Určitě znáte pojem nízkoprahový klub – to je takové místo, kam může přijít každý a jediná podmínka vstupu je, aby přijít chtěl (a možná ještě aby byl jakž takž čistý a střízlivý). Tak já jsem teď poznal jeden vysokoprahový, kam sice nemá nikdo zakázaný vstup, ale zároveň není téměř nikdo reálně schopen do něj vstoupit. Ten klub se schází na adrese Aktuálně pořizované změny územního plánu, tváří se velmi transparentně a velmi otevřeně, ale implicitní kvalifikační předpoklady na každého jsou tak vysoké, že je prakticky nedostupný. Problém je v tom, že to není klub milovníků kvalitních destilátů, ale klub, ve kterém se rozhoduje o budoucnosti Prahy a kvalitě života Pražanů. Každý se může podívat, co se chystá, ale aniž bych chtěl své spoluobčany podceňovat, myslím, že jen málokdo je schopen z toho kvanta materiálů psaných hutným úředním jazykem cokoliv vyčíst. Už jenom to, že dotčená území nejsou určena ulicemi, tedy něčím, co zná každý a snadno z toho získá představu, jakého území se příslušná změna týká, ale parcelními čísly. Změny samotné pak bývají popsány změnou hermenutických kódů využití území. Jasně, že se každý může naučit tomu rozumět, ale může si to každý dovolit? Může si každý dovolit trávit čas studiem nechanismů územního řízení a plánování a následným studiem stovek a tisíců stran dokumentů, které se vzájemně mění a doplňují a v důsledku lhůt, odvolání, vyjádření a doplňování se každá změna nachází v jiné fázi a jiném čase? Příslušní úředníci se v tom samozřejmě vyznají, je to jejich práce, kterou dělají na plný úvazek. Developeři na to mají také celá specializovaná oddělení. Ale co občan, který se chce zajímat, ale má vedle toho ještě svoji práci obživnou a x dalších povinností? Formálně transparentní proces územních změn je veřejností reálně zcela nekontrolovatelný. Já chápu, že dokumentace, podle které se rozhoduje, musí být precisní a technická, ale proč nemůže být ke každé změně připojeno stručné shrnutí pro laika, něco jako: Vykácíme a vybetonujeme… necháme postavit další a další byty (škola ani školka se stavět nebude)…, přivedeme další tisíce a tisíce automobilů… zrušíme park a postavíme parkoviště… musíme nechat developera vydělat, proto bude vaše nemovitost neprodejná, v lepším případě za třetinovou cenu? Jenže taková jedoduchá možnost podílet se na územním plánování by smrděla přímou demokracií a přímá demokracie je něco, čím si kapitalismus kazit nechceme. Nebo se mýlím?

Tak to vypadá, že nedávná demonstrace na její podporu po žhářském útoku byla labutí písní Klinky. Stavební úřad Prahy 3 totiž zázračně nalezl dávno ztracené kolaudační rozhodnutí, podle kterého je Klinik klinika a jakékoliv jiné využití je v rozporu se zákonem a ÚZSM, jenž budovu vlastní, na to konto zřejmě neprodlouží aktivistům, kteří toto doupě subverze provozují, nájemní smlouvu. Uznávám, že na její prodloužení asi nemají aktivisté právní nárok a dobře věděli, za jakých podmínek v budově mohou fungovat, ale to nic nemění na tom, že se podle mého názoru jedná jen šikovnou záminku, asi jako když Al Caponeho dostali na nezaplacené daně. Kde se tak najednou vzala ta zásadovost stavebního úřadu, když jinak jsou stavební úřady známy tím, že nemají problém přimhouřit oko a zpětně legalizovat i černé stavby? Jestli ono to nebude spíš tím, že městská část nechce, „aby byla Praha 3 bojištěm levicových a pravicových extrémistů,“ jak podle Metra stojí v oficiálním dopise radnice vládě. Prostě žádné levičáky, co nám kazí metropolitní kapitalistickou TINU a ukazují, že to jde i zadarmo a bez dolování renty, tady nechceme. Podle mě jsou ale podniky jako Klinka přesně tím, co ze sterilní kancelářské fabriky dělá živoucí město. Kanceláří je v Praze už dost, co Praze chybí jsou Klinky. Jenže o ně Praha zájem nemá, nejspíš ze stejných důvodů, z jakých jde na ruku developerům – z ideologických. Paní starostka Prahy 3 je totiž z TOP09. To dává smysl, ne?