Konspirační teorie pro jogíny i pro maminy

Marie Heřmanová v rozhovoru pro rozhlas o šíření konspiračních teorií na Instagramu:

Americký výzkumník Marc-André Argentino tomu říká „pastel QAnon“. Jde o typicky instagramové posty v pastelových barvách, které zároveň ale šíří hashtagy a narativy spojené s hnutím. To propojení je zajímavé, protože na Instagramu se pohybuje docela velká skupina lidí, kteří se věnují třeba józe, wellness nebo zdravému životnímu stylu. V této cílové skupině je QAnon poměrně hodně úspěšný. Což zase na první pohled může vypadat nelogicky, ale různé výzkumy a studie ukazují, proč určité aspekty tohoto způsobu přemýšlení, který může i trochu přesahovat do nějaké new age spirituality, s konspiračními teoriemi souzní. Jedná se totiž také o způsob přemýšlení zaměřený na kontrolu nad vlastním životem. Dochází v něm taky k probuzení, prozření té vyšší pravdy, k nedůvěře v ty velké tradiční instituce.

Příběh, na kterém Q postavil svůj původní narativ, stojí na pašování dětí. To silně rezonuje třeba mezi matkami malých dětí, mama bloggerkami, což je velmi silná skupina na Instagramu. 

Konspirace prostě naplňují nějakou potřebu, která ve společnosti existuje a odpovídají na tu nejistotu způsobem, jakým nic jiného odpovědět nedokázalo. Musí zmizet příčiny té nejistoty. Neříkám, že zmizí pandemie covidu, to se nestane. Ale ta příčina může být i extrémní nedůvěra lidí, že to někdo dokáže vyřešit.

64 komentářů: „Konspirační teorie pro jogíny i pro maminy

  1. Sociologie a sociální psychologie a v poslední době i neurovědy se konspiračními teoriemi pochopitelně zabývají. V dějinách se vyskytovaly běžně především v přelomových a krizových obdobích. Viz pronásledování templářů, kacířů, židů nebo čarodějnic. V tomto ohledu stojí za přečtení román Umberta Eca Pražský hřbitov. Skoro všechny vedlejší postavy i jejich výplody Eco vytáhl z italských, francouzských, německých a rakouských archívů 19. století – jde o skutečné postavy, novinové a knižní pamflety.

    I exploze obliby novodobých (nebo oprášených klasických) konspiračních teorií je důkazem, že v jednom takovém období žijeme i my. Nové jsou jenom technologie jejich šíření ve společnosti a taky narůstající nenávist nositelů selského rozumu vůči odborníkům v údajně zcela zbytečných oblastech, jako jsou humanitní a společenské vědy… Ta nenávist není ani tak zaměřena vůči těm odborníkům kvůli jejich specializaci, ale vůči komukoli, kdo se pokouší v hlavách nositelů selského rozumu zbourat jejich krásně jednoduchý a srozumitelný, nicméně nepravdivý obraz světa.

    1. No.. Ještě jsem v tom historickém výčtu oblíbených spiklenců zapomněl na kulaky a jiné třídní nepřátele proletariátu.

    2. „Musí zmizet příčiny té nejistoty.“
      Příčiny nejistot nikdy nezmízí. A to z toho jednoduchého důvodu že naprostou většinu informací přijímáme zprostředkovaně, to odstranit prostě nelze a nějaká míra nejistoty o správnosti informace tu vždy zůstane. Samozřejmě je tu i možnost věřit každému všechno ale ta vydrží jen tak dlouho než se uvěřené dostane do vzájemného konfliktu nebo do sporu s novou zkušeností – takže ne nadlouho.
      Konspirační teorie lze však v mnoha případech odstranit snadno. Postačí pojem „konspirace“ a nahradit pojmem „názor“.
      Konspirace se například „zrodí“ tak že píši třeba článek zaobírající se působením UFO v Brazílii a zůstává to pouze mým názorem až do chvíle než v něm zmíním že tamnější vláda něco dobře ví – ale nepoví. Ovšem stačí jediná taková věta a už se v očích té vlády celý článek změní v konspirační. Přitom i ta věta o vládě je jen vyslovením názoru. Pak napíše někdo jiný podobný článek, který takovou větu obsahovat nebude, ale už ho někdo označí za konspirátora jen proto že si „za námět zvolil konspirační téma“. Toto někdo další rozšíří na každého kdo něco takového už napsal a z čista jasna společnost obsahuje tolik „konspirátorů“ až se nestačí divit.
      Tak se dostáváme i k takovým „konspiračním tvrzením“ že firma chce vydělat na vakcíně. Přece žijeme v kapitalismu a kvůli zisku ta firma vznikla. Jde-li o firmu soukromou nemá proč se s tím tajit. Nebo že nám vláda tají výzkum nějaké nové zbraně. No aby netajila! Vždyť rozšíření takové informace by bylo vlastizradou. Přece: „Nepřítel naslouchá!“
      Odstranění (či snížení na minimum) konspirací brání jen pohodlnost. Protože je snadné shodit názor ze stolu tím že ho označím za konspiraci. Nemusím s ním polemizovat a dosáhnu svého i bez rizika že bych se mohl ocitnout v argumentační nouzi. Takže čím více „konspirací“ – tím méně dialogu. A tak sama existence konspirací dnes naplňuje především potřebu těch, kteří se chtějí ve společenském dialogu vyhnout „nepříjemným“ otázkám.

      1. Ne, konspirační teorie rozhodně není každý názor. Konspirační teorii dělá konspirační teorií až názor o účelu, o tom, že to, co se děje, řídí někdo zlý v pozadí. Názor, že v Roswellu havarovalo UFO konspirační teorie ještě není, názor, že to vláda tají, protože díky tomu má nějaké supertechnologie na ovládání lidí (proč je tedy neovládá?) konspirací už je. Konspirace začíná tam, kde končí realita toho, že na spiknutí příslušného rozsahu by se muselo podílet tolik lidí po takovou dobu, že se to prostě utajit nedá. Viz konspirační teorie o tom, že Američané vůbec nepřistáli na Měsíci, která vůbec neřeší nejenom to, že by v tom s nimi museli jet i Rusové, ale především to, že jak někdo spočítal. bylo levnější na Měsíci skutečně letět, než to fixlovat na Zemi.

        Příčiny nejistot nikdy nezmízí. A to z toho jednoduchého důvodu že naprostou většinu informací přijímáme zprostředkovaně.

        Tady vůbec nejde o to mít lepší a přesnější informace, tady jde o to nežít ve světě, kterému jedině konspirační teorie dávají smysl a činí jen pochopitelným a snesitelným. Co dřív zajišťovala víra, to dnes zajišťují konspirační teorie.

        1. Shodneme se na tom že konspirační teorie je vyslovené (napsané) mínění/tvrzení (dáno razancí) o tom že probíhá nelegální spiknutí proti nějaké množině lidí a pokud je adresní (vůči konkrétní instituci nebo zájmové skupině) pak jde o obvinění?

      2. Mlžíte.
        Uvádíte příklady, které by nikdo z těch, kteří identifikují weby, šířící nepravdivé zprávy, za skutečné „konspirační teorie“ neoznačil.
        Tváříte se, jako by těm, co na internet přinášejí „názory“, které jsou dokazatelnými hoaxy plus zvěstmi o konspiračním pozadí dějů /jakož i těm, kteří odmítají analýzy, uvádějící porovnání těchto zvěstí s fakty/, šlo o společenský dialog.
        Není tomu tak. Dialog s těmi, kteří té změti polopravd a záměrných lží věří, je znesnadněn z mnoha jiných důvodů, než že je cosi okrajového a nepodstatního označeno za „konspiraci“. Hlavní roli hraje ztráta schopnosti uvažovat racionálně a neochota naslouchat jakýmkoli argumentům, které nabourávají svatou víru v alternativní pravdy.
        Vyzkoušeno v praxi na některých zasloužilých diskutérech u Janiky.

        1. Ještě je nutné zdůraznit /aby nedošlo k mýlce/, že elementární logika napovídá, že společenský dialog především nelze vést s těmi, kteří ony teorie o konspiračním pozadí událostí vymýšlejí a vrhají mezi lidi.

        2. Mlžíte vy, třešni, a to ještě podpásově. Za prvé se ve svém komentáři žádnou konkrétní skupinou identifikátorů webů nezabývám. Za druhé je můj první příklad obecným popisem toho jak snadno se v mediálním prostředí stane nekonspirační text údajně konspiračním. Za třetí u dalších dvou příkladů jsem pojem „konspirační teorie“ dal do úvozovek což snad dostatečně vyjadřuje že jim nepřikládám význam který mi vy podsunujete.
          Všechny „co na internet přinášejí „názory““ házíte do jednoho pytle s paušální nálepkou hoaxářů odmítajících analýzy a odmítačů dialogu, jako by ani jiných nebylo, ačkoli je mnoho těch kteří se hoaxům pečlivě vyhýbají, předkládají k porovnání analýzy vlastní a k dialogu vyzývají. Tím jen dokazujete že dialog s lidmi vašeho přístupu je stejně marný jako s těmi které sama charakterizujete jako „věřící změti polopravd a záměrných lží.“
          Samozřejmě že postoje k pravdám i „pravdám“ odporujícím jakémukoli a kýmkoli zastávanému přesvědčení jsou ve společnosti různorodé, na škále od bigotního odmítání až po ochotu vyslechnout a posoudit, ale tak tomu vždy bylo a troufám si odhadnout že i nadále bude. U jednotlivců je to dáno především jejich povahou a tu lze těžko ovlivnit, stejně jako inklinaci „stáda“ k nekritickému přijímání předložených myšlenek. Co myslíte že je řešením? Výchova, represe a nebo posílení společenského povědomí o tom že dialogy probíhají a konspirační teorie jsou transparentně vyvraceny poctivými argumenty, namísto toho aby byly vyhozeny do koše s odůvodněním že jsou konspirační?

          1. Konspirační teorie jsou transparentně vyvraceny poctivými argumenty, ale je to houby platné. Ty argumenty jsou konzumentem konspirací okamžitě vytěsněny a označeny za papouškování oficiální propagandy.

          2. tresen: Nemluvě o tom, že vyvrácení jednověté lži, která se vejde do clickbaitového titulku nebo perexu, často zabere i několik odstavců a na čtení tak dlouhých textů, natož zapamatování jejich obsahu, nositelé zdravého selského rozumu většinou nemají kapacitu.

          3. Myslím že takových typických konzumentů konspiračních teorií jaké prezentujete zas není tak mnoho. Přesto mají tyto teorie u veřejnosti dost silný ohlas. Nebude to třeba tím že je vysvětlující strana pro mnoho lidí nedůvěryhodná? A je-li tomu tak v čem vidíte příčinu té nedůvěry? Jistě jich bude víc ale tu hlavní já vidím v tom že se vysvětlující až příliš často pasují do role „majitele jediné pravdy“.

      3. “Takže čím více „konspirací“ – tím méně dialogu. A tak sama existence konspirací dnes naplňuje především potřebu těch, kteří se chtějí ve společenském dialogu vyhnout „nepříjemným“ otázkám.” (KM)

        To je velmi zajímavý závěr té vaší úvahy.
        Takový až konspirační :-)
        Mám tomu rozumět tak, že skutečnými viníky existence konspirací a hoaxů jsou vlastně ti, co se jimi odmítají zabývat, vyvracet je a zaplétat se do iracionálních debat s iracionálními lidmi?
        Měli by snad takovou “potřebu” cítit a měla by je “naplňovat”?
        Tak to já si naopak myslím, že důkazní břemeno leží přesně na té opačné straně .
        A to bez nejmenšího nároku na to, aby bylo akceptováno či vyvraceno těmi, kterým se jeví nedostatečné, nelogické, nebo přímo stupidní.

        1. Já se domnívám že v poctivém dialogu jsou důkazním břemenem zatíženy obě strany. Proč by tedy měla jedna z nich předkládat důkazy, pokud by mělo být předem dáno že nemá nejmenší nárok na to, aby byly akceptovány či vyvraceny stranou opačnou?

          1. Když jsou dvě strany ve sporu, jedna tvrdí, že něco je, druhá, že to není, tak důkazní břemeno leží na té straně, která tvrdí, že to je… Kdyby obě strany tvrdily totéž, nebyly by ve sporu, nicht wahr?

          2. Jenže tobě zřejmě uniká že se zde bavíme o konspiračních teoriích. A u těch nejde o dokazování existence či neexistence nýbrž o aktuální přítomnost něčeho prokazatelně se již vícekráte vyskytunuvšího napříč historií společnosti. Zkus tvrdit že něco jako spiknutí neexistuje a každý historik se ti vysměje. Takže pokud jsou ve sporu dvě strany o to zda tady a teď k nějakému spiknutí dochází jsou obě povinny své tvrzení obhájit. Takže když mne někdo, coby účetního, na podkladu nějakých indícií obviní z defraudace, jsem povinen předložit své účetnictví abych tak prokázal že k ní v mém případě nedošlo. Se samotným tvrzením že neexistující se nedokazuje bych asi neuspěl.

          3. Pořád zapomínám, že tady argumentuješ jako v hospodě. V hospodě ti takovou argumentaci štamgasti možná sežerou. Nejde o to dobrat se pravdy, ale mít pocit slavného vítězství. Tak si to užívej.

          4. Jak pravila jedna sestřička z „covidária“ ve zlínské nemocnici:
            „Racionálními argumenty iracionalitu prostě nenapravíš.“
            Já k tomu jenom dodám, že pokoušet se o to je zbytečná ztráta času.

          5. Ale ne, hanku. Ty především zapomínáš že do hospody chodí lidé všech profesí a ne jenom takoví štamgasti jaké si ty představuješ, když tou hospodou argumentuješ. A, na rozdíl od mnohých svých pracovišť, se tam ti lidé osobně potkávají a v hovorech si nehlídají profesní korektnost tak jako mezi kolegy na pracovišti. Hospoda je místo kam lidé přicházejí protože mají blízko chatu, pracoviště, byt… a nebo prostě proto že se chtějí sejít, nezávisle na tom jakou odborností se ten který z nich zabývá, ale proto že je spojuje i něco jiného. Hospodská posezení dokážou být stejně dobrou prevencí fachidiotismu jako setkávání ve veřejné knihovně.
            Když to řeknu zjednodušeně: Kdyby Dr. Zahi Hawass sedával občas v hospodě s inženýry, tak se nemusel před celým světem ztrapnit snahou dokázat že staří Egypťané jemně opracovávali žulu měděnými nástroji.

          1. Výrokem o faktu, který má pravdivostní hodnotu a tu lze ověřit. Názor pravdivostní hodnotu nemá.

            Fakt je objektivní, je nalezen, popisuje realitu, může být ověřen, je prezentován v neutrálním jazyce.
            Názor je subjektivní, je vytvořen, interpretuje realitu, nemůže být ověřen, je prezentován v zaujatém jazyce.

          2. Dobře. Nejde tedy o vyslovení názoru nýbrž o výrok.
            Ale je ten výrok o konspiraci?

          3. Ale to mi je úplně u p…aty, jestli je to o konspiraci. Vyvrátil jsem ti, že to je názor, a tím pro mě tahle diskuse končí.

          4. Tak promiň, já se domníval že ti jde o něco hlubšího a tys se zatím zaměřil jen na vystřižený detail. Když takto něco vytrhneš z kontextu lze s tím naložit jak jsi naložil. V tom případě bych jen připomenul že pokud je můj text celý koncipován jako názor pak se to vztahuje i na jeho jednotlivé věty. Protože jinak bych musel úplně každou zahajovat slovy: „Myslím si že….“, „Domnívám se že….“, atd. Tys ovšem k dispozici celý text neměl a tedy jsi ani neměl možnost posoudit zda jde o názor či výrok. Platnost svého tvrzení pro samostatnou větu jsi sice dokázal avšak platnost pro moji větu zasazenou v kontextu nikoli. V něm nepřestává být vysloveným názorem.

  2. „Konspirace prostě naplňují nějakou potřebu, která ve společnosti existuje a odpovídají na tu nejistotu způsobem, jakým nic jiného odpovědět nedokázalo.
    Musí zmizet příčiny té nejistoty.“

    To se obávám, že nikdy nezmizí.
    A možná by to byla i škoda.
    Existenciální tíseň a nejistota prostě k životu patří.
    U někoho je to potenciál k pozvednutí, u jiného k sebedestrukci, v horším případě k celospolečenské destrukci.
    Nejen ty konspirace , ale i odpovědné řešeni vlastního života je jen následek té existenciální tísně, která je příčinou životní nejistoty.

          1. Sama o sobě jistě nijak prospěšná není.
            Na druhou stranu se snažím představit někoho, kdo ji nikdy, v jejich nesčetných podobách, nemusel čelit.
            A vychází mi tak leda nějaký robot.
            Takže i přes tu neprospěšnost bych jí neupřel potenciál polidštění.
            Nebo naopak sebedestrukce, jak jsem psal výše.
            Záleží, jak s ní kdo naloží, i to je součást naší svobody.

        1. První pravdou je pravda o existenci utrpení.
          Druhá pravda vyjadřuje příčinu utrpení
          Třetí pravda je o zániku utrpení.
          Poslední čtvrtá pravda je o cestě k zániku utrpení.
          Cílem Buddhova učení je osvobození se od utrpení.. Z jeho pohledu je i rozvoj morálky, mysli a moudrosti jen prostředkem k dosažení tohoto cíle.
          To jste si tedy, Saule, moc dobrý příklad nevybral.

          1. Dík za převedení mého odkazu do lean verze, Kamile, ale trochu tápu v tom, proč se vám Buddha, v souvislosti s utrpením, nezdá jako dobrý příklad.
            Zkuste opět zarolovat kolečkem a pokuste se ještě jednou pochopit kontext, ve kterém jsem ho uvedl.
            To vaše zvýrazněné „osvobození se od utrpení” by snad mohlo napovídat, jak to myslíte.
            V tom případě jste ale klidně mohl od těch čtyř vznešených pravd pokračovat dále, třeba k Buddhově osmidílné stezce.
            A jistě je vám také známo, že praxe buddhistické meditace má několik úrovní, tzv. vnorů.
            Konkrétně 4, některé zdroje uvádí 5.
            Osvobození se od jakéhokoliv připoutání, což je podmínkou odstranění utrpení, je výsledkem až toho nejvyššího, který je vyhrazen jen opravdovým Mistrům.
            Všechny živé bytosti před dosažením této úrovně jsou z podstaty života s utrpením nějak konfrontováni a sám Buddha to mnohokrát připomínal!
            Ale pokud už jste se mezi tyto osvícené Mistry svojí vlastní dlouhou a náročnou kultivací mysli napříč reinkarnacemi zařadil, tak to vaše vymezení Buddhy z tématu utrpení hluboce chápu. :-)
            Pojem utrpení ale z Buddhovy nauky vymezit nemůžete!

            No a když se vám nezdá dobrý příklad Buddhy, nabídnu vám jiný.
            Už před dvěma tisíci lety prý jeden “pobuda” opustil v dost nepříjemné situaci svět s tímto výkřikem:
            „Eli, Eli, lama sabachtani?“
            Přitom právě on o sobě tvrdil, že je syn Boží.
            A hlásal “pravdu, která osvobodí”
            Přesto to lze považovat za výkřik útrpný.
            A nijak nesnižuje to, co před ním kázal.

          2. Buddha měl svou verzi ještě štíhlejší:
            Existuje utrpení–>vše co existuje má svůj vznik a zánik–>tedy i utrpení má svůj vznik a zánik (Tři koše moudrosti – Tipitaka)
            To co je dnes nazýváno čtvrtou pravdou je vlastně návodem jak tu moudrost využít k zániku utrpení. Buddha byl tak stručný protože nechtěl aby byla sepsána nějaká příručka dostupná jen těm kdo umí číst (ono jich v jeho době moc nebylo) ale proto aby ho každý člověk měl zakotvené v mysli. Učil že je zbytečné hledat nějaké další pravdy protože po dosažení osvícení každý člověk dostane odpovědi na veškeré otázky (podobenství o člověku zasaženém otráveným šípem, později podávané i formou příběhu o třech mužích v hořícím domě).
            Charakterem a vzděláním člověka z hlediska jeho kvality se začal až po Buddhově smrti zabývat mahájový buddhismus, který vnesl do jeho návodu také lásku (ke všemu živému). Ale pro Buddhu byly veškeré lidské kvality pouze prostředkem formujícím osobní karmu tak aby se počet zrození snížil jen na nejnutnější minimum a tak bylo dosaženo co nejrychlejšího vymanění z karmického řetězce a vstupu do nirvány, což považoval za jediný způsob jak se utrpení zbavit.
            Tedy, dle mého mínění, jste si pro to, co považujete za člověku prospěšné, zvolil za příklad autoritu, která zasvětila většinu svého života snaze o odstranění téhož. No a na tento rozpor jsem poukázal. Toť vše.

          3. „Tedy, dle mého mínění, jste si pro to, co považujete za člověku prospěšné, …“ (KM)

            Můžete tu „prospěšnost“ utrpení, kterou mi podsouváte, doložit nějakou mojí konkrétní citací?
            Předpokládám že těžko, protože já ji tak nikde nezmínil!
            Ptal se mne na ni Tribun a já mu to doufám uspokojivě vysvetlil.
            Takže, Kamile…
            Nechte toho svého obvyklého diskusního fixlování, co jste se naučil bůhvi (i já) kde a od koho a reagujete prosím pouze na to, co píšu!
            Já to to tak s vámi dělám také.
            Chápu, že když jste s některými svými výroky konfrontován, tak vám to není příjemné, ale to vás neopravňuje k faulováni, lhaní , podsouvání a vymýšlení si blbostí.

            Toto prosím berte jako první Saulovu diskusní pravdu.:-)

          4. „Charakterem a vzděláním člověka z hlediska jeho kvality se začal až po Buddhově smrti zabývat mahájový buddhismus, který vnesl do jeho návodu také lásku (ke všemu živému).“(KM)

            Zde jste to nejdůležitější dal až na závěr .
            Asi by stálo za připomenutí i proč se tak stalo, kdo jsou vlastně ti mahajanoví boddhisatvové a jaká je tam třeba podobnost s křesťanstvím.
            Ale to jen dodávám a nevyčítám , to je opravdu hodně široké téma.

          5. „Můžete tu „prospěšnost“ utrpení, kterou mi podsouváte, doložit nějakou mojí konkrétní citací?“
            Tak já už fakt nevím jak vašim výrokům rozumět, Saule. Pokud si myslíte že by byla škoda kdyby měly ze života zmizet existenciální tíseň a nejistota, (což obé považuje Buddha za utrpení) tak asi proto že je považujete za prospěšné. Máte to hned v prvním svém komentáři.
            Mahájoví boddhisatvové jsou vyspělí jedinci kteří se již karmickému řetězci vymkli ale dobrovolně se inkarnují zpět na zemi proto aby pomáhali ostatním k dosažení téhož. Více se o nich rozepisovat nebudu protože bych popsal několik obrazovek a vy přitom máte možnost si zagooglit a přečíst si co už o tom napsalo mnoho jiných.

          6. „Tak já už fakt nevím jak vašim výrokům rozumět, Saule“(KM)

            A tak to já vám rád poradím, Kamile.
            Když něčemu nerozumíte, zkuste se zeptat.
            Určitě je to jednodušší a užitečnější, než na svém neporozumění stavět nějaké falešné myšlenkové konstrukce a ještě je podsouvat druhým.
            Jak můžete vidět výše, Tribun neváhal a hned a jasně se mne po tom prvním komentu na tu prospěšnost (kterou jsem ale nikdy nezmínil) utrpení zeptal.
            A já mu také hned v první větě odpověděl, že sama o sobě prospěšná není.
            To všechno jste ale měl v komentářích už dávno k dispozici, přesto vám to k porozumění nepomohlo a šermujete tu k odvedení pozornosti nějakým mým prvním, vámi zdeformovaným, komentářem dokonce ještě i nyní.

            Tady bych mohl svůj údiv a neporozumění vyjádřit pro změnu zase já, ale neudělám to, protože tomu, nebo spíš vám, rozumím velice dobře.
            Pár diskusí už jsme spolu absolvovali, a vaše slizce hadí postupy jsou mi už dobře známy.
            Jedna diskutérka vám je opakovaně vyčetla trochu korektnějí jako „intelektuální nepoctivost“.
            Nu a jelikož právě naopak intelektuální poctivost je zlatá nít, která se táhne celým Buddhovým učením a bez ní jej nelze vstřebat, tak jste se tímto svým handicapem pro mne z další debaty o buddhismus sám, cíleně a záměrně vyloučil a diskvalifikoval.

            Ještě vám na rozloučenou mohu zabručet mantru Óm mani padmé húm :-)

          7. Být vyloučen z hovoru s vámi, Saule, je velmi očistné. Děkuji.

          8. Omlouvám se, Tribune. Chápu vaše rozhořčení a respektuji vaše právo domácího: Vymáchat každé zlobivé kočce čumák v čem si zaslouží.

    1. „Existenciální tíseň a nejistota prostě k životu patří.“
      Pak je ovšem záhadou proč se všechno živé snaží právě toto snížit na minimum.

        1. Nu ano. Těší mne že jste můj komentář pochopil a vyložil ho i méně chápavým.

      1. Už tam ten odkaz je. Resp. se to WP asi snažil vyrenderovat přímo jako ten FB post, ne jako odkaz, a chyběl mu tam enter nebo kdo ví co. Ale snad se mi to podařilo spravit.

    1. Má vlastně naprostou pravdu, až na to, že sám vlastně dělá totéž, co vytýká tzv. dezinformátorům. Možná dokonce něco ještě horšího: odmítá kritické myšlení. Ten text je svým způsobem učebnicový příklad běžné konzervativní paniky, jen od někoho, kdo by sám sebe za za konzervativce asi nepovažoval.

      1. Nevím, kde jste vyčetl, že autor odmítá kritické myšlení.
        Jak jsem to pochopila já, racionální a tudíž kritické myšlení zásadně preferuje. Jeho vypnutí přičítá tomu, že v mysli příjemce dezinformační kampaně převládne emotivní stránka, podprahově obsažená v předkládaném narativu.

        1. Jinak, než odmítnutím kritického myšlení nelze jeho ideál nekritického důvěřování aktuálním elitám naplnit, nemyslíte?

          1. Celou dobu je řeč o státem organizovaných dezinformačních kampaních, nikoli o jednotlivých lžích nebo amatérských konspiračních teoriích. Autor říká, že mezi naší a rusko-čínskou částí světa je tento rozdíl: Uspořádání režimů a institucí v západní společnosti podle jeho názoru umožňuje státem organizované dezinformační kampaně odhalit snáz než v režimech euroasijského typu. (Thrillery Steva Berryho se sice čtou dobře a jejich historický rámec je perfektně ozdrojovaný, ale je to jen fikce.) Proto takové kampaně na Západě nepatří k běžně používaným politicko-propagandistickým nástrojům. Dávám mu v tom za pravdu. Od 60. let, kdy jsem začal vnímat politiku i rozumem, jsem zažil – pokud si dobře vzpomínám – jenom dva dosud uspokojivě nevyřešené případy pravděpodobných západních dezinformačních kampaní: Vraždu J. F. Kennedyho a 11. září 2001. Spousta dalších akcí tohoto typu (namátkou: flase-flag operation v Tonkinském zálivu v r. 1964, další operace pod falešnou vlajkou podnikané Rudými brigádami v Itálii v 70. – 80. letech nebo propagandistická kampaň před 2. válkou v Perském zálivu v r. 2003) byla odhalena. Bývalý SSSR/dnešní Rusko i Čína mají podobných kostlivců plné skříně a pravda bývá odhalena jen tehdy, kdy se jim to hodí. Totéž platí např. pro pozadí pokusu o atentát na Jana Pavla II. v r. 1981. Vatikán je ve skrývání faktů a vytváření dezinformačních kampaní také dostatečně zkušený.

            OT: Možná že naivně slepá víra některých lidí ve střední Evropě v perspektivnost společenského uspořádání současného ruského typu spočívá právě v tom, že se mu svou skutečnou podstatu daří navenek úspěšně zakrývat – i s pomocí dezinformačních kampaní. To, že se tu podstatu nedaří odhalovat, ještě neznamená, že neexistuje. Ale nemůžeme se divit, když tady režim do propagandistického boje nasazuje srandovní paskvily typu Evropských hodnot.

            Někomu/něčemu důvěřuje každý, i ten, kdo je schopen kriticky myslet v širší míře než průměr společnosti. Ani kritické myšlení se bez základního stupně důvěry neobejde. A řekl bych, že ve srovnání s euroasijskými režimy máme v naší části světa více možností, o co tu důvěru opřít. Jedno z poznání umožněných použitím kritického myšlení je toto: Ten, kdo do světa na všechny strany vykřikuje, že všichni lžou, se především řídí příslovím „Podle sebe soudím tebe“. S největší pravděpodobností lže a manipuluje taky a přitom se snaží skrývat svoje mocenské a materiální zájmy.

            A ještě disclaimer: Ne, Vít Kučík opravdu nepatří do mé názorové bubliny.

          2. Možná autor něco takového říká někdy jindy a někde jinde, ale ne vámi odkazovaném textu. Tam říká přesně to, co parafrázoval Oh.

            A jádro pudla – alespoň jak já ho vnímám a nemám důvod si myslet, že to vnímám špatně, protože vaši interpretaci čtu poprvé – není v tom, jestli je na Západě snazší státem organizované dezinformační kampaně odhalit, ale v tom, že na Západě nic takového neexistuje, na rozdíl od Východu. Nikdy nešlo o pokoru před pravdou, ale vždy jen a pouze o arogantní My Dobro vs. Oni Zlo.

          3. „Jedno z poznání umožněných použitím kritického myšlení je toto: Ten, kdo do světa na všechny strany vykřikuje, že všichni lžou, se především řídí příslovím „Podle sebe soudím tebe“. S největší pravděpodobností lže a manipuluje taky a přitom se snaží skrývat svoje mocenské a materiální zájmy.“
            To je dost předsudečné a tedy i zavádějící „poznání“, hanku. Totéž přece může vykřikovat i ten kdo mnoho lží odhalil/rozpoznal, aniž by sám byl lhářem a manipulátorem.

        2. Treseni, vám zřejmě nějak uniklo, že celé povídání Víta Kučíka je založeno na axiomu „my jsme držiteli Objektivní Pravdy a „oni“ nám hybridně podstrkují Lži,“ aniž by se obtěžoval zkoumáním, zda my – čistě náhodou, samozřejmě, a s pytlem těch nejlepších úmyslů :D – neděláme jim totéž.
          Nositelé emoce „vlastního názoru“ jsou totiž ochotni rezignovat na objektivní pravdu, která řiká, že východní státní aktéři mají motivaci nějaké hybridní kampaně organizovat a taky je organizují, rezignovat na důvěru v kolektivní předávání zkušeností, když popirají poznatky našich i západních bezpečnostních služeb o těchto kampaních, rezignovat na důvěru v jakoukoli významnou osobu, která emoci „vlastního názoru“ nepodporuje.“
          Čímž se Kučík dopouští přesně toho postoje, který připisuje protistraně.

          1. Myslím, že při troše pozorného zkoumání se dá (netvrdím, že snadno) rozeznat, která kampaň hraje na jaké emoce a do jaké míry. (Dobře to sepsal ve svých knihách Petr Nutil. Před jeho „kyselým testem“ neobstojí ani řada „našich“ kampaní.)

          2. Především tu jde o axiom, kdo jsme „my“ a kdo jsou „oni“.
            V druhé řadě o zjištění, co dělají „oni“ a o odhad, proč to dělají.
            Jestli máte dojem, že smysl toho všeho je dokázat, že „my“ jsme nositeli absolutní pravdy, pak jste na omylu.
            Smyslem je docela obyčejná sebeobrana.
            Debata s někým, kdo se nepovažuje za součást onoho „my“, je samozřejmě poněkud obtížná, i když ne nemožná. Ale pokud se předem shodneme na tom, že jsou mu bližší „oni“, pak si můžeme rozumět bez zbytečných řečí.

          3. Vzájemné přitakávání si uvnitř MY-bubliny není debata už vůbec. My=pravda je staletími prověřená strategie sebeobrany v duchu hesla, že nejlepší obrana je útok.

          4. „Jestli máte dojem, že smysl toho všeho je dokázat, že „my“ jsme nositeli absolutní pravdy“
            Ne, takový dojem nemám. Mám dojem, že právě to Kučík předkládá jako axiom. (Což jak moc dobře víte, je tvrzení, které se považuje za předem platné a tudíž se nedokazuje.)

            Treseni, pro vás, vypůjčeno od Karla Čapka:
            „Zásada náboženská: Kdo není se mnou, je proti mně.“
            „Zásada politická: Kdo není se mnou, je lump.“

            Kdybyste snad k té sebeobraně potřebovala i nějaká úderná hesla pro úderné oddíly.

          5. „Mám dojem, že právě to Kučík předkládá jako axiom.“

            Kdyby to předkládal jako axiom, tak by na argumentaci ve prospěch jeho platnosti (on sám zdůrazňuje, že omezené) ne(s)potřeboval ve svém článku 1216 slov.

            Bohužel se nick oh a spousta jiných spolu s ním dopouštějí jiného argumentačního faulu: Za axiomatická považují tvrzení právě opačná než předkládají Kučík et al., a to právě jenom proto, že jsou opačná. Jejich logika je jednoduchá: Opak toho, co tvrdí vládní politici, mainstreamová média a prosystémoví aktivisté (zkráceně: „oni“), je automaticky pravdivý a jeho pravdivost se nemusí dokazovat.

            BTW, ještě nikdy jsem od těchto „alternativců“ nečetl dobrovolné přiznání omylu, natož lži, a to ani v případech, kdy z nich byli přímo usvědčeni. V nejlepším případě občas z internetu některé nejřvavější případy lží a manipulací potichu a bez komentářů zmizí, ale často ani to ne. (Mohu se samozřejmě mýlit. Jestli někdo máte nějaké příklady, že někdo dobrovolně přiznal omyl/manipulaci/lež nebo se dokonce za něco dobrovolně omluvil, račte je předložit.) Většinou ale melou pořád dokolečka totéž, často i léta po tom, kdy jejich tvrzení byla spolehlivě a prokazatelně vyvrácena.

          6. Vzájemné přitakávání si uvnitř MY-bubliny není debata už vůbec. My=pravda je staletími prověřená strategie sebeobrany v duchu hesla, že nejlepší obrana je útok.
            Jenže tady nejde ani tak o bubliny, jako o státy.

Napsat komentář k Saul Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s