Když korporace fandí elektromobilitě


Jestli jsem to správně pochopil, tak elektromobilita je ekonomický, energetický a ekologický (sic!) neomarxistický nesmysl, který nás všechny zabije, pokud se mu neubráníme individuální automobilovou dopravou a co největší spotřebou fosilních paliv. Jenže ono je tu jedno velké ALE – a to je chování velkých korporací, které jdou elektromobilitě naproti. To nejsou žádní živnostníčci, kteří musí skákat, jak panstvo píská – tohle je to panstvo, které píská. Kdyby byla elektromobilita takový ekonomický a energetický nesmysl (ekologii korporace nikdy moc neřešili), tak by si automobilky určitě dokázali prolobbovat, že nic takového nebude.

Ano, máte pravdu, někde tu ten chcíplý pes zakopaný být musí, protože korporacím nikdy nešlo o lepší svět, ale jen o zisk. Nějaký ten háček to jistě bude a dost možná to bude jen z bláta fosilních korporací do louže korporací elektrických, ale to ještě není důvod za každou cenu v tom blátě zůstávat. Když vylezeme z bláta, je pořád šance, že se louži vyhneme, zatímco když v tom blátě zůstaneme, máme sice jistotu, že nešlápneme do louže, ale také jistotu, že jsme v blátě. Ergo dává smysl podporovat elektromobilitu navzdory veškeré nutné skepsi vůči korporacím také, protože jedna změna otevírá dveře druhé.

Když ptáčka lapají, divně mu zpívají


IMG_20181022_075014 (2)

Tyhle bilboardy jsem viděl už loni a letos kolem nich chodím zase. A zase mi to vrtá hlavou, proč někdo při shánění zaměstnanců inzeruje, kolik si u nich můžete vydělat za 2 měsíce, když mzda se v Čechách standardně uvádí za měsíc? Ani v zemích, kde se běžně používají jiné srovnávací termíny, jsem se nikdy nesetkal s tím, že by zaměstnavatel uváděl, kolik si u něho můžete vydělat za dva týdny nebo za dva roky. Tak proč to zkouší Amazon u nás? Protože 26 925,- už nevypadá vůbec tak lákavě, a už vůbec ve srovnání s průměrnou mzdou 31 851,-? Vždyť je to méně i než medián, který je aktuálně 27 236,- (oboje zdroj ČSÚ). Tohle je ale hodně podivná náborová taktika. Pokud se tedy nejedná přímo o podraz na cílovou skupinu, což jsou pro Amazon zejména lidé prostí a nevzdělaní (mám z dobrého zdroje, jaký typ lidí ve skladech Amazonu pracuje). Ale třeba právě takhle vypadá ten konec levné práce, když firma raději vymýšlí triky, než by férově řekla, kolik platí za měsíc, protože ví, že s tak mizernou mzdou není konkurenceschopná. (Ale jo, chápu, že to je asi PR ekvivalent fráze „cena již od“, který znamená, že ty peníze dostanete, když vydržíte dva měsíce plnit nějaké podmínky. Jenže neznamená to pak, že reálná mzda bude ve většině případů ještě nižší?)

Je to vlak


Jak jsem tu nedávno vyjadřoval obavy, aby spekulace o krachu TTIP nebyly spíš než světlo na konci tunelu světla korporátního rychlíku, tak tisková zpráva Pirátské strany TTIP se neprojedná, ale nahradí ji CETA varuje, že to skutečně vlak je, a pěkně pod parou:

I když k podpisu smlouvy TTIP nedojde, mohou být „dohody“ prosazeny jinak. Nedávno Evropským parlamentem hladce prošla smlouva CETA, která mimo jiné obsahuje téměř vše, co bylo v zamítnuté smlouvě ACTA. (…) Smlouva CETA podobně jako TTIP obsahuje „dohadovací doložku“, pomocí které lze do smlouvy bez dalších ratifikací přidávat další pasáže, dost možná i všechna ujednání, která se chystala v rámci TTIP.

Svoboda monopolu


Americké firmy lobují v Bruselu proti regulaci a pokutám za kartely jako divé a na svojí straně mají i americké politiky, kteří pak píší do Evropy dopisy ce kterých odmítají: „politicky motivovanou podporu antimonopolního úsilí, která podkope svobodné trhy“ (ne, autorem této perly skutečně není Václav Klaus, ale jistý Bob Goodlatte. Trh je buď monopolní, nebo svobodný, tak se to alespoň učí v Evropě. V Americe jsou ale zjevně přesvědčeni o tom, že trh nemůže být svobodný, nemůže-li být svobodně monopolizován. Tak přesně tohle jsou ty hodnoty a principy, které nám má nadělit v tajnosti vyjednávaný TTIP, který mj. ušetří americkým korporacím milióny za lobisty, protože pak už žádné lobování potřeba nebude, protože bude stačit prostě diktovat.

Pro samý liberalismus zapomínáme na svobodu


Občas člověk nevidí něco, co má přímo před očima, nebo si neuvědomuje, co vlastně vidí, dokud mu to někdo jiný neukáže. Tak jako Ján Simkanič ve své eseji Kde je ta slavná svoboda?, ze které cituji (ale vřele doporučuji přečíst si ji celou):

Dnes monopolistické praktiky považujeme za přirozenou součást prostředí. Jako vítězství toho nejlepšího, jako výsledek svobodného střetu konkurenčních sil, jako oslavu liberální neregulované soutěže. A zatím ještě dostatečně nevidíme, že na konci na nás nejspíš čeká jen omezená možnost volby a méně osobních a sociálních práv.(…) Globální firma může po celém světě konkurovat cenou, rychlostí vývoje i kvalitou produktu, jaké místní prostředí nemá šanci vygenerovat. A celý svět tak lze držet pod krkem distribučních a obchodních podmínek nastavených vítězem (the winner takes all economy). (…) A uživatelé jásají, protože chléb ještě nestojí zas tak moc a her je nekonečně. Zatím. Až „kreativní destrukce“, jak je tento proces ekonomy nazýván, zasáhne i jejich zaměstnání, až limity pravidel omezujících jejich chování začnou pociťovat na vlastní kůži, až zjistí, že skutečně nemají možnost volby, mohou být překvapeni. (…) Dnešní inovace byla už včera stará a dost možná za sebou zanechá tisíce nebo miliony nezaměstnaných, bezprizorních a vyloučených. Kultura, služby, e-commerce. Všude vítězí jen několik superhvězd, zatímco paralelně mizí střední životaschopná vrstva a naprostá většina se nimrá v přítmí marginálnosti a stále větší závislosti.

Google Reader a lekce z reálného kapitalismu


Google Reader je (či spíše byla, protože její život se počítá již jen na dny) služba od Googlu pro on-line sledování RSS, která umožňovala synchronizaci, například s (kvůli konci Google Readeru také již opuštěnou) desktopovou aplikací FeedDemon, a kterou se Google rozhodl k letošnímu červenci nekompromisně ukončit. Následnou vlnu nesouhlasu naštvaných uživatelů (co si budeme povídat, také mě to nepotěšilo) Google dokonale oslyšel. A pak se objevila zpráva, že Google chce šířit internet pomocí balónů, na kterou v té souvislosti reagoval tweet Davida Podzimka, který mne zaujal a inspiroval k následující poznámce:

Pokračovat ve čtení „Google Reader a lekce z reálného kapitalismu“

Paternalistický stát a alibistické pojišťovny


Už je to celkem běžný obrázek: zkrachuje cestovní kancelář a ukáže se, že je podpojištěná (pokud je vůbec pojištěná), takže pojišťovna odmítne z povinného pojištění cestovní kanceláře uspokojit nároky všech jejích klientů (logicky, pojišťovna tu není od toho, aby pomáhala někomu řešit jeho problémy, ale od toho, aby vydělávala svému vlastníkovi) a v novinách se spustí nářky nad tím, jak to stát mohl dopustit a že zákony jsou nedokonalé a děravé. V těch samých novinách, které jinak brojí proti tzv. paternalistickému státu, kudy chodí a slovo jistoty považují div ne za vulgarismus.

Pokračovat ve čtení „Paternalistický stát a alibistické pojišťovny“