Šmejdi mohou slavit

Nevím, jestli je ještě vzpomínáte na příběh senilního strýčka, ale ten příběh má pokračování. Pokračování stejně očekávatelné, jako nepřijatelné: státní zastupitelství se rozhodlo, že ani nepodá žalobu, protože prý důkazní nouze. In dubio pro reo v akci – stát musí především chránit pachatele před sebou a až pak společnost před pachatelem; o spravedlnosti pro oběť nemluvím, ta už ani neví, že ji někdo okradl. Kdyby takto rozhodl soud, asi by mi to vadilo méně, než když se věc k soudu vůbec nedostane. Jenže to se asi nedostane nikdy žádná, protože si nedovedu představit, že by v analogické situaci mohla být důkazní situace silnější, než když se pachatel přiznal (sic!) a ženě se podařilo zajistit důkazy, které by osamocená oběť nikdy zajistit nedokázala. Nedá se z toho učinit jiný závěr, než že stát zcela rezignoval na ochranu těch nejslabších a nejzranitelnějších, starých a nemocných. Přitom pachatelem není žádná známá firma z lepší společnosti s pretoriánskou gardou elitních právníků v zádech, ale banda lumpíků okresního významu. Ale ani na ty si stát netroufne. Spravedlnost pro starého nemocného muže mu za to nestojí. Policie se může snažit, jak chce, ale když nechce státní zastupitelství, tak přes to vlak nejede. A šmejdi mají návod, jak být v bezpečí: stačí si vybrat starou a zmatenou oběť, která se není schopna bránit.

7 komentářů: „Šmejdi mohou slavit

  1. Podejte žalobu, jste-li přesvědčen o tom, že došlo k něčí újmě, nezávislý soud se tím bude zabývat a důkazy mohou předkládat obě strany.

    Vůbec neznám situaci, takže si netroufám tvrdit, kdo je v právu. Mimochodem, už je ten údajně nemocný člověk znesvéprávněn? Pokud ne, byl by to pro mě (i pro soud) silný důkaz toho, že tvrzení o omylu z důvodu senility (a zneužití tohoto omylu lumpíky) je účelové.

    A naopak.

    1. Pokud se v poslední době něco zásadně nezměnilo, tak v trestněprávní věci jako občan žalobu podat nemohu. Nehledě k tomu, že ani nechci, protože spravedlnost nemám být podle mě věc soukromá. Já nechci podávat žaloby, já chci funkční stát.

      Jinak se mi líbí, jak máte pořád plnou klávesnici individuálních práv, ale pak jako housku na krámě servírujete zbavení svéprávnosti, což je asi ten nejzásadnější možný zásah do individuálních práv, jaký si lze představit.

      1. Můžete. Podáte žalobu k náhradě způsobené škody. Pokud máte důkazy, soud Vám to nesmete.
        (mimochodem, stát, kde obě rovné strany podávají žádosti (žaloby) k soudu a ten nestranně rozhodne, je mnohem více funkční než stát, kde jedna strana „udá“ protistranu úřednímu drábovi a ten, často dopředu zaujatý, vyšetřuje a vyšetřováním ve své podstatě trestá)

        No ale na druhou stranu, je-li člověk svéprávný, má určité povinnosti a ostatní od něj (právem) čekají zodpovědnost a způsobilost držet slovo ohledně finančních transakcí. Pokud má být chráněn tak, že jeho slovo a podpis neplatí, nemůže jím být obdařen. Odebrání svéprávnosti je ochrana, navíc je lze limitovat třeba do jisté částky, pokud je situace hraniční.

        1. Abych mohl podat žalobu, musel bych vědět na koho. A co já vím, tak běžná praxe je, že civilní soudy přiznávají odškodnění na základě verdiktů soudů trestních – není trest, není důvod k odškodnění. Ale především nejde vůbec o náhradu škody jednomu poškozenému, ale o zabránění tomu, aby byli poškozeni i další. I když vysoudím náhradu škody, pokud byl šmejd úspěšný ve více případech, má dost peněz a ani s pomocí exekutora (mimochodem další svině v systému) nebude postih tak citelný, aby ho zastavil, a šmejd bude podvádět okrádat dál. Nejde jen o strýčka, ten z toho vyšel ještě dobře, jde o mnoho jiných, kteří nemají takové štěstí na příbuzné, které se jich dokáží zastat.

          P.S. Rozhodně odmítám přistoupit na to, že oběť je sama vinna tím, že nebyla dostatečně intelektuálně na výši. Veškerá tíže odpovědnosti za zločin musí zůstat na pachateli, jinak nemá existence justice žádný smysl a všechny spoty by se mohly rozhodovat mechanicky porovnáním výše konta.

          1. Nemůžu dávat právnické rady, ale trestní proces není u způsobené škody podmínkou pro proces civilní.

            Ad P.S.: Rozumím tomu naprosto a souhlasím, ale argumentace z druhé strany bude vypadat tak, že podpis byl učiněn dobrovolně a při plném vědomí, a tak dále. Je to jako se znásilněním; povalení ženy v tmavém parku a přemožení jejího odporu je jistě hrubším překročením obecně platných pravidel než využití dívky, která se (možná opilá, tvrdí ex post ona, možná chtivá, tvrdí on) povaluje v témže parku s vykasanou sukní a bez kalhotek.
            Ač ani jedno není v pořádku.

          2. Přesně tak: ani jedno není v pořádku a ani jedno nesmí pachateli projít nebo být dokonce zákonem chráněno jako projev jakékoliv svobody. Zákony mají chránit slabé a zranitelné. Pokud tak nečiní, jsou to špatné zákony. Pokud jsou takové zákony nezbytné pro zachování systému, je špatný ten systém.

Váš příspěvek do svévolně moderované diskuse

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s