Už dlouho jsem nebyl na Pražském hradě. Tak dlouho, že syn ho ještě nikdy neviděl jinak, než z dálky. Dřív, to jsem tam chodil někdy i každý den. Ne na Hrad, ale přes Hrad, cestou z Pohořelce na Klárov. Pražský hrad byl přirozenou součástí města, ve kterém jsem žil. Pak přišly změny. Hrad tam byl pořád, ale to, co mne odrazovalo, začalo převažovat nad tím, co mne lákalo: davy turistů, vstupné, bezpečnostní rámy u vstupu… Pražský hrad se pro mě stal cystou uprostřed rodného města, ve kterém jsem si stále více připadal jako nevítaný vetřelec, který jenom zabírá místo někomu, na kom by se dalo vydělávat.
Pak přišel COVID-19 a městem se začaly šířit zvěsti, že turisti zmizeli a Pražský hrad je opět přístupný. Tak jsme vyrazili od Belvedéru přes Hrad a Klárov zpět na Pohořelec. I s dětmi, aby si konečně viděli svoje kulturní dědictví, které jim nemilosrdný byznys tolik let upíral.
Ještě před sv. Vítem jsem byl téměř šťastný. Na chvíli jsem měl pocit, že se staré dobré časy, kdy byl Hrad přístupný pro každého, že jsou zpět časy, kdy i mě patřila část tohoto spirituálního srdce národa, kdy jsem se i já mohl podílet na jeho existenci, která byla určená i pro mě bez ohledu na to, že jsem nikomu nedal vydělat. Věděl jsem, že až skončí pandemie, kapitalistická normalizace mi Hrad zase vezme. Nečekal jsem ale, že to přijde tak brzy.
Stačilo přejít pár kroků ke Zlaté uličce a štěstí vystřídal vztek. Vztek, že se do Zlaté uličky vybírá vstupné. Vstupné do uličky. Do uličky, do které jsem jako dítě mohl volně chodit, i když jsem prý nebyl svobodný, a kam teď volně nesmím, i když mám prý svobodu, jakou jsem nikdy neměl. Vztek, že mi někdo sebral další kus mého života jenom kvůli svému kšeftu. Vztek, že do Zlaté uličky se vstupné vybírat může a ničí práva to neomezuje, ale mýtné pro auto za vjezd do města se nikdy vybírat neodváží, protože by to bylo porušování lidských práv. Samozřejmě, že jsem věděl předem, že do Zlaté uličky vybírá vstupné a byl jsem na to připraven (že už z principu nezaplatím), ale když se to najednou tak všechno sešlo…
… měl jsem smíšené pocity.
Tribun 
Tentokrát s Vámi nelze než souhlasit, Tribune. Taky se mi víc líbila “komunistická” Praha, zejména na focení. Ještě že jsou pořád ještě části, kde úpadek dále nerušeně kvete.
Jen si dovolím podotknout, že i když i já mám rád kontrast, tak Vy jste to teď přece jen přepískl – v těch fotkách se Vám toho v černé topí až moc.
A. P.
Zkusím to příště fotit do rawu a zpracovat na počítači, třeba se vám to pak bude líbit víc.
A ještě OT k Vašemu tweetu s dotazem na Šmuclera:
Není třeba, aby ho „stvořili“ Ztohoven nebo Šídlo se Slonkovou.
Stvořila ho Nova. Možná jste už zapomněl, ale problém se Šmuclerem není jen v tom, že je „jenom“ zubař. Problém, je v tom, že své postavení, díky němuž se ho pitomí novináři na něco ptají, vůbec nezískal díky svým profesním kvalitám stomatologa (schválně se na ně zeptejte někoho, kdo o nich má nějaké povědomí), ani díky své funkci předsedy ČKS, ale tím, že kdysi moderoval Tabu … to je jeho kvalifikace. Něco na úrovni některého z těch zoufalců z Vyvolených.
Pirk je na tom o něco líp, ale stejně nechápu, proč se ho někdo na něco vůbec ptá. Ten nemá mluvit, ale stát na sále a našívat by-passy nebo umělé chlopně.
A.P.
Na jeho angažmá v Tabu jsem nezapomněl, ale vůbec jsem si nepřipustil, že by to mohla být jeho hlavní kvalifikace a legitimace. Teď kdo je větší blbec, jestli nebo svět, ve kterém žiji?
Vypadlo Vám z té poslední věty jedno slovo, takže nevím přesně na co se ptáte. Ale rozhodně ten svět. Přece není normální, takhle stanovovat “berné mince”. A jsem si jistý, že se Šmuclerem to je jak píši. V médiích se pohybuje už od doby Tabu. A nebyl jiný důvod, proč by se o něj měla zajímat. Rozhodně ne jeho odbornost. O Zimovi si sice lze myslet leccos, ale to je úplně jiný případ.
Ještě k těm fotkám (abych nemusel psát 2 komenty – myslím, že zase až do rawu jít netřeba (i když já tak pro jistotu fotím radši všechno). Ono na tenhle rozměr by se to asi od trochu šoupání hejblátky v jpg nedalo poznat. A třeba je to i mým monitorem …
Vstupné do Zlaté uličky se platí už hodně dlouho.
Určitě víc než deset let, asi ještě déle, myslím.
Mnohem víc mi ale vadí vstupné do katedrály sv. Víta.
Obecně do všech katedrál, kostelů, svatostánků…
A ten vztek doporučuji spláchnout v nedaleké pivnici U hrocha.
Plzeňské výborné , ceny i prostředí lidové.
Aspoň tedy doufám , že se to tam ještě nezměnilo .
Už jsem tam taky pár let nebyl.
Z vašeho pohledu máte možná pravdu, ale já to vnímám trochu jinak.
Mě se například Hrad naopak otevřel každý rok v polovině února na tzv. Audienci – prezentaci čtyřiceti chateau z oblasti Bordeaux. Většinou v Rothmayerově sále, někdy v Jízdárně. To bylo „kdysi“ nemyslitelné.
Davy turistů mě štvou asi stejně jako vás, a z toho množství vyplývající nutnost nějaké regulace také, ale může za ně… kdo vlastně?
Anonymní „globalizace“?
Trochu legrační mi teď přijde pláč pražských restauratérů, kteří se zcela přeorientovali na zahraniční klientelu a teď najednou je slyšet buď „čeští venkovani přijeďte“, nebo „státe zaplať“. Moje otázka vůči nim zní: „A toho svého poršáka už jste prodali?“.
K Saulovu Hrochovi doplním také jeden typ:
Vždycky cestou z toho bordeaux na Pohořelec jsme zastavili „U černého vola“, abychom kyselinky neutralizovali něčím zásaditým. Mívali tam Kozla, ale teď pár let už mají i pivo (míněn Prazdroj).
P.S.: Že vás Zlatá ulička štve, to chápu. Mně ale víc vadili ti čepičáři a jiní šmejdi na Karlově mostě a v okolí. Doufám, že teď půjdou dělat něco prospěšnějšího.
Karlův most je kapitola sama o sobe. Za svých studentských let jsou ho používal prostě jako most, jako komunikaci. To teď už nejde, teď je to – nebo alespoň do korony byla – především atrakce, která shodou okolností může sloužit i jako most. A mě to přijde jako neúcta k tomu mostu, jako kdyby šéfkuchaře nahradili roboti a kašpar v rondonu jen servíroval a tvářil se, že to uvařil on.