Výzkumná zpráva č.1

Potkala mě včera taková věc, že jsem byl retweetnut do cizí bubliny, podle všeho bubliny lidí, co nemají rádi Rusko, komunisty, Čínu, komunisty, Babiše, komunisty, Zemana a – komunisty. Od té doby mám timeline zavalenou reakcemi spravedlivě rozhořčených občanů. Nestěžuji si, nelituji se a nečekám politování od nikoho jiného, tohle je prostě riziko podnikání (publikování). Poněkud neplánovaně jsem tak podnikl zatím nejhlubší sociologickou sondu mezi lidi, kteří sami sebe – alespoň pokud jsem je správně pochopil – považují za intelektuální a morální elitu a strážce svobody a demokracie. A tak jsem nejspíš zjistil, že bolševismus je mentální nastavení, které není ani zdaleka vázáno a omezena na členy VKS(b).

Je teď úplně jedno, co z toho, co jsem napsal, ten poprask způsobilo. Meritum věci je vedlejší, nehledě k tomu, že to nebylo ani zdaleka to nejdůležitější, co jsem kdy napsal a není důvod tu marginální noticku udržovat při životě jejím opakováním. Jde o ty reakce, o jejich kvalitu i kvantitu. Kvantita je, alespoň pro mě, zcela nezvyklá. A podle mě i zcela neodpovídající významu toho, co jsem napsal, nicméně asi jsem zasáhl nějaký neuralgický bod (možná kult osobnosti Václava Havla?) a začala smršť reakcí, která ze všeho nejvíce připomíná nájezd zdivočelého stáda. O poznámce o stádu mne vede uniformita komentářů včetně formulací. To ale pořád není to hlavní.

Hlavní je kvalita: z několika desítek reakcí byly jen dvě (slovy dvě) takové, které byly slušné a věcné. Všechny ostatní obsahovaly větší či menší urážky, vulgarity a „argumentaci“ tím, že jsem komunista, bolševik etc. Pokud už obsahovaly myšlenku, tak svědčila o naprostém nepochopení toho, co jsem napsal. Přitom – proč to nepřiznat – ty dvě slušné a věcné reakce by mě docela dobře přesvědčily, abych svůj názor korigoval. A i kdyby ne, alespoň to bylo něco, s čím by se dalo polemizovat. Ale jak polemizovat s agresivním a vulgárním výkřikem?

Asi takhle: Pokud si někdo myslí, že mám někde ve výpočtu početní chybu, je v pořádku napsat: „Na řádku 5 máte chybu v součtu.“ Možná tam je, možná není, ale můžeme si to vyjasnit. Ale když někdo napíše: „Komunistický prase, nauč se počítat,“ co s tím asi tak mohu dělat? I kdybych tam tu chybu měl, těžko mi to pomůže ji najít a opravit. Celkem nemám problém s tím, že mi nějaký anonym (na sociálních sítích jsme všichni anonymové sui generis, resp. alespoň já občanskou identitu nicků, se kterými diskutuji, nikdy neřeším) nadává, mám ale problém s tím, když reakce tohoto typu o několik řádů převyšují ty slušné a věcné, zejména reagují-li tak lidé, kteří sami sebe považují za morální vzory a usurpují si právo určovat, co je správně a co špatné. Oč méně mi vadí nesouhlas, o to více mě irituje vulgarita, agrese a arogance.

Ze všeho nejvíce mi ale vadí, s jakou samozřejmostí se lidé, kteří by se určitě označili za slušné, protože stojí na straně svobody a demokracie proti komunismus (zkratka zavádějící a veskrze mylná, ale podle všeho dobře vystihující jejich postoje), uchylují k agresivitě a vulgaritě, zřejmě v přesvědčení, že oni mohou, protože stojí na správné straně. Tak vám nevím, ale není právě tohle ovládání veřejného prostoru z pozice síly, vynucování jediného správného názoru násilím (zatím naštěstí jen verbálním) a odmítání diskuse definičním znakem bolševismu?

Závěry mé malé nedobrovolné sociologické sondy mezi liberální a demokratickou elitu (či rusofóbní a sinofóbní antikomunisty, opravdu nevím, jak jinak tu jejich bublinu definovat) jsou tristní: diskuse je pasé, nadávka je argument, pochybnost je slabost, realita nesmí ohrožovat ideály, naše hodnoty a vidění světa z nás dělají jediné autority pravdy, která je tak zjevná a samozřejmá, že se o ní nemusí a nesmí diskutovat.

Tohle mentální nastavení je pro společnost snad ještě nebezpečnější, než globální oteplování.

Je evidentní, že lepší lidé na Twitteru se od rasistické svoloče na Novinkách liší jen v tom, že svoji nenávist nesměřují na Cikány, ale na komunisty (přičemž komunistou je pro ně každý, kdo nesdílí jejich názory a postoje).

24 komentářů: „Výzkumná zpráva č.1

  1. Vítejte v klubu.

    „A tak jsem nejspíš zjistil, že bolševismus je mentální nastavení, které není ani zdaleka vázáno a omezena na členy VKS(b).“
    Ale tohle je přece dnes a denně potvrzováno praxí už od 17. 11. 1989; a teoreticky známo to bylo už dávno předtím, přinejmenším těm, kdo ty skutečné členy VKS(b) a důsledky jejich činnosti zažili na vlastní kůži.

    Nicméně být Vámi, množství ani obsah těch tweetů bych nepřeceňoval. Ukazuje se, že na facebooku a twitteru jsou až desítky % profilů a statusů automaty a výsledky jejich „práce“. A nezapomeňte, že v sítích tohoto druhu nejste uživatel ani zákazník, pro jejich majitele zkrátka nejste člověk, ale komodita, se kterou (resp. s daty jí se týkajícími) lze obchodovat, což je vposledku hlavní, ne-li jediný účel existence těchto sítí. Pak je to už jenom na Vás, nakolik se v roli komodity cítíte dobře/špatně a jaké závěry z toho pro sebe vyvodíte. Jeden ajťácký veterán, který byl před 30 lety u rozšiřování veřejného internetu, se nedávno veřejně vyjádřil v tom smyslu, že kdyby byli věděli, čemu pomáhají na svět, byli by to už před těmi 30 lety vyhodili do vzduchu. Teď už je na to ale pozdě, takže je nutno naučit se s tím žít a nějak to regulovat.

    Koneckonců nad Vámi nikdo – jak aspoň doufám – nestojí s důtkami nebo kalašnikovem a nenutí Vás ty tweety pouštět do světa ani číst…

    Nemůžete se divit ani pokud jde o meritum věci. Tím, že jste se dotkl míry demokratičnosti volby VH presidentem v prosinci 1989, jste šlápl do měkkého, protože jste si dovolil zpochybnit samotné základy všeho, co je našim rádoby demokratům svaté – a taky co jim vydělává slušné peníze…

    1. Tím, že jste se dotkl míry demokratičnosti volby VH presidentem v prosinci 1989, jste šlápl do měkkého,

      Je to vlastně úplně totéž, jako to, co živilo (a stále živí) kauzu Klíma vs. Pullmann – demokracie chápana jako výsledek, nikoliv jako proces. Dopadlo to dobře, tj. u moci jsou naši/nám sympatičtí? Potom je to demokracie. Dopadlo to špatně, tj, u moc je někdo, kdo se nám nelíbí? Potom to není demokratické. Proto komunistický režim nesmí mít demokratické aspekty, protože to je špatný a nic špatného nemůže mít s demokracií nic společného, a proto musí být volba Havla demokratická, protože Havel je dobrý (ne-lo je dobro samo). S principy a mechanismy to nemá nic společného.

  2. To máte za to, že lovíte moudra na Twitteru a přidáváte tam svoje. :-)
    Ty zjevy, jak je popisujete, se obvykle Havla nezastávají. Spíš naopak. To jste je musel opravdu hodně naštvat, že se k něčemu takovému snížili.

    1. „Ty zjevy, jak je popisujete, se obvykle Havla nezastávají. Spíš naopak. To jste je musel opravdu hodně naštvat, že se k něčemu takovému snížili.“
      To se ale hluboce mýlíte. Agresivní obrana tzv. hodnot v bolševickém stylu je zcela obecný jev a vůbec nesouvisí s konkrétním zaměřením postojů jednotlivců a skupin. Na delší zdůvodnění tu není prostor, vysvětlení hledejte (mám-li zůstat u českých autorů) například tady: https://www.databazeknih.cz/knihy/emocionalita-a-racionalita-aneb-jak-dabel-na-svet-prisel-94217, případně u Koukolíka a Komárka.

    2. Velice poučnou práci v tomto ohledu publikovali Eysenck a Coulterová v 70. letech; Coulterová (kterou Eysenck jako svou bývalou studentku víceméně zaštítil svou autoritou) dokonce v rámci svého sociálně-psychologického výzkumu v 50. letech vstoupila současně do britské komunistické i fašistické strany, aby tak mohla poznat prostředí z první ruky.
      https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00224545.1972.9918648
      https://psycnet.apa.org/record/1972-31402-001
      (Zmiňuje se o ní Vlastimil Rollo ve výše zmíněné samizdatové knize.) Příznačné je, že ještě i po 20 letech byly její závěry shledány natolik aktuální, že byly (poprvé) publikovány v r. 1972. Za stejně aktuální je považoval i V. Rollo v r. 1989 a zdá se, že praxe jejich pravdivost – i když občas zpochybňovanou jinými autory – potvrzuje i po dalších 30 letech.

    3. Bylo empiricky prokázány, že ty zjevy se v hojném počtu vyskytují i na straně pravdy a lásky, což, jak snad sama uznáte, je obzvláště pikantní.

      1. Tu vaší empirii nemohu popírat, protože mi není jasné, kdo všechno představuje tu kategorii ve vašich očích.
        Původně snad šlo o lidi, kteří se jakožto odpůrci oposmlouvy dostali do nemilosrdného hledáčku fandů jejích protaprotagonistů. A to mimo jiné proto, že se chovali jinak než oni – to jest víceméně neagresívně, snad díky vlivu Václava Havla, což jim samozřejmě přitěžovalo.

          1. Viďte?
            Těžko ovšem můžete popřít, že Havel představoval typ politika, který měl do agresivního stylu hodně daleko. A stejně tak nemohl být označen za bolševika, ani jak tomu termínu rozumíte ve vašem úvodním textu, ani v jakémkoli jiném smyslu.

          2. To nicméně nebrání jeho obdivovatelům, aby se tak sami chovali. Což zvlášť vyniká, když je řeč o dobru a zlu.

          3. tresen: Stačí otevřít některé internetové diskuse. Nebudu jmenovat, jinde jsem si užil dost napadání za všechny možné údajné zločiny od komunismu, sluníčkářství a ultraliberalismu přes proruské trollování a obhajobu Babiše až po činnost v žoldu minulých i současných tajných služeb, tak jsem rád, že teď mám trochu klid.

            Trochu mi to připomíná některé intelektuálně jednodušší římskokatolické ultras: Miluj bližního svého a jestli ne, tak ty pacholku sakra uvidíš, jak s tebou pámbu zatočí… (Viz též různé Haškovy hlášky ve Švejkovi vkládané do úst feldkurátů – ty byly zřejmě odposlechnuty od skutečných osob.) Dtto se týká některých lidí, kteří vystupovali na těch chvilkařských estrádách: Můžete zastávat jakékoli postoje, ale běda vám, jestli budou jiné než ty naše.

          4. Šiky na obranu před sluníčkáři, kavárníky, havlisty a jinou škodnou se hemží bojovníky pod všemožnými prapory.
            Obávám se, že jsem ještě nestačila žasnout nad všemi možnými kombinacemi těchto spojenectví.

          5. No ale ono to platí i obráceně. Nepřátelé nepřátel jsou zkrátka spojenci, i když za jiných okolností by se nejradši navzájem sežrali. Ale není se čemu divit, v dějinách se takové situace neustále opakují.

  3. A pak je tu ještě věčný a v současných poměrech jen těžko řešitelný spor etika majitelů médií vs. cenzura. Když se na twitteru objevilo „Etika ‚my jen předkládáme, vy si udělejte názor‘ je vyviňujícím alibismem a legitimizací kšeftu.“,
    tak se někteří do dotyčného okamžitě pustili, že volá po cenzuře.

  4. Tribune, dotaz čistě technického charakteru: Co si představujete pod pojmem ¨bolševici¨? Členy VKS(b)?

    1. Jak jsem psal, pouze na členy VKS(b) ne. Vlastně to s VKS/b) už vůbec nesouvisí, je to starý termín v nových souvislostech. Lépe, než v samotném textu, to asi nenapíši.

      1. „Tohle mentální nastavení je pro společnost snad ještě nebezpečnější, než globální oteplování.“
        Tohle mentální nastavení různých skupin i jednotlivců provází společnost od chvíle kdy jsme ji vytvořili. Mění se jen ty hodnoty a autority pravdy. Takže nic nového pod sluncem.

  5. Chápu, že VY něco nedokážete pochopit. Jako cenzor co stojí u brány svobodného media daného jako výsledek porážky bolševické totality SSSR svobodou reprezentované USA s obuškem v ruce, jste totiž originálním prototypem toho příslušníka VKS(b) 21.století.

    Jen s tím rozdílem, že jako nájemný zaměstnanec, splníte neoliberálnímu (zpravidla) anglosaskému majiteli podniku, kde realizujete většinu svého života – i to co byste jako člen VKS(b) odmítl udělat. Třeba zradit sám sebe a své zájmy:-)

  6. Když už sem dáváte ochutnávky svých tweetů:
    To by byla sranda, kdyby teď Putin vtrhl do Běloruska a – sesadil Lukašenka. Nechtěl bych vidět ten zmatek v hlavičkách našich jednoduchých, ale uvědomělých elit.
    Nepochybuju o tom, že mě k té množině počítáte, takže jsem se svědomitě zamyslela, co bych pociťovala, kdyby Putin vtrhl do Běloruska, svrhnul Lukašenka, umožnil nové volby pod mezinárodním dohledem a poté by odkráčel. V mé hlavě by tím způsobil opravdový, nefalšovaný zmatek. Musela bych totiž zásadně přehodnotit svůj názor na ruského imperátora.
    Každé jiné Putinovo počínání v Bělorusku by mě sotva přimělo k jiné reakci než „to se od něj dalo čekat“.

  7. Žádný zásah ze zahraničí ze kterékoli světové strany nebude pro Bělorusy dobré řešení. Nicméně těžko lze očekávat, že v současné geopolitické situaci se zahraničí nebude snažit situaci ovlivňovat.

    Bůh ochraňuj Bělorusy.

Napsat komentář k tresen Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s