Pokroky na poli smluvního fetišismu

Smluvní fetišismus, tedy světonázor pro nějž je typické, že celá společnost (přestože nic takového jako společnost podle něj v zásadě neexistuje; a nebo právě proto) může být uspořádána nejlépe na základě dvojstranných smluv bez jakéhokoliv omezení toho kdo, jaké a za jakých podmínek na sebe může brát závazky, zaznamenal podle významný úspěch v §42a zákona 363/2021 sb. o sociálně-právní ochraně dětí:

O poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc uzavírá dítě s osobou provozující zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc smlouvu o poskytování ochrany a pomoci, která vyžaduje písemnou formu a obsahuje tyto náležitosti.

Nevím, jak vám, ale mě to přijde naprosto perverzní. Jak může být dítě schopnost uzavřít a posoudit takovouto smlouvu? Nota bene dítě v nouzi, které má nejspíše úplně jiné starosti. Navíc je to s největším pravděpodobností dítě k takovému úkonu zcela nezralé a nezpůsobilé! A co chce zákonodárce vůbec říct tím, že musí být uzavřena smlouva? Že dítěti, které smlouvu neuzavře, se pomoci a ochrany nedostane? Nebo že každému dítěti se dostane jiné kvality okamžité pomoci a za jiných podmínek podle vyjednávacích schopností jednoho každého dítěte? Protože přesně to uzavírání smlouvy předjímá. Jinak totiž smlouva – tedy individualizovaná metatransakce dvou kontraktorů (ta odlidštěná terminologie je zcela příznačná) – nedává smysl a postačovala by jednotná pravidla daná zákonem. Nehledě k tomu, že uzavírání smlouvy s sebou z podstaty věci nese vyjednávání o jejím obsahu, jenže není snad vyjednávání, které si žádá čas (a možnost volby!) v příkrém rozporu s okamžitou pomocí?

A to vůbec nemluvím o tom, že dítě žádnou smlouvu uzavírat nemůže, že to za něj musí udělat zákonný zástupce, což, jak se dá předpokládat, bude v situaci, kdy dítě potřebuje okamžitou pomoc, setsakramentská komplikace.

Vy si myslete, co chcete, já si myslím, že zákonodárce s liberalismem vymytým mozkem se definitivně zbláznil.

Nový zdravotnický tunel pro Velkého bratra na obzoru?

A to jste věděli, že byl nedávno přijat zákon č. 325/2021 Sb. o elektronizaci zdravotnictví? Já to zjistil náhodou, když jsme pročítal nově vydané předpisy, což občas dělávám, abych viděl, co si na nás zase vymysleli, a utvrdil se v přesvědčení, že politici jsou blbci a já bych to dělal 100x lépe. Dost mě při tom překvapilo, že jsem nezaregistroval žádnou veřejnou debatu, řev opozice ani propírání v médiích, protože tenhle zákon zavádí monstrózní informační systém o zdravotním stavu občanů. Už jenom jeho vytvoření bude stát reálně desítky miliónů korun, ale vzhledem k tomu, že jde o státní zakázku a víme, jak v tom IT firmy umí chodit, tak spíše stovky miliónů; a pokud to bude dělat IBM, tak miliardy. A to nemluvím o tom „Velkém bratrovi“, který takto vznikne. Osobně s ním zase až tak velký problém nemám, ale vím, že jiní ano, a přitom i oni mlčeli.

P.S. Pokud si ten ten zákon přečtete a budete se ptát, k čemu je vlastně dobrý, když v informačním systému, který podle něj vznikne, bude jen seznam pacientů, ale žádná data o jejich zdraví, tak to řeší zákon č. 326/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronizaci zdravotnictví. Pokud máte někdo hypotézu, proč to není v jednom zákoně, ale ve dvou (pokud není někde ještě nějaký třetí, čtvrtý… vyhláška…), tak sem s ní. Mě nic jiného než nekompetence a/nebo nějaká forma právnického puritánství, nenapadá.

Tak to je on, zahrádkářský zákon

Ve Sbírce zákonů vyšel pod číslem 221/2021 Zákon o podpoře zahrádkářské činnosti (zahrádkářský zákon). To je ten zákon, jehož projednání bylo svého času podle Babiše důležitější, než koronavirus. Ten zákon sám o sobě neobsahuje nic zásadně alarmujícího, naopak budí sympatie svojí stručností. Co ale sympatie nebudí a alarmující je, to je jeho existence jako taková. Proboha proč? Proč mají mít zahrádkáři vlastní zákon? To nestačí, že ho mají myslivci, to musí mít každá zájmový skupina vlastní zákon? Budou ho mít i včelaři? (I když zrovna ti, respektive včely jako takové, by si ho zasloužili.) Budou ho mít radioamatéři? Budou ho mít skauti? Budou ho mít rekreační běžci? A proč hospodští? Chození do hospody je přece teprve česká tradice! Nebo snad už všichni mají a zahrádkáři byli poslední, kdo ho neměli? Pak se má v českém právním řádu někdo vyznat, když máme separátní zákon úplně na všechno. Jestli jsem někdy říkal, že církve jsou srovnatelné se zahrádkáři, myslel jsem to tak, že se mají církvím privilegia sebrat, a ne je přidat zahrádkárům. Ale zase, na druhou stanu, berme to tak, že jsme vlastně šťastný národ, když je náš nejpalčivější problém výše pachtovného pro zahrádkáře.

Úřední hodiny v dobách internetu

Vyšel nový zákon 35/2021 Sb. o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů, sám o sobě dobrý a potřebný, ovšem vybavený „geniálním“ §7:

Územní samosprávný celek umožní v úředních hodinách bezplatně nahlížet do Sbírky právních předpisů v elektronické podobě.

To se za to jako mimo úřední hodiny bude platit, nebo budou ten server vypínat?

No dobře, vzhledem k §1 odst. (3) (Sbírka právních předpisů je bezplatně a neomezeně veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup.) to asi má znamenat, že kdo nemá internet, může se v úředních hodinách přijít podívat na úřad, takže tento post je nakonec vlastně o ničem, ale prostě mi to nedalo. Tohle je nakonec jen komár, ze kterého udělala velblouda moje nepozornost (ten §1 jsem si pořádně přečetl až poté, co jsem nad §7 chvíli nevěřícně kroutil hlavou), ale to nic nemění na mém přesvědčení, že zákony se u nás píší dosti podivně, jako kdyby je psali jen právníci a politici a nikdo nepočítal s tím, že je bude číst někdo jiný, než úřednící.

A máme zaracha

No dobrá, možná jsme ho měli i dřív a já si toho nějak nevšiml, ale kvůli tomu humbuku kolem (ne)uzavření hranic jsem si čerstvé Usnesení vlády České republiky č. 79 o přijetí krizového opatření, kterým se omezuje volný pohyb osob, přečetl podrobněji a ejhle: v bodě II.7 vláda sice uděluje výjimku pro cesty za účelem pobytu v přírodě nebo parcích a sportování na venkovních sportovištích, jenže v nikde celém opatření není ani zmínka o tom, že by se člověk přírodě, parku či sportovišti mohl zdržovat, naopak se několikrát opakuje, že vláda zakazuje volný pohyb osob na území celé České republiky, nebo že nařizuje omezit pohyb na veřejně přístupných místech na dobu nezbytně nutnou a pobývat v místě svého bydliště s výjimkou případů uvedených v bodech I. a II. Jenže ty výjimky se týkají cest, nikoliv pobytu.

Nevím, jak vám, ale mě z toho tak nějak logicky plyne, že do přírody sice můžu jít, ale nesmím v ní být. To je přeci ten správný právnický výklad. Nebo minimálně výklad, kterým mě nějaký úředník může zvalchovat. Sice si dovedu představit i výklad takový, že člověk může vykonávat činnost, za jejímž účelem je ze zákazu udělena výjimka, ale takový výklad by byl zase v rozporu s tradicí výkladu například Listiny práv a svobod, ze které také například co se týče práva na zdraví, život či bydlení neplyne prakticky vůbec nic.

Chystá se v tichosti obnova Lidových milicí?

Mám ve zvyku monitorovat nově vyhlašované zákony a dnes jsem narazil na jeden, který vypadá ne jako novelizace novelizace, což je většina nově vyhlašovaných norem, ale jako zákon zbrusu nový, přitom zákon, o jehož projednávání jsem nezaregistroval jedinou zmínku! Je to zákon 14/2021 Sb. o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky. Možná slyším trávu růst, ale mě se ten zákon i to ticho kolem něj nějak nelíbí.

Hned v §1 stanovuje zákaz ozbrojených skupin, které v § 3 definuje jako že a) má povahu paramilitární ozbrojené složky, b) je určena k ozbrojenému prosazování cílů založených na politické, náboženské nebo jiné ideologii a c) nakládá se zbraněmi, usiluje o získání přístupu ke zbraním, nebo organizuje osoby, které zbraněmi nakládají.

Ne že bych se zákazem něčeho takového měl problém, jen se divím, proč je na to třeba nový zákon a proč, když je to tak důležité, že nestačí stávající právní úpravy, se o tom více nemluvilo?

Ale to ještě není nic proti §4, který zřizuje systém střelecké přípravy, jehož účelem je zlepšování znalostí, schopností a dovedností osob oprávněných k nakládání se střelnými zbraněmi pro potřeby zajišťování vnitřního pořádku nebo bezpečnosti České republiky. Nikde jsem ale nenašel žádnou zmínku, že by se tento sytém střelecké přípravy týkal jen policie, armády nebo aktivních záloh. Jde snad o zelenou pro ty myslivce střežící hranice před migranty?

A §5 odst. (4) je také chuťovka: Vláda může nařízením vymezit podmínky účasti na programu střelecké přípravy, pokud jde o a) návaznost programu střelecké přípravy na systém přípravy obyvatelstva podle jiného právního předpisu, b) držení oprávnění nakládat se střelnými zbraněmi účastníkem programu střelecké přípravy podle § 6.

Pokračuje §17: Je-li to nezbytné pro plnění úkolů v rámci krizového stavu, kterým se rozumí stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav, může vláda po dobu trvání vyhlášeného krizového stavu nařízením a) stanovit, nejdéle však vždy na 3 měsíce, podmínky nakládání nebo oprávnění nakládat se střelnými zbraněmi odchylně od právních předpisů uvedených v § 2 odst. 1…

K čemu je takový zákon dobrý? Proč nestačí zákon o zbraních a střelivu? S takovým zákonem v zádech je obnovení Lidových milicí snadné. Nebo zřízení Mysliveckých milicí. Nebo jakákoliv jiná militaristická kulišárna. Tento zákon podle mě zcela zjevně a zcela zbytečně militarizuje společnost.

A pochopit mi to nepomohla ani důvodová zpráva, která naopak tam, kde jsem ji byl schopen porozumět, moje pochyby jen přiživila. Perlička: v důvodové zprávě se zákonodárci explicitně distancují od Svazarmu. Pročpak to asi považovali za důležité?

Perličky z české legislativy II – Zákon pečující

Vyšla novela [1] zákona o lesích [2], která do §19 zavádí odstavec 2 následujícího znění (zvýraznění vlastní):

(2) Při vstupu do lesa podle odstavce 1 je každý povinen přizpůsobit své jednání stavu přírodního prostředí v lese a zvýšenému nebezpečí, které je se vstupem do lesa spojeno, a dbát své osobní bezpečnosti nebo bezpečnosti osob svěřených. Uvedená povinnost platí i při pohybu na účelových komunikacích v lese, vyznačených stezkách, pěšinách a trasách, odpočinkových místech a tábořištích. Vlastník lesa neodpovídá za škody na majetku, zdraví nebo životě vzniklé při využití práva podle odstavce 1, ledaže by škodu způsobil úmyslně.“.

Po věcné stránce samozřejmě nemám námitek, v lese by se měl člověk chovat opatrně a přiměřeně stavu prostředí i svým schopnostem, a nejenom v lese. Jenom nechápu, proč to musí být napsané v zákoně? Copak tohle někomu nedojde samo s sebou? To budeme mít zákon i na to, že když se mi chce čůrat, tak mám jít na záchod a pak po sobě spláchnout? A když už to v tom zákoně je, jaké z toho plynou sankce? Jestli je to jen deklaratorní, tak je to ještě více na palici, zejména s ohledem na odstavec 1, který zní (zvýraznění vlastní):

(1) Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.

Není snad celý nový odstavec 2 obsažen ve slovech na vlastní nebezpečí z dávno existujícího odstavce 1? Opravte mne, jestli se mýlím, ale podle mě je. Celý odstavec 2 je redundantní a over-paternalistický. A zcela jistě není v našem prvním řádu ani první, ani poslední svého druhu. Méně odstavců 2 a více důvěry v rozum a příčetnost občanů i úředníků chtělo by se zvolat, kdyby byla naděje, že někdo poslouchá.

Perličky z české legislativy I – seznam bezpečných zemí

Budiž tato noticka prvním počinem nového nepravidelného cyklu Perličky z české legislativy, který brán poctivě by vydal na samostatný blog a zaměstnal na plný úvazek středně velkou redakci.

Dnes je na paškále vyhláška č. 68/2019 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, stanovující tzv. seznam bezpečných zemí, tj. zemí, z nichž pocházející žadatelé o azyl jsou automaticky odmítnuti.

Co je na tom seznamu tak kuriózního? Za prvé délka, či přesněji krátkost. Jen dvacet čtyři zemí ze sto devadesáti tří členských států OSN je podle úředníků českého ministerstva vnitra bezpečných. Jinými slovy, planeta Země je podle našich úředníků v zásadě velmi nebezpečné místo. (Podperlička: V seznamu bezpečných zemí nejsou jmenovány státy EU, ovšem v zákoně jsem nic o tom, že by byly automaticky považovány za bezpečné, nenašel, našel jsem jen, že žádost o azyl občana státu EU je nepřípustná [je u toho tedy ještě nějaká podmínka, u níž ovšem není jasné, zda se vztahuje k té žádosti, nebo k tomu členskému státu. Inu, česká legislativa.])

No a za druhé, nikoliv však nakonec, je kuriózní obsah. Tak jsou za bezpečnou zemi považovány například USA nebo Indie, ale už ne Brazílie nebo Japonsko. je tam Ghana, ale už ne Egypt. Island, ale ne Izrael. A samozřejmě chybí Rusko nebo Čína. A jako třešnička na dortu Ukrajina. Rozvrácená zbídačená Ukrajina se zcela nefunkčním státním aparátem, která má k právnímu státu dál, než Zimbabwe, země přímo řízená oligarchy a tajnými službami, ve které jsou politicky motivované – a tudíž nejenom nikdy nevyšetřené, ale ani nevyšetřované – vraždy zcela běžné, a to včetně vražd jinak protežovaných novinářů a opozičních politiků. Tak takhle Ukrajina, ze které po Západem sponzorované demokratizaci utíká, kdo může, je podle českého ministerstva vnitra bezpečnou zemí. Ovšem pozor, „s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů“. Jak jinak.

Čert vezmi realitu, tenhle seznam diktovala politika a zapisovala loajalita. Nevím, jak vy, ale já bych raději žil ve spoustě zemí, které na seznamu bezpečných zemí nejsou, a naopak v žádném případě nechtěl žít v některé z těch údajně bezpečných. Český stát má velmi osobitý – ba perverzní – smysl pro bezpečí.