Česká republika, Evropa, nejbohatší region světa na počátku 21. století. A přesto jsou zde ke slyšení příběhy, jako ty z reportáže o lidech žijících pod hranicí chudoby, kterou zveřejnil server SeznamZprávy.cz. I kdyby ty tři příběhy byly všecky, které by ke slyšení byly, je to o tři víc, než je nezbytně nutné a slušné. Ale ony nejsou, to jen tito lidé a jejich trápení nikoho nezajímají, protože kazí povinný narativ o dobrém demokratickém dnes a zlém totalitním kdysi. Chudáci, socky, lidé, které nikdo nechce vidět a nikomu na nich nezáleží, protože to jediné, na čem záleží – přesněji má záležet – je, že už nejsou u moci komunisti. Nejsou. Zato jsou tu místo nich podmínky, které je k moci vynesly, abych parafrázoval spisovatele Vaculíka.
Štítek: exekuce
Přiživit se na společném
Důchodci v exekuci: od ledna poslal stát jejich věřitelům téměř miliardu korun. Co víc si můžete jako podnikatel přát, než že máte jistotu, že vám stát váš zisky vždycky zaplatí ze společného? Státní podpora (sociální dávky) by měly sloužit k zajištění důstojného živobytí občané, ne k sanaci podnikatelského rizika. Jenže to by musely být chráněny před exekutory a to nejsou. Šmejdi a predátoři se tak mohou bez zábran vrhat na ty nejslabší a nejzranitelnější, u nichž je největší pravděpodobnost fiskální delikvence, protože mohou spoléhat na to, že se přinejhorším zahojí na státním rozpočtu; popravdě je dost pravděpodobné, že u mnohých je to jejich primární byznys plán – půjčit někomu, o němž vědí, že nebude moci splácet (a tudíž nedosáhne ani na oddlužení) a pak jen čekat, až začnou chodit jisté peníze ze státního. Nebo jsem snad sám, kdo si myslí, že je něco špatně?
Tribun 