Jak jsem tu nedávno vyjadřoval obavy, aby spekulace o krachu TTIP nebyly spíš než světlo na konci tunelu světla korporátního rychlíku, tak tisková zpráva Pirátské strany TTIP se neprojedná, ale nahradí ji CETA varuje, že to skutečně vlak je, a pěkně pod parou:
I když k podpisu smlouvy TTIP nedojde, mohou být „dohody“ prosazeny jinak. Nedávno Evropským parlamentem hladce prošla smlouva CETA, která mimo jiné obsahuje téměř vše, co bylo v zamítnuté smlouvě ACTA. (…) Smlouva CETA podobně jako TTIP obsahuje „dohadovací doložku“, pomocí které lze do smlouvy bez dalších ratifikací přidávat další pasáže, dost možná i všechna ujednání, která se chystala v rámci TTIP.
Tribun 
Volné zóny obchodu budou, protože ochranářská opatření pro (národní) trhy jsou anachronismus doby fašistů a komunistů. Vedly jen k nenávisti a válce. Soudruzi totalitáři, bratři v národně/socialistickém triku, musí jednou pochopit, že jak jsme si vysvětlili minule, je dnešní nejvyšší sociální úroveň občanů od Kopčemova pazourku dána právě tímto. Globálním obchodem, IT, dopravou – a hlavně lidi pochopili, že pěstovat nenávist jak jim tito frustrovaní deprivanti vštěpovali do hlav (jedni třídní, druzí etnickou) vůbec není produktivní, negeneruje svobodu a blahobyt, ale bídu a zmar.
Proto pochopili hipiesácké heslo a přetvořili jej – don´t hate, make a business. Ideology is dead.
I vy pábiteli… Opět jste se elegantně vyhnul meritu věci a přitom jste učinil zadost své obscesi. Zóny volného obchodu samozřejmě nikomu nevadí, vadí arbitrážní doložky a faktické nadřazení korporací nad státy.
Hlavně by ten volný obchod musel být skutečně volný a pro každého. To by však musela nastoupit „regulace predátorů“ a to už by bylo v očích ekonomických liberálů špatně. Ve světě, kdy jsou si někteří rovnější, než druzí a pravidla nastavená tak, aby tak tomu bylo nejlépe navěky, nelze „pozitiv“ volného trhu dosíci. S panem Otou je to pořád dokola. Shodnu se s ním snad na tom, že nenávist není řešení, ale pokud vezmeme v potaz, že většina té nenávisti je motivována ekonomickými pohnutkami, nelze oddělit sociálno a „business“. Nelze být kritický vůči migrační hysterii a přitom nepranýřovat její příčiny, které namnoze pramení z (neo)liberálních dogmat. K nenávisti a k válce vede právě ten „business as usuall“, který v reálu plodí na jedné straně hrstku ultra-bohatých, něco málo procent „střední třídy“ a zástup prekariátu, který si o sobě pouze myslí, že je střední třídou. A pokud vám někdo z obrazovky opakovaně předhazuje, že jste lúza, co se měla líp učit (což je dnes docela nonsens), nebo že jste loser, co nemá odvahu „zařídit si svůj úspěch“, pak se nedivte, že hněv narůstá jak jackpot ve sportce. Všimněte si, že v dobách rozvinutého soc. státu na Západě se elity svým bohatstvím příliš nechlubily a „proletariát“ nikdo neurážel. Je nasnadě proč… Zato dnes, kdy zmizel „strašák světového komunismu“, jakoby to boháči chtěli všechno dohnat. Diví se lidové nenávisti, ale chyby hledají, jako vždy, všude jinde. A poněvadž jsou si vědomi toho, že „nasraný proletář“ sahá po extrémních řešeních, přispěchávají s podporou extrémní pravice, aby jim nějaký nový Lenin „nesebral jejich tisícovku“. A kruh se uzavírá. Co je tedy příčina a co následek?
Jestli myslíte evropské dotace, kterých využívají Babišové a další, pak souhlasím, ale mimo toto, si nikdo není rovnější. Tedy pokud neobchoduje se státem, čemuž se nelze vyhnout, ale i tam by už nemělo být „rovnějších“ mezi přirozeně nerovnými, což je základní axiom každé soutěže. Chtít aby běžci na pásce měli stejně natrénováno, stejný styl, výdrž – tak takový závod by asi nikoho nebavilo pořádat, že?
Nahlížení sociálních a ekonomických procesů prizmatem soutěže je jádro problému. Problém není v tom, že v závodě může vyhrát jen jeden, problém je ve vynucování přístupu k životu jako závodu (v podání kapitalismu závodu ke dnu).