Dostalo se mi do rukou jedno celkem čerstvé číslo časopisu pro -náctileté (a chudé duchem do sta let) Popcorn. Pokud nechcete, aby prchlivost zacloumala mým majestátem, neptejte se mne raději jak. Následující řádky – říkejme jim třeba variace na recenzi – jsou odsouzeny k neobjektivnosti, protože jsem přes silný čtenářský žaludek, který jinak stráví i zákony, formuláře a po kouskách Bibli, nebyl schopen přečíst víc než pár stránek a musel jsem toho nechat, nechtěl-li jsem pokračovat ve čtení s prázdným žaludkem.
Časopis Popcorn se řadí do třídy časopisů Sally radí, co s načatým životem." Bohužel, od doby Dopisů na vojnu / Dopisů z vojny Sally poněkud zestárla a byla stižena stařeckou demencí. Pominu-li obrazovou část, která sestává vesměs z fotografií mladých silně nalíčených celebrit (či na celebrity aspirujících hvězdiček), a kterou by alespoň k podprůměrné úrovni nepovznesl ani fotograf-zvrhlík Jan Saudek, pak obsahem Popcornu jsou láska a flirt. Ne, skutečně to není překlep, tyto dva mody mezilidských vztahů jsou zde dány sobě na roveň, zcela zaměnitelné.
To vše navíc ve velmi povrchním a zavádějícím podání. Šéfredaktora sice bude zcela jistě tvrdit, že jen chtějí poskytnou mladým informace, které by si stejně sehnali jinde, a že je lepší, když je budou mít od nich, než aby je získávali pokoutně od svých vrstevníků, ovšem podle mého mínění je pokoutný právě způsob, kterým dotyčné informace podává Popcorn.
Modelová situace: Marii ze 7.B (která si ovšem říká Charlotta a nechápe, jak jí mohli rodiče dát tak nemožné jméno, vždy s ním vypadá jako dylyna) se právě zhroutil svět, protože ten slaďoučký idol (terminus technicus přímo z Popcornu) z 8.A se na ní už dva dny ani nepodíval a cicmá se na chodbě s tou čůzou z Áčka." V ten okamžik spěchá na pomoc Popcorn a nabízí Marii …ehm.. vlastně Charlottě (sorry, Marie) test. Test, to je základ: a, b nebo c, za dva nebo za tři body, sečíst a hned víš, na čem jsi. Měl ji rád, neměl ji rád, bylo to upřímné, nebo jen chtěl vydráždit tu čůzu z Áčka"? Test napoví a hned řekne, jestli to přebolí hned, nebo až příští měsíc (to vychází nové číslo, kde bude boží sexy dárek, se kterým Charlotta sbalí každého idola od šestky výš až po čtvrťák na gymplu, a možná i kořena s bavorákem a padesátkou na krku, co je ve vatě), či zda je to skutečná životní tragédie, kterou lze řešit jedině sebevraždou (v tom případě Popcorn nabídne stručného průvodce sebevraždami celebrit), či postačí-li lesbický románek s třídní učitelkou (ženy jsou přeci něžná stvoření).
Podstatou časopisů jako je Popcorn jsou totiž banalizace a komoditizace mezilidských vztahů, zejména vztahu mezi mužem a ženou jako vztahu dvou bytostí, a jeho degradace na úroveň uživatel-služba, popřípadě lovec-kořist. Právě toto Popcorn svým čtenářům (pravděpodobně ovšem především čtenářkám) nabízí a k tomu je vede. Vede, protože mladí lidé, zejména ti v pubertě, jsou citliví a snadno ovlivnitelní a není těžké jim namluvit, že toto je realita, že takový je život. Přestože se Popcorn tváří, že je o vztazích mezi lidmi, není tomu tak. Není o vztazích, ale o hře na vztahy.
Problém nastane, když mladý člověk odchovaný časopisem typu Popcorn, tedy nevyzrálý, dezorientovaný, s pervertovanými hodnotami a deformovaným vnímáním sebe sama i druhých, vstoupí do života. Takový člověk totiž není schopen, ba troufám si tvrdit, že ani ochoten, řešit zcela elementární potíže spojené s běžným životním provozem, o skutečně vypjatých situacích, jako je například úmrtí, či těžký úraz, ani nemluvě. Takový člověk není připraven na život v reálném světě, protože se naučil jen takové vzorce chování, které platí pouze v iluzorním světě z magazínu, ve kterém jsou pouze velké a vznešené city a idolové jsou mladí, krásní a sexy, a žádný z nich nemá problém dojít si v důsledku nemoci na záchod.
V konečném důsledku nejsou takoví lidé schopni žít samostatný život na vlastní pěst, vlastní účet a vlastní odpovědnost, ale stále potřebují někoho, aby se o ně staral a vodil je za ručičku, ať již jsou to rodiče, kteří se rozdělí o důchod, stát který, vyplatí dávky a na všechno má normu a úředníka (musí, protože lidé infantilizovaní magazíny pro mládež spolu neumějí vyjít bez zprostředkování), nebo přítelkyně" z křídového časopisu, která poradí, co letos frčí a co si má (vlastně musí) člověk koupit, aby byl in.
Komu to vyhovuje? Nejí jich málo. Dezorientovaní a nejistí lidé se dobře ovládají a dá se jim prodat lecjaký laciný šmejd, ať již je to tretka, nebo ideologie degradovaná na cargo-cult.
Vím, že se to snadno řekne, ale hůř udělá, ale: jestli můžete, držet svoje děti od virtuálního světa časopisů pro -náctileté raději dál. Už ve vlastním zájmu, protože naučeni na svět bez stáří, smrti, nemocí a strázní vás ke stáru nechají na holičkách. Šišlavý a šmajdavý dědeček s parkinsonem se totiž do zábavy plného světa mladých a krásných jaksi nehodí.
P.S. Toto je autentický text rubriky Seznamka: Ahoj. Jsem 11letá holka a hledám kluka na chození."
P.P.S. Vždy, když se mi dostane do rukou podobný časopis, nebo když vidím v televizi reklamy zaměřené na děti (na bezbranné děti!), říkám si, proč je vlastně trestné ukazovat dětem například takovou pornografii, ale nikoliv předkládat jim takového časopisy? Protože časopisy typu Popcorn mají podle mne na dětskou duši a nazírání světa stejně devastující účinek, jako ta pornografie. Co je podle vás horší, naběhlé údy pánů a rozcapené klíny dam, nebo implantace postoje, že s druhými lidmi je možno si jen tak pro zábavu pohrát?
Tribun 
Tak mi to nějak zapadá do článků o naší mládeži na Britských listech …
Kde jsou ty casy, kdy jsem si to obcas se sestrou napul koupil, respektive ja to koupil, precetl si 2-3 clanky o rockovych skupinach ( tenkrat jeste psal o Metallice, Guns N‘ Roses,… ), sestra cetla ten zbytek a povesila si plakary Kelly Family :)) Ale koukam, ze se asi napln casopisu moc nezmenila. Mozna je nynejsi Marie z 7.B dcerou nejake stejne inteligentni Marie z 7.B pred 17-18 lety :)
Popcorn jsem nikdy nečetl, ale občas jsem si půjčil sestřino "Bravo":-P (tedy do doby, než začali dělat speciální dívčí edici, to už na mě byla silná káva i ve 12 letech). Pokud si dobře vzpomínám, byl to ze začátku docela dobrý zdroj sexuální teorie, v pozdějším věku (s rozmachem CD a později internetu) už jsme to s kamarády četli spíš pro pobavení.Osobně si nemyslím, že by takovéhle časopisy měly nějaký zhoubný vliv na mládež, kdo chce podléhat "módním trendům", podléhá jim za každé doby a takový časopis je pro něj jen nástrojem, kdo tomuhle nepodléhá, tak se těm blbovinám směje už v pubertě.Jinak porno od 18 je podle mě to největší pokrytectví v naší civilizaci, já kradl otcovi kazety a později CD cca od 10 let a nepřipadám si nějak duševně poznamenaný:-) Když navíc tenhle zákaz pornografie do 18 let spojíme s možností pohlavního styku už od 15, přichází další absurdita – je to jako byste mohli už od 15 řídit auto, ale na pumpě by vám neprodali benzín, nesměli byste číst žádné motoristické magazíny, sledovat filmy, ve kterých se objeví auto a navíc, pokud by vás někdo třeba v 17 natočil při řízení, šel by natvrdo sedět s nálepkou "pedofil"….
no,ne ze by se mi tyto tiskovny libily… ale nad skazenosti/kazenim mladeze se huhna co je psana historie… skratka generacni vymena…
"Vím, že se to snadno řekne, ale hůř udělá, ale: jestli můžete, držet svoje děti od virtuálního světa časopisů pro -náctileté raději dál. Už ve vlastním zájmu, protože naučeni na svět bez stáří, smrti, nemocí a strázní vás ke stáru nechají na holičkách. Šišlavý a šmajdavý dědeček s parkinsonem se totiž do zábavy plného světa mladých a krásných jaksi nehodí."Jak to, že je tu tolik rodin, kterým se nedostává šišlavých a šmajdavých dědečků?
Jepice, jak to,že s vámi souhlasím ? Zcela a bezezbytku.
No a teď otázka. Qui bono ?Proč ? Proč to ti lidé s nevinnou tváří vytvářejí a prodávají ? Vždyť mají doma také děti. Jsou blbí, nebo navedení ?
Mno, malá poznámka –když už tedy tyhle tiskoviny v zájmu trvalé svobody trhu musí(???) existovat, snad není od věci, seznámí-li se s nimi dítka v čase, kdy je takové věci zajímají. Jako rodič obvykle vidím, co robátka čtou, a mohu jejich poznání z takové četby příslušně korigovat, dokud jsou tvárná.
XYa Vy se pri tom necervenate?
Ne – proč? Vy snad ano, jasane? Povídejte…
Neobycejne jsem se pobavilCo bude priste ? Chvilka pro Tebe ? Nebo recenze nove vypalovacky od Evy a Vaska ?
jsme pro Neviditělného Psa nebo Mladou Frontu, literární a myšlenková úroveň je přibližně stejná.
To nevadí, Eddie, příště najdete třeba něco, čemu rozumět budete… :-))
Ahuro,"nemyslím, že by takovéhle časopisy měly nějaký zhoubný vliv na mládež, kdo chce podléhat "módním trendům", podléhá jim za každé doby a takový časopis je pro něj jen nástrojem, kdo tomuhle nepodléhá, tak se těm blbovinám směje už v pubertě "[3]To máte jistě pravdu, proto se také nepozastavuji nad zkažeností mládeže (opravdu ne, Jasane[4], ale nad tím, kdo je kazí. Mít k něčemu dispozice přece ještě neznamená být takový doopravdy, často záleží na okolnostech, jaká dispozice se rozvine ve vlastnost. Chtěl jsem "jen" poukázat na to, že tyto dispozice někdo zneužívá za účelem vlastního prospěchu (kterým nutně nemusí být v první řadě zisk, i když je to zřejmě nejpravděpodobnější vysvětlení) k něčemu, co bych nazval programování lidí. A je v konečném důsledku zřejmě jedno, kdo a proč to dělá, ale jaké jsou důsledky. Je to podobné, jako když alkoholikovi nalijete panáka se slovy: "Jedna sklenka ještě nikoho nezabila." Zdravého jistě ne, ale toho alkoholika může, nebo on může v důsledku jejího požití zabít někoho.
Jasane,přeci jenom ještě poznámka: "generační výměna" zní sice moudře, ale je otázka, zda ta nastupující generace, odchovaná na pokřiveném obrazu světa a hodnot ala Popcorn, je schopna samostatného života?
Jepice,To je přesně ono, to je ta správná otázka![5] Vy jste ji neomylně vyhmátla hned na poprvé: nikoliv kam to povede, ale kde jsou dědečci? Hm… v LDNkách? V domovech důchodců? Vytěsněni ze vzpomínek i ze života? Kde jsou ti dědečci, kde jenom mohou být. Po šišlavých a slintajících dědečcích je mezi mládeží taková poptávka, a oni nejsou… co dělá trh?
Zaplacení, Hamilbare, zaplacení[7].
XY,obávám se, že tak jednouché to nebude[8]. Myslíte, že jako rodič máte u puberťáka stejnou váhu, jako jeho vrstevníci, parta, tlupa? Mladí lidé (a to nemám ze své hlavy, to jsem někde četl) se netouží odlišovat, naopak mají tendenci spočinout v náručí konformity a přizpůsobit se. Ale i kdyby ne, není možné být vystaven dlouhodobé a intenzivní expozici nějakému vlivu a nebýt jím poznamenán. Když se budete dnes a denně pohybovat na slunci, opálíte se, i když nechcete.P.S. Nemusí existovat jenom kvůli trhu, opravdu nemusí, to je jen výmluva.
Jsem rád, že vám chutná, Eddie[11]. Však víte, čtenář je u mne na první místě.
Jasne ze mi chutna, Tribune,ovsem klasicky tajnustkarsky neprozradite kdo ty demony vypousti a plati. No kdo to je ? Iluminati, Zednari, Rosikruciani, Zide ??? Ja to nevim.Ale ptam se, kdy se pustite do tiskovin pro zeny stredniho veku, nebo do Blesku ??
Wintře,Wintře, přiznám se, že vaší [12] vůbec nerozumím. Kdo nebo co jsme pro MfD a Neffiditelného psa?
Je mi líto, Eddie, ale další "akci šoufek" nechystám. Leda byste si to zaplatil, to by samozřejmě byla jiná.
Tribune,ne dekuji, svuj nazor uz mam, ale prozradite konecne kdo si myslite, ze to plati ?
Tribune,jsem ráda, že se vám moje otázka líbí. Teď ještě kdybyste se pokusil o odpověď…Která generace má na svědomí vytěsnění starých a nemohoucích lidí z obzoru většiny dnešních -náctiletých?
Spíš které generacejedna by to ani nestihla. Asi všecky ;-)
Přesmyčka jsem na jsme mě vždycky děsila .)V podstatě jse chtěl naznačit, že až budete pitvat ty tiskoviny pro ženy středního věku, můžete připrabt tyhle dva plátky.
Eddie[23], kdo to platí, je snad všeobecně známo. Zadavatelé reklam – a také trochu ti, kteří to kupují.
No, Tribune,[18] tak trochu vycházím z vlastních zkušeností – třeba z toho, že popkud rodič zjistí, že robátko má tendenci k všelijakým partičkám, je dobré mu nabídnout něco, v čem se může smysluplně realizovat. U nás to byl jeden bojový sport, což byla záležitost poměrně časově a fyzicky náročná, která u příslušného jedince rozvinula netušené zásoby ctižádosti, takže se zpětně odrazila i ve školních výkonech. Asi tak po tři léta jsme byli doma zamořeni Bravem, ale nestalo se měřítkem hodnot a odeznělo to po vstupu na střední školu. To už byla ratolístka kompletně hodnotově přestrukturovaná a místo splynutí s davem spíše sázelka na odlišení. Základní princip je asi v tom, nalézt dítku takovou náplň času, v níž bude ne-li úspěšné, aspoň zaujaté. Ať chodí do houslí, nebo na klavír, nebo do dramaťáku nebo do sportovního oddílu nebo do turistického kroužku – bude-li mít z toho radost, bude ochotno do své záliby investovat hodně sil – a ty tiskové voloviny nebudou mít určující formativní roli. Asi tak.
[26] – Doporučuji Psychologii dnes, květnové číslo str. 35 O tom sexu byla zajímavá debata na Z1, byl tam jeden závěr – o té pornografii – přibývá mužů majících mindráky z:1) velikosti2) výdržežen majících mindráky1) ze správného orgasmu2) že nic nemají z (ono to i bolí) análua obecně – preferujících techniku včetně správného hekání, depilace, tetování ev přívěšků přes vztahem jako takovým.
Uff, brtníku… :-))))
Jo, něco [29] podobného jsem četla už před několika lety. Nějací lidé si stěžovali, že zkoušeli techniku, kterou viděli v pornu, jenže je to spíš bolelo než těšilo, takže se ptali, kde je chyba. Hm, a to se tvrdí, že dospělí chápou porno jako pohádku. Asi jak kdo.