Kdo byl ten Moravec a proč o něm natočili film?

Kdybych chtěl recenzi na nový dvoudílný televizní film Anatomie zrady napsat co nejstručnější, vystačil bych si s otázkou z nadpisu. Já samozřejmě vím, kdo byl Emanuel Moravec, ale kdybych to nevěděl, z filmu bych se to nejspíš nedozvěděl, respektive bych význam a autentičnost jeho osobnosti asi nepochopil. Pokud by měl být snímek Anatomie zrady jen ilustrativní životopisná inscenace na jedno použití bez větší ambicí, byl bych k němu shovívavější, ale on ty ambice podle už podle svého názvu měl. Jenže jaké ambice to vlastně byly? Rehabilitovat Moravce? To jsem ve filmu neviděl. Problematizovat jeho kolaboraci s Němci a polidštit ho, jako se to povedlo v případě Háchy? Ani to jsem neviděl. Ukázat ho jako rozporuplnou osobnost sžíranou vnitřními rozpory? Ne. Udělat z jeho života antické drama o osudu, kterému nelze utéct? Také ne. Nebo ukázat cestu, která ho zavedla od respektovaného legionářského důstojníka až k banálně trapné sebevraždě? Ani to ne, Moravcovu postavu v Anatomii zrady žádný dramatický vývoj nečeká. Ani o novém pohledu na zradu a její temné hlubiny se v Anatomii zrady nedá hovořit. Aby toho nebylo málo, tak Emanuel Moravec v Anatomii zrady mnohem spíš než jako muž, který dějiny tvoří, vypadá jako někdo, kdo byl shodou okolností prostě poblíž, když se dějiny děly. Asi i proto nakonec jeho postava ze všeho nejvíce působí jako platforma pro prezentaci protiruské a protibolševické propagandy. Nechci tvůrcům podsouvat, že to byl jejich záměr, ale rozhodně je to nejuchopitelnější výsledek jejich snažení. Je to škoda, protože z takové látky by se určitě dalo vytěžit mnohem víc.

21 komentářů: „Kdo byl ten Moravec a proč o něm natočili film?

  1. Jak pises Tribune, ten vyklad byl takovy, jako by chtel neco a nakonec skoncil jinde. Ale nemuzu rict, ze pro mne nebyl ten film zajimavy. Ja si jej prefiltruju, jak pises, horsi je, ze to melo rict ne o nekomu neznalemu.
    Osobne velice doporucuji esej Jana Tesare ze sborniku Mnichovsky komplex: Emanuel Moravec aneb logika realismu

  2. Tem film považuji za celkem vydařený i když se to možná dalo celé posunout do ještě hlubší, psychologičtější roviny, ale to by mu asi zase ubralo na divácké atraktivitě a o tu dnes jde především.
    Nicméně i do té podoby, ve které se ho podařilo natočit, se myslím dala vsunout jedna zásadní věc, která mi tam chyběla.
    Podle mne se Moravec vlastně sám na sobě nikdy žádné zrady nedopustil.
    Od samého počátku své kariéry , dokonce už v Legiích, měl problémy s něčím, co by se dalo definovat jako „obecná morálka “, dopouštěl se lží, podvodů, finančních zpronevěr…
    Jeho rodinný život byl, na tehdejší dobu, také řekněme hodně netradiční.
    Politicky je v prvním díle prezentován jako nějaký ukázkový a později zhrzený „benešovec“.
    Moravec byl samozřejmě součástí naší tehdejší vojenské elity, měl blízko k Masarykovi i Benešovi, ale jaký byl opravdu uvnitř?
    Demokrat myslím nikdy nebyl a nijak se tím přece ani netajil.
    Já si nemyslím, že jeho zrada a příklon k protektorátní moci a nacistům byl u něj nějaký zásadní a nečekaný zlom.
    V jeho případě, vzhledem k jeho charakteru, neukojitelné ambicióznosti , nezdravému sebevědomí, absenci odhadnout reálné možnosti …. šlo spíš o jeho „přirozený“ osobnostní vývoj.

    Ale jsem docela potěšen, že byla taková kafkovská proměna vlastence a hrdiny v pravý opak aspoň nějak filmově zpracována.
    Zvlášť v dnešní době, kdy se s různými novým flastenci , u kterých bude nejspíš možné nějakou podobnou anatomii zrady také sledovat, roztrhl pytel.

    1. S vaším komentářem už mi ten film dává mnohem větší smysl. Tím pádem je ale ještě slabší, než jsem prve myslel, protože tohle by měl být schopen sdělit sám.

  3. No já se na televizi nedívám, tak jsem si ty dva díly dala na netu a není vůbec špatné, vidět to naráz.
    A jakkoli české filmy-seriály poslední doby jaksi vůbec nemusím a tak ani nesleduji, natož když jsou ve spolupráci s Českou televizí, tak tohle se tvůrcům imo docela povedlo.
    Ten film je takový paradox na paradox, jakoby všechno stavěl na hlavu..

    Takže pár postřehů- je to především podáno s jakýmsi odstupem. Protiruskou ani protibolševickou propagandu jsem tam proto nevnímala, a to jsem na ni poslední dobou už hodně alergická. Ani jako strefování se do dnešních vlastenců mi to nepřišlo. S takovou bychom tam pak mohli vidět trefování se do Německa, nebo rovnou do EU, taky do Beneše, zkrátka do všeho a do všech.
    A ano, svým způsobem to nepřineslo nic nového, zase jeden Šavel- Pavel, takových známe dost.
    Jenže jak píšu, bylo to pojato jaksi civilně, až málem nezúčastněně, či neutrálně, o to víc to možná působí.
    On už ten název Anatomie zrady leccos napovídá.

    To se pak na to lze podívat i úplně obyčejně,
    jako na zvláštně klikatou cestu či rovnou „osudové“- typické selhání ambiciózního člověka, vojáka- plukovníka, který, když se snažil přežít, tak to pak dopadlo blbě nejenom pro něj.
    (jistě, -přežít- pro ambiciózního člověka znamená spíše uplatnit se za všech okolností a vytěžit z toho výhody, ale stejně to tady nejde dát do uvozovek )

    No a když to vezmu takhle, tka pak není tak podstatné, nakolik věrně film Moravce vykreslil, jeho život či charakter. Mnohé tam určitě je, byť třeba jen v náznaku, ale dá se to pochopit i tak.
    Je to ale zajímavé i z jiného důvodu, divákovi to nabídne vícero pohledů, ze kterých si může složit obrázek.
    Takový obecný obrázek – obrázek člověka na rozcestí,
    a to vlastně citlivého člověka, který není schopen leccos unést, také člověka smýkaného okolnostmi,
    či rovnou člověka odkopnutého čs.elitami, který už tehdy málem sahá k sebevraždě.
    On vlastně jakoby přišel o všechno. Tedy nejen o zdroj příjmů, ale hlavně o všechno, čemu až doposud věřil.
    Jenže pak zas hned divákovi dojde, že ony ho ty elity vlastně neodkoply, stalo se „jen“ to, že vše, co doposud uznával, či navenek vyznával, tak to najednou jakoby ztratilo své opodstatnění, svoji hodnotu.
    Jako téměř vždy, když se mění-změní režim.

    Tady píšete, že:
    „.. ..Emanuel Moravec v Anatomii zrady mnohem spíš než jako muž, který dějiny tvoří, vypadá jako někdo, kdo byl shodou okolností prostě poblíž, když se dějiny děly.“

    no právě, .. a nemyslím si, že Moravec je – byl v tomto jakousi výjimkou..

  4. jen ještě OT pro tresen,
    dívala jsem se, že skončil Deník Referendum..
    tedy skončil.. nahodil nový kabát, hodil všechny staré komentáře do stoupy a teď tam místo povídavých komentátorů pracují redaktoři a politické tváře.. ovšem samozřejmě, je to prý bez oligarchů a bez paywallu.
    Jen prý naše dary a jejich práce.. Nějak mě to ovšem otrávilo, nemůžu za to.

      1. Jojo, je tam většina, co si tak pamatuju. Já jsem si na původní DR občas chodila ty komentáře totiž právě číst, nebo spíš dočítat, někdy se tam rozvinula zajímavá debata. No a taky to tam šlo pomalu, tak jsem to všechno stíhala. Pokud to zrovna nebyl takový ten vypjatý intelektualismus pro intelektualismus , já si tomu tak pro sebe říkám, ten fakt nějak nemůžu.
        V každém případě, díky za odkaz!

    1. Ty staré komentáře tam jsou, jen jsou těžko vyhledatelné.
      Redakce nekomunikuje, asi to takhle chtěla.

      1. Tak to mi došlo, že to tak redakce asi všechno právě chtěla.
        Pár novějších komentářů jsem tam i našla, jenže to už není ono. Ani nemůže být, vzhledem k tomu, jak to tam udělali.. mně to přijde jako škoda.. A dalo se tam všechno najít! Leč to se na to samozřejmě dívám jen tak běžnýma internetovýma očima, redakce jistě ví, co dělá a proč to dělá.. Já si tak akorát můžu říct klasické tfuj tfuj tfuj, ať mě to už v hlavě nestraší!
        (.. momentálně jsem ve stavu, že než si číst novoDR-noviny, v dnešní době se už do nich ani nedá nic zabalit, ni ohýnek v kamnech či krbu založit, to radš mrknu i do pokleslého plátku oligarchova,
        dnes tam měli zcela zjevně živo, řešil se Hřib a osvobození Prahe, je vidět, že lidi vesměs řeší spoustu věcí )
        Tož tak.

  5. Já jsem se divila, proč si dáváte Moravcův portrét do avataru na twitter, a ejhle, on je to Koněv.
    Taky jeden, co ho okolnosti plus vlastní přičinění smetly z piedestalu, vyhrazenému hrdinům a českým miláčkům, do pozice, kterou si v době, kdy ho Češi oslavovali, neuměl představit.

    1. Že vám to ale trvalo. Okolnosti zajisté, ale vlastní přičinění? Když se stanete objektem něčích mindráků, vlastního přičinění je v tom pomálu, spíš žádné.

      1. O Moravcovi to platí taky?
        Koněva v pětačtyřicátém nestrčili do muzejní vitríny, ale dostal příležitost pracovat na svém obrázku pro budoucí pokolení. Využil toho, bohužel ne zrovna tak, aby svůj profil vylepšil. Přitom už tehdy neměl na kontě jen vítání kyticemi šeříků v Praze, ale i chvíle u Dukly, kdy podle pamětníků odmítal jakékoli návrhy na ústup a hnal jednotky Čechů a Slováků velmi nemilosrdně na jistou smrt. Ale o tom se tehdy ani potom moc nemluvilo. Jeho úloha v Budapešti naproti tomu nezůstala utajena. A ačkoli je jeho přímý podíl na přípravě invaze v roce 1968 sporný, není pochyb o tom, že patřil k těm, kdo byl přesvědčen o její nutnosti.

        1. Jak to vidím já, tak je úplně jedno, co (ne)udělal, protože jednou je to Rus a to je zločin, který se neodpouští. Tedy alespoň mezi lepšími lidmi.

      2. Jestliže říkáte, že současný portrét Koněva vytvořily něčí mindráky, nemáte pravdu.
        Jak to vidím já, byl to Rus, a proto máte potřebu se ho zastávat, i kdyby udělal nevímco. Protože máte dojem, že Rusům je ubližováno globálně, ale nejvíc u nás, ovšem s jistými výjimkami, na jejichž straně stojíte velmi zásadně.
        Mimochodem, já osobně jsem proti odstraňování pomníků, protože jsou nenahraditelným svědectvím doby. V případě Koněva jde o svědectví smutné doby normalizace, kdy si věrchuška stvrzovala svou moc, ukradenou pomocí ruských tanků, a lidi byli tak zastrašení, že se nezmohli na jediný viditelný protest a nechali ty nahoře, aby jim ty jejich falešné symboly strkali před oči. Instalovali slavně ošklivé bronzové paňáky představující Gottwaldy a Nejedlé a lidi chodili kolem, klopili oči a mlčeli. Dnes by na ta léta a na svou hanbu rádi zapomněli. Ale podle mne by se naopak měla připomínat.

      3. Kdo trpí mindráky? Ten, kdo chce odstraňovat pomníky, nebo ten, kdo je chce zachovat, protože chce, aby připomínaly i neslavné stránky historie?
        Nerozumím, v čem jsou mé mindráky, pokud chcete naznačit, že nějaké mám.

    1. „Pro občany Ruské federace, ale i další národy, které kdysi v rámci Rudé armády vybojovali vítězství proti nacistickému Německu, ještě dlouho zůstane Velká vlastenecká válka nejemotivnější vzpomínkou, a Den vítězství největším, zcela výjimečným svátkem v roce. Jiné národy to sotva pochopí.“
      Ale ano. To se pochopit dá.
      Kde jinde mají hledat světlou stránku své historie než ve slavných dnech vítězství, kterým předcházely roky zoufalého úsilí a obětí.
      To další, co článek praví, už tak přesvědčivé není. Osud českého národa byl nepochybně na vážkách, stejně jako osud Evropy. Úvahy o alternativní historii, založeny na „coby kdyby“, si může spřádat každý, i ti, co věří, že německý Generaplan Ost měl šanci na realizaci. Já k nim nepatřím. Historie podle mne ukazuje, že kdo si chce dlouhodobě podrobit celé národy násilím a opanovat obrovské území, dřív nebo později ztroskotá.
      Stalo se, co se stalo. Na tom nikdo nic nezmění. Plány a představy jsou jedna věc, skutečnost druhá. Můžeme si ty představy připomínat, to je v pořádku. A můžeme se radovat, že byly pohřbeny, a to vinou spřadatelů samotných a zásluhou těch, co stáli proti nim.
      Pro ilustraci jiná představa, co skončila velmi náhle:
      https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/96115718_10216388880134581_3068887869683662848_n.jpg?_nc_cat=103&_nc_sid=730e14&_nc_ohc=i_939m4mghAAX82Nr0l&_nc_ht=scontent-prg1-1.xx&oh=e11c967ba838a942d186652aeebf4d66&oe=5EDD6F3A

      1. tresen: Já si k tomu jenom dovolím podotknout, že autor odkazovaného článku studoval v SSSR a jezdil tam pracovně i do míst běžným lidem nepřístupných; přivezl si odtamtud ruskou manželku a dost často u nich v ČSSR pobývala i jeho ruská tchýně. Takže si troufnu prohlásit, že mentalitu Rusů zná velice dobře. (Stejně tak jako Američanů, protože když byl po převratě jako stará struktura vyhozen z Temelína, nabídli mu práci u Westinghouse. A taky Čechů, kterou si „vychutnal“, když ho po tom slavném rozhodnutí vlády 11:8 v r. 1999 povolali zpět do Temelína s komentářem, že nikdo jiný v ČR to nedokáže dostavět… Budiž řečeno, že nikdy nezatrpkl a nikdy se nikomu nemstil.) A jako pravděpodobně nejschopnější žijící český manažer z oblasti čs. jaderného průmyslu (ve vrcholových funkcích řídil najíždění JE v Dukovanech, Temelíně i Mochovcích a býval českým zástupcem u MAAE ve Vídni) to rozhodně není žádnej blbec. (Disclaimer: Sám jsem v 90. letech tábořil u Temelína, takže autor odkazovaného článku, kterého znám osobně, je něco jako můj názorový protivník. Přesto má můj vrcholný respekt – za to, co v profesi dokázal i za zvládnutí těch vzestupů a pádů, které osobně i profesně zažil.)

  6. Kdo trpí mindráky? Ten, kdo chce odstraňovat pomníky, nebo ten, kdo je chce zachovat, protože chce, aby připomínaly i neslavné stránky historie?
    Nerozumím, v čem jsou mé mindráky, pokud chcete naznačit, že nějaké mám.

Napište si co kdo chcete, já co chci smažu

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s