudý za sedlákem nebo do panského domu, ohlásil se, zaklepal, pozdravil /tehdy pán, paní domu byli oslovováni „milostpane/paní/ a přednesl svoji žádost a proč má nouzi a co/kolik žádá.

      V tomto případě stát dělá přesně co má, chrání NÁS, DAŃOVÉ POPLATNÍKY před nepracující a mnohdy velmi rozmařile žijící chudinou s tím, že jsou to nezaměstnaní či snad vykořisťovaní chudáci a chtějí peníze nás, kteří s prací a odměnou za ni, nemáme problém, po nikom nic nechceme, ale máme PRÝ POVINNOST DRUHÝM DÁVAT.

      K tomu byla zřízena gangsterská vymahačská skupina – jménem STÁT. Pracující na principu korporátního syndikalismu a zločinného spolčení s organizacemi (prý neziskovými, sic!), které se snaží za výpalné (obvykle od státu, tedy nás chudáků vydíraných občanů platící daně) blokovat snahy těch poctivých státních šafářů na odmítnutí neopodstaněných požadavků VÝPROSNÍKŮ hraničící s vydíráním a namísto jeho zásahu do našich peněženek, poslat na zvlčilou lůzu drába, když by v úřední místnosti a před úřední osobou snad chtěli dělat vyrvál a zapomněli na ten přístup, který panoval ještě za staré dobré Masarykovské, navýsost demokratické „první“ republiky, jak jsem popsal výše.

      Žmoulat bekovku v ruce netřeba ani šoupat nohama, nejsou-li od bahna…Bahno velkoměsta (bary a herny) kde ponejvíce nezaměstnaná chudina naše milodary utrácí, se ovšem na boty jako jíl nenalepí, ale udělá neplechu v peněžence a vede k závislosti. Takže stát nejen že musí zkoumat oprávněnost žádosti VÝPROSNÍKA, ale měl by i jasně definovat co si za naše milodary smí (případně i kde a u koho) co koupit. Měl by dávat tedy vouchery a NE SKUTEČNÉ PENÍZE. Ty jak víme, navíc kazí charakter.

      1. Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.
        Otázka pro teologa zní: Co v nebeské bráně rozhodne? Evidentní blbost uchazeče anebo jeho hříšnost?
        Sv. Augustin vidí hříšníka jako člověka zakřiveného do sebe /homo incurvatus in se/, tedy uzavřeného a neschopného navazovat vztahy s lidmi i s Bohem, takže nemůže plnit přikázání lásky.

        1. Hříšnost je věcí volby, zatímco blbost je dána shůry…

          A vůbec, boží úradek je nevyzpytatelný, takže některé otázky nemá smysl ani pokládat. V tom máme my agnostici – aspoň skuteční, a řekl bych, že to je spolehlivé rozlišovací kritérium mezi agnosticismem skutečným a hraným agnosticismem snobů a mystifikátorů – jednoznačnou výhodu: Ušetříme spoustu času tím, že si některé otázky ani neklademe, natož abychom na ně hledali (nota bene beztak marně) odpovědi.

          1. No nic. Když už ateista provokuje teologickou otázkou, neměl by čekat příliš smyslu pro humor.

          2. blbec nemá nárok kádrovat druhé, a nactiutrhač není víc než násilník. Jen zbabělý, čekající za rohem, aby vytrhl dámě kabelku.

            Oboje jest dáno nekvalitní výbavou charakteru a ubohost těla, devastovaná nemocí či věkem. Třešeň asi obé nejspiš chytla obé přímo při početí. Je to evoluční hřích. Ryba nemůže za to že neumí mluvit. Třešeň ano.

            Nebe tu není pro nikoho, kdo si do něj nezaplatil letenku. Čím, když žebrota nic nemá, protože to je prý otevřeno i jí. Myslím, že tato destinace podobně jako bájné Eldorádo zkrátka neexistuje, ale jestli přeci jen skutečně je, chudí a sprostí (Slováci mají podobně jako Rusové pro výraz „rodina“ přiznačně nezkreslený význam těchto slov, vyjadřující skutkovou, doslova FYZICKOU podstatu daného individua) pak domovnice ohánějící se po kolemjdoucích špinavou handrou a taktéž svými nevymáchanými ústy pronášející o kolemjdoucích nevábné soudy (dalo mi velkou práci zachovat si svůj povýšený nadhled gentlemana i nad těmto nejspíše – i když někdy o tom docela pochybuji – Božími stvořeními) sdílející s námi společný životní prostor a nesnížit se na jejich verbální úroveň) tak chudí a sprostí v něm nejspíš budou zastávat právě funkce vynašečů odpadků či vytíračů podlah, neb i duše po sobě dokáží jistě udělat pěkný svinčík, když ne materiální, pak aspoň exhalace jim od úst/od huby se linoucí – za které následuje nejspíše trest stát se duší nižší kategorie, či přesun do nebeského ghetta pro nepřizpůsobivé…Ne jak tady, že i když sprostý, je to právo na jeho, eh „názor“…Bůh ani Duch svatý si určitě „svoji republiku/Království“ rozvracet nedají, na to tam určitě panuje zcela nedemokratická a netolerantní přísnost než my měkkosrdcatí liberálové máme s těmto lidmi v tomto světském slzavém údolí…:-)))

          3. Já pořád přemýšlel, koho mi ten styl Ondřejova psaní připomíná.
            Tak si u tohoto textu odmyslete tečky, shrňte vše do jedné dlouhé věty a porovnejte formu i obsah:

            „Je důležitou, ale téměř neznámou pravdou, že lidé obyčejní, to jest duševní otroci, planou bezradnou nenávistí k duchům vysoce rozeným, to jest volným. Samostatný soud pociťují jejich poslušné duše jako zápach, personalitu, česky samostatnost, jako zločin. Není snad hlubší záště než zášťskutečného otroka ke skutečnému pánu, nenávist nízkého k podstatně vyššímu. Velká je už zášť proletáře k boháči, – ale čím je proti zášti obyčejného vzdělance ke géniovi! Peníze, vnější moc jsou pouhá accidentia. Myšlenka, že existuje člověk esencielně vyšší než já, – toť něco, čeho lidská přirozenost nesnese: příliš hluboko koření víra v rovnost všech lidí. „Jak mohli by ti, jimž bytost, jako jsi ty, jest věčnou předhůzkou, býti tvými přáteli?“ dí Goethe, – a Nietzsche: „Před tebou cítí se malými a duše jejich doutnají neviditelnou pomstychtivostí.“ Zvláště vzdělanci doutnají jí nejvíce. Neučený vidí ve tvé superioritě vždy jen školy a kantory, a vinu své inferiority svaluje na své rodiče, peníze, okolí a jiná accidentia a zcela se tím upokojí. Vzdělanec útěchy té nemá, tím více, když vidí, že „erudicí“ nad génia často vyniká: pomáhá si tedy – ale nepomůže – teoriemi o abnormalitě, patologičnosti géniů, namlouvá si, že jsou prostě blázny; ba pojem „génius“ má tento původ; raději normální neboli ordinární člověk připustí, že nějaká nadlidská moc, démon, obrala si z čert ví jakých důvodů právě tebe za svůj příbytek, učinila tě jen svou hlásnou troubou, než aby sáhl k nejpřirozenějšímu vysvětlení: ten člověk je vznešený, já červ vedle něho.

            Tak to je český ludibrionista Ladislav Klíma.
            Ten ke své genialitě potřeboval vypít dvacet plzeňských a k večeři si dát myš, co chytl do pastičky ve své komůrce.
            Kde bere inspiraci „Anonymní “ si raději ani netroufnu hádat.

          4. …učinila tě jen svou hlásnou troubou, než aby sáhl k nejpřirozenějšímu vysvětlení: ten člověk je vznešený, já červ vedle něho.

            Krásně řečeno, byť i jen pro pouhého znalce lazur (s)prostými génii štětce zplozenými, nikdy uznání nedobyvších, jest velmi překvapivé, že souhlasí s thézí že „panská“ pravda vždy pravější než ta hokynářova bude, byť Voltaire i Rousseau pravili že „Vzdát se svobody znamená vzdát se lidskosti.“ Což znamená jedno, – vznešenost je svobodou kohabituje jen velmi zřidka, asi jako je vznešený resp. osviícený – diktátor….

            Ti francouzští romantici by nejspíš zlomili nad lidmi jako jste vy i o 250 později svoji pomyslnou hůl. Anebo o vás? A to nejspíše se „vznešeností“ nevěstek pobývajících v krčmách jim vlastních..

          5. „Voltaire i Rousseau pravili že „Vzdát se svobody znamená vzdát se lidskosti.“

            Kolik vlastně svěřil svých dětí Rousseau „svobodné“ výchově v syrotčinci?
            Tehdejší poměry tam by pro vaši bujnou fantazii neměl být problém.
            Dělat opičku mocným, jako jim ti dva dělali, něco stojí.
            Svobodu a lidskost především.

          6. Mít Voltaira a Rousseau „za přisluhovače“ mocných, čti rodící se městské buržoazii – může co se ideologické demagogie snad jen soutěžit s „vrahy z Valstrýtu“ (komunisté) nebo „židovská plutokracie (Hitler).

            Váš přístup by byl stejně „svobodný a demokratický“ s představou o „demokracii“ v podobě tyranie „většiny lidu“, v zásadě fakticky transformovaný jako permanentní třídní boji s elitami, který jak víme gradoval už několikrát v minulosti ve zřízení koncentračních táborů. I když vy vlastně svobodu když jsou tady ti, co mají větší vliv a bohatství – máte vlastně za zbytečnou. Ostatně jako všichni ti, co si říkají ti takzvaní vlastenci. Proti mocnému multikulturnímu Bruselu a neoliberálnímu Deep State ve Washingtonu.

            „Opička“ Voltaire se ve své době choval hodně podobně jako pijan Hašek, jen snad s tím rozdílem, že ti rebelové, ke kterým se přikláněl nebyli stalinští hrdlořezové, ale navýsost liberiállní volnomyšlenkáři, jacísi chudí a idealističtí příznivci kalvínského anarchokapitalismu. Poté co se uchýlil na usedlost v obci Ferney u hranic s kantonem Ženeva stala se tato obec (dnes se jmenuje Ferney-Voltaire) jakýmsi svobodným velvyslanectvím libertinství, kam se sjížděli nejen umělci a dekadentní osobnosti vyobcované právě těmi tehdejšími mocnými, ale útočištěm všech dříve označovaných jako „hugenoti“, které za mocné by snad označil jen blázen.

            Ovšem, co na tom sejde, když tu plácnete ideový brak jak vystřelený z marxismu-leninismu jako byla krásná esence o státu jako o „revolučním produktu nesmiřitelnosti třídních rozporů“:-)

            Další debata s vámi by už snad byla jako kdyby měl hovořit Ivan Medek s Lubomírem Štrougalem o možnosti povolit přenášet do Rudého práva ty statě z The New York Times – kde se bude psát o útlaku černochů a M.L. Kingovi a za to, zahraniční disent uzná Husákovu vládu jako „demokratickou“. Nic o kamarádšostech naší StB s teroristy z Rote Armee Fraktion, Brigade Rose nebo mezinárodně proslulým marxistickým teroristou Ramírezem Sánchezem, známým pod přezdívkou „Carlos“ a naší internacionální pomoci mezinárodnímu terorismu, který západní Evropě gradoval na přelomu 70.a 80.let.

            Kaněšno.

          7. Kalvínský anarchokapitalismus…

            LOL

            LMAO

            Tribune, radši toho exota vypněte, nebo se tady poseru smíchy…

          8. hank, píše „Tarasovy elegie“, jak koukám, píše stížnost redoktarovi RP co vám to tamten diskutér dělá zlého, že?

            Ale. Kalvinismus, poučím vás, vy nevzdělaný „demokrate“ z Vokovické Sorbonny je základem prvních buržoazních revolucí, té francouzské o to více, že k ní měl nejen geograficky, ale i jazykově (Ženeva) nejblíže.

            Takže – kalvinismus byl základem učení anglikánské církve. Ta byla zase hlavní ideologií konzervativců v tvořících se samostatných Spojených státech.

            Základem první ekonomické školy, která by šla nazvat „anarchokapitalistickou“ byla tzv. Salamanská škola (podle španělského města Salamanca, kde mj. UNICEF r. 1994 vydává své první doporučení ohledně potřeby „školské inkluze“.)

            Tzv. První scholastika Salamanské školy zněla takto

            Spravedlivá vláda musí garantovat úzus přirozeného zákona a práva, legitimity panovníka a podmínek spravedlivé války, nechtěli je ale řešit jen odvoláním na autority Bible a starověkých myslitelů. Především jím byli její zakladatelé Francisco de Vitoria a Domingo de Soto. Nastolili otáky povahy obchodu a trhu, ceny a peněz, a to z hlediska svobodného člověka. Nově pochopili význam směny i úvěru a úroku a popsali základní mechanismy trhu. Cena sice závisí na vzácnosti a žádoucnosti věcí, vzniká ale teprve při setkání nabídky a poptávky na trhu. Kdykoli lidé dobrovolně a bez podvodů směňují, dávají tím najevo, že je to pro obě strany výhodné. Úvěr je součást podnikání a úrok jako podíl věřitele na prospěchu dlužníka není nutně nemravný. I hodnota peněz závisí na jejich vzácnosti a i směnný kurz se určuje nabídkou a poptávkou.

            No a s tímto byla založena i tzv. Kolumbijská univerzita v USA – na bázi první Salamanské scholastiky, díky reformátorům kalvinismu, kteří krom učení o predestinaci, vydali morální oprávnění pro získání peněz směnou, obchodem, výrobou a bohatství neprohlásili za hřích, ale za ctnost slouží-li k oprávněnému uspokojení vlastních potřeb, veřejným potřebám a je-li z něj přispíváno na chudé.

            Myslím, že s tím Voltaire rozhodně problém neměl, ostatně zažil pár plodných let vydržován několika bohatými mecenáši. Což by se dneska dalo říct něco jako studijní grant, protože v té době napsal nejvíce jeho průkopnických děl. Jedním z nich byl třeba Vilém II. Pruský nebo snad největší mecenáš a teď našpicujte uši, tohle vás o anarchokapitalismu v Marxáku neučili – jeden z největších renesančních libertinských donátorů – baron Paul Heinrich Dietrich von Holbach. Ač feudál, tak v pravém slova smyslu osvicenec, kdy v jeho proslulém salonů Royale Saint-Roche spatřilo světa právě ona představa o rovnosti, kdy parciální a dílčí práva duchovenstva, měšťanstva a nižší šlechty (majetková a dedičská práva) měla být předmětem nového, rovného Občanského zákoníku.

            Najdete v knihovně Společenský systém – Paul Heinrich Dietrich von Holbach – Vydáno: 1960, Československá akademie věd – ČSAV

            Najdete tam théze skutečně ze základů společenského systému založeného na individuální svobodě, tak jak ji razili kalvinisté, anglikánští pastoři a první protestantští pionýři počátkem 19.století osídlující USA na svých formanských vozech s vírou v sebe sama, své schopnosti a vírou, že spravedlivá společnost bude chránit jejich právo na majetek, kterého se v souladu (s Božími!!) zákony domohli.

            Mějte se a mluvte s lidmi, máte-li někoho kdo tomu bude ochoten. Je to vždy obohacení. I když vy si myslíte, že když debatu nezvládnete necháte oponenta zavřít určitě zjistíte že pak byste mohl na tu debatu jednou zůstat úplně sám.

            Na shledanou

          9. Nějak se ti při tom [Ctrl+C][Ctrl+V] nepodařilo zjistit, že Kalvín v Ženevě osobně založil a vedl první totalitní stát v Evropě… A že anglické úřady rády expedovaly vystěhovalce do novoanglických kolonií, protože se tak zbavovaly těch ideologicky nejdogmatičtějších ultras, kteří doma dělali jenom potíže. (Oni je dělali i v té Americe, btw.)

        2. Kauzalita mezi blbostí a hříchem je vcelku exaktně popsána ve slovech Buddhy a celém odkazu jeho učení.
          Ten v podstatě pojem hříchu vůbec nezná.
          Dokonce ani zla.
          To vše je jen hloupost a nepoznání pravdy.

          1. Ano. Kdysi, když mi ještě stálo za to hádat se kvůli takovým věcem, jsem razil názor, že za největší smrtelný hřích by měla být považována lenost ducha.

Napsat komentář k hank Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s