Tagged: 2. světová válka

Dopis starostovi MČ Praha 6 proti manipulaci s maršála Koněva


Protože se s následujícím textem, původně zveřejněným zde, zcela ztotožňuji a nechci, aby zapadl jako letmá zmínka na Twitteru, rozhodl jsem je převzít celý jak je:

Vážený pane starosto,
vážení zastupitelé MČ Praha 6,

obracíme se na Vás přímo od pomníku maršála I. S. Koněva na území vaší MČ. 120 let od jeho narození jsme si připomněli už dnes i proto, aby se pietního aktu mohly zúčastnit i paní Anna a Jelena Koněvovy, maršálovy vnučky.

Snaha znesvětit jeho památku vyvolává rozhořčenou reakci napříč českou i zahraniční veřejností. I na dnešním setkání zazněly nejen česká a ruská, nýbrž také izraelská státní hymna – a zásluhy maršála Koněva o záchranu miliónů Židů, jimž jinak hrozilo vyhubení, tu vyzvedl i izraelský rabín. Aby také on, podobně jako další vystupující, rozhodně odsoudil nemístné pokusy zhanobit maršálův pomník i jakýmsi „doplňkem“ jeho životopisu.

Biografie jiných osobností protihitlerovské koalice obsahuje kapitoly, jež zmařily milióny nevinných životů. Troufne si kdokoli „dopisovat“ je například na sochu Winstona Churchilla? Je důstojné „přepisovat“ dějiny legendami, podle nichž se Praha „osvobodila sama“, a Rudá armáda jakoby „přišla k hotovému“? Uzavřelo by velení okupačních vojsk, jichž se na našem území stále nacházel více než milión, příměří s domácím odbojem, pokud by k Praze nesměřovaly vítězné divize Rudé armády?

Právě ta se o porážku fašismu zasloužila rozhodující měrou a přinesla největší oběti i za naše osvobození. Pokusy tuto hrdinskou epopej zlehčit, ba znesvětit její památná místa „dodatky“ na čísi dnešní politickou objednávku jsou vrcholem nevkusu.

Tím naléhavěji Vás žádáme, abyste této svévoli učinili přítrž.
Jelena Koněva, vnučka maršála Koněva
Anna Koněva, vnučka maršála Koněva
Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu
David Bohbot, izraelský rabín
Josef Skála, místopředseda KSČM
Jaroslav Kohlíček, poslanec Evropského parlamentu
Jaroslav Doubrava, senátor
Jaroslav Foldyna, poslanec
Petr Šmíd, náměstek hejtmana Ústeckého kraje
Hynek Blaško, generálmajor v.v.

Reklamy

Tradiční slabost Západu pro fašisty


Jedním z nejvíce neslýchaných případů této praxe ochrany válečných zločinců vyšel najevo v roce 2005 s odtajněním dokumentů British Home Office (ministerstva vnitra), které ukázaly, že britská vláda ochránila minimálně 8000 členů divize zbraní-SS Halič (Galicie) před spravedlností, která je by čekala v Sovětském svazu. (…)  Britská vláda v rozporu s dohodami, které učinila na Jaltě, odmítla repatriovat divizi Halič do Sovětského svazu a místo toho ji odeslala do jiného zajateckého tábora v Bellaria-Igea Marina v severní Itálii. Zde pak trojice význačných ukrajinských fašistů – Mykola Lebeď, otec Ivan Hryjok a biskup Ivan Bučko přesvědčili Vatikán, aby ve prospěch vojáků zakročil, když je biskup Bučko představil jako „dobré katolíky a zuřivé antikomunisty“. (…) Jedním z klíčových britských zastánců tohoto rozhodnutí byl major Denis Hills. Major Hills byl ochotný vojáky ochránit, a ačkoliv říkal, že „ví, co jsou SS zač“, prohlásil také, že „armáda se o válečné zločiny nezajímá“. Podle údajů v knize MI6: Inside the Convert World of Her Majesty´s Secret Service britského akademika Stephena Dorilla se major Hills sám označoval za fašistu a skalního antikomunistu, který se rozhodl za každou cenu zajistit, že divize Halič bude přemístěna do Británie. (…) Dokumenty British Home Office odtajněné v roce 2005 detailně ukázaly, kam až byli britští vládní úředníci ochotni zajít, aby členům divize Halič zajistili občanství a zaměstnání. (…) Dokumenty Home Office také ukazují, že se o původu lidí z divize Halič všeobecně vědělo. Bylo velmi dobře známo, že si tito lidé počínali za války „špatně a je pravděpodobné, že by došlo k problémům, pokud by byli zaměstnáni na pracovišti s Poláky“. (…) Zajímavou složkou těchto dokumentů a zejména vyjednávání kanadského poslance Pančuka byly snahy vzbudit sympatie k mužům divize Halič s odkazem na to, že bojovali proti Rusům a komunistům a nikoliv proti „západním spojencům“. (…)  Britští historici Andrew Thompson a David Cesarani ve svém výzkumu ukázali, že „do Británie přijeli váleční zločinci celého spektra národností“, kteří se pod záminkou poválečných programů usazování a doplňování pracovních sil snažili vyhnout repatriaci na sovětské území.

(zdroj: Když se brání spravedlnosti: Jak britská vláda ochránila 8000 vojáků zbraní SS z divize Halič)

Zdůrazněné pasáže jsou klíčové pro pochopení proč takové ohledy k SS-manům a představují zároveň spojující linii k dnešku a současný postojům a politikám Západu.

Bratrstvo neohrožených


Když už jsem na něj u Pacifiku narazil, tak jsem si řekl, že se na Bratrstvo neohrožených také podívám. Jaké bylo mé překvapení, když jsem si u každého dílu říkal, že tohle jsem přece už viděl, až jsem si to nakonec řekl u všech. Viděl, ale žádný zvláštní dojem na mě Bratrstvo neudělalo, když jsem to zapomněl. A to přesto, že řemeslně je to opět velmi vydařený počin a vyprávění, až na drobné škobrtnutí někde ve dvou třetinách (asi jiný režisér, což by se dalo ověřit, ale nestojí mi to za to), odsýpá a drží pozornost. Jenže co naplat, když je to konvenční vyprávění konvenčního příběhu o amerických hrdinech v uniformách na druhé evropské frontě Druhé světové války. Příběhu až barvotiskového, ve kterém jsou všichni američtí vojáci chytří, ukáznění a stateční a srabi, blbci, vyčůránci a sadističtí maniaci úplně chybí. V tomto ohledu byl Pacifik lepší, protože méně prvoplánový a ukazující alespoň něco nového, co případnou prvoplánovost kompenzuje.

Schválně jsem se u Bratrstva zaměřil na zobrazení Němců a opravdu – jsou to lidé. Zlí, lhostejní, nebezpeční, ale pořád lidé, že až zběsilost některých Američanů vůči nim vypadá přepjatě a nespravedlivě. (Viz právě zobrazení Japonců v Pacifiku.)

V jistém směru ale může Bratrstvo korigovat i pohled na působení amerických vojáků v Evropě: minimálně pro prvosledové jednotky to až do jara 1945 nebyla žádná bezstarostná kovbojská jízda, byť se jejich ztráty se ztrátami Rudé armády samozřejmě nedají srovnávat.