Na prahu války

Výborný komentář k aktuálnímu dění zveřejnil Vlk na Kose; sám bych asi nenapsal nic jiného ani lepšího. Chtěl bych dodat jen jednu věc, a protože komentáře nejsou u toho postu povoleny, okomentuji to zde u sebe. Jde o ten to odstavec (redakčně upravený):

Mimochodem Rusko už nevratnou ztrátu prestiže včera v tom incidentu – utrpělo! Su 24 byl sestřelen tureckou raketou. Původní informace tvrdili, že šlo o střelu z pozemního raketového systému, ale už jsou jiné, které tvrdí, že šlo o odpal z turecké F16. Nejméně posledního půl roku jsme byli zásobováni informacemi, že Rusko je momentálně lídrem v tzv. radioelektronickém boji a že je schopno vyřadit radary a naváděcí prostředky jakéhokoli protivníka, či lépe – oslepit jej. F 16, navíc turecká, není žádný poslední výkřik letecké a raketové techniky. Údajně si Rusko za pomoci pozemních stanic a ve vzduchu neustále patrolujících Iljušinů s elektronickou rušící výbavou mělo vytvořit doslova bublinu nedotknutelnosti. A nyní hladký sestřel! Prostě ztráta prestiže pro ruskou vojenskou techniku jako hrom!

Já jsem totiž přemýšlel nad tím samým, protože to byla jedna z prvních věcí, která mne napadla – a došel jsem k jinému závěru: Co když měli Rusové rozkaz se nebránit a na Turky nestřílet, aby předešli eskalaci? Potom by to neznamenalo ztrátu ruské prestiže, ale naopak její posílení, protože by tak ukázali zdrženlivost a zodpovědnost, která Turkům (a proto tranzitivně celému NATO chybí). Zbývá otázka, proč se tím Rusové zatím nepochlubili, ale to může být proto, že tuší, že by to nikdo neocenil (ani na Západě, ani v Rusku), nebo proto, že to nebylo nařízení z Moskvy, ale iniciativa pilotů a jejich velitelů. Nebylo by to ostatně poprvé, kdy ruští vojáci zachránili svět tím, že při práci přemýšleli a nepostupovali striktně podle předpisů.

Vmanévrovalo se Rusko v Sýrii do pozice, kdy nemůže neuspět?

Alespoň podle západních médií soudě bylo Rusko ještě před rokem odepsaná veličina. V naprosté mezinárodní izolaci, zdrcené západními sankcemi a s armádou schopnou tak maximálně anektovat nikým nebráněný Krym, který anektován být chtěl. Jenže v Rusku buď vůbec nesledují západní média, nebo je neberou moc vážně, takže Rusko je tu pořád, sankce nesankce, světoví státníci se v Moskvě střídají jak apoštolové na orloji a ruská armáda už měsíc v Sýrii dokazuje, že pokud tehdy neobsadila celou Ukrajinu, nebylo to proto, že by na to neměla.

Pokračovat ve čtení „Vmanévrovalo se Rusko v Sýrii do pozice, kdy nemůže neuspět?“ →

Rusům se v Sýrii daří

Navzdory tomu, že západní komentátoři přesvědčují sami sebe i svět o opaku, ruská kampaň v Sýrii je zatím úspěšná, a to jak vojensky, tak politicky. Mám to tomu tvrzení následující důvody: Rusové ukázali, že dokáží poměrně nepozorovaně přepravit poměrně velký vojenský kontingent na poměrně velkou vzdálenost a na držet ho na místě v plném nasazení. Celá kampaň nejenom že zatím probíhá beze ztrát (no dobře, jsou to Rusové, tak ztráty třeba tutlají a nepočítají), ale především v plné síle. Jelcinovská ochablost ruské armády je podle všeho ta tam a ruská technika je plně funkční a snese vysokou intenzitu nasazení, přičemž prokazuje značnou míru efektivity. Při tom všem si Rusové drží dostatečný distanc na to, aby se nenechali zatáhnout do druhého Afghánistánu. A podle kurzu rublu soudě nemá tahle avantýra zatím ani žádný zásadní vliv ne ruskou ekonomiku.

To byly v kostce důvody vojenské, a teď důvody politické. Rusko ukázalo, že má zuby, nebojí se je použít, a nadále bude tancovat podle svých vlastních not, ne podle amerických. Když o to budou USA stát, tak si s nimi rádo zajamuje, ale tím to končí. Co není na první pohled tak zřejmé, ale o to významnější, že intervencí v Sýrii Rusko donutilo Západ otevřít karty přiznat, že jeho řeči o boji proti Islámskému státu byly právě jen řeči, ale ve skutečnosti mu vždycky šlo jen o svržení syrského režimu ať to Sýrii stojí, co to stojí, jinými slovy že občanskou válku v Sýrii udržoval a podporoval Západ a nese za ni – a s ní i za uprchlickou krizi v Evropě – plnou odpovědnost.

Rusové v Sýrii

Pokud Rusové zahájí – či podle některý zdrojů již dokonce zahájili – přímou vojenskou intervenci v Sýrii na podporu syrské vlády proti Islámskému státu, bude to strategie sice nákladná a riskantní, ale zároveň ambiciózní a znamenající převzetí strategické iniciativy. Kromě pojištění si přístavu v Tartu – samozřejmě pokud bude intervence úspěšná – takovým krokem Rusko jednak prokáže, že jej sankce na kolena nesrazily, ale má stále dostatečné vojenské kapacity na prosazování svých zájmů, a jednak přinutí Západ odkrýt karty a zaujmout jednoznačný postoj k IS, který Západ sice odsuzuje a označuje za svého nepřítele, zároveň proti němu ale nijak aktivně nezasahuje. Ruská intervence proti Islámskému státu bude znamenat, že se Rusko a Západ stanou de facto spojenci (a Rusové budou moci Evropanům předhazovat, že zatímco USA jejich problém s IS vytvořily, Rusko ho vyřešilo) a Západ nebude mít jinou možnost, než buď začít s Ruskem spolupracovat, nebo otevřeně podpořit Islámský stát. Pokud ovšem Západ nebude chtít bojovat na straně IS proti Rusku a Assádovi (což by se vnitropoliticky asi špatně prodávalo, zejména v Evropě, která existenci IS skrze uprchlíky reálně pociťuje), bude se muset buď, byť nepřímo, postavit na jejich stranu, nebo s z oblasti zcela stáhnout. Každopádně jsou Rusové na nejlepší cestě připravit Evropě pořádnou blamáž a vrátit se do 1. ligy geopolitiky. A já raději uvidím úspěch Ruska, než úspěch IS; je mi jedno, kdo šlápne těm zmetkům z IS na krk, jestli Rusové, Číňané nebo Íránci, hlavně že už někdo začne něco dělat, na rozdíl od planých žvástů Západu.

Lepší špatný mír, než dobrá válka

Byli jsme v sobotu s dětmi na Letní Letné a nebyli jsme tam zdaleka sami – i díky hezkému počasí tam byly rodin spousty. A všichni byli tak veselí, spokojení a bezstarostní… bodejť by také nebyli, když největší strach mohli mít maximálně z toho, jestli dobře uvidí na divadlo, a bát se mohli maximálně toho, aby ve stánku se slanými palačinkami nedošel kozí sýr.

Pokračovat ve čtení „Lepší špatný mír, než dobrá válka“ →

Geopolitické aspekty syrské krize

Z rozhovoru s Alexandrem Duginem o krizi v Sýrii:

Nejedná se o žádný nový fenomén; jde o pokračování starého geopolitického a geostrategického zápasu. Devadesátá léta minulého století byla dobou velké porážky kontinentálních mocností, v té době reprezentovaných Sovětským svazem. Michail Gorbačov odmítl pokračovat v tomto zápasu. Avšak s příchodem Vladimíra Putina na začátku této dekády došlo k znovuoživení geopolitické identity Ruska jako kontinentální mocnosti. Šlo o začátek nového typu soupeření mezi námořními a kontinentálními mocnostmi. Pokračovat ve čtení „Geopolitické aspekty syrské krize“ →

Kde hledat alternativní informace o Sýrii?

Že se v Sýrii hraje vysoká hra – přesněji řečeno, že velmoci si v Sýrii zahrávají se světem – je k nepřehlédnutí. Problém ovšem je, že česká i západní oficiální média (někdy kdo ví proč nazývaná svobodná či seriózní) informují poněkud tendenčně a jednostranně v souladu s „generální linií” zahraniční politiky Západu, tj. USA a NATO. (Problém je to samozřejmě jak pro koho, někomu právě taková prezentace a interpretace náramně vyhovuje). Pro kritické posouzení „syrské otázky” by proto bylo dobré mít i jiné zdroje informací. Otázka zní, kde je vzít a nekrást, protože takový zdroj musí být jednak alespoň elementárně důvěryhodný, což například AC24.cz poněkud diskvalifikuje kvůli občasným zoufalým překladům a dalším redakčním lapsům, a jednak musí být srozumitelný, čili psaný česky, nebo alespoň anglicky (neb znalost dalších jazyků u nás povážlivě upadá), což pro 99,9% Čechů absolutně vylučuje místní syrské zdroje, podobně jako turecké, libanonské, íránské či jordánské. Jako rozumný zdroj alternativních informací o Sýrii, kde se lze dočíst to, co se v našich médiích vůbec neobjeví, a nebo když už, tak náležitě překroucené, mi vychází anglicky psaný rt.com, ruská obdoba CNN nebo al-Jazeery. Zatím nikde jinde jsem se nedočetl, že chemický útok v Damašku byl provokací rebelů s cílem zatáhnout Západ do války na své straně, že povstalci plánují napadnout Izrael z území ovládaných syrskou vládou, že Rusko má důkazy že chemický útok v Aleppu byl dílem povstalců (to je útok z 19. března, na který se na Západě tiše zapomnělo), nebo že obrázky obětí údajného chemického útoku na předměstí Damašku byly inscenovány v předstihu. Chápu, že toho, kdo vše ruské odmítá stejně nekriticky, jako vše nekriticky přijímá vše americké, to asi příliš nedojme, ale ti ostatní snad alternativní zdroj informací ocení.

Syrský uzel

Situace v Sýrii je tak zašmodrchaná, že připomíná legendární gordický uzel, a to včetně toho, že rychlé a jednoduché řešení spočívající v rozetnutí hrubou silou je v důsledku to nejhorší. Použití chemických zbraní – pokud tedy k jejich použití skutečně došlo – by asi opravdu mělo být „červenou čárou“, po jejímž překročení mezinárodní společenství zasáhne. Jenže jaké mezinárodní společenství? OSN, jejíž autoritu USA desítky let systematicky podkopávají, nebo samozvaný světový policajt USA, který od počátku konfliktu straní povstalcům a kterého k zásahu podle všeho vede spíše snaha ochránit svůj monopol na používání ZHN, než nějaké „ideály humanitní“? Ať se dnes ustaví jakýkoliv spolek, vždy z něj na hony čiší jeho vlastní zájmy, pro které je možné použití chemických zbraní jen vítaným casus belli. Jediný myslitelný zásah v Sýrii je tak dnes striktně neutrální, tj. bez souzení, moralizovaní a rozhodnutí války ve prospěch jedné či druhé strany znesvářené strany rozdělit a nastolit vlastní okupační správu (která bude ovšem s největší pravděpodobností odsouzena k nezdaru, protože znesvářené strany až do svého odchodu spolehlivě sjednotí). Vypadá to tedy, že situace v Sýrii nemá dnes dobré a rozumné vnější řešení. Válku lze rozhodnout, ale pokud se tak má stát, mělo by to být bez propagandistické lidskoprávně-demokratizační omáčky, s jasně deklarovaným postojem, že intervent využívá situace ve svůj prospěch k prosazení svých soukromých (sic!) zájmů. Cokoliv jiného bude jen přilévání oleje do ohně.

P.S. Zvolit mezi sekulárním diktátorem a náboženskými fanatiky napojenými na al-Kajdu by pro Evropana nemělo být zase až tak těžké, tak to staví prezident Zeman.

Imperialismus na syrský způsob

Občanská válka v Sýrii nebere konce a standardní západní mediální interpretace povstání proti tyranovi dostává stále větší trhliny. Tedy alespoň v případě, že se stále snažíte rozlišovat dobro a zlo a faul pro vás zůstává faulem i v případě, že ho spáchá váš favorit. Stále častěji se ukazuje, že syrští povstalci nejsou žádní beránci a pro válečný zločin nejdou daleko, přesto Západ, tedy zejména USA a Velká Británie, ale obecně NATO, morálně stojí na straně povstalců (a podle všechno je i materiálně podporuje).

Pokračovat ve čtení „Imperialismus na syrský způsob“ →