Úřední hodiny v dobách internetu


Vyšel nový zákon 35/2021 Sb. o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů, sám o sobě dobrý a potřebný, ovšem vybavený „geniálním“ §7:

Územní samosprávný celek umožní v úředních hodinách bezplatně nahlížet do Sbírky právních předpisů v elektronické podobě.

To se za to jako mimo úřední hodiny bude platit, nebo budou ten server vypínat?

No dobře, vzhledem k §1 odst. (3) (Sbírka právních předpisů je bezplatně a neomezeně veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup.) to asi má znamenat, že kdo nemá internet, může se v úředních hodinách přijít podívat na úřad, takže tento post je nakonec vlastně o ničem, ale prostě mi to nedalo. Tohle je nakonec jen komár, ze kterého udělala velblouda moje nepozornost (ten §1 jsem si pořádně přečetl až poté, co jsem nad §7 chvíli nevěřícně kroutil hlavou), ale to nic nemění na mém přesvědčení, že zákony se u nás píší dosti podivně, jako kdyby je psali jen právníci a politici a nikdo nepočítal s tím, že je bude číst někdo jiný, než úřednící.

A máme zaracha


No dobrá, možná jsme ho měli i dřív a já si toho nějak nevšiml, ale kvůli tomu humbuku kolem (ne)uzavření hranic jsem si čerstvé Usnesení vlády České republiky č. 79 o přijetí krizového opatření, kterým se omezuje volný pohyb osob, přečetl podrobněji a ejhle: v bodě II.7 vláda sice uděluje výjimku pro cesty za účelem pobytu v přírodě nebo parcích a sportování na venkovních sportovištích, jenže v nikde celém opatření není ani zmínka o tom, že by se člověk přírodě, parku či sportovišti mohl zdržovat, naopak se několikrát opakuje, že vláda zakazuje volný pohyb osob na území celé České republiky, nebo že nařizuje omezit pohyb na veřejně přístupných místech na dobu nezbytně nutnou a pobývat v místě svého bydliště s výjimkou případů uvedených v bodech I. a II. Jenže ty výjimky se týkají cest, nikoliv pobytu.

Nevím, jak vám, ale mě z toho tak nějak logicky plyne, že do přírody sice můžu jít, ale nesmím v ní být. To je přeci ten správný právnický výklad. Nebo minimálně výklad, kterým mě nějaký úředník může zvalchovat. Sice si dovedu představit i výklad takový, že člověk může vykonávat činnost, za jejímž účelem je ze zákazu udělena výjimka, ale takový výklad by byl zase v rozporu s tradicí výkladu například Listiny práv a svobod, ze které také například co se týče práva na zdraví, život či bydlení neplyne prakticky vůbec nic.

Chystá se v tichosti obnova Lidových milicí?


Mám ve zvyku monitorovat nově vyhlašované zákony a dnes jsem narazil na jeden, který vypadá ne jako novelizace novelizace, což je většina nově vyhlašovaných norem, ale jako zákon zbrusu nový, přitom zákon, o jehož projednávání jsem nezaregistroval jedinou zmínku! Je to zákon 14/2021 Sb. o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky. Možná slyším trávu růst, ale mě se ten zákon i to ticho kolem něj nějak nelíbí.

Hned v §1 stanovuje zákaz ozbrojených skupin, které v § 3 definuje jako že a) má povahu paramilitární ozbrojené složky, b) je určena k ozbrojenému prosazování cílů založených na politické, náboženské nebo jiné ideologii a c) nakládá se zbraněmi, usiluje o získání přístupu ke zbraním, nebo organizuje osoby, které zbraněmi nakládají.

Ne že bych se zákazem něčeho takového měl problém, jen se divím, proč je na to třeba nový zákon a proč, když je to tak důležité, že nestačí stávající právní úpravy, se o tom více nemluvilo?

Ale to ještě není nic proti §4, který zřizuje systém střelecké přípravy, jehož účelem je zlepšování znalostí, schopností a dovedností osob oprávněných k nakládání se střelnými zbraněmi pro potřeby zajišťování vnitřního pořádku nebo bezpečnosti České republiky. Nikde jsem ale nenašel žádnou zmínku, že by se tento sytém střelecké přípravy týkal jen policie, armády nebo aktivních záloh. Jde snad o zelenou pro ty myslivce střežící hranice před migranty?

A §5 odst. (4) je také chuťovka: Vláda může nařízením vymezit podmínky účasti na programu střelecké přípravy, pokud jde o a) návaznost programu střelecké přípravy na systém přípravy obyvatelstva podle jiného právního předpisu, b) držení oprávnění nakládat se střelnými zbraněmi účastníkem programu střelecké přípravy podle § 6.

Pokračuje §17: Je-li to nezbytné pro plnění úkolů v rámci krizového stavu, kterým se rozumí stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav, může vláda po dobu trvání vyhlášeného krizového stavu nařízením a) stanovit, nejdéle však vždy na 3 měsíce, podmínky nakládání nebo oprávnění nakládat se střelnými zbraněmi odchylně od právních předpisů uvedených v § 2 odst. 1…

K čemu je takový zákon dobrý? Proč nestačí zákon o zbraních a střelivu? S takovým zákonem v zádech je obnovení Lidových milicí snadné. Nebo zřízení Mysliveckých milicí. Nebo jakákoliv jiná militaristická kulišárna. Tento zákon podle mě zcela zjevně a zcela zbytečně militarizuje společnost.

A pochopit mi to nepomohla ani důvodová zpráva, která naopak tam, kde jsem ji byl schopen porozumět, moje pochyby jen přiživila. Perlička: v důvodové zprávě se zákonodárci explicitně distancují od Svazarmu. Pročpak to asi považovali za důležité?

Perličky z české legislativy II – Zákon pečující


Vyšla novela [1] zákona o lesích [2], která do §19 zavádí odstavec 2 následujícího znění (zvýraznění vlastní):

(2) Při vstupu do lesa podle odstavce 1 je každý povinen přizpůsobit své jednání stavu přírodního prostředí v lese a zvýšenému nebezpečí, které je se vstupem do lesa spojeno, a dbát své osobní bezpečnosti nebo bezpečnosti osob svěřených. Uvedená povinnost platí i při pohybu na účelových komunikacích v lese, vyznačených stezkách, pěšinách a trasách, odpočinkových místech a tábořištích. Vlastník lesa neodpovídá za škody na majetku, zdraví nebo životě vzniklé při využití práva podle odstavce 1, ledaže by škodu způsobil úmyslně.“.

Po věcné stránce samozřejmě nemám námitek, v lese by se měl člověk chovat opatrně a přiměřeně stavu prostředí i svým schopnostem, a nejenom v lese. Jenom nechápu, proč to musí být napsané v zákoně? Copak tohle někomu nedojde samo s sebou? To budeme mít zákon i na to, že když se mi chce čůrat, tak mám jít na záchod a pak po sobě spláchnout? A když už to v tom zákoně je, jaké z toho plynou sankce? Jestli je to jen deklaratorní, tak je to ještě více na palici, zejména s ohledem na odstavec 1, který zní (zvýraznění vlastní):

(1) Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.

Není snad celý nový odstavec 2 obsažen ve slovech na vlastní nebezpečí z dávno existujícího odstavce 1? Opravte mne, jestli se mýlím, ale podle mě je. Celý odstavec 2 je redundantní a over-paternalistický. A zcela jistě není v našem prvním řádu ani první, ani poslední svého druhu. Méně odstavců 2 a více důvěry v rozum a příčetnost občanů i úředníků chtělo by se zvolat, kdyby byla naděje, že někdo poslouchá.

Perličky z české legislativy I – seznam bezpečných zemí


Budiž tato noticka prvním počinem nového nepravidelného cyklu Perličky z české legislativy, který brán poctivě by vydal na samostatný blog a zaměstnal na plný úvazek středně velkou redakci.

Dnes je na paškále vyhláška č. 68/2019 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, stanovující tzv. seznam bezpečných zemí, tj. zemí, z nichž pocházející žadatelé o azyl jsou automaticky odmítnuti.

Co je na tom seznamu tak kuriózního? Za prvé délka, či přesněji krátkost. Jen dvacet čtyři zemí ze sto devadesáti tří členských států OSN je podle úředníků českého ministerstva vnitra bezpečných. Jinými slovy, planeta Země je podle našich úředníků v zásadě velmi nebezpečné místo. (Podperlička: V seznamu bezpečných zemí nejsou jmenovány státy EU, ovšem v zákoně jsem nic o tom, že by byly automaticky považovány za bezpečné, nenašel, našel jsem jen, že žádost o azyl občana státu EU je nepřípustná [je u toho tedy ještě nějaká podmínka, u níž ovšem není jasné, zda se vztahuje k té žádosti, nebo k tomu členskému státu. Inu, česká legislativa.])

No a za druhé, nikoliv však nakonec, je kuriózní obsah. Tak jsou za bezpečnou zemi považovány například USA nebo Indie, ale už ne Brazílie nebo Japonsko. je tam Ghana, ale už ne Egypt. Island, ale ne Izrael. A samozřejmě chybí Rusko nebo Čína. A jako třešnička na dortu Ukrajina. Rozvrácená zbídačená Ukrajina se zcela nefunkčním státním aparátem, která má k právnímu státu dál, než Zimbabwe, země přímo řízená oligarchy a tajnými službami, ve které jsou politicky motivované – a tudíž nejenom nikdy nevyšetřené, ale ani nevyšetřované – vraždy zcela běžné, a to včetně vražd jinak protežovaných novinářů a opozičních politiků. Tak takhle Ukrajina, ze které po Západem sponzorované demokratizaci utíká, kdo může, je podle českého ministerstva vnitra bezpečnou zemí. Ovšem pozor, „s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů“. Jak jinak.

Čert vezmi realitu, tenhle seznam diktovala politika a zapisovala loajalita. Nevím, jak vy, ale já bych raději žil ve spoustě zemí, které na seznamu bezpečných zemí nejsou, a naopak v žádném případě nechtěl žít v některé z těch údajně bezpečných. Český stát má velmi osobitý – ba perverzní – smysl pro bezpečí.