Konspirační teorie pro jogíny i pro maminy

Studovna

Marie Heřmanová v rozhovoru pro rozhlas o šíření konspiračních teorií na Instagramu:

Americký výzkumník Marc-André Argentino tomu říká „pastel QAnon“. Jde o typicky instagramové posty v pastelových barvách, které zároveň ale šíří hashtagy a narativy spojené s hnutím. To propojení je zajímavé, protože na Instagramu se pohybuje docela velká skupina lidí, kteří se věnují třeba józe, wellness nebo zdravému životnímu stylu. V této cílové skupině je QAnon poměrně hodně úspěšný. Což zase na první pohled může vypadat nelogicky, ale různé výzkumy a studie ukazují, proč určité aspekty tohoto způsobu přemýšlení, který může i trochu přesahovat do nějaké new age spirituality, s konspiračními teoriemi souzní. Jedná se totiž také o způsob přemýšlení zaměřený na kontrolu nad vlastním životem. Dochází v něm taky k probuzení, prozření té vyšší pravdy, k nedůvěře v ty velké tradiční instituce.

Příběh, na kterém Q postavil svůj původní narativ, stojí na pašování dětí. To silně rezonuje třeba mezi matkami malých dětí, mama bloggerkami, což je velmi silná skupina na Instagramu. 

Konspirace prostě naplňují nějakou potřebu, která ve společnosti existuje a odpovídají na tu nejistotu způsobem, jakým nic jiného odpovědět nedokázalo. Musí zmizet příčiny té nejistoty. Neříkám, že zmizí pandemie covidu, to se nestane. Ale ta příčina může být i extrémní nedůvěra lidí, že to někdo dokáže vyřešit.

Publikováno

82 komentářů: „Konspirační teorie pro jogíny i pro maminy“

  1. Sociologie a sociální psychologie a v poslední době i neurovědy se konspiračními teoriemi pochopitelně zabývají. V dějinách se vyskytovaly běžně především v přelomových a krizových obdobích. Viz pronásledování templářů, kacířů, židů nebo čarodějnic. V tomto ohledu stojí za přečtení román Umberta Eca Pražský hřbitov. Skoro všechny vedlejší postavy i jejich výplody Eco vytáhl z italských, francouzských, německých a rakouských archívů 19. století – jde o skutečné postavy, novinové a knižní pamflety.

    I exploze obliby novodobých (nebo oprášených klasických) konspiračních teorií je důkazem, že v jednom takovém období žijeme i my. Nové jsou jenom technologie jejich šíření ve společnosti a taky narůstající nenávist nositelů selského rozumu vůči odborníkům v údajně zcela zbytečných oblastech, jako jsou humanitní a společenské vědy… Ta nenávist není ani tak zaměřena vůči těm odborníkům kvůli jejich specializaci, ale vůči komukoli, kdo se pokouší v hlavách nositelů selského rozumu zbourat jejich krásně jednoduchý a srozumitelný, nicméně nepravdivý obraz světa.

    1. No.. Ještě jsem v tom historickém výčtu oblíbených spiklenců zapomněl na kulaky a jiné třídní nepřátele proletariátu.

    2. „Musí zmizet příčiny té nejistoty.“
      Příčiny nejistot nikdy nezmízí. A to z toho jednoduchého důvodu že naprostou většinu informací přijímáme zprostředkovaně, to odstranit prostě nelze a nějaká míra nejistoty o správnosti informace tu vždy zůstane. Samozřejmě je tu i možnost věřit každému všechno ale ta vydrží jen tak dlouho než se uvěřené dostane do vzájemného konfliktu nebo do sporu s novou zkušeností – takže ne nadlouho.
      Konspirační teorie lze však v mnoha případech odstranit snadno. Postačí pojem „konspirace“ a nahradit pojmem „názor“.
      Konspirace se například „zrodí“ tak že píši třeba článek zaobírající se působením UFO v Brazílii a zůstává to pouze mým názorem až do chvíle než v něm zmíním že tamnější vláda něco dobře ví – ale nepoví. Ovšem stačí jediná taková věta a už se v očích té vlády celý článek změní v konspirační. Přitom i ta věta o vládě je jen vyslovením názoru. Pak napíše někdo jiný podobný článek, který takovou větu obsahovat nebude, ale už ho někdo označí za konspirátora jen proto že si „za námět zvolil konspirační téma“. Toto někdo další rozšíří na každého kdo něco takového už napsal a z čista jasna společnost obsahuje tolik „konspirátorů“ až se nestačí divit.
      Tak se dostáváme i k takovým „konspiračním tvrzením“ že firma chce vydělat na vakcíně. Přece žijeme v kapitalismu a kvůli zisku ta firma vznikla. Jde-li o firmu soukromou nemá proč se s tím tajit. Nebo že nám vláda tají výzkum nějaké nové zbraně. No aby netajila! Vždyť rozšíření takové informace by bylo vlastizradou. Přece: „Nepřítel naslouchá!“
      Odstranění (či snížení na minimum) konspirací brání jen pohodlnost. Protože je snadné shodit názor ze stolu tím že ho označím za konspiraci. Nemusím s ním polemizovat a dosáhnu svého i bez rizika že bych se mohl ocitnout v argumentační nouzi. Takže čím více „konspirací“ – tím méně dialogu. A tak sama existence konspirací dnes naplňuje především potřebu těch, kteří se chtějí ve společenském dialogu vyhnout „nepříjemným“ otázkám.

      1. Ne, konspirační teorie rozhodně není každý názor. Konspirační teorii dělá konspirační teorií až názor o účelu, o tom, že to, co se děje, řídí někdo zlý v pozadí. Názor, že v Roswellu havarovalo UFO konspirační teorie ještě není, názor, že to vláda tají, protože díky tomu má nějaké supertechnologie na ovládání lidí (proč je tedy neovládá?) konspirací už je. Konspirace začíná tam, kde končí realita toho, že na spiknutí příslušného rozsahu by se muselo podílet tolik lidí po takovou dobu, že se to prostě utajit nedá. Viz konspirační teorie o tom, že Američané vůbec nepřistáli na Měsíci, která vůbec neřeší nejenom to, že by v tom s nimi museli jet i Rusové, ale především to, že jak někdo spočítal. bylo levnější na Měsíci skutečně letět, než to fixlovat na Zemi.

        Příčiny nejistot nikdy nezmízí. A to z toho jednoduchého důvodu že naprostou většinu informací přijímáme zprostředkovaně.

        Tady vůbec nejde o to mít lepší a přesnější informace, tady jde o to nežít ve světě, kterému jedině konspirační teorie dávají smysl a činí jen pochopitelným a snesitelným. Co dřív zajišťovala víra, to dnes zajišťují konspirační teorie.

        1. Shodneme se na tom že konspirační teorie je vyslovené (napsané) mínění/tvrzení (dáno razancí) o tom že probíhá nelegální spiknutí proti nějaké množině lidí a pokud je adresní (vůči konkrétní instituci nebo zájmové skupině) pak jde o obvinění?

      2. Mlžíte.
        Uvádíte příklady, které by nikdo z těch, kteří identifikují weby, šířící nepravdivé zprávy, za skutečné „konspirační teorie“ neoznačil.
        Tváříte se, jako by těm, co na internet přinášejí „názory“, které jsou dokazatelnými hoaxy plus zvěstmi o konspiračním pozadí dějů /jakož i těm, kteří odmítají analýzy, uvádějící porovnání těchto zvěstí s fakty/, šlo o společenský dialog.
        Není tomu tak. Dialog s těmi, kteří té změti polopravd a záměrných lží věří, je znesnadněn z mnoha jiných důvodů, než že je cosi okrajového a nepodstatního označeno za „konspiraci“. Hlavní roli hraje ztráta schopnosti uvažovat racionálně a neochota naslouchat jakýmkoli argumentům, které nabourávají svatou víru v alternativní pravdy.
        Vyzkoušeno v praxi na některých zasloužilých diskutérech u Janiky.

        1. Ještě je nutné zdůraznit /aby nedošlo k mýlce/, že elementární logika napovídá, že společenský dialog především nelze vést s těmi, kteří ony teorie o konspiračním pozadí událostí vymýšlejí a vrhají mezi lidi.

        2. Mlžíte vy, třešni, a to ještě podpásově. Za prvé se ve svém komentáři žádnou konkrétní skupinou identifikátorů webů nezabývám. Za druhé je můj první příklad obecným popisem toho jak snadno se v mediálním prostředí stane nekonspirační text údajně konspiračním. Za třetí u dalších dvou příkladů jsem pojem „konspirační teorie“ dal do úvozovek což snad dostatečně vyjadřuje že jim nepřikládám význam který mi vy podsunujete.
          Všechny „co na internet přinášejí „názory““ házíte do jednoho pytle s paušální nálepkou hoaxářů odmítajících analýzy a odmítačů dialogu, jako by ani jiných nebylo, ačkoli je mnoho těch kteří se hoaxům pečlivě vyhýbají, předkládají k porovnání analýzy vlastní a k dialogu vyzývají. Tím jen dokazujete že dialog s lidmi vašeho přístupu je stejně marný jako s těmi které sama charakterizujete jako „věřící změti polopravd a záměrných lží.“
          Samozřejmě že postoje k pravdám i „pravdám“ odporujícím jakémukoli a kýmkoli zastávanému přesvědčení jsou ve společnosti různorodé, na škále od bigotního odmítání až po ochotu vyslechnout a posoudit, ale tak tomu vždy bylo a troufám si odhadnout že i nadále bude. U jednotlivců je to dáno především jejich povahou a tu lze těžko ovlivnit, stejně jako inklinaci „stáda“ k nekritickému přijímání předložených myšlenek. Co myslíte že je řešením? Výchova, represe a nebo posílení společenského povědomí o tom že dialogy probíhají a konspirační teorie jsou transparentně vyvraceny poctivými argumenty, namísto toho aby byly vyhozeny do koše s odůvodněním že jsou konspirační?

          1. Konspirační teorie jsou transparentně vyvraceny poctivými argumenty, ale je to houby platné. Ty argumenty jsou konzumentem konspirací okamžitě vytěsněny a označeny za papouškování oficiální propagandy.

          2. tresen: Nemluvě o tom, že vyvrácení jednověté lži, která se vejde do clickbaitového titulku nebo perexu, často zabere i několik odstavců a na čtení tak dlouhých textů, natož zapamatování jejich obsahu, nositelé zdravého selského rozumu většinou nemají kapacitu.

          3. Myslím že takových typických konzumentů konspiračních teorií jaké prezentujete zas není tak mnoho. Přesto mají tyto teorie u veřejnosti dost silný ohlas. Nebude to třeba tím že je vysvětlující strana pro mnoho lidí nedůvěryhodná? A je-li tomu tak v čem vidíte příčinu té nedůvěry? Jistě jich bude víc ale tu hlavní já vidím v tom že se vysvětlující až příliš často pasují do role „majitele jediné pravdy“.

      3. “Takže čím více „konspirací“ – tím méně dialogu. A tak sama existence konspirací dnes naplňuje především potřebu těch, kteří se chtějí ve společenském dialogu vyhnout „nepříjemným“ otázkám.” (KM)

        To je velmi zajímavý závěr té vaší úvahy.
        Takový až konspirační :-)
        Mám tomu rozumět tak, že skutečnými viníky existence konspirací a hoaxů jsou vlastně ti, co se jimi odmítají zabývat, vyvracet je a zaplétat se do iracionálních debat s iracionálními lidmi?
        Měli by snad takovou “potřebu” cítit a měla by je “naplňovat”?
        Tak to já si naopak myslím, že důkazní břemeno leží přesně na té opačné straně .
        A to bez nejmenšího nároku na to, aby bylo akceptováno či vyvraceno těmi, kterým se jeví nedostatečné, nelogické, nebo přímo stupidní.

        1. Já se domnívám že v poctivém dialogu jsou důkazním břemenem zatíženy obě strany. Proč by tedy měla jedna z nich předkládat důkazy, pokud by mělo být předem dáno že nemá nejmenší nárok na to, aby byly akceptovány či vyvraceny stranou opačnou?

          3. Když jsou dvě strany ve sporu, jedna tvrdí, že něco je, druhá, že to není, tak důkazní břemeno leží na té straně, která tvrdí, že to je… Kdyby obě strany tvrdily totéž, nebyly by ve sporu, nicht wahr?

          4. Jenže tobě zřejmě uniká že se zde bavíme o konspiračních teoriích. A u těch nejde o dokazování existence či neexistence nýbrž o aktuální přítomnost něčeho prokazatelně se již vícekráte vyskytunuvšího napříč historií společnosti. Zkus tvrdit že něco jako spiknutí neexistuje a každý historik se ti vysměje. Takže pokud jsou ve sporu dvě strany o to zda tady a teď k nějakému spiknutí dochází jsou obě povinny své tvrzení obhájit. Takže když mne někdo, coby účetního, na podkladu nějakých indícií obviní z defraudace, jsem povinen předložit své účetnictví abych tak prokázal že k ní v mém případě nedošlo. Se samotným tvrzením že neexistující se nedokazuje bych asi neuspěl.

          5. Pořád zapomínám, že tady argumentuješ jako v hospodě. V hospodě ti takovou argumentaci štamgasti možná sežerou. Nejde o to dobrat se pravdy, ale mít pocit slavného vítězství. Tak si to užívej.

          6. Jak pravila jedna sestřička z „covidária“ ve zlínské nemocnici:
            „Racionálními argumenty iracionalitu prostě nenapravíš.“
            Já k tomu jenom dodám, že pokoušet se o to je zbytečná ztráta času.

          7. Ale ne, hanku. Ty především zapomínáš že do hospody chodí lidé všech profesí a ne jenom takoví štamgasti jaké si ty představuješ, když tou hospodou argumentuješ. A, na rozdíl od mnohých svých pracovišť, se tam ti lidé osobně potkávají a v hovorech si nehlídají profesní korektnost tak jako mezi kolegy na pracovišti. Hospoda je místo kam lidé přicházejí protože mají blízko chatu, pracoviště, byt… a nebo prostě proto že se chtějí sejít, nezávisle na tom jakou odborností se ten který z nich zabývá, ale proto že je spojuje i něco jiného. Hospodská posezení dokážou být stejně dobrou prevencí fachidiotismu jako setkávání ve veřejné knihovně.
            Když to řeknu zjednodušeně: Kdyby Dr. Zahi Hawass sedával občas v hospodě s inženýry, tak se nemusel před celým světem ztrapnit snahou dokázat že staří Egypťané jemně opracovávali žulu měděnými nástroji.

      4. „Přitom i ta věta o vládě je jen vyslovením názoru.“
        Není.

          1. Výrokem o faktu, který má pravdivostní hodnotu a tu lze ověřit. Názor pravdivostní hodnotu nemá.

            Fakt je objektivní, je nalezen, popisuje realitu, může být ověřen, je prezentován v neutrálním jazyce.
            Názor je subjektivní, je vytvořen, interpretuje realitu, nemůže být ověřen, je prezentován v zaujatém jazyce.

          2. Dobře. Nejde tedy o vyslovení názoru nýbrž o výrok.
            Ale je ten výrok o konspiraci?

          3. Ale to mi je úplně u p…aty, jestli je to o konspiraci. Vyvrátil jsem ti, že to je názor, a tím pro mě tahle diskuse končí.

          4. Tak promiň, já se domníval že ti jde o něco hlubšího a tys se zatím zaměřil jen na vystřižený detail. Když takto něco vytrhneš z kontextu lze s tím naložit jak jsi naložil. V tom případě bych jen připomenul že pokud je můj text celý koncipován jako názor pak se to vztahuje i na jeho jednotlivé věty. Protože jinak bych musel úplně každou zahajovat slovy: „Myslím si že….“, „Domnívám se že….“, atd. Tys ovšem k dispozici celý text neměl a tedy jsi ani neměl možnost posoudit zda jde o názor či výrok. Platnost svého tvrzení pro samostatnou větu jsi sice dokázal avšak platnost pro moji větu zasazenou v kontextu nikoli. V něm nepřestává být vysloveným názorem.

  3. „Konspirace prostě naplňují nějakou potřebu, která ve společnosti existuje a odpovídají na tu nejistotu způsobem, jakým nic jiného odpovědět nedokázalo.
    Musí zmizet příčiny té nejistoty.“

    To se obávám, že nikdy nezmizí.
    A možná by to byla i škoda.
    Existenciální tíseň a nejistota prostě k životu patří.
    U někoho je to potenciál k pozvednutí, u jiného k sebedestrukci, v horším případě k celospolečenské destrukci.
    Nejen ty konspirace , ale i odpovědné řešeni vlastního života je jen následek té existenciální tísně, která je příčinou životní nejistoty.

        1. Abychom si rozuměli, bavíme se tu o poznání, že existuje, nebo o tom, že je prospěšná?

          1. Sama o sobě jistě nijak prospěšná není.
            Na druhou stranu se snažím představit někoho, kdo ji nikdy, v jejich nesčetných podobách, nemusel čelit.
            A vychází mi tak leda nějaký robot.
            Takže i přes tu neprospěšnost bych jí neupřel potenciál polidštění.
            Nebo naopak sebedestrukce, jak jsem psal výše.
            Záleží, jak s ní kdo naloží, i to je součást naší svobody.

        2. První pravdou je pravda o existenci utrpení.
          Druhá pravda vyjadřuje příčinu utrpení
          Třetí pravda je o zániku utrpení.
          Poslední čtvrtá pravda je o cestě k zániku utrpení.
          Cílem Buddhova učení je osvobození se od utrpení.. Z jeho pohledu je i rozvoj morálky, mysli a moudrosti jen prostředkem k dosažení tohoto cíle.
          To jste si tedy, Saule, moc dobrý příklad nevybral.

          1. Dík za převedení mého odkazu do lean verze, Kamile, ale trochu tápu v tom, proč se vám Buddha, v souvislosti s utrpením, nezdá jako dobrý příklad.
            Zkuste opět zarolovat kolečkem a pokuste se ještě jednou pochopit kontext, ve kterém jsem ho uvedl.
            To vaše zvýrazněné „osvobození se od utrpení” by snad mohlo napovídat, jak to myslíte.
            V tom případě jste ale klidně mohl od těch čtyř vznešených pravd pokračovat dále, třeba k Buddhově osmidílné stezce.
            A jistě je vám také známo, že praxe buddhistické meditace má několik úrovní, tzv. vnorů.
            Konkrétně 4, některé zdroje uvádí 5.
            Osvobození se od jakéhokoliv připoutání, což je podmínkou odstranění utrpení, je výsledkem až toho nejvyššího, který je vyhrazen jen opravdovým Mistrům.
            Všechny živé bytosti před dosažením této úrovně jsou z podstaty života s utrpením nějak konfrontováni a sám Buddha to mnohokrát připomínal!
            Ale pokud už jste se mezi tyto osvícené Mistry svojí vlastní dlouhou a náročnou kultivací mysli napříč reinkarnacemi zařadil, tak to vaše vymezení Buddhy z tématu utrpení hluboce chápu. :-)
            Pojem utrpení ale z Buddhovy nauky vymezit nemůžete!

            No a když se vám nezdá dobrý příklad Buddhy, nabídnu vám jiný.
            Už před dvěma tisíci lety prý jeden “pobuda” opustil v dost nepříjemné situaci svět s tímto výkřikem:
            „Eli, Eli, lama sabachtani?“
            Přitom právě on o sobě tvrdil, že je syn Boží.
            A hlásal “pravdu, která osvobodí”
            Přesto to lze považovat za výkřik útrpný.
            A nijak nesnižuje to, co před ním kázal.

          2. Buddha měl svou verzi ještě štíhlejší:
            Existuje utrpení–>vše co existuje má svůj vznik a zánik–>tedy i utrpení má svůj vznik a zánik (Tři koše moudrosti – Tipitaka)
            To co je dnes nazýváno čtvrtou pravdou je vlastně návodem jak tu moudrost využít k zániku utrpení. Buddha byl tak stručný protože nechtěl aby byla sepsána nějaká příručka dostupná jen těm kdo umí číst (ono jich v jeho době moc nebylo) ale proto aby ho každý člověk měl zakotvené v mysli. Učil že je zbytečné hledat nějaké další pravdy protože po dosažení osvícení každý člověk dostane odpovědi na veškeré otázky (podobenství o člověku zasaženém otráveným šípem, později podávané i formou příběhu o třech mužích v hořícím domě).
            Charakterem a vzděláním člověka z hlediska jeho kvality se začal až po Buddhově smrti zabývat mahájový buddhismus, který vnesl do jeho návodu také lásku (ke všemu živému). Ale pro Buddhu byly veškeré lidské kvality pouze prostředkem formujícím osobní karmu tak aby se počet zrození snížil jen na nejnutnější minimum a tak bylo dosaženo co nejrychlejšího vymanění z karmického řetězce a vstupu do nirvány, což považoval za jediný způsob jak se utrpení zbavit.
            Tedy, dle mého mínění, jste si pro to, co považujete za člověku prospěšné, zvolil za příklad autoritu, která zasvětila většinu svého života snaze o odstranění téhož. No a na tento rozpor jsem poukázal. Toť vše.

          3. „Tedy, dle mého mínění, jste si pro to, co považujete za člověku prospěšné, …“ (KM)

            Můžete tu „prospěšnost“ utrpení, kterou mi podsouváte, doložit nějakou mojí konkrétní citací?
            Předpokládám že těžko, protože já ji tak nikde nezmínil!
            Ptal se mne na ni Tribun a já mu to doufám uspokojivě vysvetlil.
            Takže, Kamile…
            Nechte toho svého obvyklého diskusního fixlování, co jste se naučil bůhvi (i já) kde a od koho a reagujete prosím pouze na to, co píšu!
            Já to to tak s vámi dělám také.
            Chápu, že když jste s některými svými výroky konfrontován, tak vám to není příjemné, ale to vás neopravňuje k faulováni, lhaní , podsouvání a vymýšlení si blbostí.

            Toto prosím berte jako první Saulovu diskusní pravdu.:-)

          4. „Charakterem a vzděláním člověka z hlediska jeho kvality se začal až po Buddhově smrti zabývat mahájový buddhismus, který vnesl do jeho návodu také lásku (ke všemu živému).“(KM)

            Zde jste to nejdůležitější dal až na závěr .
            Asi by stálo za připomenutí i proč se tak stalo, kdo jsou vlastně ti mahajanoví boddhisatvové a jaká je tam třeba podobnost s křesťanstvím.
            Ale to jen dodávám a nevyčítám , to je opravdu hodně široké téma.

          5. „Můžete tu „prospěšnost“ utrpení, kterou mi podsouváte, doložit nějakou mojí konkrétní citací?“
            Tak já už fakt nevím jak vašim výrokům rozumět, Saule. Pokud si myslíte že by byla škoda kdyby měly ze života zmizet existenciální tíseň a nejistota, (což obé považuje Buddha za utrpení) tak asi proto že je považujete za prospěšné. Máte to hned v prvním svém komentáři.
            Mahájoví boddhisatvové jsou vyspělí jedinci kteří se již karmickému řetězci vymkli ale dobrovolně se inkarnují zpět na zemi proto aby pomáhali ostatním k dosažení téhož. Více se o nich rozepisovat nebudu protože bych popsal několik obrazovek a vy přitom máte možnost si zagooglit a přečíst si co už o tom napsalo mnoho jiných.

          6. „Tak já už fakt nevím jak vašim výrokům rozumět, Saule“(KM)

            A tak to já vám rád poradím, Kamile.
            Když něčemu nerozumíte, zkuste se zeptat.
            Určitě je to jednodušší a užitečnější, než na svém neporozumění stavět nějaké falešné myšlenkové konstrukce a ještě je podsouvat druhým.
            Jak můžete vidět výše, Tribun neváhal a hned a jasně se mne po tom prvním komentu na tu prospěšnost (kterou jsem ale nikdy nezmínil) utrpení zeptal.
            A já mu také hned v první větě odpověděl, že sama o sobě prospěšná není.
            To všechno jste ale měl v komentářích už dávno k dispozici, přesto vám to k porozumění nepomohlo a šermujete tu k odvedení pozornosti nějakým mým prvním, vámi zdeformovaným, komentářem dokonce ještě i nyní.

            Tady bych mohl svůj údiv a neporozumění vyjádřit pro změnu zase já, ale neudělám to, protože tomu, nebo spíš vám, rozumím velice dobře.
            Pár diskusí už jsme spolu absolvovali, a vaše slizce hadí postupy jsou mi už dobře známy.
            Jedna diskutérka vám je opakovaně vyčetla trochu korektnějí jako „intelektuální nepoctivost“.
            Nu a jelikož právě naopak intelektuální poctivost je zlatá nít, která se táhne celým Buddhovým učením a bez ní jej nelze vstřebat, tak jste se tímto svým handicapem pro mne z další debaty o buddhismus sám, cíleně a záměrně vyloučil a diskvalifikoval.

            Ještě vám na rozloučenou mohu zabručet mantru Óm mani padmé húm :-)

          7. Být vyloučen z hovoru s vámi, Saule, je velmi očistné. Děkuji.

          9. Omlouvám se, Tribune. Chápu vaše rozhořčení a respektuji vaše právo domácího: Vymáchat každé zlobivé kočce čumák v čem si zaslouží.

    2. „Existenciální tíseň a nejistota prostě k životu patří.“
      Pak je ovšem záhadou proč se všechno živé snaží právě toto snížit na minimum.

      1. Že něco něco k něčemu patří ještě neznamená, že je to prospěšné a žádoucí, viz menstruační bolesti.

        1. Nu ano. Těší mne že jste můj komentář pochopil a vyložil ho i méně chápavým.

      1. Už tam ten odkaz je. Resp. se to WP asi snažil vyrenderovat přímo jako ten FB post, ne jako odkaz, a chyběl mu tam enter nebo kdo ví co. Ale snad se mi to podařilo spravit.

    2. Má vlastně naprostou pravdu, až na to, že sám vlastně dělá totéž, co vytýká tzv. dezinformátorům. Možná dokonce něco ještě horšího: odmítá kritické myšlení. Ten text je svým způsobem učebnicový příklad běžné konzervativní paniky, jen od někoho, kdo by sám sebe za za konzervativce asi nepovažoval.

      1. Nevím, kde jste vyčetl, že autor odmítá kritické myšlení.
        Jak jsem to pochopila já, racionální a tudíž kritické myšlení zásadně preferuje. Jeho vypnutí přičítá tomu, že v mysli příjemce dezinformační kampaně převládne emotivní stránka, podprahově obsažená v předkládaném narativu.

        1. Jinak, než odmítnutím kritického myšlení nelze jeho ideál nekritického důvěřování aktuálním elitám naplnit, nemyslíte?

          1. Celou dobu je řeč o státem organizovaných dezinformačních kampaních, nikoli o jednotlivých lžích nebo amatérských konspiračních teoriích. Autor říká, že mezi naší a rusko-čínskou částí světa je tento rozdíl: Uspořádání režimů a institucí v západní společnosti podle jeho názoru umožňuje státem organizované dezinformační kampaně odhalit snáz než v režimech euroasijského typu. (Thrillery Steva Berryho se sice čtou dobře a jejich historický rámec je perfektně ozdrojovaný, ale je to jen fikce.) Proto takové kampaně na Západě nepatří k běžně používaným politicko-propagandistickým nástrojům. Dávám mu v tom za pravdu. Od 60. let, kdy jsem začal vnímat politiku i rozumem, jsem zažil – pokud si dobře vzpomínám – jenom dva dosud uspokojivě nevyřešené případy pravděpodobných západních dezinformačních kampaní: Vraždu J. F. Kennedyho a 11. září 2001. Spousta dalších akcí tohoto typu (namátkou: flase-flag operation v Tonkinském zálivu v r. 1964, další operace pod falešnou vlajkou podnikané Rudými brigádami v Itálii v 70. – 80. letech nebo propagandistická kampaň před 2. válkou v Perském zálivu v r. 2003) byla odhalena. Bývalý SSSR/dnešní Rusko i Čína mají podobných kostlivců plné skříně a pravda bývá odhalena jen tehdy, kdy se jim to hodí. Totéž platí např. pro pozadí pokusu o atentát na Jana Pavla II. v r. 1981. Vatikán je ve skrývání faktů a vytváření dezinformačních kampaní také dostatečně zkušený.

            OT: Možná že naivně slepá víra některých lidí ve střední Evropě v perspektivnost společenského uspořádání současného ruského typu spočívá právě v tom, že se mu svou skutečnou podstatu daří navenek úspěšně zakrývat – i s pomocí dezinformačních kampaní. To, že se tu podstatu nedaří odhalovat, ještě neznamená, že neexistuje. Ale nemůžeme se divit, když tady režim do propagandistického boje nasazuje srandovní paskvily typu Evropských hodnot.

            Někomu/něčemu důvěřuje každý, i ten, kdo je schopen kriticky myslet v širší míře než průměr společnosti. Ani kritické myšlení se bez základního stupně důvěry neobejde. A řekl bych, že ve srovnání s euroasijskými režimy máme v naší části světa více možností, o co tu důvěru opřít. Jedno z poznání umožněných použitím kritického myšlení je toto: Ten, kdo do světa na všechny strany vykřikuje, že všichni lžou, se především řídí příslovím „Podle sebe soudím tebe“. S největší pravděpodobností lže a manipuluje taky a přitom se snaží skrývat svoje mocenské a materiální zájmy.

            A ještě disclaimer: Ne, Vít Kučík opravdu nepatří do mé názorové bubliny.

          2. Možná autor něco takového říká někdy jindy a někde jinde, ale ne vámi odkazovaném textu. Tam říká přesně to, co parafrázoval Oh.

            A jádro pudla – alespoň jak já ho vnímám a nemám důvod si myslet, že to vnímám špatně, protože vaši interpretaci čtu poprvé – není v tom, jestli je na Západě snazší státem organizované dezinformační kampaně odhalit, ale v tom, že na Západě nic takového neexistuje, na rozdíl od Východu. Nikdy nešlo o pokoru před pravdou, ale vždy jen a pouze o arogantní My Dobro vs. Oni Zlo.

          3. „Jedno z poznání umožněných použitím kritického myšlení je toto: Ten, kdo do světa na všechny strany vykřikuje, že všichni lžou, se především řídí příslovím „Podle sebe soudím tebe“. S největší pravděpodobností lže a manipuluje taky a přitom se snaží skrývat svoje mocenské a materiální zájmy.“
            To je dost předsudečné a tedy i zavádějící „poznání“, hanku. Totéž přece může vykřikovat i ten kdo mnoho lží odhalil/rozpoznal, aniž by sám byl lhářem a manipulátorem.

        2. Treseni, vám zřejmě nějak uniklo, že celé povídání Víta Kučíka je založeno na axiomu „my jsme držiteli Objektivní Pravdy a „oni“ nám hybridně podstrkují Lži,“ aniž by se obtěžoval zkoumáním, zda my – čistě náhodou, samozřejmě, a s pytlem těch nejlepších úmyslů :D – neděláme jim totéž.
          Nositelé emoce „vlastního názoru“ jsou totiž ochotni rezignovat na objektivní pravdu, která řiká, že východní státní aktéři mají motivaci nějaké hybridní kampaně organizovat a taky je organizují, rezignovat na důvěru v kolektivní předávání zkušeností, když popirají poznatky našich i západních bezpečnostních služeb o těchto kampaních, rezignovat na důvěru v jakoukoli významnou osobu, která emoci „vlastního názoru“ nepodporuje.“
          Čímž se Kučík dopouští přesně toho postoje, který připisuje protistraně.

          1. Myslím, že při troše pozorného zkoumání se dá (netvrdím, že snadno) rozeznat, která kampaň hraje na jaké emoce a do jaké míry. (Dobře to sepsal ve svých knihách Petr Nutil. Před jeho „kyselým testem“ neobstojí ani řada „našich“ kampaní.)

          2. Především tu jde o axiom, kdo jsme „my“ a kdo jsou „oni“.
            V druhé řadě o zjištění, co dělají „oni“ a o odhad, proč to dělají.
            Jestli máte dojem, že smysl toho všeho je dokázat, že „my“ jsme nositeli absolutní pravdy, pak jste na omylu.
            Smyslem je docela obyčejná sebeobrana.
            Debata s někým, kdo se nepovažuje za součást onoho „my“, je samozřejmě poněkud obtížná, i když ne nemožná. Ale pokud se předem shodneme na tom, že jsou mu bližší „oni“, pak si můžeme rozumět bez zbytečných řečí.

          3. Vzájemné přitakávání si uvnitř MY-bubliny není debata už vůbec. My=pravda je staletími prověřená strategie sebeobrany v duchu hesla, že nejlepší obrana je útok.

          4. „Jestli máte dojem, že smysl toho všeho je dokázat, že „my“ jsme nositeli absolutní pravdy“
            Ne, takový dojem nemám. Mám dojem, že právě to Kučík předkládá jako axiom. (Což jak moc dobře víte, je tvrzení, které se považuje za předem platné a tudíž se nedokazuje.)

            Treseni, pro vás, vypůjčeno od Karla Čapka:
            „Zásada náboženská: Kdo není se mnou, je proti mně.“
            „Zásada politická: Kdo není se mnou, je lump.“
            Kdybyste snad k té sebeobraně potřebovala i nějaká úderná hesla pro úderné oddíly.

          5. „Mám dojem, že právě to Kučík předkládá jako axiom.“

            Kdyby to předkládal jako axiom, tak by na argumentaci ve prospěch jeho platnosti (on sám zdůrazňuje, že omezené) ne(s)potřeboval ve svém článku 1216 slov.

            Bohužel se nick oh a spousta jiných spolu s ním dopouštějí jiného argumentačního faulu: Za axiomatická považují tvrzení právě opačná než předkládají Kučík et al., a to právě jenom proto, že jsou opačná. Jejich logika je jednoduchá: Opak toho, co tvrdí vládní politici, mainstreamová média a prosystémoví aktivisté (zkráceně: „oni“), je automaticky pravdivý a jeho pravdivost se nemusí dokazovat.

            BTW, ještě nikdy jsem od těchto „alternativců“ nečetl dobrovolné přiznání omylu, natož lži, a to ani v případech, kdy z nich byli přímo usvědčeni. V nejlepším případě občas z internetu některé nejřvavější případy lží a manipulací potichu a bez komentářů zmizí, ale často ani to ne. (Mohu se samozřejmě mýlit. Jestli někdo máte nějaké příklady, že někdo dobrovolně přiznal omyl/manipulaci/lež nebo se dokonce za něco dobrovolně omluvil, račte je předložit.) Většinou ale melou pořád dokolečka totéž, často i léta po tom, kdy jejich tvrzení byla spolehlivě a prokazatelně vyvrácena.

          6. Vzájemné přitakávání si uvnitř MY-bubliny není debata už vůbec. My=pravda je staletími prověřená strategie sebeobrany v duchu hesla, že nejlepší obrana je útok.
            Jenže tady nejde ani tak o bubliny, jako o státy.

  6. Stručný návod na použití internetu:

    1) Když tam je „tohle před vámi tají“, je to dezinformace.

    2) Když tam je „nezávislá“, „bez cenzury“, „nekorektní“, „svobodná“, bude to dezinformace.

    3) Když tam je „sdílejte“, je to dezinformace.

    4) Když to přišlo jako dvacátá kopie, poslaná na dalších třicet lidí, je to dezinformace.

    5) Podívej se na hoax.cz. Je to tam? Tak je to dezinformace.

    6) Že je něco na fotce, neznamená, že je to realita.

    7) Gatesovi je úplně jedno, co děláš. Ani ti nechce dát peníze.

    8) Když je to napsané podezřelou češtinou, jsou tam desítky vykřičníků, jsou tam pasáže VELKÝMI PÍSMENY a další chyby, je to dezinformace.

    9) Útočí to na emoce? Je tam „Tohle si nenecháme líbit“, „Jakou budoucnost připravují pro naše děti?“ nebo „Tohle už nikdo nezastaví“? Je to dezinformace.

    10) Když chtějí, abys někam klikl/a nebo někam poslal/a peníze, není to dezinformace, je to podvod.

    11) Když to nikomu nepošleš, nic se nestane.

    12) Když nevíš, jestli to je dezinformace, tak to asi bude dezinformace.

    Zdroj: Internet :-)

    2. koukám, že bojujete hned na několika frontách:-)

        2. stále ještě, hanku? :-) Dával jsem vám ale méně času, než jste nakonec vydržel. Cenzura extremistických webů kde se diskutuje rasová, třídní, etnická či náboženská nenávist – ale zároveň hájí „svoboda slova“ (právo vyjádřit svůj díl osobnostní nenávisti a mentální frustrace ) jaksi psychicky tuto svobodu neustojí. Tím odhalují své ideologické pozadí, protože starým psům nové kousky nenaučíš. Konzervativci (chraň mě Pánbůh abych se mezi ně počítal) se museli na Západě mentálně transformovat, aby snesli jak se jim společnost transformovala před očima, že třeba katoličtí dogmatici v Irsku, museli přijmout stejnopohlavní manželství nebo francouzští katolíci kvoty na zastoupení žen v představenstvech větších společností, což protlačili macronovi liberálové.

          Holt svět se mění a mění se den ode dne k lepšmu /kdo by si pomyslel, že krátce po prezidentu USA černé pleti bude i žena černé pleti viceprezidentkou/. Jen chudáci marxleninisté to mají těžké, přijmout fakt, že tu budou lidé (a ani nemusí být miliardáři) co si si dopřejí Heliskiing (někteří jako já, holt ne na Aljašsce, ale ve francouzském Vallée Blanche, možná proto jsem ještě tady:-) přitom se ráčí zabít, zatímco proletář si zařádit na freeride opuštěných svazích nemůže dovolit, a radši umře na cirhozu jater a rakovinu plic od „českého národního sportu“ – sledování fotbalu v začuzených trojkách (tedy od roku 2006) už jen na zahrádkách v létě – bere pořád jako příšernou „sociální nespravedlnost“ a bohaté by, kdyby mohl, umravnil pár lety Jáchymova.

          To ti „buzíci“ jsou pořád, ač se v mnoha expozé sahajících až ke zpochybňování Osvětimi jako koncentráku (a tím osahávání prostoru dotknout se už i od našich marxleninistů „Osvětimské lži“ a rozehrát doposud pro „staré dobré komunisty“ nemyslitelné ideologické souručenství s neonacisty a antisemity všeho druhu kompilaci „třídně anti-menšinového neonacismu“) – jsou pro tyhle stalinistické konzervy pořád akceptovatelní. Svět se mění, lidé ne. Tedy jen někteří, nicméně společenská přikrývka pod kterou by se s těmito názory mohli schovat a jen potají a mezi sebou se chlubit a potichu šuškat co by „tamtěm…..! provedli, kdyby mohli, je dneska už naštěstí dosti řídká, spíše až „průhledná“ a každý bezděky (podlehnuvší celospolečenskému tlaku na potírání – nejen v rámci UEFA – nenávisti vůči menšinám) odhalí své ledví.

          Jen na ty koncentráky nikdy nedošlo při „nevinné“ debatě o tom jestli je homosexualita ůchylka a měla by být zahnána za zdi domovů, tak rychle – jako na „volné pokračování“ tématu. Inu myslím, že někteří lidé se budou ještě moc a moc divit:-) Rád jsem vás četl tam „na nejmenovaném blogu“…

          1. Tak samozřejmě, že se to dalo čekat. Mně už nezbývá tolik času v tomto slzavém údolí, aby mi stálo za to utrácet ho tímto způsobem. Navíc mi sem teď zákazník nahrnul práci na další dva měsíce, tak zas pro změnu musím dělat něco užitečného.

            Je mi smutno z toho, jak končí mí generační vrstevníci… O některých jsem měl přece jen lepší mínění. Ale ono to není nic nového pod sluncem: Už nejmíň 5000 let si každá odcházející generace myslí, že s ní končí ten lepší svět, že dnešní mládež stojí za hovno a že až ti staří odejdou, tak ti mladí to povedou cu grunt. Ti mladí to ale zatím vždycky nějak ustáli a není důvod myslet si, že teď tomu bude jinak.

            Jak si klínopisem poznamenal anonymní královský písař na hliněnou tabulku mezi záznamy o skladových zásobách a dlužnících v sumerském království 2500 let před Kristem: Čím jsem starší, tím větší mám pocit, že všichni kolem mě jsou blbci…

          2. to buďte v klidu, hanku, mám děti 24 a 26 a myslím si v soft verzi o nich to samé, už jen proto, že takové pohodlí a komfort co mají díky režimu (tribun nechť zpozorní) liberálního kapitalismu, že to mají o mnoho nezaslouženě lehčí než je potřeba a jak my měli, za strašné bídy v socialism. A že tento „klídek a tabáček“ není dobrý pro ně samotné, aby byli zoceleni pro tvrdou nadnárodní konkurenci v byznyse v jejich budoucím životě. To je problém především pro ně samotné, ale náš je v tom, že jsme jim díky tomu, jak dobře jsme se díky sice své tvrdé práci měli my, samozřejmě už za raného českého kapitalismu, jsme to také neměli zase tak těžké, byznys šel sám, lidé byli hladoví a prahli po zboží a příměřeném luxusu jaký byl zcela běžný na Západě, ale jaký u nás neměl nikdy dříve obdoby – takže ani já generačně Husákovo dítě, jsem to měl díky neobvyklé životní příležitosti v životě, docela také lehké.

            Ale každý jsme dělali chyby, my tehdy v tom, že jsme měli absolutní neúctu k těm, kdo se s nově nastálou situací nedokázali vyrovnat a mysleli si, že neúctu k nim snadno vyrovnáme tím, když „jim podáme rukavici“ (jestli jste viděl Bony a klid – znamená to, že jim dobře, nadmíru dobře zaplatíme za obyčejnou práci) že to nahradí ztracený respekt nebo někdy a od někoho snad i otevřené pohrdání.

            Pravda, to ještě nebylo to nejhorší, co by se jim mohlo dostat, protože i když jsme byli jací jsme byli, dobře jsme vždy zaplatili a poděkovali – to staré struktury nikdy neudělaly – ti je vyhodili a oni pak dělali nádeničinu a posluhu. Doslova. Bylo mi líto Ukrajinců, co tady dřeli jak koně a nic než flaška večer pro ně nebylo odměnou za tu nikdy nekončící dřínu, protože většina z nich posílali vše co vydělali poctivě domů. Zase a jen pro své děti.

            Dnešní mladí ale mají jednu výhodu než ty staré struktury a tvůrce kolektivistických diktatur založených na tom, „kdo je náš – jde s námi, kdo je jiný tak jde proti nám a my proti němu“ – tedy jinakost se brala automaticky za nepřátelský postoj, samozřejmě mimo třídy určené k likvidaci, to bylo přímo v ústavě dělnické právo a i stranická povinnost.

            Takže dnešní mladí nemají problém respektovat třeba 1.200 pohlaví nebo asexuály a brát jejich příslušnost jako sobě rovnou. Heterosexualitu neberou jako „přirozenou“ ale jako efektivně většinově se vyskytující sexuální orientaci – nic víc. Lidi s jinou barvou kůže a náboženstvím berou jako by žádné neměli, nebo jako by byli jako nějaká komunitní sekta, jen s dobrovolně demokratickými principy volby svého guru, co rozmlouvá s jejich Bohem a tento rozhovor jim zprostředkovává. S Bohem o kterém jinak ani veřejně nemluví a nikdo ho nezná. Je jen pro ně samotné.

            Neberou v potaz pojmy jako národ, vlast, otčina a podobné anachronistické nesmysly, oni berou, že všichni lidé mají mít právo svobodného pohybu po celé planetě. že máme mít globální .lidská práva a že když budeme ekonomicky činní, budou chtít mít i globální zajištění skrze globální firmy (zdravotní a důchodové pojištění na jednu univerzální Identity Card, Personalauswei.s etc) nevadí jim carta s idetifikací osobních údajů. nebojí se velkého brtara když bude platit kontrola firem a stát
            nebude moci firmám nařizovat, aby dešfrovaL jejich Iphony nebo sledoval jejich pohyb. Stát sám to bez korporací tož nikdy globálně a technologicky, nikdy sám nezlídne. A korporace se musí kvůli své globální pověsti a zákaznikům a musí se takovým požadavkům od státu umět postavit.

            Moje děti chápou, že všichni nemohou mít vlastní dům se zahradou, ale že musí začít být budována ekologická města (plovoucí po oceánu, osídlovány méně pohostinné podobné pásy) a musí tam fungovat nějaká forma sdílení majetku a zdrojů.

            Tohle je možná dneska víc než náš entusiasmus vydělávat na počátku 90th peníze a dávat na odiv svůj úspěch, protože to bylo moc lehké. Omezit se tehdy když nemusím, na to je potřeba odvaha. A tu my před 30 lety neměli, chtěli jsme luxus co druzí nemají a pak s tímto luxusem před těmi co jej nemají, korzovat jak maloburžoasie při nedělní korze s ženuškou a dětičkami v námořnických oblečcích. No, vidíte, snad už ten svět půjde jen k lepšímu, tohle už se fakt nenosí…

          3. „….utrácet ho tímto způsobem. Navíc mi sem teď zákazník nahrnul práci na další dva měsíce, tak zas pro změnu musím dělat něco užitečného.“ (Hank)

            Mít co pravdivého říct a mít odvahu to říct i tam, kde to nechtějí slyšet, rozhodně není neužitečný způsob utrácení času.
            Třeba ten svůj odchod ještě časem přehodnotíte a kdyby ne, i tak tak to bylo užitečné.
            Taky jsem Vás „tam“ rád četl.

  7. Saul: Děkuji.

    V některých cizích zemích se provozuje něco, čemu se říká „zavěšený kafe“. Prý to vzniklo v Neapoli (italsky: caffè sospeso), kde lidi odjakživa považovali možnost konzumace kávy za své základní lidské právo. Když jich za války spousta zchudla tak, že si nemohli dovolit ani to kafe, lépe postavení spoluobčané jim v restauracích a kavárnách začali projevovat svou solidaritu a objednávat si kávu po dvou s tím, že jedna má býti „zavěšena“. No a pak přišel někdo další s dotazem „nebylo by tu jedno zavěšený kafe?“ a dostal ho, aniž by musel platit. Po roce 2008 se prý tato tradice v různých zemích obnovila a rozšířila i na jídlo a teď se snad začíná prosazovat i u nás.

    Proč ten sáhodlouhý úvod? Protože si podobně představuju i internet. Virtuální prostor je plný „zavěšených“ myšlenek, které v klidu čekají, až přijde někdo, komu se budou hodit. Některé se samozřejmě nedočkají nikdy, ale jiné, jakkoli teď někomu (nebo většině) připadají směšné nebo jako hovadiny, se dříve nebo později mohou projevit jako užitečné a potřebné, některé možná při správném uchopení i životně důležité. (Odbočka: Proto jsem taky proti omezování internetu paywally nebo různými – často nesmyslnými – odkazy na autorská práva. 99,9% toho, co se za ně schovává, by bez interakce s jinými lidmi nikdy nevzniklo. A peníze lze jistě vydělávat i jinak, takže každý provozovatel, poskytovatel i uživatel by měl k internetovým obsahům přistupovat jako k veřejnému vlastnictví. Ono to tak nakonec stejně de facto je. Směšné jsou třeba snahy youtube, když se na pár kliknutí dají sehnat rozšíření prohlížečů umožňující z youtube cokoli zdarma stahovat. Konec odbočky.)

    Takže věřím tomu, že i něco z mých plků si najde své čtenáře a třeba i aktivní uživatele, kteří se nad tím zamyslí a tvůrčím způsobem to rozvinou k užitku svému i nás všech ostatních.

    1. Žádné „plky“, včetně těch nejpodnětnějších, bohužel nemají zaručené, že zůstanou viset dlouho. To se nejvíc týká blogů, které zanikají se svými zřizovateli, ale i diskusí v dalších koutech internetu.
      Tím chci říct, že tady platí přítomnost. Kdo uteče, jeho kafe bude vylito a nikdo si ho neužije.

      1. Máte kus pravdy, víc než svých diskusních příspěvků pod blogy si vážím toho, co jsem svého času psal pod vlastním jménem pro jedno nejmenované internetové periodikum. Tam se to dá dohledat i po 15 letech. Existují ale i diskuse odborné nebo takové, kde se scházejí dobře poučení amatéři a poloprofesionálové provozující různá méně či více exotická hobby, na ty se moje poznámka o zavěšených kafích taky hodí lépe než na ty pod všeobecnými blogy, kde se řeší, jak DBL nebo vůbec vesměs mlátí prázdná sláma a plive na ty, kdo si dovolují oponovat většinovému stádu nositelů zdravého selského rozumu…

        Některé věci by se měly učit nejpozději na středních školách, od Psychologie davu Gustava Le Bona až po Výrobu souhlasu Noama Chomskyho.

  8. Vyloveno z internetu:

    Když se u nás řekne islámské právo, většina lidí si představí buď ženu v burce zazděnou doma (což s islámským právem vlastně ani nesouvisí, to je věc konzervativní rurální patriarchální tradice) nebo ty useknuté ruce… Ale islámské právo, respektive reálný dopad jeho aplikace, je skutečně spíš o tom, když od vás nějaký důležitý muž ve vesnici koupí mandloňový sad a má vám zaplatit padesát ovcí, tak vám je skutečně dá. A že v případě, že vám je nedá, přijde nějaká autorita, která řekne: „Tady pánovi jste slíbil padesát ovcí, ale pan jich dostal dvacet a z toho pět jich ještě pošlo druhý den. Máte týden na to dát to do pořádku.“ Anebo jiný příklad. Islámské právo nijak neupírá ženám právo vlastnit majetek. Nicméně v korupcí prolezlém systému se dělo, že pokud žena ovdověla, rodinný majetek shrábla rodina jejího manžela a vdově v lepším případě nechali jen něco na živoření. Něco takového fundamentalistický soudce, který je hluboce přesvědčen, že právní normy jsou nezpochybnitelné a Bohem dané, nepřipustí.
    (Zdroj: https://a2larm.cz/2021/09/taliban-ziskal-legitimitu-tim-ze-vytvoril-paralelni-stat-rika-expert-na-blizky-vychod/)

    Za sebe bych k tomu ještě připomněl další část práva šaría, se kterou jsem se setkal profesně, a to muslimské bankovnictví, které – zjednodušeně řečeno – pracuje bez úroku. (Dobrý odborně fundovaný článek je třeba tady: https://www.mesec.cz/clanky/jak-funguje-islamske-bankovnictvi/)

    A abych nasral některé ostrovany, kteří tady denně šmejdí, aby si o mě mohli otírat své uřvané oslintané tlamy, nemohu si odpustit řádnou dávku jedovatosti a nepřipomenout Stanislava Komárka s jeho poněkud ironickou (nebo zlomyslnou, u S.K. člověk nikdy neví…) vizí realizace muslimských tradic a morálních pravidel ve středoevropském provedení: Český tatík s celou rodinou po polední modlitbě připomenuté voláním muezzina z věže pražské mešity sv. Víta (přenášeným místním rozhlasem do všech obvodů a místních částí Prahy) na Boží hod vánoční usedá ke svátečnímu obědu – hovězí, zelí, knedlík, nealkoholické pivo – protože narození Božího proroka jménem Ísá se přece musí náležitě oslavit… :-D

  9. „A abych nasral některé ostrovany, kteří tady denně šmejdí, aby si o mě mohli otírat své uřvané oslintané tlamy..“

    :-)
    Tu flusteneckou ostrovní, nejen trojtažku, nasrat nemůžete, Hanku.
    To jsou teflonové pánve, po kterých každý logický argument zteče do jejich lapačů iracionality, což je pro ně nezpochybnitelné vítězství.
    Nevěřím, že zde někdy bude nějaký chalifát, ale kdyby, tak přesně tito by v mešitách bušili svými prázdnými hlavami do orientálních koberců, že by to dunělo českými městy, luhy a háji na kilometry daleko.
    Na takovou svoloč stačí mít dobrou paměť .
    Když se její mluvčí kdysi definoval jako „levicový myslitel“, později se doznal k sympatiím k fašismu a nakonec ideově skončil jako čistokrevný neonacista i s tím „přikladným“ vztahem k levici.
    Ta jeho squatra je na tom v podstatě stejně.
    Měli jsme své uřvané a uslintané Emanuele Moravce, evidentně nejen na ostrově malo-mocných stále máme, a je potřeba počítat i s tím, že cosi takového bude otravovat vzduch v české kotlině i nadále.
    Ke škodě nás všech.
    I když sledovat to současné ostrovni panoptikum je docela zábava:-)

    1. :-D

      Mě pobavilo, že na sebe vykecali své volební sympatie, nepochybně pro typicky levicové strany, jako jsou například ANS nebo SPD. ANS: Soudružka Vladimíra Vítová, ovdovělá al-Málikí (její zesnulý bývalý manžel byl Iráčan z rodiny premiéra jedné z posaddámovských vlád Núrího al-Málikího, btw za šíitskou islámskou stranu – jaký je asi její skutečný vztah k muslimům a islámu, nehledě na to, co z ní na veřejnosti leze?), bývalá členka ČSSD a až do r. 2014 státní úřednice. (Ale možná je zmýlilo její rodné příjmení Levá…) SPD – namátkou vybírám z kandidátky Pardubického kraje: Č. 1 – Bašta, bývalý člen ČSSD, ministr a velvyslanec v Moskvě; č. 2 – Dlask, správní ředitel Tykačovy elektrárny Chvaletice. Tito soudruzi, budou-li kamkoli zvoleni nebo jmenováni, jistě budou také až do roztrhání těla hájit jejich zájmy, ať už v parlamentě nebo jako státní úředníci. (Zvlášť soudruh Dlask, který – dostane-li se do některé z vysokých správních nebo exekutivních pozic – bude přednostně hodnocen za vytloukání renty pro svého současného šéfíka.)

      A tak dále a podobně, nechce se mi ztrácet čas pokračováním. Škoda slov, nebo jak to říkala jedna moje dávná kolegyně, když jsem pracoval v Brně: Darmo huhňat.

      1. o ANS jsem tu psal. Jejich předsedkyně Vítová byla vyhozena z diskuse na ČT – protože se odmítla distancovat o pravomocně odsouzeného antisemity A.B. Bartoše s tím, že prý v České republice nebyla ži.dovská otázka ještě uspokojivě vyřešena. (a tudíž ji chtějí dále řešit…) – co hodlají udělat s Ž.idy? Zatiím neprozradili, začít tam kde skončili na.cisté, nebo mají nějaké „vlastní“ řešení? Jak chtějí zkoumat kdo je Žid a kdo ne, jestli se s těmi, co Židé jsou – má něco řešitt?

        Je strašné, že tato nenacistická strana, co má v programu, krom tohoto také většinu priorit Got.twaldovy KSČ z r. 1948 vůbec do voleb byla připuštěna a nerozpuštěna a ti lidé nepozatýkání za boj proti ústavnímu zřízení liberální demokracie. Chtějí vystoupit z NATO a požádat o ochranu SSSR, pardon Rusko/Putina. To je hlavní bod jejich programu.

        Jak to chtějí udělat? Poslat zvací dopis Putinovi, aby tu zřídili nějaké ty základny – nebo hlasovat jako na Krymu pod hlavněmi samopalů o připojení k Rusku? Jak nám pomůžou, to sem půjdou přes Estonsko, Polsko, Ukrajinu a Slovensko INVAZIVNÍ JEDNOTKY a „OSVOBODÍ“ nás proti vůli 70% lidí? Nebo pro jistotu sousední státy anektují taky?

        Putin denně před spaním zatímá ruce v pěst, když namísto svatého obrázku kouká na mapu Evropy z roku 1970. Kde hranice SSSR sahaly až k Furt im Waidu, Bayerische Einsensteinu – či rakouskému Freistadtu. Cháou, tak moc, se chde tenhle frajtr pomstít, že namisté vojenské kariéry byl v jednu dobu vržen mezi taxikáře co poklonkovaly před západními turisty a newyorským drnčivým „rrrrrrr“ mu říkali – že chtějí rrrruský bílý maso….

        Tohle je ANS a ti nešťastníci z Hnědého ostrova – vesměs sociopaté vyvržení společností na jjejí samý okraj, zkrachovalci, co je anglosasé poté, co jim leštili jejich manažerské polobotky poslali na vejminek a oni živoří ve společenském vakuu – mezi společností méněcenných, druhořadých či rovnou deklasovaných – hledají jako lidé v nacistickém Německu svoji mentální a sociální oporu v nacionáloně-šovinistickém narativu 30.let minulého století?

        Jeden takový nádenický gauleiter – co mu ply.nové= komory přijdou jako to „řešení“ (pro uprchlíky, Romy atd. co spadají do kategorie „čmoud“, „negr“ ad.) další je obdivovatelem vědeckého odkazu díla MUDr. M.e.ngeleho a nejlepší politický systém vidí ve stalinistickém přídělovém socialismu (komunismus víme je je jen „vědecká“ zcela utopická fikce svědků Marxových) no a ten poslední – ten je nejpozoruhodnější, ten by povýšil vědecký marxismus a sociální inženýrství na něco jako byly pinochetovy převýchovné tábory, kde by se liberálové předělávali na nacionálně-konzervativní soldatesku – v jakémsi marxleninském katolickém semináři – s rákoskou, vojenským drillem a klasickou šikanou od „staršinu“ či snad přímo sexuálním zneužívání jako formy trestu od mladých politruků. Tyto metody by měly být údajně učinnější než měl být Jáchymov pro nepřátelskou třídu – tady by šlo více o „edukaci“ ve smyslu komunistické klášterní výchovy/ kde za zdmi těchto ústavů budou Dr,Bolíto a šílení psychiatři a jejich gorily (z řad sovětských poraděnků) vymýtat liberálního ducha krajně individualistických liberálů a půjdou tvrdě po nastolení jejich dušičky do set-upu marxleninské linie společnosti.

        Panoptikum, co te|ď působící na Ostrově hnědorudýh příšer – je klasickou kompilací freudovských definic deformací lidské mysli, které mají své příčiny ve fatálních rodinných a sociálních poměrech, ve kterých se ti nebožáci v dětství nacházeli. Jak jejich seberealizaci přeťala dekomunizace pro r. 1989 – a následný cejch statutu člověka druhé až třetí kategorie živořicího na okraji společnosti, žijícího v dušení ilegalitě, se strachem že budu někde ne snad přistižen – ale toliko CITOVÁN – pod svým pravým jménem a toto mé „dílk“ (třeba to o hodnotě lidí přicházejících k nám jako váleční uprchlíci s muslimskou vírou) o bude veřejně čteno před mým barákem s tím – že předseda MNV řekně – „Tož občané, hleďme – toť náš rodák“…..:-)ú

        1. „Jak nám pomůžou, to sem půjdou přes Estonsko, Polsko, Ukrajinu a Slovensko INVAZIVNÍ JEDNOTKY a „OSVOBODÍ“ nás proti vůli 70% lidí? “

          Jak jste na tu blbost, že něco takového si přeje 30% Čechů, přišel?
          Nespokojenost s Bruselem ještě nutně neznamená, že ti lidé jsou vlastizrádci typu Bilaka, nebo současného stalinisty Skály, jehož vyšachovali i vlastní soudruzi, aby jim tato celoživotní kolaboranská
          kreatura nedělala ostudu.
          Osvobodit se můžeme jen sami!

    2. Ještě si dovolím parafrázovat jeden bonmot Günthera Grasse. Původně to sice bylo řečeno na margo dějin, ale myslím, že po malé úpravě to lze použít i stran politiky a nových médií.

      Se politikou na internetu se to má jako s klozetem. Ať splachujeme jak splachujeme, sračky stejně nakonec vždycky vyplavou nahoru.

Komentáře nejsou povoleny.