Jsem váš strýc Baloun, mám vás všechny rád a budu u vás žít." Všechny nás objal, snědl husu, na kterou jsme týden šetřili, a šel spát. Ráno všechny znovu líbal a omlouval se, že nám dlouho nepsal. Když k svačině zlikvidoval rodinný oběd, otec se opatrně zeptal, jak dlouho u nás bude bydlet. Neboj se synku, užiješ mě," řekl strýc a opět ho objal. Svůj slib dodržel. Žije u nás dodnes. Tak nějak k nám patří. (Šimek + Grossman: Jak jsme vdávali sestru).

Pokračovat ve čtení „Strýček radar“ →

I když by se podle toho, že americký radar z monitoru téměř zmizel, mohlo zdát, že je tento nechutná kapitola již za námi, rčení sejde s očí sejde s mysli v tomto případě rozhodně neplatí. V některých myslích má stále primát a přišla na něj řeč i v rozhovoru s Martinem Římanem, bývalým ministrem a prvním poradcem zánovní Nečasovy vlády, který vyšel v sobotních Lidových novinách pod bezelstně arogantním a výmluvným titulkem Někdo ty hnusné kompromisy dělat musí:

Pokračovat ve čtení „Radar straší dál“ →

Vrchnost (J. Biden) přijela na inspekci vazalů (J. Fischer) a výsledkem jejich jednání" (spíše briefingu, čili instruování) je, že Česko se chce podílet na protiraketové obraně.  Ne nechce! To není Česko, kdo se chce podílet, to je vládnoucí menšina! Já, stejně jako cca 70% většina národa, která ovšem nemá přístup do médií, takže opticky jako kdyby vůbec nebyla, se na ničem takovém podílet nechceme. Česká republika není váš soukromý majetek, pane premiére, Česká republika není na hraní. Vezměte to laskavě konečně na vědomí a vyřiďte to i v USA. Pochybuji totiž o tom, že J. Biden dostává nezkreslené informace o situaci v ČR a mínění lidu – tedy jediného suveréna – o zapojení se do PRO. Už jsem to zde jednou psal, ale klidně to zopakuji: Vláda není lid.

Radar tady nebude. Je to důvod k radosti, nikoliv však k uspokojení. Skončila totiž jen dílčí epizoda v zápase o modus existence českého národa a středoevropského prostoru vůbec, bitva, která nerozhodla válku. Myšlení, jehož je radar produktem a lidé, kteří v něm viděli symbolické zhmotnění svých snů o světovládě, jsou stále zde, na stejných pozicích a se stejnými cíli.

Pokračovat ve čtení „Radar over“ →

Obama volal Fischerovi: Radar v Česku nebude: Před jednou hodinou ranní pražského času o tom americký prezident Barack Obama informoval telefonicky premiéra Jana Fischera (…) Místo obrany proti mezikontinentálním střelám s dlouhou dráhou letu, kam patřil projekt polského pozemního sila a českého radaru v Brdech, chce [americká vláda] rozvíjet obranu proti raketám středního a krátkého doletu."

Pokračovat ve čtení „Radar tady nebude“ →

Pokračovat ve čtení „Radar s největší pravděpodobností nebude“ →

Očekávaný zvací dopis spatřil světlo světa. Jak informuje tisk, Havel a další osobnosti varují Obamu před Kremlem. Ponechme nyní stranou manipulativní označení osobnosti", které čtenáři implantuje pozitivní vnímaní jak signatářů, tak textu dopisu, i skutečnost, že dopis je otevřený, a tedy určený i (možná primárně) pro domácí publikum, a podívejme se, co tak naléhavého mají osobnosti" na srdci: Bývalí politici a intelektuálové z několika zemí střední a východní Evropy napsali otevřený dopis americkému prezidentovi Baracku Obamovi, ve kterém vyjádřili obavy z vlivu Ruska a z opomíjení jejich regionu ze strany Washingtonu. Jeho autoři vyjádřili přesvědčení, že úplné zřeknutí se plánované výstavby částí amerického protiraketového štítu v Česku a Polsku by mohlo podkopat věrohodnost USA v regionu." (anglický originál zveřejnili Lidové noviny)

Pokračovat ve čtení „V úctě váš Quisling“ →

Organizátoři řetězové hladovky proti radaru dnes oznámili, že hladovka po 43. týdnech a 300 zúčastněných končí. neboť podle nich poté, co byly smlouvy staženy vládou s parlamentu, není k dalšímu pokračování hladovky důvod.

Pokračovat ve čtení „Hladovka proti radaru skončila“ →

Vláda trhla za záchranou brzdu a vzala ze Sněmovny zpět radarové smlouvy, aby se o nich nemohlo hlasovat, a nemohly tak být případně zamítnuty, což zcela reálně hrozilo. Je mi sice divné, že vláda může takto zasahovat to jednání Poslanecké sněmovny, ale budiž, nejsem expert na jednací řád Sněmovny. Co však nechápu je, proč to vlastně udělala. Vždyť kdyby byla pravda jen polovina z toho, co vláda o radaru prohlašovala, tak by pro muselo být 213 poslanců z 200.

Pokračovat ve čtení „Jeden krok vpřed, dva kroky vzad“ →