Afghánské lekce

Paula Robinsona a jeho blog Irrussianality jsem tu již myslím citoval. Tentokrát mne zaujaly dva jeho texty na téma neslavného konce intervence Západu v Afghánistánu: Explaining Afghanistan’s Collapse a What we need to do post-Afghanistan, but won’t.

V prvním textu vyjmenovává šest důvodů „úspěchu“ intervence USA a jejich vazalů v Afghánistánu, které zde ve velmi stručné podobě (snad se nic podstatného neztratilo v překladu) uvádím:

  1. Západ neměl jasno v tom, co a proč vlastně v Afghánistánu chce. Cíle se měnily za pochodu a důvody jakbysmet. I když válečná propaganda zněla unisono, skutečné motivace jednotlivých aktérů se lišily nejen navzájem, ale měnily se i v čase.
  2. Afghánistán nedisponoval dostatečně kompetentními lidskými zdroji pro fungování státu a ti, kteří se s pomocí Západu dostali k moci, byli zkažení až hanba. Tohle není obligátní pohádka o tom, jak si barbaři neumí vládnout, ale příběh o tom, jak Západ držel u moci zločince jenom proto, že nebyli spojení s Talibanem.
  3. Příliš mnoho materiální pomoci ze Západu která způsobila, že afghánský státní aparát neměl žádnou motivaci reálně zemi řídit tak, aby mohl vybírat daně, protože všechno vždy zaplatil Západ.
  4. Tato materiální pomoc byla navíc tak špatně řízena, že se stala kontraproduktivní.
  5. Neschopnost efektivně řídit rozvojovou pomoc nevyhnutelně plynula z arogance a ignorance Západ, který naprosto přesně „věděl“, jak to má v Afghánistánu ideálně fungovat a zcela ignoroval, jak to tam funguje reálně a místo podmínky a specifity ho vůbec nezajímaly.
  6. K trapnému konci Západu v Afghánistánu stejně nevyhnutelně vedlo lhaní si do kapsy o tom, jaká je v Afghánistánu situace. Západ politici se rozhodli, že válka v Afghánistánu bude úspěch a veškeré náznaky toho, že se nedaří, buď ignorovali, nebo rovnou falšovali. Pokud se nepodařilo cíle splnit, tak se snížily nároky, pokud se nepodařilo splnit ani snížené nároky, tak se zprávy prostě utajily.

V druhém textu pak autor konstatuje, že když už to v Afghánsitánu dopadlo, jak to dopadlo, je třeba se z toho poučit, ovšem ani ne tak ve smyslu, jak příště intervenovat lépe, jako v tom, zda vůbec intervenovat? Doslova píše, že to je problém především u vojáků, kteří nejsou zvyklí ptát se po tom, jestli by to, co dělají, vůbec dělat měli, ale pouze a jedině jak to udělat co nejefektivněji. Robinson přiznává, že Západ má instituce a mechanismy, jak tyto afghánské lesson learned využít, ale upozorňuje na to, že je záměrně nepoužívá a je zcela běžné, že kritici a pochybovači jsou umlčování a defamováni co zrádci. Přitom si Západ mohl blamáž v Afghánistánu když ne ušetřit, ale alespoň zmírnit, kdyby těmto pochybovačům z vlastních řad naslouchal, protože reálná situace v Afghánistánu nebyla zcela neznáma a vývoj, který po stažení Západ nastal, byl už relativně dávno některými předvídán a dobře vyargumentován.

Protože ale propaganda všechny kritiky dokázala efektivně umlčet, bylo teď, když se Západem instalovaný afghánský režim zhroutil jako domeček s karet, o hodně víc divení, než by bylo bývalo bylo nezbytně nutné. kdyby intervence v Afghánistánu nebyla „věcí cti“ a kdyby Západ nežil v bludu o vlastní neomylnosti a civilizační nadřazenosti.

2 komentáře: „Afghánské lekce

  1. Ten bod 4 je eufemismus. Četl jsem (a teď už to nemůžu najít) vyjádření jednoho z amerických důstojníků, kteří měli v Agfhánistánu na starosti rozdělování peněz posílaných z USA na tzv. humanitární pomoc. Nikoho na nejvyšších místech v USA nezajímalo nic jiného, než jak ty peníze co nejrychleji rozdat. Dotyčného důstojníka nikdo nekontroloval. Často měl ve své kanceláři doslova milióny USD v pytlích a bylo zcela na jeho uvážení, jak s nimi naloží. Místní warlordi byli často zároveň velkými pěstiteli máku; občas docházelo k absurdním situacím, kdy někdo z nich dostal peníze jako náhradu za své makové pole, které měl zničit, ale místo toho zničil pole svých konkurentů… Atd.

    Odhaduje se, že z té humanitární pomoci se dostalo až ke konečným příjemcům max. 10%. Všechno ostatní se cestou rozkradlo nebo vynaložilo na jiné účely. Kolik se za to nakoupilo zbraní (kromě oficiální vojenské pomoci USA), to už asi nespočítá nikdo.

    1. Ono i k bodu 3 lze mít výhrady, protože převážná většina z onoho „příliš mnoho materiální pomoci“ nekončila tam, kde by byla skutečně k něčemu užitečná.
      https://denikreferendum.cz/clanek/33013-jen-krvave-stopy-v-pisku
      „Podle nedávné zprávy zvláštního generálního inspektora pro obnovu Afghánistánu zde USA v letech 2001 až 2021 investovaly zhruba 946 miliard dolarů. Obrovskou sumu však neocenil takřka nikdo.
      Důvodem je, že z bezmála bilionu dolarů šlo šestaosmdesát procent na vojenské výdaje pro americké jednotky a ze zbývajících 130 miliard dolarů běžní Afghánci viděli jen drobnou část, neboť 83 miliard směřovalo do afghánských bezpečnostních sil. Dalších přibližně deset miliard bylo vynaloženo na boj proti drogám, zatímco 15 miliard dolarů šlo na v Afghánistánu působící americké agentury. Na financování „ekonomické podpory“ tak zbylo 21 miliard dolarů.
      A většina z nich nezanechala na místě příliš mnoho stop, jelikož programy „podporovaly boj proti terorismu, posílení národní ekonomiky a pomoc při vývoji efektivních, otevřených a nezávislých právních systémů“.
      Na pomoc běžným Afgháncům ve formě základní infrastruktury a služeb, jež by překonávaly chudobu nakonec putovala pouhá dvě procenta výdajů, pokud se k místním vůbec dostala.“

Váš příspěvek do svévolně moderované diskuse

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s