Seru na moře

Že letos nepoletíme k moři (autobusem jsem jel jen jednou a okamžitě jsem měl jasno, že radši nikam, než znovu busem) jsem se rozhodl dávno před COVIDem, zavřenými hranicemi a uzemněnými letadly. Prostě jsem dospěl k závěru, že létat jen pro zábavu a potěšení je nemravné (ano, jsem perspektivní starý ekoterorista), nehledě k tomu, že moře každý rok je nuda.

Letošní dovolená na Šumavě v okolí Sušice, kde byly pořízeny fotografie, které jsem dával nedávno na Twitter a teď vám je souborně předkládám zde, byla tedy dlouho plánovaná. Ale až na místě mi došlo, jak moc dobrý nápad to byl.

Tahle krajina, to není jen odpočinek, to jsou lázně. Estetický zážitek hraničící až s erotickým. Co u všech čertů táhne k moři lidi, kteří mají za domem tohle? Chápu jednou ze zvědavosti, ale opakovaně?

Máme jako národ neskutečné štěstí a privilegium (díky, praotče Čechu, za tvé bolavé nohy), že můžeme žít v takovéhle zemi. Měli bychom si jí vážit a hýčkat ji. To znamená především chovat se k ní i lidem, kteří v ní žijí, úplně jinak, než jako ke zdroji, který musí být co nejefektivněji vytěžen.

Abych parafrázoval klasika: Moře tě ohromí, Karle, ale tohle, to tě dojme. Jen se na to podívej. Vidíš to? To není země, to je zahrádka. A jestli máš srdce, tak to musíš cejtit.

A proto já seru na moře.

aaaaaaaa

29 komentářů: „Seru na moře

  1. Jako rodák z pomezí Lužických hor a Českého Švýcarska nemohu sdílet Vaše nadšení z „pražácké“ Šumavy. Proti Severu je to fakt pražská kavárna.
    Vlastně nechápu, proč jste Vy jako levičák k moři kdy jezdil. Dovolená u moře je pravicová zvrhlost, podobně jako sjezdové lyže, golf, barber shop nebo Bohemian Rhapsody. Styďte se.

    1. Já se nestydím, já jsem nestyda. Navíc, jak by vám nejméně polovina mých fanoušků vysvětlila, já jsem levičák salónní, a ti k moři jezdit mohou. Nejprve jsem z principu odmítal Egypt, pak Turecko, a teď už i moře jako takové. Prostě zraji.

      Ale musím se ohradit proti nařčení Šumavy z toho, že je „pražácká“. Možná Zadova nebo Modrava či jiné enklávy snažící se vyrovnat Špindlu, ale podhůří je velmi nekavárenské. Ale i kdyby, já se z toho neposeru.

      Což nic nemění na tom, že sever je také nádherný, zejména vámi zmiňované Česko-Saské Švýcarsko. Ale i to je tak trochu kavárna, nemyslíte? Ten pravý proletářský sever bych hledal spíš na Šluknovsku.

      1. Tak Vám nejsou skláři jako proletáři dost dobří, jo? Za trest by Vám měl Munzar do břicha vrazit sklářskou píšťalu (to jediné si pamatuji ze seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře).
        Já to z donucení na Šumavě znám právě nedaleko od Sušice – Kašperky a Červená a tam okolo. Neměl jsem to tam rád. Nejsou to žádný kopce. Prakticky žádný skály. Je to pro Pražáky a pro holky.

        1. A mimochode, takový Klostermann by vám za ty řeči, že Šumava je pro slečinky, rozbil hubu. Nebo o vás alespoň napsal článek.

          1. Klostermann je taky pro slečinky, Když už tak Stifter. Ovšem nejlépe o Šumavě psal Urzidil. Ovšem to byl Žid, které Vy nemáte rád, jak tu tuhle psal Otík. To je vůbec zajímavé – to zní jako kdybyste neměl rád Marxe nebo Trockého …

  2. I jako cykloterorista, který k moři (na kole) nikdy nedojel, bych ho nezavrhoval .
    A lidem, co se tam těší fandím.
    Je to prostě něco velkého, nového a cizího a to moře nám opravdu chybí.
    Někomu každý rok, někomu jen občas, někomu vůbec, ale vidět by ho měl každý.
    Jinak fotky hezký.
    Jen se obávám. že absencí svastik a podobných mystických runových symbolů jste se i přes ty kouzelné fotky české přírody zcela vyloučil z obce našich čistokrevných slovanských „flustenců“.:-)

    1. Já to nikomu nevyčítám. Zatím. Jen za sebe říkám, že jsem z toho vyrostl. Z toho moře myslím. Ono je to s tím mořem jako s alkoholem: je rozdíl dát si občas sklenku a být denně pod obraz. Ty svastiky být i mohly, kousek od toho, kde jsme bydleli, byly hranice Sudet.

      1. Já, skutečný salónní Pražák, se smějí az mi slzi očka. Někdy je četba tohoto blogu vylozena rozkoš. Alpy bych být vámi ihned zavrhnul, díky nim se rozšířil různými prusmyky z renesanční Itálie moderní ranne burzoasni bankovní systém i do sousedních zemí zapadni Evropy a možná postupně vygeneroval i levicacke salonni snowboardaky:-).


      2. Odtud jsem se minulý týden rozhlížel po krajině a také jsem si přitom na moře ani nevzpoměl. Moje srdeční záležitost je sice Jetřichovicko nebo okolí Sloupu v Čechách ale poznal jsem takovou spoustu dalších krásných míst že bych těžko dokázal vybrat nějaké nejhezčí ba ani třeba vytvořit nějakou TOP desítku. Praotec Čech to sice vybral hezky ale nemohu se zbavit pocitu že tomu tady nějak čím dál víc dáváme na prdel. A to je škoda.
        Ale moře mám také rád. Jen si tu jeho krásu nějak nedokážu vychutnat z přeplněné pláže. To chce klid, pokud možno samotu a nechat „svou duši vznášet nad vodami“. Ale tohle ostatně platí i pro tu naši krajinu.
        Jinak, pokud se někomu vyloženě stýská po svastikách, může si za nimi zajet třeba do Indie. Svastika (स्वस्तिक) znamená „Vše je dobré“. Název pochází ze starověkého indického jazyku sanskrt ze slova svasti (SV = dobře, Asti = je), což znamená štěstí, dobrý osud nebo pohodu.

        1. Proč až do Indie?
          Takové znaky se čas od času objeví třeba i na našich židovských hřbitovech, či jinde.
          Není nad to vědět, že jde vlastně o symbol štěstí.:-)

          1. No, mne tedy zrovna dovolená na hřbitově moc neláká. Na tu je vždycky dost času. Ale proti gustu žádný dišputát.
            Nicméně, jsem toho názoru, že když už má někdo natolik oblíbený nějaký symbol že ho postrádá i na fotografiích z Českých luhů a hájů, pak by o něm také měl vědět něco víc, než jen to jak vypadá. :-)

        2. „No, mne tedy zrovna dovolená na hřbitově moc neláká…“(KM)

          To chápu.
          Že po svém studiu a diskusích o Protokolech sionských mudrců už nemáte chuť na návštěvy našich židovských památek.
          Ale jak píšete “ proti gustu…‘
          Já naopak zvažuji, že bych po mnoha letech mohl chudé Pražské židovské obci přispět a zaplatit to nekřesťanské vstupné na Starý židovský hřbitov.
          Vidět a nafotit si ho poloprázdný bez davu turistů se možná už zase dlouho nepoštěstí.
          Myslím, že takové štěstí mi bude bohatě stačit a obejdou se i bez toho zmiňovaného symbolu.
          Obávám se, že pro váš a ohův výklad by tam z nějakého záhadného důvodu neměl nikdo moc velké pochopení.

          1. No, ona ta Pražská židovská obec tak moc chudá není. Aspoň pokud mohu soudit podle toho co jsem slýchal od lidí z rabinátu ještě za Sidona. Moje žena tehdy nějakou dobu působila v týmu který psal v pinkasce ta jména obětí na stěny a já jsem ji tam chodíval po práci vyzvedávat. Samoty na přilehlém hřbitově jsem si užil do sytosti (uvnitř synagogy se nesmělo kouřit) a zadarmo.
            Ale také jsem si tam užil i zajímavé rozhovory o náboženství, kultuře, Kabale… Proto také vím že samotná svastika duchovně vzdělané Židy až tak moc neirituje a to z toho prostého důvodu že jim není nijak cizí. Mají už v Kabale psáno že vesmírem se šíří dvě vlny božské energie a život vznikne když se protnou a vytvoří svastiku, nebo že svastika vyjadřuje principiální jednotu čtverného světa… I boky některých náhrobků (byť sporadicky) zdobí stylizovaná svastika. Přímo na tom hřbitově mi to nikdo neukázal, ale říkali že na jiných by se takové náhrobky našly. Takže stran pochopení pro můj a ohův výklad jsou asi vaše obavy liché.

            Některé symboly jsou už prostě tak staré že se staly „globálním vlastnictvím“ a nedá se dost dobře vystopovat kdo který od koho převzal. Dobrým příkladem (jedním z mnoha) je třeba Davidova hvězda, obecně vnímaná jako typický židovský symbol a přitom vytvořená kulturami které judaismu předcházely.

            Jo a ještě k těm PSM – mě je vážně úplně šumafuk kdo ten text sepsal, stejně jako třeba to kdo vynalezl pivo a nebo třeba obecně jakýkoli alkohol. Ten text je dílo člověka či týmu který měl dobré znalosti z oblasti psychologie, sociologie, strategie atd. Mne spíš znervózňuje když pozoruji jak jsou tyhle znalosti úspěšně zneužívány se stále silnějšími dopady na společnost, představa kam až to může dojít a hlavně za jakou cenu. Moji chuť na návštěvy našich židovských památek, či kterýchkoli jiných památek, to nijak neovlivňuje, stejně tak jako mne neovlivní vaše rádoby uštěpačné naznačování kdovíčeho. To už mne spíš dokáže nasrat to vaše trapné komolení slova vlastenec. Ale když vám samotnému nedochází jak tím sviníte své komentáře … tak si to holt užívejte.

          2. S tou „chudou židovskou obcí „to byl samozřejmě pokus o vtip.

            Svastika mne také neirituje, když je tam, kde patří.
            V Tibetu a Nepálu jsem jich nejen na domech a v chrámech viděl dost a dost a opravdu se nedomnívám, že tam pobývají samí nacisti.
            Bohužel v našem prostoru byla těmi nacisty zneužita a je potřeba na to brát ohled.

            Komolení slova vlastenec budu používat dál, bez ohledu na to, jestli vás to sere, nebo ne.
            Na vás jsem to ostatně nikdy nepoužil.
            Mám to pro ty, kdo si tou naší , a mojí, vlastí vyplachují svůj vlastí smrad z držky.
            A že je takových dost a čím dám více!
            Znám spoustu lidí, kteří mají svoji vlast ve velké úctě a záleží jim na ní.
            A vlastně jsem od nich nikdy neslyšel, že by sami sebe teatrálně a velkohubě označovali za vlastence, jak to ti flustenci naopak rádi dělají při každé příležitosti.
            Mimochodem, Tribun zmínil:
            „To není země, to je zahrádka.”
            Před časem jsem četl Cílkovu esej Res rustica Bohemica, je součástí jeho jako vždy zajímavé knihy Co se děje se světem?
            Já s Cílkem ne vždy a ve všem souhlasím, ale právě pro jeho skutečné VLASTENECTVÍ si ho velmi vážím.
            Za takové vlastence jsem vždycky rád, i za ty anonymní, kterých je většina.
            Kteří dokážou tuto zemi vnímat tak nějak vnitřně, ví něco o její historii a hlavně jsou schopni pokusit se chápat všechny souvislosti , historické, kulturní, poltické, klimatické…a jsou pořád schopni vidět nějaké světlo na konci tunelu.
            Protože v nějakých souvislostech jsme se vždy nacházeli, nacházíme a nacházet budeme i dál.

      3. V Sudetech dnes už jen křížky křesťanské u cest a hezky opravené kapličky.
        I s pomocí tamních starousedlíků.
        Ale mým favoritem je spíš polabská krajina.
        Pravda je, že kdybych musel volit mezi výletem k moři, nebo každoročními vyjížďkami tam, vyhrála by to nějaká ta projížďka podél Labe.

        „Ono je to s tím mořem jako s alkoholem…“
        To mne právě letos napadlo, že bych to mohl skloubit a někdy v záři zajet RegioJetem na otočku do Chorvatska, třeba do Dubrovníku na sedmičku, někde s výhledem na moře…
        Labe už jsem stihnul a ještě je v plánu a s mořem uvidíme.

    2. Jeden umělec, který nikdy neviděl moře, to pojal tak, že se nechal dovézt ke břehu, kde šel pozadu po písku, dokud si nezmáčel boty, načež vytáhl z kapsy zrcátko, podíval se krátce na vlny, pak odkráčel pomalu ve svých stopách a odjel do Čech.

  3. Já za podobným pohledem nemusím jezdit až na Šumavu, u nás v podhůří Jeseníků mi stačí podívat se z okna… :-)
    A když nestačí a chci koukat na vyšší kopečky, vezmu psa, jdeme pár set metrů na vyhlídku a podívám se severním směrem.

    1. My na ty kopečky koukáme z opačného směru – když kousek popojedeme od našeho útočiště, kde po turistech není ani slechu, po silničce kopírující polskou hranici, máme před sebou celé panorama Jeseníků a Rychlebských hor jako na dlani.

  4. Nu vida, vzácná shoda.
    Dvacet let jsem jezdil každé léto s celou širokou rodinou na jižní pobřeží Kréty, do Paleochory. Takové roztomile zapadlé hnízdo to bývalo, vnuci tam už jezdili jak na chalupu. Jenže s rozrůstajícím se turismem rozrůstala se i Paleochora, tak mě to už loni přestalo bavit a dost. Ostatně jsem se až dost podíval po Zeměkouli v letech devadesátých.
    Začátek šumavského podhůří přibližně v trojúhelníku Sušice – Horažďovice – Strakonice (mrkněte na mapu) a pak dále k Šumavě, je nádherný kousek země, zapadlý kraj téměř (nadsázka) turistů prostý. Narazit lze spíše na místní burany – takové tvrzení si mohu dovolit, neb pocházím z toho kraje a mám tam chalupu po prarodičích. Mimořádně vhodný kraj pro začínající důchod.
    Takže bych tam vlastně žádné turisty raději zvát neměl……….

    1. Na můj vkus – málo zalesněné. Takže na důchod asi fajn ale na vandr raději o kus dál, tj. Kašperské hory. Tam si chvílemi opravdu připadám mimo civilizaci.

      1. A to je právě to, co se mi na té kulturní krajině šumavského podhůří tak líbí – je na co se dívat. Miluji lesy, ale ty z podstaty věci rozhledu do krajiny prostě brání.

Napište si co kdo chcete, já co chci smažu

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s